STATI. Aktuální problémy vývojové a pedagogické psychologie

Transkript

1 STATI Aktuální problémy vývojové a pedagogické psychologie A. M. MATJUŠKIN Závěry XXV. sjezdu KSSS, červnové plénum ÚV KSSS v r. 1983, dubnové plénum ÚV KSSS v r úkoly související s psychologickým zabezpečením školské reformy vytyčily i sovětské psychologii nové úkoly, které plně odpovídají současné etapě rozvoje země, kdy sovětská společnost zahájila historicky dlouhou etapu rozvinutého socialismu a jeho zdokonalování se stalo strategickým úkolem. V současné etapě výstavby socialismu se celá psychologická věda dětská, vývojová i pedagogická psychologie musí rozhodně zaměřit na praxi, a to na řešení konkrétních úkolů výstavby socialismu, musí být psychologickou základnou celé výchovně vzdělávací soustavy a zajišťovat její zdokonalování. Vývojová i pedagogická psychologie musí překonat tradiční přístupy ve zkoumání psychologie abstraktní osobnosti a zaměřit se na zkoumání a formování psychologie nového člověka epochy rozvinuté socialistické společnosti, který už není pouze určitým ideálem, ale realitou našich dní. Vývojovou a pedagogickou psychologií se v SSSR zabývá největší počet sovětských psychologů. Dětská, vývojová a pedagogická psychologie jsou zastoupeny v každé svazové republice, v hlavních psychologických centrech SSSR, v pedagogických i jiných školách. Vývojovou a pedagogickou psychologií se zabývali význační sovětští psychologové. Ve vývojové a pedagogické psychologii bylo jak v oblasti teorie, tak i praxe ^ experimentu v předchozím období uděláno mnoho. Teoreticky byla s novýpřístupy zkoumána psychologie aktivity dítěte, zajišťující jeho psychický '^ývoj, kategorie sociálního styku byla zavedena jako teoretická kategorie 3 jako princip vzdělání a výchovy; jsou rozpracovávány psychologické problémy skupinových forem školní výuky, zkoumají se psychofyziologické předpoklady individuálních rozdílů včetně schopností dětí i otázky diagnostiky Ppchického vývoje a úrovně osvojení si vědomostí žáků; byla vymezena problematika psychologického poradenství škole i rodině a získány první zkušenosti v této oblasti; psychologové se podílejí na řešení problematiky vyučová 633

2 ní šestiletých dětí, do procesu výuky je zaváděna vyučovací a mikroprocesorová technika, řeší se otázky pracovního vyučování, odborného vyučování, psychologie učitele aj. Přes svůj značný význam všechny tyto výzkumy nenašly v minulosti velkou odezvu v praxi, protože postupovaly velmi zvolna a praxi představovaly malou pomoc. Nyní je úkolem číslo jedna značně zintenzívnit veškeré psychologicko-pedagogické výzkumy a více je zaměřit konkrétně, na praxi. Obzvláště to souvisí s realizací školské reformy. Přirozeně je nutné přitom využít všech dosavadních vědeckých poznatků a závěrů. O některých z nich pohovoříme dále. Jedním z hlavních problémů psychologie předškolního věku byla v posledních letech úloha sociálního styku předškoláků s vrstevníky a s dospělými a jeho význam pro psychický vývoj dítěte. Řešení této otázky má podstatný význam pro výchovu dětí v předškolních zařízeních i v rodině. Prokázal se velký význam sociálního styku pro vývoj poznávací aktivity předškoláků, pro osvojování si vzorů chování, pro sebepoznání. Na základě těchto výzkumů jsou rozpracovávány metody psychologické profylaktiky a korekce potíží, jež mají někteří předškoláci s navazováním kontaktu. Je zkoumána i citová oblast a rozvíjení poznávacích procesů a řeči předškoláků, rozvíjení jejich senzomotorické inteligence, význam vlastní aktivity dětí v procesu jejich intelektuálního vývoje. Experimentálně byly zkoumány zvláštnosti rozvíjení celkových schopností předškoláků a zpracovávají se metodiky jejich diagnostiky. Všech získaných poznatků je nutno využívat při rozpracování psychologicko-pedagogické teorie i při praktické rozumové, mravní i estetické výchově předškoláků v mateřských školách i v rodině. Úkolem psychologů zabývajících se předškolní výchovou je sjednotit veškeré úsilí při řešení praktických otázek předškolní výchovy a výuky, vrcholící nyní v šesti letech věku dítěte, s cílem psychologicky podložit vyučování šestiletých dětí. Je nutné co nejdříve optimálně řešit problematiku výchovy a vyučování šestiletých dětí s přihlédnutím k psychologickým zvláštnostem tohoto věku. Také v psychologii dětí mladšího školního věku lze v posledních letech pozorovat podstatné změny. Jestliže se v minulosti zkoumal převážně jejich intelektuální rozvoj, pak v současné době jsou aktivně zkoumány motivy jejich učení i pracovní činnosti na jedné straně a na druhé straně je již dosaženo určitých pozitivních výsledků ve zkoumání podstatných vlastností jejich osobnosti a procesů utváření postojů, což představuje ústřední článek problému formování jejich světového názoru. V oblasti psychologie učení vznikl v posledních letech důležitý směr zkoumání dialogických vyučovacích metod Dialogické metody uplatňované ve výuce jsou považovány za faktor psychického vývoje a zvýšení efektivnosti školní výuky. Rozšíření a prohloubení psychologických výzkumů v tomto směru umožní zformovat ucelený výchovně vzdělávací proces ve škole i v ostatních vzdělávacích institucích. Pubescentní věk byl vždy předmětem zvýšené pozornosti psychologů. V této oblasti je zkoumána učební činnost žáků, jejich sociální aktivita, zvláštnosti hodnotové orientace, formování jejich připravenosti ke společensky prospéš' né činnosti, korekce chování pubescentů působících určité potíže. V současné 634

3 etapě se těžištěm zkoumání psychologie dorostového věku musí stát pracovní a výrobní činnost. Přitom výrobní praxe skutečně splní svou výchovnou funkci pouze v jednotě s jinými formami kolektivní činnosti mládeže s výukou, se společenskou, uměleckou, sportovní činností. V této oblasti se připravují speciální výzkumy, které mají obzvláštní význam z hlediska psychologických aspektťi zásadních rozhodnutí připravovaných v souvislosti s reformou školy. Podle našeho názoru bude rozšíření a další prohloubení těchto výzkumů plně odpovídat nové orientaci výchovně vzdělávacího procesu v sovětské škole, podle níž právě pracovní výchova založená na kolektivních zásadách se musí stát skutečným jádrem veškerého intelektuálního, fyzického, politického, mravního i estetického rozvíjení osobnosti socialistického typu. Jejich konkrétním přínosem pak musí být praktická, psychologicky podložená doporučení v oblasti pracovní výchovy. V oblasti psychologie staršího školního věku (rané adolescence) byla realizována řada výzkumů zvláštností tohoto věku, problémů sociálního styku starších žáků, utváření jejich osobnosti. Experimentálně však byl tento věk zkoumán zatím velmi úzce; základní poznatkový materiál je převážně popisného charakteru. Velmi málo jsou prozkoumány zvláštnosti pracovní činnosti dětí staršího školního věku i její úloha při utváření osobnosti, chybějí zásadní práce odhalující psychologické zákonitosti utváření jejich světového názoru, životních plánů; teprve v začátcích je psychologický výzkum chlapců a děvčat s přihlédnutím k jejich psychologickým zvláštnostem daným rozdílem pohlaví. Plánuje se intenzívní zkoumání psychologických aspektů profesionální orientace žáků staršího školního věku, avšak doposud v této oblasti nejsou vypracována žádná významnější a prakticky ověřená doporučení. Také kontakty mezi psychology, pedagogy a odborníky v příbuzných oblastech vědy i praxe, kteří se zabývají starším školním věkem, jsou velmi slabé. Proto je třeba plánovat výzkumnou činnost v psychologii tak, aby se v co nejbližší době problémy a zvláštnostmi mládeže tohoto věku začali specializovaně zabývat nejkvalifikovanější odborníci. V celku psychologickopedagogických výzkumů je dorostový věk předmětem zkoumání nejen v oblasti základního, ale i odborného, středního odborného a vysokého školství. Dorostovým věkem vlastně dětská psychologie končí, končí dětství, chlapecký a dívčí věk a vývojová a pedagogická psychoiogie se stává psychologií dospělých a předmětem zkoumání obecné a sooální psychologie V současné etapě rozvoje psychologické vědy byly ve vývojové a pedago- K vytyčeny některé nové teoretické problémy. Zásadní přes ayba vývojové a pedagogické psychologie, související s její nezbytnou orien- 3C1 na řešení praktických otázek, vyžaduje jako obecný princip současného ^.*y^v ^og*ckopedagogického zkoumání zformulovat a realizovat princip sociální zaměřenosti každé vědecké práce na zkoumání konkrétních skutečností j ^'votě sovětských lidí, na konkrétní obtíže školy, na ten psychologický fakt, P^~^e ve škole je hlavním činitelem výchovy a formování osobnosti. odnětem k novému vzepětí teoretického výzkumu v oblasti vývojové a peagogické psychologie musí být těsnější spojení s rodnou sestrou pedagogické 635

4 psychologie s pedagogikou, protože pouze v jednotě mohou obě úspěšně řešit praktické úkoly. Je také třeba stanovit těsnější vazby s ostatními vědami o člověku (společenskými vědami, vývojovou fyziologií a psychofyziologií, biologií, medicínou). Snaha o čistotu psychologické vědy nepřispívá k úspěšnému řešení praktických otázek, naopak stěží umožní dosažení podstaty. V samotném zadání je nutné v řešení teoretických problémů vývojové a pedagogické psychologie překonat některé absolutizace, např. absolutizaci kategorie činnosti v pedagogické psychologii. V poslední době se kategorie činnosti stala dominantní kategorií a konečným, objasňujícím principem při řešení otázek vyučování a výchovy. Formou činnosti byla hra, učení, sociální styk, celý systém psychických procesů, mezilidské vztahy atd. Všechny ostatní kategorie marxistické psychologie odraz, sociální styk, osobnost, vědomí, vývoj jsou zkoumány pod zorným úhlem této kategorie. Je zcela logické, že takový pohled velice zjednodušuje skutečné bohatství psychologie člověka, jeho psychického vývoje i řešení konkrétních obtížných výchovných a vzdělávacích úkolů. Pro vývojovou psychologii jsou hlavní problémy rozvoje psychiky. Jejich řešení vyžaduje zkoumat problematiku zdrojů a hybných sil psychického vývoje, psychologické struktury aktivity zajišťující zaměření rozvoje, věkové a individuální zvláštnosti rozvoje, úlohu vnějších a vnitřních faktorů, vzájemného vztahu toho, co je vrozeno a bylo získáno v různých etapách psychického rozvoje člověka. V sovětské psychologii je překonán behavioristický přístup k takovému pojetí vývoje, kdy se za jeho hybné síly a zdroje pokládaly pouze vnější vlivy. Ústřední tezí sovětské psychologie a pedagogiky se stala teze o vlastní aktivitě dítěte jakožto realitě všech forem psychického rozvoje člověka na všech věkových stupních. Takové chápání umožňuje stanovit za hlavní faktory zkoumání psychického rozvoje motivaci, potřebu, specifické projevy dítěte ve hře a tvořivosti, v učení, v sociálním styku s vrstevníky i dospělými, v práci, ve společensky prospěšné činnosti atd. Nedostatečně a s nejednoznačnými výsledky jsou zkoumány otázky periodizace psychického vývoje člověka podle věku, kterými se zabývali význační sovětští vědci. Neexistuje jednotná použitelná klasifikace, která by zahrnovala všechna období lidského života; není ani klasifikace vyčleňující nejdůležitější etapy učení podle věku, včetně senzitivních období. Nejsou zpracovány normativní stupnice psychického vývoje vcelku ani věkové normy rozvoje řeči, myšlení, obecných a speciálních schopností atd. Zde musí říci své důrazné slovo diagnostika psychického vývoje. Problémy psychického rozvoje člověka na různých věkových stupních těsně souvisejí s učením a výchovou. Pedagogická psychologie již překonala naivní představy o podstatě učení jako procesu individuálního osvojování poznatků. Do struktury procesu učení, a tím spíše procesu výchovy, se zařazuje žák i učitel, žák a žákovský kolektiv. Nyní jsou v pedagogice i psychologii oba tyto procesy správně pojímány jako proces vzájemného dialogu učitele a třídního kolektivu, jímž se uskutečňuje vlastní výuka. Rozvíjí se zkoumání různých přístupů v kolektivních formách organizace vyučovacího procesu. Tím je překo 636

5 náno takové chápání organizace vyučovacího procesu, kdy práce ve třídě byla pojímána pouze jako práce žáků pracujících vedle sebe. Vedle těchto úspěchů byly odsunuty do pozadí některé poznatky získané v předešlém období, např. ty, které se týkaly psychologických zákonitostí individuálního osvojování si poznatků, efektivnosti výchovy jednotlivého žáka. Kolektivní formy výuky musí zahrnovat i individuální přístup ke každému žáku, přihlížet k jeho individuálním psychologickým zvláštnostem, schopnostem, motivům atd. Konečná efektivnost výuky a výchovy při jakýchkoli formách organizace výchovného a vyučovacího procesu předpokládá hodnocení individuální efektivnosti při osvojování poznatků, vytváření návyků, formování nezbytných vlastností každé osobnosti. Vytvoření psychologických základů moderní teorie a praxe výchovy a vzdělávání předpokládá zkoumat celý tento složitý proces na různých úrovních sociálněpsychologické, psychologické, psychofyziologické. Konečným výsledkem zkoumání nových problémů pedagogické psychologie musí být odpověď na otázky vznikající v praxi. Při řešení praktických úkolů, které stojí před pedagogickou psychologií, nemůžeme vycházet z toho, že nejdříve je nutno provést psychologický výzkum a potom hledat cesty pro zavedení jeho výsledků do praxe. V této souvislosti napsal S. L. Rubinštejn v článku o metodách experimentálního výzkumu; Správně definované psychologické poznání vychází ze života a jeho požadavků a klade si za cíl řešit problémy života. Poznání života a jeho přeměna jsou nutně navzájem spojeny. Vazba mezi psychologickým poznáním a praxí je oboustranná. Na jedné straně, aby bylo možno řešit praktické otázky týkající se vlivu na lidi, jejich utváření a výchovy, je nutno odhalit vnitřní psychologický obsah jejich činnosti. Na druhé straně, v procesu působení na lidi, je dosahováno obzvláště hlubokého životního poznání. Spojení psychologické vědy s praxí musí-být založeno už v samotných základech teorie. Úroveň teoretického výzkumu v současné vývojové a pedagogické psychologii je třeba hodnotit nejen jeho logickým uspořádáním, ale i jeho praktickou efektivností. ^ Vývojová a pedagogická psychologie je tisíci nitkami spojena s praktickým životem předškolních zařízení, školy, vysokých škol, ostatních institucí. Na vědecké podloženosti a konkrétní rozpracovanosti psychologických doporučení závisí úspěch výchovné a vzdělávací práce s mnohamiliónovou armádou dětí, mládeže, dospělých. Hlavním úkolem všech vývojových a pedagogických psychologů je pomoci všem pracovníkům praxe vychovatelům i učitelům, přednášejícím na vysokých školách, organizátorům a vedoucím pracovníkům v oblasti lidového vzdělání podstatně zvýšit efektivnost celého výchovně vzdělávacího procesu jako nejdůležitějšího ideologického problému, tj. výchovy nového člověka rozvinuté socialistické společnosti. Přeložila VĚRA ŠKOCHOVÁ 637