Plán péče. o: přírodní rezervaci Na Čihadle na období:

Transkript

1 Plán péče o: přírodní rezervaci Na Čihadle na období:

2 Obsah 1. Základní údaje o zvláště chráněném území Základní identifikační údaje Údaje o lokalizaci území Vymezení území podle současného stavu katastru nemovitostí: Výměra území a jeho ochranného pásma Překryv území s jinými chráněnými územími Kategorie IUCN Předmět ochrany ZCHÚ Předmět ochrany EVL anebo PO, s kterými je ZCHÚ v překryvu Cíl ochrany Rozbor stavu zvláště chráněného území s ohledem na předmět ochrany Stručný popis území a charakteristika jeho přírodních poměrů Historie využívání území a zásadní pozitivní i negativní vlivy lidské činnosti v minulosti, současnosti a blízké budoucnosti Související plánovací dokumenty, správní rozhodnutí a právní předpisy Současný stav ZCHÚ a přehled dílčích ploch Zhodnocení výsledků předchozí péče a dosavadních ochranářských zásahů do území a závěry pro další postup Stanovení prioritních zájmů ochrany území v případě jejich možné kolize Plán zásahů a opatření Výčet, popis a lokalizace navrhovaných zásahů a opatření v ZCHÚ Zásady hospodářského nebo jiného využívání ochranného pásma včetně návrhu zásahů a přehledu činností Zaměření a vyznačení území v terénu Návrhy potřebných administrativně-správních opatření v území Návrhy na regulaci rekreačního a sportovního využívání území veřejností Návrhy na vzdělávací využití území Návrhy na průzkum či výzkum a monitoring předmětu ochrany území Závěrečné údaje Předpokládané orientační náklady hrazené orgánem ochrany přírody podle jednotlivých zásahů (druhů prací) Použité podklady a zdroje informací Seznam používaných zkratek Plán péče zpracoval...38 Přílohy Strana 2

3 1. ZÁKLADNÍ ÚDAJE O ZVLÁŠTĚ CHRÁNĚNÉM ÚZEMÍ 1.1 Základní identifikační údaje evidenční číslo: 255 kategorie ochrany: přírodní rezervace název území: Na Čihadle druh právního předpisu, kterým bylo území vyhlášeno: výnos orgán, který předpis vydal: Ministerstvo kultury ČSR číslo předpisu: /87-VI/2 datum platnosti předpisu: datum účinnosti předpisu: Starší a související předpisy: druh právního předpisu: výnos (první vyhlášení, zrušeno 1965) orgán, který předpis vydal: Ministerstvo školství a kultury číslo předpisu: /60-V/2 datum platnosti předpisu: druh právního předpisu: výnos (přehlášení, zrušeno 1987) orgán, který předpis vydal: Ministerstvo školství a kultury číslo předpisu: /65-V/2 datum platnosti předpisu: druh právního předpisu: vyhláška (změna kategorie na PR) orgán, který předpis vydal: Ministerstvo životního prostředí ČR číslo předpisu: 395/1992 Sb. datum platnosti předpisu: datum účinnosti předpisu: Údaje o lokalizaci území kraj: Liberecký okres: Liberec obec s rozšířenou působností: Frýdlant obec s pověřeným obecním úřadem: Frýdlant obec: Hejnice katastrální území: Hejnice Příloha M1: Orientační mapa s vyznačením území 1.3 Vymezení území podle současného stavu katastru nemovitostí: Vlastní území přírodní rezervace zaujímá celou parcelu č. 1234, která se svým tvarem kryje s tvarem otevřeného vrchoviště, oproti skutečnosti je však posunuta asi o 20 metrů západním směrem. Okrajově sem zasahují části parcel 1224/1 (na Z) a 1247/16 (na V). Vzhledem k neexistujícímu geometrickému zaměření lze výměry dotčených parcel odvozovat pouze z digitalizovaných hranic jednotek trvalého rozdělení lesa. Strana 3

4 Zvláště chráněné území Tabulka 1: Parcelní vymezení PR Na Čihadle k. ú Hejnice parcela dle KN druh pozemku způsob využití LV výměra celkem Výměra v ZCHÚ 1224/1 lesní pozemek /16 lesní pozemek lesní pozemek Celkem výměra parcel v ZCHÚ stanovena digitalizací a má tedy jen orientační význam (přesnější podklad neexistuje), totéž následující tabulka Ochranné pásmo Ochranné pásmo se skládá ze dvou nestejně velkých částí, které obklopují rezervaci ze západu (větší část s parcelou č. 1224/1) a z východu (menší část s parcelou 1247/16). Tabulka 2: Parcelní vymezení ochranného pásma PR Čihadle k. ú Hejnice parcela dle KN druh pozemku způsob využití LV výměra celkem Výměra v ZCHÚ 1224/1 lesní pozemek /16 lesní pozemek Celkem Příloha M2: Katastrální mapa se zákresem ZCHÚ a jeho ochranného pásma 1.4 Výměra území a jeho ochranného pásma druh pozemku ZCHÚ OP plocha v ha plocha v ha lesní pozemky 3,73 10,95 vodní plochy trvalé travní porosty orná půda ostatní zem. pozemky ostatní plochy zast. plochy a nádvoří plocha celkem 3,73 10,95 Způsob využití pozemku ZCHÚ plocha v ha Tabulka 3 OP plocha v ha zamokřená plocha rybník nebo nádrž vodní tok neplodná půda ost. způsoby využití Výměra ZCHÚ a ochranného pásma je odvozena z digitalizované lesní obrysové mapy (platnost pro r ). Dle dosud platného zřizovacího výnosu z r činí výměra vlastní rezervace 4,08 ha a výměra ochranného pásma 8,88 ha. Tato čísla se ovšem vztahují na odlišné vymezení území, kdy součástí rezervace byla i menší odloučená část Žďárek a ochranné pásmo bylo vymezeno podél horního toku Černého potoka nikoliv ve svahu pod Sněžnými věžičkami (v návaznosti na ochranné pásmo PR Černá hora) jako nyní. Strana 4

5 1.5 Překryv území s jinými chráněnými územími národní park: ne chráněná krajinná oblast: Jizerské hory jiný typ chráněného území: CHOPAV Jizerské hory, ochranné pásmo vodního zdroje III. stupně, regionální biocentrum RC 07 Natura 2000 ptačí oblast: CZ Jizerské hory evropsky významná lokalita: CZ Jizerské smrčiny Příloha M1: Orientační mapa s vyznačením území 1.6 Kategorie IUCN IV. řízená rezervace 1.7 Předmět ochrany ZCHÚ Předmět ochrany ZCHÚ podle zřizovacího předpisu Posláním rezervace je ochrana porostů, květeny a krajinných útvarů. (čl. 1 odst. 2 přílohy XXII výnosu MK ČSR č /87-VI/2 ze dne ) Hlavní předmět ochrany ZCHÚ současný stav A. ekosystémy název ekosystému (kód biotopu) bezlesí vrchovištního typu (R3.1, R3.3) Tabulka 4 podíl plochy popis ekosystému v ZCHÚ* 55 % rozsáhlé přirozené bezlesí výrazného sedlového vrchoviště, s četnými rašelinnými jezírky (největší 350 m 2 ), řídkým porostem zakrslých, v současnosti převážně proschlých smrků a s typickou vrchovištní vegetací svazů Sphagnion medii, Oxycocco-Ericion a Leuko- Scheuchzerion palustris, vyhraněná květena, význačné druhy mechorostů a reliktní fauna bezobratlých; jedno z nejvýznamnějších vrchovišť v CHKO Jizerské hory Použité kódy biotopů: R3.1 otevřená vrchoviště, R3.3 vrchovištní šlenky. Vedle vrchovištního bezlesí se na území rezervace nacházejí trosky rašelinné smrčiny (biotop L9.2A), která i v minulosti tvořila jen úzký lem bezlesí. 1.8 Předmět ochrany EVL anebo PO, s kterými je ZCHÚ v překryvu A. Typy přírodních stanovišť Tabulka 5 kód a název typu přír. podíl plochy popis biotopu typu přír. stanoviště stanoviště v ZCHÚ 7110* Aktivní vrchoviště 55 % mozaika společenstev svazů Sphagnion medii, Oxycocco-Ericion a Leuko-Scheuchzerion palustris na jednom z největších vrchovištních bezlesí v Jizerských horách, řada velkých jezírek (blänků) * hvězdička označuje prioritní typy přírodních stanovišť; podíl plochy se vztahuje na území vlastní rezervace Strana 5

6 B. Evropsky významné druhy a ptáci název druhu Tetrao tetrix tetřívek obecný aktuální početnost/ vitalita populace v ZCHÚ 0-4 kohouti, součást populace na rozsáhlejším území, početnost kolísá stupeň ohrožení ohrožený Tabulka 6 popis biotopu druhu rašelinné bezlesí 1.9 Cíl ochrany Cílem ochrany je zachovat vrchoviště (bezlesí) v relativně nedotčeném stavu, tj. vyloučit zde takové zásahy, které by vedly k jeho narušení (včetně nežádoucího ovlivnění stanovištních poměrů) a zejména vytvořit podmínky pro co nejrychlejší obnovu životaschopného lesního porostu po jeho obvodu a nejlépe i v celé pramenné oblasti. Vrchoviště Na Čihadle patří k nejznámějším a nejcennějším rašelinným lokalitám v Jizerských horách. Je zde plně vyvinuta typická vrchovištní vegetace s vitálními populacemi všech významnějších rostlin a s reliktní faunou bezobratlých. Na rozsáhlém bezlesí se nachází velký počet hlubokých rašelinných jezírek (včetně největšího blänku na horách), hydrický stav vrchoviště je v porovnání s jinými lokalitami poměrně příznivý. Přesto je ale vrchoviště poznamenáno zřetelnou degradací, která má svůj počátek v imisní zátěži projevující se od 60. let minulého století ústící do velkoplošného chřadnutí horských lesů a jejich pozdějšího téměř úplného vytěžení. Vrchoviště, které bylo do té doby obklopeno ze všech stran smrkovým lesem, se náhle ocitlo v klimaticky extrémním prostředí rozsáhlých holin. Odlesnění vedlo i ke změnám hydrického režimu, na nichž se podepsalo i narušení půdního povrchu těžebními mechanismy, budování nových buldozerových cest, místy i bagrová příprava půdy pro zalesnění. Vzhled okolní krajiny se v krátké době zásadně změnil a tento stav trvá do značné míry podnes, kdy již uplynula dvě desetiletí od ukončení masivních exhalačních těžeb. Obnova lesa na kalamitních holinách byla obtížná a na mnoha místech se dosud nacházejí jen ředinaté mlaziny, často s vysokým podílem náhradních dřevin. Stav rašelinných biotopů je ovlivňován i přetrvávajícími depozicemi okyselujících látek, jež jsou kritické pro dlouhodobé přežívání smrku, teplé a suché podnebí posledních dvou desetiletí má za výsledek vysýchání a biologickou degradaci vrchovišť. Management chráněného území pochopitelně nemůže všechny tyto vlivy, jež mají širší územní rozměr, zásadním způsobem změnit. Může však alespoň omezenou měrou přispět k jejich zmírnění. V lemu vrchovištního bezlesí je třeba obnovit rašelinnou smrčinu, v navazujících polohách ochranného pásma na minerálních půdách podpořit vznik přírodě blízkého lesa se zvýšeným podílem melioračních dřevin, včetně těch, které zde zatím nejsou zastoupeny (buk, klen, jedle). K dosažení tohoto cíle lze s výhodou využít rozsáhlou oplocenku, která doposud umožnila zdárné odrůstání nejen výsadeb břízy a jeřábu, ale i jejich náletů. 2. ROZBOR STAVU ZVLÁŠTĚ CHRÁNĚNÉHO ÚZEMÍ S OHLEDEM NA PŘEDMĚT OCHRANY 2.1 Stručný popis území a charakteristika jeho přírodních poměrů Geomorfologie a geologie Dle geomorfologického členění ČR (DEMEK et al. 1987) náleží zájmové území do Krkonošsko-jesenické soustavy (subprovincie), Krkonošské podsoustavy (oblasti), celku Jizerské hory, podcelku Jizerská hornatina a okrsku Smědavská hornatina. Smědavská hornatina zaujímá severní část Jizerské hornatiny, vytváří členitou hornatinu na výrazně porfyrickém granodioritu až adamellitu v oblasti maximálního tektonického vyklenutí při hlavním evropském rozvodí, s rozsáhlými klenbovými vrcholy a s vysokým zlomovým svahem na severu v povodí Smědé, rozřezaným hlubokým údolími potoků s vodopády. Charakteristické jsou četné tvary zvětrávání a odnosu granitoidů izolované skály, skalní hradby, mrazové sruby a srázy, kryoplanační terasy, kamenná moře, balvanové haldy a proudy, žokovité, kvádrovité a deskovité balvany a bloky, skalní mísy, žlábkovité škrapy; pro náhorní část okrsku jsou typická vrchoviště s jezírky. Nejvyšším bodem této geomorfologické jednotky je Jizera (1122 m), dalšími význačnými kótami jsou Černá hora (1085 m), Smědavská hora (1084 m), Holubník (1071 m), Ptačí kupy (1013 m), Polední kameny (1006 m), Paličník (944 m). Strana 6

7 Vlastní území přírodní rezervace se nachází v sedle mezi Sněžnými věžičkami a bezejmenným plochým hřbetem vybíhajícím jižně od Smědavské hory (ve starých mapách je tato elevace někdy nazývána Langer Berg, tj. Dlouhá hora). Terén je ve střední části rovinný, konvexně vzdutý, na jihu a severu postupně přecházející do mírného až výraznějšího svahu. Ochranné pásmo je tvořeno dvěma částmi větší západní zahrnuje dolní úbočí Sněžných věžiček, menší východní je situována ve víceméně rovinatém terénu při Štolpišské silnici. Nadmořská výška samotné rezervace činí dle Základní mapy ČR (1:10 000) m, ochranné pásmo zasahuje až do výšky cca 1000 m. Horninové podloží tvoří dle Geologické mapy ČR 1:50 000, list Liberec (CHALOUPSKÝ 1988), výrazně porfyrická, středně zrnitá žula až granodiorit krkonošsko-jizerského žulového plutonu, stratigraficky řazená do karbonu. Ve starším ochranářském dotazníku je zmíněna též mocná vrstva sedimentů a zvětralin. V nadloží se nachází rozsáhlé ložisko rašeliny, které pokračuje dále na SZ, podél Černého potoka (v citované mapě je ale rozsah ložiska zakreslen značně nepřesně). Dittrich (1933) uvádí rozlohu rašeliniště Tschihanl-Wiese 11 ha, z toho 3,5 ha pro bezlesí a 7,5 ha pro lesní porost, velkou mocnost rašeliny ( tief ), do této rozlohy ale nepočítá níže ležící a víceméně souvisle navazující rašeliniště Žďárek (Brand I), jehož rozloha dle Dittricha činí 20 ha (pouze les) a hloubka rašeliny přes 3 m. Zajímavý je v této souvislosti německý výklad místního názvu Tschihanl-Wiese, který je spojován s hlasem tokajících tetřívků ( tschi tschi ); pravděpodobnější český výklad (NEVRLÝ 1962) odkazuje na čihadlo, tj. místo, kde se v minulosti lovilo zpěvné ptactvo. Dohnal et al. (1965) označuje rašeliniště Na Čihadle za rozvodnicové vrchoviště, s plochou 4,35 ha, kubaturou 0,08 mil. m3 a maximální mocností 350 cm. Dále uvádí, že lokalita vznikla na rozvodnici ve velmi mělké a poměrně úzké terénní depresi. Jádro vzniku bylo těsně pod rozvodnicí na jižním svahu, kde vyvěral pramen, zásobovaný mělkou podzemní vodou, přiváděnou ze severovýchodního svahu Černé hory a protilehlého jihozápadního svahu zvětralinovým pláštěm, Rašeliniště narůstalo jak po svahu, tak proti svahu, kde časem přerostlo rozvodnici a šířilo se i po svahu severním. Velmi dobře je zde patrný skluz a trhání vrstev, čímž vznikla jezírka, dnes v různém stádiu zarůstání. (Poznámka: Označení orientace svahů je v citované práci často konfusní. Počátek vrchoviště je pravděpodobně v povodí Černého potoka, tj. v severním svahu a dle palynologických průzkumů lze usuzovat, že vývojově starší části rašeliniště leží níže po proudu potoka, zatímco nejvyšší část komplexu, vlastní vrchoviště Na Čihadle, je relativně mladé.) Západní okraj ochranného pásma je již dosti svažitý, což se projevuje četnými vystupujícími balvany Půdní poměry V půdním pokryvu oblasti se odráží minerálně chudé horninové podloží, málo členitý reliéf podmiňující stagnaci srážkových i podpovrchových vod a zejména chladné, mimořádně humidní klima. Dle Syntetické půdní mapy ČR, listu A-3 Liberec (NOVÁK 1993) se širší zájmové území vyznačuje převahou typického podzolu s akcesorickou příměsí organozemního gleje. V Půdní mapě ČR, list Liberec (TOMÁŠEK 1995) je v jádrové části území zakreslena rašeliništní půda vrchovištní, na ní pak navazuje úzký lem zrašelinělého gleje, svažité polohy v západní části ochranného pásma jsou řazeny k podzolu zrašelinělému. Citovaná mapa vznikla interpretací lesní typologické mapy, půdotvorné substráty jsou odvozeny z geologické mapy měřítka 1: Dle taxonomického klasifikačního systému půd (NĚMEČEK et al. 2001) odpovídají uvedeným půdním jednotkám organozem fibrická, glej dystrický a podzol humusový. V západní části území jsou rozšířeny výrazně skeletnaté půdy na přechodu k rankeru. Strana 7

8 Zajímavé je, že rašelinné půdy poměrně velmi rychle přecházejí do půd minerálních. To je pro významnější jizerskohorská rašeliniště značně neobvyklé, tím spíše, že zdejší vrchovištní bezlesí patří k největším a nejlépe vyvinutým na horách a hloubka rašeliny je zde nadprůměrná. Podrobnější pedologický průzkum v území prováděn nebyl, malý rozsah rašelinných půd mimo vlastní vrchovištní bezlesí ale udává i typologická mapa a ukazuje na ně složení rostlinných společenstev. Příčinou této zvláštnosti jsou patrně reliéfové poměry, kdy se vrchoviště vyvíjí v poměrně ostře ohraničené pramenné míse, zaklesnuté pod okolní terén Klimatologie Podnebí oblasti je především ovlivňováno skutečností, že Jizerské hory tvoří první významnější překážku vlhkému oceánskému proudění od severu až severozápadu. Mohutné, příkře se zdvihající severní úbočí hor s relativní výškou m má výrazný kondenzační účinek a podmiňuje bohatou srážkovou činnost. Existence rozsáhlé náhorní plošiny s nezanedbatelnou plochou rašelinišť a mírněji spadající jižní svahy mají za následek, že nedochází k typickým fénovým situacím, ale ke zformování relativně chladného a vlhkého podnebí na většině plochy hor. Teplotní a zejména srážkové charakteristiky tak vykazují hodnoty, které bychom ve středoevropském prostoru očekávali ve větších nadmořských výškách. KONČEK (in Atlas podnebí ČSR, 1958) řadí téměř celé Jizerské hory do chladné oblasti a mírně chladného okrsku. QUITT (1971) vymezuje v rámci chladné oblasti na území CHKO tři klimatické rajóny CH 4, CH 6 a CH 7. Jádrová část hor, včetně zájmové lokality, je zahrnuta do okrsku CH 6 s touto charakteristikou: léto je velmi krátké až krátké, mírně chladné, vlhké až velmi vlhké, přechodné období dlouhé, s chladným jarem a mírně chladným podzimem, zima je velmi dlouhá, mírně chladná a vlhká, s dlouhým trváním sněhové pokrývky. Klima oblasti má zřetelné rysy hygrické, zčásti i termické oceánity, která se projevuje vyrovnaným chodem srážek a teplot. Zajímavá je zejména srážková křivka, která je v návětrné části hor poměrně plochá, přičemž podíl srážek za teplý a chladný půlrok je zhruba 1:1. V připojených tabulkách jsou uvedeny dlouhodobé průměry měsíčních teplot a srážek naměřené v 1. polovině 20. století na stálých pozorovacích místech v centrální části Jizerských hor. Pro oblast PR Na Čihadle lze extrapolací očekávat průměrné roční teploty pod 4 C, průměrné teploty měsíce ledna pod 5 C a měsíce července kolem 13 C. Roční suma srážek dosahuje zřejmě průměrné hodnoty mezi 1500 a 1600 mm. Vyšší srážkový úhrn souvisí s náhorní, návětrnou polohou. Mezoklimaticky představuje zájmové území přechod mezi svahovým a pánevním typem cirkulace: rovinný terén při východním úpatí Černé hory, resp. Sněžných věžiček podmiňuje stékání chladného vzduchu, k jeho většímu hromadění ale nedochází, díky sedlové poloze vrchoviště. Dosti rozsáhlá poloha bezlesí šice zvyšuje tepelnou radiaci, v opačném smyslu ale působí četné vodní plochy, které zeslabují krátkodobé teplotní výkyvy. Tabulka 7: Roční chod teplot za období (VESECKÝ et al. 1961) údaje ve C I II III IV V VI VII VIII IX X XI XII rok IV-IX X-III Nová Louka -4,8-4,0-0,8 3,3 9,1 12,0 13,8 12,9 9,7 5,2 0,0-3,3 4,4 10,1 Desná, Souš -4,9-4,0-0,8 3,1 8,8 12,1 14,0 13,1 9,8 5,2 0,1-3,4 4,4 10,2 stanice Bedřichov, Nová Louka (780 m), stanice Desná, Souš (772 m) Strana 8

9 Tabulka 8: Roční chod srážek za období (VESECKÝ et al. 1961) údaje v mm I II III IV V VI VII VIII IX X XI XII rok IV-IX X-III Nová Louka Kristiánov U Studánky Jizerka Desná, Souš stanice: Bedřichov, Nová Louka (780 m); Bedřichov, Kristiánov (798 m); Bílý Potok, U Studánky (900 m); Jizerka (870 m), Desná, Souš (772 m). Výše uvedené hodnoty se vztahují pouze na období let V novější době dochází ke zřetelným klimatickým posunům, což přesvědčivě dokládá i srovnávací tabulka teplot a srážek pro dvě stálé klimatické stanice na území Jizerských hor Bedřichov a Souš (údaje ČHMÚ převzaty z práce JÓŽA & VONIČKA 2004). Z jednoduché analýzy těchto zveřejněných měření vycházejí najevo tyto poznatky: v posledních desetiletích dochází k pozorovatelnému vzestupu průměrných teplot oproti první polovině 20. století. Odchylky za všechny měsíce jsou kladné, nejvýraznější u měsíců srpna, v případě průměrů za období též u měsíců května, ledna a července. Relativně nejmenší vzestup teplot je v měsících září až prosinec a v březnu. U stanice Souš jsou odchylky celkově poněkud nižší, což lze vysvětlit mj. ochlazujícím účinkem srážek, které jsou tu v současnosti četnější než na Bedřichově. vývoj srážkové činnosti probíhá diferencovaně. Na stanici Bedřichov dochází ke zřetelnému úbytku srážek, zejména v měsících lednu, dubnu, srpnu a říjnu. Na stanici Souš došlo za sledované období naopak k mírnému vzestupu srážkových úhrnů, především v měsících březnu a prosinci. Naopak mírný deficit je zaznamenán v srpnu a dubnu. Tyto odlišnosti lze vysvětlit vyšším podílem vlhkého proudění z jižních kvadrantů oproti minulosti. Polohy orientované k jihu jsou tak oproti minulosti mírně vlhčí, zatímco polohy otevřené severozápadnímu proudění jsou dnes relativně sušší. Podobné výsledky byly zjištěny i na dalších klimatických stanicích v regionu (např. srovnání srážkového vývoje v Liberci a Jablonci a na některých stanicích v Podještědí) Hydrologie Zájmové území se nachází na hlavním evropském rozvodí, které zde tvoří povodí Černého potoka (na severu) a Jedlové (na jihu). Rozvodní poloha je velmi nápadná, neboť okraje vrchoviště jsou zřetelně svažité a jeho střed tvoří mírně konvexní plošina. Rozvodí člení vrchoviště na dvě téměř stejně velké části. Jak Černý potok, tak i Jedlová mají na vrchovišti zjevně své prameny, obě vodoteče mají při okrajích rezervace trvalý průtok. Velmi nápadný je hluboký erozní zářez Jedlové při jižním okraji vrchoviště. Černý potok sbírá své prameny jinak ve velkém jezírku na severu území, jednak ve vydatných mokřinách ležících již v ochranném pásmu na SV území. Také ochranné pásmo je odvodňováno do jmenovaných potoků, stálé vodoteče tu však chybí. Na vrchovišti se nachází řada vodních ploch rašelinných jezírek, z nichž některá náleží k největším v Jizerských horách. Většina velkých blänků je soustředěna do rozvodní části louky, do okolí bývalé cesty procházející napříč vrchovištěm (průseku). Úplně největší blänk leží severně od této osy, jeho rozměry (bez okrajových šlenků) činí dle ortofotomapy cca 23 x 18 m, výměra je 350 m 2. To je o něco více, než u velkého blänku na Černých jezírkách (26 x 15 m, plocha 315 m 2 ). Další velké jezírko se nachází při severním, svažitém okraji bezlesí. Je nepravidelně protáhlého tvaru, rozměrů cca 18 x 7 m a rozlohy 185 m 2. Třetím v pořadí je blänk jižně od bývalé cesty přes bezlesí, s rozměry cca 18 x 7 m a výměrou 180 m 2. Se zahrnutím mělkých, přechodně vysýchavých vod (okrajových šlenků) jsou tato jezírka ještě rozsáhlejší. Jižně od bývalé cesty se dále nachází nepřehledná soustava šlenků až blänků s kolísavou vodní hladinou. Ve svažitějším reliéfu severně i jižně od průseku je situován velký počet jezírek protáhlého tvaru pravých i nepravých flarků. Jsou až několik desítek metrů dlouhé (nejdelší měří na délku 45 m), ale jen 1-2 m široké, zpravidla na jedné straně hlubší a Strana 9

10 trvale zvodnělé, při druhém konci mělké a přechodně vysychající. oproti minulosti jsou ale jezírka na vrchovišti značně menší, což přesvědčivě dokladují starší fotografie Botanické poměry Fytogeografie. Zájmové území náleží do obvodu České oreofytikum, fytogeografického okresu 92. Jizerské hory, podokresu a. Jizerské hory lesní (SKALICKÝ 1988). Vyznačuje se velmi chudou květenou přechodného hercynsko-sudetského typu, odpovídající klimaxu horských jedlosmrkových bučin a zonálních, častěji však podmáčených a rašelinných smrčin a nelesních vrchovišť. Převažují tudíž prvky boreálně-montánního rozšíření, na vrchovištích pak nepočetné druhy subarktického rozšíření. Významný je i podíl druhů se subatlantským rozšířením, což odpovídá klimatickým podmínkám a geografickému postavení Jizerských hor na západním okraji sudetského masívu. Pokud se omezíme na pramennou oblast Černého potoka, v rozsahu nepříliš přesahujícím hranice zájmového území, pak jako význačné druhy můžeme jmenovat následující: běžná lesní květena: Calamagrostis villosa (dom.), Vaccinium myrtillus (dom.), Avenella flexuosa (dom.), Trientalis europaea, Dryopteris dilatata, Oxalis acetosella (lok.), Galium saxatile, Homogyne alpina (lok.), Huperzia selago (zř.); rašeliništní flóra (pro zájmové území nejtypičtější): Andromeda polifolia, Calluna vulgaris, Carex limosa (lok.), Carex pauciflora, Drosera rotundifolia, Empetrum nigrum, Eriophorum angustifolium, E. vaginatum, Lycopodium annotinum, Melampyrum pratense, Oxycoccus palustris, Pinus mugo, Scheuchzeria palustris, Trichophorum cespitosum (dom.), Vaccinium vitis-idaea, V. uliginosum; na prameništích a přechodových rašelinách: Carex canescens, C. echinata, C. nigra, C. rostrata, Juncus effusus, J. filiformis, Viola palustris, v příkopech druhotně: Carex brizoides, Juncus acutiflorus; na narušených místech: Agrostis capillaris, Deschampsia cespitosa, Juncus effusus, Nardus stricta, Juncus squarrosus, Lycopodium clavatum; místně se vyskytující horské prvky: Athyrium distentifolium, Blechnum spicant, Phegopteris connectilis, Rumex arifolius, Senecio hercynicus, sudetské prvky: Gentiana asclepiadea. Použité názvosloví cévnatých rostlin vychází z Klíče ke květeně ČR (KUBÁT et al. 2002), v případě mechorostů z přehledu KUČERA & VÁŇA Potenciální přirozená vegetace. Centrální část Jizerských hor je spojována s představou souvisle vyvinutých klimaxových smrčin. Tento rozšířený názor se promítl i do obsahu lesní typologické mapy, kde je na velké rozloze mapován 8. lesní vegetační stupeň (smrkový) a téměř veškerou zbývající plochu centrální části hor vyplňuje 7. stupeň bukosmrkový (tj. s převažujícím smrkem). Paleobotanické průzkumy ale dosvědčují, že v minulosti tomu tak vždy nebylo. Z rozboru fosilních pylových spekter, dochovaných v rašelinných substrátech náhorních poloh, je zřejmý vysoký podíl, místy až převaha pylového spadu buku a jedle. Je přitom zajímavé, že zastoupení pylu obou těchto dřevin, zejména ale buku, je ve vrcholových polohách vyšší než v lokalitách níže položených. Vrchoviště Na Čihadle, jako jedno z nejvýraznějších a nejznámějších v Jizerských horách, pochopitelně neunikla zájmu paleobotaniků. Rašelinné profily zde studovali PLAIL (1927) a PUCHMAJEROVÁ (1929), výsledky prvního z autorů převzal do své práce FIRBAS (1929). Profil, který studoval a v podobě pylového diagramu vyhodnotil PLAIL (l. c.), je 270 cm hluboký, navzdory této poměrně značné hloubce ale zahrnuje pouze období subboreálu a Strana 10

11 subatlantiku, tj. nanejvýš poslední 4000 let. Na počátku profilu dominuje pyl borovice (přes 40 %) následován pylem smrku (pod 30 %) a dosud hojnou lískou (cca 20 %), jedle a buk mají do 10 %. Slabé zastoupení mají lípa, dub a olše. Ve vzorku z 240 cm se nápadně sbližují křivky jedle, buku, borovice a smrku, zatímco líska má již mizivé zastoupení. V okolních lesích pravděpodobně převažoval buk s jedlí, smrk měl vyšší podíl asi jen na rašelinách a v podmáčených partiích. V hloubce 160 cm dosahuje buk s jedlí minima (asi na 7 %), naopak borovice a smrk mají shodně po 35 %. Jde zřejmě o chladnou oscilaci, která podmínila ústup buku i jedle a zrychlený růst rašelinišť. Již v hloubce 140 cm ale osahuje maxima jedle na 27 % při současném poklesu kleče a mírném vzestupu buku. To odpovídá dílčímu oteplení a snad i zvlhčení klimatu, kdy podmáčené smrčiny ustoupily v e prospěch podmáčených jedlin, resp. smíšených porostů jedle a smrku, podobně i v nezamokřených polohách přibylo jedle na úkor smrku. V mělčích vrstvách profilu je postupně jedle nahrazována bukem a v hloubce 100 cm mají obě tyto dřeviny asi 20% podíl. V pylovém spektru nicméně převažuje smrk (35 %), borovice má asi 25 %. Tento vzorek patrně odpovídá optimu jedlobukových lesů ve starším subatlantiku a lze jej interpretovat jako mozaiku jedlosmrkových bučin ve svazích smrkových jedlin v podmáčených sníženinách a smrčin s klečí na rašelinách. V nejmladších vrstvách profilu postupně klesá zastoupení jedle i buku (jedle má v subrecentní vrstvě asi 3 %, buk asi 7 %), za současného vzestupu křivky borovice a mírného vzestupu křivky smrku (na konci profilu mají borovice i smrk shodně asi 42 % zastoupení). Poslední vzorky zřejmě již odpovídají historické době, kdy člověk svojí činností přispěl k významnému poklesu zastoupení buku a jedle ve prospěch smrku. Překvapivý je vysoký podíl pylu borovice, který se nepochybně týká pouze anebo z převážné části Pinus mugo. I když je pylová produkce borovice velmi vysoká a její podíl na pylovém spektru nelze nikdy vztahovat na skutečné zastoupení v porostech, zdá se málo pravděpodobné, že by pylový spad pocházel pouze z okolních lokalit (sporadický růst kleče v lokalitě shodně dokládají historické popisy). PLAIL vyhodnotil ještě jeden rašelinný profil, z nějž sice neuvádí pylový diagram, ale poznamenává, že výsledky byly velmi obdobné. PUCHMAJEROVÁ (1929) zachytila pylovým diagramem profil 320 cm hluboký, jehož nejspodnější vrstvy zahrnují snad ještě pozdní atlantik. V hloubce cm zřetelně převažuje pyl smrku, jehož podíl tu osciluje v úzkém rozpětí %, při podílu borovice 5-20 % a velmi slabém zastoupení buku a jedle. Líska je v nejstarším vzorku přítomna asi ve 13 %. V hloubce 225 (230?) cm kulminuje borovice s téměř 40 %, smrk má zde dílčí minimum s 25 %, naopak nastává rozmach buku (20 %) a jedle (10 %). Ve 180 cm má buk 35 % a jedle 13 %, ve 165 (?) cm jedle dosahuje 35 %, buk poněkud klesá na 30 %. V následujícím období je vůdčím druhem pylového spektra jedle s cca 40 %, podíl buku se pohybuje kolem 25 %, borovice i smrk mají zhruba stejné zastoupení kolem 15 %. V nejhořejší části profilu do 1 m hloubky pozvolna stoupá křivka borovice i smrku za současného poklesu zastoupení buku a jedle. Jedle se drží setrvale nad hladinou buku, avšak v hloubce 10 cm má již jen kolem 7,5 %, buk cca 9 %, zatímco podíl smrku dosáhl 34 % a borovice 51 %. Pro dokreslení situace lze připojit výsledky palynologických šetření z okolních vrchovišť, zejména z Klečových luk, která jsou PR Na Čihadle ekologicky asi nejbližší. PLAIL (1927) v tomto případě nepublikoval pylový diagram, ale tabulku. Sledovaný profil je 240 cm hluboký, pylová spektra mají průběh dosti podobný jako Na Čihadle. V nejstarším vzorku, který odpovídá subboreálu, možná i mladšímu atlantiku, má smrk téměř 60 %, líska 20 % a buk s jedlí cca 5 %, lípa, dub a olše již vyznívají s cca 4 %, borovice má pouhých 15 %. Pravděpodobně jde o poměrně teplé a nejspíše suché období. Nelze vyloučit, že na druhové skladbě tehdejších lesů se významně podílel javor klen, v nižších polohách jasan obě dřeviny jako entomogamní mají velmi nízkou produkci pylu a jsou zjistitelné teprve při vyhodnocení vysokého počtu pylových zrn, což v té době nebývalo zvykem. Smrk tak vůbec nemusel být dominantní dřevinou lesů, jak by z pylového spektra bylo možné usuzovat. Následuje vzestup jedle a buku na úkor smrku v hloubce 165 cm má buk i jedle po cca 17 %, borovice i smrk zhruba 25 %. Ve 105 centimetrech má smrk dílčí maximum na 31 %, naopak borovice dosahuje minima s 15 %, jedle má 29 % a buk 18 %. Jde patrně o sušší období, které zapříčinilo vysýchání rašelinišť a šíření smrku, popř. jedle na místo kleče a nelesních ploch. V hloubce 65 cm klesá podíl borovice znovu na 15 %, smrk s jedlí mají po 27 %, buk 23 %. Vzhledem k vyššímu zastoupení pylu dubu (4 %) je možné předpokládat, že vzorek zachycuje teplejší a sušší období. V následujícím vzorku ze 45 cm má jedle dílčí maximum na 30 %, křivka buku má však již sestupný trend (13 %), borovice je dosud relativně vzácná, s 19 %, což je na úrovni extralokálního až regionálního spadu. Tento vzorek pravděpodobně náleží již historické době, kdy člověk měnil složení lesů toulavými těžbami, často i lesní pastvou dobytka. Zbylé dva vzorky jsou poznamenány pádem křivky jedle i buku a naopak razantním vzestupem křivky borovice, zčásti i smrku. V subrecentním vzorku z 5 cm má borovice 44 %, smrk 41 %, buk 5 %, jedle 3 %. Toto pylové spektrum odpovídá zhruba 2. polovině 19. století (PLAIL se ovšem domnívá, že kleč z území ustoupila v důsledku umělého zalesňování rašelinných půd smrkem a že tato skutečnost již není v pylových křivkách zachycena). Z šetření obou citovaných autorů je zřejmé, že vrchoviště je poměrně mladé, pravděpodobně ne starší než 4000 let. Vzhledem ke značné hloubce rašeliny (přes 3 m) byl růst vrchoviště enormně rychlý, pravděpodobně nesrovnatelný s jinými lokalitami v okolí. Profily srovnatelné hloubky, studované různými autory na dalších vrchovištích Jizerských hor jsou přinejmenším 8000 let staré, nezřídka i pozdně glaciální. Zajímavé je v této souvislosti srovnání Strana 11

12 s nedalekou lokalitou Žďárek, kterou studovala PUCHMAJEROVÁ (1929). Odebraný profil je 240 cm hluboký a zřejmě zahrnuje všechna holocénní období, včetně preboreálu (zajímavé je, že v pylovém diagramu vůbec není zachycena jedle, zatímco buk dosahuje nepříliš výrazného maxima asi 13 %). Z toho by bylo možné usuzovat, že vrchoviště Na Čihadle tvoří jen okrajovou část mnohem staršího a zřejmě velmi rozsáhlého rašeliniště, které se postupně rozšiřovalo až do rozvodního sedélka. Potenciální přirozenou vegetaci vlastního zájmového území tvoří na jedné straně vrchovištní bezlesí s mozaikou společenstev svazů Sphagnion medii a Leuko-Scheuchzerion palustris, popř. i Oxycocco-Ericion, okrajově též Sphagno recurvi-caricion canescentis, na straně druhé třtinové, podmáčené a rašelinné smrčiny svazu Piceion excelsae. Rašelinné smrčiny as. Sphagno-Piceetum tvoří úzký lem vrchoviště, na nějž pak navazují potenciální podmáčené smrčiny as. Mastigobryo-Piceetum. Třtinové smrčiny jsou souvisle rozšířeny v západní části ochranného pásma, ve svažitém terénu pod Sněžnými věžičkami. Vedle typické subasociace tu lze okrajově rozlišit i subas. vaccinietosum, která je zde podmíněna výrazně kamenitou až balvanitou půdou. V přirozené druhové skladbě lesů by zcela převažoval smrk ztepilý, v pásmu podmáčených smrčin lze však předpokládat určitou příměs jedle, jejíž výskyt tu umožňuje poměrně příznivé cirkulační mezoklima. Výše ve svahu pak postupně přibývá buku i jedle, buk je s výjimkou balvanitých úseků potenciální dominantní až subdominantní dřevinou. Menší příměs, zejména v balvanitých partiích, tvoří jeřáb ptačí. Botanická prozkoumanost území. Snad první důkladnější botanický popis lokality pod pojmenováním Tschihandlwiese podává SCHIFFNER (1908). Mimo jiné uvádí: Polohou a velikostí se velmi podobá Velké Klečové louce, je však jen na západě ohraničená vzrostlou smrčinou, zatímco jinak je obklopena smrkovými mlazinami. Kleč je zastoupená pouze velmi sporadickými a nízkými houštinami a většinu plochy tvoří otevřené rašeliniště, na němž zcela převažují koberce rašeliníku. Rašeliníky jsou na této louce zastoupeny v obzvláště bohatých formách; převažují Sphagnum recurvum, S. dusenii, S. fuscum (velmi bohatě), S. papillosum, S. medium. Mezi nimi se nachází většina již dříve jmenovaných průvodců rašeliníků. Trichophorum caespitosum a Eriophorum vaginatum a další trávovité rostliny značně ustupují; Carex limosa se nachází nehojně na bažinatých místech s Lophozia inflata, Hypnum /=Drepanocladus/ fluitans (bohatě kvetoucí v rozmanitých formách) etc. Zejména při okraji louky jsou masově zastoupeny druhy rodu Dicranum Louka Na Čihadle je zvláště bohatá na větší i menší hluboké rašelinné tůňky s příkře spadajícími okraji (takzvaná jezírka). Je jich zde asi deset Lokality si blíže všímá i SCHUSTLER (1918), ve svém známém pojednání o květeně a vegetaci Krkonoš, pojednávající menší měrou i o území Jizerských hor. Na str. 137 píše: Rašeliniště ta tvoří téměř výhradně porosty Scirpus caespitosus, na vlhčích místech Eriophorum vaginatum, až i čisté porosty Sphagen. Na vysýchající rašelině Vaccinium uliginosum, k němuž po kraji druží se V. vitis-idaea a myrtillus a Calluna. Na rašelině jsou četné malé tůně s Carex limosa a Scheuchzeria palustris. Ostatní rašelinné typy soustřeďují se na mechatinách sphagnových: Oxycoccos, Empetrum, Andromeda, Drosera rotundifolia, Carex pauciflora, C. canescens apod. Stručný popis lokality nalezneme též v palynologických pracích, které zde prováděli PLAIL (1927) a PUCHMAJEROVÁ (1929, 1936), zjištění prvního z autorů převzal a okomentoval FIRBAS (1929). V novější době v oblasti Jizerských hor intenzivně botanizoval PLOCEK (1974, ), který přehledně shrnul i historii botanického průzkumu. Řadu floristických údajů dokládá i z vrchovištních lokalit, včetně území PR Na Čihadle. Stručnou charakteristiku lokality, včetně podélného a příčného profilu rašelinným ložiskem obsahuje práce HOLUBIČKOVÁ & VÁŇA (1973). Souborné zpracování květeny i vegetace rezervace je obsaženo v botanickém inventarizačním průzkumu TUROŇOVÁ (1982). Jeho výsledky později společně s průzkumy dalších čtyř chráněných území autorka shrnula v časopise Stipa (TUROŇOVÁ 1987). V r na jizerskohorských rašeliništích pracovala HOUŠKOVÁ (1981), která zde zapsala 18 fytocenologických snímků. Od roku 1991 je lokalita součástí sítě monitoračních ploch pro studium vegetačních a stanovištních změn na vybraných vrchovištích Jizerských hor a Jeseníků (RYBNÍČEK ). Byly zde vytyčeny 4 trvalé plochy, které jsou pravidelně sledovány 3x ročně se tu provádí odběr vody pro chemické rozbory a měření hloubky vody. Orientační botanické šetření v zájmovém území provedl před deseti lety autor tohoto textu (VIŠŇÁK 2000) při zpracování přírodovědných podkladů pro plán péče o PR Na Čihadle. Strana 12

13 Květena území. Celkově bylo dosud z území v rámci tří průzkumů z letech 1982, 2000 a 2010 uváděno 60 taxonů cévnatých rostlin. Z toho TUROŇOVÁ (1982) uvádí 32 druhy, její průzkum ovšem pokrývá jen samotné vrchoviště, včetně odlehlé enklávy Na Žďárku, která dnes již není považována za součást rezervace. V r bylo autorem tohoto textu v celém území zaznamenáno 57 druhů, z toho 3 jsou označeny jako okrajově se vyskytující (při důslednějším šetření by bylo možno takových druhů identifikovat více). Při aktuálním, dosti zběžném průzkumu bylo z území přírodní rezervace a jejího ochranného pásma zjištěno celkově 50 druhů. Území bylo pro jednoduchost posuzováno jako jeden celek, ve skutečnosti ale panují poměrně zásadní rozdíly mezi květenou vlastní rezervace a květenou ochranného pásma. Tento rozdíl je ovšem částečně setřen tím, že do východní části OP je poněkud nelogicky pojata i rašelinná smrčina tvořící úzký lem vrchoviště, přestože na jeho západní straně je ještě součástí rezervace (tento, z hlediska ochrany přírody nepřirozený stav, ovšem trvá dlouhodobě). Význačná květena území je shrnuta do následující tabulky. Je v ní celkem 10 druhů z červeného seznamu, z toho 1 v kategorii taxonů kriticky ohrožených (Scheuchzeria palustris), 2 v kategorii taxonů silně ohrožených (Andromeda polifolia, Carex limosa), 5 v kategorii taxonů ohrožených (Carex pauciflora, Drosera rotundifolia, Lycopodium annotinum, Oxycoccus palustris a Trichophorum cespitosum) a 2 v kategorii vzácnějších taxonů vyžadujících pozornost (Betula carpatica a Empetrum nigrum). Betula carpatica se v území vyskytuje pouze jako vysazená. V blízkém okolí se v lemu Štolpišské silnice ještě roztroušeně vyskytuje Gentiana asclepiadea. Z výše uvedeného výčtu náleží 7 taxonů k druhům zvláště chráněným dle Vyhlášky MŽP ČR č. 395/1992 Sb. Jedná se o jeden druh kriticky ohrožený, tři druhy silně ohrožené a tři druhy ohrožené. Nejvýznamnějším druhem území je Scheuchzeria palustris (blatnice bahenní), v obou pojetích shodně řazená do kategorie druhů kriticky ohrožených. V PR Na Čihadle má jednu z nejbohatších populací v Jizerských horách čítající stovky až tisíce jedinců, z poměrně velké části fertilních. Tabulka 9: Ohrožené a zvláště chráněné druhy cévnatých rostlin v území vědecké jméno české jméno čs vyh Andromeda polifolia kyhanka sivolistá x x 2 C2 3 Betula carpatica (cult.) bříza karpatská. x 2 C4 Carex limosa ostřice bažinná x x 2 C2 2 Carex pauciflora ostřice chudokvětá x x 2 C3 Drosera rotundifolia rosnatka okrouhlolistá x x 2 C3 2 Empetrum nigrum šicha černá x x 2 C4 2 Lycopodium annotinum plavuň pučivá x x 1-2 C3 3 Oxycoccus palustris klikva bahenní x x 2 C3 3 Scheuchzeria palustris blatnice bahenní x x 2 C1 1 Trichophorum cespitosum suchopýrek trsnatý x x 2-3 C3 198 botanická inventarizace TUROŇOVÁ (1982), 2000 orientační botanický průzkum pro plán péče (VIŠŇÁK 2000), 2010 orientační průzkum pro tento plán péče; v r zachycena orientační četnost taxonu v území v trojčlenné stupnici (1 druh vzácný, 2 druh roztroušený nebo místy hojný, 3 druh běžný, vystupující jako častá dominanta, přechodné stavy popisují mezistupně 1-2 a 2-3; čs kategorie červeného seznamu (C1-C4, cf. PROCHÁZKA 2001); zch zvláště chráněné druhy dle přílohy Vyhlášky MŽP ČR č. 395/1992 Sb. ( 1 druh kriticky ohrožený, 2 druh silně ohrožený, 3 druh ohrožený). Strana 13

14 Aktuální vegetaci území tvoří tři značně kontrastní formace. Z hlediska ochrany přírody je klíčové vrchovištní bezlesí, které zaujímá převážnou část území vlastní rezervace. Jedná se o poměrně rozsáhlou otevřenou plochu přibližně vřetenovitého tvaru, o délce 300 m a maximální šířce 120 m. Výměra bezlesí činí dle digitalizace 2,05 ha, v tom je ale zahrnuta i méně zřetelná jižní část (cca 0,15 ha) s dosti hustým porostem zakrslých smrčků; výměra vymezeného bezlesí dle lesní obrysové mapy činí 2,20 ha, vyšší rozloha je způsobena rozšíření bezlesí na úkor rašelinné smrčiny na SV. Bezlesí porůstají roztroušené, místy četnější zakrslé smrčky (do 0,5 m výšky), většinou dosti poškozené až zcela suché. V minulosti (do počátku 80. let minulého století) tvořily zakrslé smrčky volně zapojený, místy i souvislejší porost, což vedlo k tomu, že plocha nebyla označena jako bezlesí, ale jako lesní porost. Zcela ojediněle roste při východním okraji kleč, jejíž výskyt je zde (na rozdíl od ochranného pásma) patrně přirozený. Absence kleče na vrchovišti Na Čihadle je tradičně zdůrazňována jako zvláštnost, neboť na vrchovištních bezlesích v okolí je zpravidla kleč běžně zastoupena. Příčina tohoto stavu nebyla dosud uspokojivě objasněna, jistou roli může sehrávat klimaticky poněkud příznivější poloha a výraznější topogenní původ vrchoviště. Pravděpodobnější se však jeví možnost, že kleč na bezlesí dříve rostla, ale z nějakého důvodu později vymizela a zpět se již nerozšířila. Na to by ukazoval vysoký podíl pylových zrn borovice (nejspíše kleče) v hlubších vrstvách rašelinného profilu a zřejmě ještě roztroušený výskyt kleče na vrchovišti na začátku 20. století (cf. SCHIFFNER 1908). Recentně se na bezlesí šíří bříza a borovice, což je umožněno oplocením rezervace před zvěří. Roste tu nejvýše 10 borovic s výškou kolem 2 m a větší počet mladých stromků kolem 1 m, nejvyšší dosahují výšky 3 m, která je ve zdejších podmínkách zřejmě limitní. Borovice jsou často prolámané, patrně deformované sněhem. Bříza (Betula pendula) na bezlesí neodrůstá, zmlazení má zpravidla výšku jen kolem 1 m a dlouhodobě nepřežívá. Bylinné patro na bezlesí je značně uniformní, takřka celoplošně převažuje Trichophorum cespitosum, na rozdíl od jiných vrchovišť se však neuplatňuje jako degradační prvek, neboť díky značnému zavodnění je zachována kompetice mechového patra, která bráni vzniku hustých trsů a hromadění stařiny. Vedle společenstva se suchopýrkem (cf. Eriophoro-Trichophoretum caespitosi) se mozaikovitě, místy i souvisleji (zvl. na jihu) vyskytují porosty as. Eriophoro vaginati-sphagnetum recurvi. Poměrně zřídka se vyskytuje Carex pauciflora. V početných jezírkách typu šlenků, flarků a blänků roste zejména Eriophorum angustifolium, menší měrou, přesto však hojně Carex limosa a Scheuchzeria palustris. Jezírka se zjevně zazemňují, jen málo jsou v nich rozšířeny submerzní mechorosty. Dále na vrchovišti rostou obvyklé druhy, jako Andromeda polifolia, Drosera rotundifolia, Empetrum nigrum, Oxycoccus palustris (dosti řídce), Calluna vulgaris, Vaccinium uliginosum, Melampyrum pratense. Chybí Lycopodium annotinum, jen řídce se vyskytuje Carex rostrata, Juncus filiformis a Carex nigra. Na bezlesí je fixováno několik trvalých výzkumných ploch pro studium vývoje vegetace. Starší byly založeny již na počátku 90. let doc. Rybníčkem a jeho spolupracovníky, novější založil v r mgr. V. Melichar jako monitorační plochy biotopů Natura Úzký lem vrchovištního bezlesí tvoří žalostné trosky rašelinné smrčiny as. Sphagno- Piceetum. Porost je přirozeně zakrslý, v současnosti tvořený převážně jen rozlámanými soušemi, k nimž místy přistupují silně poškozené smrky spíše středního věku a výšky do cca 7 m; pouze v sousedství vyhlídkové plošiny se nachází fragment vitálnějšího porostu (nabízí se úvaha, že tento stav je podmíněn eutrofizačním vlivem početných návštěvníků). Obnova je nerovnoměrná, různé výšky, většinou v rozpětí 0,5-2 m. Kromě smrku z přirozené i umělé obnovy je ve větším počtu přítomna bříza karpatská z podsadeb, řídce i jeřáb, okrajově též vysazená kleč. V bylinném patře převládá Vaccinium myrtillus, doprovod tvoří V. vitis-idaea, Avenella flexuosa, Calluna vulgaris, Oxycoccus palustris, místy nápadná je vysoká pokryvnost Melampyrum pratense, jehož květy lákají velký počet čmeláků. Odumřelá rašelinná smr- Strana 14

15 čina byla zčásti (zvl. na západní straně) odtěžena, takže porost zde má charakter nesouvislé mlaziny bez soušové nadúrovně. V ochranném pásmu jsou (kromě rašelinné smrčiny ve východním lemu vrchoviště) rozšířeny pouze mlaziny. Ty jsou místy značně rozvolněné až mezernaté. V druhové skladbě je kromě smrku ztepilého místy hojně zastoupen smrk pichlavý, menší měrou i kleč neznámého původu. V oplocené části území dále roste početná bříza (Betula carpatica, méně B. pendula, místy bříza převažuje nad smrkem) a jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia). Mimo oplocení se pouze sporadicky vyskytuje jeřáb poškozovaný zvěří. V bylinném patře převládá Calamagrostis villosa, ve sníženině místy Avenella flexuosa, hojné je Galium saxatile, v balvanitých svazích na JZ je na rozdíl od zbytku OP častější Vaccinium myrtillus, místy přistupuje Athyrium distentifolium. Při okrajích vrchoviště doznívá Eriophorum vaginatum, Melampyrum pratense, v nepříliš rozsáhlých podmáčených polohách např. Carex canescens, C. nigra, Juncus filiformis, Trientalis europaea aj. Stav porostů v ochranném pásmu je zatím dosti neutěšený. Mechorosty (VÁŇA 2006, kráceno) Celkový charakter bryoflóry: V okrajových částech rašeliniště a v ochranném pásmu (původně rašelinná smrčina, třtinová smrčina) přetrvávají některé běžné druhy mechorostů smrčin spolu s druhy podmáčených smrčin. Řada druhů, jejichž výskyt lze předpokládat, po narušení lemu smrčin zde však již vymizela (např. Bazzania trilobata). Střední bezlesá část vrchoviště patří od nepaměti k nejzachovalejším lokalitám vrchovištního charakteru v Jizerských horách; zároveň je však podle dochovaných informací lokalitou, která poměrně značně měnila svůj charakter, zvláště v posledních zhruba letech. Kdysi se zde vyskytovaly nízké a řídké porosty kleče ( Das Knieholz ist nur in sehr schütter stehenden und meist niedrigen Büschen verteilt, cf. Schiffner 1908), ta postupně vymizela (zmiňován je jediný exemplář nejasného původu, cf. Višňák 2000a) a na otevřené ploše se objevily nízké smrky, z nichž řada v dnešní době již rovněž neexistuje nebo je odumřelá. Uvedené změny se pochopitelně odrazily i ve změnách mechového patra. Na otevřené ploše před 100 lety dominovaly rašeliníky ( zumeist besteht die Fläche aus offenem Moor, in dem Sphagnum-Polster weitaus vorherrschen, cf. Schiffner 1908). Podle uvedeného autora zde převládaly druhy S. fallax, S. majus ( mächtige freischwimmende Watten ), S. fuscum ( sehr reichlich ), S. papillosum a S. magellanicum. Na základě vlastního pozorování autora zprávy ještě v 70. letech minulého století zde druhy Sphagnum fuscum, S. magellanicum či S. majus nebyly žádnou zvláštností. Totéž platilo o charakteristických druzích vrchovišť, jako jsou Mylia anomala, Dicranum undulatum a Polytrichum strictum, které osidlují většinou sušší stanoviště. Ve šlenkách a hlavně ve větších vodních plochách (kolky) dominoval druh Sphagnum majus. Srovnáním fotografií, které přikládá ke své zprávě Turoňová (1982) se stavem v srpnu a září r lze konstatovat značný ústup, resp. posun sušších částí na otevřené ploše s nízkými smrky. Právě na sušších místech se dříve vyskytovala společenstva bultů tvořená převážně druhy Sphagnum fuscum, S. magellanicum a S. rubellum, vzácně potom S. papillosum. K drastické změně poměrů muselo tedy dojít v 80. a 90. letech minulého století. Změny ve vegetaci vrchoviště, související s odumřením okolních lesních porostů a zcela jistě i s nekontrolovaným hnojením z letadel a celkovou situací v oblasti, se samozřejmě projevily kolísáním ph (acidifikace, eutrofizace, vliv hnojiv aj. cf. zprávy Rybníčka 1991 aj.). Na rozdíl od jiných lokalit nedošlo na tomto rašeliništi však pouze k vysušení, ale spíše k rozkolísání vodního režimu (změny ve výšce hladiny podzemní vody), což mělo též za následek střídavé zvětšení a zmenšení volných vodních ploch a spolu se změnami hodnot ph přispělo i k téměř úplnému vyhynutí bultotvorných druhů a druhů charakteristických pro vrchoviště vůbec. Většina vyhynulých druhů (včetně ve vodě rostoucího druhu Sphagnum majus) má totiž velmi úzce specifikované ekologické nároky a sotva mohla přežít měnící se podmínky. Určitou roli mohla sehrát i invaze druhu Baeothryon caespitosum (tento druh snáší dočasné zatopení vodou), která se mohla rovněž podílet na ústupu citlivých, bultotvorných a konkurenčně slabších druhů mechorostů. Druh Sphagnum fuscum neuvádí již Houšková (1981) ani Turoňová (1982, 1987) a jedná se zřejmě o první druh rašeliníku, který na lokalitě vyhynul; ve shodném období zřejmě také již značně ustoupily, ne-li zcela vyhynuly druhy Mylia anomala a Dicranum undulatum. Následoval druh S. magellanicum, který se dnes rovněž nepodařilo ověřit, uvádějí jej však ještě prameny z konce minulého století. Druhy Polytrichum strictum, S. rubellum a S. majus byly sice v současné době na lokalitě zjištěny, ale jako velmi vzácné a ustupující (Rybníček 1991 již S. majus na lokalitě nenalezl). V současné době tedy prakticky vymizely na lokalitě druhy tvořící bulty (ojediněle se vyskytuje ještě S. rubellum, nepravé bulty tvoří i S. papillosum a v okrajové zóně S. russowii či S. girgensohnii). V prostoru mezi vodními plochami se rozšířil druh Trichophorum cespitosum, který je dnes na velkých plochách dominantou, a jej doprovázející druhy Sphagnum papillosum, resp. S. tenellum. Zcela nepochopitelně však vymizel i v Jizerských horách ojediněle se vyskytující druh Sphagnum compactum, který obvykle doprovází druh Trichophorum cespitosum (běžně např. v Krkonoších) a jemuž by stávající podmínky mohly vyhovovat. Strana 15

16 Nastal mohutný rozvoj mechorostů charakteristických pro přechodová stadia mezi bulty a šlenky, zvláště Sphagnum tenellum (v minulosti autorem zprávy pozorované jako ojedinělé polštáře, ve snímcích neuvádí dosud žádný z autorů stávajících fytocenologických snímků, dnes poměrně hojný druh), S. balticum (neuvádí Schiffner 1907 a 1908, jemuž by tento druh, který objevil jako nový pro Jizerské hory na jiných lokalitách, zcela jistě neunikl, rovněž chybí ve snímcích autorů fytocenologických snímků, dnes není příliš vzácný) a S. flexuosum (rovněž neuváděn, dnes také častý). Ve vodních plochách se, kromě všudypřítomného druhu S. fallax, velmi hojně objevuje druh S. cuspidatum (ani tento velmi nápadný druh neuvádí Schiffner 1907 a 1908, jehož optimum ph je poněkud nižší než u druhu S. majus, z hlediska živin se jedná o spíše eutrofnější druh. Pravděpodobně zcela vyhynul vzácný druh játrovky Cladopodiella fluitans (ač volných vodních ploch, kde se vyskytuje, neubylo), značně ustoupil druh Warnstorfia fluitans a na rozdíl od ostatních lokalit nepřevládl ani druh Gymnocolea inflata. Eutrofizaci vodních ploch a s ní související změny ve flóře řas ostatně potvrdily i algologické výzkumy. Návrh opatření k zachování bryoflóry: V protikladu k vysoké krajinářské hodnotě lokality a k výskytu vzácných a ohrožených cévnatých rostlin je současný stav bryoflóry spíše tragickým torzem původních mechových synuzií či společenstev. Návrat původního stavu při jakémkoli opatření bude asi obtížně možný; zvláště rašeliníky netvoří často diaspory a jejich šíření na jiná stanoviště je proto velmi problematické. Návrat lze očekávat nejvýše u druhu Mylia anomala (hojná tvorba nepohlavních diaspor), pokud však dříve tento druh v Jizerských horách zcela nevyhyne. Obvyklá skepse, vklíněná ve zprávách Turoňové (1982) do věty Zda rašeliniště přežije rok 2000 je otázkou. by právě u této lokality bylo možné samozřejmě z bryologického hlediska doplnit skutečností přežilo, ale ve zcela změněné podobě. Obecně je velmi problematické předvídat vývoj bryoflóry právě tohoto vrchoviště pro řadu obtížně kontrolovatelných skutečností: imise, eutrofizace, kolísavý vodní režim, nebezpečí expanze Pinus sylvestrisa Betula pendula. Současný stav bryoflóry je kvalitativně srovnatelný s bryoflórou dalších lokalit v okolí a není prakticky ničím unikátní. Specifikem je pouze výskyt druhu Sphagnum subnitens (tento druh byl zjištěn ještě na Jelení loučce, jeho výskyt potvrzuje určitou eutrofizaci lokality) a rozsáhlé porosty mechorostů související s velkými vodními plochami (hlavně Sphagnum cuspidatum). Samozřejmě odvodnění, vysychání či další vápnění může i dnešní stav bryoflóry ohrozit; eventuelní lesní lem kolem bezlesí však nepřinese jiné obohacení rašeliništní bryoflóry než zpětnou invazi druhů, běžně se vyskytujících ve smrčinách Jizerských hor. Zjištěné druh y játrovek: Barbilophozia floerkei jednou nalezena v okrajové části vrchoviště. Calypogeia azurea nehojně v okrajových porostech. Calypogeia integristipula spíše v okrajových částech na zemi i dřevě. Calypogeia neesiana vzácně v sušších částech. Calypogeia sphagnicola ojediněle ve střední části. Cephalozia bicuspidata vzácně ve střední části, hojněji v okrajových partiích vrchoviště. Cephalozia lunulifolia na tlejícím dřevě vzácně. Gymnocolea inflata poměrně hojně. Lepidozia reptans na zemi i dřevě v okrajových částech. Lophozia ventricosa okrajové partie. Ptilidium ciliare místy na sušších i vlhkých místech. Ptilidium pulcherrimum na tlejícím dřevě a borce kleče. Zjištěné druh y mechů: Aulacomnium palustre ojediněle ve střední části. Dicranella cerviculata na obnažené rašelině. Dicranella heteromalla okrajové partie. Dicranum scoparium běžně na sušších místech, hojněji v okrajové zóně v lesních partiích. Hypnum cupressiforme okrajové lesní partie. Leucobryum glaucum překvapivý výskyt ve střední vlhké části lokality nedaleko vyhlídkové věže. Plagiothecium denticulatum pouze na okraji rašeliniště. Plagiothecium laetum nehojně na okrajích vrchoviště. Pleurozium schreberi sušší místa, dosti často. Pohlia nutans v sušších partiích vrchoviště. Polytrichum commune vlhké partie, zvláště v okrajových částech rašeliniště, hojně. Polytrichum formosum běžný druh lesních partií, do rašelinišť nezasahuje. Polytrichum longisetum ojediněle v okrajových částech, vždy na rašelině. Polytrichum strictum v současné době pouze ojediněle, na ústupu vzhledem ke stavu vrchoviště. Sphagnum balticum v současnosti porůznu na okrajích vodních ploch. Strana 16

17 Sphagnum brevifolium vzácně na západním okraji rašeliniště ve vlhkých partiích. Sphagnum capillifolium ojediněle na okraji vrchoviště. Sphagnum cuspidatum hojně v jezírkách a šlenkách po celém rašeliništi. Sphagnum fallax nejběžnější druh rašeliníku na celém vrchovišti, hlavně ve vlhčích partiích. Sphagnum flexuosum roztroušeně po celém vrchovišti. Sphagnum girgensohnii okraje rašeliniště, na vrchovištní plochu zasahuje ojediněle a vytváří drobné bulty. Sphagnum majus dnes jen velmi vzácně v hlubších tůňkách. Sphagnum papillosum poměrně hojně. Sphagnum riparium v současnosti velmi vzácný druh, jeho vyhynutí je otázkou nejvýše několika let. Sphagnum russowii porůznu v sušších partiích a na okraji ložiska. Sphagnum subnitens velmi vzácně v okrajové části; druh dosud z Jizerských hor neuváděný. Sphagnum tenellum porůznu na vlhkých místech, mnohem hojněji než v roce Straminergon stramineum ojediněle mezi rašeliníky ve vrchovištní partii. Warnstorfia fluitans porůznu po celém rašeliništi. Lišejníky a lichenikolní houby studovala v území KOCOURKOVÁ (2000). Dle jejího zjištění se v rezervaci vyskytuje pouze 9 druhů lišejníků. Epifytické lišejníky jsou naprosto zničeny, vyskytují se zde jen Lecanora conizaeoides napadená lichenikolní houbou Lichenoconium erodens a 2 poničené stélky Hypogymia physodes. Na pařezech se nachází 4 druhy dutohlávek: Cladonia cenotea, C. coniocraea, C. digitata a C. macilenta. Oproti tomu jsou naprosto unikátní nálezy Absconditella sphagnorum a Thelocarpon superellum. První druh je vázaný na odumírající nebo zasychající bulty rašeliníku. Byl publikován z České republiky pouze ze šesti lokalit, je však udávaný poměrně hojný na rašeliništích centrální Šumavy. Thelocarpon superellum byl dosud znám pouze ze tří lokalit v České republice. Druhy zjištěné autorkou průzkumu (hvězdička označuje lichenikolní houbu): Absconditella sphagnorum, Cladonia cenotea, Cladonia coniocraea, Cladonia digitata, Cladonia macilenta, Hypogymnia physodes, Lecanora conizaeoides, *Lichenoconium erodens, Thelocarpon superellum. Příloha S1: Podrobnější popisy dílčích ploch Příloha S2: Floristický přehled Zoologie Významný biotop vrchoviště s typickou a cennou rašeliništní faunou bezobratlých s reliktními a stenotopními druhy (pavouci, brouci, vážky aj.). Výskyt cenné ornitofauny mj. tetřívek obecný (Tetrao tetrix), hýl rudý (Carpodacus erythrinus). Z území PR existuje řada údajů o výskytu pavouků, střevlíkovitých brouků, motýlů, chrostíků a vážek. Přestože zde nebyl proveden systematický průzkum dalších skupin bezobratlých (zejména dvoukřídlých a blanokřídlých, jako např. v NPR Rašeliniště Jizery, NPR Rašeliniště Jizerky, PR Rybí loučky aj.), PR na Čihadle patří k poměrně dobře prozkoumaným územím CHKO Jizerské hory. Pavouky (Araneae) zde zkoumal v letech A. Kůrka, který získaná data o arachnofauně této PR publikoval v souhrnných pracích o pavoucích Jizerských hor (KŮRKA 1995, 1999). Z 33 zjištěných druhů je významné společenstvo 5 psychrofilních a vesměs vzácných druhů většinou preferujících klimax: Arctosa alpigena lamperti, Centromerus pabulator, Lepthyphantes mughi, Pardosa sordidata, P. sphagnicola a Silometopus elegans. Nejcennějším druhem je Arctosa alpigena lamperti, který je významný ve všech třech kategoriích, hodnotících ekologickou významnost druhu (tj. původnost stanoviště, stupeň hojnosti a stupeň Strana 17

18 ohrožení): preferuje klimax, na území ČR je vzácný až velmi vzácný a navíc v jistém stupni ohrožení. Střevlíkovité brouky (Carabidae) zde sledoval VONIČKA (1993, 1995). Zjistil zde standardní druhové spektrum charakteristické pro většinu rozsáhlejších vrchovišť Jizerských hor včetně tyrfobiontního druhu Agonum ericeti a tyrfofilních druhů Patrobus assimilis, Pterostichus rhaeticus a Trechus amplicollis. Tito stenotopní hygrofilové žijí i na prameništích, v močálech, na březích potoků apod., vždy ale v zachovalých a antropicky nenarušených nebo málo narušených biotopech. Inventarizační průzkum potápníkovitých brouků (Dytiscidae) provedl ŠŤASTNÝ (1996). Zjistil zde 22 druhů včetně tyrfobiontních potápníků Ilybius aenescens, I. crassus a Hydroporus melanocephalus, tyrfofilních druhů Agabus congener, Hydroporus incognitus, H. melanarius, H. memnonius a H. piceus a vzácného acidofilního druhu Rhantus suturellus. Kvalitativně zde zcela převažují typické druhy rašelinišť. Vážky (Odonata) PR sledoval RUS (1999), později WALDHAUSEROVÁ (2006, 2007). Dosud zde bylo zjištěno 15 druhů včetně téměř všech významnějších rašelinných druhů. K nejvýznamnějším patří lesklice horská (Somatochlora alpestris), z dalších tyrfobiontních a tyrfofilních druhů byly zaznamenány: šidélko kopovité (Coenagrion hastulatum), šídlo sítinové (Aeshna juncea), vážka čárkovaná (Leucorrhinia dubia), vážka tmavá (Sympetrum danae). PR Na Čihadle je vedle NPR Rašeliniště Jizerky odonatologicky druhově nejbohatším a nejcennějším územím v Jizerských horách. Zajímavější nálezy z tohoto průzkumu byly publikovány (WALDHAUSER & WALDHAUSEROVÁ 2007). Faunu motýlů (Lepidoptera) Jizerských hor dlouhodobě sledují F. Krampl a J. Marek, včetně PR na Čihadle. Publikovány byly dosud jen výsledky z let (KRAMPL & MAREK 1999) a zajímavější nálezy z let (KRAMPL & MAREK 2003). Ze zjištěného druhového spektra považují autoři za faunisticky významné nebo pro území PR Na Čihadle charakteristické následující druhy: Apamea rubrirena, Apotomis sauciana, Epinotia nanana, Hydriomena furcata, Incurvaria vetulella, Lycaena virgaureae, Lycophotia porphyrea, Micropterix aureatella, Olethreutes bipunctatus, O. schulzianus, Polia hepatica, Rhagades pruni, Rheumaptera subhastata, Xanthorhoe incursata. Chrostíky (Trichoptera) zde zkoumal v rámci výzkumu této skupiny v celých Jizerských horách CHVOJKA (2008). Zjistil zde 21 druhů, včetně vzácného druhu Hydropsyche tenuis, který je znám z ČR pouze z několika málo ojedinělých nálezů (Šumava, České Švýcarsko, Krkonoše, Orlické hory), a proto je klasifikován v červeném seznamu jako ohrožený. Inventarizační průzkum rovnokřídlých (Orthoptera) některých MCHÚ v CHKO Jizerské hory provedl VLK et al. (2008), který v území PR Na Čihadle zjistil 4 druhy sarančí: Chrysochraon dispar, Omocestus viridulus, Chorthippus brunneus a Ch. parallelus. Systematický průzkum obratlovců nebyl v této PR proveden a vzhledem k poměrně malé rozloze území a často mnohem větším areálům výskytu řady druhů není ani nezbytný. Obratlovci byli v posledních letech v území PR sledováni pouze příležitostně, zejména v souvislosti se sčítáním populace tetřívka v Jizerských horách. Vyskytuje se zde standardní fauna rašelinných bezlesí, vzhledem k malé rozloze území, absenci starších porostů smrčin a také vysoké frekvenci turistů zde chybí některé cenné a citlivé druhy, vyskytující se např. v NPR Rašeliniště Jizery, Rašeliniště Jizerky nebo PR Černá jezírka (jeřáb popelavý, bekasina otavní, krutihlav obecný, žluna šedá aj.). Výčet druhů zvláště chráněných a zařazených v červených seznamech (FARKAČ et al. 2005, PLESNÍK et al. 2003) je uveden v následujících tabulkách. Strana 18

19 Tabulka 10: Druhy živočichů zařazené do červených seznamů název druhu PAVOUCI ARANEAE slíďák vrchovištní Arctosa alpigena lamperti VÁŽKY ODONATA lesklice horská Somatochlora alpestris šidélko kopovité Coenagrion hastulatum šidélko malé Ischnura pumilio kategorie dle červ. seznamu zranitelný ohrožená téměř ohrožené téměř ohrožené pozn. k rozšíření výskytu, zdroj V České republice vzácný druh preferující klimaxová stanoviště v oreofytiku, konkrétně horská rašeliniště (KŮRKA 1995, 1999). Životaschopná populace v počtu desítek ex., preferuje spíše drobné a mělké zavodněné rýhy před většími jezírky (WALDHAUSEROVÁ 2006, 2007). V časném období dosti hojný druh, téměř všudypřítomný. Počátkem července se však jeho početnost rapidně sníží a je možno ho nalézt jen ojediněle (WALDHAUSEROVÁ 2006, 2007). Méně běžný druh, v Jizer. horách zjištěn jen zde a v NPR Rašeliniště Jizerky, nalézán v jednotlivých kusech (WALDHAUSEROVÁ 2006) šídlo sítinové Aeshna juncea zranitelné Běžný druh, v Jizerských horách nejpočetnější druh z rodu Aeshna (WALDHAUSEROVÁ 2006, 2007). vážka čárkovaná Leucorrhinia dubia zranitelná V časném létě masový výskyt, stovky až tisíce jedinců (WALDHAUSEROVÁ 2006, 2007). CHROSTÍCI TRICHOPTERA chrostík Hydropsyche tenuis ohrožený Z ČR je známo pouze několik málo ojedinělých nálezů (Šumava, České Švýcarsko, Krkonoše, Orlické hory) Biologie druhu není dobře známá, nálezy pocházejí z podhorských potoků a říček. Jediný exemplář z Jizerských hor byl uloven na světlo v PR Na Čihadle (CHVOJKA 2008). BROUCI COLEOPTERA potápník Ilybius crassus zranitelný V celé střední Evropě považován za typický tyrfobiontní druh vyskytující se pouze v horských a podhorských rašeliništích. (ŠŤASTNÝ 1996). potápník Rhantus suturellus téměř ohrožený V Čechách poměrně vzácný acidofilní druh (ŠŤASTNÝ 1996). vodomil Crenitis punctatostriata zranitelný Téměř výhradně obývá rašeliniště ve středních a vyšších polohách. Na lokalitách, kde nachází příznivé podmínky, se pak vyskytuje ve velkém množství a indikuje zachovalé rašelinné biotopy (P. Vonička, nepubl. údaj). střevlík Agonum ericeti zranitelný Tyrfobiont, heliofil, vyskytující se výhradně na rašeliništích všech typů v horách až pahorkatinách. V Jizerských horách se vyskytuje na řadě rašelinišť. V PR Na Čihadle zaznamenána stabilní a početná populace na rašelinných bezlesích (VONIČKA 1993, 1995). Strana 19

20 OBRATLOVCI VERTEBRATA skokan hnědý Rana temporaria ještěrka živorodá Zootoca vivipara téměř ohrožený téměř ohrožená Hojný druh rozmnožující se jak v jezírkách, tak v menších kalužích (M. Pudil, P. Vonička, nepubl. údaje). (M. Pudil, P. Vonička, nepubl. údaje) zmije obecná Vipera berus zranitelná (M. Pudil, P. Vonička, nepubl. údaje) bramborníček hnědý Saxicola málo dotčený (M. Pudil, nepubl. údaje) rubetra čečetka zimní Carduelis flammea téměř ohrožená Hnízdí v počtu do 3 párů (M. Pudil, nepubl. údaje). hýl rudý Carpodacus erythrinus zranitelný (P. Vonička, nepubl. údaje) linduška luční Anthus pratensis málo dotčená Hnízdí v počtu 3-5 párů (M. Pudil, nepubl. údaje). tetřívek obecný Tetrao tetrix ohrožený (M. Pudil, nepubl. údaje) Přehled zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů A) Rostliny název druhu blatnice bahenní (Scheuchzeria palustris) ostřice bažinná (Carex limosa) rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia) šicha černá (Empetrum nigrum) klikva bahenní (Oxycoccus palustris) kyhanka sivolistá (Andromeda polifolia) plavuň pučivá (Lycopodium annotinum) kategorie dle Vyhl. 395/92 kriticky ohrožený silně ohrožený silně ohrožený silně ohrožený ohrožený ohrožený ohrožený poznámka k rozšíření Tabulka 11 v četných rašelinných jezírkách dosti hojně, jedna z nejbohatších populací na horách, z velké části plodná v četných rašelinných jezírkách dosti hojně, často plodná na vrchovištním bezlesí hojně na vrchovištním bezlesí a při jeho okrajích roztroušeně na vrchovištním bezlesí i v obvodové smrčině roztroušeně na vrchovišti dosti hojně ve zbytcích rašelinné smrčiny po obvodu vrchoviště, roztroušeně Strana 20

21 B) Živočichové název druhu ještěrka živorodá Zootoca vivipara zmije obecná Vipera berus bramborníček hnědý Saxicola rubetra hýl rudý Carpodacus erythrinus tetřívek obecný Tetrao tetrix Tabulka 12 kategorie dle pozn. k rozšíření, výskytu, příp. ekologická charakteristika druhu, zdroj Vyhl. 395/92 silně ohrožená Hojný druh v sušších částech PR (M. Pudil, P. Vonička, nepubl. údaje). kriticky Pravidelně se vyskytující druh v sušších částech ohrožená PR (M. Pudil, P. Vonička, nepubl. údaje). ohrožený V území PR hnízdí 1-3 páry (M. Pudil, nepubl. údaje). ohrožený V území PR hnízdí 1 pár (P. Vonička, nepubl. údaje). silně ohrožený 0-4 kohouti, součást populace na rozsáhlejším území, početnost kolísá (M. Pudil, nepubl. údaje). 2.2 Historie využívání území a zásadní pozitivní i negativní vlivy lidské činnosti v minulosti, současnosti a blízké budoucnosti a) ochrana přírody Vrchoviště Na Čihadle je jako státní přírodní rezervace chráněno již od roku Tehdejší přísná rezervace o rozloze 5,11 ha zahrnovala porosty 51 a9, b9, 99 b1, b2, d1, 100 b1, b2 na polesí Smědava (označení porostu dle stavu k ). Na přísnou rezervaci navazovala dosti rozsáhlá řízená rezervace s výměrou 33,32 ha, která pokrývala porosty 32 a1, a2, b1, b3, 40 a3, a4, a6, b, c na polesí Hejnice a porosty 51 a1 až 8, 100 a1, 101 a4 na polesí Smědava. Ochranné podmínky byly v přísné rezervaci stanoveny nekompromisně, dle doslovné formulace jsou na území rezervace veškeré lidské zásahy vyloučeny. Rezervace byla veřejnosti přístupná jen po značených cestách a pěšinách, a to pouze pro pěší (dnes by se takové omezení asi prosazovalo jen těžko). V roce 1965 byla rezervace vyhlášena znovu, ve zmenšené rozloze. Vlastní rezervace o výměře 4,08 ha byla ohraničena porosty 51 a9, 99 b1, b2, 106 b1, b2 (dle stejné porostní mapy jako v r. 1960), ochranné pásmo o výměře 8,88 ha zaujímalo porosty 49 a2, 50 a7, 51 a1, a2, 100 a1, a4. Stejné ohraničení (i s odkazem na stejný, již dávno zastaralý mapový zdroj) rezervace bylo převzato do výnosu z r. 1987, který je de iure dosud v platnosti. Podle něj je součástí rezervace nejen vlastní vrchoviště Na Čihadle, ale i malé torzo staršího vrchoviště Na Ždárku, ležící dále na sever při Štolpišské silnici. Ochranné pásmo pak zaujímá porosty při Černém potoce mezi těmito dvěma lokalitami. V 70. a zejména 80. letech byla centrální část Jizerských hor zasažena imisně ekologickou katastrofou, která vyústila ve velkoplošné odtěžování porostů poškozených imisemi a hmyzími škůdci. Vznikly tak rozsáhlé holiny, změnil se klimatický a hydrický režim území, došlo ke značnému mechanickému a chemickému poškození půd. Řada porostů, které byly do té doby předmětem ochrany v rezervacích a jejich ochranných pásmech byla vytěžena (často nezákonně). Tato změněná situace vedla k přehodnocení hranic rezervací, což byl i případ nedaleké SPR Černá hora a o deset let později i SPR Na čihadle. Ve velmi stručném plánu péče z r ( Návrh způsobu řízení vývoje v chráněném území ) se uvádí, že lesy jsou zařazeny do pásma imisního ohrožení A a že zde byl opakovaný silný žít obaleče modřínového, s chemickým ošetřením v r Dále se v obnovním cíli uvádí kromě smrku ztepilého i bříza karpatská v podílu 20 %. Jako na jediném vrchovišti v Jiz. ho- Strana 21

22 rách nemá být podporována kleč. Stav území byl v té době ještě relativně příznivý. Okolní smrčiny sice již byly dosti poškozené, nikoliv však suché. Na fotografiích, které pořídila v r D. Turoňová, je dosud vidět bujný porost zakrslých smrčků na vrchovišti, dnes jen sotva představitelný. V roce 1981 bylo dohodnuto výrazné zmenšení SPR Černá hora z dosavadních 157 ha na pouhých 70,7 ha z důvodu rychle se horšícího stavu smrkových porostů a z nutnosti účelového hospodaření v povodí tehdy dokončované vodárenské nádrže Josefův Důl (největší redukce území SPR proběhla právě v tomto prostoru). Jako částečná kompenzace byla SPR Černá hora rozšířena do svahu východně od Sněžných věžiček, až k hranici SPR Na Čihadle. Tato úprava hranic byla motivována snahou udržet integritu dosud relativně zachovalého vyspělého lesa, jemuž byl připisován značný význam pro hydrologický režim vrchoviště Na Čihadle. Změna hranic byla legalizována ministerským výnosem v r Navzdory tomu byl porost v rozšířené části rezervace na konci 80. let odtěžen a k dovršení všeho byla po vrstevnici vytvořena buldozerová cesta (svážnice), která mohla působit jako drenážní rýha a zhoršit tak zásobení vrchoviště vodou přitékající ze svahů Černé hory (Sněžných věžiček). V r. 1990, po změně společenských a politických poměrů již bylo možné věci nazývat pravými jmény, takže těžby provedené na území této rezervace (i dalších chráněných území) byly označeny za nezákonné a po státních lesích byla požadována náprava, včetně symbolické pokuty. V plánu péče z r je situace v území popisována těmito slovy: Široké okolí včetně OP i SPR Černá hora i bezprostřední území kolem SPR Na Čihadle je velkoplošně odlesněno a tvořeno holinou či nezajištěnými kulturami. V přilehlé SPR Černá hora a OP narušen půdní povrch přibližovacími liniemi (zčásti asanováno). Tyto skutečnosti zásadním způsobem ovlivňují další životnost ekologických a přírodovědných hodnot chráněného vrchoviště lokalizovaného na náhorní plošině. Území je vystaveno zvýšené vzdušné ventilaci spojené s výrazným impaktem imisní zátěže a změnou hydrologických a klimatických (mikro a mezo) podmínek, což má za následek celkový rozklad rašelinného ekosystému. Zřejmý je pokles hladiny podpovrchové, resp. podzemní vody. Porosty na vlastním vrchovišti odumírají pravděpodobně především z tohoto důvodu. Odtěžené plochy plnící funkci OP: 338 E12, E8, B10 a 338 C12. Okraje vlastní SPR 338 D13 a D12 místy odtěženy rovněž. Obdobně satelitní část Žďárek. V reakci na tuto situaci je navrženo založení několika clonících pruhů v okolí vrchoviště. K obnově je vedle smrku ztepilého místního původu (z vegetativního množení) navrženo použít i smrku pichlavého (byla udělena výjimka z ochranných podmínek), břízy karpatské i bělokoré a jeřábu ptačího. Listnaté výsadby měly být ploceny první návrh z r počítal s oplocenkou západně a severně od okraje vrchoviště, o rozloze 11,4 ha a délce plotu 1720 m. Plánované výsadby byly v dalších letech skutečně realizovány, kromě toho byla v r při východním okraji vrchoviště vysazena kleč neznámého původu. Někdy v této době byla také celá rezervace s velkou částí ochranného pásma oplocena, plot o délce 1285 m ohraničuje plochu o rozloze 9,36 ha. S obnovou LHP v r byly změněny i hranice rezervací Na Čihadle a Černá hora do současné podoby. Ze SPR Na Čihadle byla vyňata malá odlehlá část Na Žďárku a ochranné pásmo bylo nově vymezeno pouze při západním a východním okraji vrchoviště, tj. partie níže po proudu Černého potoka již nebyly do ochranného pásma pojaty. Na západní část ochranného pásma SPR Na Čihadle navázalo nově vymezené ochranné pásmo SPR Černá hora, které rovněž zahrnulo kalamitní holiny s pouze malými zbytky původního, víceméně suchého porostu. Tato zásadní změna hranic, stará již dvě desetiletí, ovšem dosud neprošla vyhlašovacím procesem. Strana 22

23 Stará vyhlídková věž při Štolpišské cestě byla stržena a na jejím místě postavena v r nová, jednodušší konstrukce a nižší, neboť uschlý porost vyšší stavbu nevyžadoval. b) lesní hospodářství Náhorní planina Jizerských hor, kam spadá zájmové území, byla dlouho neosídlena a lesy zde byly nejméně do 16. století, možná ještě déle, jen minimálně dotčené lidskou činností. Příslušná část hor spadala pod frýdlantské panství, od jehož sídel ale byla oddělena strmými balvanitými svahy, které byly značnou překážkou pro přepravu dříví. Těžba pro potřebu panství se dlouho realizovala v nižších, snáze přístupných polohách, kde byl lesů relativní dostatek, teprve ve druhé polovině 18. století se ve větší míře přesouvá do horských poloh. K dopravě dříví jsou splavňovány vodní toky, v příkrých svazích se budují zemní smyky a vzácněji i smyky dřevěné. Na horách se ale zřejmě těžilo již dříve, zejména se zpracovávalo polomové dříví, o něž tu nebyla nikdy nouze. V prvním popisu frýdlantských lesů od G. Tschiedla z r se pro les Bílý Potok uvádí, že smrkové, jedlové a bukové dříví bylo v předních horách pilami v Bílém Potoce značně vytěženo. V zadních horách u tří pasek (osada Smědava) a v údolí mezi horou Jizerou jest ještě zásoba jedlí a smrků. Aby se les šetřil jest provoz pil omeziti nebo při vyznačení tří kmenů vždy dva vyznačiti v zadních horách. Z tohoto povšechného popisu pochopitelně nelze odvodit stav lesa konkrétně v oblasti PR Na Čihadle, je však zřejmé, že navzdory všem přírodním omezením se již v první polovině 18. století na horách nějakým způsobem těžilo a zřejmě ne vždy se jednalo jen o zpracování polomů (ještě v r bylo při exkursi Spolku českého lesnictva konstatováno, že celý roční etát lze pokrýt nahodilými těžbami; TOMANDL 1975). Z popisu rovněž vyplývá, že na horách byla tehdy ještě hojnost jedle, která je ve starších pramenech dokonce uváděna jako hlavní dřevina, mnohem vzácnější byl zřejmě buk. V r je instrukcí lesního úřadu zavedeno provádění holých sečí, což přispělo k rychlé exploataci horských lesů na přelomu 18. a 19. století (až do 60. let 19. století ale vedle přežívají seče toulavé). Rozsáhlé holoseče vedou ke vzniku dlouhých porostních stěn, které jsou opakovaně rozvraceny větrem a během několika desetiletí z centrální části hor téměř mizí starší porosty. Tato situace je dobře patrná z prvních lesnických map tehdejších horských revírů, přibližně z roku Na mapě Hejnického a Bělopotockého lesa (tužkou na okraji mapy je uvedeno, že pochází z r. 1817) je vrchoviště Na Čihadle zřetelně ohraničeno, dokonce jsou zde vyznačena i čtyři větší jezírka. Svahy pod Sněžnými věžičkami zaujímají souvisle jen mladé porosty, případně paseky, starší les se nachází při pravém břehu Černého potoka a končí před dnešní Kozí stezkou. Také pramenná oblast Bílé Desné postrádá starší porost. Po východním okraji vrchoviště probíhá cesta, která je ale dále na SZ vedena nad levým břehem Černého potoka. Na další mapě cca z r jsou již lesy rozděleny na pět věkových tříd po 20 letech. Okolí zájmového území je rozděleno do dvou map pro Hejnický a Bělopotocký revír. Ve svazích pod Sněžnými věžičkami až k vrchovišti Na Čihadle se nacházejí porosty III. věkové třídy, v nejhořejší části pouze I. věkové třídy. Dále na sever navazuje porost IV. věkové třídy. Nad pravým břehem potoka jsou na souvislé ploše vyznačeny lesy III. věkové třídy. V úbočích Černé hory jsou vyznačeny úzké holé seče až do r. 1868, jejichž délka zřejmě přesahuje 2 km. Kolem roku 1870 dochází k novému zařízení lesů a založení rozdělovací sítě. Ta je již zobrazena v mapách z r. 1871, tehdejší vedení průseků se však často významně liší od současného stavu (při II. revizi v r je rozdělovací síť lépe přizpůsobena terénním poměrům a také v té době budovaným širokým odvozním cestám, které slouží lesnímu provozu dodnes). K dispozici jsem měl dvě edice mapy revíru Hejnice z r (I. hospodářská revize) a porostní mapu z r (II. revize) a z téhož roku navíc i mapu těžební. Na mapě z r je vrchoviště vyznačeno zelenou barvou, v něm jsou zakreslena čtyři jezírka označená písmeny a, b, c, d (shodně jako porosty). Šikmo přes vrchovištní bezlesí přechází Strana 23

24 Exkursní cesta (Excursionsweg), která dále pokračuje nad pravým břehem Štolpichu a kolem Ořešníku do Hejnic. Na opačné straně je vedena přes Velkou klečovou louku na vrchol Jizery a odtud na Smědavu. Ve svazích pod Sněžnými věžičkami jsou již vyznačeny porosty V. (nejvyšší) věkové třídy, níže pak porosty převážně II. a III. třídy. V revíru Bílý Potok jsou pro stejné období (1881) nad pravým břehem Černého potoka vyznačeny porosty V. věkové třídy. Na další mapě z r jsou pro revír Hejnice vyznačeny pod Sněžnými věžičkami holé seče, které již mají kompaktnější rozměry. Tyto seče pro r zasahují až k západnímu okraji vrchoviště a pokrývají velkou část dnešního ochranného pásma. Současně je v mapách zakreslena nová rozdělovací síť pravděpodobně jde o dodatečnou úpravu z pozdější doby. Je zde rovněž vyznačen nový průsek vedený napříč vrchovištěm, v blízkosti Exkursní cesty. Na mapě z r jsou porosty v ochranném pásmu zařazeny do II. věkové třídy, porosty nejvyšší věkové třídy se dosud nacházejí ve vrcholové části Sněžných věžiček. Poprvé se zde objevuje Štolpišská cesta (silnice). Novější stav území zachycuje porostní mapa z roku 1950, kdy území náleželo v rámci LHC Prameny Jizery do polesí Bílý Potok. Vlastní vrchoviště je zařazeno do hospodářské skupiny E bez úpravy výnosu, porost zakrslých smrčků je zařazen do V. věkové třídy., uprostřed vrchoviště je symbolicky vyznačena velká vodní plocha. Vrchoviště půlí průsek, který rozděluje oddělení 99 (na J) a 100 (na S). Jižní část dnešního OP patří porostu IV. věkové třídy, severní porostu V. věkové třídy. Porost níže po pravém břehu Černého potoka je označen jako etážovitý. Celkově je možné shrnout, že zatímco vlastní vrchoviště bylo výraznějších lidských vlivů ušetřeno (s výjimkou vedení Exkursní cesty a posléze průseku), okolní lesy byly využívány bez výraznějších omezení. Poněkud lepší byla snad situace níže po proudu potoka (satelit Žďárek), kde lesy na rašelinných půdách byly snad od konce 19. století obhospodařovány výběrným způsobem. V r byla zřízena SPR Na Čihadle, nedlouho poté se ale začínají projevovat první imisní škody na porostech. Na konci 70. let jsou okolní lesy zasaženy žírem obaleče modřínového, kalamita je ukončena leteckou aplikací insekticidů v r Následuje přemnožení lýkožrouta smrkového, jež se stalo bezprostřední příčinou zániku starších lesních porostů v širokém okolí. Rozsáhlé kalamitní těžby probíhají od r do r Během nich je zcela odlesněno i okolí vrchoviště. Přibližováním dřeva dochází k rozsáhlému poškození půdního povrchu. Mimoto byla v úbočí Sněžných věžiček budována s použitím buldozeru svážnice, která potenciálně ohrozila napájení vrchoviště gravitační vodou. Na podnět Správy CHKO byla rýha sanována prostým zahrnutím, což mohlo mít za výsledek, že se částečně zachovala její drenážní funkce (CIPRA 2001). V ochranném pásmu (a dále v území ležícím severně od něj) je půda nápadně převrstvena, což připomíná tzv. bagrovou úpravu, může však jít i o důsledek rozsáhlých vývratů. V důsledku imisí a snad i změněných hydrických podmínek uhynul i porost zakrslých smrčků na vrchovišti a téměř zcela uschla rašelinná smrčina tvořící úzký lem vrchoviště; mimoto její části byly odtěženy. Na počátku 90. let je zpracován návrh na zalesnění kalamitních holin, s cílem vytvořit co nejdříve ochrannou clonu vrchoviště. Přitom je vzhledem ke kritické situaci a omezeným možnostem sáhnuto i k využití náhradních dřevin, zejména smrku pichlavého, v omezené míře se uplatní i kleč. Díky oplocení vrchoviště a jeho okolí bylo možné na holinách vysazovat i břízu karpatskou a jeřáb. Současný stav území je v dostatečném detailu popsán v jiných částech této práce. I přes dílčí pokrok je třeba očekávat, že obnova lesů v okolí vrchoviště bude trvat ještě několik desetiletí. Strana 24

25 c) myslivost Jizerské hory jsou významnou chovnou oblastí jelení zvěře, jejíž stavy jsou zde od druhé poloviny 20. století vysoké. S tím souvisí i značné škody na lesních porostech, které nabývají na významu v souvislosti se snahou o zlepšování ekologické stability porostů vnášením dosud většinou chybějících listnatých dřevin, případně jedle. Jelení zvěř s oblibou vyhledává i vrchovištní bezlesí, která může i dosti poškozovat. Rezervace na Čihadle je s velkou částí ochranného pásma od 90. let minulého století oplocena. Oplocení má délku 1285 a ohraničuje plochu o výměře 9,36 ha. Účelem oplocení je ochrana vrchoviště před rušivým působením jelení zvěře a zejména navazujících obnovovaných porostů. Díky tomu je možné zde vysazovat ve větším počtu listnaté dřeviny, zatím jen břízu a jeřáb. V neoplocené části ochranného pásma se jen pomístně vyskytuje zmlazení jeřábu, které je zvěří poškozováno. Myslivecká zařízení se v zájmovém území nevyskytují. d) rekreace a sport PR se nachází při okraji velmi frekventované Štolpišské cesty, která je využívána cyklisty, pěšími turisty a lyžaři a účelově slouží i provozu motorových vozidel. V dřívějších dobách (od konce 19. století) vedla napříč vrchovištěm dosud patrná cesta, která byla později turisticky značená. Po vyhlášení rezervace bylo bezlesí zpřístupněno povalovým chodníkem zakončeným vyhlídkovou plošinou. Ta byla později (začátkem 80. let?) nahrazena dřevěnou rozhlednou, po uhynutí rašelinné smrčiny byla v r vystavěna nová nižší rozhledna, která zde stojí dosud. Svému účelu ale již nevyhovuje, neboť okolní stromy rychle odrůstají a výhled je tak velmi omezen. Nedostatečný výhled si někteří zvědavější návštěvníci kompenzují tím, že vstupují na vrchoviště a narušují sešlapem okolní porost. V současnosti je již zpracován projekt na výstavbu nové vyhlídkové věže a druhé vyhlídkové plošiny, včetně přístupových poválkových chodníků a informační tabule. Vysoká návštěvnost PR a rušný provoz na hranici PR (běžkaři, cyklisté apod.) zejména v jarním období má také negativní vliv na populaci tetřívka (rušení při toku a hnízdění). e) jiné vlivy Zájmové území se nachází pod trvalým vlivem kyselých depozic, které přispívají k degradaci půdy a oslabují vitalitu lesních dřevin. Zvláště kritická je situace na rašelinných půdách, které se nacházejí ve stavu chronického deficitu minerálních živin. Smrk se sice místy dobře zmlazuje a v prvních letech dobře odrůstá, později se však potýká s nedostatečnou minerální výživou a snadno chřadne. Roli sehrávají i klimatické extrémy, které jsou zesíleny otevřenou krajinou, v níž dosud chybí souvislejší vzrostlý les. Je třeba očekávat, že obnova rašelinné smrčiny lemující vrchoviště bude dlouhodobou záležitostí a vzniklý porost bude mít sníženou životnost. Stabilitu porostu bude možné částečně zvýšit vnesením listnaté příměsi jeřábu ptačího a břízy karpatské, ve svažité části ochranného pásma lze vitalitu porostů zvýšit přimíšením buku, klenu a jedle. Přetrvávající znečištění ovzduší, resp. tzv. kyselé deště mají i negativní vliv na vývoj vrchovištní vegetace. Mizí, resp. již vymizely citlivé druhy řas a mechorostů, zvýšený přísun dusíkatých látek zpomaluje růst rašeliníku, což může být pro další vývoj vrchoviště fatální. Současně dochází k pozvolnému vysýchání vrchoviště, na němž se podílí jednak pokles srážkové činnosti v novější době (úhrn srážek ve vegetačním období vztažený na teplotu), jednak v blíže nezjištěné míře i ztráta zalesnění a případné změny odtokových poměrů v důsledku vzniku erozních rýh a dalších zásahů. Strana 25

26 2.3 Související plánovací dokumenty, správní rozhodnutí a právní předpisy CHKO Jizerské hory vyhlášená výnosem Ministerstva kultury a informací čj /67 dne Chráněná oblast přirozené akumulace vod (CHOPAV) Jizerské hory vyhlášena nařízením vlády č. 40/1979. Ptačí oblast Jizerské hory, vyhlášená nařízením vlády č. 605 ze dne 27. října Evropsky významná lokalita (EVL) Jizerské smrčiny, vyhlášená nařízením vlády č. 132 ze dne 22. prosince Lesní hospodářský plán pro LHC Frýdlant, platnost Územní plány obcí. Všechny územní plány jsou odsouhlasené Správou CHKO JH, která v nich uplatnila požadavky na zapracování zákonných limitů OPK hranice CHKO včetně zonace, hranice MZCHÚ včetně OP, ÚSES, VKP, lokality zvláště chráněných rostlin a živočichů, resp. EVL a ptačí oblast. 2.4 Současný stav ZCHÚ a přehled dílčích ploch Základní údaje o lesích Tabulka 13 Přírodní lesní oblast 21 Jizerské hory a Ještěd Lesní hospodářský celek / zařizovací obvod LHC Frýdlant Výměra LHC v ZCHÚ 14,68 ha (3,73 ha PR + 10,95 ha OP) Období platnosti LHP (LHO) Organizace lesního hospodářství Lesy České republiky, s. p., LS Frýdlant Nižší organizační jednotka revír Smědava Lesní půda zaujímá celou výměru rezervace a ochranného pásma, vlastní PR tvoří celý dílec 338 F, ochranné pásmo celé dílce 338 E a G. Typologické hodnocení. Dle platné typologické mapy jsou v území rozlišeny lesní typy 8K2, 8S1, 8G3, 8R1 a 8R3; pro vlastní rezervaci je určující LT 8R1, v okrajových částech vrchoviště jej střídá LT 8R3. V ochranném pásmu výrazně převažuje LT 8S1, poměrně významné zastoupení má po obvodu vrchoviště LT 8G3. Tabulka 14: Přehled výměr a zastoupení lesních typů ve vlastní rezervaci Přírodní lesní oblast: 21 Jizerské hory a Ještěd Lesní typ Název LT Přirozená dřevinná skladba* Výměra Podíl (%) (LT) (ha) 8G3 podmáčená smrčina třtinová sm 9-10, ol +-1, břp +-1 0,27 7,35 8R1 vrchovištní smrčina suchopýrová sm 8-10, břp +-1, kos +-1 2,20 59,03 8R3 vrchovištní smrčina borůvková sm 8-10, břp +-1, kos +-1 1,20 32,14 8S1 svěží smrčina šťavelová se třtinou sm 10, jř, jd, bk 0,06 1,48 chloupkatou Celkem 3,73 100,00 *) údaje v desítkách procent, druhová skladba dle OPRL, výměry LT stanoveny digitalizací Strana 26

27 Tabulka 15: Přehled výměr a zastoupení lesních typů v ochranném pásmu Přírodní lesní oblast: 21 Jizerské hory a Ještěd Lesní typ Název LT Přirozená dřevinná skladba* Výměra Podíl (%) (LT) (ha) 8G3 podmáčená smrčina třtinová sm 9-10, ol +-1, břp +-1 2,61 23,82 8K2 kyselá smrčina třtinová sm 10, jř, bk, jd 0,03 0,26 8R1 vrchovištní smrčina suchopýrová sm 8-10, břp +-1, kos +-1 0,61 5,59 8R3 vrchovištní smrčina borůvková sm 8-10, břp +-1, kos +-1 0,10 0,89 8S1 svěží smrčina šťavelová se třtinou sm 10, jř, jd, bk 7,60 69,39 chloupkatou 8Z4 jeřábová smrčina třtinová sm 9, jř 1 0,01 0,06 Celkem 10,95 100,00 Porovnání přirozené a současné skladby lesa V dalších dvou tabulkách je výše uvedená přirozená skladba přepočtena na výměru lesních typů v území a pro srovnání připojena úhrnná současná skladba vypočtená na základě vlastního terénního šetření. Stejně jako výše i zde jsou údaje rozděleny pro území vlastní rezervace a pro ochranné pásmo. Tabulka 16: Přirozená a současná skladba v území PR Zkratka Název dřeviny Současné zastoupení (ha) Současné zastoupení (%) Přirozené zastoupení (ha) Přirozené zastoupení (%) Jehličnaté SM smrk ztepilý 3,23 86,5 3,19 85,6 KOS borovice kleč 0,30 8,1 0,34 9,1 SMP smrk pichlavý 0,00 0,0 Listnaté JR jeřáb ptačí 0,10 2,7 BŘK bříza (karpatská) 0,10 2,7 0,18 4,9 OL olše lepkavá 0,01 0,4 Celkem 3,73 100,0 % 3,73 100,0 % Tabulka vykazuje poměrně dobrou shodu přirozené a současné druhové skladby. Je však třeba uvést, že kleč a bříza karpatská mají v rezervaci výhradně druhotné, pěstebně podmíněné rozšíření (ojedinělý výskyt kleče na bezlesí neuvažujme). Tabulka 17: Přirozená a současná skladba v území OP Zkratka Název dřeviny Současné zastoupení (ha) Současné zastoupení (%) Přirozené zastoupení (ha) Přirozené zastoupení (%) Jehličnaté SM smrk ztepilý 6,62 60,4 10,58 96,6 KOS borovice kleč 0,26 2,4 0,07 0,7 SMP smrk pichlavý 2,63 24,0 Listnaté BŘK bříza (karpatská) 1,44 13,2 0,17 1,5 OL olše lepkavá 0,13 1,2 Celkem 10,95 100,0 % 100,0 V ochranném pásmu je již zřetelný nesoulad současné skladby s přirozeným zastoupením dřevin. Jako náhradní dřeviny se více jak třetinovým podílem uplatňují smrk pichlavý, bříza a Strana 27

28 v omezené míře i kleč. Mimoto se v území ještě řídce vyskytuje jeřáb, který není v tabulce zohledněn. Naopak v přirozené skladbě je třeba připustit určitý podíl buku a jedle, který bude pravděpodobně vyšší než předpokládá model. Výskyt olše v podmáčených polohách 8. lvs je v Jizerských horách diskutabilní. Stupně přirozenosti lesních porostů. V souladu s přílohou č. 2 Vyhlášky MŽP ČR č. 60/2008 Sb. byly lesy zájmového území zařazeny do jednoho z pěti stupňů přirozenosti (A les původní, prales, B les přírodní, C les přírodě blízký, D les kulturní, E les nepůvodní). Hodnocení přirozenosti bylo vztaženo na jednotlivé dílčí plochy, tedy porostní skupiny, resp. jejich samostatné části. Vyznačené bezlesí (které tvoří klíčovou část rezervace) hodnoceno nebylo, neboť se nejedná o lesní porost v užším slova smyslu, na druhou stranu jde o plochu minimálně dotčené lidskou činností, která by jinak aspirovala na hodnocení ve stupnice A, přinejmenším B. Porosty v rezervaci a ochranném pásmu byly zařazeny do stupňů C, D a E, přičemž při méně přísném hodnocení by bylo možné stupeň E nahradit stupněm D. Silně poškozené zbytky rašelinné smrčiny jsou zařazeny do stupně C les přírodě blízký. Důvodem tohoto hodnocení jsou poměrně značné pěstební zásahy a celkově špatný zdravotní stav porostu. Mladé porosty, které zaujímají většinu území, jsou hodnoceny stupněm D les kulturní, v případě zvýšeného podílu stanovištně nepůvodních dřevin stupněm E les nepůvodní. Při hodnocení bylo přihlédnuto k nízkému věku porostu a jeho nízkému zápoji, místy až pasekovému vzhledu. Tabulka č. 18: Zastoupení stupňů přirozenosti lesních porostů stupeň přirozenosti PR OP celé území PR OP celé území A les původní (prales) B les přírodní C les přírodě blízký 0,52 ha 0,74 ha 1,26 ha 13,85 % 6,75 % 8,56 % D les kulturní 8,48 ha 8,48 ha 0,00 % 77,42 % 57,76 % E les nepůvodní 1,01 ha 1,73 ha 2,74 ha 27,09 % 15,83 % 18,69 % bezlesí nehodnoceno 2,20 ha 2,20 ha 59,05 % 0,00 % 14,99 % Celkový součet 3,73 ha 10,95 ha 14,68 ha 100,00 % 100,00 % 100,00 % Příloha M3: Mapa dílčích ploch a objektů Příloha M4: Lesnická mapa typologická Příloha M5: Mapa stupňů přirozenosti lesních porostů Příloha M6: Lesní porostní mapa Příloha T1: Popis lesních porostů a výčet plánovaných zásahů v nich Příloha S1: Podrobnější popisy dílčích ploch 2.5 Zhodnocení výsledků předchozí péče a dosavadních ochranářských zásahů do území a závěry pro další postup Ve stávajícím plánu péče z r jsou obsaženy následující obecné zásady: 1. Vylepšit stávající výsadby, popř. podsadby smrkem v místech, kde je jen málo zastoupen (úseky s převažující klečí, smrkem pichlavým a břízou); 2. Zcela odstranit z plochy rezervace i jejího ochranného pásma borovici pokroucenou, výřez uskutečnit i na vrchovištním bezlesí; 3. Výhledově odstranit břízu karpatskou a vysazenou kleč, stejně tak smrk pichlavý; zatím je lze využít jako clony pro obnovu cílových dřevin, zejména smrku; Strana 28

29 4. Nepokračovat ve výsadbách nepůvodních dřevin kleče, smrku pichlavého, břízy karpatské, popř. dalších; 5. Na celé ploše ochranného pásma zavést rovnoměrnou slabou příměs jeřábu, vyšší podíl jeřábu vysadit v balvanité sz. části; 6. Ve svažitém terénu na západě území přimísit i břízu bělokorou, později vnést příměs buku, v menší míře i klenu mimo balvanité a zamokřené partie; uvedené dřeviny přimísit jednotlivě, ne skupinově. K těmto bodům lze konstatovat následující: Ad 1) Vylepšení smrkem bylo zatím provedeno zřejmě jen v jihovýchodní části ochranného pásma, a to v režii ochrany přírody (stejně jako u dalších zdokumentovaných zásahů v LHP nejsou žádná opatření předepsána). V r bylo vysazeno 200 ks smrku, stromky zatím příliš neodrůstají a žloutnou (v tomto stavu již byly dle fotodokumentace vysazovány). V západní části ochranného pásma se nacházejí větší proluky s nedostatečnou obnovou smrku, kde je vhodné provést vylepšení. Ad 2) Informace o výskytu borovice pokroucené v území je zavádějící, ve skutečnosti se jedná o zmlazení borovice lesní z dálkového přenosu semene (zjištěna byla údajně i zmlazená borovice vejmutovka). Ta se v posledních cca 20 letech šíří na rašelinné půdy a v okrajích lesních cest, je však poškozována zvěří a později sněhem, takže příliš neodrůstá. Na vrchovišti zatím nepředstavuje větší nebezpečí a její eliminace proto není zapotřebí. Zdá se, že borovice v těchto extrémních podmínkách není schopna dosáhnout větší výšky než 2-3 metry a při řídkém výskytu tak nemůže způsobit větší vysýchání vrchoviště. Ad 3) Požadavek na odstranění břízy karpatské byl autorem tohoto textu přehodnocen. Přestože jde o místně nepůvodní dřevinu, v širším území je přirozeně rozšířena. Jde o jednu z mála listnatých dřevin, která je schopna růst na horských rašeliništích a současně zde poskytovat určitý meliorační a ochranný efekt. Kleč je na lokalitě neznámého původu a jako taková by měla být postupně zcela odstraněna. Smrk pichlavý je hojně rozšířen zejména v severní části ochranného pásma. Značná část výsadeb, zejména na JV, byla v r vyřezána. Postupně by mělo dojít k úplnému výřezu této geograficky nepůvodní dřeviny, zatím však místy ještě plní důležitou krycí funkci. Ad 4) Ve výsadbách jmenovaných dřevin již nebylo pokračováno. Ad 5) V r bylo kromě smrku vysazeno 1300 ks sazenic jeřábu, byť zřejmě jen v části území. Jeřáb, případně další vhodné dřeviny (buk, klen, jedle) chybí zejména v neoplocené západní části ochranného pásma. Ad 6) Bříza bělokorá se v oplocené části území vyskytuje již dosti početně v náletech. Její větší využití při obnově je ale problematické, neboť bříza ve zdejších klimatických podmínkách zřejmě není schopna trvaleji přežívat. Tomu i nasvědčuje postupné mizení bříz, zjištěných v r na některých vrchovištních bezlesích. Naproti tomu buk, klen a jedle (výše nezmíněná) jsou klimaxovými dřevinami, které by v daných stanovištních podmínkách mohly být perspektivní. Jejich výsadba je za současného stavu porostů možná jen v místech, kde budou sazenice dobře chráněny odrostlejším smrkem ztepilým. Celkově je tak možno shrnout, že záměry stávajícího plánu péče byly v zásadě respektovány, byť v poněkud omezeném rozsahu. Kromě uvedených zásahů (výsadba 200 ks sm a 1300 ks jř v r a výřez smp v r. 2009) byla v r provedena rekonstrukce oplocení, v r a 2008 oprava povalového chodníku a vyhlídkové věže. Všechna zmíněná pěstební opatření byla uskutečněna v režii ochrany přírody, v lesní hospodářské evidenci z let žádné výkony pro zájmové území uvedeny nejsou. Strana 29

30 2.6 Stanovení prioritních zájmů ochrany území v případě jejich možné kolize Vznik konfliktních situací z hlediska naplňování dílčích cílů ochrany se nepředpokládá. 3. PLÁN ZÁSAHŮ A OPATŘENÍ 3.1 Výčet, popis a lokalizace navrhovaných zásahů a opatření v ZCHÚ Rámcové zásady péče o území nebo zásady jeho jiného využívání a) péče o lesy Zásady využití lesů jsou shrnuty do dvou tabulek rámcových směrnic, které již nejsou členěny na porostní typy. První směrnice se vztahuje na rašelinné půdy a kromě vlastní rezervace pokrývá i malou část ochranného pásma. Druhá směrnice se vztahuje na převážně minerální půdy v ochranném pásmu. Rámcová směrnice péče o les Směrnice č. Kategorie lesa Soubory lesních typů 1 les ochranný 8R (8G) Cílová druhová skladba dřevin ( desítky %) při obnově lesa SLT základní dřeviny meliorační a zpevňující dřeviny ostatní dřeviny 8R sm 10 břk, jř kos porostní typ smrkový vrchovištní Základní rozhodnutí Hospodářský způsob (forma) jednotlivě výběrný, optimálně bezzásahový režim Obmýtí fyzický věk Dlouhodobý cíl péče o lesní porosty Obnovní doba nepřetržitá přirozeně diferencovaný smrkový porost, zakrslý, s permanentně probíhající přirozenou obnovou, místy prosvětlený, s vtroušením břízy (karpatské) a jeřábu Způsob obnovy a obnovní postup, včetně doporučených technologií s úplným vyloučením obnovní těžby porost tvoří úzký ochranný lem vrchovištního bezlesí Způsob zalesnění, stanovení druhů a procento melioračních a zpevňujících dřevin při obnově porostu přirozená obnova smrku, pouze v případě dlouhodobého selhávání podsadby sm místního původu, v menší míře břk, jř a geneticky vhodné kos, za současné situace není další vylepšování zapotřebí Péče o nálety, nárosty a kultury a výchova porostů, včetně doporučených technologií ochrana porostu plocením, jeho funkčnost nutno zachovat nejméně po dalších 10 let; bez výchovy Opatření ochrany lesa včetně doporučených technologií sanace případných aktivních kůrovcových smrků po dohodě s OOP, napadené stromy odkornit a hmotu nechat na místě; použití chemických prostředků vyloučeno Provádění nahodilých těžeb včetně doporučených technologií v odůvodněných případech pouze jednotlivá těžba kůrovcových smrků s ponecháním asanované hmoty v porostu, vývraty, zlomy a souše neosazené kůrovcem nezpracovávat Poznámka jádrová část vrchoviště vedená jako bezlesí s vyloučením jakýchkoliv pěstebních zásahů Strana 30

31 Směrnice č. Kategorie lesa Soubory lesních typů 2 les zvláštního určení 8S, 8G Cílová druhová skladba dřevin ( desítky %) při obnově lesa SLT základní dřeviny meliorační a zpevňující dřeviny ostatní dřeviny 8S sm 8 (jř, jd, bk, kl, bř) 2 8G sm 9-10 jř, břk (jd) porostní typ smrkový mlazinový (pasekový), s náhradními dřevinami Základní rozhodnutí Hospodářský způsob (forma) maloplošně podrostní a výběrný Obmýtí fyzický věk Dlouhodobý cíl péče o lesní porosty Obnovní doba nepřetržitá diferencovaný smrkový porost, alespoň s malou příměsí listnatých dřevin (jř, bk, kl, bř), případně i jedle, bez zastoupení smrku pichlavého Způsob obnovy a obnovní postup, včetně doporučených technologií vzhledem k věku porostu není obnovní těžba aktuální (pouze přeměny v částech se smp), výhledově pracovat maloplošnými postupy a pečovat o co největší věkové rozrůznění porostu Způsob zalesnění, stanovení druhů a procento melioračních a zpevňujících dřevin při obnově porostu v rámci možností přirozená obnova všech dřevin, vylepšení mezernatých úseků horským sm místní provenience, dílčí světliny a nerovnoměrný zápoj tolerovat, pomístné výsadby melioračních dřevin, v první etapě převážně jen v oplocené části území, později i ve výše ležícím prostoru (nutné kvalitní ind. nebo skupinové ochrany), celoplošně vysadit jř, nepokračovat již ve výsadbách bř, které je v oplocení dostatek, pod ochranu odrostlejších hloučků a skupinek sm místně vysadit bk a jd Péče o nálety, nárosty a kultury a výchova porostů, včetně doporučených technologií neschematické prořezávky v zapojených úsecích, postupná redukce smp, popř. kos, šetřit listnatou příměs, perspektivní jedince jř, břk uvolňovat; podpora nepravidelné hloučkovité struktury a etážovitosti; Opatření ochrany lesa včetně doporučených technologií údržba oplocenky po dobu nejméně dalších 10 let, ve výše ležícím prostoru chránit listnaté výsadby individuální nebo skupinovou formou; výskyt kalamitních škůdců je vzhledem k nízkému věku porostů málo aktuální, v případě potřeby lze po dohodě s OOP použít prostředky chemické ochrany Provádění nahodilých těžeb včetně doporučených technologií případné nahodilé těžby provádět až po odsouhlasení s OOP Poznámka převážná část ochranného pásma, většinou oploceno Příloha M4: Lesnická mapa typologická Příloha M5: Mapa stupňů přirozenosti lesních porostů Podrobný výčet navrhovaných zásahů a činností v území a) lesy Na území vlastní rezervace nejsou aktuálně zapotřebí žádné zásahy do porostů. Obnova je zde zajištěna v dostatečné míře, to se týká i příměsi listnatých dřevin (zejména břízy karpatské). Ani výhledově zde nelze očekávat potřebu intervencí. Poněkud horší je stav porostní skupiny 338 F1 při západním okraji území, ani zde ale není nutno zasahovat. Výhledově je třeba odstranit místně přimíšenou kleč, která je zde, stejně jako v ochranném pásmu neznámého (a pravděpodobně geograficky cizorodého) původu. Strana 31

32 Jakékoliv zásahy je třeba vyloučit i na vrchovištním bezlesí, které tvoří klíčovou část území. Dílčí vysýchání povrchu rašeliniště, k němuž nejméně od počátku 80. let dochází, nelze jednoduchými prostředky zmírnit, takže je třeba usilovat alespoň o obnovu lesního porostu po obvodu bezlesí. Znepokojivým jevem je i šíření borovice lesní a břízy bělokoré na vrchoviště, neboť tyto dřeviny zde ve známé minulosti patrně nerostly a v současnosti svým vzrůstem značně převyšují porost zakrslých smrků. V případě vzniku souvislejšího porostu těchto dřevin a jejich dalšího výškového růstu by se prohloubila degradace vrchovištní vegetace a v krajním případě by bezlesí jako takové mohlo i zaniknout. Zatím se tato obava nejeví jako důvodná, neboť borovice a břízy jsou na vrchovišti přítomny v poměrně malém počtu a zdá se, že svůj růst zastavují ve výšce 3-4 metry, břízy pak vykazují zvýšenou mortalitu a náchylnost na rozlámání sněhem. Pokud by se však vitalita borovice a břízy zvýšila, bylo by na místě přistoupit k jejich eliminaci výřezem. Příloha T1: Popis lesních porostů a výčet plánovaných zásahů v nich Příloha S1: Podrobnější popisy dílčích ploch 3.2 Zásady hospodářského nebo jiného využívání ochranného pásma včetně návrhu zásahů a přehledu činností Zásady využití ochranného pásma jsou začleněny do příslušných kapitol textu (rámcové zásady v kap , tabulka T1 v příloze). Ochranné pásmo navazuje na rezervaci ze západní a východní strany a jeho účelem je clonit vrchoviště před nepříznivými povětrnostními vlivy otevřené krajiny. Tento účel dnes plní jen ve velmi omezené míře, neboť porosty v ochranném pásmu (s výjimkou malé psk 338 G13/2) byly před 20 lety vytěženy a jejich místo dnes zaujímají nesouvislé mlaziny s vysokým podílem náhradních dřevin. Cílem managementu je obnovit zde co nejdříve stabilní lesní porost, který poskytne kvalitní záštitu vrchovišti a omezí jeho vysýchání. Díky oplocení většiny ochranného pásma, spolu s celou rezervací se podařilo do porostů zavést vysoký podíl pionýrských listnatých dřevin (bříz a jeřábu), částečně zde dochází i k jejich spontánnímu šíření. Velká část těchto výsadeb, případně zmlazení dosud není odrostlá zvěři a proto je nanejvýš potřebné zachovat oplocenku v neporušeném stavu ještě po nejméně dalších 10 let. Oplocení by mělo být využito i ke vnášení dřevin, které v okolním prostoru dosud chybí a s nimiž zažité typologické představy příliš nepočítají, tj. buku a jedli. Obě tyto dřeviny je ale vhodné vysazovat pod ochranu volně zapojených smrkových, případně i listnatých mlazin, buk by neměl být vysazován do podmáčených a rašelinných půd. V jihozápadní části oplocenky lze navrhnout i vylepšení smrkem, neboť dnes zde roste převážně jen bříza, jejíž budoucnost je zde poněkud nejistá. Dále je třeba pokračovat v prořezávce mlazin smrku pichlavého s cílem postupné úplné eliminace této dřeviny. Rovněž je třeba usilovat o úplný výřez nepůvodní kleče (vyskytují se zde i stromkovité habity podobné blatce). V západní části ochranného pásma mimo oplocenku rovněž dosáhnout lokálního přimíšení buku, jedle a také klenu (pouze zde), nezbytná je ale dobrá ochrana proti zvěři (individuálně nebo ve formě několika malých oplocenek). Tato opatření lze realizovat společně s navazujícím ochranným pásmem PR Černá hora. 3.3 Zaměření a vyznačení území v terénu Dle informace zadavatele nebylo proveden geodetické zaměření rezervace, přestože v terénu lze dohledat řadu mezníků, které mají zjevnou souvislost s hranicí rezervace. Rezervace je včetně velké části ochranného pásma oplocena a chybí zde vzrostlý smrkový porost. Tyto skutečnosti přispívají k tomu, že značení rezervace je provedeno zcela nedostačujícím způsobem. Pruhové značení nebylo vůbec dohledáno (muselo by být zčásti umístěno na kůlech), při jižním a severním okraji stojí dvě hraniční tabule, přičemž ta severní označuje hranici ochranného pásma, nikoliv vlastní rezervace. Současné ohraničení rezervace, vztažené k lesní obry- Strana 32

33 sové mapě navíc neodpovídá zřizovacímu předpisu z roku 1987, v němž je součástí rezervace i malá odloučená plocha Na Žďárku a ochranné pásmo má zcela odlišné vymezení. Z toho lze vyvozovat, že nynější chápání hranic PR a jejího ochranného pásma je pouze věcí dohody OOP se s. p. Lesy České republiky a nemá náležitou legislativní oporu. Podobná je i situace u dalších rezervací v CHKO (Černá hora, Klečové louky, Černá jezírka, Rybí loučky). Tento stav je třeba řešit novým vyhlášením ZCHÚ. Současně je třeba doplnit chybějící pruhové značení a osadit tři hraniční tabule (jižní lze ponechat, severní nutno přesunout k hranici rezervace, třetí nově umístit k povalovému chodníku. Obnovu značení je třeba dále provádět v závislosti na jeho stavu, obvykle 1x za 5 let, spadlé, případně zcizené hraniční tabule opravit nebo nahradit co nejdříve po zjištění. 3.4 Návrhy potřebných administrativně-správních opatření v území Rezervaci je nutno přehlásit na současné hranice viz předchozí kapitola. 3.5 Návrhy na regulaci rekreačního a sportovního využívání území veřejností Vrchoviště je tradičně zpřístupněno kolemjdoucím turistům prostřednictvím povalového chodníku a v novější době i dřevěné rozhledny. Ta již dnes přestává plnit svůj účel, neboť přerůstá smrkovým porostem a výhled je tak velmi omezený. V současnosti je již připraven k realizaci projekt na výstavbu nové vyhlídkové věže, která by měla stát na přehlednějším místě, navržena je i další vyhlídková plošina, která pohledově zpřístupní severní část bezlesí. Oba tyto vyhlídkové body budou napojeny poválkovými chodníky na blízkou Štolpišskou cestu. Projekt bude financován z Operačního programu životního prostředí a jeho realizaci bude zajišťovat Jizersko-ještědský horský spolek ve spolupráci se Správou CHKO Jizerské hory. Tato zařízení by měla minimalizovat potřebu návštěvníků vstupovat na otevřenou plochu vrchoviště. Vstup do území bude dále omezen údržbou stávajícího oplocení po celém obvodu ZCHÚ a velké části jeho ochranného pásma. Při realizaci zmíněného projektu je nanejvýš žádoucí minimalizovat zásah do cenných vrchovištních biotopů, vyhlídková věž a plošina by měly být osazeny pokud možno ještě v lesním lemu vrchoviště, nikoliv přímo v bezlesí. 3.6 Návrhy na vzdělávací využití území Na začátku povalového chodníku je umístěna informační tabule, kterou je třeba dle potřeby (jednou až dvakrát za 10 let) obnovovat. Starší informační tabule s textem vypáleným do dřeva je umístěna při patě rozhledny. 3.7 Návrhy na průzkum či výzkum a monitoring předmětu ochrany území Území je poměrně důkladně přírodovědně zdokumentováno, probíhá zde i dlouhodobý výzkum vrchovištní vegetace. Vzhledem k významu tohoto vrchoviště a prokazatelné degradaci v minulých desetiletích by však bylo vhodné stávající výzkumné aktivity doplnit o komplexnější monitoring, který by reprezentativním způsobem pokryl celou plochu vrchoviště, nikoliv jen vybrané malé plošky. Předmětem výzkumu by měla být zejména vegetace, včetně mechového patra a ideálně i se zachycením řasové flóry v jezírkách, která zřejmě nebyla po dlouhou dobu podrobněji studována (jako referenční by mohla posloužit starší práce PERMANNA /1958/, která se mj. věnuje tomuto vrchovišti). Výzkum lze realizovat formou stabilizovaných transektů kombinovaných s vegetační mapou vyhotovenou na základě detailní ortofotomapy. Podrobně sledován by měl být vodní režim vrchoviště, zejména stav rašelinných jezírek. TUROŇOVÁ (1982) ve fotografické příloze zachytila geodetické měření prováděné v roce 1981 Strana 33

34 pracovníky SÚPPOP. Protože v této době bylo vrchoviště ještě poměrně málo narušeno imisními vlivy a rozpadem porostů, bylo by vhodné výsledky tohoto měření získat a pokud to bude vhodné, použít je pro srovnání se současným stavem. 4. ZÁVĚREČNÉ ÚDAJE 4.1 Předpokládané orientační náklady hrazené orgánem ochrany přírody podle jednotlivých zásahů (druhů prací) Druh zásahu (práce) a kvantifikace Orientační náklady za rok (Kč) Orientační náklady za období platnosti plánu péče (Kč) Jednorázové a časově omezené zásahy geometrický plán ,- vyznačení hranic ZCHÚ (tabule, pruhové značení) 2x ,- demontáž stávající rozhledny a povalového chodníku ,- údržba a obnova informační tabule ,- údržba oplocení ,- zpracování nového plánu péče ,- Jednorázové a časově omezené zásahy celkem (Kč) ,- Opakované zásahy nadstandardní lesnické zásahy* , ,- Opakované zásahy celkem (Kč) ,- N á k l a d y c e l k e m (Kč) ,- *) výsadby listnatých dřevin a jedle, mimo oplocení s ind. ochranami, redukce smp Náklady na výstavbu nové vyhlídkové věže a plošiny budou hrazeny z jiných zdrojů a proto zde nejsou uvedeny. 4.2 Použité podklady a zdroje informací ANDRÉE A. (1868): Ausflüge im Isergebirge. Verh. Bot. Provinz Brandenburg, Berlin, 10: ANONYMUS (2001): Plán péče pro PR Na Čihadle na období Ms., Ekoles- Projekt s. r. o., Jablonec n. N. [depon. in: Správa CHKO Jizerské hory, Liberec] ANONYMUS (2009): Osnova plánů péče o národní přírodní rezervace, přírodní rezervace, národní přírodní památky, přírodní památky a jejich ochranná pásma. MŽP ČR, Praha. BUSINSKÝ R. (1998): Agregát Pinus mugo v bývalém Československu taxonomie, rozšíření, hybridní populace a ohrožení. Zpr. Čes. Bot. Společ., Praha, 33: BUSINSKÝ R. (2009): Borovice blatka v novém pojetí. Zprávy Čes. Bot. Společ., Praha, 44: CIPRA Z. (2001): Plán péče o PR Na Čihadle posouzení. Ms. [depon. in: Správa CHKO Jizerské hory, Liberec] DEMEK J. [ed.] et al. (1987): Zeměpisný lexikon ČR. Hory a nížiny. Academia, Praha, 584 pp. FARKAČ J., KRÁL D. & ŠKORPÍK M. [eds] (2005): Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha, 760 pp. FIRBAS F. (1929): Die Pflanzendecke des Friedländischen. Heimatkunde des Bezirkes Friedland in Böhmen, Friedland, HOLUBIČKOVÁ B. & VÁŇA J. (1973): Studie o vegetaci blat. IV. Rašeliniště Jizerských hor. Sborn. Severočes. Přír., Litoměřice, 4: HOUŠKOVÁ E. (1981): Fytocenologická a ekologická charakteristika rašelinišť v Jizerských horách. Mskr. [Dipl. Pr., depon. in Bibl. Kat. Bot. Přír. Fak. UK, Praha, 138 pp.] HOUŠKOVÁ E. (1987): Přehled rostlinných společenstev rašelinišť Jizerských hor a jejich předpokládané sukcesní vztahy. Stipa 8/9: Strana 34

35 HUSOVÁ M., JIRÁSEK J. & MORAVEC J. (2002): Přehled vegetace České republiky. Svazek 3. Jehličnaté lesy. Academia, Praha. CHALOUPSKÝ J. [red.] (1988): Geologická mapa ČR (1:50 000). List Liberec. Ústř. Ústav Geol., Praha. CHALOUPSKÝ J. [red.] (1989): Přehledná geologická mapa Krkonoš a Jizerských hor. (1:100 tis.) Ústř. Ústav Geol., Praha. CHVOJKA P. (2008): Chrostíci (Trichoptera) Jizerských hor a Frýdlantska. In: VONIČKA P. & PREISLER J. [eds.]: Výsledky entomologického výzkumu Jizerských hor a Frýdlantska I. Sborn. Severočes. Muz., Přír. Vědy, Liberec, 26: CHYTRÝ M., KUČERA T. & KOČÍ M. [eds.] (2001): Katalog biotopů České republiky. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha. JIRÁSEK J. (1995): Společenstva přirozených smrčin České republiky. Preslia, Praha, 67: JÓŽA M. & VONIČKA P. (2004): Jizerskohorská rašeliniště. Jizersko-ještědský horský spolek, Liberec. KOCOURKOVÁ J. (2000): Zpráva z výzkumu lichenoflóry Jizerských hor za rok Ms. KOŘISTKA C. (1877): Das Riesen- und Isergebirge und seine östlichen Vorlagen. Arb. Topogr. Abt. Landesdurchforsch. in Böhmen, Prag, II/1. KRAMPL F. & MAREK J. (1999): Příspěvek k poznání současné fauny motýlů (Lepidoptera) Jizerských hor. Sborn. Severočes. Muz., Přír. Vědy, Liberec, 21: KRAMPL F. & MAREK J. (2003): Faunisticky významné nálezy motýlů (Lepidoptera) v Jizerských horách, Česká republika, v letech a ekologicko-geografické poznámky k šíření některých druhů. Sborn. Severočes. Muz., Přír. Vědy, Liberec, 23: KUBÁT K., HROUDA L., CHRTEK J. jun., KAPLAN Z., KIRSCHNER J. & ŠTĚPÁNEK J. [eds.] (2002): Klíč ke květeně České republiky. 928 p., Academia, Praha KUČERA J. & VÁŇA J. (2003): Check- and Red List of the bryophytes of the Czech Republic. Preslia, Praha, 75: KŮRKA A. (1995): Arachnofauna rašelinišť Jizerských hor (Pavouci Araneidea). Sborn. Severočes. Muz., Přír. Vědy, Liberec, 19: KŮRKA A. (1999): Pavouci (Araneida) Chráněné krajinné oblasti Jizerské hory. Sborn. Severočes. Muz., Přír. Vědy, Liberec, 21: MACKOVČIN P., SEDLÁČEK M. & KUNCOVÁ J. [eds.] (2002): Liberecko. In: Mackovčin P. & Sedláček M (eds.), Chráněná území ČR, svazek III. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a Ekocentrum Brno, Praha, 331 pp. MEJSTŘÍK J. (1969): Rašeliniště Jizerských hor. Ochr. Přírody, Praha, 24: MÍCHAL I. & PETŘÍČEK V. [eds.] (1999): Péče o chráněná území II. Lesní společenstva. Praha, 714 p. MIKYŠKA R. et NEUHÄUSLOVÁ Z. (1969): Geobotanická mapa ČSSR 1: České země. List M-33-X Liberec. Academia a Kartografické nakladatelství, Praha. MORAVEC J. et al. (1995): Rostlinná společenstva České republiky a jejich ohrožení. 2. vydání. Severočes. Přír., Litoměřice, Příl. 1995, MÜLLER J. (1936): Lesní typy Jizerských hor. Lesn. Pr., Praha, 15: NĚMEČEK J. et al. (2001): Taxonomický klasifikační systém půd České republiky. 78 p., ČZU Praha a VÚMOP Praha. NEUHÄUSLOVÁ Z. et al. (1998): Mapa potenciální přirozené vegetace České republiky (1: ). Academia, Praha. NEVRLÝ M. (1962): Topografie živých rašelinišť Jizerských hor. Sborn. Severočes. Mus., Liberec, Přír. Vědy, 2: NEVRLÝ M. (1981): Kniha o Jizerských horách. Severočeské nakladatelství, Ústí nad Labem. NOVÁK P. [red.] (1993): Syntetická půdní mapa České republiky (1: ). List A-3 Liberec. Výzk. Úst. Meliorací a Ochr. Půdy, Praha. Strana 35

36 PERMANN L. (1958): Řasová flóra některých dystrofních vod v Jizerských horách. Sborn. Severočes. Muzea, Přír. Vědy, Liberec, 1: PLAIL J. (1927): Pollenanalytische Untersuchungen einiger Hochmoore des Isergebirges. Mitt. Ver. Heimatkunde, Reichenberg, 21: PLESNÍK J., HANZAL V. & BREJŠKOVÁ L. [eds.] (2003): Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Obratlovci. Příroda, 22: PLOCEK A. (1974): Nástin květeny Jizerských hor. Ms. [Dis. Pr., depon. in: Bibl. Kat. Bot. Přírod. Fak. UK, Praha ] PLOCEK A. ( ): Květena Jizerských hor Sborn. Severočes. Muz., Přír. Vědy, Liberec, 12: 5-44, 13: 5-24, 14: 5-39 et 15: 5-52 [nedokončeno]. PROCHÁZKA F. [ed.] (2001): Černý a červený seznam rostlin České republiky (stav v roce 2000). Příroda, Praha, 18: PUCHMAJEROVÁ M. (1929): Les tourbières de la haute chaine des Krkonoše et du massif central de la Jizera. Publ. Fac. Sc. Univ. Charl., Prague, 89: PUCHMAJEROVÁ M. (1936): Rašeliny Jizerských hor. Arch. pro přírodov. Výzk. Čech, Praha, 19: QUITT E. (1971): Klimatické oblasti ČSSR. Stud. Geogr., Brno, 16: 1-74 (mapa). RUS I. (1999): Příspěvek k poznání vážek (Odonata) CHKO Jizerské hory. Sborn. Severočes. Muz., Přír. Vědy, Liberec, 21: RYBNÍČEK K. & HOUŠKOVÁ E. (1994): Vegetační a stanovištní změny na rašeliništích Jizerských hor za období Příroda, Praha, 1: RYBNÍČEK K. ( ): Sledování stanovištních a vegetačních změn vrcholových rašelinišť sudetské horské soustavy. Ms. [depon. in: Správa CHKO Jizerské hory, Liberec] RYBNÍČEK K. (2000): Present results of vegetation and habitat monitoring in mountain bogs of the Jizerské hory Mts., Příroda, Praha, 17: RYBNÍČEK K., BALÁTOVÁ-TULÁČKOVÁ E. et NEUHÄUSL R. (1984): Přehled rostlinných společenstev rašelinišť a mokřadních luk Československa. Studie ČSAV, Praha, 84/8: SCHIFFNER V. (1908): Ökologische Studie über die sogenannten Knieholzwiesen des Isergebirges. In: Wiesner-Festschrift 1908, Wien, pp SCHUSTLER F. (1918): Krkonoše. Rostlinozeměpisná (fytogeografická) studie. Archiv Přír. Výzk. Čech, Praha, 16/4: SKALICKÝ V. (1988): Regionálně fytogeografické členění ČSR. In: Květena ČSR, díl 1., Academia, Praha. SÝKORA T. (1971): Lesní rostlinná společenstva Jizerských hor. In: Knižnice Jizerských hor, 11: 1-60, ed. Severočes. Mus., Liberec. ŠŤASTNÝ J. (1996): Výsledky faunisticko-ekologického průzkumu čeledi Dytiscidae (Coleoptera) vybraných rašelinišť v CHKO Jizerské hory. Nepubl. strojopis, 17 pp., depon. in AOPK Správa CHKO Jizerské hory a krajské středisko Liberec. TOLASZ R. [ed.] (2007): Atlas podnebí Česka. Český hydrometeorologický ústav a Univerzita Palackého, Praha a Olomouc. TOMANDL M. (1958): Historický průzkum lesů pro lesní hospodářský celek Frýdlant. Ms. [depon. in: ÚHÚL, pob. Jablonec n. Nis. & Správa CHKO Jizerské hory, Liberec] TOMANDL M. (1972): Dějiny lesního hospodářství v Jizerských horách. Knižnice Jizerských hor, Severočes. Mus., Liberec, 12: TOMANDL M. (1975): Prales na Jizeře státní reservace. Historická studie na základě archivních pramenů. Ms. [depon. in: ÚHÚL, pob. Jablonec n. Nis. & Správa CHKO Jizerské hory, Liberec] TOMÁŠEK M. (1995): Půdní mapa ČR. List Liberec. Český Geol. Ústav, Praha. TUROŇOVÁ D. (1982): Inventarizační botanický průzkum SPR Na Čihadle. Ms. [depon. in: Správa CHKO Jizerské hory, Liberec] Strana 36

37 TUROŇOVÁ D. (1987): Ochranářský botanický průzkum státních přírodních rezervací Klečové louky, Na Čihadle, U posedu, Na Kneipě a Vlčí louka. Stipa, Ústí nad Labem, 9: VÁŇA J. (2006): Mechorosty rašelinišť v území mezi Černým potokem a Jizerou (Mechorosty vybraných rašelinišť Jizerských hor I). Ms., 36 p. [depon. in: Správa CHKO Jizerské hory, Liberec] VESECKÝ A. [ed.] et al. (1958): Atlas podnebí Československé socialistické republiky. Praha. VESECKÝ A. [ed.] et al. (1961): Podnebí Československé socialistické republiky. Tabulky. Praha. VIŠŇÁK R. (2000): Přírodovědné podklady pro plán péče o PR Na Čihadle. Ms. [depon. in: Správa CHKO Jizerské hory, Liberec] VIŠŇÁK R. (2003): Jizerskohorská rašeliniště po 40 letech a jejich botanická charakteristika. Sborn. Severočes. Muz.-Přír. Vědy, Liberec, 23: VLK R., HOLUŠA J. & KOČÁREK P. (2008): Kobylky (Orthoptera: Ensifera) a saranče (Orthoptera: Caelifera) Jizerských hor. In: VONIČKA P. & PREISLER J. [eds.]: Výsledky entomologického výzkumu Jizerských hor a Frýdlantska I. Sborn. Severočes. Muz., Přír. Vědy, Liberec, 26: VONIČKA P. (1993): Kvantitativní průzkum střevlíkovitých (Coleoptera, Carabidae) přírodní rezervace Na čihadle v Chráněné krajinné oblasti Jizerské hory. Ms., depon. in AOPK, Správa CHKO Jizerské hory a krajské středisko Liberec. VONIČKA P. (1995): Příspěvek k poznání střevlíkovitých (Coleoptera, Carabidae) vrcholové části Jizerských hor. Sborn. Severočes. Muz., Přír. Vědy, Liberec, 19: Vyhláška MŽP ČR č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení Zákona ČNR č. 114/1992 Sb. Vyhláška MŽP ČR č. 60/2008 Sb., o plánech péče, označování a evidenci chráněných území. WALDHAUSER M. & WALDHAUSEROVÁ I. (2007): Zajímavé nálezy vážek (Odonata) v Libereckém kraji. Sborn. Severočes. Muz., Přír. Vědy, Liberec, 25: WALDHAUSEROVÁ I. (2006): Inventarizace vážek (Odonata) na vybraných rašeliništích (NPR Rašeliniště Jizery, NPR Rašeliniště Jizerky, PR Čihadla, PR Klečové louky a PR Černá jezírka) Jizerských hor v zájmovém území PSLJH. Nepubl. strojopis, 7 pp. + nálezová databáze (*xls), depon. in AOPK Správa CHKO Jizerské hory a krajské středisko Liberec. WALDHAUSEROVÁ I. (2007): Inventarizační průzkum vážek (Odonata) na vybraných lokalitách Jizerských hor v roce Nepubl. strojopis, 7 pp. + nálezová databáze (*xls), depon. in AOPK Správa CHKO Jizerské hory a krajské středisko Liberec. 4.3 Seznam používaných zkratek CHKO chráněná krajinná oblast, EVL evropsky významná lokalita, IO individuální ochrana, LHC lesní hospodářský celek, LHP lesní hospodářský plán, LT lesní typ, NPR národní přírodní rezervace, OP ochranné pásmo, PR přírodní rezervace, psk porostní skupina, SLT soubor lesních typů, SPR státní přírodní rezervace, lvs lesní vegetační stupeň, ZCHÚ zvláště chráněné území, další použité zkratky (pokud nejsou všeobecně srozumitelné) jsou vysvětleny na příslušných místech textu. Zkratky dřevin užívané zejména v tabulkách: bk buk lesní (Fagus sylvatica) bo borovice lesní (Pinus sylvestris) bop borovice pokroucená (Pinus contorta) bř bříza bělokorá (Betula pendula) břk bříza karpatská (Betula carpatica) jal jalovec obecný nízký (Juniperus communis subsp. alpina) jd jedle bělokorá (Abies alba) jř jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia) kl javor klen (Acer pseudoplatanus) kos borovice kleč (Pinus mugo, včetně vysazené P. x pseudopumilio a nerozlišené P. rotundata) md modřín opadavý (Larix decidua) Strana 37

38 sm smp smrk ztepilý (Picea abies) smrk pichlavý (Picea pungens) 4.4 Plán péče zpracoval RNDr. Richard Višňák, Ph.D. biologické a ekologické průzkumy Mlýnská 271, Stráž pod Ralskem listopad 2010 Podklady k zoologii připravili Ing. Pavel Vonička a Mgr. Martin Pudil. Strana 38

39 PŘÍLOHY Tabulk y: Příloha T1 Popis lesních porostů a výčet plánovaných zásahů v nich (Tabulka k bodu a k bodu 3.1.2). Mapy: Příloha M1 Orientační mapa s vyznačením území Příloha M2 Katastrální mapa se zákresem ZCHÚ a jeho ochranného pásma Příloha M3 Mapa dílčích ploch (na podkladu ortofotomapy) Příloha M4 Lesnická mapa typologická Příloha M5 Stupně přirozenosti lesních porostů Příloha M6 Lesní porostní mapa Příloha M7 Detailní ortofotomapa vrchoviště Příloha M8 Historické mapy Ostatní: Příloha S1 Podrobnější popisy dílčích ploch Příloha S2 Floristický přehled Strana 39

40 Popis lesních porostů a výčet plánovaných zásahů v nich Příloha T1 Na Čihadle rezervace JPRL dílčí plocha výměra v ha RS/PT zastoupení dřevin prům. výška stupeň přir. doporučený zásah nal. poznámka 338F1 1 1,01 2 sm 5, kos 3, břk 1, jř 1 3 D-E bez zásahu výhledově odstranit nepůvodní kos 338F14/4 2 0,52 1 sm 10, břk 2 C bez zásahu 338F ,20 (1) sm (bř, bo) (A) bez zásahu vrchovištní bezlesí Na Čihadle ochranné pásmo JPRL dílčí výměra RS/PT zastoupení dřevin prům. stupeň doporučený zásah nal. poznámka plocha v ha výška přir. 338E2/1 4 8,48 2 sm 6, smp 3, břk 1, jř 6/3 D dle potřeby vylepšení sm, v chráněných místech v oplocení lokální výsadba bk, jd, prořezávky v zapojených úsecích, postupná 2 postupné zavádění listnaté příměsi a jedle i mimo oplocenou část nutno kvalitní ochrana před zvěří redukce smp; údržba oplocení 338G1 5 1,73 2 sm 5, břk 3, kos 1-2, 3 D-E ožínání buřeně u sm, vylepšení v jižní 2 výhledově odstranit nepůvodní kos smp, bř, jř části psk; údržba oplocení 338G13/2 6, 7 0,74 1 sm 9, břk 1, jř 6/1 C bez zásahu Poznámka: Bližší popis dílčích ploch je obsažen v příloze S1. Vysvětlivky: JPRL jednotka prostorového rozdělení lesa; dílčí plochy pořadové číslo dílčí plochy; RS/PT rámcová směrnice / porostní typ; zastoupení dřevin údaj v desítkách procent, dle terénního zjištění; prům. výška průměrná výška (hlavního) porostu v metrech; stupeň přir. stupeň přirozenosti dle metodiky (A les původní, B přírodní, C přírodě blízký, D kulturní, E nepůvodní); nal. naléhavost, zásah: 1 naléhavý, nezbytný pro předmět ochrany, 2 vhodný, 3 možný, zbytný.

41 Pøíloha M1 Orientaèní mapa s vyznaèením území Podklad: turistická mapa, Meters ZCHÚ je v podkladu vyznaèeno vèetnì ochranného pásma. Na západì navazuje PR Èerná hora s ochranným pásmem. 1:25000

42 Pøíloha M2 Katastrální mapa se zákresem ZCHÚ a jeho ochranného pásma Meters 1:5000

43 Pøíloha M3 Mapa dílèích ploch Meters 1:5000

44 Pøíloha M4 Lesnická mapa typologická 7R2 8G3 8K2 8S1 8G3 8R3 8R1 8Z4 8S Meters 1:5000

45 Pøíloha M5 Stupnì pøirozenosti lesních porostù stupnì pøirozenosti A - les pùvodní B - les pøírodní C - les pøírodì blízký D - les kulturní E - les nepùvodní vlevo navazuje ochranné pásmo sousední PR Èerná hora Meters 1:5000

46 Mapa vlastnického separátu Frýdlant, LHC: platnost : od do oddělení : 338 Vlastník : * M 1 :

47 Detailní ortofotomapa vrchovištì (cca r. 2006) Pøíloha M Meters 1:1500