MASARYKOVA UNIVERZITA NÁLEŽITOSTI A POSTUP PŘI SJEDNÁNÍ A ZHOTOVENÍ ZAKÁZKY V PROVOZOVNĚ OČNÍ OPTIKY, ZÁSADY REKLAMAČNÍHO ŘÍZENÍ

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA Lékařská fakulta NÁLEŽITOSTI A POSTUP PŘI SJEDNÁNÍ A ZHOTOVENÍ ZAKÁZKY V PROVOZOVNĚ OČNÍ OPTIKY, ZÁSADY REKLAMAČNÍHO ŘÍZENÍ Bakalářská práce VEDOUCÍ PRÁCE: Mgr. Pavlína Kopáčová AUTOR PRÁCE: Jana Zatírandová STUDIJNÍ OBOR: Optika a optometrie Brno, duben 2013

2 MASARYKOVA UNIVERZITA Lékařská fakulta Katedra optometrie a ortoptiky ANOTACE JMÉNO: OBOR: ZADÁNÍ PRÁCE: VEDOUCÍ PRÁCE: Jana Zatírandová Optika a optometrie Náležitosti a postup při sjednání a zhotovení zakázky v provozovně oční optiky, zásady reklamačního řízení Mgr. Pavlína Kopáčová Cílem této bakalářské práce je podat komplexní ucelený popis práce v oční optice od příchodu zákazníka až po jeho odchod. Z důvodu rozsáhlosti tohoto tématu je práce zaměřena čistě na popis postupu při sjednání a zhotovení zakázek a při reklamacích. Po úvodu popisuje provozovnu oční optiky včetně vybavení jejích jednotlivých částí. Hlavní část se zabývá všemi možnými druhy zakázek, se kterými se lze na těchto pracovištích setkat, s jejich detailně popsanými postupy a všemi nezbytnými náležitostmi. Poslední kapitola je věnována reklamačnímu řízení, které neodmyslitelně patří k provozu očních optik. KLÍČOVÁ SLOVA reklamace Oční optika, optometrista, zakázka, brýle, opravy, kontaktní čočky, měření zraku,

3 MASARYK UNIVERSITY Faculty of medicine Department of Optometry and Orthoptics ANNOTATION NAME: SPECIALIZATION: THEME OF THE WORK: LEADER OF THE WORK: Jana Zatírandová Optics and optometry The requirements and procedure for the negotiation and making the order in the premise of eye optics, complaint procedure principles Mgr. Pavlína Kopáčová The aim of this work is to provide a complex comprehensive description of the work in eye optics, since the arrival of the customer until his departure. Because of breadth of this topic, it is focused purely on the description of the procedure for the negotiation and preparation of orders and complaints. After the introduction, describes the eye optics establishment including equipment of its individual parts. The main part deals with all sorts of contracts, which can be reached in these workplaces to meet with the procedures described in detail and all necessary appurtenances. The last chapter is devoted complaint procedure that are inherent to the operation of eye optics. KEY WORDS Eye optics, optometrists, order, glasses, repairs, contact lenses, optometry, complaint

4 PROHLÁŠENÍ: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Lékařské fakulty a byla zpřístupněna studijním účelům. podpis autora práce

5 Děkuji Mgr. Pavlíně Kopáčové, vedoucí mé absolventské práce, za cenné rady a připomínky, které mi v průběhu vypracování poskytla.

6 OBSAH: 1. Úvod Provozovna oční optiky Prodejna Prostor pro příjem zakázek Prostor pro výdej zakázek Dílna Optometrické pracoviště (vyšetřovna) Věcné vybavení Technické vybavení Druhy zakázek Zhotovení brýlí Příjem zakázky Poukaz na brýle a optické pomůcky Aktuální číselník pojišťoven Výběr vhodných obrub Sepsání zakázky Pracovní karta Výběr brýlových čoček Centrační parametry Zaplacení (záloha) Objednání brýlových čoček Zpracování zakázky Naznačení optických středů Zábrus čoček Vsazení čoček do obruby Vyrovnání hotových brýlí Kontrola Výdej hotové zakázky Speciální brýle Opravy Letování (pájení) Lepení...41

7 3.2.3 Výměna stěžejky Přebrus čoček Rovnání brýlí Výměna součástek Ultrazvukové čištění Měření zraku Postup určení subjektivní refrakce Kontaktní čočky Informace Vízus, refrakce Vyšetření před aplikací Aplikace Vyhodnocení aplikace Zácvik, poučení Kontrola Doplňkový prodej Reklamační řízení Reklamační protokol Právní aspekty Příklady různých typů reklamací Konkrétní případy z praxe Závěr Seznam zkratek Seznam použité literatury Přílohy Číselník VZP platný od Metodika k úhradovému katalogu VZP - ZP Vybrané položky z aktuálního číselníku VZP podskupina Zábrusové formuláře různých firem Převodní tabulka vrcholových lámavostí

8 1. Úvod V dnešní době je pro udržení podnikání důležité uspokojit poptávku. V případě očních optik to tedy znamená nabízet nejen služby v oblasti oční optiky, ale také v oblasti optometrie. Služby optometristů jsou čím dál žádanější a optiky bez nich mnohdy přijdou o zakázku právě z tohoto důvodu. Podle mého názoru optometrie k provozu oční optiky neodmyslitelně patří a provozovny bez ní budou mít v budoucnu vůči konkurenci nelehké postavení. Proto jsem se rozhodla práci pojmout jako všeobecný přehled všech služeb, které oční optiky nabízejí, se zaměřením na jejich postupy a všechny nezbytné náležitosti, které je při jejich sjednání a zhotovení či provedení nutné znát a dodržovat. Nechybí ani reklamační řízení, které je bohužel nepříjemnou, ale běžnou součástí provozu každé oční optiky. Každé pracoviště je samozřejmě jiné, nabízí různé služby a disponuje různým vybavením na odlišných stupních úrovně podle jejich finančních možností. Z tohoto důvodu jsem se snažila vždy popsat nebo alespoň zmínit všechny možné druhy zakázek, vybavení, způsoby měření a zpracování, se kterými se můžeme při práci v očních optikách setkat. Technický vývoj je velice rychlý a to se odráží i v této oblasti. Je pravděpodobné, že v budoucnu budou na trhu přístroje, které ještě více usnadní a zrychlí práci a jednotlivé úkony. V základu bude ale tento proces vždy stejný a neměnný a proto by měl podle mého názoru každý oční optik a optometrista znát i z technického pohledu zastaralejší způsoby výroby, oprav či měření, aby si dokázal poradit i například při výpadku elektřiny nebo poruše některého z přístrojů

9 2. Provozovna oční optiky Provozovna oční optiky sestává ze dvou hlavních částí, kterými jsou prodejna a dílna (výrobní část). V současnosti se k nim řadí ještě třetí, neméně podstatná část pro úplnou péči o klienty, a tou je optometrické pracoviště (vyšetřovna) jako nestátní zdravotnické zařízení. Každý z těchto oddílů vykonává rozdílné úkony, které spolu ale úzce souvisejí a dohromady zajišťují komplexní péči v oblasti oční optiky a optometrie pro klienty s refrakční vadou i bez ní. 2.1 Prodejna Prodejna slouží k příjmu a vydávání zakázek, poradenské činnosti a zároveň k prezentaci celé firmy. V první řadě tedy záleží na vzhledu prodejní části jak zvenku, tak zevnitř. Vnější část, výloha, by měla potenciálního zákazníka upoutat a vzbudit v něm zájem o využití služeb. Měla by být čistá, jednoduchá, vkusná a vytvořená v jednom designu. Hlavní součástí je vystavení zboží z nabídky firmy a zároveň nabídka služeb, což by mělo dohromady vypovídat o orientaci oční optiky na zákazníka a jejím zaměření. Vnitřní prostory by měly harmonizovat s výlohou. Je velmi důležité, aby se zde klient cítil příjemně a měl vhodné podmínky k využití služeb. Záleží například na kombinacích barev stěn, podlahy a nábytkového vybavení, dostatečném osvětlení a celkovém uspořádání vystavovaného zboží. Obruby mohou být vystaveny přehledně spolu s jejich dostatečným osvětlením. K uložení slouží různé typy stojanů, vitrín nebo panelů. Nezbytnou součástí jsou přiměřeně velká zrcadla umístěná v blízkosti brýlových obrub a určená k jejich pohodlnému výběru. Sortiment brýlí doplňuje další doplňkové zboží, které může posloužit zákazníkům s refrakčními vadami i bez nich (viz 3.5). Je vhodné zde také umístit pohovku, židle nebo křesla se stolečkem, na kterém jsou rozmístěny různé propagační letáky. Tato část poslouží jako čekárna. [5, 15] Prostor pro příjem zakázek Místo pro jednání s klientem je vybaveno stolem se židlemi pro zákazníka a jeho případný doprovod. U židle určené klientovi je prvořadá pevnost, stabilita a bezpečnost, což znamená sezení bez koleček. Pro očního optika je naopak pohyblivá židle s nastavitelnou výškou výhodná pro snazší přesun kolem pracovního stolu a pro pohodlnější práci s klientem při zjišťování parametrů pro zhotovení brýlí. V tomto místě by měl mít optik k dispozici - 9 -

10 určité vybavení. Patří sem lihový popisovač, kalkulátor, stolní případně i ruční zrcadlo, ceníky firem, propagační materiály, vzorníky čoček, demonstrační pomůcky a PD-metr. V prostoru prodejny může být i fokometr, který je ale častěji umístěn v dílně. Některé optiky zde mají i videosystém (viz ). [5, 15] Prostor pro výdej zakázek Výdejní prostor bývá vybaven elektronickou pokladnou, počítačem nebo jen kalkulátorem a mnohdy i terminálem pro bezhotovostní platby. Nutností je uzavíratelný prostor pro uložení peněz. Doplňkový sortiment (viz 3.5) bývá vystaven většinou zde, protože při vydávání zakázek je vhodná chvíle pro jeho nabídnutí. [5] 2.2 Dílna Dílna je prostor určený pro zhotovování sjednaných zakázek. Může být přímo součástí prodejního prostoru, ale tato varianta má více záporů než oddělený prostor. Pro zákazníky je to hluk a zápach, který vzniká při různých činnostech v dílně, a pro oční optiky to mohou být potíže se soustředěním při zhotovování zakázky. Naproti tomu dílna oddělená stěnou nebo přepážkou tyto zápory odstraňuje. Jedinou vadou může být nedostatečná kontrola nad prodejnou v případě malého počtu zaměstnanců. Některé řetězce očních optik a soukromých optik výrobní prostor nemají na svých pobočkách a zakázky ke zhotovení zasílají do brusíren či jiných optik a ve vlastní pobočce provádí jen menší opravy a úpravy brýlí. Každý oční optik nebo zaměstnanec by měl při práci v dílně používat několik ochranných pomůcek: ochranné brýle, ochranný oděv a v případě dlouhých vlasů i jejich ochrana (čepice, síťka, gumička). Jednotlivé pracovní úseky by měly být uspořádány podle účelu, ke kterému slouží, a k co největší efektivnosti práce. Záleží ale také na velikosti prostor k tomu určených. Prvním úsekem je prostor určený k přípravě brýlových čoček před zábrusem, dále k jejich následnému sesazení, ke srovnání brýlí a vyčištění. Patří sem fokometr (viz ), nahřívací přístroj, lihový popisovač, milimetrové optické měřítko, centrovací přístroj, sada přizpůsobovacích kleští, sada hodinářských šroubováků, nůžky, malý svěrák s gumovými čelistmi, víceúčelová opěrka s drážkou, prostředky pro čištění čoček a zajišťování šroubků. Dalším úsekem je místo, kde se brýlové čočky brousí. V dnešní době bývá samozřejmostí automatická brousící jednotka, ale může zde být také ruční brus pro případné

11 přebrušování. Dále je nutný brus s jemným kotoučem pro zhotovení ochranné fazety a drážkovačka. Poslední prostor slouží k opravám brýlí. Mezi potřebné vybavení se řadí pájecí souprava, přístroj na odporové nahřívání stěžejek, univerzální vrtačka, leštička, ultrazvuková čistička. Některé nářadí se shoduje s vybavením prvního úseku sada hodinářských šroubováků, nůžky, sada přizpůsobovacích kleští, nahřívací nástroj a svěrák s gumovými čelistmi. Řadí se sem ale i další nářadí a to pinzeta, závitník, výstružník, kladívko, průbojník, lupenková pilka, sada středních i jehlových pilníků, škrabka, štípací kleště na kov, lihový kahan. Důležitou součástí jsou náhradní díly k brýlím (šroubky, matičky, stěžejky, sedla, nýty, podložky, koncovky stranic). Oční optik musí mít k dispozici i lepidla, laky, tmely, barvy na obruby, líh, aceton, olej na promazávání stěžejek, leštící prostředky a prostředky k pájení. [5, 7] 2.3 Optometrické pracoviště (vyšetřovna) Vyšetřovna je prostor, kde mohou optometristé nebo zaměstnanci pod odborným dohledem optometristy klientům určit refrakci, provést různá oftalmologická vyšetření a udělat vyšetření a kontroly nutné k aplikaci kontaktních čoček. Bývá spojena s prostorem pro zácvik a aplikaci kontaktních čoček. Pokud je optometrické pracoviště součástí provozovny oční optiky, musí být tato zkolaudována jako nestátní zdravotnické zařízení. Optometrické pracoviště musí být v souladu s vyhláškou č. 221/2010 Sb., ze dne 30. června 2010, ve které je uvedeno povinné věcné a technické vybavení zdravotnických zařízení. Až na drobné výjimky se shoduje s vyhláškou pro oftalmologickou ordinaci (ambulanci). Každé zdravotnické zařízení, které je v den nabytí účinnosti této vyhlášky v provozu, musí do 12 měsíců od tohoto dne tyto požadavky splňovat. Minimální podlahová plocha vyšetřovny musí být 13m čtverečních. Čekárna musí mít minimálně 7m čtverečních. V případě, že je optometrické pracoviště součástí provozovny oční optiky, čekárna může být součástí prodejní části. Dále by zde mělo být i WC pro pacienty (klienty) s umyvadlem. [26] Věcné vybavení Výčet věcného vybavení popsaného vyhláškou uvádí vyšetřovací lehátko, jehož alternativou pro optometrické pracoviště je polohovací vyšetřovací křeslo. Dále lokální vyšetřovací světlo, umyvadlo spolu s mýdlem v dávkovači, desinfekcí a papírovými utěrkami

12 Dřez na mytí pomůcek, který se používá k mytí a čištění pomůcek používaných při manipulaci s biologickým materiálem, mnohdy k vybavení provozoven nepatří a je nutné toto uvést do provozního řádu. Stejně je to s dřezem na tekutý odpad. Chladnička je nutná pro uskladňování léčivých přípravků a přípravků, které vyžadují nižší teplotu. Pokud chladnička není potřeba, musí se to opět zanést do provozního řádu. Sterilizátor je vyžadován v případě, že se nepoužívají jednorázové pomůcky, což pro optometristy většinou neplatí. Mezi nábytek pro práci zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků se řadí: pracovní stůl, pomocné či pojízdné stolky, židle nebo křeslo pro pacienta, stojany, zásuvky, skříňky, poličky. Skříň na léčivé přípravky není třeba, pokud žádné léčivé přípravky nejsou přítomny, což je opět nutné do provozního řádu uvést. Každá z pomůcek by měly být uložena ve skříni na pomůcky. V případě očních optik se ukládá spíše doplňkový sortiment apod. Skříň s kartotékou je nutností z důvodu povinnosti zdravotnického pracovníka k vedení zdravotnické dokumentace. V dnešní době bývá vedena i elektronicky. [16, 26] Technické vybavení Mezi povinné technické vybavení stanovené vyhláškou patří: vyšetřovací křeslo s osvětlením, autorefraktometr nebo skiaskop, optotypy, brýlová skříň, vybavení k určení poruch barvocitu, přístroj na měření zakřivení rohovky, štěrbinová lampa, fokometr, zácvikový stůl se zrcadlem a s osvětlením a zařízení k zatemnění oken. Mezi doporučené vybavení se řadí: foropter, bezkontaktní tonometr a přístroj určený k detailnímu zobrazení zakřivení oční rohovky (viz 3.3). Z výčtu technického vybavení pro optometrické pracoviště není vyžadováno vyšetřovací lehátko, osobní váha, tonometr a fonendoskop. Vyšší úroveň technického vybavení na klienty působí pozitivně a důvěryhodněji a oční optice umožňuje provedení kvalitnějšího a komplexnějšího vyšetření. [16, 26]

13 3. Druhy zakázek V nabídce každé oční optiky je samozřejmostí prodej rozličných typů brýlových obrub včetně zasazení brýlových čoček, drobné opravy a prodej běžného doplňkového sortimentu. V nabídce dalších služeb už se jednotlivé provozovny více či méně liší. Může to být provádění náročnějších oprav, aplikace kontaktních čoček nebo měření zraku. Některé optiky mají například rozšířený doplňkový sortiment v určitém zaměření. Jednotlivé druhy zakázek spolu s jejich náležitostmi a postupy při sjednání a zhotovení jsou popsány v následujících podkapitolách. 3.1 Zhotovení brýlí Zhotovení brýlí je nejčastějším typem zakázek, které se v očních optikách provádí. Může se jednat o klasické brýle dioptrické (jednoohniskové, bifokální, multifokální atd.), sluneční dioptrické, sportovní atd. Celý proces zahrnuje několik operací, které lze rozdělit do tří základních skupin a těmi jsou příjem zakázky, její zpracování a nakonec vydání zákazníkovi. Každá z těchto částí má své dané náležitosti a postupy, které se mohou v některých bodech lehce odlišovat v závislosti na vybavení dané provozovny, ale v zásadě jsou vždy stejné Příjem zakázky Zákazníci většinou přicházejí do očních optik s předpisem od lékaře. V některých případech, pokud je tato možnost, je možné určit refrakci přímo v provozovně (viz 3.3) nebo použít hodnoty ze starých brýlích, pokud klientovi vyhovují Poukaz na brýle a optické pomůcky Poukaz vypsaný lékařem má v současné době platnost 3 měsíce (dříve byla jeho platnost pouze 1 měsíc) a zákazník jím uplatňuje nárok na úhradu od zdravotní pojišťovny. Všechny pojišťovny se řídí platným číselníkem VZP. Každá oční optika by měla být schopna klientovi zhotovit brýle bez doplatku pouze na poukaz, pokud si to zákazník přeje

14 Obr. č. 1: Poukaz na brýle a optické pomůcky Přední strana předpisu obsahuje kolonku pro uvedení kódu zdravotní pojišťovny, případně jejího loga, jméno a příjmení klienta, číslo pojištěnce, jeho adresu a způsob úhrady (I hradí VZP, C spoluúčast pacienta, P hradí pacient). Dále diagnózu (Dg.), kterou vždy vyplňuje lékař příslušným kódem. Vše musí být doplněno datem vydání poukazu, razítkem zdravotnického zařízení, jmenovkou a podpisem lékaře. Na pravé straně se zapisují hodnoty korekce do dálky i do blízka (sférické, cylindrické i prizmatické). Pokud pacient potřebuje korekci na dálku i blízko, musí mu být lékařem vystaveny dva samostatné poukazy. Do kolonky nazvané Jiná optická pomůcka se zpravidla znamenají okluzory, lupy, kontaktní čočky atd. Kolonky Bifokální zatavené nebo Bifokální Franklinovy brýlové čočky bývají zaškrtnuty např. v případě korekce strabismu. Posledními možnými jsou nároky na výkony, obrubu, výměnu skel, tvrzení a absorpční vrstvu

15 v procentech zabarvení. Všechny položky zapsané lékařem musejí být v oční optice následně popsány příslušným kódem a cenou dle číselníku VZP a sečteny v kolonce Celkem. Na zadní straně poukazu klient podepisuje prohlášení, kdy dostal poslední brýle, zda je to poprvé, kdy byla naposledy provedena výměna skel nebo kdy mu byla naposledy vydána jiná optická pomůcka. Při vydání zakázky je nutný ještě podpis potvrzení, zda byly vydány celé brýle, výměna skel do vlastní obruby nebo jiná optická pomůcka spolu s datem vydání. Do místa pro záznamy zdravotní pojišťovny se zapisují úhrady, které nejsou běžné a schválil je revizní lékař. Vše musí být potvrzeno razítkem s podpisem a datem potvrzení. Na závěr každého poukazu je nutné razítko oční optiky, aby mohl být následně pojišťovnou proplacen. [12, 28] Aktuální číselník pojišťoven V případě, že zákazník při zhotovení brýlí nebo koupi jiné optické pomůcky využije Poukaz na brýle a optické pomůcky, má nárok na částečnou popřípadě kompletní úhradu od pojišťovny. Všechny pojišťovny se řídí platným číselníkem VZP - skupina zdravotnické pomůcky, podskupina 09 (ukázka vybraných položek viz příloha 8.1), kde je každá pomůcka označena číselným kódem spolu s uvedenou maximální cenou pro úhradu pojišťovnou a periodicitou nároku. Každý oční optik nebo optometrista musí znát všechny náležitosti poukazu a nároky na úhrady, aby mohl správně provést jeho taxaci. U každé uplatňované položky je třeba vypsat příslušný kód a cenu a vše sečíst. Orazítkovaný a správně vyplněný předpis se posílá zdravotní pojišťovně, se kterou má oční optika smlouvu a podle ní se úhrady proplácí po skončení měsíce nebo po každém čtvrtletí. Kompletní číselník VZP je uveden na jejích webových stránkách kde je pravidelně aktualizován. [25] Výběr vhodných obrub Pokud si zákazník nepřinese vlastní obrubu a nežádá pouze výměnu čoček, je potřeba vybrat obrubu novou. Při jejím výběru je důležité získat od zákazníka co nejvíce informací o budoucích brýlích. Zda se bude jednat o brýle na dálku, na čtení, na obě vzdálenosti nebo budou muset obsáhnout i střední vzdálenost. Dále jak často a v jakém prostředí budou brýle používány, zda v nich budou plastové či minerální čočky a také zohlednit klientovu představu. Oční optik (pracovník optiky) by měl být schopný poradit a doporučit vhodné

16 obruby, ale také objektivně a zkušeně posoudit, zda jsou dané obruby pro zákazníka vhodné. Konečné rozhodnutí je samozřejmě vždy na straně klienta. Z konstrukčního hlediska rozlišujeme obruby s očnicemi (obr. č. 2a), poloobruby (obr. č. 2b), obruby bez očnic (obr. č. 2c) a čtecí. Obruby s očnicemi jsou asi nejčastěji používané a mají nejpevnější konstrukci. Vyrábějí se z kovových i nekovových materiálů a jsou nutností, pokud se klient rozhodne pro minerální brýlové čočky. Polobruby mají očnici jen kolem určité části vsazené čočky, která bývá nejčastěji upevněna pomocí silonu nataženého ve vybroušené drážce v brýlové čočce. Pevnost tohoto typu obruby je poměrně dobrá a z estetického hlediska působí na obličeji jemněji než předchozí typ. Výhodou je, že lze většinou upravit hloubku čoček dle přání zákazníka. Obruby bez očnic jsou nejvíce variabilní, co se týče tvaru a velikosti brýlových čoček v nich zabroušených. Na obličeji jsou nejméně viditelné a bývají oproti ostatním typům lehké. Pevnost konstrukce je v tomto případě dána pouze přišroubovaným nosníkem a dvěma stranicemi, proto je nutné šetrnější zacházení. Čtecí brýle obvykle mívají horní část očnic rovnou a stranice delší než u ostatních obrub, aby bylo možné je na nose posadit níže a do dálky se dívat volným pohledem. Kromě čtecích brýlí je potřeba u všech typů vzít v úvahu typ čoček z hlediska zobrazování. Pokud jsou zvoleny čočky bifokální nebo multifokální, výška očnice musí být dostatečná, aby se všechny vzdálenosti do brýlí vešly a bylo zajištěno pohodlné vidění. [5, 7] Obr. č. 2: Druhy brýlových obrub a) s očnicemi b) poloobruba c) bez očnic Sepsání zakázky Po zjištění všech důležitých informací a výběru obruby se přistupuje k samotnému sepsání zakázky. Vše se zaznamenává do pracovní karty (zakázkového listu), která zároveň zastupuje funkci smlouvy mezi oční optikou a zákazníkem a musí mít tedy jisté náležitosti. [25]

17 Pracovní karta Používá se buď běžná pracovní karta, nebo může mít oční optika svou vlastní. Běžná pracovní karta bývá propisovací, obsahuje tedy dva listy, z nichž druhý slouží jako kopie pro uschování oční optikou. Přední strana má v horní části vždy uvedeno číslo zakázky, které slouží k řazení jednotlivých zakázek. Pod ním je místo pro datum, kdy byla zakázka sjednána, a termín jejího zpracování. Ve střední části se nachází kolonky pro zapsání hodnot refrakce (sférické, cylindrické včetně osy, prizmatické včetně báze) pro pravé a levé oko, do dálky i do blízka obdobně jako na předpise od lékaře. Dále je zde kolonka, do které je vhodné zaznamenat vybraný typ brýlových čoček spolu s povrchovými úpravami, které budou použity. Dalším nezbytným údajem je hodnota PD (viz ). Poslední v této části je místo pro poznámky, kde je možné poznamenat například typ vybrané brýlové obruby spolu s číslem modelu, barvou, velikostí, výrobcem atd. Je nutné rovněž zaznamenat jméno a příjmení klienta spolu s jeho adresou, případně telefonní číslo či ovou adresu, díky nimž je možné zákazníka informovat o stavu zakázky. Po levé straně jsou kolonky pro kalkulaci vybraného zboží a výkonů, které musí být náležitě rozepsány, včetně daňových skupin. Hotové výrobky jsou v odlišné daňové skupině než například obruby nebo brýlové čočky. Pokud je využíván poukaz od lékaře, je nutné zde jeho cenu zohlednit, tzn. odečíst ji od celkové částky za zakázku. Posledním úkonem je celkový součet všech položek včetně zahrnutí předpisu. Po pravé straně je místo pro razítko oční optiky a útržek, na kterém je uvedeno opět číslo zakázky, datum a místo pro razítko. Tento útržek dříve sloužil k vyzvednutí hotové zakázky. V současnosti je ale na vyžádání ČOI nutné zákazníkovi vydat kopii celé pracovní karty, kterou při vyzvednutí předloží. Zadní strana zakázkového listu obsahuje informace o způsobu používání brýlí, o jejich čištění a také informace k případné reklamaci (viz 4.2). V případě ztracení kopie potřebné k vyzvednutí zakázky jsou zde také kolonky pro potvrzení o vydání zakázky bez kopie (jméno, adresa, číslo občanského průkazu, datum a podpis), které se v tomto případě odstřihnou a optika si je ponechá k uschování. [13]

18 Obr. č. 3: Pracovní karta Výběr brýlových čoček Výběr brýlových čoček do vybraných obrub je důležitým krokem při sepisování zakázky. K výběru nejvhodnějších čoček mohou být nápomocné vzorníky a demonstrační pomůcky. Zákazníci si čočky mohou prohlédnout a osahat, a tak zvolit ty, které budou nejlépe odpovídat jejich představám a možnostem (cenovým i konstrukčním). Tyto vzorníky nabízejí výběr materiálu čoček, jejich povrchových úprav, barev a stupně zabarvení. Je také možné zvolit mezi čočkami jednoohniskovými, bifokálními nebo progresivními. Demonstrační pomůcky slouží k předvedení některých funkcí nebo vlastností brýlových čoček nebo obrub, jako například přístroj vyzařující UV záření, který demonstruje funkci samozabarvovacích čoček. Obr. č. 4: UV tester Materiály čoček Výběr materiálu závisí na typu brýlové obruby, na refrakční vadě, účelu nošení, prostředí, v němž bude zákazník brýle používat a v neposlední řadě i na jejich ceně a celkovém vzhledu brýlí. Minerál (sklo) je materiál tvrdý, ale náchylnější k vyštípnutí nebo rozbití. Cenově je nejdostupnější. Nevýhodou bývá vyšší hmotnost. Nezabrušuje se do vázaných obrub

19 Plastové čočky (organické) jsou pružné, přibližně o polovinu lehčí než skleněné. Nevýhoda je větší náchylnost k oděru než u skla (lze použít tvrdící vrstvu (viz Povrchové úpravy - Tvrzení). Polykarbonátové čočky jsou ještě lehčí než plastové, jsou pevné a pružné. Pro tyto vlastnosti se s oblibou využívají do sportovních nebo dětských brýlí. Mají také stoprocentní UV ochranu. Nevýhodou je nízká odolnost proti oděru, ale to lze opět vyřešit nanesením tvrdící vrstvy. Další nevýhodou je velmi malá chemická odolnost. Proto se musí dávat pozor na aceton a lepidla na jeho bázi a jiná rozpouštědla. Čočky se nesmí značit lihovým popisovačem, pouze vodou smývatelným. Jistým mínusem je i nižší Abbeovo číslo tohoto materiálu (cca 32). Trivex je materiál lehký, velmi pevný a poskytuje stoprocentní UV ochranu. Pro svou pevnost je vhodný k použití do vrtaných obrub. Vysokoindexové čočky jsou čočky s vyšším indexem lomu. Využívají se při korekci refrakčních vad s vyššími dioptrickými hodnotami. S rostoucím indexem lomu se čočky se stejnou optickou mohutností ztenčují a redukuje se efekt zmenšení či zvětšení očí, ale zhoršuje se jejich čirost. Asférické čočky mají jednu optickou plochu asférickou, tzn., že není kulová, má variabilní zakřivení. V periferii čočky tak nedochází k takovému zkreslení jako u sférických čoček. Například spojná čočka asférická je plošší a tenčí než sférická čočka o stejné optické mohutnosti a indexu lomu. U rozptylných čoček tento efekt není tolik výrazný. Jsou vhodné pro klienty, kteří mají vyšší refrakční vadu. [5, 7] Povrchové úpravy Tyto úpravy čoček zlepšují jejich optické vlastnosti, usnadňují péči o ně a zlepšují i vlastnosti jednotlivých materiálů. Tvrzení zvyšuje u minerálních čoček jejich odolnost proti rozbití, u organických a polykarbonátových čoček zvyšuje odolnost proti poškrábání. Antireflexní úprava odstraňuje rušivé odlesky na obou plochách čočky. Zvyšuje též propustnost viditelného světla, čímž snižuje únavu očí. Obr. č. 5 Antireflexní úprava

20 Hydrofobní úprava usnadňuje čistění čoček, protože způsobuje menší ulpívání nečistot na čočce a také odpuzuje vodu. Antistatická úprava výrazně omezuje přitahování prachu a různých nečistot k povrchu čočky a rovněž jejich usazování na čočce. Absorpční vrstva snižuje propustnost viditelného záření. Zrcadlová úprava chrání před oslněním díky odrazu slunečních paprsků. Dokáže také vytvořit zajímavější a efektnější vzhled brýlové čočky. Polarizační filtr potlačuje nežádoucí oslnění vzniklé odrazem světla například od vodní hladiny, od sněhu nebo od mokré vozovky. Je tedy vhodný pro řidiče, lyžaře atd. dopsat zdroj [5] Barvy a stupeň zabarvení V nabídce bývá mnoho různých barev a jejich odstínů v různých stupních sytosti. Čočky jsou nabarveny buď celoplošně, nebo se snižující se intenzitou od horního okraje čočky, což se nazývá gradal. [15] Samozabarvovací (fototropní) čočky Fototropní čočky splňují současně funkci dioptrických i slunečních brýlí a fungují v závislosti na intenzitě UV záření. Čím více UV záření, tím tmavších odstínů čočka dosáhne. Vyrábějí se v šedé a hnědé barvě ve formě minerálních i organických čoček. V současnosti jsou na trhu čočky Transitions, jejichž rychlost zabarvení je vyšší než u jiných značek, novější generace Transitions VI, které jsou v místnosti zcela čiré i po několika měsících používání a úplná novinka Transitions Signature VII, která ještě lépe reaguje na nepřímé sluneční záření a při vyšších teplotách. Dalším poměrně novým typem jsou čočky TransitionsXTRActive, které kromě UV záření reagují i na viditelné světlo, a proto jsou vhodné i k řízení vozidla, kde se zabarví až na 50%. Venku dosahují sytějších odstínů než klasické čočky Transitions, i za vyšších teplot jsou schopné dosáhnout zabarvení až 80%. [23, 24] Obr. č. 6: Brýlové čočky Transitions Xtractive

21 Rozdělení brýlových čoček podle optického účinku Unifokální čočky jsou všechny brýlové čočky sférické, torické a asférické s jedním ohniskem (popřípadě dvěma ohniskovými rovinami v případě čoček torických). Korigujeme jimi tedy vždy pouze myopii, hypermetropii či astigmatismus. Bifokální čočky slouží ke korekci presbyopie. Tyto čočky tedy umožňují ostré vidění do dálky i do blízka. Tvoří je totiž základní a tzv. přídatná čočka, která bývá buď zatavená nebo vybroušená do základní. Rozdíl mezi optickou mohutností horní a dolní části by neměl být větší než 3 dioptrie. Mírnou nevýhodou tohoto typu je skok obrazu během přechodu do dálky a do blízka. Většina lidí používajících tento typ čoček si ale během několika dnů snadno zvykne a tento skok téměř nevnímá. Trifokální čočky jsou v podstatě bifokální čočky navíc pouze s vloženým tzv. mezidílem. K jejich použití se přistupuje, pokud je hodnota přídavku na blízko vyšší než 2D a pokles akomodační šíře pod 2D. V dnešní době se příliš nevyužívají. Multifokální čočky umožňují korekci na všechny vzdálenosti pomocí plynulého přechodu. Tento přechod je umožněn díky tzv. progresivnímu kanálu (koridoru), po jehož stranách dochází k jistému zkreslení, které nelze zcela odstranit. V současné době je ale tato vada již téměř neznatelná. Zákazníky, kteří se pro progresivní brýlové čočky rozhodnou, je důležité poučit a vysvětlit jim, jak je správně používat a do jaké obruby je lze vsadit. Očnice obruby by neměla být extrémně úzká, ale díky existujícím kratším verzím koridoru nemusí být ani příliš hluboká. Pro správný optický účinek je třeba, aby si klient našel místa, kterými se na dané vzdálenosti musí dívat. Například při čtení musí sklopit oči poněkud více než u bifokálních čoček. Může si navíc pomoci mírným pozvednutím hlavy. [7] Obr. č. 7: Varianty bifokálních čoček Obr. č. 8:Multifokální čočka

22 Centrační parametry Nezbytnou součástí pro zábrus brýlových čoček do obrub je jejich správné nacentrování, díky němuž je dosaženo správného optického účinku a pohodlného používání brýlí bez astenopických potíží. V opačném případě vzniká nežádoucí prizmatický efekt. Základním parametrem je pupilární distance (vzdálenost zornic), na kterou jsou korekční čočky nacentrovány. To znamená, že vzdálenost optických středů čoček se musí shodovat se vzdáleností zornic při pohledu do dálky, případně do blízka. Zjišťuje se tedy PD do dálky a do blízka, které je možné změřit několika způsoby popsanými níže. PD do dálky se měří PD-měřítkem, což je účelově vytvarované milimetrové měřítko, které se přiloží na kořen nosu. Zákazník se musí dívat do dálky, tzn, fixovat nějaký předmět vzdálený 5 až 6 m, aby byla vyloučena akomodace a s ní spojená konvergence. PD se odečte na milimetrové stupnici nebo jej lze naznačit přímo na folie, pokud v obrubě jsou. Naznačením polohy zornic na folie brýlových obrub se používá i při tzv. metodě z oka do oka, kdy zákazník a optik nebo optometrista stojí nebo sedí naproti sobě. Je nutné, aby měli oba oči ve stejné výšce, proto je důležitá nastavitelná židle nebo například stolička pro vyrovnání rozdílu ve stoje. Klient se dívá pravým okem do optikova levého a poté levým okem do pravého. Další metodou je měření za pomoci digitálního pupilometru, který poskytuje důvěryhodnější výsledky než předchozí metody. Lze určit celkové PD i každého oka zvlášť, přičemž fixační značka má nastavitelnou polohu. Existují i starší verze pupilometrů a to zrcadlový, monokulární a binokulární. Obr. č. 9: PD_měřítka Obr. č. 10: Digitální pupilometr

23 Dalším důležitým údajem pro centraci je výška optických středů. Zatím je stále poněkud sporné, zda čočky centrovat do úrovně zornic nebo o něco níže. Ve většině obrub však brýlové čočky svírají s primárním postavením očí určitý úhel (tzv. pantoskopický). K dosažení správného optického účinku čoček je nutné jejich optické středy vůči poloze zornic snížit, aby optická osa čočky procházela středem otáčení oka, což nahrává správnosti nižší centrace. U asférických čoček se centrují podle nulového pohledu. Vzdálenost brýlové čočky od vrcholu rohovky (back vertex distance) a úhel inklinace pantoskopický úhel, jsou údaji potřebnými pro zábrus především individuálních čoček. Obr. č. 11: Centrační parametry Nejmodernější metodou jak získat co nejpřesnější parametry pro centraci jsou videosystémy. Mají dvě základní funkce a těmi jsou centrace a poradenství. Systém dokáže nasnímat klientův obličej s nasazenými brýlovými obrubami a poté je možná práce v jednom z programů. Poradenství pomáhá zákazníkovi získat lepší představu o barvě čoček, povrchových úpravách, ale také nabízí vytvoření fotografie, pokud se zákazník špatně vidí v zrcadle kvůli vyšší refrakční vadě nebo porovnání více obrub najednou, čímž klientovi usnadňuje rozhodování. Centrační program slouží ke snadnému a rychlému určení parametrů potřebných k centraci brýlových čoček, včetně vertex distance, úhlu inklinace atd. Různé typy systémů od různých výrobců nabízejí i další možnosti využití k úplnému dotvoření představy klienta o nabízených produktech jako například zobrazení tloušťky čoček s různými indexy lomu a další

24 Obr. č. 12: Videosystém PD do blízka se měří obdobně jako do dálky, pouze zákazník fixuje blízký předmět. Je vhodné vzdálenost přizpůsobit té, na kterou je klient zvyklý číst nebo pracovat. [ 7, 9, 21, 25] Zaplacení (záloha) Po zapsání všech náležitostí do pracovní karty zákazník zaplatí zálohu, popřípadě celou zakázku, načež mu bude vydána stvrzenka o zaplacení a kopie pracovní karty s číslem příslušné zakázky nezbytné pro pozdější vydání brýlí. Výši zálohy je vhodné stanovit stejnou jako je cena brýlových čoček, aby se předešlo finanční ztrátě v případě, že by si zákazník již hotové brýle nepřišel vyzvednout Objednání brýlových čoček Jak už bylo uvedeno v kapitole 2.2 Dílna, některé oční optiky ve svých provozovnách brýle nezhotovují a provádí pouze drobné opravy a úpravy brýlí. Do brusíren určitých firem, které zároveň poskytují nabídku brýlových čoček (např. firma Zeiss, Omega Optix), se zasílají pouze vybrané obruby, čočky si firma k zakázce dodá sama. Do jiných se spolu s obrubou musí zaslat i brýlové čočky. Spolu s nimi musí být zaslán i vyplněný zábrusový formulář (viz. 7.2 a), 7.2 b)). Pokud optika zhotovuje brýle sama, musí mít příslušné brýlové čočky. Některé oční optiky mívají určité čočky skladem, což umožňuje rychlejší zpracování zakázek. Ostatní skladové a výrobní čočky je potřeba objednat u firem, které je dodávají,

25 například firma Zeiss, Omega Optix atd. Každá optika má u dané firmy své zákaznické číslo, pod kterým čočky vždy objednává buď telefonicky, nebo pomocí objednávkového formuláře. Existují i objednávkové systémy, díky nimž mají optiky přehled o stavu současných objednávek i již proběhlých. Skladové čočky bývají dodány do jednoho až dvou dnů ode dne objednání. U výrobních čoček je doba dodání delší. Po dodání se brýlové čočky už jen přiřadí k příslušné zakázce Zpracování zakázky Než se začne zakázka zpracovávat, doručené brýlové čočky by se měly nejprve zkontrolovat, protože při pozdějším zjištění závad, například po zábrusu, už čočky nelze vyreklamovat. Kontroluje se povrch čočky (případné škrábance, porušená antireflexní vrstva nebo barva atd.) a také správná optická mohutnost ve fokometru. Dalším krokem už je příprava čoček před zábrusem naznačení optických středů (viz ) Naznačení optických středů Naznačení optických středů brýlových čoček včetně orientace os u torických čoček je nezbytné pro správnou centraci v budoucích brýlích. K tomuto kroku slouží fokometr, což je přístroj nezbytný k provozu oční optiky. Slouží také k měření vrcholové lámavosti brýlových čoček sférických, torických i prizmatických. Lze jím také kontrolovat vrcholovou lámavost u objednaných čoček a optické parametry u již zhotovených brýlí. Existují 3 typy fokometrů: klasický, projekční a automatický. Klasický fokometr je mechanický přístroj, jehož základními částmi jsou světelný zdroj (Z), kolimátor (K), testová značka (T, svítící body uspořádané do kruhu) a dalekohled typu Kepler skládající se z okuláru (OK) a objektivu (OB). S pohybem testové značky se posouvá i stupnice vrcholové lámavosti v dioptriích, kterou pozorujeme ve stejném tubusu jako je dalekohled. Vrcholová lámavost brýlové čočky je přímo úměrná posunu značky. Soustava se řídí Newtonovou zobrazovací rovnicí qq = - f ² [9], kde: q je vzdálenost testové značky od předmětového ohniska kolimátoru, f je obrazová ohnisková vzdálenost kolimátoru

26 TABO schéma, které je v obrazovém ohnisku objektivu (předmětovém ohnisku okuláru), slouží spolu s paprsčitou stupnicí pro nastavení osy cylindru nebo její kontrolu a je zde i stupnice pro změření prizmatických dioptrií. Klasický fokometr má rozsah měření od -30D do +30D s dělením po čtvrt dioptriích. Prizmatická stupnice nepřesahuje 6pD a stupnice pro měření os je rozdělena na stupně. Důležitými součástmi jsou přítlačné kolíky přidržující čočku při měření, značkovací zařízení se třemi hroty a posuvné opěrátko pro čočky či hotové brýle. Obr. č. 13: Klasický fokometr + TABO schéma s testovou značkou Projekční fokometr - výsledky se odečítají z projekčního stínítka. Obraz testové značky je zde mnohem větší a kontrastnější. Díky volnému pohledu na projekční stínítko se chyby měření způsobené nežádoucí akomodací téměř vylučují. Je vynakládána menší námaha očí a tím pádem je i menší jejich únava. Mají také doplňkovou výbavu (např. diasporametr, který zvyšuje měřící rozsah prizmatické stupnice) a lze ho propojit i s dalšími přístroji. Automatický fokometr pracuje na principu samostatného řízeného vyhodnocování obrazu mikroprocesorem. Pomocí dráhy vychýleného paprsku potom sám dokáže spočíst vrcholovou lámavost dané čočky. Výsledek se zobrazuje na LCD displeji. Lze pracovat s několika pracovními režimy, mezi nimiž lze jednoduše přepínat. Je to výběr znaménka cylindru u torických čoček, přesnost měření na 0.25, nebo 0.01 D a typ měřené čočky (jednoohnisková, bifokální, progresivní). Stejně jako projekční fokometr, lze i automatický připojit k dalším přístrojům, jako je počítač či tiskárna. Měření sférických čoček Pomocí klasického fokometru se měří čočky mechanicky. Testovou značku je potřeba zaostřit točítkem s měřicí stupnicí vrcholové lámavosti a posunout ji do středu TABOschématu. Značkovacím zařízením se třemi hroty se nalezený optický střed zaznačí. Jeho poloze odpovídá prostřední hrot

27 Měření torických čoček Kromě optického středu je nutné označit i orientaci osy cylindru, k čemuž se využijí všechny tři hroty značkovacího zařízení. Začátek měření je stejný jako u čoček sférických. Rozdíl je pouze ve tvaru zaostřené testové značky, která je v tomto případě protáhlá. Podle směru protažení určíme orientaci jednoho ze dvou hlavních řezů. Na stupnici vrcholové lámavosti se odečte jeho hodnota v dioptriích a tvoří zde sférickou složku řezu. Dalším otáčením šroubu se testová značka opět zaostří, ale tentokrát ve druhém řezu. Opět se odečte hodnota sférické složky. Orientace osy je nyní pootočená o 90 stupňů. Rozdílem sférických složek obou hlavních řezů se dostane cylindrická složka. Podle předpisu korekce na poukazu od lékaře nebo podle naměřené refrakce je potřeba čočku ve fokometru pootočit do správné osy. Na závěr se poloha naznačí. Měření prizmatických čoček Prizmatického efektu lze v některých případech docílit decentrací běžných brýlových čoček, ale z hlediska kvality zobrazení je výhodnější objednat přímo čočku prizmatickou. U těchto čoček je třeba zjistit hodnotu a orientaci báze. V případě vyšších hodnot je třeba k fokometru připojit diasporametr, který stupnici rozšíří. Lze jimi korigovat zjevné i skryté šilhání nebo diplopii. Měření víceohniskových čoček Pro měření víceohniskových čoček je výhodnější použití automatického fokometru, díky němuž je práce snazší. U klasického fokometru se měření všech typů víceohniskových čoček začíná vždy dílem na dálku a až poté dílem na blízko nebo střední vzdálenost. Měření progresivních čoček je ještě složitější z důvodu nežádoucího astigmatického efektu v periferii čočky a zkreslení. Značkovací zařízení je stejné u všech typů fokometrů. [5, 7, 9, 10] Zábrus čoček V dnešní době, kdy je v očních optikách téměř samozřejmostí automatické broušení brýlových čoček a ruční zábrus se provádí zřídka, stále je jednou ze základních dovedností očních optiků. Zábrus na ručním brusu Důležitým krokem před zábrusem je vždy správné nacentrování brýlových čoček do budoucích brýlí. V případě ručního zábrusu je třeba na čočky s naznačeným optickým

28 středem obkreslit pomocí folií z brýlové obruby lihovým popisovačem co nejpřesněji tvar očnice, spolu s přesnou výškou a pupilární distancí, případně osou u torických čoček. Dalším krokem, který se provádí pouze u ručního zábrusu, je olamování minerálních a štípání plastových čoček do hrubého tvaru, které podstatně zkrátí dobu následného zábrusu. Nezbytnými pomůckami pro olamování čoček ze skla jsou: olamovací kleště, lihový popisovač, miska na střepy a samozřejmě ochranné brýle a plášť. Oříznutí tvaru řezačkou na sklo olamování ještě více usnadní. Řez se ovšem nesmí ve stejném místě opakovat a je nutné provést co nejméně řezů, ideálně by tvar měl být oříznut jedním řezem. Na plastové čočky je potřeba použít štípací kleště na kov, protože je nelze olamovat a řezat jako čočky minerální. U obou typů čoček třeba nechat určitou rezervu od okraje šablony kvůli zhotovení fazety. K ručnímu tvarovému zábrusu brýlových čoček (také ke zhotovení ochranné fazety) slouží ruční brus. Dalšími nezbytnými pomůckami jsou ochranné brýle, v případě dlouhých vlasů jejich sepnutí. Ruční brusy bývají k dostání v různých velikostech a konstrukčních provedeních. V současnosti se používají brusy s diamantovými kotouči, u nichž se rozlišuje zrnitost podle toho, k jakému účelu jsou používány. U všech typů ručních brusů je nezbytný neustálý přívod chladící vody pomocí trysky, která směřuje na brusnou plochu kotouče. Kvůli zamezení odstřikování vody do okolí a zároveň zajištění jejího rovnoměrného rozprostření po celém kotouči, je důležitá namočená houbička, která je v kontaktu s brusnou plochou a jejíž další funkcí je stírání zbytků obroušeného materiálu čoček. Cílem tvarového zábrusu je dokonalé dosednutí okrajů čočky do drážky očnice po celém jejím obvodu. Pokud se čočky zabrušují do obrub s očnicemi, je třeba vybrousit tzv. střechovitou ( břitovou) fazetu. U brýlí vázáných a vrtaných se brousí fazeta plochá. Oba typy fazet musí být hladké a rovinné, nesmí vybočovat k okrajům. Okraje musí být bez jakýchkoli výštipků. Obr.č. 14: Typy fazet (a) střechovitá, b) plochá) Obr. č. 15: Ruční brus

29 Po tvarovém zábrusu plastových čoček do poloobrub s obvodovým vázáním je nutné vybrousit do ploché fazety obvodovou drážky pomocí drážkovačky. Vybroušení obvodové drážky zajišťuje tenký kovový brusný kotouček obsahující brusná diamantová zrna. Čočka zabroušená do finálního tvaru s plochou fazetou se upíná mezi čelisti, které jí automaticky otáčejí. Nasedá na opěrku s drážkou, z níž vyčnívá brusný kotouček. Lze zvolit hloubku a průběh drážky. Obr. č. 16: Drážkovačka Na závěr se musí čočka s plochou fazetou vyleštit. Leštění je dokončovací práce, kdy se tvar již viditelně nemění, ale broušená plocha získává požadovaný lesk. Při ručním zábrusu se provádí samostatně mechanicky buď pomocí hadříku a leštící pasty nebo pomocí elektrické rotační leštičky. Elektrická leštička je podstatně rychlejší způsob leštění a využívá plstěné a textilní leštící kotouče, na něž se nanáší různé leštící pasty. [5, 7, 15] Obr. č. 17: Leštička Obr.č. 18: Kartáčovací a leštící kotouče Posledním krokem je zhotovení ochranné fazety na ručním brusu s velmi jemnou zrnitostí (tzv. lízátku). Zábrus pomocí automatického brusu Zábrus pomocí automatického brusu je v současnosti hlavním způsobem broušení. V dnešní době je nepostradatelnou součástí vybavení dílny očních optik a to hned z několika

30 důvodů. Brýlové čočky zabroušené automatem bývají oproti ručnímu zábrusu dokonalejší z tvarového i funkčního hlediska. Další nespornou výhodou je doba zábrusu, která je mnohonásobně kratší. Obecná definice: Brousicí automat je kopírovací obvodová bruska, vybavená sadou diamantových kotoučů, kterou se má pomocí elektronického programu docílit maximálního brusného výkonu co do rychlosti, kvality a přesnosti. [5] Prvním krokem je opět správné nacentrování (popřípadě decentrování) brýlové čočky a její následné nablokování. K tomu slouží centrovací přístroj (tzv. centrovačka). V podstatě je to vždy přístroj umožňující za použití polopropustného zrcadla poskytnutí polyfunkční obrazové informace, díky níž může vyhodnocující osoba posoudit a vyhodnotit současně potřebný funkční průměr budoucí korekční čočky, její nacentrování a skončí se nablokováním čočky. K nablokování se používají speciální gumové přísavky s orientačním zářezem a u modernějších centrovacích přístrojů navíc i s pojistným zahloubením v jedné polovině, které vyloučí chybné vložení čočky do brusu. K dispozici jsou také umělohmotné unášecí tvarovky, doplněné speciální adhezivní vrstvou, která má za úkol pojistit upevnění čočky při broušení. Pro ještě větší zajištění čočky v základní poloze se používají oboustranné lepící fólie, které se vkládají mezi čočku a umělohmotnou unášecí tvarovku. Obr. č. 19: Centrovačka Obr. č. 20:Umělohmotné unášecí tvarovky Obr. č. 21: Oboustranné lepící fólie Obr. č. 22: Automatický brus

31 Dalším krokem už je samotný zábrus. Na displeji se navolí všechny centrační parametry, zvolí se materiál čočky, typ obruby, fazeta, popřípadě doleštění. Čočka se uchytí mezi čelisti brusu a tlačítkem Start se započne broušení. Po zábrusu v automatu je posledním krokem před vsazením do brýlové obruby zhotovení ochranné fazety, které se provádí stejně jako při ručním zábrusu, to znamená na ručním brusu s velmi jemnou zrnitostí. [5, 7] Vsazení čoček do obruby Zabroušené brýlové čočky je potřeba vsadit do obruby. Tato činnost vyžaduje jistou zručnost, zkušenost, cvik i estetické cítění. Čočky se vsazují několika způsoby podle typu obroučky. Podle materiálu, ze kterého je vyrobena můžeme vsazování rozdělit na: bez nahřívání a s nahříváním. Nahřívání se užívá u obrub vyrobených z termoplastických materiálů, u kterých dojde k rozpínání, zvýšení elastičnosti a následnému změknutí. V měkkém stavu se zabroušené čočky vsadí do obruby a následně se zchladí. Dnes jsou nejvíce využívány elektrické horkovzdušné nahřívače, které se skládají z motorku s ventilátorem, topného tělesa, vedení ohřátého vzduchu a prostoru pro nahřívání obruby a pouzdra přístroje. Kovové obroučky, do kterých se čočky vsazují bez nahřívání, jsou ve třech základních typech. - Obruby s očnicemi jsou obvykle opatřeny rozebíratelnými zámečky na očnicích. Po jejich uvolnění a vsazení čoček se zámečky pomocí šroubků opět sešroubují a šroubek se nakonec zajistí proti uvolnění (například speciálním lakem nebo v krajním případě použitím matky). - Do poloobrub se brýlové čočky nasazují například pomocí stužky, kterou se silon přetáhne do obvodové drážky čočky. - Obruby bez očnic (tzv. vrtané) kladou na jejich sestavení vyšší časové, manuální i technické nároky. K jejich sestavení je potřeba vrtačka, sada hodinářských šroubováků, matičkář. Důležité jsou také ochranné brýle. V dnešní době se v očních optikách vrtají do obrub bez očnic výhradně plastové čočky, kterých je ovšem na výběr několik typů. Každý z těchto materiálů se při vrtání chová jinak, proto je nutné si vše nejdříve vyzkoušet na nečisto. Pro vrtání všech typů plastových čoček postačí jedna univerzální elektrická ruční vrtačka, kterou je možno držet v ruce i připevnit na stojánek. Navíc má nastavitelnou, plynule proměnnou rychlost a lze ji také využít jako

32 pohonnou jednotku pro leštící, brousící i řezné kotouče a frézy. Motorek má zabudovaný přímo v držátku, což je výhodné pro dobrou pohyblivost vrtačky. Používají se i speciální nastavitelné mikrovrtačky s podložními nastavitelnými stolky pro upevnění čoček. [5, 7, 9] Obr. č. 23: Nahřívací přístroj Vyrovnání hotových brýlí Obruby musí být srovnány před prvním nasazením na klientův obličej. Pokud ani potom správně nesedí, přistupuje se k anatomické úpravě. Rovnání by nemělo být chaotické. Mělo by se začít od středu, tedy nosníkem, a pokračovat do stran přes sedýlka, očnice, ke stranicím až jejich koncovkám. Obdobně jako při vsazování zabroušených brýlových čoček do obruby i při vyrovnávání brýlových obrub je důležité rozlišit, zda jde o materiál, který je potřeba před úpravou nejprve nahřát a potom zchladit nebo lze brýle upravovat i bez nahřívání. K vyrovnání bez nahřívání se používá sada přizpůsobovacích kleští, která patří k základnímu nářadí očního optika. Výrobci nabízejí kleště, které slouží pouze k jednomu typu úpravy. Mohou se ale rozdělit podle účelu, ke kterému se používají na ohýbací, štípací, přidržovací, tvarovací, nýtovací a speciální. Do základní sady kleští patří: ploché široké s kovovými i plastovými čelistmi, ploché, špičaté, ohýbací s jednou čelistí plastovou, štípací na kov, prohýbací na očnice a stranice, zkoušecí na velikost čoček u celokovových očnic, nýtovací. Níže jsou spolu s fotografiemi uvedeny i další příklady kleští. [5, 9, 17] Kontrola Posledním krokem při zpracování zakázky je vždy kontrola. Je nutné zkontrolovat optickou mohutnost zabroušených čoček ve fokometru kvůli vyloučení záměny pravé a levé

33 čočky a přeměření centračních parametrů (PD, výška, osa cylindru). Pohledem se zkontroluje, zda nejsou čočky poškrábané nebo není porušená antireflexní vrstva a dále vyrovnání obruby. Existují zásady vydané Společenstvem českých optiků a optometristů z roku 2006, které posuzují kvalitu práce očního optika při zhotovení brýlí jako korekční pomůcky. Byly sepsány podle následujících mezinárodních norem: 1) ČSN EN ISO 7998 Oční optika Brýlové obruby Seznam ekvivalentních termínů a slovník 2) ČSN EN ISO Oční optika Brýlové obruby Všeobecné požadavky a zkušební metody 3) ČSN EN ISO 8624 Optika a optické přístroje Oční optika Způsob měření brýlových obrub 4) ČSN EN ISO Oční optika Brýlové čočky Základní požadavky na dokončené brýlové čočky s neopracovaným okrajem 5) ČSNEN ISO 8320 Optika a optické přístroje Kontaktní čočky Slovník a značky 6) ČSN EN ISO 9456 Optika a optické přístroje Oční optika Označování brýlových obrub 7) ČSN - EN ISO Oční optika Brýlové čočky Slovník Tyto zásady obsahují normy při vstupní a výstupní kontrole. Vstupní kontrola hodnotí rozměry a vzhled brýlové obruby a brýlové čočky. Výstupní kontrola hodnotí estetiku a vzhled brýlí, mechanické parametry a uvádí také základní požadavky pro zhotovení brýlí z optického hlediska. Konkrétní požadavky: Vstupní kontrola 1) Rozměry - obruby označeny na příslušných místech - tolerance uvedených rozměrů o +/- 0,5 mm, délka stranic o +/- 2,0 mm - stranice lehce rozevíratelné, ale dostatečně dotažené (nesmí padat vlastní vahou) 2) Vzhled obruby - hlavičky šroubků nepoškozené - šroubky musí jít nenásilně povolit

34 - očnice nedeformované - povrchová úprava nepoškozená - stěžejky pevně usazeny - drážky v očnicích plynulé - silonový vlasec u obrub s obvodovým vázáním musí být nepoškozený a neuvolněný - sedla u kovových obrub nesmí být deformovaná 3) Kontrola brýlových čoček - kontrola optické mohutnosti, poloha optického středu - shodný vzhled čoček v páru (barva čočky, barva AR vrstvy) - brýlové čočky a povrchové úpravy nepoškozené - materiál čoček musí být vhodný pro vybraný typ obruby - okrajová tloušťka čoček musí být dostatečná pro vrtání nebo drážkování (min. 1,7mm) - vhodné umístění označení poloviditelné firemní značky na čočkách v očnici) Výstupní kontrola 1) Estetika a vzhled - čočky nepoškozené (výštipky, škrábance, vzhled fazety) - čočky musí být v brýlích zrcadlově tvarově symetrické - hrany otvorů vrtaných čoček vhodně zabroušené - nosník anatomicky prohnutý, sedla kovových obrub nastavená, nepřípustné stočení v nosníku - bez deformace očnic, natržení nebo vyvrácení drážky, shodnost prohnutí s fazetou čoček, dosednutí k fazetě čoček - plastové obruby tepelně nepoškozené - kovové obruby nepoškozené kleštěmi - neuvolněné stěžejky - rozevření stranic podle potřeb uživatele a typu obruby, inklinace - okraje stranic musí správně dosedat k brýlovému středu - prohnutí stranic odpovídající potřebám uživatele - koncovky stranic anatomicky upravené - sklon stranic po jejich sklopení k brýlovému středu musí být odpovídající

35 2) Mechanické parametry - čočky v brýlích bezpečně upevněny - ve skleněných čočkách v kovových obrubách nesmí být pnutí - šroubky zajištěny proti samovolnému uvolnění - hlavy šroubků nepoškozené - konce šroubků nesmí přečnívat (je nutné je odštípnout a zabrousit nebo nasadit ochranné návleky) - vrtané brýle musí mít podložky dle návodu k jednotlivým obrubám - u brýlí s obvodovým vázáním plynulá obvodová drážka a průběh silonového vlasce - zavírání stranic s přiměřenou tuhostí - brýle musí jít uložit do vhodného pouzdra 3) Základní požadavky na správné zhotovení brýlí z optického hlediska - vztah pro výpočet klínového účinku: = (S č. dec)/10 [22], kde je klínový účinek v cm/m (v prizmatických dioptriích), S č je vrcholová lámavost korekční brýlové čočky v dioptriích, dec je posunutí optického středu čočky vůči středu pupily oka v milimetrech. Tab. č. 1: Posouzení nežádoucího klínového účinku na binokulární vidění [22] Hypermetropie Odchylka centrace Prizmatická báze Vergence dovnitř (nazálně) báze dovnitř (kritický směr) divergence (kritický směr) ven (temporálně) báze ven (méně kritický směr) konvergence (méně kritický směr) Myopie dovnitř báze ven (méně kritický směr) konvergence (méně kritický směr) Ven báze dovnitř (kritický směr divergence (kritický směr)

36 Tab. č. 2: Povolená odchylka centrování v cm/m [pd] binokulárně [22] Vrcholová lámavost Horizontálně Vertikálně [D] méně kritický směr kritický směr diference P ku L od 0,25 do 1 0,5 0,25 0,25 od 1,25 do 6 1 0,50 0,25 od 6,25 do ,50 0,5 přes 12,25 1,5 1 0,5 Tab. č. 3: Pracovní tolerance (binokulárně) [22] Vrcholová lámavost [D] ( včetně) 1,0 2, ,0 5,0 10,0 20,0 50,0 báze ven , Horizontálně [mm] báze dovnitř 5 2,5 1,5 1, Vertikálně [mm] 2,5 1, Zhotovení brýlí ke korekci očního astigmatismu Poloha cylindrické osy musí být kontrolována vzhledem k objednané hodnotě a musí být v relaci k hodnotě dodané brýlové čočky. Tab. č. 4: Tolerance pootočení osy cylindru vzhledem k hodnotě cylindru [22] Korekční cylindr [ D ] Osová tolerance [ ] 0,75 ± 5 < 1,00 1,5 ± 3 1,75-6 ± 2 Víceohniskové čočky Pro bifokální a trifokální brýlové čočky platí stejné tolerance a zásady jako pro jednoohniskové. Bifokální čočky se centrují zpravidla k dolnímu okraji duhovky, to znamená

37 k okraji dolního víčka při vertex distance (vzdálenost korekčního členu od vrcholu rohovky) 12 mm (případně dle individuálních požadavků zákazníka). Progresívní brýlové čočky Musí být vybrán vhodný typ obruby, PD změřeno co nejpřesněji a centrace provedena podle návodu výrobce čoček. Přípustná tolerance centrace v horizontálním i vertikálním je maximálně 1 mm binokulárně. Tab. č. 5: Nežádoucí astigmatizmus pří nesprávně zhotovené ose [22] Cylindr [D] Pootočení [ ] 0,5 1,0 1,5 2,0 2,5 3,0 5 0,09 0,17 0,26 0,35 0,44 0, ,17 0,35 0,52 0,70 0,87 1, ,26 0,52 0,78 1,04 1,29 1, ,34 0,68 1,03 1,37 1,71 2, ,42 0,85 1,27 1,69 2,11 2, ,5 1,0 1,5 2,0 2,5 3,0 Na závěr se brýlové čočky důkladně vyčistí a brýle se uloží k vyzvednutí. Některé optiky zákazníkům navíc předávají i kartičku s údaji o zabroušených čočkách a razítkem optiky. V tomto případě se ještě vypíše tato kartička a přiloží k zakázce. [22] Výdej hotové zakázky K vydání hotové zakázky musí klient předložit kopii pracovní karty s číslem zakázky, která mu byla předána po jejím přijetí. V případě ztráty této kopie bude zakázka vydána pouze po předložení platného občanského průkazu nebo jiného dokladu totožnosti a vše se stvrdí podpisem na zadní straně zakázkového listu (viz )

38 Je nutné, aby si zákazník brýle vyzkoušel ještě před předáním, aby byla možná případná úprava (srovnání, zahnutí koncovek, sedýlek atd.). Je vhodné klienta poučit o návykové době, zvláště u multifokálních brýlí, u kterých je potřeba naučit se dívat do různých vzdáleností přes určitá místa a nedoporučuje se s nimi tedy ihned sednout za volant automobilu. Poté přichází na řadu zaplacení případného doplatku, ke kterému musí být opět vydán i doklad o zaplacení. Spolu s brýlemi musí být vždy předán i návod na jejich používání a správnou péči. Tento bývá vytištěn na zadní straně pracovní karty, která je také vydána jako záruční list k zakázce, nebo může být vytištěn zvlášť. Druhou kopii si ponechá oční optika. Záruční doba a na co se konktrétně vztahuje, bývá uvedeno na zadní straně zakázkového listu (viz 4.2) Speciální brýle Specifickým typem je zhotovení speciálních brýlí. Obsáhlostí by toto téma vydalo na samostatnou práci, proto jsou níže uvedeny pouze nejčastější typy. Výroba tohoto typu korekčních optických pomůcek není tak častá a zabývají se jí většinou pouze určité oční optiky. Žádný oční optik ale neví, kam ho život zavane, proto je nutné o těchto pomůckách vědět. Patří sem hyperkorekční brýle do blízka pro slabozraké. Je to vlastně zabroušená lupa vsazená do očnice brýlové obruby před lepší oko zákazníka. Lupa je spojná čočka s vyšší optickou mohutností, to znamená, že má krátkou ohniskovou vzdálenost a musí být tedy používána na malou pracovní vzdálenost. Pokud by byly lupy vsazeny do obou očnic, byla by konvergence očního páru neúnosná. Anizodistanční brýle se používají ke korekci anizeikonie, což je rozdílná velikost obrazů vytvořených na sítnici. Z brýlové optiky je zřejmé, že posouváním čoček do různých vzdáleností před očima je možné měnit velikost obrazů na sítnici dle vzorce β = 1- d S [7]. To znamená, že brýlové čočky jsou v brýlích v odlišných vzdálenostech od očí tak, aby bylo umožněno spojení obrazů pravého a levého oka. Kyfózní brýle jsou určeny lidem trpícím kyfózou, což je obloukovité prohnutí a tuhnutí páteře. V pokročilejším stádiu mají tedy kvůli nemožnosti se napřímit velmi omezené zorné pole. Tyto brýle mají navíc soustavu dvou zrcadel připevněných ke spodní a horní části očnice a umožňují tak pohled před sebe. Brýle s ptózovou podpěrou slouží lidem trpícím ptózou (patologický pokles horního víčka). Takový člověk má omezené vidění, v horším případě překrývá víčko celou zornici

39 Toto lze řešit chirurgickou cestou, ale v některých případech to není možné. Proto se kvůli zkvalitnění běžného života přistupuje k těmto brýlím, které pokleslé víčko mechanicky podepřou díky podpěře připevněné k horní části očnice obruby. Otvůrkové brýle umožňují ostřejší vidění pacientům s určitou patologií díky dívání se pouze přes malé otvůrky o průměru 1,5 až 2 mm. V běžném životě se nepoužívají. Brýle s bočními kryty slouží spíše jako ochrana proti mechanickému poškození, větru, škodlivým zářením nebo nadměrnému množství světla například při světloplachosti. Podle účelu mohou být použity průhledné i neprůhledné kryty. Sportovní brýle se od klasických liší svým tvarem, který kopíruje tvar obličeje. Díky nadměrnému prohnutí těchto brýlí je potřeba vsadit do nich speciální brýlové čočky, které jsou stejně prohnuté jako očnice vybraných sportovních obrub. Tyto čočky se také používají do slunečních brýlí, které jsou také prohnuté. Sportovní a sluneční dioptrické brýle jsou již běžnou součástí nabídky očních optik. Některé navíc nabízejí i například dioptrické brýle plavecké či potápěčské. [3, 5, 7] 3.2 Opravy Tento typ zakázek zahrnuje letování a lepení obrub, výměnu poškozených stěžejek, ultrazvukové čištění, anatomickou úpravu, výměnu součástek a přebrus starších brýlových čoček do nových obrub. Při sjednání tohoto typu zakázek se také vše zapisuje do pracovní karty obdobně jako při zhotovení brýlí, pouze se nevyplňuje část s korekcí. Vydání probíhá stejným způsobem jako v kapitole Výdej hotové zakázky. Jednotlivé typy oprav budou popsány v následujících podkapitolách Letování (pájení) Pájení je nerozebíratelné spojení stejnorodých i nestejnorodých kovů nebo slitin pájkou, která má jiné složení a nižší teplotu tání než základní materiál. Spoj vzniká zaplněním spáry mezi pájenými díly roztavenou pájkou, částečným vznikem slitiny pájky se základním kovem a jejím následným zatuhnutím. [5] Letováním lze spojit téměř kterákoli zlomená část kovových obrub nosník, očko stranice, očnice, držák sedla atd

40 Do pájecí sady patří: tavidlo (pájecí prostředek), pájka, zařízení k dosažení pájecí teploty pájky, nářadí k přidržování pájených dílů (pinzety, kleště, stojany) a prostředky k očištění pájeného místa (hadřík, textilní a plstěné kotouče elektrické leštičky atd.). V současnosti se v očních optikách používají dva způsoby zahřívání otevřeným plamenem a elektrickým odporem. Pájecí zařízení poskytující otevřený plamen jsou minihořák na plyn do zapalovače (butan), hořák na propan-butan, hořák na propan-butan + kyslík a zařízení na elektrolytický rozklad vody na vodík a kyslík. Pájení elektrickým odporem má zcela odlišný postup než pájení plamenem a příliš se v očních optikách zatím nepoužívá. Druh páječky ovlivňuje rychlost i způsob práce. Obecně ale platí: čím vyšší teplota plamene, tím rychlejší musí být reakce optika, protože by se mohly materiál, tavidlo i pájka přehřát a tak znehodnotit. Pájka je slitina kovů, která svým roztavením, zatečením do spár a slitím se základním kovem vytváří po zatuhnutí pevný nerozebíratelný spoj. V očních optikách se nejčastěji používá stříbrná pájka (slitina mědi, zinku, stříbra, popřípadě kadmia) v podobě tenkého drátku. Tavidlo je pájecí prostředek, jehož úkolem je zvýšit smáčivost povrchu pájené části, chemickou reakcí odstranit oxidy kovů z povrchu základního materiálu, zabránit vytvoření nových oxidů a poskytnout ochranu před vypařováním složek pájky. Nejpoužívanějším tavidlem je borax (dehydrovaný tetraboritan dvojsodný, rozemletý na jemný bílý prášek). Obruba se v místě, kde se bude letovat, zbrousí tak, aby na sebe tyto části dokonale naléhaly, a důkladně se očistí. Na oba konce se nanese tavidlo a zahřejí se v plameni. Následně se na jeden z konců nanese pomocí zahřátí v plameni pájka a obě části se k sobě pevně přiloží. Pomocí plamene se pájka roztaví a spojí tak definitivně oba díly. Po sletování opravovaných částí se toto místo ihned zchladí v misce se studenou vodou. Na závěr se letované očistí a vyleští. [5, 7] Obr. č. 24: Letovačka

41 3.2.2 Lepení Zlomené plastové brýlové obruby se dají spravit lepením. Obruby jsou vyrobeny z různých materiálů, které mají rozdílné vlastnosti, což ovlivňuje i lepení. Nejčastějším způsobem lepení obrub na bázi celulózy, je lepení pomocí acetátu, který tyto plasty rozpouští. Na všechny ostatní materiály lze použít dvousložkové epoxidové čiré lepidlo, které zajišťuje pevné spojení a poměrně rychle tuhne. Před lepením je nutné oba konce zlomené obruby zarovnat a zdrsnit pilníkem tak, aby na sebe přiléhaly a dokonale je očistit a zbavit mastnoty. Při lepení pomocí acetonu se oba konce natřou acetonem, který se nechá působit několik desítek vteřin, aby se dostatečně naleptaly, přičemž spoje se potírají opakovaně, aby nezaschly. Poté se k sobě konce pevně přitisknou, spoj se zajistí a nechá se vyschnout. Spojení by se mělo nechat vysychat přibližně 20 a poté odstranit přetoky pilníkem nebo žiletkou. Na závěr se přeleští, aby dosáhlo původního lesku. Obruby je možné lepit se vsazenou čočkou i bez ní. Pokud je čočka vsazená, je nutné dát pozor, aby se acetonem nepoškodila. V každém případě je nutné čočku lehce zmenšit, jinak by v místě spojení vznikla mezera. Slepený spoj se již nesmí nahřívat, aby nedošlo k rozpojení. Aby bylo opětovné spojení pevnější, lze jej zpevnit několika způsoby: svázáním silonovým vlascem nebo vázacím drátkem, vlepením folie, nalepením folie na rubovou stranu nebo vyztužením drátěnou vložkou. Při zpevnění vlascem nebo vázacím drátkem (obr. č. 25d)) se cca 3 mm od okrajů vyvrtají co nejmenší otvory, kterými se vlasec (drátek) protáhne, plochy se naleptají a pomocí speciální smyčky se k sobě přitáhnou. Ke vlepení folie (obr. č. 25a)) je potřeba pilkou do konců vyřezat asi 5 mm hluboké zářezy, které se naleptají nebo potřou lepidlem. Do jednoho zářezu se zasune bezbarvá folie a na ni se co nejrychleji nasune druhý konec. V případě vlepení folie na rub (obr. č. 25b)) spoje se vypiluje lůžko, které se také naleptá a folie se do něj vloží. Pokud se spoj zpevňuje drátěnou vložkou (obr. č. 25c)), do obou spojovaných ploch se je nutné vyvrtat otvory do hloubky přibližně 5 mm, které musí přesně lícovat. Drátek, který se do otvorů vkládá, se zajistí buď lepidlem, nebo lze jeden konec nahřát a do otvoru zatavit. [5, 7]

42 Obr. č. 25: Druhy zpevnění lepených spojů a) vlepení folie b) vlepení folie na rub c) zpevnění drátěnou vložkou d) zpevnění vlascem nebo vázacím drátkem Výměna stěžejky Výměna poškozené stěžejky se provádí podle materiálu obruby, na kterou je připevněna. U obrub z kovových materiálů jsou připájeny nebo přivařeny. Plastové obruby mají stěžejky zatavené, pokud jsou starší, mohou být i nýtované. K výměně zatavených stěžejek se používá přístroj na odporové nahřívání. Je to vlastně elektrotechnická odporová páječka, jejíž součástí je drátěná smyčka, rozehřátá vlivem elektrického odporu, která dotykem předává své teplo zbytku poškozené stěžejky. Kromě odporové páječky je potřeba pinzeta, kterou se stěžejka během nahřívání přidržuje. Nejprve se nahřeje a z obruby odstraní poškozená stěžejka a poté se stejným způsobem vsadí nová. Nakonec se zchladí v misce s vodou. K výměně nýtované stěžejky je potřeba pilník, hlavičkář, průbojník, kladívko, svěrák, štípací kleště na kov, ruční minivrtačka, hodinářský šroubovák, speciální podložka a speciální pákový tlakový přístroj. Nejprve se musí odstranit poškozená stěžejka odpilováním nebo od broušením roznýtované části a vyražením nýtu pomocí průbojníku z otvoru stěžejky. Do

43 lůžka po původní stěžejce se vloží nová a pomocí kladívka se do jejího otvoru zapustí nýtek. Přečnívající část nýtu (maximálně 1 mm) se pomocí hlavičkáře kladívkem roznýtuje čočkovitě do hlavičky. [5, 7] Přebrus čoček Pokud si zákazník přeje přesadit brýlové čočky ze svých starších obrub do nových, je třeba vybrat menší obrubu, než byla ta předchozí. Čočky se vysadí ze staré obruby a dále je postup shodný jako u zábrusu nových brýlových čoček. Pokračuje se tedy naznačením optických středů ve fokometru a přípravou čoček před zábrusem podle toho, zda se brousí ručně nebo v automatické brousící jednotce. Dále se již zabroušené čočky vsadí do nové obruby, provede se její vyrovnání, případně dotažení šroubků, kontrola ve fokometru a na závěr dočištění (viz 3.1.3). Je třeba zákazníka upozornit na to, že centrace může být trochu jiná, než na jakou byl zvyklý u starých brýlí, protože nová obruba má jiné parametry Rovnání brýlí V případě, že klient přichází s tím, že mu brýle špatně sedí na obličeji, padají nebo jsou zohýbané například nesprávným zacházením, lze provést jejich srovnání. Je třeba vzít v úvahu to, z jakého materiálu je obruba vyrobena a tudíž jakým způsobem a jakou silou ji můžeme upravit. Brýlové obruby z termoplastických materiálů se krátce nahřívají a z kovových se používají různé typy přizpůsobovacích kleští (viz ). Začíná se vždy od středu, tedy nosníkem a pokračuje se přes sedýlka, stranice až ke koncovkám. Většina lidí nemá obličej zcela souměrný a úprava se tomu tedy musí přizpůsobit. [5, 7, 9] Výměna součástek K výměně jednotlivých součástí brýlové obruby se přistupuje v případě, že tato část nelze opravit nebo by oprava byla cenově nebo časově nákladnější než výměna za nový díl. Lze vyměnit sedla, šroubky, matičky, přetržený silon u vázaných obrub, stranice i koncovky stranic. K těmto výměnám se používá sada hodinářských šroubováků, závitníky, matičkáře a speciální kleště. [5] Ultrazvukové čištění Ultrazvuková čistička by neměla chybět v žádné oční optice. Slouží k dokonalému čištění znečištěných kovových i plastových obrub. Tento způsob umožňuje vyčištění i méně

44 dostupných částí obruby bez nutnosti ji demontovat. Šetří tedy čas, manuální práci i výdaje za prostředky. Znečištěný předmět se vkládá do ultrazvukové vany naplněné čistícím roztokem. Čističky jsou rovněž vybaveny termostatem regulujícím teplotu roztoku a nastavitelným časovým spínačem. Protože je intenzita chvění v roztoku značná, je třeba dát pozor na to, jaký typ obruby čistíme. Není vhodné čistit obruby nebo čočky, které mají vrstevnatou stavbu materiálu nebo jsou tmeleny či lepeny. Častým čištěním mohou být porušeny i čočky s antireflexní úpravou. Dalším typem jsou zdobené obruby například s kamínky a opatrně je třeba čistit obruby z titanových materiálů, ze kterých se může slupovat barva. [5, 7] Obr. č. 26: Ultrazvuková čistička 3.3 Měření zraku Měření zraku v očních optikách je pro zákazníky výhodnější z časového hlediska, protože na rozdíl od očních ordinací zde objednací doba není tak dlouhá a v případě, že na určitou dobu není nikdo objednán, většinou je klient vyšetřen okamžitě. Další výhodou je preciznější vyšetření z hlediska jeho délky. Je k tomu vyhrazen dostatek času, proto je prostor pro důkladné zjištění všech důležitých informací a určení nejoptimálnější refrakce podle individuálních potřeb klienta. Do některých optik dochází oční lékař. Spousta optik má ale své vlastní optometristy, kteří jsou k dispozici po celou otevírací dobu. Optometrista je vlastně jakýsi mezistupeň mezi očním optikem a očním lékařem. Je tedy na základě pohovoru a vyšetření schopen klientovi kvalifikovaně doporučit jaký typ korekce je pro něj nejvhodnější, případně odeslat k očnímu lékaři při zjištění jakékoliv patologie. Před samotným měřením je důležité zeptat se pacienta na anamnézu, k jakému účelu korekci potřebuje, jaká je jeho stávající korekce (pokud je) apod. Poté už se přistupuje k samotnému určení refrakce. Prvním krokem je měření na autorefraktometru. Alterinativou je skiaskop (oftalmoskop), který se ale v optometrické praxi příliš nepoužívá. Autorefraktometr je

45 přístroj, který slouží k orientačnímu určení objektivní refrakce včetně os případných cylindrů u astigmatismu. Použití je snadné a rychlé. Může být provedený i v kombinaci s dalšími přístroji, jako například keratometrem (přístroj na měření zakřivení přední plochy rohovky, (viz 3.4.3), tonometrem (přístroj na měření nitroočního tlaku) nebo pachymetrem (přístroj na měření tloušťky rohovky). Možná je i kombinace všech těchto přístrojů v jednom. Na tyto hodnoty refrakce však nelze zcela spoléhat a je tedy potřeba provést jejich ověření a upřesnění pomocí určení subjektivní refrakce metodou sklíčkování. K tomu jsou potřeba tři základní pomůcky: sada zkušebních čoček, astigmatická zkušební obruba a optotypy. Sada zkušebních čoček je soubor optických čoček v základním skříňovém uspořádání nebo v redukovaném kufříkovém. Základní sada zkušebních brýlových čoček obsahuje soubor sférických čoček spojných i rozptylných, které jsou po párech, soubor astigmatických čoček rovněž s kladnými i zápornými hodnotami a soubor čoček prizmatických. Patří sem i filtry v komplementárních barvách (červený a zelený), centrovací kříže, okluzní a matové clony, dvojice kruhových clon o průměru mm, štěrbiny o šířce 1-1,5 mm, Jacksonovy zkřížené cylindry v různých hodnotách a Maddoxův cylindr. Podle potřeby je možné i dokoupení dalších součástí, jako například astigmetr. Astigmatická zkušební obruba slouží jako nosič zkušebních čoček při zjišťování refrakce. Má posuvné části, které umožňují její přizpůsobení podle anatomických proporcí konkrétního klienta. Lze nastavit pupilární distanci, inklinaci i výšku. Každá očnice je obvykle opatřena čtyřmi pérovými příchytkami (třemi vpředu a jednou až dvěma vzadu) s objímkami, do kterých se vkládají zkušebna skla. Lze jimi otáčet například při hledání osy cylindru. Další možností, která kloubí astigmatickou zkušební obrubu a sadu zkušebních čoček, je foropter. Je to moderní opticko-mechanické zařízení ovládané počítačem, které obsahuje Rekossovy kotouče otáčející se kolem společné osy nebo tak, aby se jejich vzájemnou kombinací dosáhlo požadovaného optického účinku. Obsahuje Jacksonovy zkřížené cylindry, Maddoxův cylindr, Herschellovo prizma, polarizační a anaglyfní filtry, centrovací kříže, zařízení pro fixování vhodného testu do blízka a zařízení k určení vzdálenosti korekční čočky před rohovkou. Každý optický člen je opatřen antireflexní vrstvou. Foropter má i své nevýhody: vliv přístrojové myopie, vysoká pořizovací cena, nemožnost vyzkoušení korekce v pohybu, větší vzdálenost korekčního členu od vrcholu rohovky (18mm +/- 4mm) než u astigmatické zkušební obruby a nutnost správného napolohování klienta. Optotypy jsou soubory znaků, které jsou seřazeny do tabulek od největších po nejmenší takovým způsobem, aby bylo možno co nejobjektivněji posoudit momentální

46 zrakový výkon. Vízus, který je udáván jako poměr vzdálenosti, ze které je znak ještě rozeznán, ku vzdálenosti, ze které by při hodnotě vízu 1 musel být ještě rozeznán, je uveden u každého z řádků optotypů a to ve formě zlomku nebo desetinného čísla. K dispozici je několik druhů optotypů, které jsou rozděleny například podle provedení (světelné, tištěné, projekční, LCD), podle vyšetřovací vzdálenosti, podle věku, pro který jsou určeny, podle odstupňování řádků nebo podle použitých znaků. [7, 10, 15] Obr. č. 27: Autorefraktometr Obr. č. 28: Sada zkušebních čoček Obr. č. 29: Astigmatická zkušební obruba Obr. č. 30: Foropter Obr. č. 31 Snellenovy optotypy

47 3.3.1 Postup určení subjektivní refrakce Prvním krokem je přizpůsobení zkušební obruby podle anatomie klienta. Poté se už do objímek vkládají zkušební čočky, jejichž hodnoty vycházejí z měření na autorefraktometru, z hodnot původní korekce nebo z hodnot naturálního vízu. Je vhodné každé měření začínat vždy pravým okem kvůli pozdější záměně hodnot refrakce pravého a levého oka. Vždy s pomocí optotypů je nejprve nutné najít optimální sférickou korekci, to znamená nejsilnější spojnou čočku nebo nejslabší rozptylnou čočku, se kterou je dosaženo nejlepší zrakové ostrosti. V případě, že zákazník stále nevidí optimálně, je vhodné použít dírkovou clonu (lze ji použít kdykoliv během měření ke kontrole). Pokud clona umožní ostré vidění, může se pokračovat s dalším korigováním. Pokud nevidí ostře ani s dírkovou clonou, je přítomna patologie (například katarakta, tupozrakost a další) a další korekce zde nemá smysl. V dalším kroku se nejčastěji za použití Jacksonových zkřížených cylindrů nebo astigmatického vějíře určí, zda je přítomen astigmatismus. V případě astigmatického vějíře jde o astigmatismus tehdy, pokud se jeho paprsky nejeví stejně ostře. Osa případného cylindru je vždy kolmá k ostřeji vnímaným liniím. U Jacksonových cylindrů se o astigmatismus jedná tehdy, jestliže klient při otočení zkřížených cylindrů kolem osy držadla nevidí stejně ostře. Pokračuje se tedy dále a určuje se nejprve osa a následně i síla cylindru. Je dobré klienta upozornit, že zkřížený cylindr mu mírně vidění rozostří. Při určování osy cylindru se držadlo zkříženého cylindru nastaví podél horizontální osy, to znamená, že hlavní meridiány probíhají podél os 45 a 135. Po celou dobu se optometrista řídí buď podle mínusové nebo podle plusové osy. Jacksonův cylindr se obrátí kolem osy držadla a klient musí zhodnotit, která pozice pro něj byla lepší. Poté se držadlo nastaví podél osy 45. Meridiány jsou tedy v osách 180 a 90. Cylindr se opět obrátí a zákazník určí lepší pozici. Tímto optometrista získá oblast v rozsahu 45, ve které se výsledná osa nachází. Nastavováním držadla cylindru podél různých os a určením lepších pozic se postupně tato oblast zužuje až k výsledné ose, kdy pacient přestane vnímat rozdíl mezi oběmi pozicemi. Dále se určí síla cylindru, se kterou bude vidění nejoptimálnější. Zkřížený cylindr se umístí tak, aby byla jeho mínusová osa podél mínusové osy korekčního cylindru. Poté se obrátí kolem osy držadla do druhé pozice a klient určí, při které vidí ostřeji. Pokud dává přednost pozici 1, preferuje tedy mínusový cylindr a optometrista mu ke korekčnímu cylindru přidá -0,25 D. Pokud preferuje pozici 2, korekčnímu cylindru se ubere hodnota -0,25 D. Sílu

48 cylindru je vhodné upravovat po 0,25 D krocích. Až klient přestane vnímat rozdíl mezi pozicí 1 a 2, síla cylindru je stanovena. Poté se znovu překontroluje osa cylindru. Pokud se osa ještě doupraví, musí se znovu přezkoušet i síla cylindru a naopak. Po přesném stanovení cylindru se ještě upraví sférická hodnota. Na každou přidanou -0,50 D cylindru se přidá +0,25 D sféry a naopak. Dále se provede kontrola správnosti korekce. Existují varianty například zamlžovací nebo červenozelený test. Zamlžovací test: před oko se vloží +1 dioptrie, čímž by se měl vízus zhoršit z 6/6 na 6/ Červenozelený test: korekce je správně určená tehdy, když jsou znaky v červeném i v zeleném poli stejně ostré. Pokud klient vidí ostřeji znaky v červeném poli, je třeba vložit -0,25 D. Pokud vidí ostřeji znaky v zeleném poli, přidá se +0,25 D. Na závěr se korekce překontroluje i binokulárně. Měla by se vyzkoušet i na pravé nekonečno, protože při vyšetřování na 5-6 m vzniká refrakční deficit přibližně + 0,25 D. Obr. č. 32: Astigmatický vějíř Obr. č. 33: Červenozelený test Po určení subjektivní refrakce je dobré orientačně posoudit i binokulární vidění pomocí zakrývací a odkrývací zkoušky, které jednoduše odhalí případnou heteroforii. Hodně lidí má malou odchylku, kterou dokáží bez problémů kompenzovat. Pokud ale při počátečním pohovoru klient uvádí některé z typických problémů, měla by se odchylka přesně změřit pomocí polarizovaných testů (křížový, hákový, ručičkový, stereotest, pětiřadý ) a určit prizmatická korekce. Tu ale ne každý klient snese a proto je důležité pečlivě zvážit její zhotovení. Mimo určení refrakce je vhodné určit i barvocit, zvláště u řidičů a u klientů vykonávajících povolání, kde je správný barvocit podmínkou. Využívají se k tomu pseudoisochromatické tabulky, které mohou být buď tištěné nebo jako součást moderních LCD optotypů

49 Obr. č. 34: Pseudoisochromatické tabulky K úplnosti vyšetření je vhodné změřit i nitrooční tlak. Optometristé ho mohou měřit pouze bezkontaktním tonometrem. Odhalení patologické odchylky a odeslání na oftalmologii mnohdy napomůže včasnému podchycení onemocnění. [1, 2, 4, 7, 10] 3.4 Kontaktní čočky Aplikace kontaktních čoček je jednou z běžných služeb očních optik. Optika k tomu musí být náležitě vybavena, to znamená mít vyšetřovnu se všemi potřebnými přístroji a nástroji a zácvikový prostor. Vybavení vyšetřovny (viz 2.3) musí být opět v souladu s vyhláškou č. 221/2010 Sb., ze dne 30. června Důležitými přístroji jsou v případě aplikace kontaktních čoček štěrbinová lampa a keratometr. V zácvikovém prostoru nesmí chybět stůl pro zácvik spolu se zrcadlem a dostatečným osvětlením. Nezbytností je umyvadlo s mýdlem a čistým ručníkem. Ve většině provozoven se běžně aplikují měkké kontaktní čočky. Na aplikaci tvrdých, terapeutických a protetických čoček se většinou specializují na jiných pracovištích. Ve všech případech je nutné klienta upozornit, aby si na aplikaci vyčlenil dostatek času, při první aplikaci minimálně hodinu a půl. Následující postup je obecný a lze jej s drobnými obměnami použít při aplikaci různých druhů kontaktních čoček. [6, 26] Informace Prvním krokem je vždy získání všech informací potřebných pro správný výběr a aplikaci kontaktních čoček, které se vždy zaznamenávají do pracovní karty. Jako první je potřeba do karty zapsat osobní data klienta jméno a příjmení, adresu, rodné číslo, zdravotní pojišťovnu. Pokračuje se anamnézou, nejdříve rodinnou a poté osobní. Je třeba zjistit celková onemocnění, užívání léků, úrazy, alergie atd. V oční anamnéze se zjišťují úrazy, operace,

50 nošení brýlí, četnost zánětů atd. Další otázky by měly směřovat na předchozí aplikace a také na účel nošení kontaktních včetně prostředí, ve kterém se s nimi bude klient pohybovat. Během tohoto pohovoru současně optometrista provádí tzv. aspekci, což je pohledové zjištění velikosti a polohy oční štěrbiny, postavení očí a řas. [6, 11] Vízus, refrakce Před určením objektivní a jejím potvrzení subjektivní refrakcí je vhodné určit klientův naturální vízus a vízus s jeho vlastní korekcí. Tato informace spolu s předchozími napomůže ke kvalitnějšímu výběru čoček z hlediska nároků klienta na kvalitu vidění. Poté už přechází k určení objektivní refrakce pomocí autorefraktometru (popřípadě se zabudovaným keratometrem) a ověření subjektivní refrakcí (viz 3.3). Při volbě nejvhodnější optické mohutnosti budoucí kontaktní čočky je nutné zohlednit vzdálenost korekčního členu od vrcholu rohovky. Do +/- 4 D tento krok není nutný. Nad tuto hodnotu se přepočítává podle vzorce: S KČ = S B / (1- d.s B) [6], kde S B. optická mohutnost brýlové korekce, d...vzdálenost brýlové korekce od vrcholu rohovky. U sférické korekce stačí pouze přepočítat její hodnotu podle výše uvedeného vztahu. U torické korekce je nutné sféro-cylindrický zápis převést na cylindro-cylindrický, poté všechny jeho hodnoty vyšší než +/- 4 D přepočítat podle vzorce a převést zpět na sféro-cylindrický zápis. Pro ulehčení a urychlení práce lze místo přepočítávání hodnot použít přepočtovou tabulku vrcholových lámavostí pro tři vzdálenosti korekčních členů od vrcholu rohovky foropter (d = 16 mm), brýle (d = 12 mm), kontaktní čočka (d = 0 mm). Jsou zde uvedeny dioptrické hodnoty po +/-0,25D pro spojné i rozptylné čočky. Pokud je sférická část korekce mnohem vyšší než cylindrická, lze použít kontaktní čočku sférickou, jejíž hodnota se určí pomocí tzv. sférického ekvivalentu, jehož hodnota je tvořena sférickým podílem korekce a polovinou hodnoty cylindrické části korekce. [6] Vyšetření před aplikací Před rozhodnutím, jaké kontaktní čočky budou pro konkrétního klienta nejvhodnější a před jejich samotnou aplikací je potřeba vzít v úvahu všechny okolnosti, které by mohly mít

51 na správné a pohodlné používání kontaktních čoček vliv. Kontaktní čočka je vlastně cizí těleso umístěné na povrch oka a každá aplikace tedy do jisté míry narušuje správný metabolismus rohovky. Kromě získání informací od zákazníka, aspekce, určení refrakce a nejvhodnější refrakce do kontaktních čoček je tedy nutné provést několik základních vyšetření, které pomohou co nejvíce minimalizovat negativní účinky kontaktních čoček na oko, zvláště na rohovku a limbus. Mezi tyto vyšetření patří everze horního víčka (obr. č. 35), která umožní pohled na víčkovou spojivku a tím vyloučení případného zánětu. Obr. č. 35: Everze horního víčka Dalším základním vyšetřením je test slzivosti. Tento údaj je pro nošení kontaktních čoček velmi důležitý, protože při nedostatku slz například hydrofilní čočky osychají a usazeniny mazové složky slzného filmu rohovku dráždí a čočka je hůře snášena. Čočky se na rohovku přisají a tím je jejich pohyb omezen, v horším případě není pohyb žádný. Naopak při nadbytku slz je kontaktní čočka na oku velice nestabilní, což může způsobit potíže s viděním, zvláště u tórických čoček. Nejběžnějším testem je Schirmer 1 (obr. č. 36), což jsou filtrační papírky s milimetrovou stupnicí, které se ohnutým koncem vloží za okraj spodního víčka a po určitém čase se na stupnici vyhodnotí, kolik klient naslzel. Je také vhodné provést určení kvality slzného filmu

52 Obr. č. 36 : Schirmerův test Doplňkovými testy jsou například určení tuhosti víček, barvy duhovky, kontrola zornicových reflexů, frekvence mrkání, pachymetrie, měření nitroočního tlaku, oční dominance. Měla by se udělat i Amslerova mřížka. Štěrbinová lampa (obr. č. 37) umožňuje vyšetření téměř všech očních tkání neinvazivním způsobem. Optometristé v očních optikách ji ale používají především k prohlédnutí předního segmentu oka. Skládá se ze tří částí, kterými jsou osvětlovací systém, zvětšovací mikroskop pro pozorování a mechanický systém pro nastavení lampy do nejvhodnější pozice. K vyšetření očních tkání existují čtyři základní techniky a těmi jsou: difúzní osvětlení, přímé osvětlení, nepřímé osvětlení a osvětlení za použití filtrů. Difúzní osvětlení slouží k přehlednému zobrazení celého předního segmentu oka včetně víček a řas. Přímé osvětlení obsahuje několik technik vyšetření, které jsou založeny na stejném principu svazek paprsků i mikroskop jsou zaostřeny na sledované předměty. Patří sem optický řez, paralelní řezy, široký paprsek, kuželovitý paprsek, zrcadlový reflex, šikmé osvětlení a oscilační osvětlení. Techniky nepřímého osvětlení jsou založeny na principu zaostření svazku paprsků jinam než mikroskop. Obsahuje osvětlení blízkého okolí, sklerální rozptyl a zpětné osvětlení, které se ještě dále dělí na přímé a nepřímé. Osvětlení s filtry se používá ke zvýraznění některých struktur. Nejčastěji používanými jsou modrý kobaltový a zelený filtr, někdy se využívá i filtr žlutý. K tomuto pozorování je ovšem nutná aplikace fluoresceinu do spojivkového vaku, což v současné době není v kompetenci optometristů. Toto může optometrista provádět pouze pod odborným dohledem očního lékaře. Ke štěrbinové lampě lze připojit i přídatná zařízení jako například pachymetr pro měření tloušťky rohovky, aplanační tonometr ke zjištění hodnoty nitroočního tlaku nebo videokameru. Postup vyšetření štěrbinovou lampou pro účely aplikace kontaktních čoček: Vyšetření by mělo probíhat systematicky, aby nebyla opomenuta žádná z očních struktur. Vhodné je tlumené osvětlení ve vyšetřovně. Prvním krokem by vždy mělo být

53 správné nastavení přístroje. To znamená správné nastavení okulárů mikroskopu, nastavení hlavové a bradové opěrky podle klienta (vnější koutek oka by měl být v koincidenci s ryskou na hlavové opěrce) a seznámení s fixačním bodem, na který by ale zákazník neměl zaostřovat. Samotné vyšetření optometrista vždy začíná difúzním osvětlením s malým zvětšením, kterým zkontroluje celou oční štěrbinu, víčka včetně jejich okrajů, postavení řas, slzný meniskus, bulbární a tarsální spojivku, transparentnost rohovky, barvu duhovky a velikost zornice. Dále pokračuje již se středním zvětšením a přímým osvětlením detailnějším pozorováním. Nejvhodnější je začít od vnějšího koutku a pokračovat podél spodního víčka k vnitřnímu koutku a zpět k vnějšímu podél horního víčka. Sleduje se okraj víček, bulbární i tarsální spojivka včetně spojivky horního víčka při everzi, limbus, rohovka, slzný film, duhovka, zornice, oční čočka, hloubka pření komory. K dokonalejšímu vyšetření jednotlivých struktur optometrista přechází mezi vyšetřovacími technikami (např. u rohovky a slzného filmu). Zjištěné odchylky od normálu se zaznamenávají do karty klienta. Obr. č. 37: Štěrbinová lampa Posledním nezbytným vyšetřením je keratometrie, popřípadě topografie rohovky. Keratometr slouží k získání hodnot poloměrů křivosti centrální části rohovky v horizontálním a vertikálním směru včetně os. Pokud je zabudovaný v autorefraktometru (viz 3.3), provádí se toto měření již během určení objektivní refrakce. Topograf umožňuje zjištění hodnot poloměrů křivosti i v periferii rohovky včetně její excentricity a hodnoty rohovkového astigmatismu. V praxi optometristy v oční optice se používá jen výjimečně, pokud provozovna tímto vybavením disponuje. Ideální poloměr křivosti rohovky je podle Gullstrandova schématického oka 7,7 mm. Hodnoty pod 7,4 mm vypovídají o strmé rohovce a hodnoty nad 8,2 mm o ploché rohovce. Aby optometrista vybral co nejlepší poloměr křivosti první zkušební kontaktní čočky, musí

54 vzít v úvahu několik faktorů, jako jsou naměřené keratometrické hodnoty, rozdíl minimálního a maximálního řezu, tloušťka a prodyšnost kontaktní čočky a koeficient bobtnavosti materiálu čočky. Měkká kontaktní čočka by vždy měla mít větší poloměr křivosti, než jsou naměřené hodnoty rohovky. O kolik je vždy individuální a nelze se řídit pouze jedním doporučením. Různí výrobci doporučují například přičíst k průměrné hodnotě naměřených keratometrických hodnot 1 mm, jiní více. Další údaj, který je nezbytný pro výběr kontaktní čočky je průměr rohovky. Běžná rohovka má průměr přibližně 11,5 mm a čočka by měla přesahovat limbus o 1 až 1,5mm. To znamená, že nejběžnější průměry kontaktních čoček jsou kolem 14 mm. Pokud by byla čočka stejně veliká jako rohovka a v oblasti limbu došlo k útlaku, mohla by být porušena inervace a výživa rohovky. [4, 6, 7, 11] Aplikace V případě, že klient kontaktní čočky nikdy nenosil a neumí je nasazovat a vyndávat z očí, musí tedy první nasazení a vyjmutí provést optometrista. Nejprve se otevřou blistry pro obě oči. Před manipulací s čočkami si optometrista musí důkladně umýt ruce a osušit ručníkem, který nepouští vlákna. Pomocí bříška ukazováku se čočka vyjme z blistru a zkontroluje se, zda není obrácená. Její tvar musí připomínat tvarem misku. Dlaň levé ruky se opře o čelo klienta a palcem stejné ruky se přichytí horní víčko za řasy. Dolní víčko se zafixuje prsteníkem druhé ruky. Kontaktní čočka se může nasadit buď přímo na rohovku (při pohledu přímo vpřed) nebo na spojivku (při pohledu do strany či dolů). Do správné polohy na rohovku se čočka dostane pomocí pohybu oka a poté se pomalu pustí nejprve horní a potom spodní víčko a přes zavřená víčka se jemně vymasíruje případná vzduchová bublinka. Odklopením horního víčka se při pohledu dolů orientačně zkontroluje usazení kontaktní čočky a poté i vízus. Pokud již klient čočky dříve nosil a umí je bezpečně nasadit a vyjmout z oka, může aplikaci provést sám. [6] Vyhodnocení aplikace Po aplikaci kontaktních čoček je nutné ji vyhodnotit. To je možné až po testu tolerance, jehož délka závisí na typu použité kontaktní čočky. Nejběžnější a zároveň nejkratší doba je 10 až 30 minut u měkkých, nejdelší je u sklerálních čoček (až 2 hod). U pevných se tato doba pohybuje kolem jedné hodiny

55 Při vyhodnocování je prvním krokem překontrolování vízu s nasazenou čočkou. Poté se přistupuje ke kontrole na štěrbinové lampě, kde se optometrista zaměřuje hlavně na usazení čočky na oku a její pohyb. Ideálně by měla být čočka usazena centricky. U tórických je navíc důležité zkontrolovat umístění značky osy a její případné pootočení kvůli následnému objednání finálních čoček. Pohyb by měl být plynulý, maximálně 1,5 mm. K ověření se používá také tzv. push-up test, kdy se čočka postrčí hranou spodního víčka a sleduje se její zpětný pohyb. Na závěr se čočky z očí vyjmou a znovu se provede kontrola na štěrbinové lampě. Tentokrát je důležité se zaměřit na stav rohovky, limbu a také na spojivkovou reakci. Okolí limbu (stejně jako celá rohovka) je velmi důležité z hlediska zásobení rohovky kyslíkem a změny způsobené například velmi strmě naaplikovanou čočkou mohou být nevratné. Proto je nutné případný problém zachytit co nejdříve. [6, 11] Zácvik, poučení Pokud po testu tolerance nebyl zjištěn žádný problém a čočky klientovy vyhovují, mohou mu být vydány, pokud jsou skladem. V opačném případě se objedná prodejní balení. Jestliže čočky nebyly ideální, vyberou se jiné a po určité časové prodlevě se aplikují. Poté je postup stejný, to znamená test tolerance a vyhodnocení aplikace. Kontaktní čočky ovšem nemohou být klientovi vydány, pokud je nedokáže bezpečně nasadit a vyjmout z oka, proto je nutné si pro každého vyčlenit dostatek času pro případ, že mu to zpočátku příliš nepůjde. Musí také rozpoznat rub a líc čočky. K jednodenním čočkám se nikdy nevydává pouzdro. Na závěr je třeba provést poučení, které klient následně optometristovi potvrdí podpisem kvůli pozdějším případným stížnostem. Musí se prodiskutovat péče o čočky i s ukázkou jejich čištění, doba nošení spolu s návykovou dobou, která je rozdílná pro různé typy čoček, dále adaptivní symptomy, varovné příznaky případných komplikací nošení a schéma dalších kontrol. [6, 8] Kontrola Ke kontrolnímu vyšetření by se měl klient dostavit s nasazenými čočkami, nejlépe po několikahodinovém nošení, aby byly výsledky co nejobjektivnější. Doba vyšetření se stejně jako návyková doba nošení odvíjí od typu kontaktních čoček. Nejčastěji aplikované jsou výměnné systémy. U nich je třeba kontrolu provést před uplynutím doby použitelnosti dané čočky. U konvenčních čoček se kontrola provádí po zhruba čtrnácti dnech. V případně

56 prodlouženého a kontinuálního nošení je nutné kontrolní vyšetření provést hned druhý den po prvním přespání s čočkou, poté po týdnu, po čtrnácti dnech a po měsíci. U tohoto typu nošení je třeba zvýšené pozornosti při jakýchkoli potížích, protože riziko komplikací je mnohonásobně vyšší než například u jednodenních výměnných systémů. Jako první by se měl optometrista klienta zeptat, jak probíhalo zkušební nošení a jak se s čočkami cítí. Poté se již zkontroluje vízus s nasazenými čočkami a celý přední segment oka na štěrbinové lampě včetně vzhledu kontaktní čočky. Následně se čočky z očí vyjmou a přední segment oka se opět zkontroluje na štěrbinové lampě. Je vhodné, aby zákazník předvedl, jak umí čočky nasazovat a vyndávat. Optometrista vše doplňuje kontrolními otázkami, kterými si ověřuje, zda jsou čočky správně čištěny a zda klient dodržuje všechna doporučení, které mu byly dány při výdeji čoček. Měl by zde být prostor i pro zodpovězení případných dotazů. Na závěr se stanoví datum další kontroly. V případě jakýchkoli potíží by měl mít klient možnost neplánované návštěvy optometristy. [6, 11, 27] 3.5 Doplňkový prodej Doplňkový sortiment se odvíjí od konkrétního zaměření oční optiky. V základu je ale vždy stejný. Jedná se o zboží, které je potřeba ke správné péči o brýle a k jejich čištění. Jsou to tedy pouzdra na brýle, které je chrání před poškozením, když nejsou nasazeny na obličeji. Dále hadříky na čištění brýlových čoček z mikrovlákna, přípravky na vlhké čištění, proti zamlžování a různé šňůrky a řetízky na zavěšení brýlí na krk například při jejich častém nasazování a sundávání. V nabídce by měly být také sluneční a sportovní brýle, sluneční klipy a také optické pomůcky jako okluzory. Ve většině očních optik se dnes nabízí aplikace kontaktních čoček nebo alespoň jejich prodej a prostředky k péči o ně. To zahrnuje různé typy roztoků na jejich čištění a uchovávání od různých firem, pouzdra na kontaktní čočky a pinzety. Sortiment mohou doplňovat různé typy lup (ruční, příložné, stojánkové, závěsné) a dalekohledů (astronomické, turistické, divadelní). Pokud zákazník nepřichází pouze kvůli koupi konkrétního doplňkového zboží, je vhodné jej nabídnout při výdeji hotové zakázky, kdy je k tomu nejvhodnější příležitost. Například u dioptrických brýlí při zmínce o správné péči o ně a jejich čištění. Při každém prodeji je třeba vydat doklad o zaplacení. [5]

57 Obr. č. 38: Doplňkový sortiment

58 4. Reklamační řízení Reklamace a stížnosti jsou běžnou součástí pracovního života každého podnikatele provozujícího oční optiku. V některých případech není možné pouhým pohledem rozpoznat, zda je závada způsobena zákazníkem nebo je na vině vada materiálu. V takových případech nestačí reklamaci vyřídit v rámci dané provozovny, ale je nutné zaslat zboží na odborné posouzení přímo výrobci. Pokud se o vadu materiálu jedná, úhradu či výměnu zboží zajišťuje výrobce a optika tak nepřichází o výdělek. V rámci konkrétní oční optiky se vyřizují reklamace týkající se různých oprav a úprav zboží (například anatomická úprava, letování atd.). 4.1 Reklamační protokol Reklamační list slouží jako protokol vypovídající o závadě, kterou chce klient reklamovat a uplatnit tak nárok na náhradu či určitou kompenzaci. Musí splňovat jisté náležitosti. V hlavičce reklamačního listu jsou dvě kolonky vyhrazené pro jméno a kontaktní údaje prodávajícího (většinou razítko oční optiky) a reklamujícího. Pod hlavičkou je místo pro popsání reklamovaného zboží a datum jeho zakoupení. Kvůli oprávněnosti reklamace je důležité označit, jaký doklad o zakoupení zboží byl předložen záruční list, paragon nebo faktura a následně jeho (její) číslo a datum vydání. Do prostoru nazvaného Zjištěná závada je třeba co nejpřesněji popsat závadu se kterou zákazník přichází včetně popisu toho, jak se vše stalo, aby bylo možné ji co nejobjektivněji posoudit. Je nutné také probrat způsob reklamace, který bude preferován. Na výběr je buď oprava zboží, výměna zboží, vrácení peněz, případně jiný způsob. Na vrácení peněž má klient nárok až po třetí stejné závadě. Vybraný způsob musí být v listu zaznamenán. Do kolonky s názvem S popisem a způsobem reklamace souhlasí se vypíše jméno a příjmení reklamujícího. Zapíše se datum, kdy byla reklamace sepsána a vše se potvrdí podpisem případně razítkem reklamujícího. Po vyřízení reklamace, ať už kladném či záporném, se zaznamená datum vyřízení a jakým způsobem. Při převzetí se zákazník podepíše do kolonky s názvem Převzal. [14]

59 Obr. č. 39: Vzor reklamační listu 4.2 Právní aspekty Podmínky případné reklamace, na co se vztahuje a záruční doba, bývají uvedeny na zadní straně zakázkového listu, který je předán spolu s hotovou zakázkou. Pokud má optika vlastní pracovní kartu, na níž tyto informace uvedeny nejsou, musí je vydat zákazníkovi zvlášť spolu s informacemi o správném používání a čištění brýlí. Převzetím zakázkového listu zákazník bere na vědomí všechny informace na něm uvedené. 1. Jakákoliv reklamace musí být uplatněna výhradně ve firmě oční optice, ve které byly brýle zakoupeny. 2. Zboží nelze reklamovat u výrobce ve velkoobchodě. 3. Záruka se nevztahuje na vady způsobené špatným zacházením, opotřebením nebo nesprávným čištěním. 4. K objektivnímu posouzení oprávněnosti reklamace je nutné doložit doklad o zhotovení zakázky. 5. Oční optika (firma) má na posouzení a vyřízení každé reklamace zákonnou lhůtu 30 dnů

60 Záruční doba: - dioptrické brýle včetně úprav jako tvrzení nebo antireflex 24 měsíců - úprava zdravotnického prostředku zábrus, anatomická úprava atd...3 měsíce - opravy, refrakce... 3 měsíce [13] 4.3 Příklady různých typů reklamací Jedním z nejčastějších typů reklamací je poškozená antireflexní vrstva. V některých případech nelze pouhým pohledem posoudit, zda vrstvu poškodil sám zákazník nevhodným používáním nebo zde byla výrobní chyba. K posouzení stačí binokulární mikroskop s alespoň 60-násobným zvětšením. Při mechanickém poškrábání je téměř vždy poškozena i podkladová vrstva, to znamená povrch samotné brýlové čočky. Pokud je antireflex na obou čočkách stejně popraskaný, je jasné, že zákazník brýle vystavil příliš vysokým teplotám. Pokud mají obě čočky antireflexní vrstvu odřenou přibližně uprostřed přední plochy, nejpravděpodobnější příčinou je pokládání brýlí čočkami dolů. Tyto případy jsou zcela jasné již při prvním pohledu a reklamace uznána není. Zákazník se může odvolávat na to, že nebyl o správném používání a čištění brýlí řádně poučen. Poučení se ovšem vydává i písemně jako součást zakázkového listu. Reklamace tohoto typu se oproti předešlým rokům zvýšily. Je to způsobeno také tím, že někteří dodavatelé brýlových čoček prodloužili záruku na tuto vrstvu na tři roky a ne vždy je kvalita dostatečná. Je na každé optice, jak a zda tuto záruku zákazníkovi předá. Dalším častým typem je reklamace vyštípnutých či dokonce prasklých brýlových čoček u obrub na silon. Pokud není na vině nekvalitní zábrus (například drážka umístěná příliš u okraje čočky nebo příliš tenká okrajová tloušťka) či nesprávné zacházení s brýlemi. Problém bývá většinou v tom, že výrobci vázaných obrub bohužel nedodávají obruby se stejným průměrem silonu. Většina očních optik zhotovuje drážku pro silon pokaždé stejně. Proto pokud má silon větší průměr a vše je řádně dotaženo, brýlová čočka se po čase začne rozevírat a může při běžném zacházení prasknout. V současnosti lze při zábrusu přizpůsobit šířku drážky podle potřeby, případně vyměnit silon za jiný průměr, proto musí být v tomto případě reklamace vždy uznána. Stejně častou komplikací je vyštípnutí čočky u vázaných obrub, do kterých byly zabroušeny spojné skladové čočky s nízkou optickou mohutností. Příčina těchto problémů bývá v nedostatečné okrajové tloušťce čoček

61 Typickým příkladem jsou i případy, kdy si klient nechá v oční optice provést nějakou opravu a po jejím provedení žádá vyreklamování obruby z důvodu, že mu byla v optice poškozena. Většinou není snadné dokázat, že vina není na straně oční optiky. Proto je již při přijímání zakázky na opravu obrubu i brýlové čočky důkladně prohlédnout a případné vady před zákazníkem zaznamenat do pracovní karty. Chyba může být i v tom, že se optici mnohdy snaží opravit i brýle, které jsou poškozeny natolik, že je vhodnější pořídit obrubu novou. Přispívá k tomu také ne zcela příznivá ekonomická situace, která nutí optiky brát i rizikové zakázky. Dalšími typy reklamací bývají zlomené části brýlových obrub, odlupující se barva, vyblednutí barvy obruby a další. [18] 4.4 Konkrétní případy z praxe Případ č. 1 Zákazník reklamoval obrubu, na které byl poškozený kloub pravé stranice s flexem (zlomený). V místě, kde byla stranice zlomená, bylo zjevné mechanické namáhání ohybem (obr. č. 40). Drobná deformace byla patrná i v místě spojení stranice s očnicí. Zlomený kloub vykazoval i vyšší tření kvůli nečistotám uvnitř flexo systému, díky čemuž bylo i větší namáhání při manipulaci se stranicemi. Obruba byla celkově poškrábaná, což napovídalo špatnému zacházení. Zlom flexu a jeho struktura neodhalily výrobní vadu. Reklamace tedy uznána nebyla, protože důvodem poškození bylo přetěžování flexu a nedostatečná údržba. Obr. č. 40, 41: Zlomený flex Případ č. 2: Zákazník reklamoval celokovovou obrubu, na které se některých místech odlupovala povrchová vrstva (obr. č. 42). Na obrubě nebyly patrné žádné známky nevhodného zacházení,

62 jen brýlové čočky byly z přední i zadní strany mechanicky poškrábané (obr. č. 43), což ale nebylo předmětem reklamace. Protože uvedené poškození obruby nebránilo v jejím používání a nejednalo se ani o technologickou vadu nebo vadu materiálu, reklamace byla zamítnuta. Obr. č. 42: Odlupující se povrchová vrstva Obr. č. 43: Škrábance na čočce Případ č. 3: Tento případ je poněkud složitější. Zákaznice přišla reklamovat obrubu, u které byla poškozena povrchová úprava obou stanic. Tyto stranice nebyly klasicky rovné, ale připomínaly tvarem jakousi vlnovku. Problém spočíval v tom, že při zavírání stranic o sebe v určitém okamžiku třely a právě v těchto místech byl povrch poškozen (obr. č. 44, 45). Jinak obruba nevykazovala známky špatného zacházení. Při větší opatrnosti se poškození dalo předejít, ale povinností prodávajícího bylo zákaznici na toto upozornit. Reklamace byla z technického hlediska zamítnuta, ale zda optik na opatrnost při manipulaci upozornil, zůstává otevřené. V takových případech je to vždy tvrzení proti tvrzení. [19, 20] Obr. č. 44, 45: Mechanické poškození stranice

63 5. Závěr Ze své vlastní zkušenosti vím, že i když nás studium optiky a optometrie na práci v očních optikách dobře připraví, některé informace si musíme získat sami vlastními zkušenostmi z praxe. Protože v oční optice již nějakou dobu pracuji, vybrala jsem si právě toto téma, při jehož zpracování jsem mohla čerpat i z vlastní praxe. Literatury zabývající se kompletním postupem a náležitostmi při sjednání a zhotovení zakázky v provozovně oční optiky včetně reklamačního řízení není mnoho a není sepsána v jednom svazku. Proto jsem se ve své práci snažila obsáhnout vše důležité z této problematiky a podat tak komplexní a ucelený přehled o práci v oční optice od příchodu zákazníka až po jeho odchod. Uvedla jsem výčet všech možných zakázek, které oční optiky nabízejí a následně jednotlivě popsala jejich postupy. Doufám, že jsem tento cíl splnila a má práce bude užitečná jako studijní materiál nejen budoucím optikům a optometristům

64 6. Seznam zkratek Apod. a podobně AR antireflex Atd. a tak dále BVD back vertex distance cca přibližně č. číslo ČOI Česká obchodní inspekce D dioptrie Dg. diagnóza L levé m-metr min minimálně mm milimetr např. například obr. obrázek P pravé PA pantoskopický úhel PD pupilární distance pd prizmatická dioptrie Sb. sbírky Tab. tabulka tzv. takzvaný VZP Všeobecná zdravotní pojišťovna

65 7. Seznam použité literatury: [1] AUTRATA, R., ČERNÁ, J.: Nauka o zraku, 1. vyd., Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských oborů v Brně, Brno, 2006, 226 s. [2] Essilor International, Praktická refrakce, Listy očních optiků, 2007, 54 s. [3] HRACHOVINA, V., DOŠKOVÁ, H.: Zvětšovací pomůcky, Brno, 1998, 21 s. [4] KVAPILÍKOVÁ, K.: Vyšetřování oka, 1. vyd., Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví BRNO, Brno, 1995, 87 s. [5] NAJMAN, L: Dílenská praxe očního optika, Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, Brno, 2010, 208 s. [6] PETROVÁ, S., MAŠKOVÁ, Z., JUREČKA, T.: Základy aplikace kontaktních čoček, 2. přepracované a doplněné vyd.,národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů v Brně, Brno, 2008, 219 s. [7] POLÁŠEK, J. a kol.: Technický sborník oční optiky, Oční optika, Praha, 1975, 579 s. [8] Příručka pro aplikaci kontaktních čoček praktický průvodce pro kontaktologickou praxi, Bausch & Lomb [9] RUTRLE, M.: Brýlová technika, estetika a přizpůsobování brýlí, Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví v Brně, Brno, 2001, 144 s. [10] RUTRLE, M.: Přístrojová optika, 1. vyd., Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví v Brně, Brno, 2000, 189 s. [11] SYNEK, S., SKORKOVSKÁ, Š.: Kontaktní čočky, 1. vyd.,národní centurm ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů v Brně, Brno, 2003, 91 s. [12] tiskopis poukazu na brýle a optické pomůcky [13] tiskopis pracovní karty [14] tiskopis reklamačního listu Použité bakalářské a diplomové práce: [15] HONCOVÁ P.: Přístroje v oční optice: bakalářská práce. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta lékařská, 2009, 77 s. Vedoucí bakalářské práce Mgr. Sylvie Petrová. [16] VEJVODOVÁ, D.: Optimalizace vybavení optometrického pracoviště srovnání návrhu normy se stávající skutečností: diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta lékařská, 2012, 83 s. Vedoucí diplomové práce Mgr. Sylvie Petrová

66 Články z časopisů: [17] NAJMAN, L.: Sady vyrovnávacích a přizpůsobovacích kleští, Česká oční optika, 2009, č. 3. str [18] VYMYSLICKÝ, I.: Soudní znalec v oční optice - reklamace v praxi, Česká oční optika, 2011, č. 2, str [19] VYMYSLICKÝ, I.: Reklamace v praxi, Česká oční optika, 2012, č. 1, str [20] VYMYSLICKÝ, I.: Reklamace v praxi, Česká oční optika, 2012, č. 4, str [21] HRDLIČKA, J.: Videosystémy Activisu v oční optice, Česká oční optika, 2007, č. 2, str Internetové zdroje: [22] ; Zásady posuzování kvality práce očního optika [23] [24] [25] BENEŠ, P., PETROVÁ, S., HOLOUBKOVÁ, Z.: Optická praktika výukový text pro optometrii, Brno, 2010; [26] vyhláška č. 221/2010 Sb., vyhláška MZČR o technických a věcných požadavcích na vybavení zdravotnických zařízení; [27] SYNEK, S.: Kontaktní čočky, Brno, [28] Obrázky: Obr. č. 1, 9: BENEŠ, P., PETROVÁ, S., HOLOUBKOVÁ, Z.: Optická praktika výukový text pro optometrii, Brno, Obr. č. 2,3, 39: Archiv autora Obr. č. 5: Obr. č. 6: Obr. č. 7:

67 Obr. č. 8: Obr. č. 4, 15, 22, 23: Obr. č. 10, 16, 17, 24, 28: Obr. č. 12: Obr. č. 13, 37: Obr. č. 11: Obr. č. 14, 25: NAJMAN, L: Dílenská praxe očního optika, Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, Brno, 2010, 208 s. Obr. č. 18, 20,21,30,38: Katalog 2011 firmy Mailshop Obr. č. 19, 27, 29: Obr. č. 26: Obr. č. 31: Obr. č. 32: Obr. č. 33: Obr. č. 34: Obr. č. 35: Obr. č. 36: Obr. č. 40, 41, 42, 43: VYMYSLICKÝ, I.: Reklamace v praxi, Česká oční optika, 2012, č. 1 Obr. č. 44, 45: VYMYSLICKÝ, I.: Reklamace v praxi, Česká oční optika, 2012, č. 4 Tabulky: Tab. č. 1: Posouzení nežádoucího klínového účinku na binokulární vidění ; Zásady posuzování kvality práce očního optika Tab. č. 2: Povolená odchylka centrování v cm/m [pd] binokulárně ; Zásady posuzování kvality práce očního optika Tab. č. 3: Pracovní tolerance (binokulárně) ; Zásady posuzování kvality práce očního optika Tab. č. 4: Tolerance pootočení osy cylindru vzhledem k hodnotě cylindru ; Zásady posuzování kvality práce očního optika Tab. č. 5: Nežádoucí astigmatizmus pří nesprávně zhotovené ose ; Zásady posuzování kvality práce očního optika

68 Tab. č. 6: Vybrané položky z aktuálního číselníku VZP podskupina 09 Přílohy: 8.1: 8.2: tiskopis Omega Optix, tiskopis Zeiss 8.3: PETROVÁ, S., MAŠKOVÁ, Z., JUREČKA, T.: Základy aplikace kontaktních čoček, 2. přepracované a doplněné vyd., Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských Zdravotnických oborů v Brně, Brno, 2008, 219 s

69 8. Přílohy 8.1 Číselník VZP platný od Metodika k úhradovému katalogu VZP ZP, platné od

70 - 70 -

71 8.1.2 Tab. č. 6: Vybrané položky z aktuálního číselníku VZP podkupina 09 Druh optické pomůcky Průměr Kód Cena Brýlová čočka sférická Matová ,00 Plan až +/= 6, ,00 Plan až +/= 6, ,00 +/= 6,25 až +/= 10, ,00 +/= 6,5 až +/= 12, ,00 +/= 12,5 až +/= 20, ,00 +/= 6,5 až +/= 12, ,00 Brýlová čočka tórická plan až +/= 6,0 /cyl +/= 2, ,00 Plan až +/= 6,0 / cyl +/= 2,25 až +/= 4, ,00 +/= 6,25 až +/= 18,0 / cyl +/= 0,5 až +/= 2, ,00 +/= 6,25 až +/= 17,5 / cyl +/= 2,5 až +/= 4,0 50, 52, 56, ,00 Plan až +/= 15,5 / cyl nad +/= 4,25 50, 52, 56, ,00 Brýlová čočka plastová sférická Plan až +/= 6, ,00 +/= 6,5 až +/= 12, ,00 Nad +/= 12,5 až +/= 16, ,00 Brýlová čočka plastová tórická Do +/= 6,0 / cyl do +/= 2, ,00 Od +/= 6,0 / cyl do +/= 2, ,00 Plan až +/= 16,0 / cyl +/= 2,25 až +/= 4, ,00 Plan až +/= 16,0 / cyl od +/= 4, ,00 Od +/= 16,0 / cyl od +/= 2, ,00 Barvení brýlových čoček 12%, 25%, 50% ,00 75% ,63 Gradal ,80 Barvení plastů ,73 Tvrzení brýlových čoček ,70 Úprava a čištění při výměně skel ,70 Okluzor Náplasťový junior maxi pro-optha 100ks ,38 Náplasťový junior mini pro-optha 100ks ,38 Náplasťový junior maxi 3m opticlude 100ks ,38 Náplasťový junior mini 3m opticlude 100ks ,38 Náplasťový junior opticlude 30ks ,05 Náplasťový junior ortopad bílý 100ks ,89 Náplasťový junior ortopad barevný 100ks ,12 Náplasťový junior ortopad tělový 100ks ,64 Náplasťový senior opticlude 30ks ,

72 8.2 Zábrusové formuláře různých firem

73 - 73 -

74 8.3 Převodní tabulka vrcholových lámavostí