Plán péče o: přírodní rezervaci Rybí loučky na období:

Transkript

1 Plán péče o: přírodní rezervaci Rybí loučky na období:

2 Obsah 1. Základní údaje o zvláště chráněném území Základní identifikační údaje Údaje o lokalizaci území Vymezení území podle současného stavu katastru nemovitostí: Výměra území a jeho ochranného pásma Překryv území s jinými chráněnými územími Kategorie IUCN Předmět ochrany ZCHÚ Předmět ochrany EVL anebo PO, s kterými je ZCHÚ v překryvu Cíl ochrany Rozbor stavu zvláště chráněného území s ohledem na předmět ochrany Stručný popis území a charakteristika jeho přírodních poměrů Historie využívání území a zásadní pozitivní i negativní vlivy lidské činnosti v minulosti, současnosti a blízké budoucnosti Související plánovací dokumenty, správní rozhodnutí a právní předpisy Současný stav ZCHÚ a přehled dílčích ploch Zhodnocení výsledků předchozí péče a dosavadních ochranářských zásahů do území a závěry pro další postup Stanovení prioritních zájmů ochrany území v případě jejich možné kolize Plán zásahů a opatření Výčet, popis a lokalizace navrhovaných zásahů a opatření v ZCHÚ Zásady hospodářského nebo jiného využívání ochranného pásma včetně návrhu zásahů a přehledu činností Zaměření a vyznačení území v terénu Návrhy potřebných administrativně-správních opatření v území Návrhy na regulaci rekreačního a sportovního využívání území veřejností Návrhy na vzdělávací využití území Návrhy na průzkum či výzkum a monitoring předmětu ochrany území Závěrečné údaje Předpokládané orientační náklady hrazené orgánem ochrany přírody podle jednotlivých zásahů (druhů prací) Použité podklady a zdroje informací Seznam používaných zkratek Plán péče zpracoval...38 Přílohy Strana 2

3 1. ZÁKLADNÍ ÚDAJE O ZVLÁŠTĚ CHRÁNĚNÉM ÚZEMÍ 1.1 Základní identifikační údaje evidenční číslo: 378 kategorie ochrany: přírodní rezervace název území: Rybí loučky druh právního předpisu, kterým bylo území vyhlášeno: výnos orgán, který předpis vydal: Ministerstvo kultury ČSR číslo předpisu: /87-VI/2 datum platnosti předpisu: datum účinnosti předpisu: Starší a související předpisy: druh právního předpisu: výnos (první vyhlášení samostatné rezervace) orgán, který předpis vydal: Ministerstvo školství a kultury číslo předpisu: /65-V/2 datum platnosti předpisu: druh právního předpisu: vyhláška (změna kategorie na PR) orgán, který předpis vydal: Ministerstvo životního prostředí ČR číslo předpisu: 395/1992 Sb. datum platnosti předpisu: datum účinnosti předpisu: Údaje o lokalizaci území kraj: Liberecký okres: Jablonec nad Nisou obec s rozšířenou působností: Tanvald obec s pověřeným obecním úřadem: Tanvald obec: Kořenov katastrální území: Jizerka Příloha M1: Orientační mapa s vyznačením území 1.3 Vymezení území podle současného stavu katastru nemovitostí: Celá rezervace je součástí jediné rozsáhlé lesní parcely na katastrálním území Jizerka. Rezervace není katastrálně vymezena a její výměra je tudíž stanovena pouze na základě lesní obrysové mapy, která s dílčími nepřesnostmi kopíruje reálnou situaci zachycenou v ortofotomapě. Výměra rezervace dle zřizovacího výnosu z r činí 21,51 ha (v prvním výnosu z r to bylo 20,35 ha), což ovšem neodpovídá současnému stavu. V důsledku změny porostní situace po vybudování odvozních cest po obvodu území byla rezervace později rozšířena na celý lesní dílec 247 A. Dle evidence ochrany přírody z r (tabulka Základní údaje o zvláště chráněném území ) činí aktualizovaná výměra 37,91 ha. V dosud platném LHP ( ) výměra dílce 247 A, který se kryje s hranicí rezervace, činí 36,14 ha. Z uvedeného je zřejmé, že nedošlo k přehlášení rezervace na současnou rozlohu cca 36 ha; v ústředním seznamu ochrany přírody je dosud uváděna rozloha 21,51 ha. Ochranné pásmo není vyhlášené, je jím tedy dle 37 zákona č. 114/1992 Sb. pás do vzdálenosti 50 m od hranice ZCHÚ. Jeho výměra činí přibližně 12,74 ha. Strana 3

4 Zvláště chráněné území Tabulka 1: Parcelní vymezení PR Rybí loučky k. ú Jizerka parcela dle KN druh pozemku způsob využití LV výměra celkem výměra v ZCHÚ 1772/1 lesní pozemek Celkem výměry v metrech čtverečních, dle katastru nemovitostí a geometrického plánu Příloha M2: Katastrální mapa se zákresem ZCHÚ a jeho ochranného pásma 1.4 Výměra území a jeho ochranného pásma druh pozemku ZCHÚ plocha v ha OP plocha v ha lesní pozemky 36,14 vodní plochy trvalé travní porosty orná půda ostatní zem. pozemky ostatní plochy zast. plochy a nádvoří plocha celkem 36,14 Způsob využití pozemku ZCHÚ plocha v ha Tabulka 2 OP plocha v ha zamokřená plocha rybník nebo nádrž vodní tok neplodná půda ost. způsoby využití 1.5 Překryv území s jinými chráněnými územími národní park: ne chráněná krajinná oblast: Jizerské hory jiný typ chráněného území: CHOPAV Jizerské hory, nadregionální biocentrum NC 83 Natura 2000 ptačí oblast: CZ Jizerské hory evropsky významná lokalita: CZ Rašeliniště Jizery Příloha M1: Orientační mapa s vyznačením území 1.6 Kategorie IUCN IV. řízená rezervace 1.7 Předmět ochrany ZCHÚ Předmět ochrany ZCHÚ podle zřizovacího předpisu Posláním rezervace je ochrana porostů, květeny a rašelinišť. (čl. 1, odst. 2 přílohy XXXVIII výnosu MK ČSR č /87-VI/2 ze dne ) Strana 4

5 1.7.2 Hlavní předmět ochrany ZCHÚ současný stav A. ekosystémy Tabulka 3 lesní prameniště (R1.2, R2.3) název ekosystému podíl plochy popis ekosystému (kód biotopu) v ZCHÚ* rašelinné smrčiny (L9.2A) 40 % odumřelá rašelinná smrčina as. Sphagno-Piceetum (vlhčí i relativně sušší typy) v pokročilejším stupni regenerace, v horní etáži převaha souší, bohatá diferencovaná obnova, nejvitálnější porosty tohoto druhu v celých Jizerských horách podmáčené smrčiny (L9.2B) 5 % smrčiny středního i zralejšího věku při okraji rašelinné pánve, as. Bazzanio-Piceetum dílem s přechody do as. Sphagno-Piceetum přirozená rašelinná bezlesí (R2.3, R3.1, maloplošně R3.2, R3.3) 12 % soustava řady menších i větších světlin, často volně přecházejících do okolní rašelinné smrčiny, většinou společenstva přechodových rašelinišť svazu Sphagno recurvi-caricion canescentis, většinou s dominancí druhů Carex rostrata, C. nigra, Eriophorum angustifolium, E. vaginatum, v mechovém patře převážně se Sphagnum fallax; v omezené míře též bezlesí vrchovištního typu sv. Sphagnion medii, řídce původní kleč >1 % přípotoční mokřiny a třasoviska, relativně mezotrofní, nevyhraněná společenstva na přechodu svazů Sphagno recurvi-caricion canescentis a Montio-Cardaminion *) přibližné údaje, do výčtu lesních ekosystémů nejsou zahrnuty méně hodnotné mladé porosty; použité kódy biotopů: L9.2A rašelinné smrčiny, L9.2B podmáčené smrčiny, R1.2 luční prameniště bez tvorby pěnovců, R2.3 přechodová rašeliniště, R3.1 otevřená vrchoviště, R3.2 vrchoviště s klečí, R3.3 vrchovištní šlenky 1.8 Předmět ochrany EVL anebo PO, s kterými je ZCHÚ v překryvu A. typy přírodních stanovišť Tabulka 4 kód a název typu přír. stanoviště podíl plochy popis biotopu typu přír. stanoviště v ZCHÚ 7110* Aktivní vrchoviště 2 % vrchovištní bezlesí s porosty převážně typu as. Eriophoro vaginati-sphagnetum recurvi, přechody do sv. Sphagno recurvi-caricion canescentis, řídce původní kleč 7140 Přechodová rašeliniště a třasoviště 10 % relativně minerotrofní rašeliniště ovlivněné gravitační vodou, zčásti i na potocích, sv. Sphagno recurvi-caricion canescentis, ve fragmentech i sv. Montio-Cardaminion 91D0* Rašelinný les 40 % rašelinné smrčiny (Sphagno-Piceetum), obvykle se silně poškozenou až zcela rozpadlou horní etáží a masivní přirozenou obnovou smrku různé výšky, nejlepší porosty tohoto druhu v celých Jiz. horách 9410 Acidofilní smrčiny (Vaccinio- Piceetea) hvězdičkou jsou označeny prioritní typy stanovišť 5 % podmáčené smrčiny (Bazzanio-Piceetum) středního a zralejšího věku při okraji rašelinné pánve, návazně mladé, dosud nerovnoměrně zapojené porosty (do podílu nezahrnuty) Strana 5

6 B) Evropsky významné druhy a ptáci Tabulka 5 název druhu aktuální početnost/ vitalita populace v ZCHÚ stupeň ohrožení popis biotopu druhu Aegolius funereus sýc rousný součást populace na rozsáhlejším území, stavy kolísají, nepravidelně hnízdí zranitelný smrčiny Tetrao tetrix tetřívek obecný občasný výskyt, nalézán trus ohrožený rašelinná bezlesí 1.9 Cíl ochrany Jádrové území (rezervace v dosud formálně platném vymezení) ponechat samovývoji, s minimalizací nahodilých těžeb. V okrajových částech šetrnými lesnickými zásahy vytvořit přírodě blízký les, v němž budou následně prováděny jen nezbytné sanační zásahy. PR Rybí loučky sestává ze dvou poměrně kontrastních částí. Tou první je rašelinné jádro území (zhruba v hranicích porostní skupiny 247 A 14/3b, včetně lesnicky evidovaných bezlesí 102 až 111). Jedná se o původní území rezervace od r až přibližně 1991 (obnova LHP). Druhou část tvoří okrajové partie na západě a severu území, které byly do rezervace přičleněny až později, v souvislosti se změnou rozdělení lesa po výstavbě nových odvozních cest kolem r První část území má charakter přírodního lesa s historicky pouze malými hospodářskými vlivy a vysokou schopností autoregulace. Stav porostů v této jádrové části rezervace lze označit za relativně příznivý, navzdory nedávnému poškození imisemi a gradacemi hmyzích škůdců. Z důvodu specifických stanovištních podmínek (rašelinná pánev sycená minerálně obohacenou vodou na četných prameništích při úpatí karoidu Pytlácké jámy, Velká rybí louka jako možný pozůstatek někdejšího ledovcového jezera, snad jediného v Jizerských horách) a omezených hospodářských vlivů se zde zachovala vitální rašelinná smrčina s hodnotným původním genofondem smrku, v podstatě nejkvalitnější v celé CHKO. Je tedy zcela prioritním zájmem ušetřit toto území od dalších lidských vlivů, zejména pak vlivů lesopěstebních, které by zásadním způsobem narušily charakter cenných porostů a případně mohly vést i k posunu hranic mezi lesem a bezlesím. V jádrovém území by neměla probíhat výsadba žádných dřevin, a to ani v podobě vylepšování smrkového zmlazení reprodukčním materiálem místního původu. Nebude zde prováděna porostní výchova, zcela vyloučena je obnovní těžba. Je třeba minimalizovat (a ideálně zcela vyloučit) i těžby nahodilé. Okrajové části území, které byly k rezervaci přičleněny teprve relativně nedávno, jsou odlišné povahy. Kromě několika starších porostů víceméně typu podmáčené smrčiny jsou zde zastoupeny porosty mladé, zpravidla ve stádiu odrostlé mlaziny až tyčkoviny. Tyto porosty jsou většinou nerovnoměrně zapojené, místy i značně mezernaté, na druhové skladbě se velkou měrou podílí stanovištně nepůvodní kleč, která je v severní části území nejasné (pravděpodobně cizí) provenience. Menší měrou jsou v tomto prostoru zastoupeny mladé smrkové porosty převážně z přirozené obnovy, v typickém rašelinném terénu. Pokud v těchto porostech není přimíšena nepůvodní kleč, lze je ponechat samovývoji, stejně jako starý porost v jádrové části území. Většina mladých porostů si ovšem vyžádá dočasné pěstební intervence. Jejich cílem bude zejména postupné úplné odstranění nepůvodní kleče a místně rozšířeného smrku pichlavého. Méně naléhavým úkolem je vylepšení smrkem v mezernatých úsecích a doplnění příměsi jeřábu, případně břízy karpatské. Mladé porosty na minerální půdě lze dočasně vychovávat neschematickými zásahy, po dosažení stádia kmenoviny by měly být ponechány samovolnému vývoji. Opět je žádoucí minimalizovat rozsah nahodilých těžeb. Dlouhodobým cílem tak je, aby i porosty v okrajových částech rezervace získaly víceméně přírodní charakter a strukturně splynuly (v rámci možností vyplývajících z odlišných stanovištních podmínek) s porosty v jádrové části území. Strana 6

7 2. ROZBOR STAVU ZVLÁŠTĚ CHRÁNĚNÉHO ÚZEMÍ S OHLEDEM NA PŘEDMĚT OCHRANY 2.1 Stručný popis území a charakteristika jeho přírodních poměrů Geomorfologie a geologie Dle geomorfologického členění ČR (DEMEK et al. 1987) náleží zájmové území do Krkonošsko-jesenické soustavy (subprovincie), Krkonošské podsoustavy (oblasti), celku Jizerské hory, podcelku Jizerská hornatina a okrsku Soušská hornatina. Rezervace zaujímá pramennou pánev Rybího potoka při severovýchodním úpatí Pytláckých kamenů. Dle současných poznatků (PILOUS 2006) jde o jediný prokázaný případ glacigenní modelace terénu v Jizerských horách. Karoid tzv. Pytlácké jámy zasahuje až k hornímu okraji území, rašelinná pánev s prameny Rybího potoka tvoří dno této glaciální sníženiny, na severu území se zbytky morénových sedimentů. V pleistocénu a snad ještě počátkem holocénu se v oblasti Rybích louček nacházelo mělké ledovcové jezero, které později zaniklo. Jeho pozůstatkem je největší přirozené bezlesí v území Velká rybí louka. Reliéf území je rovinatý a mírně svažitý. Jižní část území se nachází při úpatí Středního jizerského hřbetu, dolní část svahů ještě zasahuje do rezervace. Svahy jsou mírné, orientované na sever a severozápad. Dno pánve má reliéf mírně zvlněný v důsledku erozní činnosti potoků a nerovnoměrného růstu rašeliny přechodového až vrchovištního typu. V jižní části území je vyvinut i náplavový kužel z deluviofluviálních sedimentů. Rezervaci ze všech stran obklopují dvě zpevněné cesty s mohutným zemním tělesem, které zásadním způsobem narušuje přírodní reliéf území. Jižní (horní) cesta tvoří významnou překážku v proudění přípovrchových vod, které napájejí rašelinnou pánev Rybích louček. Beztak masivní navážka spodní stavby cesty je rozšířena o skládku dřeva na JZ, naproti ní se do svahu zařezává starý, naštěstí relativně malý zemník. Severní (dolní) cesta necitlivě zasáhla čelní morénu někdejšího ledovce (Pilous uvádí, že celé těleso silničky i s postranními skrývkami je v místě morény m široké!). Nadmořská výška lokality se pohybuje mezi 835 m při výtoku Rybího potoka a 875 m při spojnici lesních cest na jihovýchodním okraji rezervace. Vlastní rašeliniště leží v nadmořské výšce kolem 840 m. Horninové podloží širšího území tvoří výrazně porfyrická, středně zrnitá žula až granodiorit. V zájmovém území PR Rybí loučky je většinou překryta kvartérními sedimenty. Dle Geologické mapy ČR měřítka 1:50000, list Harrachov (CHALOUPSKÝ 1989) jde převážně o deluviální až deluviofluviální sedimenty polygenetického charakteru (písčité hlíny s úlomky hornin). V západní části pánve, zhruba v prostoru Velké rybí louky, je zakresleno malé rašelinné ložisko. DITTRICH (1933) Rybí loučky vůbec nezmiňuje a ve své jinak celkem podrobné mapě má pouze schematický zákres nedaleké Velké jizerské louky; vzhledem k tomu, že v mapě zachycuje i mnohem menší lokality, není vyloučeno, že o existenci Rybích louček, ležících v sousedství mnohem větší a proslulejší Velké jizerské louky (Rašeliniště Jizery) neměl povědomí. Ani DOHNAL et al. (1965) Rybí loučky neuvádí, snad proto, že je jako rašelinné ložisko považoval za málo významné (několik let před ním již Rybí loučky popsal NEVRLÝ /1962/). Chybí tak jakékoliv údaje o mohutnosti rašelinného ložiska, přestože v ochranářském dotazníku z r se uvádí, že Rybí loučky patří mezi vývojově nejstarší a relativně nejzachovalejší rašeliniště v Jizerských horách. K tomuto tvrzení je třeba poznamenat, že nejde o úplně typické jizerskohorské rašeliniště. Většina území se totiž nachází pod vlivem proudící nebo víceméně stagnující, minerálně obohacené vody. V jádrové území se nachází řada drobných vodních toků a skrytých pramenných vývěrů, část vegetačního krytu se zjevně vyvíjí na vodní hladině (zarostlé potoky a jezírka). Jižní část území má charakter svahového rašeliniště. Naproti tomu v severní části území jsou vyvinuty typické vrchovištní partie, nápadně vystupující nad okolní terén. Zde může mocnost rašeliny činit i více než 2 metry, na zbytku území Strana 7

8 je pravděpodobně menší, půdy mají blíže k rašelinným glejům než typickým rašelinným půdám. Tyto domněnky by ale bylo možné potvrdit teprve na základě podrobného pedologického a rašelinářského průzkumu. Vzhledem ke geomorfologické výjimečnosti území je do této kapitoly zařazen i přepis nedávného článku z časopisu Opera Corcontica (PILOUS 2006), včetně doprovodné mapky: Pytlácká jáma. Rozměry (průměr okolo 1 km) i geomorfologické znaky Pytlácké jámy (amfiteátrovitý tvar, neobvykle strmé svahy nápadně odlišné od okolních svahů zarovnaného povrchu, asymetrie deprese s nejstrmějšími závětrnými svahy, kde se kumulovalo nejvíce sněhu, zcela ploché dno, původně i slabě přehloubené a nejspíše vyplněné mělkým jezerem) jednoznačně svědčí o jejím glaciálním původu a řadí jí bezpochyby mezi karoidní formy. Představuje tak jediný prokazatelný karoid v Jizerských horách. Její horní hrana je ve výšce okolo 950 m, dno se nachází ve výšce zhruba 845 m. Tak nízká poloha, jinde v našich podmínkách příliš malá pro vznik ledovcového tělesa, zde byla vyvážena rolí jak extrémně velké a kompaktní deflační plochy, která nemá v našich pohořích obdobu, tak i kombinací s ideální severovýchodní expozicí (PROSOVÁ & SEKYRA 1961). Svou roli sehrálo i na zdejší poměry náhlé a poměrně ostré ukončení deflační plošiny úvalovitým údolím Jizery, které se právě v tomto prostoru začíná stáčet k jihu. Souhra všech těchto faktorů vedla ke vzniku většího ledovcového tělesa než u Jizerské jámy, jejíž dno je sice položené o m výše, ale má jihovýchodní expozici. Určitou roli mohl mít navíc i lokální vliv rozsáhlé a poněkud vyvýšené (975 m) skupiny skalních hradeb a torů Pytláckých kamenů, která se nachází přímo na návětrné straně horní hrany karoidu. Ta bezpochyby rozrážela větry proudící urychleně po deflační plošině a umocňovala tak turbulentní efekt, když se vzápětí propadaly do terénní deprese Pytlácké jámy. Přispívaly tak k vypadávání nadprůměrného podílu sněhu v tomto prostoru. Ledovec byl výrazně karového typu a přes poměrně velké rozměry měl tvar pouhé ledové čočky, která postrádala jakoukoliv splazovou část. Ploché rašeliniště (Rybí loučky) vyplňující celé dno ukazuje na velkou pravděpodobnost existence sice poměrně velkého, ale mělkého jezera, které vzniklo spíše mírným přehloubením dna, než zahrazením morénou, která je tu nevýrazná a velmi plochá. Jak ukazují příklady glaciálních jezer v Krkonoších, a to jak fosilních (ENGEL, TREML, KŘÍŽEK & JANKOVSKÁ 2004), tak i současných (CHOIŃSKI 2003), jejich zanikání v holocénu polygenetickým zanášením i zarůstáním je velmi rychlé. Charakter sedimentů jezerní pánve Pytlácké jámy bude předmětem dalšího výzkumu. (Pozn. autora: dle ústní informace J. Sádla byly nedávno na Velké rybí louce skutečně ověřeny jezerní sedimenty.) Moréna, nebo spíše jen její náznaky se nalézají v prostoru lesní silničky, která obtáčí spodní okraj rašeliniště. Typologicky představuje sice čelní morénu, ale její nevýrazné těleso přechází víceméně plynule do okolních polygenetických zvětralin a navíc bylo nešťastně, právě v nejvyšším místě, silně poškozeno výstavbou zmíněné silničky a jejího mostu přes Rybí potok. Celé těleso silničky i s postranními skrývkami je v prostoru morény široké m! Nejlépe je morénová akumulace patrná v zářezu potoka, hlubokém 1 3 m. Nejvýraznější je její laterální erozí zvýrazněný okraj na levém břehu nad můstkem silnice a v 80 m dlouhém, balvanitém úseku koryta se zvětšeným sklonem, který začíná naopak 25 m pod ním. Balvany mají průměr až 2 m a tvoří celé skupinky s drobnými kaskádami. V korytě nad ani pod tímto úsekem se žádné balvany nevyskytují, lze tedy usuzovat, že se sem dostaly právě činností ledovce. V linii předpokládané koruny zcela ploché morény, zhruba 60 m severozápadně od můstku a 25 m severně od silnice je v lese ukrytá roztroušená skupina velkých a vzájemně zcela izolovaných žulových bloků (největší z nich mají delší osy 3 5 m dlouhé), u kterých lze též předpokládat morénový původ, neboť naprosto nic nesvědčí o jejich autochtonním původu (např. rozpadem toru). Nevýraznost morény navozuje i předpoklad, zda by se nemohlo jednat o pouhý nivační val z materiálu dopraveného sem povrchovými klouzavými pohyby balvanitého materiálu po povrchu ledu. Nepovažuji to však za pravděpodobné, jak s ohledem na přehloubení dna, tak i malý sklon předpokládaného povrchu ledového tělesa. Na svazích Pytlácké jámy jsou v celé výšce sporadicky roztroušené volné balvany a bloky často i mimořádně velkých rozměrů (s delší osou 5 10 m dlouhou), někde tvořící i skupiny. Největší blok, přímo nad silničkou lemující úpatní část svahů, má rozměry 11 x 4 x 2 m. Pocházejí z mrazového rozpadu skalních výchozů v horní části svahů i na hraně karoidu a následně byly gravitačně posouvané po svahu. Původní jezerní deprese byla v holocénu vyplněna nejen rašeliništěm (humolity), ale v úpatní části i svahovými zvětralinami, transportovanými sem zmíněnými svahovými procesy. Ve střední části amfiteátru sem stéká se svahů drobný potůček, který pod tělesem silničky vytváří překvapivě velký náplavový kužel, vybíhající daleko do rašeliniště. Zarovnaný povrch a deflační plošina na temeni Středního jizerského hřebene však nekončí turbulentním prostorem Pytlácké jámy. Jižněji odtud pokračuje a dokonce se ještě zvedá elevací Jelení stráně (nebo též Věžních skal, 1018 m) nad úroveň 1000 m. Menší část vzdušných mas proto pokračovala ještě dál na východ a začala turbulovat až v závětří tohoto vrcholu. Unášený sníh se tu akumuloval na dvou místech a vytvořil ještě další dvě menší nivační deprese, severnější a menší Celní jámu a jižnější a výraznější Hojerovu jámu. Strana 8

9 2.1.2 Pedologie V půdním pokryvu oblasti se odráží minerálně chudé horninové podloží, většinou jen málo členitý reliéf podmiňující stagnaci srážkových i podpovrchových vod a zejména chladné, mimořádně humidní klima. Základní informaci podává Půdní mapa ČR, list Harrachov (TOMÁŠEK 1992). V zájmovém území jsou vyznačeny tyto půdně-substrátové jednotky: rašeliništní půda vrchovištní, převážně na substrátu výrazně skeletovitých svahovin, na západě (v oblasti Velké rybí loučky) též na rašelině vrchovištní; jednotka pokrývající jádrovou část území rezervace; glej zrašelinělý, na substrátu kyselých intruziv, tvoří poměrně úzký souvislý lem rašeliniště; podzol zrašelinělý, na substrátu kyselých intruziv; zaujímá sušší okrajové polohy. Tuto charakteristiku lze považovat za vcelku vystihující, snad jen s poznámkou, že rašelinné půdy nejsou vždy vrchovištního typu, ale často mají spíše přechodový charakter. Uvedený popis nicméně odpovídá stupni znalostí o lokalitě a složitosti místních podmínek. Strana 9

10 Konkrétnější představu poskytuje lesní typologická mapa, v níž jsou zhruba na polovině území vyznačeny lesní typy rašelinné řady (převážně SLT 8R, při Rybím potoce ve středu území menší enkláva 6R), na zbytku pak SLT 8K a 8G. To je v podstatě ve shodě s výše uvedeným: jádrovou část území tvoří rašelinné půdy vrchovištního až přechodového typu, na ně po obvodu navazuje rašelinný glej, sušší partie na východě a na severu zaujímají (humusové, zrašelinělé) podzoly Klimatologie Podnebí oblasti je ovlivňováno především skutečností, že Jizerské hory tvoří první významnější překážku vlhkému oceánskému proudění od severu až severozápadu. Mohutné, příkře se zdvihající severní úbočí hor s relativní výškou m má výrazný kondenzační účinek a podmiňuje bohatou srážkovou činnost. Existence rozsáhlé náhorní plošiny s nezanedbatelnou plochou rašelinišť a mírněji spadající jižní svahy mají za následek, že nedochází k typickým fénovým situacím, ale ke zformování relativně chladného a vlhkého podnebí na většině plochy hor. Teplotní a zejména srážkové charakteristiky tak vykazují hodnoty, které bychom ve středoevropském prostoru očekávali ve větších nadmořských výškách. KONČEK (in VESECKÝ et al. 1958) řadí téměř celé Jizerské hory do chladné oblasti a mírně chladného okrsku. QUITT (1971) vymezuje v rámci chladné oblasti na území CHKO tři klimatické rajóny CH 4, CH 6 a CH 7. Zatímco jádrová část hor je zahrnuta do mírnějšího okrsku CH 6, pak sníženiny v povodí Jizerky a Jizery náleží již do drsnějšího rajónu CH 4. Tato klimatická jednotka se vyznačuje extrémnějším podnebím především z hlediska teplotních minim, která jsou zde zvýrazněna pánevním reliéfem podmiňujícím kumulaci chladného vzduchu. Na tom se významně podílí i stínící vliv Středního jizerského hřbetu, který se strmě tyčí nad lokalitou: v jeho důsledku zde Slunce zapadá dříve než na otevřené ploše a vyzařování tepla je zde proto intenzivnější. V připojených tabulkách jsou uvedeny dlouhodobé průměry měsíčních teplot a srážek naměřené v 1. polovině 20. století na stálých pozorovacích místech v centrální části Jizerských hor. Pro oblast PR Rybí loučky lze extrapolací očekávat průměrné roční teploty pod 4 C, průměrné teploty měsíce ledna pod 5 C a měsíce července kolem 13 C. Roční suma srážek se nejspíše pohybuje mezi 1400 a 1500 mm. Klimaticky nejbližší zájmovému území je Velká Jizera, z níž je uváděn průměrný roční úhrn srážek 1456 mm (ABTOVÁ & BURDA 1981) Mrazová poloha Rybích louček má značný ekologický význam pro selekci odolných (mrazuvzdorných a fenologicky pozdních) ekotypů smrku, které tu musí čelit přízemním mrazíkům často ještě během června, někdy dokonce i v červenci. Na druhou stranu se závětrná poloha za Středním jizerských hřbetem příznivě projevuje v nižší imisní zátěži oproti vrcholovým partiím hor v oblasti Smědavské hornatiny. Tabulka 6: Roční chod teplot za období (VESECKÝ et al. 1961) údaje ve C I II III IV V VI VII VIII IX X XI XII rok IV-IX X-III Nová Louka -4,8-4,0-0,8 3,3 9,1 12,0 13,8 12,9 9,7 5,2 0,0-3,3 4,4 10,1 Desná, Souš -4,9-4,0-0,8 3,1 8,8 12,1 14,0 13,1 9,8 5,2 0,1-3,4 4,4 10,2 stanice Bedřichov, Nová Louka (780 m), stanice Desná, Souš (772 m) Strana 10

11 Tabulka 7: Roční chod srážek za období (VESECKÝ et al. 1961) údaje v mm I II III IV V VI VII VIII IX X XI XII rok IV-IX X-III Nová Louka Kristiánov U Studánky Jizerka Desná, Souš stanice: Bedřichov, Nová Louka (780 m); Bedřichov, Kristiánov (798 m); Bílý Potok, U Studánky (900 m); Jizerka (870 m), Desná, Souš (772 m). Výše uvedené hodnoty se vztahují pouze na období let V novější době dochází ke zřetelným klimatickým posunům, což přesvědčivě dokládá i srovnávací tabulka teplot a srážek pro dvě stálé klimatické stanice na území Jizerských hor Bedřichov a Souš (údaje ČHMÚ převzaty z práce JÓŽA & VONIČKA 2004). Z jednoduché analýzy těchto zveřejněných měření vycházejí najevo tyto poznatky: v posledních desetiletích dochází k pozorovatelnému vzestupu průměrných teplot oproti první polovině 20. století. Odchylky za všechny měsíce jsou kladné, nejvýraznější u měsíců srpna, v případě průměrů za období též u měsíců května, ledna a července. Relativně nejmenší vzestup teplot je v měsících září až prosinec a v březnu. U stanice Souš jsou odchylky celkově poněkud nižší, což lze vysvětlit mj. ochlazujícím účinkem srážek, které jsou tu v současnosti četnější než na Bedřichově. vývoj srážkové činnosti probíhá diferencovaně. Na stanici Bedřichov dochází ke zřetelnému úbytku srážek, zejména v měsících lednu, dubnu, srpnu a říjnu. Na stanici Souš došlo za sledované období naopak k mírnému vzestupu srážkových úhrnů, především v měsících březnu a prosinci. Naopak mírný deficit je zaznamenán v srpnu a dubnu. Tyto odlišnosti lze vysvětlit vyšším podílem vlhkého proudění z jižních kvadrantů oproti minulosti. Polohy orientované k jihu jsou tak oproti minulosti mírně vlhčí, zatímco polohy otevřené severozápadnímu proudění jsou dnes relativně sušší. Podobné výsledky byly zjištěny i na dalších klimatických stanicích v regionu (např. srovnání srážkového vývoje v Liberci a Jablonci a na některých stanicích v Podještědí) Hydrologie Zájmové území přísluší do povodí Labe, do něhož je odvodňováno prostřednictvím Rybího potoka a Jizery. Hlavní větev Rybího potoka pramení ve strmém svahu jižně od rezervace, většinu vody ale potok sbírá v četných pramenech na území rezervace. Vedlejší větev Rybího potoka pramení v jihovýchodní části PR a protéká Malou rybí loukou. Zejména jižní částí rezervace protéká řada malých potoků, zčásti ponorných, které se postupně spojují do jediné vodoteče Rybího potoka. Jeho současné jméno (NEVRLÝ 1962) je nepřesným překladem německého Fischhüttenfloss, které upomíná na existenci rybářských chatrčí v území. Z toho je zřejmé, že potok byl v minulosti bohatý na ryby (patrně pstruhy), což již dávno neplatí. Přestože zamokření většiny území je značné, otevřené vodní plochy tu chybí. Vodní plochy spíše drobných rozměrů se nacházejí pod vrstvou vegetace. Jde o tzv. třasoviska, která vznikají zarůstáním potočních rozlivů a tůní. Takových míst je v území celá řada. Charakter zarostlých stojatých či pomalu proudících vod mohou mít i některá větší bezlesí, což ale bez provedení sond stanovit nelze, neboť terén se při dotyku s nohou nevlní jako na typickém třasovisku. Hypotetický původ Velké rybí louky v dávno zaniklém ledovcovém jezeru byl zmíněn již dříve. Na větších bezlesích jsou nedokonale vyvinuta rašelinná jezírka typu šlenků. Ta zde ale představují pouze velmi mělké, zato plošně rozsáhlé sníženiny s víceméně stagnující vodou a dnes již nesouvislými porosty rašeliníku. Hlubší rašelinná jezírka se stálou vodní hladinou se v území nevyskytují. Vodí režim území byl ovlivněn výstavbou horní odvozní cesty někdy kolem roku Ta se svým mohutným zemním tělesem vytvořila depresní kužel v proudění přípovchových vod z výše ležících svahů Pytlácké jámy. Nakolik to ovlivnilo hydrologickou situaci území dnes Strana 11

12 již nelze při absenci exaktních dat z dřívější doby posoudit. Horní části rezervace jsou dosud vydatně zamokřené a stávající bezlesí se jeví stabilní. Zdá se pravděpodobné, že bariéra cesty pouze zapříčinila dílčí pokles hladiny podzemní vody v blízkém okolí, zatímco odlehlejší části území nejsou její existencí nijak ovlivněny Botanické poměry Fytogeograficky náleží zájmové území do obvodu České oreofytikum, fytogeografického okresu 92. Jizerské hory, na rozhraní podokresů Jizerské hory lesní (SKALICKÝ 1988) a Jizerské louky. Přechod k floristicky bohatšímu podokresu Jizerské louky je na lokalitě indikován zejména výskytem druhů Athyrium distentifolium, Cardamine pratensis, Chrysosplenium alternifolium, Gentiana asclepiadea, Juniperus communis subsp. alpina, Luzula sudetica, Lycopodiella inundata, Montia hallii, Potentilla palustris (lit.), Rumex arifolius, Veratrum album subsp. lobelianum (vědecké názvosloví cévnatých rostlin viz KUBÁT et al. 2002). Květena území je ovšem značně chudá, což je typické pro celé Jizerské hory, zejména pak jejich lesní část. Rašelinné a další smrčiny hostí jen velmi malý počet druhů, ke zpestření květeny přispívají rašelinná bezlesí a potoční prameniště, na nichž se maloplošně udržují na živiny poněkud náročnější druhy. Potenciální přirozená vegetace. Chladná pánevní poloha Rybích louček předurčuje dominanci smrku v přirozené lesní vegetaci. Pouze v okrajových svažitých a méně zamokřených polohách jsou určité, spíše jen hypotetické podmínky pro uplatnění jedle, případně buku. Obě tyto dřeviny byly významně zastoupeny v lesích Středního jizerského hřebene, jak lze soudit z pylových analýz, které různí autoři prováděli v různých částech nedaleké Velké jizerské louky (PLAIL 1927, PUCHMAJEROVÁ 1936, SAJVEROVÁ 1981, KRAUSEOVÁ 1998). Vysoký podíl jedle v okolních lesích je doložen i historicky (např. TOMANDL 1972). V relativně sušších polohách byl pak porůznu vtroušen jeřáb, který jinak zaujímal důležité postavení v exponovaných svazích blízké Pytlácké jámy. Paleobotanická data pro samotné Rybí loučky chybí, takže nelze potvrdit, zda ve zdejších lesích (hlavně v zamokřených polohách kolem potoků) kdysi rostla ve větší míře jedle a zda ve vrchovištních polohách byla souvisleji rozšířena kleč. Neméně zajímavá by byla otázka případné existence ledovcového jezera a délka jeho trvání. Potenciální přirozenou vegetaci lze ale pro jádrovou část území stanovit snadno, neboť zdejší lesy jsou jen málo pozměněné přímými lidskými vlivy. Převažují zde rašelinné smrčiny asociace Sphagno-Piceetum, dílem v typickém vrchovištním terénu, dílem v silně zamokřených polohách přechodného charakteru. STUDNIČKA (1982) rašelinné smrčiny (které v souladu s tehdejšími zvyklostmi označuje jako podmáčené) v území rozdělil na dva typy vrchovištní facii s Molinia caerulea a Eriophorum vaginatum a facii Lycopodium annotinum, která se vyvíjí mimo vlastní vrchoviště a na rozdíl od předchozí je trvalé povahy. První z nich situoval do sz. části tehdejší rezervace (okolí Velké rybí louky), s dalšími plošně nepatrnými výskyty při okrajích menších rašelinných bezlesí, druhá se nachází ve zbývajícím prostoru, tj. na většině plochy starého porostu. Toto ekologické členění rašelinných smrčin je v principu správné, v terénu však naráží na značně neostré odlišení obou typů, a to jak ve floristickém složení, tak i v prostorovém rozmístění. Sušší smrčiny po obvodu území leží na gradientu rašelinných, podmáčených a třtinových smrčin, tj. asociací Sphagno-Piceetum, Bazzanio-Piceetum a Calamagrostio villosae- Piceetum. Mezi těmito jednotkami existuje v Jizerských horách kontinuum, které částečně připadá na vrub současné degradace lesů (obousměrné změny v hydrickém režimu, všeobecný ústup rašeliníku, lokální expanze Calamagrostis villosa), částečně je funkcí stanoviště. V okrajových částech území, které byly do rezervace zahrnuty až v nedávné době, nicméně Strana 12

13 převažují sušší polohy na pomezí třtinových a podmáčených smrčin, pouze menšinově jsou zastoupeny vlhčí úseky blízké rašelinným smrčinám. Nerovnoměrně zapojené rašelinné smrčiny přecházejí místy do četných, často jen nezřetelně ohraničených bezlesí. Ta hostí zpravidla různá společenstva svazu Sphagno recurvi-caricion canescentis (blíže viz popis aktuální vegetace). Podstatně řidčeji se vyskytují bezlesí vrchovištního typu (Sphagnion medii), což souvisí s ekologickými poměry v území (rašelinné prameniště). Na vrchovišti v minulosti rostla i kleč, zřejmě však v nepříliš rozsáhlém porostu, neboť vhodný ekotop nedosahuje velkých rozměrů. Malé zbytky klečového porostu se dosud udržely na dvou bezlesích (jv. okraj Velké rybí louky a jv. ležící nevýrazné bezlesí R3). Květena území. Inventarizační průzkum Rybích louček, v tehdejších hranicích rezervace, provedli ABTOVÁ & BURDA (1981). Zaznamenali zde tehdy 50 druhů cévnatých rostlin. Autor tohoto textu provedl zběžný botanický průzkum PR před deseti lety (Višňák 2000), včetně ruderalizovaných lemů rezervace zjistil cca 90 druhů rostlin. Aktualizovaný průzkum v tomto roce (2010) zahrnul 80 druhů, z toho některé druhy dříve nezjištěné (z nich nejvýznamnější je Lycopodiella inundata). Několik floristických údajů z Rybích louček přináší i PLOCEK (1974). Fytocenologické zhodnocení území provedl STUDNIČKA (1982), floristický přehled v jeho práci ale obsažen není. Tři fytocenologické snímky v území zapsala HOUŠKOVÁ (1981). Celkem bylo dosud z území uváděno přibližně 115 druhů, v tomto počtu jsou ovšem zahrnuty i druhy rostoucí na antropogenních stanovištích po obvodu rezervace (lemy lesních cest a skládky dřeva). Úplný přehled zjištěných druhů vyšších rostlin s doplňujícími údaji je uveden v příloze S3. Vzácnější a ohrožené druhy, včetně druhů nezvěstných, jsou shrnuty do následující tabulky. Tabulka 8: Vzácné a ohrožené druhy rostlin vědecké jméno české jméno čs zch výskyt Betula carpatica bříza karpatská C4 pouze jako vysazená Blechnum spicant žebrovice různolistá C4 zřídka Carex limosa ostřice mokřadní C2 2 Velká rybí louka, v současnosti nezvěstná Carex pauciflora ostřice chudokvětá C3 Velká rybí louka, místy hojná Dactylorhiza fuchsii prstnatec Fuchsův C4 3 nezvěstná, pouze starší údaj (PLOCEK 1974) Drosera rotundifolia rosnatka okrouhlolistá C3 2 na 3 bezlesích dosti hojně Empetrum nigrum šicha černá C4 2 Velká rybí louka, maloplošně Epilobium obscurum vrbovka tmavá C3 potoční prameniště, řídce Epilobium palustre vrbovka bahenní C4 potoční prameniště, nezřídka Gentiana asclepiadea hořec tolitovitý C4 3 v okrajové jv. části, řídce Juniperus communis jalovec obecný nízký C1 2 bezlesí R2, jediný keř subsp. alpina Luzula sudetica bika sudetská C3 vzácně Lycopodiella inundata plavuňka zaplavovaná C2 2 Velká rybí louka, vzácně Lycopodium annotinum plavuň pučivá C3 3 v raš. smrčině dosti hojně Montia hallii zdrojovka potoční C2 2 na 2 místech řídce, přechodné typy k M. fontana Oxycoccus palustris klikva bahenní C3 3 na více bezlesích a místy i v raš. smrčinách dosti hojně Potentilla palustris mochna bahenní C4 nezvěstná, pouze starší údaj Veratrum album subsp. lobelianum (PLOCEK 1974) kýchavice bílá Lobelova C4 jv. okraj území, zřídka, aktuálně nepotvrzena Strana 13

14 čs kategorie Červeného seznamu (PROCHÁZKA 2001); zch zvláště chráněné druhy dle Vyhlášky MŽP ČR č. 395/1992 Sb., 1 druh kriticky ohrožený, 2 druh silně ohrožený, 3 druh ohrožený Další zajímavé druhy rostou zejména na potočních prameništích. Jsou to mj. Cardamine pratensis, Chrysosplenium alternifolium, Myosotis nemorosa a Rumex arifolius. Nejvýznamnějším druhem území je jalovec obecný nízký (Juniperus communis subsp. alpina), který je zde ovšem zastoupen jediným keřem nevelkého vzrůstu. Jde o výskyt trvalejšího charakteru, neboť na něj poukazují již ABTOVÁ & BURDA (1981). Současně jde o výskyt v Jizerských horách zcela unikátní, protože s výjimkou této ojedinělé lokality roste jalovec pouze na náplavech Jizery a v malém počtu ještě v doprovodu vodotečí na Malé jizerské louce. Pouze SCHIFFNER (1908) uvádí výskyty na dalších lokalitách mimo potoční nivy, navíc ve větší vzdálenosti od obou hlavních recentních nalezišť: na vrchovištích Velká klečová louka, Na Čihadle a Quarré. Ani na jedné z těchto lokalit jalovec dnes již neroste a po Schiffnerovi z nich ani nikým dalším nebyl uváděn. Z toho je možné usuzovat, že šlo o výskyty přechodné, patrně související se zavlečením semene ptáky. Jalovec patrně nesnáší dystrofní rašelinné půdy, což je patrně důvodem, proč ze vzpomínaných lokalit vymizel. Na Rybích loučkách nachází příznivější trofické podmínky, i zde ale roste při okraji ekologické amplitudy, na což lze usuzovat z omezeného vzrůstu, které zřejmě i po desetiletích nedoznává změny. Do budoucna lze tedy očekávat spíše zánik této lokality než další rozrůstání. Dalším významným druhem je plavuňka zaplavovaná (Lycopodiella inundata). Ta byla letos poprvé nalezena v jihozápadní části Velké rybí louky. Roste zde na ploše necelých 0,5 m 2, což je ovšem velikost populace obvyklá i na dalších lokalitách v NPR Rašeliniště Jizery a NPR Rašeliniště Jizerky. V její blízkosti řídce roste i Carex pauciflora (v území poměrně vzácná) a hojněji Drosera rotundifolia. Vzhledem k velikosti bezlesí nelze vyloučit, že zde plavuňka rostla již dříve a byla pouze přehlédnuta. Poslední vzácnější rostlinou je zdrojovka (Montia hallii). Ta byla letos zjištěna v potočních mokřinách jižně od Velké rybí louky. Druh pod jménem Montia fontana z Rybích louček uváděl již PLOCEK (1974), později ale nebyl v území zaznamenán. Na rozdíl od četných populací na Velké jizerské louce, které lze většinou bez větších pochybností přiřadit ke druhu Montia hallii, v tomto případě jde o populaci bližší vzácnějšímu druhu M. fontana. V jinak poměrně bohaté květeně Rybích louček (na poměry jizerskohorských rašelinných rezervací) chybí některé typicky vrchovištní druhy: Andromeda polifolia, Scheuchzeria palustris a Trichophorum cespitosum. Jejich nepřítomnost souvisí s již vzpomínanou ekologickou charakteristikou území. Dosti nejistý je výskyt ostřice mokřadní (Carex limosa). Tento druh z Rybích louček uvádí PLOCEK (1974), ABTOVÁ & BURDA (1981) jeho údaj pouze přebírají, aniž by druh z území potvrdili. Sám sice zmiňuji výskyt Carex limosa ze šlenku ve východní části Velké rybí louky (VIŠŇÁK 2000), při kontrole terénních zápisů ale vyšlo najevo, že jde pouze o nejisté určení sporadických sterilních rostlin (bylo to v době, kdy jsem s mapováním rašeliništní vegetace teprve začínal a neměl s určováním některých rostlin dostatečné zkušenosti). Z návštěvy v r mám neurčitou vzpomínku, že Carex limosa rostla dosti hojně v otevřené ploše louky, písemný záznam k tomu ale chybí (na lokalitě jsem byl za jiným účelem). V r a 2010 jsem ostřici mokřadní na Velké rybí louce již nenalezl. Ekologicky je zde ovšem výskyt této ostřice pravděpodobný, druh na podobných lokalitách roste dosti hojně v obou blízkých NPR. Aktuální vegetace. Na území rezervace lze rozlišit tři základní fyziognomické typy vegetace: (1) starou rašelinnou smrčinu, (2) přirozená rašelinná a prameništní bezlesí a (3) nehomogenní mladší porosty víceméně kulturního původu. Ad 1. Jedná se o starý porost přírodního charakteru, z až 90 % odumřelý, ale oproti podobným rašelinným smrčinám v širším okolí relativně dobře zachovalý. Díky závětrné poloze dosud stojí velká část souší, a to namnoze v plné délce (nezlomené). V živnějších polohách činí výška souší až 25 metrů. Živé stromy v různém stupni poškození jsou zastoupeny velmi nerovnoměrně, místy ve větším počtu či souvislejších skupinkách. Jde spíše o stromy poněkud Strana 14

15 mladšího věku, některé jsou ovšem přes 20 m vysoké a ojediněle se v západní části území vyskytují vitální smrky až 30 m vysoké. Vzrůst porostu ovšem nezávisí pouze na věku, ale i na stanovišti. Tak v jižním předpolí Velké rybí louky je dospělý smrkový porost sotva 10 m vysoký, jinde ve vrchovištní poloze se pohybuje v rozpětí m, zatímco v mezotrofnějších pramenných polohách je o dalších 10 m vyšší (v těchto místech ale nacházíme živé stromy horní etáže jen řídce). Přirozená obnova je na celé ploše staré smrčiny dosti bohatá, byť značně nerovnoměrná. Zatímco místy jsou vyvinuty husté mlaziny různé výšky (někde již spíše tyčkoviny), jinde je obnova rozvolněná. Vysoký je i podíl zmlazení z poslední doby (do 0,5 m výšky). Kromě smrku je pomístně, spíše v okrajových partiích, vysazena bříza karpatská, jejíž odrůstání je znemožněno okusem jelení zvěří. Na rozdíl od nedaleké NPR Rašeliniště Jizery nebyla proschlá smrčina podsázena klečí (kromě okrajových partií), nejsou zde zjistitelné ani podsadby smrku, i když jejich výskyt nelze vyloučit. Oproti jiným lokalitám je starší i mladý porost relativně vitální, kůrovcových smrků z nedávné doby je malé množství; smrkové mlaziny na rašelině nevykazují výraznější poruchy výživy (žloutnutí jehličí). Teprve u stromů více jak 40letých se místně objevuje defoliace, jde však spíše o výjimku než pravidlo. Stáří porostu je nejasné, v předchozím LHP (k roku 1992) byl porost označen jako tříetážový, s věkovými stupni 16, 11 a 2, o deset let později byl přehodnocen na porost dvouetážový, s věkovými stupni 14 a 3. Jde ovšem o veliké zjednodušení, neboť věková struktura je ve skutečnosti značně pestřejší. To se týká nejen obnovy, v níž jsou zastoupeny 3-4 věkové stupně, ale i zbytků horní (případně méně zřetelné střední) etáže. Dle porostní knihy z roku 1871 činilo tehdy stáří rašelinné smrčiny let, pokud by se tedy do dneška zachovaly stromy této generace, byl by jejich věk kolem 200 let. Podobně staré (i starší) stromy lze dosud najít místy v NPR Rašeliniště Jizery. Fytocenologická problematika byla krátce diskutována již v kapitole věnované potenciální přirozené vegetaci. Rašelinné smrčiny náleží do as. Sphagno-Piceetum, která vytváří v závislosti na postavení v reliéfu několik facií. Zjednodušeně lze hovořit o sušším a vlhčím typu. Sušší typ je charakterizován výraznou převahou Vaccinium myrtillus, často spolu s V. vitis-idaea, ve vlhčím typu převažuje Eriophorum vaginatum, místy i Molinia caerulea. Z dalších druhů se v bylinném patře porůznu vyskytují Carex nigra, C. echinata, Eriophorum angustifolium, Lycopodium annotinum, Melampyrum pratense, Nardus stricta, Oxycoccus palustris a Trientalis europaea, na přechodu do rašelinných glejů též Calamagrostis villosa. Oproti minulosti se zdá, že dosti ustoupilo Lycopodium annotinum, na jehož dřívější hojnost poukazuje STUDNIČKA (1982). Mechové patro je poměrně dobře vyvinuto, zcela převažují rašeliníky, především Sphagnum girgensohnii, S. fallax a S. russowii. V zamokřených sníženinách kolem potoků jsou fragmentárně vyvinuta společenstva svazu Sphagno recurvi-caricion canescentis, na mechovém patru se zde podílí kromě Sphagnum fallax i S. riparium a Polytrichum commune. Ad 2. Přirozená bezlesí zaujímají v rezervaci celkovou výměru asi 4,5 ha. Dosud byly v území identifikovány 24 plochy různých rozměrů, někdy jen nezřetelně ohraničené. V řadě případů jde o světliny zčásti s řídkým porostem živých (obvykle zakrslých) smrků nebo souší. Zdaleka největším bezlesím je Velká rybí louka, s výměrou 2,0 ha, kdy ovšem část plochy pokrývá řídký porost nízkých souší, který v minulosti proslul jako mrtvý les, kdysi jeden z mála úkazů tohoto typu na celých horách. Druhým největším bezlesím je Malá rybí louka s výměrou 0,7 ha, do této plochy jsou ale zahrnuty i skupinky živých smrků, které bezlesí rozčleňují. Další bezlesí jsou již komornějších rozměrů, žádné z nich není větší než 0,2 ha. Bezlesí jsou ponejvíce soustředěna při jižním okraji území, kde se hromadí voda vyvěrající při úpatí svahů Pytlácké jámy, dalších několik bezlesí se nachází mezi dělicím průsekem a Strana 15

16 jižním okrajem Velké rybí louky. Vegetace bezlesí je v zásadě trojího typu. Nejčastěji jsou to společenstva svazu Sphagno recurvi-caricion canescentis s dominancí Carex rostrata, C. nigra, Juncus filiformis a Eriophorum vaginatum v bylinném patře a se Sphagnum fallax, případně též S. riparium a Polytrichum commune v mechovém patře. Přechod do vrchovištních poloh indikují společenstva s dominancí Eriophorum vaginatum a Molinia caerulea. Z dalších druhů se vyskytují zejména Viola palustris, Trientalis europaea, Oxycoccus palustris, Potentilla erecta, Homogyne alpina, vzácněji Drosera rotundifolia. Typická vrchovištní vegetace je vcelku maloplošně rozšířena v jv. okraji Velké rybí louky a na blízkém bezlesí R3. Zde kromě druhů již uvedených roste i Carex pauciflora (místy hojná), Empetrum nigrum a autochtonní Pinus mugo. Maloplošně jsou vyvinuta přípotoční prameniště svazu Montio-Cardaminion, která volně přecházejí do společenstev sv. Sphagno recurvi-caricion canescentis. Charakteristickými druhy jsou zde Agrostis canina, Carex canescens, C. rostrata, Juncus filiformis, Cardamine pratensis, Epilobium palustre, E. obscurum, Chrysosplenium alternifolium, Montia sp., Myosotis nemorosa, Rumex arifolius, Stellaria alsine, Viola palustris, v mechovém patře Sphagnum riparium, Philonotis sp., Pellia neesiana, Marchantia polymorpha, Calliergonella cuspidata, Warnstorfia exannulata. Ad 3. Porosty okrajových částí rezervace jsou nestejného vzhledu. Plošně nejrozsáhlejší jsou odrostlé smrkové mlaziny až tyčoviny s bohatou výplní nepůvodní kleče, která místy dosahuje výšky až 3 metrů. Porost je místy rozvolněný, přechází do větších mezer až pasek. Většinou již zahrnuje slabě podmáčené polohy mimo rašelinu. Tomu odpovídá převaha Calamagrostis villosa v podrostu, z dalších druhů jsou zastoupeny Avenella flexuosa, Vaccinium myrtillus, Galium saxatile, Agrostis capillaris, Deschampsia cespitosa, Nardus stricta, Juncus squarrosus, Trientalis europaea, Senecio sp., místy i Carex nigra a Juncus filiformis. Okrajově sem zasahují i rašelinné polohy s hustými mlazinami až tyčovinami. Na severovýchodě území se nacházejí též 2 starší porosty typu méně vyhraněné podmáčené smrčiny (Bazzanio- Piceetum). Příloha M3: Mapa dílčích ploch a objektů Příloha S1: Podrobnější popisy dílčích ploch Příloha S2: Popisy přirozených bezlesí Příloha S3: Floristický přehled Zoologie Významný komplex biotopů rašelinišť prameništního typu, jeden z nejvýznamnějších v Jizerských horách, rašelinných a pramenných smrčin. Typická a cenná rašeliništní fauna bezobratlých s reliktními a stenotopními druhy (pavouci, motýli aj.). Výskyt cenné ornitofauny mj. tetřívek obecný (Tetrao tetrix), bekasina otavní (Gallinago gallinago). Z území PR a ochranného pásma existuje řada publikovaných i nepublikovaných údajů o výskytu bezobratlých. Z arachnologického a částečně i entomologického hlediska patří k poměrně prozkoumaným územím CHKO Jizerské hory. Inventarizační průzkum pavouků (Araneae) provedl v letech 1994 a 2003 KŮRKA (2005), který několik prvních dat o arachnofauně této PR již dříve publikoval (KŮRKA 1995a, b; 1999a, b). Bylo zde dosud zjištěno 75 druhů pavouků, což je vzhledem k poměrné biotopické homogenitě sledovaného území středně bohaté druhové spektrum. Devět ekologicky významných druhů náleží mezi prvky typické pro původní ekosystémy českého oreofytika. Rybí loučky jsou jedním z pouhých několika v Čechách známých stanovišť výskytu vzácného a zranitelného slíďáka Alopecosa pinetorum; společně s tyrfobiontním druhem Pardosa sphagnicola se Strana 16

17 vyskytují jen na Klikvové louce, Smrčkové louce a Rašeliništi Jizery, ale také v Krkonoších (Černohorská rašelina). Dominance glaciálního reliktu Pardosa sphagnicola je důkazem značného stupně reliktnosti zdejší arachnofauny. Výčet cenných rašeliništních prvků doplňují tyrfofilní druhy Clubiona kulczynskii, Heliophanus dampfi a Meioneta milleri. S řadou dalších více euryekních druhů, které jsou obvyklými prvky druhového spektra jiných rašeliništních biotopů, tvoří do jisté míry unikátní druhovou skladbu arachnocenóz rašelinišť pro danou nadmořskou výšku (cca 850 m). Faunu motýlů (Lepidoptera) dlouhodobě sledují F. KRAMPL a J. MAREK; tito autoři řadu nálezů z předchozích let publikovali (KRAMPL & MAREK 1999, 2003). Ze zjištěného druhového spektra považují autoři 20 druhů za významné: Ancylis myrtillana, Aphelia unitana, Apotomis sauciana, Argyresthia bergiella, Biselachista albidella, B. serricornis, Glyphipterix haworthana, Elachista kilmunella, Eudonia murana, E. sudetica, Coleophora vacciniella, Hyppa rectilinea, Lozotaenia forsterana, Olethreutes bipunctanus, O. palustranus, O. rivulanus, Papestra biren, Pleurota bicostella, Polia hepatica, Rheumaptera subhastata, Udea decrepitalis. Obecně lze shrnout, že potravně nejvíce vyhraněné druhy motýlů PR Rybí loučky jsou potravně vázané na rostliny šáchorovité (Cyperaceae), zvláště na suchopýr a některé druhy ostřic, vřesovcovité (Ericaceae), především na vřes, a také brusnicovité (Vacciniaceae), zejména na vlochyni a případně klikvu. Přítomnost těchto rostlin tedy podmiňuje jejich výskyt. Nejcennější pro ochranu přírody jsou zdejší populace stenotopních motýlů, k nimž patří trávníček Elachista kilmunella a zavíječ Eudonia sudetica. Ze zoogeografického hlediska tvoří nejvýznamnější složku druhy boreomontánní a pseudo-boreomontánní s nesouvislým rozšířením na severu Evropy a ve vyšších pohořích střední Evropy (některé se lokálně vyskytují i na přechodových rašeliništích, případně i jiných biotopech v nižších polohách). Patří k nim např. Elachista kilmunella, Eudonia sudetica, Papestra biren aj. Výsledky IP pošvatek (Plecoptera) a střechatek (Megaloptera) řady vodních toků na území CHKO Jizerské hory, včetně údajů z území PR Rybí loučky (Rybí potok), zveřejnili PREISLER & ŠPAČEK (2001). Několik běžných hygrofilních druhů střevlíků (Carabidae) uvádí z území PR VONIČKA (1995). Řada nových údajů byla získána v rámci rozsáhlého entomologického výzkumu Jizerských hor v letech , který zahrnul další řády hmyzu, např. chrostíky (Trichoptera), dvoukřídlé (Diptera) a blanokřídlé (Hymenoptera). Výsledky tohoto výzkumu byly souhrnně publikovány (VONIČKA & PREISLER 2008, 2009). Druhy klasifikované v Červeném seznamu ohrožených druhů bezobratlých České republiky (FARKAČ et al. 2005) jsou uvedeny v následujících tabulkách. Tabulka 9: Druhy živočichů zařazené do červených seznamů název druhu PAVOUCI ARANEAE slíďák tmavý Alopecosa pinetorum kategorie dle ČS zranitelný pozn. k rozšíření, zdroj Vzácný druh preferující klimaxová stanoviště v oreofytiku (oblasti klimaxových smrčin). Rašeliniště Jizery spolu se Smrčkovou loukou byly prvními zjištěnými místy výskytu tohoto druhu na území Čech. Kromě Jizerských hor byl u nás jeho výskyt prokázán v Krkonoších, Orlických horách a Jeseníkách, zatím pouze v rašelinných smrčinách (KŮRKA 2005). Strana 17

18 název druhu kategorie dle pozn. k rozšíření, zdroj ČS POŠVATKY PLECOPTERA pošvatka Siphonoperla torrentium téměř ohrožená V Jizerských horách velmi hojný druh (PREISLER & ŠPAČEK 2001) CHROSTÍCI TRICHOPTERA chrostík Plectrocnemia geniculata ohrožený Údaje z Čech jsou z poslední doby vzácné (jednotlivé nálezy z Krušných hor, Českého Švýcarska, Orlických hor, Králického Sněžníku, Železných hor, Šumavy). V Jizerských horách na více lokalitách (CHVOJKA 2008). DVOUKŘÍDLÍ DIPTERA bedlobytka Anatella stimulea ohrožená Velmi vzácný druh. Jediný nález v ČR, jinak známý pouze z Německa a Švýcarska. Bionomie neznámá (ŠEVČÍK & VONIČKA 2008). bedlobytka Dynatosoma silesiacum ohrožená Velmi vzácný druh, popsaný z Hrubého Jeseníku a posléze zjištěný v Jizerských horách, na Šumavě a v severní Evropě (ŠEVČÍK & VONIČKA 2008). bedlobytka Phronia caliginosa ohrožená Vzácný horský druh, v ČR dosud známý jen ze Šumavy (ŠEVČÍK & VONIČKA 2008). koutule Philosepedon balkanicum kriticky ohrožená Evropský druh známý pouze z Bosny a Hercegoviny, České republiky, Slovenska a Německa (JEŽEK, VONIČKA & PREISLER 2008). pestřenka Microdon analis zranitelná Poměrně vzácný myrmekofilní druh pasek a pastvin na okrajích zachovalých listnatých a jehličnatých lesů s neodklízeným opadem stromů. Larva požírá larvy a vajíčka mravenců rodu Formica nebo Lasius (MAZÁNEK, VONIČKA & PREISLER 2009). pestřenka Orthonevra montana zranitelná V okolí drobných vodotečí, mokřadů a pramenišť v rozvolněných smrkových lesích (MAZÁNEK, VONIČKA & PREISLER 2009). pestřenka Spazigaster ambulans zranitelná Ve střední Evropě vzácný druh vázaný na křovinaté porosty v okolí potůčků a jiných podmáčených míst na nenarušených horských loukách a alpínských trávnících, kde zřejmě žijí jeho dravé larvy (MAZÁNEK, VONIČKA & PREISLER (2009). BLANOKŘÍDLÍ HYMENOPTERA maskonoska Hylaeus annulatus kriticky ohrožená Velmi vzácný, vyloženě horský druh s typickým eurosibiřským rozšířením. Z ČR existovaly jen sporné literární údaje, v současné době je kromě Jizerských hor znám také ze Šumavy (STRAKA, DVOŘÁK & BOGUSCH 2009). nomáda Nomada integra zranitelná Málo sbíraný druh, v ČR poměrně vzácný. Hostitelem je pravděpodobně druh Andrena humilis (STRAKA, DVOŘÁK & BOGUSCH 2009). nomáda Nomada leucophthalma zranitelná Málo sbíraný druh obývající zejména střední polohy. Kleptoparazit druhu Andrena clarkella (STRAKA, DVOŘÁK & BOGUSCH 2009). Strana 18

19 název druhu kategorie dle pozn. k rozšíření, zdroj ČS pilatka Strongylogaster macula ohrožená Velmi lokální a vzácný, silvikolní a spíše montánní druh, vázaný hlavně na klimaxové smrčiny s podrostem kapradin. Larvy se vyvíjejí na papratce (Athyrium spp.) (MACEK 2009). ploskočelka Lasioglossum subfulvicorne austriacum kriticky ohrožená Vzácný vysokohorský eurosibiřský druh. Jako nový druh pro ČR byl publikovaný teprve nedávno, mj. i na základě údajů z Jizerských hor. Pravděpodobně bude ve vyšších nadmořských výškách hojnější než se předpokládalo (STRAKA, DVOŘÁK & BOGUSCH 2009). pískorypka Andrena confinis ohrožená Jednotlivě nalézaný nenápadný druh, v ČR vzácný, obývající rozmanité typy stanovišť (lesostepi, písky, stráně, ale i zahrady). (STRAKA, DVOŘÁK & BOGUSCH 2009). trubčík Dryudella femoralis kriticky ohrožený Velmi lokální druh lesních pasek a okrajů lesů vyšších poloh (STRAKA, DVOŘÁK & BOGUSCH 2009). vosa Dolichovespula adulterina zranitelná Sociálně parazitický druh. Nalézán je především v lesích, řidčeji v intravilánech. Na horách je častější (STRAKA, DVOŘÁK & BOGUSCH 2009). vosa Dolichovespula norwegica zranitelná Boreoalpinní druh, na horách v lesích a na rašeliništích často dominantní (STRAKA, DVOŘÁK & BOGUSCH 2009). vosa Dolichovespula omissa ohrožená Sociálně parazitický druh. Poměrně vzácně obývá křoviny a lesy, hojnější je v nižších a středních polohách, nalézán bývá ale i vysoko v horách (STRAKA, DVOŘÁK & BOGUSCH 2009). zebřík Argogorytes mystaceus ohrožený Roztroušeně se vyskytující druh okrajů lesů a lesostepí (STRAKA, DVOŘÁK & BOGUSCH 2009). BROUCI COLEOPTERA vodomil Crenitis punctatostriata zranitelný Téměř výhradně obývá rašeliniště ve středních a vyšších polohách. Na lokalitách, kde nachází příznivé podmínky, se pak vyskytuje ve velkém množství a indikuje zachovalé rašelinné biotopy (VONIČKA & ŠŤASTNÝ 2005). kovařík Hypnoidus riparius ohrožený V PR hojný (P. Vonička, nepubl. údaje) OBRATLOVCI VERTEBRATA čolek horský Triturus vulgaris téměř ohrožený (P. Vonička, nepubl. údaje) skokan hnědý Rana temporaria téměř ohrožený Hojný, rozmnožuje se v drobných tůňkách a jezírkách i zaplavených problubních (P. Vonička, nepubl. údaje). ještěrka živorodá Zootoca téměř ohrožená (P. Vonička, nepubl. údaje) vivipara zmije obecná Vipera berus zranitelná (P. Vonička, nepubl. údaje) Strana 19

20 název druhu bekasina otavní Gallinago gallinago kategorie dle ČS ohrožená pozn. k rozšíření, zdroj (M. Pudil, P. Vonička, nepubl. údaje) datel černý Dryocopus martius málo dotčený V území PR hnízdí 0-1 pár (M. Pudil, nepubl. údaje). krkavec velký Corvus corax zranitelný (M. Pudil, P. Vonička, nepubl. údaje) ořešník kropenatý Nucifraga zranitelný (M. Pudil, P. Vonička, nepubl. údaje) caryocatactes sýc rousný Aegolius funereus zranitelný (M. Pudil, P. Vonička, nepubl. údaje) sýkora parukářka Parus cristatus málo dotčená V území PR hnízdí 1-2 páry (M. Pudil, nepubl. údaje). tetřívek obecný Tetrao tetrix ohrožený Občasný výskyt, nalézán trus (M. Pudil, P. Vonička, nepubl. údaje). žluna šedá Picus canus zranitelná V území PR hnízdí 0-1 pár (M. Pudil, nepubl. údaje). zajíc polní Lepus europaeus téměř ohrožený Nepravidelný výskyt (M. Pudil, nepubl. údaje). Inventarizační průzkum obratlovců v PR Rybí loučky provedla PEŠKOVÁ (1981), která zde zjistila 23 druhů, z toho 17 druhů ptáků a 6 druhů savců. V posledních letech byli obratlovci v území PR sledováni pouze příležitostně, zejména v souvislosti se sčítáním populace tetřívka v Jizerských horách a monitoringem dalších významných druhů v ptačí oblasti (sýc rousný aj.). Výčet recentně zjištěných druhů zvláště chráněných a zařazených v červeném seznamu (PLESNÍK et al. 2003) je uveden v následujících tabulkách. Přehled zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů A) Rostliny Tabulka 10 název druhu kategorie poznámka k rozšíření dle Vyhl. 395/92 jalovec obecný nízký silně ohrožený jediný malý keř roste na bezlesí R2 (Juniperus communis subsp. alpina) ostřice bažinná (Carex limosa) silně ohrožený východní část Velké rybí louky, v současnosti výskyt nepotvrzen plavuňka zaplavovaná silně ohrožený maloplošně v jz. části Velké rybí louky (Lycopodiella inundata) rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia) silně ohrožený dosti hojně na Velké a Malé rybí louce a na bezlesí R8 šicha černá (Empetrum nigrum) silně ohrožený v blízkosti porostu původní kleče na JV Velké rybí louky klikva bahenní (Oxycoccus palustris) ohrožený na rašelinných bezlesích a místy i v podrostu rašelinné smrčiny dosti hojně plavuň pučivá (Lycopodium annotinum) ohrožený nerovnoměrně rozšířena v rašelinné smrčině, v celku dosti hojně zdrojovka potoční (Montia hallii) silně ohrožený potoční prameniště v jižní části rezervace, maloplošně, přechodný typ k Montia fontana hořec tolitovitý (Gentiana asclepiadea) ohrožený v rozvolněném mladém porostu při jv. okraji rezervace, řídce Strana 20

21 B) Živočichové Tabulka 11 název druhu kategorie dle poznámky k rozšíření, zdroj Vyhl. 395/92 čmelák Bombus bohemicus ohrožený Sociálně parazitický druh. V ekologických nárocích následuje svého hostitele Bombus lucorum (STRAKA, DVOŘÁK & BOGUSCH 2009). čmelák Bombus hortorum ohrožený Hojný lesní druh, zejména na vlhčích a chladnějších biotopech se zástinem (STRAKA, DVOŘÁK & BOGUSCH 2009). čmelák Bombus hypnorum ohrožený Běžný druh chladnějších a vlhčích stanovišť, zejména lesů (STRAKA, DVOŘÁK & BOGUSCH 2009). čmelák Bombus lapidarius ohrožený Běžný druh výslunných otevřených stanovišť, jen zřídka stoupající do vyšších poloh (STRAKA, DVOŘÁK & BOGUSCH 2009). čmelák Bombus lucorum ohrožený Běžný druh lesů, odkud proniká na zastíněné louky a pastviny (STRAKA, DVOŘÁK & BOGUSCH 2009). čmelák Bombus pascuorum ohrožený Běžný eurytopní druh (STRAKA, DVOŘÁK & BOGUSCH 2009). čmelák Bombus pratorum ohrožený Běžný lesní druh. Na horách je všeobecně rozšířený, v posledních letech sestupuje do středních a nižších poloh (STRAKA, DVOŘÁK & BOGUSCH 2009). čmelák Bombus soroensis ssp. proteus ohrožený Běžný druh horských lesů (STRAKA, DVOŘÁK & BOGUSCH 2009). čmelák Bombus sylvestris ohrožený Poměrně běžný sociálně parazitický druh. Ekologicky následuje hostitele Bombus pratorum (STRAKA, DVOŘÁK & BOGUSCH 2009). mravenec Formica lemani ohrožený Běžný druh (BEZDĚČKA 2000, 2003). mravenec Formica sanguinea ohrožený Běžný druh (BEZDĚČKA 2000, 2003). čolek horský Triturus vulgaris silně ohrožený Rozmnožuje se v malých tůních a zavodněných prohlubních (P. Vonička, nepubl. údaje). ještěrka živorodá Zootoca vivipara silně ohrožená Hojná po celém území PR (P. Vonička, nepubl. údaje). zmije obecná Vipera berus kriticky ohrožená Vyskytuje se po celém území PR (P. Vonička, nepubl. údaje). bekasina otavní Gallinago gallinago silně ohrožená Zjišťována opakovaně na bezlesých prameništích a rašelinných loukách (M. Pudil, P. Vonička, nepubl. údaje). krutihlav obecný Jynx torquilla silně ohrožený Hnízdí zde 1-2 páry (M. Pudil, nepub. údaje) ořešník kropenatý Nucifraga caryocatactes ohrožený Nepravidelně pozorován, hnízdění v PR možné (M. Pudil, P. Vonička, nepubl. údaje). Strana 21

22 název druhu kategorie dle poznámky k rozšíření, zdroj Vyhl. 395/92 sýc rousný Aegolius funereus silně ohrožený Součást populace v širším území, nepravidelné hnízdění ve vyvěšených budkách (M. Pudil, P. Vonička, nepubl. údaje). tetřívek obecný Tetrao tetrix silně ohrožený Občasný výskyt, nalézán trus (M. Pudil, P. Vonička, nepubl. údaje). 2.2 Historie využívání území a zásadní pozitivní i negativní vlivy lidské činnosti v minulosti, současnosti a blízké budoucnosti a) ochrana přírody Lokalita je chráněna již od roku 1960 v rámci tehdejší přísné rezervace Rašeliniště Jizery. Po revizi hranic rezervací v r vzniklo samostatné chráněné území Rybí loučky s rozlohou dle zřizovacího výnosu 20,35 ha. Do roku 1965 zřejmě v území probíhala extenzivní těžba výběrného charakteru, která měla sezónní charakter; podmáčený terén neumožňoval jiné přiblížení dřeva, než na dostatečně vysoké sněhové pokrývce. V rezervaci se již nehospodařilo, neuvažujeme-li okrajové sušší partie, které byly k rezervaci připojeny až po roce Patrně zde probíhala jen omezená nahodilá těžba. Od 70. let dochází k chřadnutí porostů vlivem imisí a následných gradací hmyzích škůdců. Rašelinné smrčiny v pánvi Rybího potoka byly sice odolnější než jiné staré smrčiny, i ony ale nakonec z převážné části podlehly. Status rezervace ale zabránil, aby byly na rozdíl od okolních zasažených lesů odtěženy. Těžba se v malé míře dotkla jen okrajových částí porostu; nerespektování hranic rezervací při velkoplošných asanačních těžbách byl v té době vcelku obvyklý úkaz. Kolem roku 1990 byly dobudovány odvozní cesty obchvacující Rybí loučky ze všech stran. Reakcí na to byla arondace území rezervace na takto vzniklou plochu, která současně byla celá pojata do porostu (dnes dílce) 247 A. V plánu péče z r se v této souvislosti doslova uvádí: Ve smyslu připravovaného zákona o ochraně přírody a krajiny plochy mezi SPR a okružní cestou považovat za ochranné pásmo (návrh rovněž SÚHUL). K vylišení ochranného pásma nakonec ale nedošlo, tyto plochy byly začleněny do rezervace, jejíž nové hranice ale neprošly vyhlašovacím procesem. V citovaném plánu péče jsou rovněž uvedena tato opatření: 1) zajistit z věkového stupně pravidelný odběr řízků smrku (v r cca 3 tis.); 2) u vybraných strestolerantních jedinců 10. věk, stupně provádět odběr roubovanců pro zřízení matečnice se širším stupněm genetické variability. 3) provést výsadby pod proschlý smrk druhově skupinové (k eliminaci mezidruhové konkurence) na vyvýšená místa, místy možno uměle uvolnit malé plochy s vysokým zakmeněním pro podsadby v 10. věk stupni s ponecháním dřevní hmoty (skupina ve skutečnosti 15/10) Celkově je navrhováno použít pro podsadby 11 tis. sazenic smrku vegetativního původu, 34 tis. sazenic břízy karpatské a 5,5 tis. sazenic kleče. Dále je požadováno oplocení alespoň nejvýznamnějších ploch s výraznějším podílem výsadeb břízy karpatské. Údaje o naplnění těchto cílů v rezervační knize chybí. Zjevné však je, že skutečný rozsah podsadeb byly výrazně (až řádově) menší. V současnosti lze v terénu dohledat pouze skupinkové výsadby bříz, vesměs značně poškozených zvěří, celkově v řádu stovek kusů. Výsadby kleče se omezují na okrajové partie území, mimo starý porost. Podsadby smrku při současné hustotě přirozené obnovy se jeví neúčelné a pokud k nim lokálně došlo, nelze je dnes již Strana 22

23 identifikovat. Ve východní části území v nedávné době proběhly prořezávky mladých porostů, včetně tyčkovin až tyčovin na rašelinné půdě. b) lesní hospodářství Hospodářské využití lesů širšího území je poměrně mladého data. Jizerské hory byly do 11. století součástí pomezního hvozdu, který nesměl být nijak využíván. Na tom se mnoho nezměnilo ani později, co lesy přešly postupně do rukou Berky z Dubé, rodů Bibersteinů (1278) a Raedernů (1558). Horské lesy tehdy sloužily především lovu, zatímco těžba dřeva probíhala většinou jen v nižších polohách frýdlantského panství, kam zájmové území spadalo. Za krátké vlády Albrechta z Valdštejna ( ) nastává hospodářské oživení, které vedlo ke zvýšené poptávce po dřevě. Ta se postupně dostávala do méně přístupných poloh horských úbočí a v omezené míře snad i na náhorní planinu. V této době zřejmě vznikla samota Smědava, tehdy nazývaná Drei Schlägen, tj. Tři paseky (TOMANDL 1975). Dlouho předtím existovalo již osídlení na Jizerce (první chatrče zde stály snad již kolem roku 1400). Alespoň lokálně tak již tehdy docházelo k exploataci lesů. TOMANDL (1972, 1975) soudí, že až do poloviny 18. století bylo ovlivnění horských lesů těžbou dřeva většinou jen malé. Větší exploataci bránila špatná dopravní dostupnost lesů. K dopravě dřeva se tehdy využívala plavba po upravených vodních tocích, smykování a svážení na saních. Přednostně se zpracovávalo polomové dříví, pokud se těžily stojící stromy, měla těžba toulavý charakter. V r byla instrukcí zavedena holosečná těžba, v následujících letech bylo uskutečněno sesplavnění vodních toků pro dopravu dřeva v severních svazích hor. To vytvořilo podmínky pro masivní těžební exploataci horských lesů, k níž došlo zejména v období let Těžbu urychlovaly i rozsáhlé polomy, které byly logickým důsledkem tehdy prováděných dlouhých úzkých sečí, navazujících na sebe v krátkém časovém sledu. Opakovaně postiženou lokalitou v blízkosti zájmového území byl Český vrch. TOMANDL (1975) uvádí, že panství Jilemnice žádalo v r sáhů polomového dříví v revíru Jizerka. V r byla uzavřena smlouva s Josefem Krausem, podnikatelem z Bílého Potoka, na sáhů polomového dříví a souší na Českém vrchu, Wolfsbusch a Středním hřebeni, které měly být zpracovány během osmi let. Dříví mělo být vyvezeno do Slezska. Rybí loučky sice leží v závětrné poloze pod příkrým svahem Pytláckých kamenů, takže by se dalo očekávat, že nebyly polomy zasaženy, z mapy revíru Jizerka z r je ale zřejmé, že těžby či polomy zasáhly i sem. Kolem Rybího potoka se rozkládá mladší porost, místy s pasekovými úseky, pouze v pramenné oblasti je vyznačen starší les klínovitého tvaru (orientovaný kolmo na osu toku, se špičkou obrácenou k severozápadu). Úbočí Středního jizerského hřbetu zaujímají pasekové formace, souvislý starý les je ale v prostoru Vlčího doupěte (Wolfsnest), které dle této mapy leží v širším okolí vrcholu dnešní Jelení stráně. Na mapě z r jsou již vyznačeny věkové třídy porostů (5 tříd po 20 letech), oblast Rybích louček spadá převážně či zcela do II. věkové třídy, tj let. Podobná je i situace v širším okolí, starší porosty (ale jen ve III. věkové třídě) se nacházejí na větší rozloze východně od zájmového území. Na mapě z r je již zakreslena rozdělovací síť průseků, takže zájmové území lze poměrně snadno lokalizovat. Nachází se na hranici oddělení 14, 15, 18 a 19, okrajově ještě 13 a snad i 17. Oproti současnosti, kdy rezervací procházejí 2 paralelní průseky, které ovšem již nemají rozdělovací funkci, tehdy rašeliništěm procházel i průsek kolmo vedený, dělící území dnešní rezervace v ose SZ-JV zhruba napůl. Příslušné porosty jsou zařazeny do IV. věkové třídy (61-80 let), v porostní knize z r je u všech uveden shodný věk let, jejich vznik tedy spadá přibližně do roku Za povšimnutí stojí, že v mapě, která je poměrně detailní, není vyznačeno žádné bezlesí a v druhové skladbě se neobjevuje kleč. Z toho lze Strana 23

24 usuzovat, že podíl kleče nebyl ani tehdy příliš vysoký a že Velká rybí louka byla vnímána spíše jako mezernatý nízký les než jako vyhraněná otevřená plocha. V roce 1930 byly lesy na Rybích loučkách zařazeny do kategorie ochranného lesa. To je zjevné z mapy z r. 1937, kde je v jádrové části území vyznačen Plenterwald, tedy výběrný les bez uvedení věku. V této době zde již existoval dosti starý, patrně značně nestejnověký (etážovitý) porost. Oproti předchozím mapám je zde vyznačeno i bezlesí Velké rybí louky (jako samostatný porost). Lesy v sušším okolním terénu mají uvedený věk jedná se o porosty nejvyšší věkové třídy (nad 120 let), zčásti s podúrovní do 20 let věku. V mapě je zakreslena i tehdejší cestní síť, která ukazuje na ztíženou dopravní přístupnost severních úpatí Středního jizerského hřbetu. Tehdy již existovala široká Lasičí cesta, která však končila u lovecké chaty Petrovka. Při severním okraji území, zhruba v trase dnešní silnice, je zakreslena pouze pěšina, která pokračuje v trase silnice Černé rybníky až ke Krásnému potoku. Při dolním okraji Rybích louček z ní vybíhá širší cesta, která směřuje k soutoku Jizery s Jehněčím potokem a odtud na Velkou Jizeru. Tato cesta v minulosti sloužila i k přepravě dřeva do Slezska, resp. později Pruska. Na mapě již chybí příčný průsek, neboť rozdělovací síť prošla v r revizí a hranice oddělení byly nově ve větší míře vedeny po přirozených rozhraních (zde po úpatí svahu). V mapě z r jsou opět vyznačeny věkové třídy u všech porostů, i když jádrová část území je zařazena do hospodářské skupiny E s omezeným výnosem (v podstatě ochranný les). Zajímavé je, že rašelinná smrčina je z převážné části zahrnuta do V. věkové třídy se sníženým zakmeněním, pouze menší části na SZ jsou hodnoceny ve IV. a VI. věkové třídě. Došlo tedy ke snížení věku porostu až o 50 let, což byl zřejmě důsledek výběrných těžeb, které se zaměřovaly na starší jedince. Stejně tak je ale možné, že porost byl věkově značně různorodý a uváděný věk je pouze věkem průměrným. O 40. let později (v r. 1991) již byla horní etáž zařazena do 16. věkového stupně, což je oproti mapě z r rozdíl jedné věkové třídy. Na mapě stojí rovněž za povšimnutí holé plochy v jižní části území, které označují bezlesí a mrtvý les. Samotné bezlesí Velké rybí louky ovšem v mapě vyznačeno není. V r byly Rybí loučky pojaty do přísné rezervace Rašeliniště Jizery, takže zde zřejmě zcela ustaly obnovní těžby. O pět let později byly hranice rezervace zrevidovány a Rybí loučky byly vyčleněny do samostatného chráněného území. V 70. letech se v okolních lesích ve větší míře projevují imisní škody, k nim pak přistupuje kůrovcová kalamita z let V tomto období je odtěžena stará smrčina při sz. okraji dnešní rezervace (tehdy ještě do rezervace zařazena nebyla). Na konci 70. let následuje přemnožení obaleče modřínového, které je ukončeno v r velkoplošným leteckým postřikem insekticidů. Chemický postřik v uvedeném roce zřejmě zasáhl i oblast Rybích louček. Nedlouho poté se ale rozvine nová, dosud největší kůrovcová kalamita, jejíž zpracování bylo tehdejšími státními lesy zanedbáno. Výsledkem je napadení a následné odtěžení téměř všech starších porostů v jádrové části hor. Velkoplošné likvidační těžby byly zahájeny v r a ukončeny v r Na území PR Rybí loučky byly nejprve vytěženy porosty v západní části území, o několik let později porosty na severovýchodě. Stará rašelinná smrčina v hranicích tehdejší rezervace byla dotčena těžbou jen v malém rozsahu při okrajích. Porost však v průběhu 80. let téměř zcela uschl, živé stromy tvořily výraznou menšinu a stav stromového patra na konci 80. let se výrazněji nelišil od současné situace. Průběžně se ale dostavovala bohatá přirozená obnova, která snad byla, v blíže neurčeném rozsahu, doplněna obnovou umělou. V tomto smyslu hovoří plán péče z r. 1991, který požaduje celoplošné podsadby proschlé smrčiny smrkem místního původu, břízou karpatskou a klečí v poměru 4:4:2. Tyto výsadby však byly zřejmě realizovány jen v omezené míře, neboť se dostavila hojná přirozená obnova smrku. Pomístně byla podsazena bříza karpatská, doplněná málo účinnými individuálními ochranami. K výsadbě kleče naštěstí ve větší míře nedošlo, na rozdíl od okrajových Strana 24

25 porostů, které byly předtím smýceny. Zde tvoří kleč významnou komponentu, přičemž zčásti jde o kleč nejasného původu (na JV byla vysazena kleč jizerskohorská). Při severním okraji území se mimoto vyskytuje v menším podílu i smrk pichlavý. Na konci 80. let byla po obvodu Rybích louček vystavěna zdvojená odvozní cesta s asfaltovým a panelovým povrchem. Horní větev této cesty ovlivnila proudění přípovrchových vod a tím i vodní režim horní části území, zřejmě však nikoliv zásadní způsobem. V území se nachází hodnotný původní genofond rašelinného smrku. Již v r zde byl proto odebírán reprodukční materiál pro vegetativní množení. CIPRA (2001) zdůrazňuje relativní odolnost zdejšího smrkového porostu, který souvisí mj. s chráněnou polohou vůči bořivým větrům a imisím. Uvádí, že zdejší smrčiny nebyly dotčeny předchozími kůrovcovými kalamitami z let , a , v případě poslední události se ovšem mýlí. Dále upozorňuje na potřebu úzkostlivě chránit místní genofond smrku před vnosem cizorodého materiálu a požaduje prošetřit původ mladých výsadeb. Mladé porosty po severním a východním okraji území byly zakládány již v době, kdy místní smrk neplodil a osivo či sazenice bylo nutné nakupovat z odlehlých území. Pravděpodobně je tomu tak i v případě těchto mladých porostů. c) myslivost Jizerské hory jsou významnou chovnou oblastí jelení zvěře, jejíž stavy jsou zde od druhé poloviny 20. století vysoké. S tím souvisí i značné škody na lesních porostech, které se týkají jak obnovy (okus listnatých kultur a nárostů, případně výsadeb jedle, v malé míře i dalších jehličnatých dřevin), tak i porostů středního věku (loupání a ohryz ve smrkových tyčkovinách a tyčovinách). Škody na obnově jsou zvláště závažné v centrální části hor, kde po proběhlé imisně ekologické katastrofě a přetrvávající degradaci půd naléhavě vyvstala potřeba vnášet do jehličnatých porostů příměs listnatých dřevin. Odrůstání těchto výsadeb, případně zmlazení, je většinou plně závislé na funkčních individuálních či skupinových ochranách. Jde o nákladná opatření, navíc s dosud jen malou účinností. Vysoké stavy jelení zvěře tak představují významný limitující činitel pro zvyšování ekologické stability jizerskohorských lesů. Je tomu tak i na Rybích loučkách, kde zvěř poškozuje zejména výsadby břízy karpatské. Pobytové stopy zvěře jsou patrné zejména na některých bezlesích v podobě kališť. Vzhledem k atraktivitě Velké rybí louky pro zvěř bylo při severním okraji tohoto bezlesí zbudováno lovecké sedátko a pro zpřehlednění terénu zde byl proveden výřez nepůvodní kleče. d) rekreace a sport Po obvodu území procházejí zpevněné lesní cesty, které jsou v současnosti poměrně hojně turisticky využívány, především cyklisty. Vlastní území rezervace nijak turisticky zpřístupněno není a není zde pozorovatelné narušení území návštěvníky. e) těžba nerostných surovin Při jihozápadním okraji rezervace se nachází starý zemník, který byl využit při stavbě obvodové cesty v době kolem r Do území rezervace ale již nezasahuje. Samotná výstavba cest negativně ovlivnila reliéf okrajových částí území (na severu došlo k poškození čelní morény jediného doloženého pleistocénního ledovce na horách), nepochybně došlo i k určitému ovlivnění vodního režimu v jižní části rezervace. Strana 25

26 f) jiné vlivy Po odeznění imisně ekologické katastrofy na počátku 90. let minulého století přetrvává chronické poškození půd kyselými depozicemi, které nepříznivě ovlivňuje i stav porostů; půdy v centrální části Jizerských hor jsou hodnoceny jako extrémně narušené acidifikací a nutriční degradací (HRUŠKA & CIENCALA 2005, HRUŠKA & KOPÁČEK 2005). I přes výrazný pokles imisí zejména u oxidu siřičitého jsou ekosystémy horských lesů a rašelinišť zatíženy vysokými vnosy okyselujících látek (v současnosti především oxidů dusíku, ale nadále i oxidu siřičitého). Trvale jsou tak v oblasti Jizerských hor překračovány kritické zátěže síry a dusíku (SCHWARZ et al. 2009), což vede k pokračující degradaci lesních půd a oslabení vitality lesa. V kyselém prostředí dochází ke snižování již tak nízké hladiny bazických kationtů v půdě a dochází k uvolňování toxicky působícího hliníku z jílových minerálů. Lesní porosty strádají nedostatečnou minerální výživou, která se zpočátku projevuje žloutnutím jehličí, jehož bezprostřední příčinou je deficit hořčíku (kromě toho, že je z půdy vyplaven, brání jeho příjmu kořeny i volný hliník). V pokročilejší fázi dochází k rozsáhlejšímu chřadnutí stromů a jejich zvýšené expozici vůči vnějším vlivům. Nadbytek dusíku naproti tomu zvyšuje přírůst smrku, avšak při deficitu dalších živin takto překotně rostoucí porosty jsou mechanicky zranitelnější a jsou snáze napadány hmyzími šklůdci a houbami. Zvláště negativní dopad mají depozice dusíku a síry na rašelinné půdy. Smrk zde roste při okraji své ekologické (fyziologické) amplitudy a jeho vitalita je i bez antropogenních příspěvků významně snížená. Jakákoliv další zátěž tak snadno vede k poškození až rozpadu porostů. Tato situace je dobře patrná již dnes, kdy i mladé smrkové porosty viditelně chřadnou a jsou napadány lýkožroutem, zatímco stejně staré porosty smrku na minerálních půdách v okolí se dosud nacházejí v poměrně dobré kondici. Ohrožení se ale netýká jen smrku. Vysoké depozice dusíku zpomalují růst rašeliníku a ve výsledku tak mohou až zcela zastavit růst rašeliniště. Významně se proměňuje i druhové složení mechového patra, vegetace rašelinišť zřetelně degraduje. Na Rybích loučkách je oproti jiným rašelinným lokalitám na horách situace příznivější, a to ze dvou důvodů. Rašeliniště se nachází v pramenné míse při úpatí strmého svahu a je tak zásobeno gravitační vodou obohacenou o minerální živiny. Druhým faktorem je závětrná poloha ve větším odstupu od zdrojů průmyslových imisí, což se odráží v nižších depozicích síry pocházejících zejména ze zahraničních elektráren. Díky těmto dvěma skutečnostem je les na Rybích loučkách vitálnější než na jiných rašeliništích Jizerských hor. Pravděpodobně zachovalejší je i mechové patro, vzhledem k nedostatku vhodných biotopů zde ovšem nejsou rozšířeny typické vrchovištní druhy. Perspektiva rašelinné smrčiny a rašelinných bezlesí je zde tedy o poznání optimističtější, než v případě jiných lokalit, přesto je nutné počítat s určitým oslabením a rizikem dalších poškození. 2.3 Související plánovací dokumenty, správní rozhodnutí a právní předpisy CHKO Jizerské hory vyhlášená výnosem Ministerstva kultury a informací čj /67 dne Chráněná oblast přirozené akumulace vod (CHOPAV) Jizerské hory vyhlášena nařízením vlády č. 40/1979 Sb. Ptačí oblast Jizerské hory, vyhlášená nařízením vlády č. 605 ze dne 27. října Evropsky významná lokalita (EVL) Rašeliniště Jizery, vyhlášená nařízením vlády č. 132 ze dne 22. prosince Lesní hospodářský plán pro LHC Frýdlant, platnost Strana 26

27 Územní plány obcí. Všechny územní plány jsou odsouhlasené Správou CHKO JH, která v nich uplatnila požadavky na zapracování zákonných limitů OPK hranice CHKO včetně zonace, hranice MZCHÚ včetně OP, ÚSES, VKP, lokality zvláště chráněných rostlin a živočichů, resp. EVL a ptačí oblast. Kořenov - územní plán obce schválen obecním zastupitelstvem dne usnesením č.j.20/1996, v současné době je projednáván nový ÚPO. 2.4 Současný stav ZCHÚ a přehled dílčích ploch Základní údaje o lesích Tabulka 12 Přírodní lesní oblast 21 Jizerské hory a Ještěd Lesní hospodářský celek / zařizovací obvod LHC Frýdlant Výměra LHC v ZCHÚ 36,14 ha Období platnosti LHP (LHO) Organizace lesního hospodářství Lesy České republiky, s. p., LS Frýdlant Nižší organizační jednotka revír Jizerka Lesní půda pokrývá celé území přírodní rezervace. Jedná se o celý lesní dílec 247 A. Hranice dílce se přimykají k odvozním cestám, které obklopují území po celém jeho obvodu. K výstavbě cest došlo až kolem r. 1990, do té doby bylo území rezervace vymezeno (a hranice příslušných lesních porostů 7c a 8c) přirozeněji. Typologické hodnocení. Dle aktuální typologické mapy jsou v území rozlišeny lesní typy 6R1, 8Y1, 8K2, 8G3, 8R1 a 8R3, dle plošného zastoupení jsou nejvýznamnější (v sestupném pořadí) LT 8K2, 8R1, 8G3, 8R3. Podíl lesních typů rašelinné řady, včetně nehodnocených velkých bezlesí (v papírové verzi typologické mapy jsou zařazeny pod LT 8R1) činí zhruba 50 %. Z toho je zřejmé, že kromě rašelinného jádra území tvoří velkou část (polovinu) rezervace relativně sušší polohy, které se do značné míry kryjí s územím, jež bylo do rezervace začleněno v rámci arondace po r Tabulka 13: Přehled výměr a zastoupení lesních typů Přírodní lesní oblast: 21 Jizerské hory a Ještěd Lesní typ Název LT Přirozená dřevinná skladba* Výměra Podíl (%) (LT) (ha) 6R1 svěží rašelinná smrčina šťavelová sm 10, jd, ol, břp 0,83 2,31 8Y1 skeletová smrčina sm 8, jř 2 0,05 0,14 8K2 kyselá smrčina třtinová sm 10, jř, bk, jd 11,89 32,89 8G3 podmáčená smrčina třtinová sm 9-10, ol +-1, břp +-1 6,43 17,78 8R1 vrchovištní smrčina suchopýrová sm 8-10, břp +-1, kos +-1 9,67 26,76 8R3 vrchovištní smrčina borůvková sm 8-10, břp +-1, kos +-1 4,68 12,95 n/a nehodnoceno bezlesí (sub 8R1) 2,59 7,17 Celkem 36,14 100,00 *) údaje v desítkách procent, druhová skladba dle OPRL, výměry LT stanoveny digitalizací Strana 27

28 Porovnání přirozené a současné skladby lesa V další tabulce je výše uvedená přirozená skladba přepočtena na výměru lesních typů v území a pro srovnání připojena úhrnná současná skladba vypočtená na základě vlastního terénního šetření. Tabulka 14: Porovnání přirozené a současné druhové skladby Zkratka Název dřeviny Současné zastoupení (ha) Současné zastoupení (%) Přirozené zastoupení (ha) Přirozené zastoupení (%) Jehličnaté SM smrk ztepilý 27,15 84,8 30,74 91,64 KOS borovice kleč 4,72 14,7 1,44 4,28 SMP smrk pichlavý 0,16 0,5 Listnaté JR jeřáb ptačí 0,01 0,03 BŘK bříza karpatská + + 1,04 3,10 OL olše lepkavá 0,32 0,96 Celkem 32,02 100,0 33,55 100,0 Z tabulky je patrný zejména zvýšený podíl kleče v současné skladbě oproti skladbě přirozené, přitom je třeba poznamenat, že reálný podíl kleče v potenciálně skladbě je zcela mizivý a pohybuje se řádově okolo 0,1 %. Výskyt nepůvodní kleče je ovšem soustředěn do okrajových částí území, mimo cenné rašelinné smrčiny, což je významný rozdíl oproti nedalekým NPR Rašeliniště Jizery a Rašeliniště Jizerky, kde kleč byla hojně zaváděna jako podsadba proschlých smrčin nebo i k výsadbám na přirozená bezlesí. Rybí loučky byly tohoto nežádoucího vstupu naštěstí ušetřeny. Okrajově je v území rozšířen nepůvodní smrk pichlavý, který jako náhradní dřevina nalezl omezené uplatnění jen v sušších, pro rezervaci nereprezentativních polohách. V přirozené skladbě je dále předpokládán poměrně vysoký podíl břízy karpatské (resp. břízy pýřité), opět jde ale o modelové schéma, která neodpovídá konkrétní situaci v území. Přirozené rozšíření břízy karpatské je v Jizerských horách omezeno na plochy vrchovišť mimo zapojený smrkový porost (často po obvodu klečovišť nebo v místech, kde kleč teprve relativně nedávno ustoupila expanzi smrku), často roste bříza karpatská na druhotných bezlesích kolem sídel, kde byla dříve snad částečně i vysazována (Velká Jizera, Jizerka). V zapojenějších smrkových porostech nenachází bříza karpatská uplatnění jednak z důvodu zástinu, jednak kvůli tlaku jelení zvěře, který se neomezuje pouze na poslední desetiletí, kdy se její stavy jeví nepřiměřeně vysoké. Naproti tomu lze v okrajových částech území očekávat slabou potenciální příměs jeřábu, který zde dnes prakticky chybí. Výskyt olše lepkavé je hypoteticky možný na mezotrofních mokřinách, nikde v území či na podobných lokalitách v širším okolí ale olše dnes neroste, což může mít ekologické příčiny. Stupně přirozenosti lesních porostů. V souladu s přílohou č. 2 Vyhlášky MŽP ČR č. 60/2008 Sb. byly lesy zájmového území zařazeny do jednoho z pěti stupňů přirozenosti (A les původní, prales, B les přírodní, C les přírodě blízký, D les kulturní, E les nepůvodní). Vyznačená bezlesí nebyla hodnocena, a to i v případě, že se na nich vyskytuje nesouvislý stromový porost. Tyto plochy jsou jen málo dotčené lidskou činností a v ideálním případě by je tak bylo možné shrnout pod stupeň A, pokud bychom jim ovšem přiznali status lesa. Situace v PR Rybí loučky je vcelku jednoduchá a přehledná. Starý porost, který tvoří území původní rezervace, splňuje kritéria kategorie B les přírodní. Jde o porost vzniklý z přirozené obnovy, od roku 1810 bez holosečné obnovy, dlouhodobě jen s výběrnými těžbami, od r. Strana 28

29 1960 pouze s těžbou nahodilou malého rozsahu. Porost není pěstebně ovlivňován, výjimku tvoří omezené podsadby břízy karpatské a snad i smrku ztepilého z 90. let. Porost je strukturně velmi bohatý, po imisně ekologické katastrofě s vysokým podílem odumřelého dřeva (stojící i padlé souše). Nahodilé těžby jsou ojedinělé a týkají se spíše dřívější doby. Okrajové části území jsou zařazeny do kategorie D les kulturní. Důvodem tohoto hodnocení jsou především dvě kritéria: významný podíl (10-50 %) stanovištně nepůvodních dřevin, zde zejména kleče, v malé míře též smrku pichlavého. Dále pak v současnosti probíhající výchovné zásahy. Ty se týkají i podstatné části smrkových porostů, které povstaly z přirozené obnovy a jinak by splňovaly ukazatele pro kategorii C les přírodě blízký. Do této kategorie byly tak nakonec zařazeny jen starší porosty na SV území (psk 7/4), které mají etážovitou strukturu bez patrného pěstebního ovlivnění. Celková výměra porostů kategorie B les přírodní činí 15,8 ha (49,3 % rozlohy porostní půdy, tj. nepočítaje vymezená bezlesí), kategorie C les přírodě blízký 1,0 ha (3,1 %) a kategorie D les kulturní 15,2 ha (47,6 %). Příloha T1: Popis lesních porostů a výčet plánovaných zásahů v nich Příloha M3: Mapa dílčích ploch a objektů Příloha M4: Lesnická mapa typologická Příloha M5: Mapa stupňů přirozenosti lesních porostů Příloha M6: Lesní porostní mapa Příloha S1: Podrobnější popisy dílčích ploch 2.5 Zhodnocení výsledků předchozí péče a dosavadních ochranářských zásahů do území a závěry pro další postup Plán péče z r obsahoval řadu obecných zásad, které směřovaly především k postupné eliminaci náhradních dřevin z mladých porostů při okrajích území. Dále požaduje nepokračovat ve výsadbách břízy karpatské a naopak v sušších okrajových částech území provést prosadby jeřábu. Požadavek na redukci kos a smp a výsadbu jř v mladých skupinách byl zapracován do LHP pouze ve formě poznámek, nikoliv předpisu. Přehled provedených zásahů, zdokumentovaných v lesní hospodářské dokumentaci, je shrnut do tabulky níže. V r byly provedeny prořezávky v mladších skupinách ve východní části území. Částečně při tom byl odstraněn i smrk pichlavý a borovice kleč. V r a 2010 byla uskutečněna těžba jednotlivých kůrovcových smrků v jádrové části území. Zalesnění není zdokumentováno, přestože v terénu je patrné vylepšení mezernatých mlazin smrkem ztepilým. V plánu péče je uvedena částka 370 tisíc Kč na blíže nespecifikovaná nadstandardní lesnická opatření (tato suma vychází z částky 1000 Kč na ha a rok), tyto prostředky však zřejmě investovány nebyly. Plán péče rovněž požadoval geodetické zaměření rezervace, k čemuž nedošlo. Tabulka 15: Výpis z lesní hospodářské evidence za roky odd dílec psk etáž pl1 rok měs výkon dřev pl2 objem 247 A 02b/01b 01b 0, prořezávka 0, A 02b/01b 01b 0, těžba, hroubí z prořezávek SM 0, A 02b/01b 02b 0, prořezávka 0, A 02b/01b 02b 0, těžba, hroubí z prořezávek SM 0, A 02c/01a 01a 1, prořezávka 1, A 02c/01a 01a 1, těžba, hroubí z prořezávek SM 0, A 02c/01a 02c 5, prořezávka 5,55 0 Strana 29

30 247 A 02c/01a 02c 5, těžba, hroubí z prořezávek SM 0, A 14/03b 14 6, těžba nahodilá, kůrovcová SM 0,00 0, A 14/03b 14 6, těžba nahodilá, kůrovcová SM 0,00 0,63 V ys v ět li v k y: odd oddělení, psk porostní skupina, pl1 skutečná plocha etáže (ha), měs - měsíc provedení, dřev dřevina, pl2 plocha výkonu (ha), objem těžby v m 3 nebo zalesnění v tisících sazenic 2.6 Stanovení prioritních zájmů ochrany území v případě jejich možné kolize Vznik konfliktních situací z hlediska naplňování dílčích předmětů ochrany se nepředpokládá. 3. PLÁN ZÁSAHŮ A OPATŘENÍ 3.1 Výčet, popis a lokalizace navrhovaných zásahů a opatření v ZCHÚ Rámcové zásady péče o území nebo zásady jeho jiného využívání a) péče o lesy Zásady využití lesů jsou shrnuty do dvou tabulek rámcových směrnic, které jsou dále dle potřeby členěny na porostní typy. Rámcová směrnice péče o les Směrnice č. Kategorie lesa Soubory lesních typů 1 les ochranný 6R, 8R Cílová druhová skladba dřevin ( desítky %) při obnově lesa SLT základní dřeviny meliorační a zpevňující dřeviny ostatní dřeviny 6R sm 10 bř karpatská, jř 8R sm 10 bř karpatská, jř kos + A porostní typ smrkový starší, většinou rozpadlé porosty s bohatou přiroz. obnovou Základní rozhodnutí Hospodářský způsob (forma) výběrný jednotlivý a skupinový (bezzásahový režim) Obmýtí fyzický věk Dlouhodobý cíl péče o lesní porosty Obnovní doba nepřetržitá přirozeně diferencovaný smrkový porost s bohatým vertikálním zápojem a tolerováním případných světlin Způsob obnovy a obnovní postup, včetně doporučených technologií s úplným vyloučením obnovní těžby Způsob zalesnění, stanovení druhů a procento melioračních a zpevňujících dřevin při obnově porostu pouze přirozená obnova, v okrajových částech možná lokální výsadba břk a jř Péče o nálety, nárosty a kultury a výchova porostů, včetně doporučených technologií výsadby břk a jř vhodnými prostředky individuálně chránit, vyměnit nevyhovujících ochrany u stávajících výsadeb a případně chránit i perspektivní zmlazení Opatření ochrany lesa včetně doporučených technologií bez opatření ochrany lesa, krajním prostředkem je loupání napadených kůrovcových stromů nastojato s případným chemickým ošetřením (postřikem) vršku; neumisťovat lapače do porostu Provádění nahodilých těžeb včetně doporučených technologií nahodilé těžby se v zásadě neprovádějí, stojící i ležící souše se ponechávají na místě Poznámka směrnice pokrývá jádrovou část území rezervace Strana 30

31 Směrnice č. Kategorie lesa Soubory lesních typů 2 les ochranný 8K, 8G Cílová druhová skladba dřevin ( desítky %) při obnově lesa SLT základní dřeviny meliorační a zpevňující dřeviny ostatní dřeviny 8K sm 10 jř 8G sm 10 jř A porostní typ B porostní typ smrkový, zachovalý Základní rozhodnutí Hospodářský způsob (forma) podrostní a výběrný mlazinový (pasekový), zčásti s náhradními dřevinami podrostní a výběrný Obmýtí Obnovní doba Obmýtí Obnovní doba fyzický věk nepřetržitá fyzický věk nepřetržitá Dlouhodobý cíl péče o lesní porosty nestejnověký, pokud možno etážovitý porost s ponecháním části stromů na dožití, s trvale probíhající přirozenou obnovou smrku a dle stanovištních podmínek s příměsí listnatých dřevin Způsob obnovy a obnovní postup, včetně doporučených technologií okrajová a skupinová seč clonná, případně skupinový výběr, v silně podmáčených a rašelinných polohách i jednotlivý výběr méně vitálních stromů, nejméně 20 % perspektivních stromů (v OP 10 %) ponechat na dožití diferencovaný smrkový porost bez nepůvodních dřevin vzhledem k věku porostu není obnovní těžba aktuální, případné hloučky a skupinky starších stromů šetřit Způsob zalesnění, stanovení druhů a procento melioračních a zpevňujících dřevin při obnově porostu přirozená obnova smrku pod clonou nebo bočním zástinem mateřského porostu, s výjimkou ze zákonné lhůty na zalesnění, teprve při dlouhodobém selhání přirozené obnovy přistoupit k umělé obnově; lokální prosadby jř Péče o nálety, nárosty a kultury a výchova porostů, včetně doporučených technologií účinná ind. ochrana podsadeb a prosadeb listnatých dřevin Opatření ochrany lesa včetně doporučených technologií při kalamitním výskytu kůrovců osazení feromonových lapačů, po dohodě s OOP i použití chemických prostředků (insekticidů) Provádění nahodilých těžeb včetně doporučených technologií smýcení a odkornění kůrovcových stromů, s ponecháním nekrácené hmoty na místě, případně i vyklizením, ponechávání souší a jednotlivých zlomů a vývratů Poznámka směrnice pokrývá sušší okrajové polohy území přednostně přirozená obnova smrku, s dlouhodobým tolerováním menších mezer, větší mezery bez obnovy dolesnit sm, v mrazových polohách s dočasnou podporou kos místního původu, na chráněných místech prosadby jř postupná redukce smp a nepůvodní kos, s cílem jejich úplné eliminace, kleč místního původu v psk 2c/1a v menším podílu možno ponechat; při prořezávkách podpora nepravidelné hloučkovité struktury a etážovitosti; účinná ind. ochrana prosadeb listnatých dřevin totéž jako A v nezbytně nutném rozsahu Příloha M4: Lesnická mapa typologická Příloha M5: Mapa stupňů přirozenosti lesních porostů Strana 31

32 b) péče o živočichy Pro zachování specifické fauny bezobratlých živočichů PR Rybí loučky je potřeba udržet určitou různorodost, ale i kvalitu především nejcennějších bezlesých i lesních formací. Je třeba sledovat, případně regulovat zarůstání některých volných ploch zvláště smrkem (Picea abies), případně i klečí (Pinus mugo). V případě trvajícího nedostatku přirozených hnízdních dutin je vhodné pokračovat v údržbě a obnově hnízdních budek pro sýce rousné Podrobný výčet navrhovaných zásahů a činností v území a) lesy Navrhovaná opatření jsou rozpracována pro jednotlivé dílčí plochy porostní skupiny (viz tabulka T1). V jádrové části území je navrhována pouze výměna nefunkčních individuálních ochran ke starším, avšak neodrůstajícím břízám karpatským. Při jižním okraji území, kde je stromové patro narušeno, je možné stávající výsadby břk i rozšířit. Jinak se v jádrové části rezervace nepředpokládají žádná pěstební opatření. Nahodilé těžby by měly být omezeny na nezbytně nutnou míru, nežádoucí je umisťování feromonových lapačů. V okrajových částech území je třeba pokračovat v přeměně porostů náhradních dřevin na porosty čistě smrkové, s vtroušeným jeřábem. Redukci nepůvodní kleče je třeba přednostně provádět v psk 2b/1b a 3a/2a, kde se jedná o kleč neznámého, a pravděpodobně cizího původu. Naproti tomu v psk 2c/1a je kleč původu jizerskohorského, kterou lze v krajním případě nechat v porostu na dožití (odrůstající smrk ji záhy z větší části vytlačí). Na několika místech při jv. a východním okraji území je vhodné vylepšit stávající mezery to se týká zejména pasekového úseku v psk 2b/1b. Dále lze doporučit do rozvolněných částí mladých porostů zavádět jeřáb, opatřený kvalitní individuální ochranou. Experimentálně je možno na malé ploše (do oplocenky) vysadit i několik jedlí. Mladé porosty na rašelinné půdě vyloučit z plánů prořezávek a probírek. Příloha T1: Popis lesních porostů a výčet plánovaných zásahů v nich Příloha M3: Mapa dílčích ploch a objektů 3.2 Zásady hospodářského nebo jiného využívání ochranného pásma včetně návrhu zásahů a přehledu činností Vymezené ochranné pásmo PR Rybí loučky nemá a je jím tedy dle zákona pruh území v šířce 50 m po obvodu ZCHÚ. Toto vymezení je čistě formální, ve skutečnosti funkci ochranného pásma plní mladé porosty při severním a východním okraji rašelinné smrčiny, které tvoří součást rezervace v nynějším vymezení. Ochranný význam tak mají hlavně lesy při severním okraji území, neboť zde rašelinná smrčina zasahuje až k hranici rezervace. Tyto porosty by měly být udržovány v příznivém stavu a neměly by být holosečně mýceny, což ani vzhledem k jejich nízkému věku nelze očekávat. Je třeba zde vyloučit jakékoliv zásahy, které by mohly ovlivnit vodní režim území. Stejně tak je třeba zamezit používání chemických prostředků, které by mohly být gravitační cestou přeneseny na území rezervace. 3.3 Zaměření a vyznačení území v terénu Hranice rezervace jsou v terénu jednoznačné, neboť sledují v celé délce zpevněné odvozní cesty. Jejich značení je ale nedostatečné. Byla zjištěna pouze jedna hraniční tabule na křižovatce v sz. rohu území (v létě spadlá, nyní již opravená), pruhové značení je velmi řídké a málo zřetelné, což je důsledek toho, že na většině obvodu chybí vzrostlejší stromy a pro ozna- Strana 32

33 čení bylo nutné osazovat kůly. Chybí rovněž geometrický plán rezervace, přestože jeho zajištění bylo v předchozím plánu péče navrhováno. Tyto nedostatky by měly být v brzké době napraveny. Doporučuji osadit ještě jednu či dvě hraniční tabule první na křižovatce na JV území, případnou druhou v severním výběžku, v místě odbočení lesní cesty na Velkou Jizeru. Pruhové značení doplnit tak, aby vzdálenost mezi hraničními body nebyla větší než 100 metrů. Obnovu značení je třeba provádět v závislosti na jeho stavu, obvykle 1x za 5 let, spadlé, případně zcizené hraniční tabule opravit nebo nahradit co nejdříve po zjištění závady. 3.4 Návrhy potřebných administrativně-správních opatření v území Po geometrickém zaměření vyčlenit území rezervace do samostatné parcely. Provést přehlášení rezervace do současné rozlohy. Získat dlouhodobou výjimku ze zákonné lhůty na zalesnění a v případě potřeby i výjimku ze základních ochranných podmínek PR pro použití chemických látek (lokální aplikace insekticidů). 3.5 Návrhy na regulaci rekreačního a sportovního využívání území veřejností Lokalita není přímo narušena turistickým ruchem. přestože po jejím obvodu vedou poměrně frekventované cesty. Regulace tedy není zapotřebí. 3.6 Návrhy na vzdělávací využití území Na cestě při dolním okraji území se nachází jednoduchá informační tabule. Tento stav lze považovat za dostačující. Na obnovené tabuli je možné doplnit zajímavosti z geomorfologie území jediného prokázaného karoidu v Jizerských horách. 3.7 Návrhy na průzkum či výzkum a monitoring předmětu ochrany území Rybí loučky jsou zajímavé svým ojedinělým glaciálním vývojem. Proto je třeba podpořit výzkum kvartérních útvarů v širším zájmovém území. Výzkumné práce ovšem nesmí vést k poškození rašelinných biotopů. Další přírodovědné průzkumy lze provádět podle aktuálních zájmů a potřeb. Pokračovat v monitoringu vzácných druhů ptáků (Aegolius funereus, Grus grus, Glaucidium passerinum, Tetrao tetrix) v rámci monitorování předmětu ochrany ptačí oblasti Jizerské hory. Strana 33

34 4. ZÁVĚREČNÉ ÚDAJE 4.1 Předpokládané orientační náklady hrazené orgánem ochrany přírody podle jednotlivých zásahů (druhů prací) Druh zásahu (práce) a kvantifikace Orientační náklady za rok (Kč) Orientační náklady za období platnosti plánu péče (Kč) Jednorázové a časově omezené zásahy obnova hranic ZCHÚ (tabule, pruhové značení) 2x ,- geometrický plán ,- obnova informační tabule ,- zpracování nového plánu péče ,- Jednorázové a časově omezené zásahy celkem (Kč) ,- Opakované zásahy nadstandardní lesnické zásahy* , ,- ptačí budky 3 000, ,- Opakované zásahy celkem (Kč) ,- N á k l a d y c e l k e m (Kč) ,- *) výměna nevyhovujících individuálních ochran u stávajících výsadeb břízy karpatské, prosadby jeřábu, experimentální výsadba jedle, případně dalších dřevin do malé oplocenky v okrajové části území 4.2 Použité podklady a zdroje informací ABTOVÁ M. & BURDA J. (1981): Botanický inventarizační průzkum státní přírodní rezervace Rybí loučky. Ms. [depon. in: Správa CHKO Jizerské hory, Liberec] ANONYMUS (2001): Plán péče pro PR Rybí loučky na období Ms., Ekoles- Projekt s. r. o., Jablonec n. N. [depon. in: Správa CHKO Jizerské hory, Liberec] ANONYMUS (2009): Osnova plánů péče o národní přírodní rezervace, přírodní rezervace, národní přírodní památky, přírodní památky a jejich ochranná pásma. MŽP ČR, Praha. BEZDĚČKA P. (2003): Výsledky determinace mravenců (Hymenoptera: Formicidae) z CHKO Jizerské hory z roku Nepubl. strojopis, 7 pp., depon. in AOPK Správa CHKO Jizerské hory a krajské středisko Liberec a Severočeské muzeum v Liberci. BUSINSKÝ R. (1998): Agregát Pinus mugo v bývalém Československu taxonomie, rozšíření, hybridní populace a ohrožení. Zpr. Čes. Bot. Společ., Praha, 33: BUSINSKÝ R. (2009): Borovice blatka v novém pojetí. Zprávy Čes. Bot. Společ., Praha, 44: CIPRA Z. (2001): posouzení. Ms., 5 p. [depon. in: správa CHKO Jizerské hory, Liberec] DEMEK J. [ed.] et al. (1987): Zeměpisný lexikon ČR. Hory a nížiny. Academia, Praha, 584 pp. FARKAČ J., KRÁL D. & ŠKORPÍK M. [eds] (2005): Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha, 760 pp. FIRBAS F. (1929): Die Pflanzendecke des Friedländischen. Heimatkunde des Bezirkes Friedland in Böhmen, Friedland, HOUŠKOVÁ E. (1981): Fytocenologická a ekologická charakteristika rašelinišť v Jizerských horách. Mskr. [Dipl. Pr., depon. in Bibl. Kat. Bot. Přír. Fak. UK, Praha, 138 pp.] HRAŠKO J. et al. (1991): Morfogenetický klasifikačný systém pôd ČSFR. 2. vyd. Výzk. Ústav Pôd. Úrod., Bratislava. HRUŠKA J. & CIENCALA E. [eds.] (2005): Dlouhodobá acidifikace a nutriční degradace lesních půd limitující faktor současného lesnictví. Česká geologická služba, 160 p. HRUŠKA J. & KOPÁČEK J. (2005): Kyselý déšť stále s námi zdroje, mechanismy, účinky, minulost a budoucnost. Ministerstvo životního prostředí, 24 p. Strana 34

35 HUSOVÁ M., JIRÁSEK J. & MORAVEC J. (2002): Přehled vegetace České republiky. Svazek 3. Jehličnaté lesy. Academia, Praha. CHALOUPSKÝ J.[red.] (1989): Přehledná geologická mapa Krkonoš a Jizerských hor. (1:100 tis.) Ústř. Ústav Geol., Praha. CHVOJKA P. (2008): Chrostíci (Trichoptera) Jizerských hor a Frýdlantska. In: VONIČKA P. & PREISLER J. [eds.]: Výsledky entomologického výzkumu Jizerských hor a Frýdlantska I. Sborn. Severočes. Muz., Přír. Vědy, Liberec, 26: CHYTRÝ M., KUČERA T. & KOČÍ M. [eds.] (2001): Katalog biotopů České republiky. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha. JEHLÍK V. (1958): Floristický příspěvek ke květeně Frýdlantska a sousedních území. Sborn. Severočes. Mus., Ser. Hist. Natur., Liberec, 1: JEŽEK J., VONIČKA P. & PREISLER J. (2008): Koutulovití (Diptera: Psychodidae) Jizerských hor. a Frýdlantska. In: VONIČKA P. & PREISLER J. [eds.]: Výsledky entomologického výzkumu Jizerských hor a Frýdlantska I. Sborn. Severočes. Muz., Přír. Vědy, Liberec, 26: JIRÁSEK J. (1995): Společenstva přirozených smrčin České republiky. Preslia, Praha, 67: JÓŽA M. & VONIČKA P. (2004): Jizerskohorská rašeliniště. Jizersko-ještědský horský spolek, Liberec. KRAMPL F. & MAREK J. (1999): Příspěvek k poznání současné fauny motýlů (Lepidoptera) Jizerských hor. Sborn. Severočes. Muz., Přír. Vědy, Liberec, 21: KRAMPL F. & MAREK J. (2003): Faunisticky významné nálezy motýlů (Lepidoptera) v Jizerských horách, Česká republika, v letech a ekologicko-geografické poznámky k šíření některých druhů. Sborn. Severočes. Muz., Přír. Vědy, Liberec, 23: KUBÁT K., HROUDA L., CHRTEK J. jun., KAPLAN Z., KIRSCHNER J. & ŠTĚPÁNEK J. [eds.] (2002): Klíč ke květeně České republiky. 928 p., Academia, Praha KUČERA J. & VÁŇA J. (2003): Check- and Red List of the bryophytes of the Czech Republic. Preslia, Praha, 75: KŮRKA A. (1995a): Arachnofauna rašelinišť Jizerských hor (Pavouci Araneidea). Sborn. Severočes. Muz., Přír. Vědy, Liberec, 19: KŮRKA A. (1995b): Some rare and remarkable spider species (Araneida) from peatbogs of the Czech Republic. Čas. Nár. Muzea, Řada přírodověd., 164: KŮRKA A. (1999a): Pavouci (Araneida) Chráněné krajinné oblasti Jizerské hory. Sborn. Severočes. Muz., Přír. Vědy, Liberec, 21: KŮRKA A. (1999b): Remarkable faunistic records of four spider species (Araneae) from Bohemia and Moravia. Čas. Nár. Muzea, Řada přírodověd., 168: KŮRKA A. (2005): Inventarizační průzkum pavouků (Araneae) přírodní rezervace Rybí loučky. Nepubl. strojopis, 13 pp. + nálezová databáze (*xls), depon. in AOPK Praha a AOPK Správa CHKO Jizerské hory a krajské středisko Liberec. MACEK J. (2009): Širopasí blanokřídlí (Hymenoptera: Symphyta) Jizerských hor a Frýdlantska. In: VONIČKA P. & PREISLER J. [eds.]: Výsledky entomologického výzkumu Jizerských hor a Frýdlantska II. Sborn. Severočes. Muz., Přír. Vědy, Liberec, 27: MACKOVČIN P., SEDLÁČEK M. & KUNCOVÁ J. [eds.] (2002): Liberecko. In: Mackovčin P. & Sedláček M (eds.), Chráněná území ČR, svazek III. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a Ekocentrum Brno, Praha, 331 pp. MAZÁNEK L., VONIČKA P. & PREISLER J. (2009): Pestřenkovití (Diptera: Syrphidae) Jizerských hor a Frýdlantska. In: VONIČKA P. & PREISLER J. [eds.]: Výsledky entomologického výzkumu Jizerských hor a Frýdlantska II. Sborn. Severočes. Muz., Přír. Vědy, Liberec, 27: MÍCHAL I. & PETŘÍČEK V. [eds.] (1999): Péče o chráněná území II. Lesní společenstva. Praha, 714 p. MIKYŠKA R. et NEUHÄUSLOVÁ Z. (1969): Geobotanická mapa ČSSR 1: České země. List M-33-X Liberec. Academia a Kartografické nakladatelství, Praha. Strana 35

36 MORAVEC J. et al. (1995): Rostlinná společenstva České republiky a jejich ohrožení. 2. vydání. Severočes. Přír., Litoměřice, Příl. 1995, NEUHÄUSLOVÁ Z. et al. (1998): Mapa potenciální přirozené vegetace České republiky (1: ). Academia, Praha. NEVRLÝ M. (1962): Topografie živých rašelinišť Jizerských hor. Sborn. Severočes. Mus., Liberec, Přír. Vědy, 2: NEVRLÝ M. (1981): Kniha o Jizerských horách. Severočeské nakladatelství, Ústí nad Labem. PEŠKOVÁ A. (1981): Zoologický inventarizační průzkum státní přírodní rezervace Rybí loučky. Nepubl. strojopis, depon. in AOPK Správa CHKO Jizerské hory a krajské středisko Liberec. PILOUS V. (2006): Pleistocénní glacigenní a nivační modelace Jizerských hor. Opera Corcontica, 43: PLAIL J. (1927): Pollenanalytische Untersuchungen einiger Hochmoore des Isergebirges. Mitt. Ver. Heimatkunde, Reichenberg, 21: PLESNÍK J., HANZAL V. & BREJŠKOVÁ L. (eds.) (2003): Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Obratlovci. Příroda, 22: PLOCEK A. (1974): Nástin květeny Jizerských hor. Ms. [Dis. Pr., depon. in: Bibl. Kat. Bot. Přírod. Fak. UK, Praha] PLOCEK A. ( ): Květena Jizerských hor Sborn. Severočes. Muz., Přír. Vědy, Liberec, 12: 5-44, 13: 5-24, 14: 5-39 et 15: 5-52 [nedokončeno]. PREISLER J. & ŠPAČEK J. (2001): Pošvatky (Plecoptera) a střechatky (Megaloptera) Jizerských hor. Sborn. Severočes. Muz., Přír. Vědy, Liberec, 22: PROCHÁZKA F. [ed.] (2001): Černý a červený seznam rostlin České republiky (stav v roce 2000). Příroda, Praha, 18: PUCHMAJEROVÁ M. (1929): Les tourbières de la haute chaine des Krkonoše et du massif central de la Jizera. Publ. Fac. Sc. Univ. Charl., Prague, 89: PUCHMAJEROVÁ M. (1936): Rašeliny Jizerských hor. Arch. pro přírodov. Výzk. Čech, Praha, 19: QUITT E. (1971): Klimatické oblasti ČSSR. Stud. Geogr., Brno, 16: 1-74 (mapa). RYBNÍČEK K., BALÁTOVÁ-TULÁČKOVÁ E. & NEUHÄUSL R. (1984): Přehled rostlinných společenstev rašelinišť a mokřadních luk Československa. Studie ČSAV, Praha, 84/8: SAJVEROVÁ E. (1981): Rekonstrukce vegetace vrcholové části Jizerských hor na základě pylové analýzy. Ms. [Dipl. Pr., depon. in: Knih. Kat. Bot. Přír. Fak. UK Praha] SCHIFFNER V. (1908): Ökologische Studie über die sogenannten Knieholzwiesen des Isergebirges. In: Wiesner-Festschrift 1908, Wien, pp SCHWARZ O., HOŠEK J., ANDĚL P., HRUŠKA J., HOFMEISER J., SVOBODA T. & PETRŽÍLKA L. (2009): Soubor map atmosférické depozice, překročení kritických zátěží síry a dusíku pro lesní ekosystémy a lišejníkové indikace imisní zátěže v KRNAP a CHKO Jizerské hory. Lesnická práce, 34 p., 11 mp. SKALICKÝ V. (1988): Regionálně fytogeografické členění ČSR. In: Květena ČSR, díl 1., Academia, Praha, STRAKA J., DVOŘÁK L. & BOGUSCH P. (2009): Žahadloví blanokřídlí (Hymenoptera: Aculeata) Jizerských hor a Frýdlantska. In: VONIČKA P. & PREISLER J. [eds.]: Výsledky entomologického výzkumu Jizerských hor a Frýdlantska II. Sborn. Severočes. Muz., Přír. Vědy, Liberec, 27: STUDNIČKA M. (1982): Vegetace SPR Rybí loučky. Ms. [depon. in: Správa CHKO Jizerské hory, Liberec] SÝKORA T. (1971): Lesní rostlinná společenstva Jizerských hor. In: Knižnice Jizerských hor, 11: 1-60, ed. Severočes. Mus., Liberec. ŠEVČÍK J. & VONIČKA P. (2008): Dvoukřídlí (Diptera: Nematocera) čeledí Mycetophilidae (bedlobytkovití), Keroplatidae, Bolitophilidae, Diadocidiidae, Sciaridae (smutnicovití) a Anisopodidae Strana 36

37 (stružilkovití) Jizerských hor. In: VONIČKA P. & PREISLER J. [eds.]: Výsledky entomologického výzkumu Jizerských hor a Frýdlantska I. Sborn. Severočes. Muz., Přír. Vědy, Liberec, 26: TOLASZ R. [ed.] (2007): Atlas podnebí Česka. Český hydrometeorologický ústav a Univerzita Palackého, Praha a Olomouc. TOMANDL M. (1972): Dějiny lesního hospodářství v Jizerských horách. Knižnice Jizerských hor, Severočes. Mus., Liberec, 12: TOMANDL M. (1975): Prales na Jizeře státní reservace. Historická studie na základě archivních pramenů. Ms. [depon. in: ÚHÚL, pob. Jablonec n. Nis. & Správa CHKO Jizerské hory, Liberec] TOMÁŠEK M. (1992): Půdní mapa ČR. List Harrachov. Ústř. Úst. Geol., Praha. VESECKÝ A. [ed.] et al. (1958): Atlas podnebí Československé socialistické republiky. Praha. VESECKÝ A. [ed.] et al. (1961): Podnebí Československé socialistické republiky. Tabulky. Praha. VIŠŇÁK R. (2000): Přírodovědné podklady pro plán péče o PR Rybí loučky. Ms. [depon. in: Správa CHKO Jizerské hory, Liberec] VIŠŇÁK R. (2003): Jizerskohorská rašeliniště po 40 letech a jejich botanická charakteristika. Sborn. Severočes. Muz.-Přír. Vědy, Liberec, 23: VONIČKA P. & PREISLER J. [eds.] (2008): Výsledky entomologického výzkumu Jizerských hor a Frýdlantska I. Sborn. Severočes. Muz., Přír. Vědy, Liberec, 26: VONIČKA P. & PREISLER J. [eds.] (2009): Výsledky entomologického výzkumu Jizerských hor a Frýdlantska II. Sborn. Severočes. Muz., Přír. Vědy, Liberec, 27: VONIČKA P. 1995: Příspěvek k poznání střevlíkovitých (Coleoptera, Carabidae) vrcholové části Jizerských hor. Sborn. Severočes. Muz., Přír. Vědy, Liberec, 19: Vyhláška MŽP ČR č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení Zákona ČNR č. 114/1992 Sb. Vyhláška MŽP ČR č. 60/2008 Sb., o plánech péče, označování a evidenci chráněných území. 4.3 Seznam používaných zkratek CHKO chráněná krajinná oblast, EVL evropsky významná lokalita, IO individuální ochrana, LHC lesní hospodářský celek, LHP lesní hospodářský plán, LT lesní typ, OP ochranné pásmo, NPR národní přírodní rezervace, PR přírodní rezervace, psk porostní skupina, SLT soubor lesních typů, ZCHÚ zvláště chráněné území, další použité zkratky (pokud nejsou všeobecně srozumitelné) jsou vysvětleny na příslušných místech textu. Zkratky dřevin užívané v tabulkách a v textu: bk buk lesní (Fagus sylvatica) bo borovice lesní (Pinus sylvestris) břk bříza karpatská (Betula carpatica) jd jedle bělokorá (Abies alba) jř jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia) kl javor klen (Acer pseudoplatanus) kos borovice kleč (Pinus mugo, včetně hybridogenní P. x pseudopumilio, ev. P. uncinata subsp. uliginosa) ol olše lepkavá (Alnus glutinosa) sm smrk ztepilý (Picea abies) smp smrk pichlavý (Picea pungens) Strana 37

38 4.4 Plán péče zpracoval RNDr. Richard Višňák, Ph.D. biologické a ekologické průzkumy Mlýnská 271, Stráž pod Ralskem listopad 2010 Podklady k zoologii připravili Ing. Pavel Vonička a Mgr. Martin Pudil. Strana 38

39 PŘÍLOHY Tabulk y: Příloha T1 Popis lesních porostů a výčet plánovaných zásahů v nich (Tabulka k bodu a k bodu 3.1.2). Mapy: Příloha M1 Orientační mapa s vyznačením území Příloha M2 Katastrální mapa se zákresem ZCHÚ a jeho ochranného pásma Příloha M3 Mapa dílčích ploch (na podkladu ortofotomapy) Příloha M4 Lesnická mapa typologická Příloha M5 Mapa stupňů přirozenosti lesních porostů Příloha M6 Lesní porostní mapa Příloha M7 Mapa přirozených bezlesí Ostatní: Příloha S1 Podrobnější popisy dílčích ploch Příloha S2 Popisy zjištěných přirozených bezlesí Příloha S3 Floristický přehled Strana 39

40 Popis lesních porostů a výčet plánovaných zásahů v nich Příloha T1 247A3a/2a 3 6,56 2B sm 10/sm 5, kos 5, smp 14/4, kos 2 JPRL dílčí výměra RS/PT zastoupení dřevin prům. stupeň doporučený zásah nal. poznámka plocha v ha výška přir. 247A2b/1b 1 1,55 2B sm 7, kos 2, smp 1 2 D doplnit jř s vhodnými IO, maloplošně 2 porost lépe hodnotit jako jednoetážový (bez rozlišení etáží) i jd do oplocenky, postupný výřez smp a kos 247A2c/1a 2 7,13 2B sm 7-8, kos 2-3 (bez rozlišení etáží) sm 8, kos 2 D dolesnit dílčí světliny v jz. a sv. části (na SV naléhavě!), postupná redukce 1-2 nesourodý porost, zčásti zahrnuje i rašelinné polohy s vysokým podílem při- kos rozené obnovy D postupná redukce kos, prosadby jř 2 v západní části mezernatá mlazina; porost nehomogenních vlastností, na východě přirozená mlazina na rašelině 247A7/4 4, 5 0,99 2A sm 10/sm 10 20/15 C bez zásahu 2 části, pěstebně málo ovlivněný starší porost v sušším podmáčeném terénu 247A14/3b 6 15,79 1A sm 10/sm 10, kos, břk 12/6 B pod panelovou cestou doplnit IO k břk 2 jádrová část území původní rezervace; přísná ochrana s vyloučením pěstebních opatření a bez těžeb 247A ,25 bezlesí bez zásahu rašelinné bezlesí 247A ,98 bezlesí bez zásahu rašelinné bezlesí Velká rybí louka 247A ,07 bezlesí bez zásahu rašelinné bezlesí 247A ,24 bezlesí bez zásahu rašelinné bezlesí 247A ,09 bezlesí bez zásahu rašelinné bezlesí 247A ,06 bezlesí bez zásahu rašelinné bezlesí 247A ,07 bezlesí bez zásahu rašelinné bezlesí 247A ,14 bezlesí bez zásahu rašelinné bezlesí 247A ,87 bezlesí bez zásahu rašelinné bezlesí Malá rybí louka 247A ,1 bezlesí bez zásahu rašelinné bezlesí 247A ,1 bezlesí bez zásahu bezlesí lze případně vypustit z mapy 247A ,04 bezlesí bez zásahu bezlesí lze případně vypustit z mapy; hranice v mapě neodpovídají skutečnosti 247A ,14 bezlesí bez zásahu rašelinné bezlesí Poznámka: Popis dílčích ploch je zpracován v samostatné příloze S1. V příloze S2 je popis všech přirozených bezlesí; ta se nemusí krýt s bezlesí lesnicky evidovanými. Vysvětlivky: JPRL jednotka prostorového rozdělení lesa; dílčí plochy pořadové číslo dílčí plochy; RS/PT rámcová směrnice / porostní typ; zastoupení dřevin údaj v desítkách procent, dle terénního zjištění; prům. výška průměrná výška (hlavního) porostu v metrech; stupeň přir. stupeň přirozenosti dle metodiky (A les původní, B přírodní, C přírodě blízký, D kulturní, E nepůvodní); nal. naléhavost, zásah: 1 naléhavý, nezbytný pro předmět ochrany, 2 vhodný, 3 možný, zbytný

41 Pøíloha M1 Orientaèní mapa s vyznaèením území Podklad: turistická mapa, Meters 1:25000

42 Pøíloha M2 Katastrální mapa Meters 1:5000

43 Pøíloha M3 Mapa dílèích ploch Meters 1:5000

44 Pøíloha M4 Lesnická mapa typologická Z9 8K2 8R3 8G3 K2 8R3 NE 8G3 8R1 8Y1 6R1 8R3 NE 8R3 8R3 8G3 8K Meters 1:5000

45 Pøíloha M5 Stupnì pøirozenosti lesních porostù Rl_hranice.shp Rybí louèky PR Rybí louèky OP stupnì pøirozenosti A - les pùvodní B - les pøírodní C - les pøírodì blízký D - les kulturní E - les nepùvodní Meters 1:5000

46