A Činnost Soudu pro veřejnou službu v roce 2006

Transkript

1 A Soudu pro veřejnou službu v roce 2006 Autor: předseda Paul J. Mahoney Rok 2006 je prvním úplným rokem fungování Soudu pro veřejnou službu Evropské unie. Během tohoto roku věnoval Soud značnou část své činnosti pokračování práce na svém návrhu jednacího řádu, která byla zahájena během prvních měsíců jeho existence v roce Návrh vzešlý z těchto úvah a konzultací vedených Soudem byl po fázi spolupráce se Soudem prvního stupně Evropských společenství a po dohodě se Soudním dvorem Evropských společenství předložen dne 19. prosince 2006 ke schválení Radě Evropské unie. Soud bude mít tedy pravděpodobně svůj vlastní jednací řád od druhého pololetí roku Co se týče soudní části činnosti Soudu, statistiky ukazují, že mu bylo předloženo 148 žalob, což představuje mírný pokles vůči počtu žalob podaných v oblasti veřejné služby v roce 2005, během kterého bylo podáno 164 žalob (151 k Soudu prvního stupně a 13 k Soudu během období od 12. do 31. prosince 2005). Od jeho vytvoření bylo přímo Soudu předloženo 161 věcí, ke kterým je třeba přičíst 118 věcí převedených od Soudu prvního stupně. Soudu bylo tedy od začátku jeho činnosti předloženo 279 věcí. 53 věcí bylo ukončeno v roce 2006, z nichž 2 rozsudky vydanými plénem. Je si třeba povšimnout dosti zřetelného zrychlení rytmu přijímání rozhodnutí ukončujících řízení v druhé části roku, postupně jak docházelo k ukončení písemné části řízení ve věcech převedených Soudem prvního stupně. Krom toho lze konstatovat v poměrném vyjádření dosti vysoký počet zrušení, jelikož 10 rozsudků znělo v tomto smyslu. 10 rozhodnutí Soudu bylo předmětem kasačního opravného prostředku k Soudu prvního stupně. Zmínky si zasluhuje, že ve značném počtu věcí bylo řízení přerušeno usneseními přijatými na základě čl. 8 odst. 3 prvního pododstavce přílohy I statutu Soudního dvora, zejména v očekávání vynesení rozhodnutí Soudu prvního stupně ve věcech Centeno Mediavilla a další v. Komise, T 58/05, jakož i Angé Serrano a další v. Parlament, T 47/05, týkajících se zařazení/přeřazení do platové třídy po vstupu v platnost nového služebního řádu úředníků Evropských společenství. Soudem tak bylo v roce 2006 vydáno 68 usnesení o přerušení. První rok soudní činnosti Soudu se rovněž vyznačoval jeho úsilím odpovědět na výzvu Rady, vyjádřenou v sedmém bodě odůvodnění jejího rozhodnutí 2004/752/ES a přejatou v čl. 7 odst. 4 přílohy I statutu Soudního dvora, usnadnit smírné narovnání v každém stadiu řízení. Soudci zpravodajové tak v několika věcech předložili účastníkům řízení k úvaze návrhy smírného narovnání. Čtyři spory bylo možno ukončit usneseními o vyškrtnutí, která konstatovala, že mezi účastníky řízení došlo k dohodě v důsledku smírného narovnání z podnětu Soudu. V rámci svých přípravných prací Soud provedl konzultace, především se zástupci orgánů, výborů zaměstnanců a odborů. Setkání s vedoucími správních útvarů bylo za tímto účelem zorganizováno dne 26. ledna Dne 8. února 2006 následovalo setkání s odborovými a profesními organizacemi a s jejich advokáty. Výroční zpráva

2 V této fázi by bylo samozřejmě předčasné přistoupit k bilanci praxe smírného narovnání nebo činit závěry o Soudu vlastní tendenci v judikatuře. Následující rozbory se omezí na poskytnutí krátkého přehledu o hlavních rozhodnutích vynesených Soudem a budou se týkat nejprve některých obecných aspektů řízení (I) a posléze soudní agendy v oblasti přezkumu legality (II), návrhů na předběžná opatření (III) a konečně žádostí o poskytnutí právní pomoci (IV). I. Procesní aspekty Ve svém prvním rozsudku Falcione v. Komise vydaném plénem dne 26. dubna Soud rozhodl, že režimem nákladů řízení použitelným až do vstupu v platnost jeho vlastního jednacího řádu bude režim Soudu prvního stupně, s cílem zaručit procesním subjektům dostatečnou předvídatelost při použití pravidel týkajících se nákladů řízení, na základě zásady řádného výkonu spravedlnosti. Zdůraznění zasluhují dvě rozhodnutí vydaná na základě článku 8 přílohy I statutu Soudního dvora. Ve věci Marcuccio v. Komise 3 prohlásil Soud svou nepříslušnost na základě čl. 8 odst. 3 druhého pododstavce přílohy I statutu Soudního dvora, jelikož měl za to, že tato věc má stejný předmět jako dvě věci předložené Soudu prvního stupně. Usnesením Gualtieri v. Komise 4 Soud rozhodl, že spor mezi Komisí Evropských společenství a přiděleným národním expertem nepředstavuje spor mezi Společenstvím a jeho zaměstnanci ve smyslu článku 236 ES. Soud měl tedy za to, že není příslušný pro rozhodování o této žalobě, a postoupil ji Soudu prvního stupně na základě čl. 8 odst. 2 přílohy I statutu Soudního dvora. II. Soudní agenda v oblasti přezkumu legality A. Přípustnost žalob podaných na základě článků 236 ES a 152 AE 1. Akty, proti kterým lze podat žalobu V usnesení Lebedef a další v. Komise 5 Soud upřesnil, že podmínky užívaní nástrojů výpočetní techniky správy, pokud jde o jazyk provozního systému a programů osobních počítačů, představují opatření vnitřní organizace služby a nejsou akty nepříznivě zasahujícími do právního postavení ve smyslu čl. 90 odst. 2 a čl. 91 odst. 1 služebního řádu. 2 Rozsudek Soudu ze dne 26. dubna 2006, Falcione v. Komise, F 16/05, dosud nezveřejněný ve Sbírce 3 Usnesení Soudu ze dne 25. dubna 2006, Marcuccio v. Komise, F 109/05, dosud nezveřejněné ve Sbírce 4 Usnesení Soudu ze dne 9. října 2006, Gualtieri v. Komise, F 53/06 (probíhá řízení o kasačním opravném prostředku T 413/06 P), dosud nezveřejněné ve Sbírce 5 Usnesení Soudu ze dne 14. června 2006, Lebedef a další v. Komise, F 34/05, dosud nezveřejněné ve Sbírce 192 Výroční zpráva 2006

3 2. Lhůta pro podání žaloby V rozsudku Grünheid v. Komise 6 odmítl Soud námitku nepřípustnosti vycházející ze skutečnosti, že stížnost, podaná na základě čl. 90 odst. 2 služebního řádu, byla podána více než tři měsíce poté, co se žalobkyně dozvěděla, po předání měsíční výplatní pásky, o existenci rozhodnutí o konečném zařazení do platové třídy, a prohlásil tak žalobu směřující proti tomuto rozhodnutí za přípustnou. V tomto ohledu Soud rozhodl, že i když je pravdou, že předání měsíční výplatní pásky způsobuje začátek běhu lhůty pro podání stížnosti a žaloby proti správnímu rozhodnutí, pokud tato páska jasně ukazuje existenci a dosah tohoto rozhodnutí, je tomu jinak pokud jde o rozhodnutí, kterým orgán oprávněný ke jmenování (OOJ) provádí konečné zařazení nově přijatého úředníka, jehož dosah značně překračuje stanovení čistě peněžních nároků, jejichž konkretizace pro dané období je předmětem výplatní pásky. Bez sdělení rozhodnutí o konečném zařazení písemně a s odůvodněním podle článku 25 služebního řádu by totiž uložení povinnosti dotyčnému úředníkovi podat stížnost nejpozději tři měsíce od přijetí první výplatní pásky, která ukazuje toto zařazení, znamenalo zbavit veškerého obsahu čl. 25 druhý pododstavec a čl. 26 druhý a třetí pododstavec služebního řádu, jejichž účelem je právě umožnit úředníkům skutečně se dozvědět o rozhodnutích týkajících se zejména jejich správního postavení a uplatnit svá práva zaručená služebním řádem. Svým rozsudkem Combescot v. Komise 7 Soud rozhodl, že výslovné rozhodnutí o zamítnutí stížnosti, přijaté ve lhůtě čtyř měsíců od podání stížnosti, ale neoznámené před uplynutím lhůty pro podání žaloby, nemůže v souladu s čl. 90 odst. 2 druhým pododstavcem služebního řádu bránit vzniku mlčky učiněného rozhodnutí o zamítnutí. Pokud by totiž bylo nutno mít za to, že přijetí výslovného rozhodnutí o zamítnutí ve lhůtě čtyř měsíců od podání stížnosti je překážkou vzniku mlčky učiněného rozhodnutí, i když výslovné rozhodnutí nebylo oznámeno v této lhůtě dotyčnému úředníkovi, nemohl by tento úředník podat žalobu na neplatnost na základě čl. 91 odst. 3 druhé odrážky první věty služebního řádu. Takový důsledek by byl v rozporu s účelem posledně uvedeného ustanovení, jehož cílem je zaručit soudní ochranu úředníkům v případě nečinnosti nebo mlčení správy. Přijaté, ale neoznámené rozhodnutí tak nemůže představovat odpověď ve smyslu čl. 90 odst. 2 druhého pododstavce služebního řádu. Ve svém usnesení Schmit v. Komise 8 Soud poté, co připomenul judikaturu, podle které, pokud jde o výpočet lhůty pro podání stížnosti proti aktu nepříznivě zasahujícímu do právního postavení, musí být čl. 90 odst. 2 služebního řádu vykládán v tom smyslu, že uvedená stížnost je podána, jakmile dojde orgánu, upřesnil, že i když skutečnost, že správa označila dokument jí zaslaný rejstříkovým razítkem, neumožňuje určit s jistotou den podání tohoto dokumentu, představuje nicméně důvod, plynoucí z řádného výkonu správy, který umožňuje domnívat se, až do předložení důkazu o opaku, že jí uvedený 6 Rozsudek Soudu ze dne 28. června 2006, Grünheid v. Komise, F 101/05, dosud nezveřejněný ve Sbírce 7 Rozsudek Soudu ze dne 19. října 2006, Combescot v. Komise, F 114/05 (probíhá řízení o kasačním opravném prostředku T 414/06 P), dosud nezveřejněný ve Sbírce 8 Usnesení Soudu ze dne 15. května 2006, Schmit v. Komise, F 3/05, dosud nezveřejněné ve Sbírce Výroční zpráva

4 dokument došel uvedeného dne. V případě sporu je úkolem úředníka, aby předložil veškeré důkazy, jako např. stvrzenku vydanou správou nebo potvrzení o přijetí dopisu zaslaného doporučeně, které mohou vyvrátit domněnku založenou na rejstříkovém razítku, a tak prokázat, že stížnost byla skutečně podána v jiný den. B. Meritorní otázky Úvodem je třeba zdůraznit různorodost otázek, kterými se Soud zabýval. Soud tak zkoumal zejména důsledky přechodu na euro pro nároky úředníků na důchod, pokud posledně uvedení převedou do systému Společenství nároky nabyté u vnitrostátního důchodového systému 9, kritéria, podle kterých někteří úředníci mohou na základě čl. 9 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu získat předčasný důchod bez snížení nároku na důchod 10, případ nařízení nemocenské dovolené z úřední povinnosti úředníkovi Komise z psychiatrických důvodů 11, několik věcí týkajících se uznání nemoci jako nemoci z povolání 12, finanční ustanovení úmluvy, kterou se stanoví pracovní podmínky a platové poměry konferenčních tlumočníků 13. Je rovněž třeba uvést, že jedna věc týkající se zaplacení přesčasových hodin zaměstnanci kategorie A byla předmětem postoupení plénu, ale byla ukončena vyškrtnutím z rejstříku po dohodě, ke které došlo mezi účastníky řízení 14. Soud se rovněž zabýval žalobami zpochybňujícími legalitu rozhodnutí o rozvázání smluv dočasných zaměstnanců 15, rozhodnutí výběrových komisí odmítajících připustit kandidáty ke zkouškám 16 nebo odmítajících zapsat kandidáta na seznam kandidátů vhodných pro přijetí 17, rozhodnutí přijatých v rámci řízení o jmenování 18, 9 Rozsudek Soudu ze dne 14. listopadu 2006, Chatziioannidou v. Komise, F 100/05, dosud nezveřejněný ve Sbírce 10 Rozsudek Soudu ze dne 12. září 2006, De Soeten v. Rada, F 86/05, dosud nezveřejněný ve Sbírce 11 Rozsudek Soudu ze dne 13. prosince 2006, De Brito Sequeira Carvalho v. Komise, F 17/05, dosud nezveřejněný ve Sbírce 12 Viz zejména rozsudek Soudu ze dne 12. července 2006, D v. Komise, F 18/05 (probíhá řízení o kasačním opravném prostředku T 262/06 P), dosud nezveřejněný ve Sbírce 13 Rozsudek Soudu ze dne 14. prosince 2006, André v. Komise, F 10/06, dosud nezveřejněný ve Sbírce 14 Usnesení Soudu ze dne 13. července 2006, Lacombe v. Rada, F 9/05, dosud nezveřejněné ve Sbírce 15 Viz zejména rozsudky Soudu ze dne 26. října 2006, Landgren v. ETF, F 1/05 (probíhá řízení o kasačním opravném prostředku T 404/06 P), dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, a ze dne 14. prosince 2006, Kubanski v. Komise, F 88/05, dosud nezveřejněný ve Sbírce 16 Rozsudek Soudu ze dne 15. června 2006, Mc Sweeney a Armstrong v. Komise, F 25/05, dosud nezveřejněný ve Sbírce 17 Rozsudek Soudu ze dne 13. prosince 2006, Neophytou v. Komise, F 22/05, dosud nezveřejněn ve Sbírce 18 Rozsudek Soudu ze dne 14. prosince 2006, Economidis v. Komise, F 122/05, dosud nezveřejněný ve Sbírce 194 Výroční zpráva 2006

5 posudků o vývoji služebního postupu 19, jakož i rozhodnutí o nepovýšení 20. V této souvíslosti si zasluhují zvláštní pozornosti 2 rozsudky vydané Soudem. Svým rozsudkem Landgren v. ETF 21, vydaným plénem, Soud rozhodl, že jednostranné rozvázání smlouvy dočasného zaměstnance na dobu neurčitou nepodléhá pouze dodržení výpovědní doby uvedené v čl. 47 odst. 2 pracovního řádu ostatních zaměstnanců, ale musí být rovněž odůvodněno. K zaručení dostatečné ochrany před neoprávněným propuštěním, zvláště pokud se jedná o smlouvu na dobu neurčitou nebo pokud, jedná-li se o smlouvu na dobu určitou, k propuštění dojde před jejím uplynutím, je totiž nutné umožnit jednak zúčastněným ověřit, zda byly jejich oprávněné zájmy respektovány, nebo poškozeny, jakož i posoudit účelnost předložení soudu, a jednak umožnit soudu vykonávat jeho přezkum, což znamená uznat existenci povinnosti odůvodnění, kterou má příslušný orgán. Uznání takové povinnosti nevylučuje, aby měl příslušný orgán širokou posuzovací pravomoc v oblasti propouštění, a aby byl tedy přezkum soudu Společenství omezen na ověření neexistence zjevné nesprávnosti nebo zneužití pravomoci. V uvedené věci bylo rozhodnutí o propuštění zrušeno, neboť bylo stiženo zjevně nesprávným posouzením. Ve svém rozsudku Economidis v. Komise 22 Soud s ohledem na přijetí vedoucího odboru v platové třídě AD 9/AD 12 rozhodl, že rozhodnutí Komise o středních vedoucích pracovnících je protiprávní v rozsahu, v němž umožňuje, aby platová třída pro zaměstnání, které budou zastávat, byla určena po srovnávacím přezkoumání kandidatur, a tím nezbytně ovlivňuje objektivní povahu řízení. III. Návrhy na předběžná opatření V roce 2006 byly podány dva návrhy na předběžná opatření. Ve věci Bianchi v. ETF 23 byl návrh zamítnut z důvodu neexistence naléhavosti, zatímco ve věci Dálnoky v. Komise 24 byl zamítnut z důvodu zjevné nepřípustnosti, prima facie, žaloby v hlavním řízení. 19 Viz rovněž rozsudek Soudu ze dne 14. prosince 2006, Caldarone v. Komise, F 74/05, dosud nezveřejněný ve Sbírce 20 Viz např. rozsudek Soudu ze dne 30. listopadu 2006, Balabanis a Le Dour v. Komise, F 77/05, dosud nezveřejněný ve Sbírce 21 Výše uvedený rozsudek Landgren v. ETF. 22 Výše uvedený rozsudek Economidis v. Komise. 23 Usnesení předsedy Soudu ze dne 31. května 2006, Bianchi v. ETF, F 38/06 R, dosud nezveřejněné ve Sbírce 24 Usnesení předsedy Soudu ze dne 14. prosince 2006, Dálnoky v. Komise, F 120/06 R, dosud nezveřejněné ve Sbírce Výroční zpráva

6 IV. Žádosti o poskytnutí právní pomoci Předseda Soudu rozhodl v průběhu roku 2006 o 3 žádostech o poskytnutí právní pomoci, které byly všechny předloženy před podáním žaloby, v souladu s možností stanovenou v čl. 95 odst. 1 prvním pododstavci jednacího řádu Soudu prvního stupně, který se použije obdobně. Těmto žádostem nebylo vyhověno Usnesení předsedy Soudu ze dne 27. září 2006, Nolan v. Komise, F 90/06 AJ, dosud nezveřejněné ve Sbírce Usnesení předsedy Soudu ze dne 1. prosince 2006, Atanasov v. Komise, F 101/06 AJ, dosud nezveřejněné ve Sbírce Usnesení předsedy Soudu ze dne 11. prosince 2006, Noworyta v. Parlament, F 128/06 AJ, dosud nezveřejněné ve Sbírce 196 Výroční zpráva 2006