Plán péče. o: Národní přírodní rezervaci Rašeliniště Jizerky na období:

Transkript

1 Plán péče o: Národní přírodní rezervaci Rašeliniště Jizerky na období:

2 Plán péče o NPR Rašeliniště Jizerky Obsah 1. Základní údaje o zvláště chráněném území Základní identifikační údaje Údaje o lokalizaci území Vymezení území podle současného stavu katastru nemovitostí: Výměra území a jeho ochranného pásma Překryv území s jinými chráněnými územími Kategorie IUCN Předmět ochrany ZCHÚ Předmět ochrany EVL anebo PO, s kterými je ZCHÚ v překryvu Cíl ochrany Rozbor stavu zvláště chráněného území s ohledem na předmět ochrany Stručný popis území a charakteristika jeho přírodních poměrů Historie využívání území a zásadní pozitivní i negativní vlivy lidské činnosti v minulosti, současnosti a blízké budoucnosti Související plánovací dokumenty, správní rozhodnutí a právní předpisy Současný stav ZCHÚ a přehled dílčích ploch Zhodnocení výsledků předchozí péče a dosavadních ochranářských zásahů do území a závěry pro další postup Stanovení prioritních zájmů ochrany území v případě jejich možné kolize Plán zásahů a opatření Výčet, popis a lokalizace navrhovaných zásahů a opatření v ZCHÚ Zásady hospodářského nebo jiného využívání ochranného pásma včetně návrhu zásahů a přehledu činností Zaměření a vyznačení území v terénu Návrhy potřebných administrativně-správních opatření v území Návrhy na regulaci rekreačního a sportovního využívání území veřejností Návrhy na vzdělávací využití území Návrhy na průzkum či výzkum a monitoring předmětu ochrany území Závěrečné údaje Předpokládané orientační náklady hrazené orgánem ochrany přírody podle jednotlivých zásahů (druhů prací) Použité podklady a zdroje informací Seznam používaných zkratek Plán péče zpracoval Přílohy Strana 2

3 Plán péče o NPR Rašeliniště Jizerky 1. ZÁKLADNÍ ÚDAJE O ZVLÁŠTĚ CHRÁNĚNÉM ÚZEMÍ 1.1 Základní identifikační údaje evidenční číslo: 365 kategorie ochrany: národní přírodní rezervace název území: Rašeliniště Jizerky druh právního předpisu, kterým bylo území vyhlášeno: výnos orgán, který předpis vydal: Ministerstvo kultury ČSR číslo předpisu: /87-VI/2 datum platnosti předpisu: datum účinnosti předpisu: Starší a související právní předpisy: druh právního předpisu: výnos (první vyhlášení, zrušen r. 1965) orgán, který předpis vydal: Ministerstvo školství a kultury číslo předpisu: /60-V/2 datum platnosti předpisu: druh právního předpisu: výnos (přehlášení, zrušen r. 1987) orgán, který předpis vydal: Ministerstvo školství a kultury číslo předpisu: /65-V/2 datum platnosti předpisu: druh právního předpisu: vyhláška (změna kategorie na NPR) orgán, který předpis vydal: Ministerstvo životního prostředí ČR číslo předpisu: 395/1992 Sb. datum platnosti předpisu: datum účinnosti předpisu: druh právního předpisu: vyhláška orgán, který předpis vydal: Ministerstvo životního prostředí ČR číslo předpisu: 46/2010 Sb. datum platnosti předpisu: datum účinnosti předpisu: Údaje o lokalizaci území kraj: Liberecký okres: Jablonec nad Nisou obec s rozšířenou působností: Tanvald obec s pověřeným obecním úřadem: Tanvald obec: Kořenov katastrální území: Jizerka Příloha M1: Orientační mapa s vyznačením území Strana 3

4 Plán péče o NPR Rašeliniště Jizerky 1.3 Vymezení území podle současného stavu katastru nemovitostí: Rezervaci tvoří dvě nestejně velké části propojené vymezeným ochranným pásmem. Vlastní rezervace má dle lesní obrysové mapy výměru 114,87 ha (hlavní část 102,22 ha, menší část zvaná Na Pramenech 12,66 ha), ochranné pásmo zaujímá 72,64 ha. Dle zřizovacího výnosu z r je výměra rezervace 112,21 ha a ochranného pásma 71,25 ha. NPR není geodeticky zaměřena a proto jsou uvedené rozlohy pouze přibližné. Příloha M2: Katastrální mapa se zákresem ZCHÚ a ochranného pásma Zvláště chráněné území Tabulka 1: Parcelní vymezení NPR Rašeliniště Jizerky k. ú Jizerka parcela dle KN st. 429 druh pozemku způsob využití LV výměra celkem Výměra v ZCHÚ zastavěná plocha a zbořeniště nádvoří 1771/7 lesní pozemek /1 lesní pozemek lesní pozemek lesní pozemek lesní pozemek trvalý travní porost /1 lesní pozemek trvalý travní porost /4 lesní pozemek /1 lesní pozemek ostatní plocha ostatní komunikace ostatní plocha ostatní komunikace vodní plocha koryto vodního toku přirozené nebo upravené Celkem Výměry v metrech čtverečních, dle katastru nemovitostí; plocha částečně zaujatých parcel zjištěna digitalizací, vzhledem k nepřesnosti podkladu, resp. jeho nedokonalému překryvu s lesní obrysovou mapou, na jejímž základě je vytýčena hranice území, je zatížena určitou chybou; zařazení parcel vyznačených kurzívou do NPR je nejisté (ve zřizovacím výnosu tyto parcely uvedeny nejsou). Ochranné pásmo Tabulka 2: Parcelní vymezení ochr. pásma NPR Rašeliniště Jizerky k. ú Jizerka parcela dle KN druh pozemku způsob využití LV výměra celkem Výměra v ZCHÚ 1771/7 lesní pozemek lesní pozemek vodní plocha koryto vodního toku přirozené nebo upravené 2076/2 ostatní plocha ostatní komunikace ostatní plocha ostatní komunikace Celkem parcela č do území zasahuje jen nepatrnou částí; souhrnná výměra je opět stanovena výše uvedeným způsobem Strana 4

5 Plán péče o NPR Rašeliniště Jizerky 1.4 Výměra území a jeho ochranného pásma druh pozemku ZCHÚ OP plocha v ha plocha v ha lesní pozemky 110,76 72,15 vodní plochy 1,63 0,53 trvalé travní porosty 1,60 orná půda ostatní zem. pozemky ostatní plochy 0,42 0,35 zast. plochy a nádvoří 0,02 plocha celkem 114,43 73,09 Způsob využití pozemku ZCHÚ plocha v ha Tabulka 3 OP plocha v ha zamokřená plocha rybník nebo nádrž vodní tok 1,63 0,53 neplodná půda ost. způsoby využití 0,42 0,35 celková výměra stanovena součtem z výše uvedených údajů, vzhledem k odlišné metodice zjištění se mírně odlišuje od výměry dle LHP a dle zřizovacího výnosu 1.5 Překryv území s jinými chráněnými územími národní park: ne chráněná krajinná oblast: Jizerské hory jiný typ chráněného území: CHOPAV Jizerské hory Natura 2000 ptačí oblast: CZ Jizerské hory evropsky významná lokalita: CZ Rašeliniště Jizerky Příloha M1: Orientační mapa s vyznačením území 1.6 Kategorie IUCN IV. řízená rezervace 1.7 Předmět ochrany ZCHÚ Předmět ochrany ZCHÚ podle zřizovacího předpisu Posláním rezervace je ochrana porostů, květeny, rašelinišť a krajinných útvarů. (čl. 1, odst. 2 výnosu MK ČSR č /87-VI/2 ze dne ) Strana 5

6 Plán péče o NPR Rašeliniště Jizerky Hlavní předmět ochrany ZCHÚ současný stav A. ekosystémy Tabulka 4 název ekosystému podíl plochy popis ekosystému v ZCHÚ* rašelinné a podmáčené smrčiny 38,6 % staré, většinou silně poškozené až zcela odumřelé rašelinné smrčiny as. Sphagno-Piceetum, místy s dožívající klečí v podrostu, porosty s různě rozvinutou přirozenou a zčásti i umělou obnovou, včetně nevhodných podsadeb kleče; původní populace Betula carpatica; dále podmáčené smrčiny as. Bazzanio-Piceetum, zčásti přechodného typu k rašelinným a třtinovým smrčinám klečové porosty 14,5 % většinou zapojené porosty vzrostlé autochtonní kleče (Pinus mugo s. str.) na vrchovišti, ve vlhčích partiích rozvolněné, se světlinami a bezlesími, v sušších okrajích s expanzí smrku; as. Pino mugo- Sphagnetum bezlesí vrchovištního typu 7,2 % společenstva přirozeného vrchovištního bezlesí na bultech sv. Sphagnion medii a Oxycocco- Ericion, v nižším přeplavovaném stupni sv. Leuko- Scheuchzerion palustris a Sphagno recurvi- Caricion canescentis; jako dominanty se uplatňují Trichophorum cespitosum, Eriophorum vaginatum, Carex pauciflora, Eriophorum angustifolium, Carex rostrata, případně C. limosa, význačný je výskyt druhů Erica tetralix (původnost výskytu sporná) a Scheuchzeria palustris; v mechovém patře dom. Sphagnum fallax, S. papillosum a S. tenellum, ve šlencích S. cuspidatum, Gymnocolea inflata a Warnstorfia fluitans + vzácnější druhy nejlépe zachovalá vrchovištní bryoflóra v CHKO bezlesí náplavového typu 7,9 % fytocenologicky nevyhraněné porosty s dom. Nardus stricta a Molinia caerulea, místy též s Avenella flexuosa, Deschampsia cespitosa a ve vlhčích partiích s Carex rostrata a Juncus filiformis, floristicky chudá společenstva stabilizovaných náplavů na přechodu do rašelinného terénu; sporadický výskyt Juniperus communis subsp. alpina bezlesí pramenného typu 6,9 % většinou menší bezlesí sycená gravitační vodou, porosty různé fyziognomie, v bylinném patře s dom. Carex nigra, C. rostrata, C. echinata, C. canescens, Juncus filiformis, Calamagrostis villosa aj., v mechovém patře dom. Sphagnum fallax, méně S. riparium a Polytrichum commune, druhově chudá společenstva *údaje v procentech pro vlastní rezervaci, převzaté z botanického inventarizačního průzkumu (VIŠŇÁK 2005, upraveno); v ochranném pásmu jsou z uvedených ekosystémů zastoupeny významněji jen smrčiny v podílu cca 34 %, zastoupení přirozených bezlesí je nepatrné Strana 6

7 Plán péče o NPR Rašeliniště Jizerky 1.8 Předmět ochrany EVL anebo PO, s kterými je ZCHÚ v překryvu A. typy přírodních stanovišť kód a název typu přír. stanoviště 6230* Druhově bohaté smilkové louky na silikátových podložích v horských oblastech (a v kontinentální Evropě v podhorských oblastech) podíl plochy v ZCHÚ (%) popis biotopu typu přír. stanoviště Tabulka v zájmovém území jen floristicky velmi chudé smilkové a bezkolencové trávníky na stabilizovaných a zčásti zrašelinělých náplavech Jizerky, popř. jejích přítoků 7110* Aktivní vrchoviště 7 přirozená bezlesí s mozaikou společenstev bultů a šlenků, zvláště hojně se suchopýrkem trsnatým (Trichophorum cespitosum), nejbohatší populace blatnice bahenní (Scheuchzeria palustris) v Jiz. horách 7140 Přechodová rašeliniště a třasoviště 10 bezlesí malých i větších rozměrů ovlivněná proudící vodou, sv. Sphagno recurvi- Caricion canescentis 91D0* Rašelinný les 40 porosty vrchovištní kleče a rašelinné smrčiny, většinou značně poškozené až rozpadlé, s probíhající obnovou, zčásti umělou 9410 Acidofilní smrčiny (Vaccinio- Piceetea) 10 podmáčené a třtinové smrčiny mimo vlastní vrchoviště, většinou mladší porosty v relativně dobrém zdravotním stavu hvězdičkou jsou označeny prioritní typy stanovišť; podíl plochy se vztahuje pouze k území vlastní rezervace, v ochranném pásmu je s výjimkou posledního typu výrazně nižší; zbytek do 100 % připadá na mladé, často nezajištěné porosty B. evropsky významné druhy a ptáci Tabulka 6 název druhu aktuální početnost/ vitalita populace v ZCHÚ stupeň ohrožení popis biotopu druhu Aegolius funereus součást populace na rozsáhlejším zranitelný smrčiny sýc rousný území, stavy ko- lísají, nepravidelně hnízdí Tetrao tetrix tetřívek obecný 5-12 tokajících kohoutků ohrožený rašelinná bezlesí 1.9 Cíl ochrany Cílový stav území by se měl přiblížit stavu před vypuknutím imisně ekologické katastrofy v 70. letech minulého století. Ve vlastní rezervaci by měly být omezeny lidské vlivy, především hospodářské zásahy do porostů na nezbytně nutnou míru. Žádoucí je potlačení až úplné odstranění nepůvodních prvků, což se týká zejména výsadeb stanovištně nepůvodní kleče. Poté by měly být porosty ponechány samovolnému vývoji, bez pěstebních opatření a s minimalizací rozsahu nahodilých těžeb. Podobný přístup lze doporučit i u části porostů v ochranném pásmu, zejména v případě rašelinných a výrazně podmáčených poloh. Tyto porosty by měly získat přírodní charakter, s minimálním hospodářským usměrňováním. V sušších polohách, které jsou z hlediska předmětu ochrany méně významné, lze připustit omezené produkční využití. Může zde probíhat porostní výchova s využitím probírkové hmoty. Obnovní těžby by měly být realizovány výběrným, případně skupinově clonným způsobem. Je zde žádoucí ponechání části stromů na dožití a celkové prodloužení mýtného věku. Strana 7

8 Plán péče o NPR Rašeliniště Jizerky 2. ROZBOR STAVU ZVLÁŠTĚ CHRÁNĚNÉHO ÚZEMÍ S OHLEDEM NA PŘEDMĚT OCHRANY 2.1 Stručný popis území a charakteristika jeho přírodních poměrů Geomorfologie a geologie Dle geomorfologického členění ČR (DEMEK et al. 1987) náleží zájmové území do Krkonošsko-jesenické soustavy (subprovincie), Krkonošské podsoustavy (oblasti), celku Jizerské hory, podcelku Jizerská hornatina a okrsku Soušská hornatina. NPR Rašeliniště Jizerky je situována v širokém plochém údolí mezi Vlašským a Středním jizerským hřbetem, podél toku říčky Jizerky, v nadmořské výšce kolem 865 m. Nejnižším bodem vlastní rezervace je hladina Jizerky na jižním okraji území (857 m), nejvyšší místa tvoří horní okraje rezervace na jihozápadě, pod Promenádní cestou (cca 880 m). Ochranné pásmo pak v nejzápadnějším výběžku dosahuje nadmořské výšky až 920 m. Terén je na většině území rovinatý nebo jen mírně svažitý, na západě pod Promenádní cestou výrazněji ukloněný k SV. Na protilehlé straně rezervace je terén méně sklonitý, orientovaný k jihozápadu. V drobnějším měřítku je modelace reliéfu podmíněna náplavy Jizerky a dalších potoků na straně jedné a ložisky rašeliny na straně druhé. Horninové podloží tvoří dle Přehledné geologické mapy Krkonoš a Jizerských hor (CHALOUPSKÝ 1989) výrazně porfyrická, středně zrnitá žula až granodiorit krkonošskojizerského žulového plutonu, stratigraficky řazená do svrchního karbonu. Ta vystupuje na povrch v podobě jednotlivých balvanů v okrajových svažitějších částech území, zejména pod Promenádní cestou. Žulové podloží je na většině území překryto ložisky rašeliny, jejíž mocnost zřejmě nikde nepřesahuje 3 m. Palynologicky studované profily byly nejvýše 240 cm hluboké (PUCHMAJEROVÁ 1929), počátky rašelinění sahají již do preboreálu, případně staršího boreálu. Jádrová část území je tradičně označovaná jako Malá jizerská louka. V území lze rozlišit celkem pět dílčích vrchovišť, z nichž čtyři popsal a mapově vymezil již RICHTER (1937), jehož členění později převzal SÝKORA (1969): I. část leží na východě a zahrnuje největší rašelinné bezlesí v území, tzv. Klugeho louku s okolím, II. část je situována severně od první a její jádro tvoří tzv. Dlouhá louka, III. část představuje sušší vrchoviště v sz. části území, nyní již jen s malými zbytkovými bezlesími, IV. část leží jižně od Jizerské silnice a jejím jádrem je tzv. Vyhlídková (jediná turisticky zpřístupněná) louka. Izolované postavení má část pátá, zvaná Na Pramenech, ležící výše proti proudu Jizerky toto odlehlejší vrchoviště již Richter do svého popisu nepojal. Významnou složkou kvartérního pokryvu jsou rovněž štěrkovité náplavy Jizerky a dalších vodotečí. Obnažené náplavy jsou vyvinuty jen v úzkém doprovodu vodotečí, na většině plochy jsou již déle zazemněné a sedimentační činnost probíhá jen ve velmi omezeném měřítku. Petrologicky významné jsou náplavy Safírového potoka, pravostranného přítoku Jizerky při jihovýchodním okraji území. Již před staletími zde byly nacházeny a rýžováním náplavů získávány vzácné minerály ceněné jako drahokamy a polodrahokamy. Z nich nejvíce proslul černý ilmenit označovaný zde též jako iserin, podstatně vzácnější byly rubíny a safíry. Výčet dosud zjištěných minerálů je velmi široký. ABTOVÁ & BURDA (1981) uvádějí následující: amfibol, anatas, apatit, diopsid, epidot, galenit, leukoxen, monazit, titanit, chlorit, magnetit, spe- Strana 8

9 Plán péče o NPR Rašeliniště Jizerky kularit, limonit, scheelit, ametyst, záhněda, křišťál, anaturit, chalcedon, chrysopras, granát, zirkon, kolumbit, nigrin, psilomelan, červený a modrý spinel, pleonast, turmalin, ilmenit. V novější době bylo údajně zjištěno i stopové množství zlata a wolframu. Obrázek 1: Situační mapa Malé jizerské louky (RICHTER 1937). Překlad legendy (shora dolů): společenstva vrchovištního bezlesí; ostřicová společenstva; společenstva minerálních, tj. nezamokřených půd (Nardetum); klečové porosty; smrčiny; mrazové formy smrku; zamokření; posed; borkoviště; dokončení legendy v pravém dolním rohu: průsek; potok; (odvodňovací) příkop. Strana 9

10 Plán péče o NPR Rašeliniště Jizerky Půdní poměry V půdním pokryvu oblasti se odráží minerálně chudé horninové podloží, většinou jen málo členitý reliéf podmiňující stagnaci srážkových i podpovrchových vod a zejména chladné, mimořádně humidní klima. Základní přehled podává Půdní mapa ČR, listy Liberec a Harrachov (TOMÁŠEK 1992, 1995). V území jsou vyznačeny tyto základní mapovací jednotky, které jsou dále diferencovány různými půdotvornými substráty: rašeliništní půda vrchovištní, na substrátu rašeliny vrchovištní, v okrajových částech území též na výrazně skeletovitých svahovinách, méně na kyselých intruzivech (žule); vůdčí jednotka území; glej zrašelinělý, na různých substrátech, podél toku Jizerky též na lehčích nivních sedimentech; semiglej na kyselých intruzivech je mapován (nejspíše omylem) v jz. středové části, pouze na listu Harrachov, na listu Liberec je vystřídán rašelinohumózním glejem podzol humusový, na substrátu kyselých intruziv, je mapován ve vyšším stupni reliéfu jižně od Jizerské silnice, na mapovém listu Liberec nemá návaznost; podzol zrašelinělý, na substrátu kyselých intruziv; jednotka velkoplošně vymapována v širokém okolí, zaujímá celé přilehlé svahy Středního jizerského a Vlašského hřbetu Citovaná mapa vznikla interpretací lesní typologické mapy a následnou generalizací odpovídající měřítku 1: Převod typologických jednotek na půdní jednotky není ale vždy adekvátní (v případě staršího mapového listu Harrachov je přímo zavádějící) a proto je lépe zmínit přímo rozložení vymapovaných lesních typů. Údaje v následující tabulce představují průmět lesních typů do hranic zájmového území. Tabulka 7: Lesní typy v území a jim odpovídající půdní jednotky (názvosloví viz HRAŠKO et al. 1991) lesní typ půdní typ* hektary procenta NPR OP celkem NPR OP celkem 7R1 kyselá rašelinná smrčina organozem typická až glejová 0,36 0,36 0,3 0,0 0,2 třtinová s metličkou křivolakou 7R2 kyselá rašelinná smrčina organozem typická (sušší) 7,38 6,01 13,39 6,5 8,2 7,2 borůvková 8K2 kyselá smrčina třtinová podzol typický až organozemní 14,54 23,11 37,65 0,1 0,3 0,2 8S1 svěží smrčina třtinová podzol typický až organozemní 0,07 0,22 0,28 4,9 36,7 17,4 8V3 podmáčená smrčina potočnzem, glej organozemní až rego- 19,06 14,05 33,11 3,6 2,5 3,2 podzol organozemní 8G3 podmáčená smrčina třtinová organozem glejová až glej 15,08 0,80 15,88 12,8 31,4 20,1 organozemní 8R1 vrchovištní smrčina suchopýrová organozem typická (vlhčí) 5,53 27,08 32,61 16,8 19,1 17,7 8R3 vrchovištní smrčina borůvková organozem typická (sušší) 4,05 1,88 5,92 13,3 1,1 8,5 9R1 vrchovištní kleč organozem typická (vlhčí) 28,10 0,03 28,13 24,8 0,0 15,0 nehodnoceno (bezlesí, neles) 19,15 0,52 2,41 16,9 0,7 10,5 Celkem 113,32 73,69 187,02 100,0 100,0 100,0 Dominantní půdní jednotkou území je organozem typická fibrická (vrchovištní), která zaujímá převážnou část pánve při Jizerce. V místech s vyšší hladinou podzemní vody, tj. zpravidla ve sníženinách, se vyvinula též organozem glejová, v okrajových částech vrchoviště a všude Strana 10

11 Plán péče o NPR Rašeliniště Jizerky mimo souvislejší rašelinná ložiska je pak hojně zastoupen glej organozemní. Ten je charakteristický zejména pro různá svahová prameniště, případně i zazemněné říční náplavy. Specifický útvar přestavují náplavové polohy v doprovodu Jizerky a jejích přítoků, zejména při Pařezovém potoce. Jsou zahrnuty pod lesním typem 8V3, zaujímají také významnou část nehodnocených ploch bezlesí. Ve vyvýšených polohách, zejména v ochranném pásmu jsou rozšířeny podzoly typické až organozemní, které z hlediska potenciální přirozené vegetace zachycují přechod třtinové a podmáčené smrčiny Klimatologie Podnebí oblasti je ovlivňováno především skutečností, že Jizerské hory tvoří první významnější překážku vlhkému oceánskému proudění od severu až severozápadu. Mohutné, příkře se zdvihající severní úbočí hor s relativní výškou m má výrazný kondenzační účinek a podmiňuje bohatou srážkovou činnost. Existence rozsáhlé náhorní plošiny s nezanedbatelnou plochou rašelinišť a mírněji spadající jižní svahy mají za následek, že nedochází k typickým fénovým situacím, ale ke zformování relativně chladného a vlhkého podnebí na většině plochy hor. Teplotní a zejména srážkové charakteristiky tak vykazují hodnoty, které bychom ve středoevropském prostoru očekávali ve větších nadmořských výškách. KONČEK (in VESECKÝ et al. 1958) řadí téměř celé Jizerské hory do chladné oblasti a mírně chladného okrsku. QUITT (1971) vymezuje v rámci chladné oblasti na území CHKO tři klimatické rajóny CH 4, CH 6 a CH 7. Zatímco jádrová část hor je zahrnuta do mírnějšího okrsku CH 6, pak sníženiny v povodí Jizerky a Jizery náleží již do drsnějšího rajónu CH 4. Tato klimatická jednotka se vyznačuje extrémnějším podnebím především z hlediska teplotních minim, která jsou zde zvýrazněna pánevním reliéfem podmiňujícím kumulaci chladného vzduchu. Délka okolních svahů představuje značný zdroj chladného vzduchu a poměrně plochý, jen zvolna se svažující reliéf dna údolí vytváří ideální podmínky pro vznik mrazových situací takřka po celé roční období. Vyhraněná mrazová poloha zejména střední části rezervace má značný ekologický význam pro selekci odolných (mrazuvzdorných a fenologicky pozdních) ekotypů smrku, která je patrně nesrovnatelná se smrkem jiné domácí provenience. V připojených tabulkách jsou uvedeny dlouhodobé průměry měsíčních teplot a srážek naměřené v 1. polovině 20. století na stálých pozorovacích místech v centrální části Jizerských hor. Na Jizerce je meteorologická stanička, která však systematicky měří pouze srážky. Teplotní charakteristiky lze do jisté míry odvodit z dlouhodobých průměrů pro nedalekou klimatickou stanici Desná-Souš. Tato stanice však leží asi o 100 m níže a v lépe ventilované údolní poloze mnohem méně vystavované stagnaci chladného vzduchu. Průměrné roční teploty se proto na Jizerce pohybují zřejmě slabě pod 4 C, lednové teploty kolem 5,5 C a teploty měsíce července kolem 13-13,5 C. Oblast Malé Jizerské louky se vyznačuje vyhraněnou pánevní polohou, která zejména v jádrové části území (Kyselá rovina s. str.) podmiňuje vznik jezer chladného vzduchu. Teplotní minima zde tudíž dosahují značných hodnot a s přízemními mrazy se lze s výjimkou července setkat během celého roku. Absolutní teplotní minimum -42 C bylo na Jizerce naměřeno v zimě r , v jádru rezervace jsou ale zřejmě ještě chladnější polohy. Značný rozsah bezlesí v plochém pánevním terénu podmiňuje zvýšené tepelné vyzařování a tak je zde po západu Slunce a před jeho východem výrazně chladněji než v okolním vyvýšeném terénu. S tím je spojena i častá tvorba přízemních (radiačních) mlh, které jsou zde patrně častější než kdekoliv jinde na horách. Strana 11

12 Plán péče o NPR Rašeliniště Jizerky Tabulka 8: Roční chod teplot za období (VESECKÝ et al. 1961) údaje ve C I II III IV V VI VII VIII IX X XI XII rok IV-IX X-III Nová Louka -4,8-4,0-0,8 3,3 9,1 12,0 13,8 12,9 9,7 5,2 0,0-3,3 4,4 10,1 Desná, Souš -4,9-4,0-0,8 3,1 8,8 12,1 14,0 13,1 9,8 5,2 0,1-3,4 4,4 10,2 stanice Bedřichov, Nová Louka (780 m), stanice Desná, Souš (772 m) Tabulka 9: Roční chod srážek za období (VESECKÝ et al. 1961) údaje v mm I II III IV V VI VII VIII IX X XI XII rok IV-IX X-III Nová Louka Kristiánov U Studánky Jizerka Desná, Souš stanice: Bedřichov, Nová Louka (780 m); Bedřichov, Kristiánov (798 m); Bílý Potok, U Studánky (900 m); Jizerka (870 m), Desná, Souš (772 m). Výše uvedené hodnoty se vztahují pouze na období let V novější době dochází ke zřetelným klimatickým posunům, což přesvědčivě dokládá i srovnávací tabulka teplot a srážek pro dvě stálé klimatické stanice na území Jizerských hor Bedřichov a Souš (údaje ČHMÚ převzaty z práce JÓŽA & VONIČKA 2004). Z jednoduché analýzy těchto zveřejněných měření vycházejí najevo tyto poznatky: v posledních desetiletích dochází k pozorovatelnému vzestupu průměrných teplot oproti první polovině 20. století. Odchylky za všechny měsíce jsou kladné, nejvýraznější u měsíců srpna, v případě průměrů za období též u měsíců května, ledna a července. Relativně nejmenší vzestup teplot je v měsících září až prosinec a v březnu. U stanice Souš jsou odchylky celkově poněkud nižší, což lze vysvětlit mj. ochlazujícím účinkem srážek, které jsou tu v současnosti četnější než na Bedřichově. vývoj srážkové činnosti probíhá diferencovaně. Na stanici Bedřichov dochází ke zřetelnému úbytku srážek, zejména v měsících lednu, dubnu, srpnu a říjnu. Na stanici Souš došlo za sledované období naopak k mírnému vzestupu srážkových úhrnů, především v měsících březnu a prosinci. Naopak mírný deficit je zaznamenán v srpnu a dubnu. Tyto odlišnosti lze vysvětlit vyšším podílem vlhkého proudění z jižních kvadrantů oproti minulosti. Polohy orientované k jihu jsou tak oproti minulosti mírně vlhčí, zatímco polohy otevřené severozápadnímu proudění jsou dnes relativně sušší. Podobné výsledky byly zjištěny i na dalších klimatických stanicích v regionu (např. srovnání srážkového vývoje v Liberci a Jablonci a na některých stanicích v Podještědí). Strana 12

13 Plán péče o NPR Rašeliniště Jizerky Tabulka č. 10: Vývoj teplot a srážek na stanici Bedřichov teploty srážky období (a)1901- (b) (c)1991- b-a c-a (a)1901- (b) (c)1991- b/a c/a leden % 69 % únor % 84 % březen % 114 % duben % 77 % květen % 99 % červen % 85 % červenec % 98 % srpen % 74 % září % 100 % říjen % 76 % listopad % 80 % prosinec % 90 % rok * % 86 % jaro % 96 % léto % 85 % podzim % 85 % zima % 81 % * v publikaci je uvedeno 1218 mm, součet za měsíce vychází Patrně jde o chybu, neboť tak velký rozdíl nelze vysvětlit zaokrouhlováním měsíčních úhrnů. Tabulka č. 11: Vývoj teplot a srážek na stanici Souš teploty srážky období (a)1901- (b)1961- (c)1991- b-a c-a (a)1901- (b) (c)1991- b/a c/a leden % 98 % únor % 119 % březen % 157 % duben % 90 % květen % 96 % červen % 90 % červenec % 115 % srpen % 89 % září % 113 % říjen % 98 % listopad * % 95 % prosinec % 125 % rok % 106 % jaro % 114 % léto % 98 % podzim % 102 % zima % 113 % * v citované publikaci je uvedena hodnota 0,7 C. Domnívám se, že jde o omyl (soudím tak podle teplotního vývoje na stanici Bedřichov a celkových trendů), proto je hodnota opravena na +0,7 C. Nesoulad je rovněž u součtů srážkových úhrnů za mladších období Strana 13

14 Plán péče o NPR Rašeliniště Jizerky Hydrologie Zájmové území se nachází celé v povodí Jizerky (stejnojmenný, avšak mohutnější tok pramení v západních Krkonoších, v Horních Mísečkách), která je pravostranným přítokem Jizery. Jizerka protéká napříč zájmovým územím ve směru SZ-JV, na jihu pak tvoří i jeho východní hranici. Je zde větším potokem, postupně mohutnícím, vytvářejícím menší plochy štěrkovitých náplavů (jejich větší část je již zarostlá). Na rozdíl od horní Jizery (území nedaleké NPR Rašeliniště Jizery) vytváří pouze mírné zákruty, poněkud výraznější v dolní části toku, kde jsou slabě naznačeny i meandry. Tvořivá činnost toku tj. eroze a sedimentace jsou zde tedy podstatně omezenějšího rozsahu než na Jizeře, což lze přičítat menším průtokům a zřejmě i geomorfologickým poměrům. K záplavám zde sice pravidelně dochází, jejich dosah je ale značně omezenější než na Jizeře. Jizerka přibírá na svém průtoku rezervací a jejím ochranným pásmem postupně čtyři významnější přítoky. Zleva je to nejprve Příčná voda, pramenící v oblasti Krásné a Tetřeví louky. Tento potok protéká jen krátce nejsevernější částí ochranného pásma, kde má poměrně značný spád. Většího významu je Pařezový (též Pařezitý) potok (Klötzerfloss, cf. RICHTER 1937) pramenící jižně od Pytláckých kamenů, který protéká napříč severovýchodní částí rezervace a vyváří zde poměrně výrazné náplavové sedimenty. Tento potok ústí do Jizerky na velkém bezlesí zasahujícím až k Jizerské silnici. Zprava do Jizerky přitéká nejprve Hlinitý (též Jílový) potok (Lehmfloss, cf. RICHTER 1937) a zcela na jihu Safírový potok. Oba tyto toky jsou menší než již zmíněné levostranné přítoky a vytvářejí jen omezené náplavy (při Safírovém potoce antropogenně převrstvené v důsledku dřívějšího rýžování). Vodní ploch y jsou zastoupeny větším počtem rašelinných jezírek na významnějších vrchovištních bezlesích. Jde především o šlenky, tj. mělké vodní plochy nepravidelného tvaru, často navzájem propojené a v okrajích periodicky vysychající. Na vrchovištích v jižní části území se lze setkat i s nepravými flarky, poněkud hlubšími jezírky protáhlého tvaru, podmíněnými sesedáním rašeliny ve svahu a vyplňováním vzniklých trhlin vodou (tzv. kluzné jevy Rutschungserscheinungen). Velká hlubší jezírka přibližně oválného tvaru blänky jsou poměrně vzácná a vyskytují se hlavně na tzv. Vyhlídkové louce jz. od Jizerské silnice a na skryté louce ležící ve svahu pod ní. Pěkná samostatná tůňka se nachází již vně rezervace naproti hostinci Pešákovna Botanické poměry Z hlediska fytogeografického členění (SKALICKÝ 1988) náleží zájmové území do obvodu České oreofytikum, fytogeografického okresu 92. Jizerské hory, podokresu b. Jizerské louky. Jizerské hory jako celek se vyznačují velmi chudou květenou přechodného hercynskosudetského typu, odpovídající klimaxu horských jedlosmrkových bučin a zonálních, častěji však podmáčených a rašelinných smrčin a nelesních vrchovišť. Převažují tudíž prvky boreálně-montánního rozšíření, na vrchovištích pak nepočetné druhy subarktického rozšíření. Významný je i podíl druhů se subatlantským rozšířením, což odpovídá klimatickým podmínkám a geografickému postavení Jizerských hor na západním okraji sudetského masívu. Podokres Jizerské louky, do něhož spadá i zájmové území nebo alespoň jeho podstatná část, se vyznačuje poněkud bohatší květenou, na níž se podílejí: druhy vrchovištních bezlesí, zastoupené zde s větší frekvencí než v podokresu Jizerské hory lesní: Andromeda polifolia, Betula carpatica, Carex limosa, Carex pauciflora, Drosera rotundifolia, Empetrum nigrum, Erica tetralix, Oxycoccus palustris, Pinus mugo, Vaccinium uliginosum, Trichophorum cespitosum; význačné relikty, uváděné zčásti jen z polské strany Velké Jizerské louky a zčásti již vyhynulé: Betula nana, Carex chordorrhiza, Juniperus communis subsp. alpina, Linnaea borealis, Rubus chamaemorus, Salix myrtilloides, Scheuchzeria palustris; Strana 14

15 Plán péče o NPR Rašeliniště Jizerky druhy vysokobylinných niv a papratkových smrčin, přesahující sem již z blízkých Krkonoš: Athyrium distentifolium, Cicerbita alpina, Gentiana asclepiadea, Polygonatum verticillatum, Ranunculus platanifolius, Salix silesiaca, Silene dioica, Streptopus amplexifolius, Veratrum album subsp. lobelianum; vzácnější druhy různých nelesních stanovišť: Arnica montana, Carex diandra, Dactylorhiza fuchsii, Epilobium nutans, Gymnadenia conopsea, Lycopodiella inundata, Menyanthes trifoliata, Meum athamanticum, Montia hallii, Pedicularis sylvatica, Potentilla palustris, Rumex arifolius, Swertia perennis, Trollius altissimus, dále řada běžnějších lučních druhů svazu Polygono-Trisetion, jako je Bistorta major, Cardaminopsis halleri, Cirsium heterophyllum, Phyteuma spicatum aj.; troficky náročnější lesní prvky, rostoucí na Bukovci: Campanula latifolia, Circaea alpina, Daphne mezereum, Dentaria bulbifera, Dentaria enneaphyllos, Festuca altissima, Galeobdolon montanum, Galium odoratum, Lonicera nigra, Lysimachia nemorum, Mercurialis perennis, Milium effusum, Myosotis sylvatica, Paris quadrifolia, Ranunculus lanuginosus, Ribes alpinum, Sanicula europaea, Thalictrum aquilegiifolium, Valeriana excelsa subsp. sambucifolia. Historie botanických průzkumů. V širší oblasti zahrnující i Velkou Jizerskou louku a Bukovec lze zaznamenat první botanické aktivity již kolem roku 1600 (FRANKE 1594, SCHWENCKFELD 1600, 1607 sec. PLOCEK 1983: 6). Početnější botanické nálezy pocházejí dále až z konce 18. století od F. W. SCHMIDTA, který z důvodů větší botanické atraktivity věnoval svůj zájem hlavně oběma již zmíněným blízkým lokalitám. Později (v první polovině 19. století) v širším prostoru botanizovali mj. P. M. OPIZ a I. F. TAUSCH. Ve druhé polovině století se území věnovali mj. A. ANDRÉ, K. G. LIMPRICHT, W. WINKLER (cf. PLOCEK op. c.). Základní botanický popis Malé jizerské louky nalézáme až v pracích z 20. století. První z nich uveřejnil bryolog SCHIFFNER (1908), který se vedle výčtu nalezených mechů zmiňuje i o hromadném výskytu Juniperus nana, jenž tvoří porosty klečovitého vzhledu, zejména podél toku Jizerky (tato informace je poměrně zajímavá, neboť v současnosti jalovec v území roste jen řídce a spíše jednotlivě). Z cévnatých rostlin uvádí převažující Trichophorum cespitosum a Eriophorum vaginatum, dále Andromeda polifolia, Empetrum nigrum, Carex echinata aj. Značně obsáhlejší charakteristiku jizerských luk podává SCHUSTLER (1918). Bohužel ale v popisu slučuje Velkou i Malou jizerskou louku, což dosti snižuje výpovědní hodnotu jeho sdělení. Podrobnější informace o vegetačních poměrech území podává FIRBAS (1929), který zde zřejmě provedl i zjednodušenou pylovou analýzu. Palynologickému průzkumu se tu předtím věnoval PLAIL (1927) a krátce poté PUCHMAJEROVÁ (1929). V roce 1929 objevil H. RICHTER na Malé Jizerské louce vřesovec čtyřřadý (RICHTER 1930 sec. SÝKORA 1974), týž autor zájmovou lokalitu později podrobně zdokumentoval (RICHTER 1937). Citovaná práce je údajně pouze stručný výtahem z obsáhlejšího rukopisu. Zvláště cennou součástí práce je mapa vegetačních formací v prostoru Malé Jizerské louky či Kyselé roviny (Sauere Ebene). Ze stejné doby pochází i pojednání o růstových formách smrku v mrazových rašelinných pánvích (SIGMOND 1937). Nověji v území botanizovali SÝKORA (1969, 1971, 1974) a PLOCEK (1974, ). SÝKORA (1969) aktualizoval starší RICHTERŮV popis území, v práci z r se pak zaměřil na otázku původnosti druhu Erica tetralix na tzv. Klugeho louce. Ve shodě s většinovým názorem té doby se přiklonil k názoru, že vřesovec je na Malé Jizerské louce nepůvodním, zavlečeným druhem. Několik floristických údajů (Alchemilla sp. div., Meum athamanticum) přinesl z území i FRÖHNER (1971). Souborně bylo území dnešní NPR Rašeliniště Jizerky vyhodnoceno v prvním botanickém inventarizačním průzkumu (ABTOVÁ & BURDA 1981). Z téhož roku pocházejí diplomové práce HOUŠKOVÉ (1981) a SAJVEROVÉ (1981). První autorka fytocenologicky zhodnotila rostlinná společenstva rašelinišť (z Malé Jizerské louky dokládá 14 snímků, 2 další z nedalekých pramenů Jizerky), druhá zde prováděla pylovou analýzu rašelinného profilu. V roce 1991 byla Malá Jizerská louka zařazena do sítě monitoračních ploch pro sledování změn rašelinných fytocenóz (RYBNÍČEK ). Třikrát ročně jsou tu zjišťovány vybrané stanovištní charakteristiky, v delším časovém odstupu se zapisují fytocenologické snímky. Celkem je zde studováno 14 trvalých ploch, tedy nejvíce ze všech sledovaných vrchovišť Jizerských hor (po sedmi na tzv. Vyhlídkové a Klugeho louce). V r zpracovával autor této dokumentace (VIŠŇÁK 2000) přírodovědné podklady pro plán péče, o pět let později navázal botanickým inventarizačním průzkumem (VIŠŇÁK 2005). Klíčové části území zhodnotila v mapování biotopů KRÁLOVÁ (2002), aktualizaci mapování provedl autor tohoto textu začátkem tohoto roku (2010) na základě terénního šetření z roku předchozího. Květena území. Celkem je dosud z území uváděno 182 druhů cévnatých rostlin, z toho ale značnou část tvoří druhy synantropní, rozšířené pouze při okrajích území, zejména v doprovodu Jizerské silnice. ABTOVÁ & BURDA (1981) uvádějí z vlastní rezervace bez zahrnutí ochranného pásma, 109 druhů. VIŠŇÁK (2000) zaznamenal 134 druhy, z toho 77 pro severní část území a 118 pro jižní, včetně ochranného pásma. Při inventarizačním průzkumu o Strana 15

16 Plán péče o NPR Rašeliniště Jizerky pět let později (VIŠŇÁK 2005) byly zapsány 124 druhy pro celé území, z toho 81 druh pro severní část NPR, 80 druhů pro jižní část, 41 druh pro část Na Pramenech a 90 druhů pro ochranné pásmo. V tomto roce (2010) bylo pro stejně ohraničená dílčí území zapsáno 73, 58, 33 a 67 druhů, pro celé území pak 98 druhů. Je však třeba poznamenat, že aktuální šetření bylo jen velmi orientační, mimo jiné z toho důvodu, že květena NPR byla autorem v relativním detailu vyhodnoceno již v předchozích letech. Vzácné a ohrožené druhy V území byl při průzkumech prováděných od r zaznamenán výskyt následujících významnějších druhů rostlin v řazení dle kategorií červeného seznamu (PROCHÁZKA 2001): C1 kriticky ohrožené taxony (3): Erica tetralix, Juniperus communis subsp. alpina, Scheuchzeria palustris; C2 silně ohrožené taxony (3): Andromeda polifolia, Carex limosa, Lycopodiella inundata, nepotvrzený je údaj o výskytu Montia hallii; C3 ohrožené taxony (8): Arnica montana, Carex pauciflora, Drosera rotundifolia, Epilobium obscurum, Luzula sudetica, Lycopodium annotinum, Oxycoccus palustris, Trichophorum cespitosum; C4 vzácnější taxony vyžadující pozornost (5): Betula carpatica, Blechnum spicant, Empetrum nigrum, Epilobium palustre, Gnaphalium norvegicum; další významné druhy: Cirsium heterophyllum, Homogyne alpina, Juncus squarrosus, Lastrea limbosperma, Lycopodium clavatum, Pinus mugo, Rumex arifolius, Rumex longifolius, Vaccinium uliginosum. Nepochybně nejzajímavějším druhem území je vřesovec čtyřřadý (Erica tetralix). Tento druh (sub)atlantského rozšíření tvoří dnes rozsáhlé a vitální porosty na Klugeho louce, největším rašelinném bezlesí v území. Původnost výskytu je ovšem sporná, proti sobě stojí argumenty ukazující na původnost i na zavlečení. Vřesovec působí na Klugeho louce jako rostlina domácí, plně zapojená do porostů vrchovištní vegetace. Jejich druhové složení se blíží porostům, v nichž roste vřesovec čtyřřadý v sz. Evropě (společenstva svazu Oxycocco- Ericion, mj. asociace Scirpo austriaci-sphagnetum papillosi, která je dobře vyvinuta na Klugeho louce). Nejbližší přirozený výskyt vřesovce se nachází v Polsku, ve vzdálenosti jen 30 km od Malé jizerské louky (KŘÍSA 1990), souvislé rozšíření druhu v Horní Lužici začíná zhruba 80 km odsud. Pozoruhodná je i zmínka o výskytu vřesovce čtyřřadého pod klečí (bohužel jen s obecným označením Jizerské hory) z r od F. W. Schmidta. Pokud by se tento údaj týkal Klugeho louky, bylo by to možné považovat za důkaz původnosti, neboť zavlečení v této době není pravděpodobné. Pochybnost ovšem vzbuzuje to, že kromě neurčité zmínky Schmidta unikal tento mimořádný druh jizerskohorských rašelinišť pozornosti řadám botaniků, kteří se zde od 19. století pohybovali. Vřesovec z Malé jizerské louky popsal teprve Helmut Richter v r (objevil jej zde o rok dříve). Richter uvádí, že vřesovec roste v šířce 10 m a délce 160 m, v přechodném pásmu mezi klečí a porostem bezkolence na vnějším okraji rašelinného komplexu vpravo při cestě z Jizerky na Smědavu (tj. při vnějším okraji Klugeho louky). Šlo tedy již v této době o rozsáhlý výskyt (oproti současnosti ovšem znatelně menší). Jehlík (1958) zmiňuje, že vřesovec je na Malé jizerské louce rozšířen v přechodné zóně mezi rašeliništěm a pásem kosodřeviny a s odkazem na Richtera dodává, že byl zavlečen asi před 30 lety se smrkovými sazenicemi z Holštýnska. Tato domněnka je ale zjevně nesprávná, neboť v r vřesovec již porůstal značnou plochu, k čemuž by těžko došlo bezprostředně po jeho zplanění. Jako nepůvodní označuje výskyt vřesovce i Sýkora (1974), který vyvozuje, že se vřesovec na Klugeho louku dostal patrně v r se smrkovými sazenicemi z Holštýnska. Ty byly v uvedeném roce ve velkém množství nakoupeny pro lesy velkostatku Smržovka a je tedy možné, že se přebytky sazenic nějakým způsobem dostaly do lesů frýdlantského panství, kam spadal revír Jizerka. Sýkora uvádí, že vřesovec roste asi v šířce 30 m a délce 80 m, podotýká však, že jde pouze o odhad. Současný výskyt je značně širší a v podstatě neměřitelný, protože vřesovec roste jednak v souvislém porostu blízko východního okraje bezlesí (tedy v místech, kde byl nalezen Richterem), jednak v rozvolněném porostu v podstatně širším prostoru a jednotlivé výsadky zasahují ještě dále. Strana 16

17 Plán péče o NPR Rašeliniště Jizerky Celá plocha porostů s vřesovcem činí hrubým odhadem výše uvedený 1 ha z toho je patrné, že se vřesovec oproti rokům 1929 a 1973 výrazně rozšířil. Dřívější výskyt byl v poměrně úzkém pásu při okraji louky, což by mohlo svědčit o tom, že se druh šířil z přilehlého lesa, kam mohl být zavlečen se sazenicemi. Ke zrychlenému šíření vřesovce v posledních desetiletích mohlo přispět i vysýchání vrchoviště v důsledku klimatických změn, neboť tento druh silnější zamokření nesnáší. Nelze tak úplně vyloučit, že se vřesovec právě z tohoto důvodu dlouhodobě udržoval při okraji vrchoviště. Expanzní potenciál vřesovce dokládají i jeho opakované nálezy na lokalitách v okolí Klugeho louky: na skládce dřeva, lesní cestě, dle neověřených informací i v podrostu rašelinných smrčin. Dalším významným druhem je jalovec obecný nízký (Juniperus communis subsp. alpina). Jde o význačný reliktní prvek nesouvisle rozšířený v subalpínském stupni vyšších pohoří, v ČR roste jen v Kotelních jamách v Krkonoších a ve Velké kotlině v Jeseníkách. Výskyt na náplavech Jizery a Jizerky v rámci rozsáhlých komplexů rašelinišť je ekologicky výjimečný, což platí zejména pro NPR Rašeliniště Jizery, kde je biotop jalovce opakovaně vystavován záplavám. Tamější populace je také řádově bohatší než populace v NPR Rašeliniště Jizerky. V prvním případě jde o více jak 1300 keřů jen na českém území (přinejmenším stejný počet jedinců roste při polském břehu Jizery), ve druhém jde jen o 76 keřů (BARILLOVÁ 1996). Populace jalovce obecného nízkého na Rašeliništi Jizerky je relativně početně slabá a keře jsou vesměs nízkého vzrůstu (na rozdíl od Rašeliniště Jizery, kde jsou často mohutnější a vytvářejí souvislejší porosty). Třetím významným druhem území je blatnice bahenní (Scheuchzeria palustris). Ta má v Jizerských horách řadu lokalit, výskyt v NPR Rašeliniště Jizerky je ovšem nejbohatší. V r zde bylo napočítáno přibližně 200 plodných rostlin a značně vyšší počet rostlin sterilních. Pro Jizerské hory zajímavějším druhem je plavuňka zaplavovaná (Lycopodiella inundata). V současnosti je známa ze tří lokalit, kde roste pouze ve slabých populacích. Nejpočetněji byla v r přítomna na Vyhlídkové louce, na ploše několika arů, slabší výskyty se týkají střední části Klugeho louky a výklenku na JZ Dlouhé louky. V r rostla dle údajů Správy CHKO plavuňka ještě na dalších dvou místech nedaleko Dlouhé louky na bezlesích M4 a M6, kde se ji však autorovi tohoto textu nepodařilo nalézt. Plavuňka zaplavovaná se vyskytuje i na 3 místech v NPR Rašeliniště Jizery a nově byla zjištěna na Velké rybí louce. Rozšíření ohrožených a vzácnějších druhů shrnuje následující tabulka, která byla s úpravami převzata z botanického inventarizačního průzkumu (VIŠŇÁK 2005). Tabulka 12: Rozšíření vzácnějších druhů v území (VIŠŇÁK 2005, aktualizováno) vědecké jméno české jméno čs R1 R2 R3 OP DP poznámka Agrostis canina psineček psí x 1 Andromeda polifolia kyhanka sivolistá C2 x x 6 Arnica montana prha arnika C3 x Betula carpatica bříza karpatská C4 x x x x 1 většinou vysazena, původní v R1, R2 Blechnum spicant žebrovice různolistá C4 x x 2 Carex limosa ostřice mokřadní C2 x x 6 Carex pauciflora ostřice chudokvětá C3 x x x x 7 Cirsium heterophyllum pcháč různolistý x x 2 Crepis paludosa škarda bahenní x 1 Drosera rotundifolia rosnatka okrouhlolistá C3 x x x 10 Empetrum nigrum šicha černá C4 x x x x 8 Epilobium obscurum vrbovka tmavá C3 x x x 2 Epilobium palustre vrbovka bahenní C4 x x x 3 Erica tetralix vřesovec čtyřřadý C1 x 1 Glyceria fluitans zblochan vzplývavý x x 2 ve vodách Jizerky jen řídce Strana 17

18 Plán péče o NPR Rašeliniště Jizerky Gnaphalium norvegicum protěž horská C4 x Huperzia selago vranec jedlový C3 x Imperatoria ostruthium všedobr horní C4 x výskyt na hranici území Juniperus *alpina jalovec obecný nízký C1 x x 3 v území údajně jen 76 keřů Lastrea limbosperma pérnatec horský x 2 Luzula sudetica bika sudetská C3 x x x 6 Lycopodiella inundata plavuňka zaplavovaná C2 x x 3 3 lokality, v r další 2 Lycopodium annotinum plavuň pučivá C3 x x x x 3 Lycopodium clavatum plavuň vidlačka x x 2 Montia hallii zdrojovka potoční C2 (x) nepotvrzený údaj Králové (2002) Oxycoccus palustris klikva bahenní C3 x x x 17 Rumex arifolius šťovík áronolistý x x x x 1 Rumex longifolius šťovík dlouholistý x 1 Scheuchzeria palustris blatnice bahenní C1 x x 6 Solidago virgaurea celík zlatobýl x 1 Trichophorum cespitosum suchopýrek trsnatý C3 x x 8 Vaccinium uliginosum vlochyně bahenní x x x x 19 čs kategorie Červeného seznamu (PROCHÁZKA 2001); R1, R2, E3, OP části území: R1 samostatná severní část NPR, R2 severní část NPR po Rybí potok, R3 jižní část NPR od Rybího potoku níže; OP ochranné pásmo; DP počty dílčích ploch inventarizačního průzkumu z r. 2005, v nichž byl druh zapsán, n = 37 ploch, celkově 37 % výměry území, plochy pokrývají především bezlesí, takže ve vztahu k lesům mají jen omezenou výpovědní hodnotu. Zvláště chráněné druhy dle Vyhlášky MŽP ČR č. 395/1992 Sb. jsou uvedeny, včetně stručného komentáře k rozšíření v tabulce zařazené na konci kapitoly 2.1. Celkově je z území NPR a ochranného pásma doložen výskyt 1 zvláště chráněného druhu v kategorii kriticky ohrožený, 5 druhů v kategorii silně ohrožený a 5 druhů v kategorii ohrožený. Potenciální přirozená vegetace. O vegetaci minulých dob, zejména pokud jde o kvantitativní rozšíření dřevin stromového patra, nám podávají informaci paleopalynologické průzkumy. V oblasti Malé Jizerské louky studovali pylová spektra v rašelinných profilech PLAIL (1927), FIRBAS (1929), PUCHMAJEROVÁ (1929, 1936) a SAJVEROVÁ (1981, 1987). PLAIL (1927) analyzoval dva profily 170 a 205 cm hluboké. Jejich lokalizace je nejasná, z kontextu lze ale vytušit, že se jednalo o severní část rezervace. Z makroskopické analýzy je zajímavý opakovaný výskyt rhizomů Carex lasiocarpa a plodů Potentilla palustris ve spodní části profilu (dále zde byly zjištěny makrozbytky Carex limosa, Eriophorum vaginatum a Viola palustris). Obě prvně jmenované rostliny dnes v území zcela chybí a nálezy jejich fosilií dokládají, že v prvních etapách vývoje mělo rašeliniště přechodový charakter. Hlubší profil je zdokumentován jednoduchým pylovým diagramem, vzorky byly odebírány v odstupu asi 10 cm. V nejdolejší části profilu absolutně převažuje pyl borovice, sporadické zastoupení (pod 5 %) mají bříza a líska, další dřeviny chybí. Zachycený časový úsek zjevně odpovídá staršímu boreálu, tj. období před více než 9000 lety. O dva vzorky výše se objevuje zcela ojedinělý smrk, jeho křivka stoupá z ± pozaďových hodnot až teprve v hloubce 115 cm. O něco později než smrk se objevují dřeviny smíšených doubrav nejprve dub, vzápětí lípa a nakonec jilm podíl těchto dřevin ale nečiní v celém profilu více než cca 12 %. V hloubce 125 cm dosahuje svého maxima líska se zhruba 50 %, její podíl na pylovém spektru ale záhy prudce klesá. Od cca 120 cm začíná sestup křivky borovice, která má dílčí minimum v 80 cm (necelých 50 %), v témže vzorku má smrk 33 % a líska již jen 18 %. Ve svrchní části profilu lze pozorovat reciproční chod křivek borovice a smrku, obě se protínají v hloubce 30 cm na asi 42 %. Buk se objevuje teprve od 35 cm, ale pouze v mizivé příměsi do 2 %, teprve v nejsvrchnějším vzorku má asi 3,5 %. Jedle v pylových spektrech chybí úplně. Z popsaného je zřejmé, že profil zahrnuje větší část boreálu a zřejmě i celý atlantik, zatímco mladší holocén je zastoupen nanejvýš nejstarším subboreálem. Absenci nejmladších vrstev zaznamenali i další autoři, kteří zde působili, jedinou výjimkou byl FIRBAS (1929). Ten uvádí v rámci svého šířeji zaměřeného pojednání o rostlinstvu Frýdlantska tabulku s pylovým spektrem dřevin z období staršího subatlantiku. Mezi pěti lokalitami z vlastních Jizerských hor je uvedena i Malá Jizerská louka. Zatímco údaje z dalších lokalit autor zjevně převzal od PLAILA, hodnoty pylového spektra z Malé Jizerské Strana 18

19 Plán péče o NPR Rašeliniště Jizerky louky jsou jeho původní. Podíl pylu jednotlivých dřevin je tu následující: smrk 29 %, borovice (kleč) 30 %, buk 16 %, jedle 10 %, dub+lípa+jilm 5 %, bříza 4 %, olše 1 %. Je zřejmé, že smrk a kleč byly vůdčími dřevinami pánve Jizerky, zatímco jedle mohla růst při jejím okraji anebo tvořit významnou příměs buku ve svazích sousedících hřebenů. Tam mohl být podíl buku velmi vysoký, ale k potvrzení této hypotézy by bylo nutné analyzovat rašelinu či surový humus přímo ve svazích anebo alespoň při jejich úpatích. PUCHMAJEROVÁ (1929) odebrala profil asi 220 cm hluboký, ale z výsledků pylové analýzy neuvádí prakticky nic. Pouze ve své pozdější práci (PUCHMAJEROVÁ 1936) zahrnula studovaný profil do srovnávací tabulky chronologického zařazení nejspodnější část profilu řadí do boreálu, následující do přelomu boreálu a atlantiku, svrchnější do vlastního atlantiku a nejsvrchnější do recentní doby. Chybí tedy podobně jako u PLAILA a později u SAJVEROVÉ doba jedlo-buková čili subatlantik. Proč ani v jedné z citovaných prací nejsou bližší údaje o výsledcích pylových analýz, lze jen spekulovat. Je možné, že pylové křivky měly tak nízkou vypovídací hodnotu (případně byly zatíženy nějakou chybou), že se je autorka rozhodla do svých přehledů nezařadit. V novější době studovala rašelinný profil v místě bývalého borkoviště SAJVEROVÁ (1981, 1987). Studovaný profil je pouze 145 cm hluboký a zřejmě zachycuje jen relativně krátký časový úsek odpovídající mladšímu atlantiku až subboreálu. Křivka smrku začíná dole na asi 8 %, záhy však stoupá a vykazuje značné fluktuace (třikrát dosahuje hodnoty kolem 50 %). Zastoupení pylu borovice je celkově nižší než u smrku, v nejsvrchnějším vzorku však roste na 40 %. Pyl lísky je dominantně zastoupen v prvním vzorku (téměř 50 %), ve 20 cm má ještě 26 % a teprve ve svrchních vzorcích klesá pod 5 %. Buk má až v horní části profilu stálejší zastoupení 3-5 %, sporadicky je přítomen ale i v nejhlubších vzorcích; pyl jedle opět zcela chybí. Dosti zřetelně je zastoupen i pyl olše, dubu a lípy každá z těchto dřevin se několikrát přibližuje k hranici 10 %, olše má dvakrát asi 15 %. Pylový podíl olše je prakticky konstantní, dub má těžiště výskytu v horní části profilu, lípa v hloubce cm. Vypovídací hodnota popsaného profilu je pouze omezená, a to ze dvou důvodů: (a) profil odpovídá pouze krátkému období let a jsou v něm možná i hiáty (nejsvrchnější vzorek již zřejmě odpovídá relativně nedávné době); (b) v profilu chybí záznam o druhovém složení vegetace v klimaticky blízkém období staršího subatlantiku, který je rozhodující pro stanovení přirozené vegetace. Potenciální přirozenou vegetaci vlastního zájmového území tvoří mozaika smrkových lesů, porostů kleče na vrchovišti a přirozených bezlesí různého charakteru, při okraji území zřejmě již zasahuje výskyt smíšeného jedlo-smrko-bukového lesa. Vlhká jádra vrchovišť zaujímají nelesní společenstva svazů Sphagnion medii, Oxycocco- Ericion a Leuko-Scheuchzerion palustris. Jako dominanty bylinného patra se ve vyvýšené části mikroreliéfu (na bultech) uplatňují Trichophorum cespitosum, Eriophorum vaginatum, Carex pauciflora, příměs tvoří Calluna vulgaris, Andromeda polifolia, Oxycoccus palustris, Vaccinium uliginosum, Empetrum nigrum, v mechovém patře vystupují nejčastěji Sphagnum fallax, S. papillosum, S. tenellum, S. russowii, podružně S. magellanicum, S. rubellum, Polytrichum strictum a další druhy. V nižší, zaplavované části mikroreliéfu (ve šlencích, případně v hlubších jezírkách) jsou typickými druhy Eriophorum angustifolium, Carex limosa, Scheuchzeria palustris, Drosera rotundifolia, v mechovém patře Sphagnum cuspidatum, Gymnocolea inflata, Warnstorfia fluitans, řídce i Sphagnum majus. V sušších polohách rašelinná bezlesí střídají klečové porosty as. Pino mugo-sphagnetum, v nejsušších pak rašelinné smrčiny as. Sphagno-Piceetum. Tyto tři typy vegetace představují články sukcesní série závislé na různém stupni zamokření, resp. stupni vývoje vrchoviště. Vývoj vrchoviště závisí do značné míry na aktuálním podnebí a proto v delším časovém úseku není přímočarý, ale může mít retrográdní charakter. V současnosti se nacházíme ve stádiu degradace vrchoviště, tj. ústupu rašelinných bezlesí na straně jedné a pronikání smrkové formace do vnějších okrajů klečových porostů na straně druhé. Tento vývoj je podmíněn jednak klimaticky, jednak přímými zásahy člověka do vodního režimu (v NPR Rašeliniště Jizerky je to především dřívější těžba rašeliny, odvodňovací snahy a částečně úspěšné pokusy o zalesnění dřívějších otevřených ploch). Vedle rašelinných bezlesí jsou v území rozšířena i bezlesí náplavového či přechodného typu, která se vyvíjejí na štěrkopískových náplavech, místy slabě zrašelinělých. Toto stanoviště je zde vyvinuto v méně typické podobě než na NPR Rašeliniště Jizery a v současném terénu nelze rozhodnout, nakolik jsou současná bezlesí při Jizerské silnici přirozená a nakolik byla Strana 19

20 Plán péče o NPR Rašeliniště Jizerky v minulosti antropogenně podmíněna. Tuto otázku by ovšem mohl zodpovědět pedologický průzkum (srovnání půdních profilů na plochách bezlesí s profily v místech s klečovým a smrkovým porostem). Náplavová bezlesí jsou druhově velmi chudá, dominantními druhy jsou Nardus stricta a na zrašelinělých půdách Molinia caerulea, další druhy (např. Avenella flexuosa, Galium saxatile, Luzula sudetica) indikují řád Nardetalia. Další bezlesí jsou pramenného typu. Na rozdíl od bezlesí vrchovišť jsou sycena gravitační vodou více či méně obohacenou o minerální látky. Vegetaci zde představují rozmanitá společenstva svazu Sphagno recurvi-caricion canescentis, v nichž se jako dominanty bylinného patra uplatňují zejména Carex rostrata, C. nigra, C. echinata, C. canescens, Juncus filiformis, Eriophorum angustifolium a Calamagrostis villosa. Mechové patro je uniformní, převažuje Sphagnum fallax, místy je přítomné i S. riparium, doprovodně se vyskytuje Polytrichum commune. Ve slabě i silněji zamokřeném terénu mimo vlastní vrchoviště jsou potenciálně rozšířené podmáčené smrčiny (Bazzanio-Piceetum); typické jsou zejména pro svahové polohy s prameništi. Vzhledem k tomu, že i tyto polohy bývají často zrašelinělé, mají tyto porosty mnohdy přechodný charakter k rašelinným smrčinám as. Sphagno-Piceetum. Jako dominanty podrostu se střídavě uplatňují Calamagrostis villosa a Vaccinium myrtillus. Sušší okrajové partie zaujímají smrčiny třtinové (as. Calamagrostio villosae-piceetum), do nichž by v nejvyšší části území zřejmě potenciálně vstupoval již buk s jedlí. V rámci výše zmíněné asociace lze tak tyto porosty řadit do subasociace fagetosum, nebo dokonce (v případě vyššího zastoupení buku) pod horskou bučinu as. Calamagrostio villosae-fagetum. Přítomnost buku a jedle (případně klenu) je zde ale limitována výskytem pozdních mrazů. Ty jsou nejvýraznější na dně pánevní sníženiny, vyznívají však ještě několik desítek výškových metrů do přilehlých úbočí a mohou tak pokrývat celé zájmové území. Základní představu o zastoupení jednotek potenciální přirozené vegetace území si lze učinit z připojené mapky z botanického inventarizačního průzkumu (VIŠŇÁK 2005). Mapa vychází z terénního šetření zejména na plochách bezlesí, v případě lesů do značné míry kopíruje lesní typologickou mapu. Přitom se mapa nevyhnula určitým zkreslením. Tak podél toku Jizerky mapovaná třtinová smrčina pánevního typu má převážně charakter smrčiny podmáčené, blízké as. Sphagno-Piceetum. V jižní části území, kde je plošně mapována podmáčená smrčina, je alespoň na části plochy potenciálně rozšířena smrčina rašelinná. Ve střední části území lze v lemu třtinové smrčiny zachytit i úseky se smrčinou podmáčenou. Dílčí výhrady lze vznést i k hodnocení bezlesí. I přes tyto nedostatky ale mapa zachycuje vegetační poměry území vcelku výstižným způsobem. Tabulka 13: Zastoupení jednotek potenciálně přirozené vegetace (VIŠŇÁK 2005) vegetační jednotka NPR OP celé úz. NPR OP celé úz. vlhké (přípotoční) náplavy 1,97 1,97 1,8 % 0,0 % 1,1 % společenstva náplavů 8,71 0,22 8,92 7,8 % 0,3 % 4,8 % Sphagno recurvi-caricion canescentis 5,06 0,15 5,21 4,5 % 0,2 % 2,8 % Leuko-Scheuchzerion palustris 0,83 0,83 0,7 % 0,0 % 0,4 % Sphagnion medii/oxycocco-ericion 7,62 0,03 7,64 6,8 % 0,0 % 4,1 % Pino mugo-sphagnetum 16,33 16,33 14,5 % 0,0 % 8,8 % Pino mugo-sphagnetum/sphagno- 11,15 0,22 11,37 9,9 % 0,3 % 6,1 % Piceetum Sphagno-Piceetum 33,33 12,86 46,18 29,7 % 17,7 % 25,0 % Bazzanio-Piceetum 19,05 29,27 48,32 17,0 % 40,3 % 26,1 % Calamagrostio villosae-piceetum (pánevní typ) 4,02 1,94 5,96 3,6 % 2,7 % 3,2 % Strana 20