ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Transkript

1 Číslo jednací: 10 C 17/ ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudcem Mgr. Vladimírem Sommerem ve věci žalobkyně Renáty Handlové, nar , trvale bytem Skalka 16, Drásov, zastoupené JUDr. Miroslavou Štěpánkovou, advokátkou se sídlem Třída Kpt. Olesinského 39, Příbram II, proti žalovanému Petru Handlovi, nar , trvale bytem Skalka 16, Drásov, zastoupenému JUDr. Antonínem Tichým, advokátem se sídlem Pražská 141, Příbram I, o určení výživného manželky, t a k t o : I. Žalovaný j e p o v i n e n přispívat na výživu žalobkyně částkou 2.500,- Kč měsíčně počínaje dnem , a to vždy do každého 15. dne v měsíci předem. II. Dlužné výživné za období od do ve výši ,- Kč je žalovaný p o v i n e n zaplatit žalobkyni ve splátkách po 500,- Kč splatných spolu s běžným výživným, a to pod ztrátou výhody splátek.

2 pokračování Spisová značka : 10 C 17/2016 III. Řízení se v rozsahu, v jakém se žalobkyně domáhala proti žalovanému, aby na její výživu počínaje dnem podání návrhu na zahájení řízení přispíval částkou 3.500,- Kč měsíčně, z a s t a v u j e. IV. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit na účet Okresního soudu v Příbrami soudní poplatek ve výši 1.500,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. Žalovaný n e m á V. právo na náhradu nákladů řízení. VI. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Příbrami náhradu nákladů řízení ve výši 451,- Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. VII. Žalobkyně j e p o v i n n a zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Příbrami náhradu nákladů řízení ve výši 631,- Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se proti žalovanému domáhala, aby mu bylo uloženo přispívat na její výživu částkou ve výši 2.500,- Kč měsíčně předem, vždy do 15. dne v měsíci. Uvedla, že od roku 2013 žije se žalovaným v manželství, vychovávají společně jednoho nezletilého syna, narozeného v roce Žalobkyně je na mateřské dovolené, pečuje o domácnost a o nezletilého syna, pobírá rodičovský příspěvek, jiný příjem nemá. S žalovaným hospodařili společně do listopadu 2015, v průběhu prosince jí žalovaný přestal dávat peníze na domácnost. Platí pouze inkaso spojené s bydlením a telefon žalobkyně v částce 500,- Kč. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil. Poukázal na to, že manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který oběma zajišťuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Uvedl, že pracuje jako OSVČ se zaměřením na nákup a prodej elektromateriálu, stálý příjem nemá, kdy tento kolísá, po odečtení všech výdajů souvisejících s domácností si

3 pokračování Spisová značka : 10 C 17/2016 vyloženě pro svoji osobní potřebu nechává asi 5.000,- Kč měsíčně, což představuje náklady na stravu. Jeho výdaje jsou tvořeny výživným na nezletilou dceru Dominiku 4.500,- Kč měsíčně, kapesným zletilé dceři Adrianě 2.000,- Kč měsíčně, zálohami na plyn 3.000,- Kč měsíčně, zálohami na elektřinu 2.800,- Kč měsíčně, vodným 900,- Kč měsíčně a náklady na telefony 1.800,- Kč měsíčně. Má v podílovém spoluvlastnictví polovinu rodinného domu na adrese Drásov Skalka 16 se svou matkou, kdy se jedná o dědictví po jeho prarodičích. Se žalobkyní vlastní rozestavěný dům v Příbrami, do kterého investovala žalobkyně své výlučné finanční prostředky. Žalobce si na stavební práce půjčil od rodičů. Soud učinil následující skutková zjištění: Oddacím listem bylo prokázáno, že účastníci řízení jsou manželé. Z výpovědi žalobkyně bylo zjištěno, že s žalovaným přestala hospodařit zhruba v polovině prosince 2015 poté, co vygradovaly její neshody s žalovaným a s členy jeho rodiny. Dosud nepravomocným rozsudkem Okresního soudu v Příbrami č.j. 12 Nc 6003/ ze dne byl nezletilý syn účastníků svěřen do péče žalobkyně. Žalovanému bylo uloženo přispívat na výživu nezletilého částkou 2.800,- Kč měsíčně. Platebním rozpisem Úřadu práce České republiky bylo prokázáno, že v období května 2015 až února 2016 žalobkyně pobírala rodičovský příspěvek v měsíční výši 7.100,- Kč. Výpovědí žalobkyně bylo prokázáno, že v současné době pobírá rodičovský příspěvek ve výši 7.600,- Kč a dále v období od do konce června pracovala brigádně na dohodu o provedení práce v Oblastní nemocnici Příbram, její příjem tam činil přibližně 2.900,- Kč měsíčně. Z výpovědi žalobkyně bylo zjištěno, že v současné době žije sama s nezletilým synem v pronajatém bytě, náklady na bydlení činí ,- Kč měsíčně, včetně všech poplatků. S pronájmem jí finančně pomáhá její rodina. Rodina jí poskytuje asi ,- Kč měsíčně. Od svého bratra má žalobkyně půjčené auto, náklady na provoz hradí sama, za benzín zaplatí asi 3.000,- Kč měsíčně. Ze zprávy Centrálního depozitáře cenných papírů bylo zjištěno, že žalobkyně vlastní 118 kusů akcií společnosti ČEZ, a. s. Nájemní smlouvou a výpisem z katastru nemovitostí bylo prokázáno, že žalobkyně vlastní podíl o velikosti 1/3 na pozemcích parcelní číslo 1073/78 a 1073/79 zapsaných na LV č. 196 pro katastrální území Divišov u Benešova. Za pronájem těchto pozemků žalobkyně dostává roční nájemné ve výši 694,- Kč. Z výpisů z účtu žalobkyně bylo zjištěno, že v období června až prosince roku 2015 účet vykazoval konečné měsíční zůstatky v řádu desítek tisíc korun. V období února až května 2016 činily konečné zůstatky řádově stovky až tisíce korun. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že mají ve společném jmění manželů rozestavěný rodinný dům. Z výpisu z Obchodního rejstříku a ze zprávy společnosti Elpro Delicia a. s. bylo zjištěno, že žalovaný je členem dozorčí rady této společnosti. Jeho čistá odměna v období května 2015 až dubna 2016 činila 3.711,- Kč měsíčně s výjimkou měsíce března 2016, kdy činila ,- Kč, když v tomto měsíci byla vyplacena pohyblivá roční složka odměny. Toto vyplývá ze smlouvy o výkonu funkce člena dozorčí rady.

4 pokračování Spisová značka : 10 C 17/2016 Z výpisu z účtu u stavebního spoření vyplývá, že žalobkyně naspořila synovi ke dni částku ve výši přibližně ,- Kč. Z výpisu z osobního důchodového účtu vyplývá, že ke dni měla žalobkyně na účtu důchodového spoření zůstatek zhruba 8.600,- Kč. Z výpisů z účtu žalovaného za období června 2015 až května 2016 vyplývá, že zůstatky na něm se pohybovaly v řádu stovek tisíc korun, kdy počáteční zůstatek činil zhruba ,- Kč, zůstatek na začátku května 2016 činil zhruba ,- Kč, na konci května 2016 pak klesl na zhruba ,- Kč. Z výpovědi žalovaného a technických průkazů bylo zjištěno, že vlastní automobil Škoda Superb, Škoda Octavia, Multikar a Transit. Vozidlo Škoda Octavia poskytuje své dceři. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalovaný vlastnil silniční kolo značky Special Lift, silniční kolo značky Air Stream, horské kolo značky Merida a horské kolo značky Centurion. Zprávou Romana Zíbra ze dne byla aktuální prodejní cena těchto kol odhadnuta částkou celkem ve výši přibližně ,- Kč. Roční náklady na provoz těchto kol byly odhadnuty částkou zhruba ,- Kč. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalovaný kolo značky Merida prodal za ,- Kč. Z výpisu z katastru nemovitostí a z přílohy k nájemní smlouvě č. 253/2013 bylo zjištěno, že žalovaný vlastní spoluvlastnické podíly na zemědělské půdě v katastrálním území Drásov u Příbrami a za pronájem těchto pozemků pobírá roční nájemné ve výši 1.791,- Kč. Z výpovědi žalovaného bylo zjištěno, že na nezletilou dceru Dominiku platí výživné 4.500,- Kč měsíčně. Z výpovědi žalobkyně a z přehledu věcí pro Dominiku nad rámec výživného za poslední rok bylo zjištěno, že žalovaný nezletilé Dominice výrazně přispívá nad rámec výživného, konkrétně v období října 2012 až září 2013 poskytl nezletilé Dominice nad rámec výživného plnění ve výši celkem přibližně ,- Kč. Z výpovědi žalobkyně bylo zjištěno, že manželé stavěli dům v hodnotě přibližně 6 milionů korun, jezdili na dovolené v České republice a do blízkého zahraničí. Domácnost účastníků byla nadstandardně vybavena elektronikou. Žalobkyně odhadla příjmy žalovaného na částku až ,- Kč měsíčně. Z výpovědi žalovaného bylo zjištěno, že podniká jako fyzická osoba provoz v elektropodnikání ho stojí až 4.000,- Kč měsíčně. Žalovaný uvedl, že jeho čisté měsíční příjmy jsou maximálně ,- Kč. Žalovaný má půjčky pouze od rodičů, neví přesně v jaké výši, tyto jsou na financování stavby domu. Žalovaný je nesplácí. Z přiznání k dani z příjmu FO žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný za zdaňovací období kalendářního roku 2013 vykázal příjmy ve výši přibližně ,- Kč a výdaje související s příjmy ve výši zhruba ,- Kč. Hmotný majetek žalovaného na začátku zdaňovacího období činil zhruba ,- Kč a na konci zdaňovacího období přibližně ,- Kč. Ve zdaňovacím období kalendářního roku 2014 vykázal žalovaný příjmy ve výši přibližně ,- Kč a výdaje související s příjmy ve výši přibližně ,- Kč. Ve zdaňovacím období kalendářního roku 2015 vykázal žalovaný příjmy ve výši přibližně ,- Kč a výdaje ve výši cca ,- Kč. Hmotný majetek žalovaného činil na začátku i na konci zdaňovacího období částku ve výši přibližně ,- Kč.

5 pokračování Spisová značka : 10 C 17/2016 Podle 697 odst. 1 o. z., manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který oběma zajišťuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Vyživovací povinnost mezi manžely předchází vyživovací povinnost dítěte i rodičů. Podle ustanovení 697 odst. 2 o. z., pro vyživovací povinnost mezi manžely jinak platí obecná ustanovení o výživném. V předmětné věci účastníci přestali společně hospodařit a žalobkyně se s jejich nezletilým dítětem odstěhovala ze společného bydliště do pronajatého bytu. Příjem žalobkyně je tvořen pouze rodičovským příspěvkem ve výši 7.600,- Kč a dočasně byl tvořen též mzdou ve výši 2.900,- Kč měsíčně. Jen samotné náklady na bydlení žalobkyně přitom činí ,- Kč měsíčně. Navíc žalobkyně musí pečovat o nezletilého syna účastníků. Z uvedeného je zřejmé, že její příjmy nepostačují ani k pokrytí jejích základních životních potřeb, jako je bydlení, strava a ošacení. Příjem, který má žalobkyně z pronájmu pozemků je symbolický. Své životní potřeby nemůže reálně financovat ani jejich prodejem, neboť se jedná o nelikvidní majetek. Současně po ní nelze ani spravedlivě požadovat, aby své životní potřeby financovala prodejem akcií, které vlastní, když se jedná o dlouhodobou investici ve prospěch jejího nezletilého syna. Žalovaný je naproti tomu osobou ekonomicky aktivní, podniká jako fyzická osoba, navíc je činným v dozorčí radě akciové společnosti. Vlastní 4 motorová vozidla, nejméně u třech z nich také hradí provozní výdaje. Své nezletilé dceři z předchozího manželství poskytuje nadstandardní plnění nad rámec výživného, zůstatky na jeho účtu dosahují statisícových částek, a to na rozdíl od účtu žalobkyně, kde v posledním období jsou zůstatky v řádu stovek korun. Výdaje žalovaného spojené s podnikáním pak ve 3 posledních po sobě jdoucích zdaňovacích obdobích výrazně přesahují jeho příjmy. Tyto výdaje přitom musí žalovaný z nějakých zdrojů financovat. Žalovaný na svém účtu rovněž disponuje se statisícovými částkami. Dále žalovaný rovněž v době soužití s žalobkyní vlastnil 4 nadstandardní jízdní kola. Jejich domácnost byla vybavena moderní elektronikou a účastníci jezdili na dovolené. Vzhledem k výše uvedenému musí být čistý měsíční příjem žalovaného vyšší, než je jím uváděná částka ,- Kč a bude se spíše blížit výši odhadované žalovanou. Výpověď žalobkyně ohledně okolností ukončení soužití účastníků a ohledně majetkové situace žalovaného soud hodnotil jako věrohodnou a to na rozdíl od výpovědi žalovaného, ve které byly z jeho projevu a z menší výbavnosti (nápadné stručnosti) výpovědi patrné tendence k zamlčování skutečností týkajících se ukončení soužití účastníků a dále tendence k bagatelizaci výše jeho příjmů. Z uvedeného vyplývá, že hmotná úroveň žalovaného je podstatně vyšší, než současná hmotná úroveň žalobkyně. Její požadavek na plnění výživného ve výši 2.500,- Kč je proto plně oprávněný. Je zcela v možnostech žalovaného žalobkyni touto částkou přispívat. Vzhledem k rozdílnosti současné životní úrovně účastníků, se bude jednat o příspěvek spíše symbolický. Neobstojí jeho námitka, že finanční prostředky na jeho účtu pocházejí z půjček od otce. I kdyby tomu tak bylo, tak platí, že vyživovací povinnost žalovaného k žalobkyni mu vyplývá přímo ze zákona, jde o jeho prvořadou povinnost, která má přednost před povinností

6 pokračování Spisová značka : 10 C 17/2016 k plnění smluvních závazků, jakými jsou např. půjčky. Rozhodné je pouze to, že žalovaný těmito finančními prostředky na svém účtu disponuje. Návrhy na provedení důkazu výslechem rodičů žalobkyně soud zamítnul jako nadbytečný z důvodu, že tvrzení žalobkyně, že její rodiče jí finančně vypomáhají, má prokázané její věrohodnou výpovědí. Je logické, že žalobkyně je odkázána na finanční pomoc dalších osob, když její současný příjem nekryje ani její náklady na bydlení. Návrh na provedení důkazu výslechem otce žalovaného, dcery žalovaného a jejího přítele soud zamítnul z důvodu, že jednak od výpovědí rodinných příslušníků nelze očekávat objektivní zjištění skutkového stavu a dále také proto, že je nadbytečné výpovědí otce žalovaného prokazovat, zda ten mu poskytl půjčky, když, jak bylo výše uvedeno, pro rozhodnutí o vyživovací povinnosti žalovaného není podstatné, zda prostředky, kterými disponuje, pocházejí z půjček. S ohledem na skutečnost, že provedenými důkazy byla prokázána rozdílnost životní úrovně účastníků odůvodňující přiznání práva na výživné žalobkyni, soud jako nadbytečné zamítl návrhy na provedení důkazu účetními závěrkami společnosti Elpro-Delicia a.s. a sdělením této společnosti, kolik jejích akcií žalovaný vlastní a jaké odměny byly v letech 2014 a 2015 vyplaceny jednotlivým členům dozorčí rady. S ohledem na výše uvedené soud žalobě výrokem I. rozsudku vyhověl a uložil žalovanému přispívat na výživu žalobkyně částkou 2.500,- Kč měsíčně počínaje dnem , když tohoto dne bylo řízení zahájeno. Žalovanému tak vznikl dluh na výživném za období od do ve výši ,- Kč. Výrokem II. rozsudku soud žalovanému uložil zaplatit tento dluh žalobkyni ve splátkách po 500,- Kč splatných spolu s běžným výživným, a to pod ztrátou výhody splátek. Soud má za to, že zaplacení dluhu v uvedených splátkách je zcela ve finančních možnostech žalovaného tak, jak byly shora zjištěny. Výrokem III. rozsudku soud dle ustanovení 96 odst. 1, 2 o.s.ř. řízení částečně zastavil, a to v rozsahu, v jakém se žalobkyně domáhala proti žalovanému, aby na její výživu počínaje dnem podání návrhu na zahájení řízení přispíval částkou 3.500,- Kč měsíčně, neboť žalobkyně v tomto rozsahu vzala žalobu zpět, a to ještě předtím, než soud začal jednat o věci samé. Výrokem IV. soud žalovanému uložil zaplatit soudní poplatek, a to dle ustanovení 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, neboť žalobkyně je dle ustanovení 11 odst. 2 písm. c) téhož zákona od soudního poplatku osvobozena, přičemž jejímu návrhu bylo vyhověno. Žalovaný současně nemá proti žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení (k tomu viz dále) a není od soudního poplatku osvobozen. Základ soudního poplatku činí v souladu s ustanovením 6 odst. 3 citovaného zákona ,- Kč, což odpovídá pětinásobku výživného připadajícího na 12 měsíců. Podle položky 7 písm. b) Sazebníku pak soudní poplatek činí 1.500,- Kč (1 % ze základu).

7 pokračování Spisová značka : 10 C 17/2016 Vzhledem k tomu, že žalobkyně se původně domáhala výživného ve výši 6.000,- Kč a následně vzala částečně žalobu zpět, co do částky 3.500,- Kč a takto omezené žalobě na částku 2.500,- Kč bylo vyhověno, převážně úspěšným účastníkem v řízení byl žalovaný. V řízení uspěl přibližně z 58 %, žalobkyně pak uspěla toliko z 42 %. Podle ustanovení 142 odst. 2 o.s.ř. by tak žalovaný měl právo na náhradu nákladů řízení z 16 %, soud však postupoval podle ustanovení 150 o.s.ř. a žalovanému právo na náhradu nákladů řízení výrokem V. rozsudku nepřiznal, neboť pro tento postup shledal důvody hodné zvláštního zřetele spočívající v sociální situaci žalobkyně, která má nízký příjem tvořený prakticky jen rodičovským příspěvkem, přitom si musí hradit náklady na bydlení, které tento její příjem přesahují, současně pečuje o nezletilé dítě a je tudíž odkázána na finanční pomoc svých příbuzných. České republice v průběhu řízení vznikly náklady ve výši 1.082,- Kč představované náhradou věcných nákladů za poskytnutí výpisů z evidence Centrálního depozitáře cenných papírů. Soud podle 148 odst. 1 o.s.ř. povinnost k náhradě nákladů řízení, které platil stát rozdělil mezi účastníky podle jejich úspěchu ve věci. Žalovanému výrokem VI. uložil, aby zaplatil České republice 42 % nákladů řízení, tedy částku 451,- Kč a žalobkyni pak výrokem VII. uložil, aby zaplatila České republice 58 % nákladů řízení, tedy částku 631,- Kč. Soud má za to, že tato částka není natolik vysoká, aby ji žalobkyně nebyla schopna zaplatit i přes svou finanční situaci, která byla vzata v potaz při rozhodování o náhradě nákladů řízení mezi účastníky. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání prostřednictvím Okresního soudu v Příbrami ke Krajskému soudu v Praze, a to písemně do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení rozsudku. Pokud by povinný dobrovolně nesplnil povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, má oprávněný právo podat návrh na soudní výkon rozhodnutí ( 251 o.s.ř.) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem návrh na nařízení exekuce (zák. č. 120/2001 Sb.). V Příbrami dne 16. června 2016 Mgr. Vladimír Sommer samosoudce