Hydrologická bilance množství a jakosti vody České republiky

Transkript

1 Český hydrometeorologický ústav Úsek Hydrologie Hydrologická bilance množství a jakosti České republiky zpracováno: srpen 21

2

3 Hydrologická bilance množství a jakosti České republiky v roce Český hydrometeorologický ústav Úsek Hydrologie Na Šabatce 17, Praha 4 Ředitel ústavu: Ing. Ivan Obrusník, DrSc. Náměstek ředitele pro hydrologii: RNDr. Jan Daňhelka, PhD. Řešitelé: bilance množství : Ing. Radek Vlnas Mgr. Martin Pecha Ing. Vladimír Sosna bilance jakosti : Mgr. Miroslava Svátková Ing. Jindřich Freisleben

4 Hydrologická bilance množství a jakosti České republiky v roce

5 Hydrologická bilance množství a jakosti České republiky v roce 1. ÚVOD.1 2. HYDROLOGICKÁ BILANCE MNOŽSTVÍ VODY ČESKÉ REPUBLIKY Srážková a odtoková charakteristika roku Metodika hydrologického bilancování množství Bilance množství v bilančních oblastech Zhodnocení výsledků hydrologické bilance množství v kalendářním roce HYDROLOGICKÁ BILANCE JAKOSTI VODY ČESKÉ REPUBLIKY Výsledky hydrologické bilance jakosti povrchových vod a jejich zhodnocení Výsledky hydrologické bilance jakosti podzemních vod a jejich zhodnocení PŘÍLOHA 1: Bilance množství v dílčích povodích...51

6 Hydrologická bilance množství a jakosti České republiky v roce

7 Hydrologická bilance množství a jakosti České republiky v roce 1. ÚVOD Podle zákona č.4/21 Sb. o vodách (vodní zákon) je vedení vodní bilance jednou ze základních činností v oblasti zjišťování a hodnocení stavu povrchových a podzemních vod. Vodní bilance podle vodního zákona sestává z hydrologické bilance a vodohospodářské bilance. Hydrologická bilance porovnává přírůstky a úbytky a změny vodních v území za daný časový interval. Vodohospodářská bilance porovnává požadavky na odběry povrchové a podzemní a vypouštění odpadních vod s využitelnou kapacitou vodních zdrojů z hledisek množství a jakosti a jejich ekologického stavu. Obsah vodní bilance a způsob jejího sestavení následně upravila vyhláška Ministerstva zemědělství č.431/21 Sb. Hydrologickou bilanci sestavuje v souladu s uvedenou vyhláškou a na základě pověření Ministerstva životního prostředí Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ). Vodohospodářskou bilanci za oblasti povodí sestavují správci povodí. Hydrologická bilance se skládá z bilance množství a bilance jakosti. ČHMÚ se hydrologickým bilancováním množství zabývá již delší dobu. Systematická hydrologická bilance v detailním členění však byla poprvé zpracována pro rok 22. K tomu účelu byla provedena rozsáhlá kalibrace modelů hydrologické bilance na základě dat od roku V kalendářním roce nedošlo vůči minulému rokům k žádným změnám v poloze nebo počtu vodoměrných stanic. Stejnou úpravu jako v minulém roce má i obsah tabulek bilančních veličin (1 bilančních oblastí v kap. 2.3 a 74 bilančních profilů v Příloze 1). Tabulky pro, celkový odtok, základní odtok a u ve sněhové pokrývce obsahují procentuální vyjádření jejich vztahu k dlouhodobému normálu. Normálová období odpovídají praxi v jednotlivých odděleních ČHMÚ: průměrný měsíční odtok je vyhodnocen pro období , normály srážek a y ve sněhu pro období a základní odtok je vzhledem ke kratším řadám pozorování porovnáván s obdobím Vzhledem k vhodnějšímu měřítku jsou také všechny bilanční veličiny v grafech uváděny pouze v jednotkách [mm]. Průtok celkový, základní i přirozený uvádíme v tabulkách vzhledem k přesnosti jejich vyhodnocení na tři platné číslice. Stejně jako v minulém roce je vyjádřeno hodnocení stavu podzemních vod. Úrovně hladin ve vrtech a vydatnosti pramenů se zařazují na dlouhodobou měsíční křivku překročení (DMKP). Ta je spočítána z období Hodnota menší než % značí stav nadnormální (hladina ve vrtu či vydatnost pramene byla ve srovnávacím období překročena v méně než % případů), větší než % značí stav podnormální. Hodnota 85 % DMKP byla stanovena jako tzv. hranice sucha, hodnoty větší již značí mimořádně nízké stavy hladin ve vrtech, resp. vydatnosti pramenů. Povodí byla seskupena do 1 bilančních oblastí. Výpočet bilance množství byl proveden v měsíčním kroku. Výstupy bilance množství v těchto povodích obsahují údaje o: atmosférických srážkách celkovém odtoku základním odtoku ách ve sněhové pokrývce změnách podzemní přirozených průtocích ve vodních tocích ve vybraných vodoměrných stanicích Vyhodnocení hydrologické bilance je provedeno pro 8 oblastí povodí podle vodního zákona (Mapa 1): a) povodí Horního a středního Labe b) povodí Horní Vltavy c) povodí Berounky d) povodí Dolní Vltavy 1

8 Hydrologická bilance množství a jakosti České republiky v roce e) povodí Ohře a Dolního Labe f) povodí Odry g) povodí Moravy h) povodí Dyje Takto stanovené oblasti povodí však nebylo vždy možné bilančně uzavřít, protože v některých případech nejsou v závěrovém profilu k dispozici příslušná data průtoků. Pro bilanci množství tedy bylo území České republiky rozčleněno do 1 bilančních oblastí se snahou o co největší přiblížení oblastem povodí podle vodního zákona. Pouze oblast povodí Horního a středního Labe byla ještě rozdělena na dvě bilanční oblasti, rovněž oblast povodí Ohře a Dolního Labe byla rozdělena na dvě oblasti (Mapa 2). Výsledky hydrologické bilance množství v takto stanovených bilančních oblastech udává kap. 2.3, vyhodnocení bilance v oblastech povodí je v kap Výsledky bilance ve všech bilancovaných povodích jsou v Příloze 1 zprávy. Pro účely bilance jakosti bylo na území České republiky hodnoceno 652 objektů sledování jakosti podzemních vod (173 pramenů, 214 mělkých vrtů, 265 hlubokých vrtů), pro které byly určeny tyto výstupy: a) sestava ukazatelů jakosti porovnaných s referenčními hodnotami, b) přehledné mapy jakosti podzemních vod v přírodním prostředí Hodnocení kvality povrchových vod nemohlo být pro rok zpracováno. Výsledky programů provozního monitoringu v jednotlivých oblastech povodí, které jsou klíčovým zdrojem údajů pro hodnocení, byly do ČHMÚ předány pouze za 1. čtvrtletí roku. Důvodem je dlouhodobá absence koncepce financování monitoringu jakosti dle požadavků Směrnice č. 2/6/ES (Rámcová směrnice o vodách) v České republice. Tento stav vyústil v roce v situaci, kdy se obě ministerstva odpovědná za implementaci Rámcové směrnice o vodách v ČR (Ministerstvo životního prostředí a Ministerstvo zemědělství) žádným způsobem nepodílela od 2. čtvrtletí roku na financování schválených programů provozního monitoringu zajišťovaných správci povodí. Z tohoto důvodu nebyly výsledky těchto programů za 2. až 4. čtvrtletí správci povodí předány do informačního systému ČHMÚ ke zpracování. Vyhodnocení hydrologické bilance jakosti je v kap. 3.2 v členění pro 8 oblastí povodí. Výsledky hodnocení jakosti ve všech sledovaných lokalitách jsou v ČHMÚ k dispozici na vyžádání. Výstupy hydrologické bilance jsou podkladem pro sestavení Vodohospodářské bilance, kterou zajišťují příslušní správci povodí, a Souhrnné vodní bilance, kterou pro hlavní povodí Labe, Odry a Moravy sestavuje Výzkumný ústav vodohospodářský TGM, v.v.i. 2. HYDROLOGICKÁ BILANCE MNOŽSTVÍ VODY ČESKÉ REPUBLIKY V ROCE 2.1 Srážková a odtoková charakteristika roku Srážková situace Z hlediska množství spadlých srážek byl rok jako celek normální, roční srážková výška České republiky činila 744 mm, což je 11 % dlouhodobého srážkového normálu, a to zejména díky srážkově bohatému období od května do července, a také během února a března. V jednotlivých povodích bilančních oblastí se srážkové úhrny pohybovaly mezi 95 až 129 % normálu. Více než 12 % normálu bylo naměřeno v povodí Svratky a Svitavy (123 %), Jihlavy (126 %), horní Vltavy (126 %) a Dyje (129 %). Srážky byly v průběhu roku na některých místech nerovnoměrně rozloženy, ale obecně se dá říci, že leden byl srážkově podnormální (58 %). Únor už však byl srážkově výrazně nadnormální (161 %) a březen se stal nejvíce nadnormálním em, když spadlo 191 % dlouhodobého normálu. Duben už byl opět srážkově podnormální ( %). Z dlouhodobého normálu pak vybočily srážkově bohaté 2

9 Hydrologická bilance množství a jakosti České republiky v roce e červen (135 %) a červenec (142 %). Po srážkově spíše průměrném srpnu následovalo výrazně podprůměrné září (43 %), po němž následoval naopak srážkově výrazně nadnormální říjen (164 %). Konec roku už byl srážkově v blízkosti normálu. Nejvyšší srážkové úhrny byly v průměru zaznamenány v červnu (133 mm) a v červenci (112 mm), naopak nejméně srážek spadlo v září (22 mm), dubnu (23 mm) a v lednu ( mm). Teplota vzduchu Rok byl na území České republiky z hlediska průměrné roční teploty vzduchu silně nadnormální. Průměrnou teplotou 8.4 C přesáhl hodnotu dlouhodobého teplotního normálu o celkem +.9 C. Nejmenší odchylka od normálu byla naměřena v povodí Bečvy (+.4 C), největší pak v povodí Bíliny (+1.6 C). Začátek roku byl studený, leden vykázal největší zápornou odchylku od normálu a stal se také nejchladnějším em celého roku, jeho průměrná teplota 4. C byla o 1.2 C nižší než je dlouhodobý normál. Chladno zůstalo ještě i v únoru (průměrná teplota 1. C), zatímco březen už byl o.7 C nad normálem. Následoval velmi teplý duben, který vykázal největší kladnou odchylku od normálu, když jeho průměrná teplota 12 C byla o 4.7 C vyšší než je dlouhodobý normál. Poměrně teplý byl ještě květen (1. C nad normálem), ale červen už byl o.6 C pod dlouhodobým normálem. Následovaly tři e, které překročily o více než 1. C svůj dlouhodobý normál , červenec o 1.2 C, srpen o 2. C a zá ří o 1.9 C, přičemž červenec se stal také nejteplejším em celého roku s průměrnou teplotou 18.4 C, ihned následován srpnem s 18.1 C. Říjen byl o.8 C pod dlouhodobým normálem a následující listopad měl druhou nejvyšší kladnou odchylku (+2.8 C) od normálu po dubnu. Prosinec již byl se svou průměrnou teplotou 1. C v mezích normálu. Stav sněhové pokrývky Sněhová pokrývka se na začátku ledna vyskytovala na území České republiky pouze v podhorských a horských oblastech. Už během první lednové dekády ovšem sníh napadl i v nížinách a sněhová pokrývka vydržela na většině území až do konce první únorové dekády. V nížinách sněhová pokrývka roztála a na horách byl nárůst přechodně přerušen. Následovalo opět období s poměrně výrazným nárůstem sněhových, které vyvrcholilo na přelomu února a v březnu, kdy byly zaznamenány maximální výšky i nejvyšší vodní hodnoty sněhové pokrývky. Během března docházelo k poměrně rychlému odtávání sněhu. Do poloviny e odtál veškerý sníh z povodí Dyje a v ostatních povodích byla sněhová pokrývka značně zredukována. K poslednímu přechodnému nárůstu sněhové pokrývky došlo v poslední březnové dekádě, přírůstky však nebyly ve všech povodích stejné. Nejvyšší sněhová pokrývka (271 cm) byla naměřena na Lysé hoře dne. a (nejvyšší vodní hodnota sněhu 684 mm tam byla naměřena 3. 3.). Na hřebenech Krkonoš pak bylo na přelomu března a dubna naměřeno 23 až 235 cm (vodní hodnota 748 mm). Na Šeráku bylo. 3. naměřeno 18 cm a vodní hodnota sněhu byla nejvyšší (512 mm), na Šumavě bylo na Filipově Huti 155 cm a na Špičáku cm. V Krušných horách dosahovala maxima okolo cm. Během dubna sníh ve všech povodích díky velmi teplému počasí rychle odtával a ve druhé dubnové dekádě už byla sněhová pokrývka pouze v povodích horní Moravy, Odry, Jizery a horního Labe a na konci dubna se už sníh nacházel pouze v hřebenových partiích našich hor. Na podzim první sníh napadl už na konci druhé říjnové dekády (ve vyšších polohách na severovýchodě republiky se místy jednalo o více než cm), ale oteplení na konci října způsobilo rychlé odtátí veškeré sněhové pokrývky na našem území. Během teplého listopadu se u nás sníh téměř nevyskytoval, a tak se sněhová pokrývka znovu začala vytvářet většinou až v druhé prosincové dekádě, a to zejména v Čechách. Opětovné oteplení na konci prosince znamenalo odtátí sněhu z nižších a středních poloh Čech a téměř veškeré sněhové pokrývky na Moravě. Odtoková situace Rok lze z hlediska odtokové situace charakterizovat jako průměrný, s významnou povodňovou situací na přelomu června a července. Průměrné roční se převážně pohybovaly mezi 7 až 13 % dlouhodobých ročních průměrů (Q a ). Dlouhodobé roční průměry překročily Dyje (118 až 157 %), Sázava 13 %, horní Vltava %, Odra 112 až 12 %, Želivka 117 %, Svratka 19 až 116 %, Jihlava 19 až 114 % a dolní Vltava 11 %. Průtoky blízké normálu zaznamenala Bečva 16 %, Jizera 9 až 15 %, střední a dolní Morava 96 %, dolní Labe 95 %, Bílina 94 % a Svitava 3

10 Hydrologická bilance množství a jakosti České republiky v roce 93 %. Podprůměrné byly naměřeny na horním a středním Labi (66 až 82 %), Berounce (78 až 83 %), horní Moravě (85 %) a Ohři (85 až 87 %). První dva e roku byly vlivem relativně chladného počasí z hlediska vodností setrvalé, s hodnotami hluboko pod dlouhodobými průměry pro daný ve většině sledovaných oblastí. Výrazné zvýšení vodností přineslo až oteplení během března, které bylo také spojené se zvýšeným množstvím srážek. Vlivem bohatých srážek a tání sněhu se měsíční maxima na některých povodích vyskytla právě v březnu. Na řekách byl většinou dosažen 1 2letý průtok, ale Chrudimka, Doubrava, Dyje, Lužnice a horní Vltava zaznamenaly 2 5letý průtok a 5letý průtok byl naměřen také na Moravě ve Strážnici. Duben byl pak ve většině oblastí srážkově výrazně podprůměrný, a tak opět došlo k poklesu vodností (s výjimkou toků, které ještě byly ovány vodou z tajícího sněhu). Květen byl také ve znamení poklesů vodností, které pokračovaly (až na krátkodobé slabé vzestupy díky konvekčním srážkám) až do konce druhé červnové dekády, kdy došlo k výjimečné povodňové situaci. V období od do se na našem území vyskytovaly vhodné podmínky pro vznik silné konvekce, v jejichž důsledku vznikaly intenzivní bouřky a následné (převážně lokální) přívalové povodně. V některých povodích přitom došlo již před vlastními přívalovými povodněmi k výrazným odtokovým odezvám při trvalejších srážkách, které nasytily povodí a nepříznivě ovlivnily odtok z přívalových srážek. Zasažena byla oblast povodí Odry, a to zejména Novojičínsko (povodí Luhy, Jičínky), sever Jeseníků a Rychlebsko (povodí Vidnávky, Bělé a řady menších toků), povodí horní Vltavy (zejména Blanice, Volyňka, ale také Lužnice a Malše) a oblast povodí dolního Labe (Ploučnice a Kamenice). Na několika tocích v těchto povodích byl zaznamenán více než letý průtok. Na řadě dalších 5 letý průtok. Přívalové způsobily výraznější vzestupy hladin místy také v jiných povodích, jako například na Moravské Dyji, Želetavce, na horním Labi, Stěnavě a na horní Loučné. Na řadě dalších toků byly zaznamenány kulminace s 1letým až 2letým průtokem. Po této výrazné povodňové situaci opět následovalo období pozvolných poklesů na úroveň dlouhodobých průměrů a později ve druhé polovině září i méně. Začátek posledního čtvrtletí byl ovlivněn tvorbou první sněhové pokrývky ve druhé říjnové dekádě a jejím rychlým odtáváním v dekádě třetí. Toto tání vyvolalo vlnu vzestupů hladin, kdy vzrostly z podprůměrných hodnot na průměrné a místy až nadprůměrné. Vzhledem k tomu, že se během listopadu žádná sněhová pokrývka nevytvořila a v prosinci byla na většině území stále pouze minimální, tak ani výrazné oteplení v závěru roku nepřineslo nárůst průtoků nad dlouhodobý průměr, na některých tocích byly spíše mírně podprůměrné. Podzemní Na počátku roku se úroveň hladin v mělkém oběhu podzemních vod pohybovala v převážné části republiky více či méně pod dlouhodobými měsíčními normály. Na Moravě a ve Slezsku dosahovala nebo překračovala dlouhodobé charakteristiky třetina sledovaných objektů, v Čechách pouze 5 %. Odpovídalo tomu i rozmezí zařazení jednotlivých povodí na dlouhodobé měsíční křivce překročení (DMKP) od 58 % (povodí Odry) do 79 % (povodí horního Labe). Vydatnosti u sledovaných pramenů byly také převážně podprůměrné v rozpětí zařazení na DMKP 52 % (povodí Odry) do 89 % (povodí Berounky a pravostranných přítoku dolního Labe). Mrazivá první polovina ledna s minimálním množstvím srážek způsobila prohloubení poklesu hladin ve vrtech i vydatností u pramenů, a to zejména v Čechách. Po nárůstu teplot a srážek ve 3. lednové dekádě začaly postupně stoupat zvodně na severní Moravě a následně i v severních Čechách. Nadprůměrné během února a března už zvedaly hladiny mělkých zvodní na celém území. Koncem března bylo dosaženo ročních maxim se zařazením na DMKP v rozmezí od 11 % (Odra) do 57 % (oblast přítoků dolního Labe). U vydatností pramenů se začaly projevovat mírné vzestupy nejčastěji v průběhu března. V severní polovině Čech kulminovaly vydatnosti už v březnu (horní Labe 47 % DMKP), na Moravě a v jižních Čechách dosáhly svých maxim až během dubna (Vltava 54 %, Dyje 52 %, Morava 46 %, Odra 4 %). Nejvyšší úrovně dosahovala podzemní voda na Moravě, kde nadprůměrných stavů hladin dosáhla většina vrtů i pramenů. Nejnižší hladiny a vydatnosti byly na severozápadě Čech. Teplotně nadprůměrný duben s nedostatkem srážek a rovněž přibývající evapotranspirace přispěl k příznivému vývoji podzemních vod, kdy došlo k poklesu hladin a vydatností ve většině objektů hlásné sítě. Sledované hodnoty klesaly, případně stagnovaly až do počátku července. Až od 2. červencového týdne se začalo v podzemních vodách naplno projevovat významné srážkové období poslední červnové dekády. Nejdříve stouply hladiny mělkých zvodní, a to hlavně v jižních oblastech republiky a na severní Moravě (Vltava, Dyje, Odra) a teprve v závěru července začaly stoupat 4

11 Hydrologická bilance množství a jakosti České republiky v roce i vydatnosti pramenů a podobně jako u vrtů na jihu výrazněji, zatímco v povodí Labe trvala spíše stagnace. Tomu odpovídala i zařazení na DMKP. U vrtů od 15 % v případě Dyje (Vltava a Odra 18 %) do 6 % u horního Labe a u pramenů od 32 % v povodí Odry (Vltava 39 %, Dyje 46 %) do 73 % u pravostranných přítoků dolního Labe. Přes výrazný nárůst podzemních vod však nikde nebyla překročena jarní maxima hladin ani vydatností. Lokální, které se vyskytly během následujícího období, se krátkodobě projevovaly pouze místně a k dalšímu vzestupu podzemních vod nepřispěly. Na celém území nastalo období jejich mírného poklesu až do konce září či počátku října. U hladin mělkých zvodní byl proces vyprazdňování rychlejší, zatímco u vydatnosti pramenů pozvolný. Pro mělké zvodně byly podzimní nízké hladiny ročním minimem, u říjnových vydatností pramenů nedošlo k podkročení únorových minim. Až končící vegetační období a nadnormální ve 2. říjnové dekádě opět zahájily dotaci podzemních vod na celém území. Poté už hladiny i vydatnosti stoupaly až do konce roku. Vyrovnával se deficit podzemní na severu v povodí Labe, kde byly vzestupy výraznější. Naopak v jižních regionech Čech a Moravy byly dotace vod nižší a nárůst pozvolnější. Na konci roku byly hladiny mělkých zvodní srovnatelné s dlouhodobými průměry v rozmezí DMKP 34 % (Dyje) až 65 % (pravostranné přítoky dolního Labe). Vydatnosti pramenů byly naopak převážně podprůměrné (58 až 68 % DMPK). Pouze v povodí Odry byly mírně nad dlouhodobými měsíčními charakteristikami (45 % DMKP). Nejsušší oblastí byly severozápadní Čechy, nejvodnější naopak severovýchodní Morava. Graf 1 Vrty hlásné sítě Graf 2 Prameny hlásné sítě Zařazení objektů podzemních vod na dlouhodobou měsíční křivku překročení (DMKP) silná plná čára:, plná: % DMKP, tečkovaná: a % DMKP, čárkovaná: 15 a 85 % DMKP SP je směrodatná proměnná (rozdíl mezi měřenou hodnotou a jejím dlouhodobým průměrem, dělený směrodatnou odchylkou) 5

12 Hydrologická bilance množství a jakosti České republiky v roce 2.2 Metodika hydrologického bilancování množství Hydrologická bilance zahrnuje porovnání srážek, přítoků a odtoků a změn vodních v povodí, území nebo vodním útvaru za daný časový interval. Hydrologická bilance hodnotí změny povrchové a podzemní způsobené časovou a prostorovou proměnlivostí přirozených vlivů, zejména klimatických činitelů a vytváří podklad pro hodnocení změn, které jsou způsobeny užíváním nebo jinými antropogenními zásahy. Základní veličiny hydrologické bilance Při výpočtu hydrologické bilance rozlišujeme dva typy bilančních veličin (prvků hydrologické bilance) A) veličiny, které mají rozměr toků atmosférické územní výpar odtok z povodí (průtok v závěrovém profilu) základní odtok z povodí B) veličiny, které mají rozměr y a půdní v zóně aerace a ve sněhové pokrývce a podzemní a v tocích a nádržích Obtížnost sestavení hydrologické bilance spočívá v tom, že ne všechny bilanční veličiny lze vyčíslit z měření. Některé bilanční veličiny můžeme odhadovat podle jejich vztahu k jiným, m, veličinám a některé bilanční veličiny lze odhadnout jen modelováním hydrologického procesu. Navíc je nutné pracovat s dalšími fyzikálními veličinami, které nejsou vstupy ani výstupy bilance, ale jsou potřebné pro výpočet bilančních veličin nebo jsou vnitřními veličinami bilančního výpočtu. Sestavení hydrologické bilance množství probíhalo v následujících krocích: 1) Příprava vstupních dat Předpokladem pro to, aby mohla být zpracována hydrologická bilance minulého roku je příprava dat a zpracování víceletých dlouhodobě pozorovaných řad bilančních veličin z povodí, pro která se bilance zpracovávala. Jak udává Tab. 1, šlo konkrétně o: Výběr datových řad o průtocích, teplotě vzduchu, relativní vlhkosti vzduchu v měsíčním kroku (pro bilanční model) a srážkových úhrnech, výšce sněhové pokrývky, výšce nového sněhu a tlaku vodních par v denním kroku (pro stanovení vodní hodnoty sněhu) za referenční období od roku 198. Očištění průtokových dat od vlivu odběrů povrchové i podzemní, vypouštění, manipulací nádrží, a převodů i očištění pozorování hladin podzemních vod a vydatností pramenů od vlivu významných odběrů podzemní. Tato část byla zpracována ve Výzkumném ústavu vodohospodářském T. G. Masaryka na základě údajů o odběrech a vypouštění významných uživatelů, údajů o významných akumulacích a na podkladě dat ch v ČHMÚ. U značně ovlivněných odtokových režimů je však obtížné správně posoudit všechny umělé zásahy a eliminovat jejich vliv, což může nepříznivě ovlivnit následné sestavení hydrologické bilance ve sledovaném profilu. 6

13 Hydrologická bilance množství a jakosti České republiky v roce Veličina Jednotky Použitý způsob stanovení Zdroj dat Srážky mm Orografickou interpolací z bodových pozorování ve srážkoměrných stanicích Celkový odtok m 3.s -1 mm Základní odtok m 3.s -1 Zásoba ve sněhové pokrývce Změny podzemní Přirozený průtok mm Pozorování vodních stavů a hydrometrická měření v závěrovém profilu povodí Vyčlenění z průběhu celkového odtoku 7 databáze ČHMÚ databáze ČHMÚ databáze ČHMÚ mm Výpočtem podle Němce databáze ČHMÚ mm Modelovým výpočtem model SimBa mm m 3.s -1 Pozorování vodní stavů, korekce podle údajů o umělých regulacích ČHMÚ, VÚV, podniky Povodí Přímý odtok 1 mm Modelovým výpočtem model SimBa Přímý odtok 2 mm Modelovým výpočtem model SimBa Zásoba v půdě mm Modelovým výpočtem model SimBa Potenciální evapotranspirace mm Modelovým výpočtem model SimBa Územní výpar mm Modelovým výpočtem model SimBa Relativní vlhkost vzduchu % Orografickou interpolací z bodových pozorování klimatologických stanic Teplota vzduchu C Orografickou interpolací z bodov ých pozorování klimatologických stanic Dotace podzemní databáze ČHMÚ databáze ČHMÚ mm Modelovým výpočtem model SimBa Perkolace mm Modelovým výpočtem model SimBa Tab. 1 Přehled veličin hydrologické bilance 2) Transformace vstupních dat Data převzatá od správců povodí i data z různých databází ČHMÚ byla transformována do jednotného tvaru časových řad měsíčních průměrů a úhrnů. Hodnoty vybraných veličin byly vyjádřeny ve shodné jednotce, tj. v mm výšky na povodí, se kterou výpočetní model pracuje. 3) Výpočet časových řad prvků hydrologické bilance pro povodí Úhrn srážek veličina je vyčíslována podle měření ve srážkoměrných stanicích. Pro výpočet srážkových výšek na povodí byla využita metoda Orografické interpolace srážek [Šercl, Lett, ČHMÚ], která využívá předpoklad lineární regresní závislosti úhrnu srážek na nadmořské výšce. Celkový odtok z povodí vyhodnocen na základě pozorování vodních stavů a měrných křivek průtoků v závěrovém vodoměrném profilu. Teplota vzduchu stejný postup jako u výpočtu úhrnu srážek.

14 Hydrologická bilance množství a jakosti České republiky v roce Relativní vlhkost vzduchu - stejný postup jako u výpočtu úhrnu srážek. Územní výpar nelze měřit přímo. Časové řady hodnot územního výparu byly stanoveny výpočtem pomocí modelu SimBa [Kašpárek, VÚV]. Podstatou modelování je popis akumulace ve formě y v půdě a její využití pro výpar. Při výpočtu se vychází z předpokladu, že když je v daném i srážka větší, než potenciální evapotranspirace, je výpar roven potenciální evapotranspiraci. Pokud je srážka menší než potenciální evapotranspirace, využívá se pro výpar i část v půdě. V závislosti na stupni nasycení půdy se velikost výparu oproti potenciální evapotranspiraci zmenšuje. Potenciální evapotranspirace základem metodiky výpočtu jsou grafy udávající velikost potenciální evapotranspirace v závislosti na hodnotě sytostního doplňku. Sytostní doplněk se vypočítá podle průměrných teplot vzduchu a průměrných relativních vlhkostí vzduchu v konkrétním i. Základní odtok získáván z celkového odtoku. Rozčleněním celkového odtoku na složky se stanovuje povrchový odtok, podpovrchový odtok a základní odtok. Skutečně povrchový plošný odtok v našich podmínkách na přírodních plochách nastává jen za přívalových dešťů a v celkovém objemu odtoku tvoří většinou jen malou část.rozčlenění zbývající části odtoku na část nazývanou podpovrchový (hypodermický) odtok a na část nazývanou základní odtok, která je obvykle ztotožňována s velikostí odtoku podzemní, závisí na použitém pravidle pro rozdělení. Zásoba ve sněhové pokrývce časové řady hodnot ve sněhové pokrývce byly na rozdíl od předešlých let stanoveny výpočtem metodikou podle Němce [ČHMÚ]. Z modelových simulací je patrné, že model SimBa vzhledem k měsíčnímu kroku výpočtu neumožňuje odhadnout y ve sněhové pokrývce s dostatečnou přesností a y soustavně podhodnocuje. Dalším důvodem je snaha co nejvíce využít veličiny měřené v síti stanic ČHMÚ a modelovat pouze veličiny, které není možné měřit přímo nebo je z přímo ch hodnot odvodit. Vodní hodnota sněhu je sice rovněž měřenou veličinou, ale týdenní četnost měření není pro naše potřeby dostatečná (měsíční průměr je počítán pouze ze 4 hodnot). Do výpočtu metodou podle Němce vstupují denní srážkové úhrny, výška nového sněhu, celková výška sněhu, tlak par. Výpočet je založen na těchto základních předpokladech: přírůstek vodní hodnoty díky novému sněhu je roven srážkám pokud tyto nejsou příliš vysoké. V tom případě je přírůstek takový, aby hustota nového sněhu byla.2 g.cm -3 přírůstek vodní hodnoty sněhu je omezen schopností sněhu pojmout vodu. Tato schopnost je přímo úměrná výšce sněhu a nepřímo úměrná jeho hustotě sníh je schopen přijímat vzdušnou vlhkost Časové řady vodní hodnoty sněhu v denním kroku ve stanicích monitorovací sítě ČHMÚ byly přepočteny do gridů průměrných měsíčních vodních hodnot metodou Orografické interpolace srážek [Šercl, Lett, ČHMÚ]. 4) Vlastní bilanční výpočty Pro analýzu hydrologické bilance byl využit model SimBa, který hydrologickou bilanci povodí počítá v konstantním časovém kroku jeden. Vyjadřuje základní bilanční vztahy na povrchu povodí, v zóně aerace, do níž je zahrnut i vegetační kryt povodí a v zóně podzemní. Model hydrologické bilance se skládá z několika dílčích algoritmů, kterými se modelují základní bilanční procesy v dílčích zónách povodí (jde o dělení ve vertikálním členění). Parametry modelu jsou buď volné, fyzikálně dané nebo je považujeme za konstantní. Volné parametry se odhadují tak, aby se průběh zvolené modelované veličiny podle vybraného kritéria co nejvíce shodoval s pozorováním. Pro odhad parametrů byl použit proces dvoustupňové optimalizace podle celkového odtoku a výsledky dlouhodobých pozorování. 8

15 Hydrologická bilance množství a jakosti České republiky v roce 2.3 Bilance množství v bilančních oblastech Ohře a Dolní Labe bilanční profil / balance profile povodí bilančního profilu / the river basin of the balance profile Berounka ORLK Horní Vltava Dolní Vltava Horní a střední Labe Dyje Morava Odra Mapa 1 Rozdělení České republiky do 8 oblastí povodí Pro hydrologickou bilanci množství nelze uvedené správní členění do 8 oblastí povodí přesně použít (Mapa 1), protože oblasti povodí nejsou uzavřeny vodoměrnými stanicemi. Proto bylo provedeno členění do 1 bilančních oblastí (Mapa 2). Seznam bilančních profilů množství podle příslušnosti ke zvoleným bilančním oblastem udává Tab Výsledky bilance pro jednotlivé profily jsou v Příloze 1 zprávy. Bilanční oblast Kód oblasti horní Labe 1 16, 37, 42, 61 střední Labe a Jizera 2, 8, 91, 118, 144 Bilanční profily horní Vltava 3 111, 11, 1151, 123, 129, 131, 133,141, 1, 151, 152, 153, ORLK Berounka 4 174, 1799, 183, 186, 187, 19, 1973, 198 dolní Vltava a Sázava 5 159, 1633, 16, 1672, 169, 21 Ohře a Bílina 6 273, 214, 219, 226, 221 dolní Labe 7 223, 24, 239, 24 Odra a Olše 8 2, 266, 7, 2, 293, 294, 33, (32, 326) Morava 9 35, 367, 382, 387, 39, 43, 4215, 426 Dyje 1 429, 43, 437, 44, 448, 457, 462, 469, 474, 477, 478, 485 Tab. 2.2 Seznam bilančních profilů množství rozdělených podle bilančních oblastí 9

16 Hydrologická bilance množství a jakosti České republiky v roce bilanční profil / balance profile povodí bilančního profilu / the river basin of the balance profile 7 - dolní Labe střední Labe Ohře a Bílina 223 a Jizera horní Labe Odra a Olše dolní Vltava a Sázava Berounka ORLK Morava Dyje horní Vltava Mapa 2 Rozdělení České republiky do 1 bilančních oblastí 1

17 Hydrologická bilance množství a jakosti České republiky v roce Výsledky hydrologické bilance množství pro každou z 1 bilančních oblastí uvádíme ve formě tabulek bilančních veličin a jejich grafického znázornění. Pro 74 dílčích bilančních profilů uvádí výsledky Příloha 1. Oblast 1 povodí horního Labe tok vodoměrná stanice dtb stanice plocha povodí [km 2 ] horní Labe Přelouč I % % % % II % % % % III % % % 2. 68% IV % % % % V % % % VI % % % VII % % % VIII % % % IX % % % X % % % XI % % %.4 16% XII % % % % % % % 86. 7%

18 Hydrologická bilance množství a jakosti České republiky v roce Oblast 2 mezipovodí středního Labe a Jizery střední Labe a Jizera Kostelec n. L I % % % % II % % %.4 93% III 7. 1% % % 19.4 % IV % % % % V % % % VI % % % VII % % % VIII % % % IX 16. 3% % % X % % % XI 3.2 6% % % % XII % % % % % % % %

19 Hydrologická bilance množství a jakosti České republiky v roce Oblast 3 povodí horní Vltavy horní Vltava Orlík vtok ORLK I % % % 1. 46% II % % % % III % % % % IV % % % % V % % % VI % % % VII % % % VIII % % % IX % % % X % % % XI % % % % XII % % % % % % % %

20 Hydrologická bilance množství a jakosti České republiky v roce Oblast 4 povodí Berounky Berounka Beroun I % % % % II % % % % III % % % % IV % % % V % % % VI % % % VII.1 134% % % VIII % % % IX % % % X % % % XI % % % % XII % % % % % % % 3.4 7%

21 Hydrologická bilance množství a jakosti České republiky v roce Oblast 5 mezipovodí dolní Vltavy a Sázavy dolní Vltava a Sázava Praha-Chuchle ORLK 644 I % % % % II % % % % III % % % % IV % % % V % % % VI % % % VII % % % VIII % % % IX % % % X % % % XI % % % % XII % % % % % % % %

22 Hydrologická bilance množství a jakosti České republiky v roce Oblast 6 povodí Ohře a Bíliny Ohře a Bílina Louny a Trmice I % % % % II % % % % III % % % % IV % % % % V % % % VI % % % VII % % % VIII % % % IX % % % X % % % XI % % % % XII % % % % % % % %

23 Hydrologická bilance množství a jakosti České republiky v roce Oblast 7 mezipovodí dolního Labe dolní Labe Hřensko I % % % % II % % % % III % % % % IV % % % V % % % VI % % % VII % % % VIII % % % IX % % % X % % % XI % % % % XII % % % % % % % %

24 Hydrologická bilance množství a jakosti České republiky v roce Oblast 8 povodí Odry a Olše Odra a Olše Bohumín a Věřňovice I % % % % II % % % % III % % % % IV % % % % V % % % VI % % % VII % % % VIII % % % IX % % % X % % % XI % % %.4 1% XII % % % % % % % %

25 Hydrologická bilance množství a jakosti České republiky v roce Oblast 9 povodí Moravy Morava Lanžhot I % % % % II % % % % III % % % % IV 1. 22% % % % V % % % VI % % % VII % % % VIII % % % IX % % % X.6 165% % % XI % % %.2 11% XII % % % % % % % %

26 Hydrologická bilance množství a jakosti České republiky v roce Oblast 1 povodí Dyje Dyje Břeclav-Ladná I % % % % II % % % % III % % % % IV 9.7 % % % V % % % VI % % % VII % % % VIII % % % IX % % % X % % % XI % % %.3 22% XII % % % 1.2 2% % % % %

27 Hydrologická bilance množství a jakosti České republiky v roce 2.4 Zhodnocení výsledků hydrologické bilance množství v kalendářním roce Rok byl z hlediska množství spadlých srážek na území České republiky normální až mírně nadnormální. Srážky byly v průběhu roku na některých místech nerovnoměrně rozloženy, ale obecně se dá říci, že leden byl srážkově podnormální, únor už však byl výrazně nadnormální a následoval srážkově velmi bohatý březen, který měl na mnoha povodích největší kladnou odchylku od normálu (celkově spadlo 191 % dlouhodobého normálu). Duben už byl opět srážkově podnormální a z dlouhodobého normálu pak vybočily srážkově bohaté e červen a červenec. Po srážkově spíše průměrném srpnu bylo září výrazně podprůměrné. Naopak říjen už byl opět srážkově výrazně nadnormální a konec roku byl srážkově většinou v normálu. Odtokové poměry se v tomto roce v České republice mezi povodími celkem lišily. Rok lze z hlediska odtokové situace charakterizovat jako průměrný, s významnou povodňovou situací na přelomu června a července. Průměrné roční se převážně pohybovaly mezi 7 až 13 % dlouhodobých ročních průměrů. Začátek roku byl vlivem relativně chladného počasí z hlediska vodností setrvalý, s hodnotami hluboko pod dlouhodobými průměry. Výrazné zvýšení vodností přineslo oteplení během března, které bylo také spojené se zvýšeným množstvím srážek (na většině povodí proběhla jarní povodeň). Následoval pokles vodností v květnu a červnu. Na přelomu června a července došlo v důsledku opakovaného výskytu velmi intenzivních bouřek k výjimečné povodňové situaci. Poté následovalo období pozvolných poklesů průtoků místy i pod úroveň dlouhodobých průměrů (druhá polovina září). Rychlé tání první sněhové pokrývky mělo na konci října za následek zvětšení průtoků na průměrné až nadprůměrné. Konec roku již pak byl ve znamení průměrných až podprůměrných průtoků. Oblast povodí Horního a středního Labe Průměrná roční teplota vzduchu na povodí horního Labe v roce dosáhla 8. C, což představuje odchylku od normálu +.7 C. Rok hodnotím e jako teplotně nadnormální. V horských oblastech se průměrné roční teploty vzduchu pohybovaly kolem 5.6 C, v nížin ných oblastech vystoupily až nad 9. C. Měsíce leden, únor, březen, květen a prosinec byly teplotně normální. Výrazně vybočoval pouze mimořádně nadnormální duben (+4.3 C). Nejchladnějším em byl leden, nejteplejším naopak srpen. Nejvyšší maximální denní teplota vzduchu (35.9 C) byla naměřena dne na stanici Poděbrady. Nejnižší minimální denní teplota vzduchu ( 28.2 C) byla naměřena na stanici Adršpach. Na středním Labi byla průměrná roční teplota vzduchu 9.9 C, což představuje odchylku od normálu +1. C a rok hodnotíme jako teplotně silně nadnormální. Mimořádně nadnormální byl duben (+4.9 C), silně nadnormální listopad (+3.1 C) a srpen (+2.2 C), nadnormální září (+2.4 C) a podnormální leden ( 2.1 C). Nejvyšší maximální t eplota vzduchu (34.5 C) byla naměřena na stanici Vavřinec-Žíšov, stejně tak jako nejnižší minimální teplota ( 17.4 C) dne Průměrná roční teplota vzduchu na území povodí Jizery byla 7.5 C, což představuje odchylku od normálu +1.1 C a rok hodnotíme jako teplotně silně nadnormální. Mimořádně nadnormální byl duben (+5.1 C), silně nadnormální listopad (+3.1 C) a nadnormální září (+2.3 C). Nejvyšší maximální teplota vzduchu (34.2 C) byla naměřena na stanici Semčice. Nejnižší minimální teplota vzduchu byla naměřena na stanici Desná-Souš, a to.8 C. Od začátku ledna až přibližně do ležela ve vyšších polohách povodí horního Labe souvislá sněhová pokrývka. V horních partiích Krkonoš až do V dalších oblastech se sníh udržel většinou jen do půlky ledna a po trvalejším sněžení se sníh objevil ve druhé polovině února. Maxima celkové výšky sněhové pokrývky a vodní hodnoty sněhu byla zaznamenána v Krkonoších na přelomu března a dubna (23 až 235 cm sněhu, vodní hodnota 748 mm). První sněžení zimy /1 bylo zaznamenáno od středních poloh kolem Sníh se však s výjimkou hřebenů Krkonoš, kde zůstal do , udržel pouze velmi krátkou dobu. Nejvíce sněhu ke konci roku bylo zaznamenáno právě v říjnu v Orlických horách 61 cm. Na středním Labi bylo nejvíce sněhu naměřeno na stanici Vavřinec-Žíšov cm. Sněhová pokrývka trvala nejdéle 61 dnů na stanici Mšeno, kde byla také naměřena nejvyšší vodní hodnota sněhu 28 mm. Průměr maxim výšky dosahoval v povodí 13 cm a sněhová pokrývka zde trvala v průměru 43 dny. 21

28 Hydrologická bilance množství a jakosti České republiky v roce Také v povodí Jizery bylo nejvíce sněhu v Krkonoších a dále Jizerských horách. Na stanici Desná- Souš byla zaznamenána nejvyšší celková výška sněhové pokrývky dne cm. Sněhová pokrývka zde trvala 141 dnů a nejvyšší vodní hodnota sněhu (486 mm) zde byla Průměr maxim výšky sněhu dosahoval v povodí 54 cm a sněhová pokrývka zde trvala v průměru 84 dny. Na Lysé hoře naměřili při terénním měření pracovníci OEX Jablonec výšku sněhu 4 cm a největší vodní hodnotu 98 mm dne V roce spadlo na území povodí horního Labe průměrně 744 mm srážek, což odpovídá 13 % srážkového normálu. Rok lze tedy hodnotit jako srážkově normální. Nejvyšší roční srážkové úhrny byly zaznamenány v nejvyšších polohách Krkonoš a Orlických hor (až 1 2 mm), nejnižší v oblasti Polabí (47 mm). Srážkové úhrny během roku byly vzhledem ke srážkovým normálům jednotlivých ů nevyrovnané, a také lokálně velmi proměnlivé. Leden, květen, červen, srpen, listopad a prosinec byly srážkově v normálu. Silně nadnormální byl únor, kdy bylo naměřeno 191 % normálu. Naopak duben byl srážkově mimořádně podnormální (pouze 2 % normálu). Letní e byly na většině míst srážkově v normálu. Na stanici Luční bouda bylo v červnu naměřeno 345 mm srážek. Nejvyšší denní úhrn srážek (66 mm) spadl dne na stanici Litošice. Průměrný roční úhrn srážek na povodí středního Labe byl 548 mm, což představuje 96 % normálu. Rok hodnotíme jako srážkově normální. Srážkově silně podnormální byl duben (26 %) a září (29 %), podnormální srpen (46 %), srážkově nadnormální byl naopak prosinec (167 %). Nejvyšší denní úhrn srážek v povodí středního Labe (45 mm) byl zaznamenán dne na stanici Mšeno. Průměrný roční úhrn srážek byl na povodí Jizery 891 mm, což představuje % normálu. Rok hodnotíme jako srážkově normální. Srážkově mimořádně podnormální byl duben (9 %), září (33 %), nadnormální květen (168 %) a říjen (174 %). Nejvyšší denní úhrn srážek 46 mm byl zaznamenán dne na stanici Josefův Důl. Po stránce odtoku byl rok v povodí horního a středního Labe celkově průměrný. Horní Labe mělo mírně podprůměrné až průměrné (66 až 82 % dlouhodobého průměru). Hodnoty ročních průtoků na jeho přítocích se pohybovaly od 19 % Q a na Loučné, přes 99 % na Metuji, 78 % na Orlici, po Cidlinu, která měla silně podprůměrné (53 %). Pokud jde o roční chod odtoku, tak první dva e roku byly nejméně vodné, a to především leden (Labe 3 % až 44 % dlouhodobého měsíčního průměru, Metuje 33 %, Orlice 3 %, Loučná 41 %, Cidlina 19 %), málo vodný byl pak i květen. Největší odtoky byly zaznamenány v březnu (Labe 72 % až 151 %, Metuje 142 %, Orlice 155 %, Loučná 238 %, Cidlina 13 %). Velmi vodný byl také červenec s výjimkou Cidliny (Labe 118 až 133 %, Metuje 23 %, Orlice 11 %, Loučná 134 %). Zbývající část roku byla již odtokově vyrovnanější, převážně s průměrnými až podprůměrnými na většině toků. Silně podprůměrné se vyskytly na některých tocích v září, mimořádně podprůměrné byly ve druhé polovině roku na Cidlině (nejnižší v září 13 %). Tok středního Labe měl v roce průměrný průtok na úrovni 8 % Q a. Jarní tání bylo zaznamenáno v březnu (147 % normálu). Kulminace na středním toku proběhla dne a byla jednoletá. Nejsušší bylo také září ( % normálu), minima se pohybovala mezi Q 3d a Q 33d. Rok byl na Jizeře z hlediska odtoku průměrný (9 15 %). Horní tok Jizery byl nejvodnější v i dubnu (133 %). Na dolním toku největší množství odteklo v březnu, kdy se vyskytl i kulminační průtok rovný jednoleté vodě. Nejsušší na celém toku Jizery bylo září (38 % normálu). Zaznamenané minimum odpovídalo průtoku Q 33d Q 355d. Povodňové situace nebyly v této oblasti příliš významné. Začátkem března byly dosaženy 2 až 5leté v povodí Chrudimky a na Doubravě. Koncem června se vlivem intenzivních bouřkových srážek vyskytly 2 až 5leté na horním Labi a Stěnavě. Ve velmi vlhkém červenci nepřesáhly maximální hodnotu 2letých průtoků, s výjimkou horní Loučné (2 až 5letý průtok). V povodí horního a středního Labe došlo v lednu v podzemních vodách k prohloubení nízkých stavů (82 respektive 71 % DMKP). V únoru hladiny pozvolna stoupaly (72 až 61 % DMKP). Maximální stavy byly zaznamenány v průběhu března (26 až 4 % DMKP). V dubnu následoval zejména na horním Labi výrazný pokles až na 61 % DMKP. Během května a června klesly hladiny na 78 % DMKP na horním Labi a na 62 % DMKP na středním Labi. V červenci a srpnu opět stouply na 56 až 47 % DMKP. Poté následoval pokles až do října (73 až 61 % DMKP). Do konce roku pak zůstaly na hodnotách od 67 do 53 % DMKP. 22

29 Hydrologická bilance množství a jakosti České republiky v roce Režim vydatnosti pramenů měl velmi podobný průběh. Maxima byla zaznamenána v březnu na středním Labi (4 % DMKP) a v dubnu na horním Labi (pouze 57 % DMKP). Následoval pokles v květnu a červnu a vzestup v červenci a srpnu (střední Labe 47 % DMKP). Poté vydatnosti klesaly až do října (59 až 63 % DMKP). Na horním Labi se v listopadu vydatnosti dostaly na 47 % DMKP, na středním Labi koncem roku vzrostly na 66 až 68 % DMKP. V povodí Orlice byly hladiny začátkem roku pod úrovní sucha na hodnotě 94 % DMKP. Maximální stavy hladin podzemních vod byly zaznamenány v březnu (4 % DMKP). Od května do konce června výrazně klesaly na úroveň 87 % DMKP. Následoval mírný vzestup na 71 % DMKP v červenci a pokles na 85 % DMKP v září. V listopadu a prosinci hladiny mírně vystoupaly na hodnotu 72 % DMKP. U pramenů byla v lednu a únoru dosažena vydatnost pod úrovní sucha (95 % DMKP). V průběhu celého roku vydatnosti pramenů nedosáhly normálů. Maxima byla zaznamenána převážně v dubnu a odpovídala 55 % DMKP. Od května do října vydatnosti klesaly na úroveň 84 % DMKP. Teprve v listopadu a prosinci se vydatnosti zvětšily na 58 % DMKP. V povodí Cidliny byl v lednu zaznamenán pokles hladin na 82 % DMKP. V únoru vzestup na 7 % DMKP. Maximální stavy hladin následovaly v březnu (28 % DMKP). Od dubna až do konce září hladiny klesaly až na hodnoty pod úroveň sucha (září až listopad okolo 9 % DMKP). ) Vydatnosti pramenů v průběhu celého roku nedosáhly normálů. Maximální vydatnosti byly v březnu a odpovídaly 55 % DMKP. Následoval téměř trvalý pokles vydatností až na 9 % DMKP v prosinci. V mělkém oběhu podzemních vod v povodí Jizery byla v lednu v průměru dosažena podnormální úroveň hladiny (68 % DMKP), následoval vzestup hladiny na nadnormální úroveň v březnu (35 % DMKP) a zároveň bylo dosaženo maxima. Následoval pokles hladiny na normál v červnu ( % DMKP), vzestup na nadnormální úroveň v červenci (36 % DMKP) a další pokles hladiny na podnormální úroveň v září (65 % DMKP). V prosinci hladiny stouply na 59 % DMKP. U pramenů v povodí Jizery byla již v lednu v průměru dosažena podnormální vydatnost (8 % DMKP). V únoru byl zaznamenán další pokles vydatnosti na podnormální úroveň (87 % DMKP), poté vzestup vydatnosti a zároveň dosažení maxima v březnu (62 % DMKP). Následoval opět pokles vydatnosti na podnormální úroveň v červnu (71 % DMKP), vzestup na normální úroveň v srpnu ( % DMKP) a pokles vydatnosti na podnormální úroveň a dosažení minima v září (71 % DMKP). V prosinci došlo k vzestupu vydatností, ale stále se jednalo o podnormální úroveň (65 % DMKP). Oblast povodí Horní Vltavy Průměrná roční teplota vzduchu na území povodí horní Vltavy v roce byla 8. C, což představuje odchylku od normálu +.9 C, a proto rok hodnotíme jako teplotně silně nadnormální. Teplotně nadnormální byly e květen (+1.1 C), srpen (+1.9 C) a zá ří (+1.5 C), silně nadnormální byl listopad (+2.9 C) a mimořádně nadnormální duben (+4.5 C). Nejvyšší maximální denní teplota vzduchu na území povodí (36.8 C) byl a naměřena dne na stanici České Budějovice. Nejnižší minimální denní teplota vzduchu ( 27.1 C) byla naměřena dne (o den dříve 26.9 C) na stanici Rokytská Slať. Souvislá sněhová pokrývka ležela na začátku roku pouze v nejvyšších polohách Šumavy a Novohradských hor. V nejvyšších polohách Šumavy zůstala ležet až do a na konci roku pak od do Ve středních polohách ležela od do a od do V nižších polohách souvislá sněhová pokrývka ležela od do a od do 1. 3., a pak až od do Nejvyšší celková sněhová pokrývka (155 cm) byla naměřena dne na Šumavě na stanici Filipova Huť, v Novohradských horách (91 cm) dne. 2. na stanici Staré Hutě a na Českomoravské vrchovině na stanici Nová Bystřice (65 cm). Nejvyšší vodní hodnotu sněhu na Šumavě (4 mm) naměřila stanice Filipova Huť 3. 3., ale při expedičním měření dne byla na Březníku naměřena vodní hodnota sněhu 62 mm. Stanice Staré Hutě v Novohradských horách zaznamenala dne vodní hodnotu 197 mm a stanice Černovice na Českomoravské vrchovině téhož dne 117 mm. Průměrný roční úhrn srážek na povodí horní Vltavy byl 828 mm, což představuje 126 % normálu a rok hodnotíme jako srážkově silně nadnormální. Měsíční úhrny byly vzhledem k normálům v průběhu roku poměrně nevyrovnané. Srážkově podnormální byly leden (42 %) a září (57 %), normální pak duben (62 %), listopad (73 %), srpen (19 %) a prosinec (132 %). Srážkově nadnormální byly květen (134 %), červenec (142 %) a říjen (172 %) a silně nadnormální únor (19 %), březen (184 %) a červen (178 %). Nejvyšší roční úhrn srážek byl naměřen na Šumavě na stanici 23

30 Hydrologická bilance množství a jakosti České republiky v roce Prášily (1 46 mm), nejvyšší měsíční úhrn 337 mm byl zaznamenán na stanici Kubova Huť v červnu. Nejvyšší denní úhrn srážek 14 mm spadl na stanici Němčice a ve stanici Staré Hutě bylo naměřeno 97 mm. Odtokově byl rok ve všech sledovaných tocích nadprůměrný. Vltava pod VD Lipno I a II měla cca % dlouhodobého průměru průtoku, Malše svým ročním průtokem dosahovala silně nadprůměrné hodnoty na úrovni kolem 165 % Q a. Lužnice se svým ročním průtokem nacházela mezi 12 % (Nežárka a dolní Lužnice) až 1 % (Stará řeka). Roční odtok Otavy byl mezi a 14 % Q a a Blanice dosahovala na dolním toku 165 % svých dlouhodobých hodnot. Po převážně odtokově podprůměrné zimě (horní Vltava a Malše v lednu 45 až %, Lužnice až 35 % a Otava s přítoky až 4 %) se zejména březnové (případně i dubnové) odtoky dostaly na úroveň nadprůměrných (horní Vltava 12 %, Malše 22 %), na Lužnici (2 %) a Nežárce (3 %) i mimořádně nadprůměrných odtoků. Odtokově průměrný až silně podprůměrný květen (horní Vltava a Otava okolo %, Malše %, Blanice 8 % a Lužnice s Nežárkou od do 6 %) byl em, který jarní vysoké odtoky oddělil od odtokově opět silně nadprůměrného léta, které mělo svá maxima v červenci zejména v Šumavském podhůří (Blanice a Volyňka více než 52 %, Malše 3 %), ale i na horní Lužnici (více než %) a menších tocích Budějovické pánve. Od září až do konce roku se odtok příliš nelišil od svých průměrných hodnot v tomto období. Minima se tedy v tomto roce nejčastěji objevovala v lednu (od do %), na dolní Nežárce a střední Lužnici také v květnu v podobném procentuálním rozmezí ( až 6 %). Povodňově šlo o velmi významný rok, a to jak povodněmi na Lužnici a horní Vltavě (na úrovni Q 2 až Q 5 ) v jarním období, zejména na počátku března a na přelomu března a dubna, ale také, a to o mnoho významněji, se do historie zapíše období od konce června až do počátku srpna. V povodí horní Vltavy byl již zaznamenán 2letý průtok na Malši v Pořešíně a na Černé v Ličově, v ranních hodinách se dostaly na své lokální maximum toky v povodí Blanice. Konvekční ovšem pokračovaly i v dalších dnech, a tak byl na Blanici dosažen průtok s dobou opakování blížící se let a na Volyňce byl letý průtok dokonce překročen. Na Otavě v Písku a dále na Spůlce a Ostružné byl naměřen 5letý průtok. Hladiny mělkého oběhu podzemních vod v povodí Vltavy, Lužnice i Otavy byly počátkem roku podnormální (6 až 8 % DMKP). Koncem února na většině sledovaných objektů začaly shodně stoupat a v březnu dosahovaly svých maxim. Nadnormální stavy se pohybovaly v povodí Vltavy okolo 13 % DMPK, Lužnice 15 % DMPK a Otavy 35 % DMKP. Následoval pokles, který vrcholil v povodích Vltavy a Lužnice v květnu, v povodí Otavy už v dubnu. Všude byly dosaženy mírně podnormální stavy kolem 6 % DMKP. Následoval rychlý vzestup, díky němuž se hladiny dostaly v červenci opět do nadnormálních hodnot (7 % DMKP). Od srpna byl zaznamenán opět mírný pokles, ale až do konce roku byly hladiny většinou nadnormální a pohybovaly se v hodnotách mezi 2 až % DMKP. Vydatnosti pramenů měly obdobný průběh jako hladiny ve vrtech. Až do poloviny března byly vydatnosti sledovaných pramenů podnormální (7 85 % DMPK). Koncem března nastal vzestup, který většinou vrcholil v dubnu. V tomto období se hodnoty pohybovaly od 35 do % DMKP. Následně nastal pokles, který vrcholil v květnu (45 65 % DMKP), a poté opět vzestup. U většiny pramenů v povodí Otavy a Lužnice byla roční maxima naměřena v červenci, kdy bylo dosaženo asi 1 % DMKP. Maxima v povodí Vltavy byla zaznamenána v červenci a srpnu (5 1 % DMKP). Po dosažení maxim byly vydatnosti až do konce roku na poklesu a rozkolísané. V povodí Otavy a Lužnice se pohybovaly v intervalu 7 % DMKP, v povodí Vltavy 2 4 % DMKP. Oblast povodí Berounky Průměrná roční teplota vzduchu na území povodí horní Berounky v roce byla 8. C, což představuje odchylku od normálu +1.1 C. Rok hodnotím e jako teplotně silně nadnormální. Teplotně mimořádně nadnormální byl duben (+4.9 C), silně nadnormální listopad (+3.1 C) a srpen (+2.2 C), nadnormální byl květen (+1.5 C) a září (+1.7 C). Teplotně podnormální byl pouze leden ( 1.6 C). Nejvyšší maximální denní teplota 35.2 C byla naměřena dne na stanici Nepomuk. V uvedený den byla naměřena maxima nad 3 C na všech stanicích (kromě stanic umístěných ve vyšších nebo horských polohách). Nejnižší minimální denní teplota vzduchu ( 18.8 C) byla naměřena dne na stanici Krásné Údolí. Průměrná roční teplota vzduchu v povodí dolní Berounky byla 9. C, což představuje odchylku od normálu +.7 C a rok hodnotíme jako teplotně nadnormální. Teplotně mimořádně nadnormální byl duben (+4.5 C), silně nadnormální listopad (+3.1) a podnormální leden ( 1.9 C). Nejvyšší 24

31 Hydrologická bilance množství a jakosti České republiky v roce maximální teplota vzduchu (37. C) byla naměřena dne na stanici Dobřichovice. Nejnižší minimální teplota vzduchu ( 17.6 C) byla naměřena dne ve stanici Příbram. Výška sněhové pokrývky v povodí horní Berounky výrazně kolísala v závislosti na nadmořské výšce místa a poloze stanice na závětří či návětří Šumavy a Českého lesa. Ve středních a vyšších polohách ležela souvislá sněhová pokrývka 5 až 2 cm od do a dále pak 5 až 3 cm od do V hřebenových partiích Šumavy a Českého lesa ležel sníh nepřetržitě od do poloviny dubna. Nejvyšší celková sněhová pokrývka (126 cm) byla naměřena na Šumavě na stanici Špičák, v Českém lese na Dyleni 9 cm a v Brdech kolem 6 cm. Nejvyšší vodní hodnotu sněhu na Šumavě (42 mm) naměřila stanice Špičák, stanice Dyleň v Českém lese zaznamenala mm. Nejvyšší sněhová pokrývka v povodí dolní Berounky (28 cm) a nejvyšší vodní hodnota (36 mm) byla naměřena dne na stanici Zaječov. Nejdelší trvání sněhové pokrývky bylo zaznamenáno v Novém Strašecí (22 dny). Průměr maxim výšky dosahoval v povodí 12 cm a sněhová pokrývka trvala v průměru 42 dny. Průměrný roční úhrn srážek na povodí horní Berounky v roce byl 695 mm, což představuje 11 % normálu. Rok hodnotíme jako srážkově normální. Měsíční úhrny byly nevyrovnané. Srážkově podnormální byly leden (58 %), srpen (56 %), září (48 %), normální pak únor (123 %), březen (128 %), červen (113 %) a listopad (114 %), přičemž ve všech těchto ích byly v horním pásu hodnocení normality (11 až 13 %). Srážkově nadnormální byly duben (145 %), květen (132 %), červenec (138 %), říjen (14 %) a prosinec (161 %). Nejvyšší měsíční úhrn 238 mm byl zaznamenán na stanici Špičák v červnu, nejnižší měsíční úhrn naopak na stanici Kounov (12 mm) a Klatovy (13 mm) v lednu. Nejvyšší denní úhrn srážek 73 mm spadl na stanici Plzeň-Mikulka dne Průměrný roční úhrn srážek na povodí dolní Berounky byl 594 mm, což představuje 16 % normálu. Rok hodnotíme jako srážkově normální. Srážkově podnormální bylo září (39 %), nadnormální byl prosinec (184 %). Nejvyšší denní úhrn srážek 7 mm byl zaznamenán na stanici Unhošť dne Po stránce odtoku byl rok v povodí horní Berounky celkově podprůměrný až průměrný. Vlastní tok Berounky měl průměrné (83 % dlouhodobého průměru). Přítoky Berounky se pohybovaly v rozmezí 45 až 92 %. Nejvodnějším tokem byla Úhlava (92 %). Menší byly naměřeny na Mži (83 %), Klabavě (82 %) a Úslavě (73%). Podprůměrných hodnot pak dosahovaly odtoky na Radbuze (66 %). Mimořádně podprůměrný průtok měla Střela (45 %). Pokud jde o roční chod odtoku, tak na většině toků povodí horní Berounky byl nejméně vodný leden. Minimálních hodnot průtoku v porovnání s dlouhodobým měsíčním průměrem dosáhla Úhlava (43 %), Radbuza (33 %), Mže (31 %). Charakteristickým rysem byl vodný březen s mimořádně nadprůměrnými hodnotami průtoku na Klabavě (241 %) a Úslavě (2 %). Nadprůměrných hodnot dosahovala Mže (129 %) a Berounka (121 %). Na ostatních přítocích byly březnové průměrné. Silně nadprůměrné byly dosaženy ještě v červnu na Úhlavě (168 %) a v červenci na Berounce (172 %). Mimořádně nadprůměrného průtoku dosáhla Úhlava v červenci (267 %). Po zbytek roku, s výjimkou května na Berounce (13 %), jsou průměrné až silně podprůměrné. Berounka zaznamenala minimum v listopadu (45 %), Klabava v srpnu (26 %) a Střela v únoru (19 % - Q 3d ). Průtočné množství na dolní Berounce se pohybovalo okolo 78 % dlouhodobého průměru. Nejvodnějším em byl březen (14 %), ale jeho kulminační průtok ani nedosahoval hodnoty 1leté. Měsíc září byl nejsušší (58 %), se pohybovaly kolem hodnoty Q 3d. Průměrný roční průtok na Litavce na úrovni 76 % dlouhodobého průměru. Nejvodnější byl červenec a jeho kulminační průtok odpovídal 2leté vodě. Nejméně vodné bylo opět září. K významnější odtokové situaci došlo po dešťových srážkách koncem května. 1. SPA byl vyhlášen na Úhlavě v Tajanově a na Radbuze v Českém Údolí. Na přelomu června a července byly vyhlášeny 1. SPA na Radbuze v Českém Údolí a na Berounce na Bílé Hoře, 2. SPA na Úhlavě ve Štěnovicích (nedosažen Q 5 ) a krátkodobě 3. SPA na Úhlavě v Klatovech (překročen Q 1 ). V mělkém oběhu podzemních vod se hladiny pohybovaly na začátku roku na úrovni 7 % DMKP. K výraznému zvýšení hladin na celém území povodí došlo na přelomu února a března. Březnové hladiny byly na úrovni % DMKP. Do poloviny dubna hladiny postupně klesaly, a poté až do konce 2. červencové dekády následovalo období, ve kterém výrazně kolísaly. Po vydatných srážkách

32 Hydrologická bilance množství a jakosti České republiky v roce dosáhla většina vrtů v tomto období maximální roční úrovně hladin. Ještě v červenci se hladiny pohybovaly na úrovni 3 % DMKP. Od konce července hladiny na celém území povodí postupně klesaly a od září (66 % DMKP) do poloviny října byly v povodí dosaženy minimální roční úrovně hladin. Začátkem listopadu hladiny v celém povodí shodně stoupaly a další významnější zvýšení proběhlo ještě v prosinci. Na konci roku se pohybovaly na úrovni 47 % DMKP. Vydatnosti pramenů v lednu stagnovaly nebo mírně klesaly. V únoru se pohybovaly na úrovni 92 % DMKP a především v povodí Mže a Radbuzy byly dosaženy minimální roční vydatnosti. Výrazně zvětšovat se vydatnosti začaly od konce února, aby během dubna byly u části pramenů dosaženy maximální roční vydatnosti (69 % DMKP). V povodí Mže pak vydatnosti začaly klesat, na ostatním území stagnovaly nebo se po vydatných srážkách, především v červenci, výrazně zvětšovaly. Maximální roční vydatnosti byly v červenci dosaženy v povodí Radbuzy (oblast Českého lesa), měsíční mediány byly na úrovni 56 % DMKP. Poté se začaly vydatnosti v povodí dlouhodoběji zmenšovat až do přelomu září a října (74 % DMKP), kdy došlo opět k nárůstu. V povodí dolní Berounky se hladiny ve vrtech pohybovaly od začátku roku na úrovni 9 % DMKP. I v dubnu, kdy byl dosažen maximální měsíční medián, se pod mezí sucha pohybovalo 67 % vrtů. Během července a srpna byly hladiny na úrovni 68 % DMKP. Minimální měsíční medián byl dosažen v září (8 % DMKP) a na podobné úrovni se hladiny pohybovaly až do konce roku. Vydatnosti pramenů se počátkem roku v povodí dolní Berounky pohybovaly na úrovni 94 % DMKP. V březnu byl dosažen maximální měsíční medián a vydatnosti se dostaly na úroveň 77 % a později v květnu na 69 % DMKP. Od května byl režim pramenů podobný jako v horní části povodí. Oblast povodí Dolní Vltavy Průměrná roční teplota vzduchu na povodí dolní Vltavy v roce byla 9.9 C, což představuje odchylku od normálu +1. C. Rok hodnotíme jako tep lotně silně nadnormální. Teplotně mimořádně nadnormální byl duben (+4.8 C), silně nadnormální pak e listopad (+3.2 C) a srpen (+2.1 C), nadnormální září (+2.2) a podnormální leden ( 1.9 C). Nejvyšší ma ximální teplota vzduchu byla naměřena dne na stanicích Praha-Karlov a Nedrahovice-Rudolec (36.3 C). Nejnižší minimální teplota vzduchu naměřena dne na stanici Nedrahovice-Rudolec, a to 22.1 C. V povodí Sázavy byla průměrná roční teplota vzduchu 8.3 C, což činí odchylku od normálu +.9 C a rok hodnotíme také jako teplotně silně nadnormální. Mimořádně nadnormální byl duben (+4.8 C), silně nadnormální listopad (+2.9 C), nadnormální srpen (+1.9 C) a září (+1.9) a podnormální byl pouze leden ( 2.1 C). Nejvyšší maximální teplota vzd uchu (35.4 C) byla naměřena dne na stanici Netvořice. Nejnižší minimální teplota vzduchu ( 21.4 C) byla naměřena dne na stanici Hulice. Nejvíce sněhu v povodí dolní Vltavy ( cm) bylo dne na stanici Střezimíř. Sněhová pokrývka zde trvala nejdéle 94 dny. Nejvyšší vodní hodnota sněhu (68 mm) zde byla Průměr maxim výšky dosahoval v povodí 14 cm a sněhová pokrývka trvala v průměru 43 dny. Nejvíce sněhu v povodí Sázavy bylo naměřeno dne na stanici Šimanov 7 cm. Nejdéle trvala sněhová pokrývka na stejné stanici 93 dny. Nejvyšší vodní hodnota sněhu byla naměřená dne na stanici Přibyslav 12 mm. Průměr maxim výšky dosahoval v povodí 37 cm a sněhová pokrývka zde trvala v průměru 69 dnů. Průměrný roční úhrn srážek na povodí dolní Vltavy v roce byl 585 mm, což představuje 16 % normálu a rok hodnotíme jako srážkově normální. Srážkově podnormální byl srpen (46 %) a září (42 %), nadnormální květen (151 %) a silně nadnormální prosinec (197 %). Nejvyšší denní úhrn srážek mm byl zaznamenán na stanici Nedrahovice-Rudolec dne Průměrný roční úhrn srážek na povodí Sázavy byl 742 mm, což představuje 113 % normálu a rok hodnotíme jako srážkově normální. Srážkově silně podnormální byl duben (39 %) a září (34 %), naopak silně nadnormální únor (22 %) a nadnormální březen (177 %). Nejvyšší denní úhrn srážek (73 mm) byl zaznamenán na stanici Hulice dne Na dolním toku Vltavy byl rok z hlediska odtoku průměrný na úrovni 11% dlouhodobého průtoku. Nadprůměrné byly přítoky jako Brzina, Mastník, Kocába (14 % Q a ), potoky v Praze průměrné ( až 99 %), Bakovský potok byl na dolním úseku mimořádně podprůměrný (32 %). V celém povodí byl nejvodnější březen. Na hlavním toku se kulminace rovnala 1leté vodě. Na přítocích středního Povltaví se vyskytla kulminace mezi 1 2letou vodou na přelomu června a července. Minimální byly na 26

33 Hydrologická bilance množství a jakosti České republiky v roce Vltavě v lednu (ovlivněno Vltavskou kaskádou), na přítocích potom od srpna do října. Na hlavním toku se pohybovaly mezi Q 3d až Q 355d, na přítocích až okolo Q 364d. Povodí Sázavy lze z hlediska vodnosti označit za nadprůměrné, dosahovaly cca 13 % dlouhodobého průměru. Kulminační průtok se vyskytl v březnu a pohyboval se mezi 1letou a 2letou vodou. Nejméně vodné bylo září, kdy byl naměřen minimální průtok (přibližně Q 33d ). Celkově bylo průtočné množství v řece Sázavě pod Želivkou ovlivněno vodním dílem Švihov. Průtoky na Želivce dosahovaly cca 117 % Q a. Kulminace bylo dosaženo v březnu a byla větší než 1letá voda. Minimální průtok v říjnu byl menší než Q 33d. V mělkém oběhu podzemních vod v povodí dolní Vltavy byly v lednu dosaženy podnormální úrovně hladiny a zároveň minimum (69 % DMKP). Dále nastal vzestup hladiny na úroveň blízkou normálu v březnu (54 % DMKP), pokles hladiny v červnu (55 % DMKP), vzestup hladiny na nadnormální úroveň a zároveň maximum v červenci (38 % DMKP), pokles hladiny na úroveň blízkou normálu v září (48 % DMKP) a slabý vzestup hladiny do prosince na úroveň 56 % DMKP. U pramenů v povodí dolní Vltavy byla v lednu v průměru dosažena vydatnost pod úrovní sucha a zároveň minima (88 % DMKP). Následoval vzestup vydatnosti na podnormální úroveň a zároveň maximum do března (65 % DMKP). Od března do května došlo opět k poklesu vydatnosti pod úroveň sucha (93 % DMKP), poté vzestup vydatnosti na podnormální úroveň do července (78 % DMKP) a pokles na úroveň sucha v prosinci (86 % DMKP). V mělkém oběhu podzemních vod v povodí Sázavy byla v lednu v průměru zjištěna podnormální úroveň hladiny (82 % DMKP). Následoval vzestup hladiny na nadnormální úroveň v březnu (26 % DMKP), kdy bylo dosaženo maxima. Do e května docházelo k poklesu hladiny na podnormální úroveň (73 % DMKP). V červenci hladiny stouply na nadnormální úroveň (29 % DMKP), aby v září klesly na úroveň blízkou normálu (55 % DMKP). Do konce roku pak hladiny stoupaly až na 39 % DMKP v prosinci. U pramenů v povodí Sázavy byla v lednu a v únoru vydatnost pod úrovní sucha (87 respektive 88 % DMKP). V dubnu následoval vzestup vydatnosti na úroveň blízkou normálu (55 % DMKP) a pokles vydatnosti na podnormální úroveň v červnu (79 % DMKP). V červenci došlo opět ke vzestupu na úroveň blízkou normálu (49 % DMKP). V listopadu se vydatnost pohybovala na úrovni 47 % DMKP a v prosinci vzrostla opět na nadnormální úroveň (42 % DMKP). Oblast povodí Ohře a Dolního Labe Průměrná roční teplota vzduchu na území povodí horní Ohře v roce byla 7.1 C, na dolní Ohři 9.1 C, v povodí Bíliny 8.8 C, Plou čnice 8.3 C a v povodí dolního Labe 8.7 C. Odchylk y od normálu činily v povodí Bíliny +1.6 C, na dolní Ohři +1.3 C, (teplotně mimořádně nadnormální), v povodí dolního Labe +.9 C, v povodí Ploučnice +.8 C (teplotně silně nadnormální) a na horní Ohři +.7 C (teplotně nadnormální). Teplotně mimořádně nadnormální byl ve všech povodích duben (odchylky od +4.4 C na horní Ohři a Ploučnici do +6. C na Bílině), silně nadnormální pak listopad (odchylky od +2.5 C na Ploučnici do +3.1 C na Bílině). Teplotně nadnormální až silně nadnormální byly ještě e srpen (odchylky od +1.2 C do +2.6 C) a zá ří (odchylky od +1.8 C do +2.5 C). Teplotně podnormální byl červen v povodí horní Ohře ( 1.2 C) a Ploučnice ( 1.1 C) a leden na horní Ohři ( 1.7 C). Ostatní e byly v mezích normality. Nejvyšší denní maximální teplota vzduchu v oblasti dolního Labe a Ohře byla zaznamenána dne na stanici Kopisty, a to 33.2 C. Nejnižší denní minimální teplota vzduchu (.6 C) byla naměřena na stanici Stráž pod Ralskem. S výjimkou nejnižších poloh ležela sněhová pokrývka v této oblasti víceméně nepřetržitě od začátku ledna do konce února. Ve vyšších polohách se sněhová pokrývka objevovala ještě po většinu března a v nejvyšších polohách Krušných hor vydržela až do 1. dubnové dekády. Na konci roku se sníh objevil na většině území v polovině prosince a s přerušením okolo vydržel až do konce e. Pouze v nejvyšších polohách Krušných hor se sníh objevil přechodně již v polovině října. Nejvyšších hodnot dosáhla sněhová pokrývka koncem února, a to ve středních a vyšších polohách 2 cm, v Krušných horách a ve Slavkovském lese cm (Abertamy, Přebuz, Lazy), přičemž uvedená maxima byla dosažena dne Nejvyšší vodní hodnota sněhu byla naměřena dne na stanici Klíny, a to 229 mm (stanice Abertamy, Přebuz, Lazy a Měděnec naměřily maximálně 164 až 198 mm). Průměrný roční úhrn srážek na povodí horní Ohře byl 773 mm (odpovídá 113 % normálu), na dolní Ohři byl 56 mm (11 % normálu), na Bílině 73 mm (115 % normálu), na Ploučnici 749 mm (12 % normálu) a na dolním Labi 776 mm, což představuje 114 % normálu. S výjimkou povodí 27

34 Hydrologická bilance množství a jakosti České republiky v roce Ploučnice se tedy jednalo o rok srážkově nadnormální. Jednotlivé měsíční úhrny však byly vzhledem k normálům nevyrovnané. Srážkově mimořádně podnormální byl v povodí dolního Labe a Ploučnice duben, podnormální až silně podnormální byly e leden a září. Silně podnormální byl ještě červenec na Bílině, podnormální srpen na horní Ohři a listopad na Ploučnici. Srážkově nadnormální byl v celé oblasti květen a s výjimkou dolní Ohře také březen a říjen. Nadnormální byly v povodí horní Ohře, Ploučnice a na dolním Labi také únor, červenec, listopad a prosinec (s výjimkou horní Ohře). Nejvyšší měsíční úhrn srážek na povodí (185 mm) byl zaznamenán v červenci na stanici Děčín- Těchlovice, kde byl také zaznamenán nejvyšší denní úhrn srážek 88 mm. Po stránce odtoku byl rok v povodí horní Ohře průměrný. Vlastní tok Ohře měl průměrné (85 % dlouhodobého průměru), přítoky Odrava 95 %, Svatava 89 %, Rolava 8 %, Teplá %. Pokud jde o roční chod odtoku, charakteristickým rysem v tomto roce byl v průměru výrazně vodnější březen na Ohři (141 až 161 %) i jejích přítocích Odravě (19 %), Teplé (153 %), Svatavě ( %), Rolavě (111 %). Silně nadprůměrných hodnot (z důvodu tání sněhu) dosahoval odtok ještě v dubnu na Svatavě (196 %) a Rolavě (179 %). Po zbytek roku klesaly na všech tocích pod dlouhodobý průměr. Výjimkou byla Teplá v červenci (16 %). Nejméně vodným em bylo září, Ohře (52 %), Svatava (35 %) a Teplá 38 %. Nejmenších průtoků z přítoků Ohře dosahovala Rolava (28 %), což je méně než Q 364d. Odrava dosahovala díky manipulacím na VD Jesenice minimálních průtoků v dubnu (36 %). K významnější povodňové situaci během roku nedošlo, SPA nebyly vyhlášeny. Na svém dolním toku měla Ohře i její přítoky roční okolo 87 % dlouhodobého průměru. Nadprůměrně vodným em byl na Ohři březen (194 %), na Bílině únor (26 %). Největší průtok byl ale zaznamenán až dne ve stanici Louny. Silně podprůměrně vodný byl říjen (58 % dlouhodobého průměru). Nejmenší průtok byl zaznamenán ve stanici Louny. Povodňové situace se ani na dolní Ohři a Bílině nevyskytovaly. Hlavní tok dolního Labe měl v profilu Děčín v porovnání s dlouhodobým průměrem za období průměrný průtok na úrovni 95 % (Ploučnice %). Nejvodnějším em byl na dolním Labi (stejně tak v povodí Ploučnice) březen (154 %), kulminace na dolním toku proběhla a rovnala se 1leté vodě. Nejsušším em na dolním Labi a Ploučnici bylo září (okolo % dlouhodobého průměru), minima se pohybovala mezi Q 3d a Q 33d. Na začátku července způsobily přívalové výrazné zvětšení průtoků v povodí Ploučnice a Kamenice. Více než letý průtok byl dosažen na Kamenici v Srbské Kamenici, o den později byl tamtéž naměřen 2letý průtok. Více než letý průtok byl opět zaznamenán na Kamenici a na říčce Bystré, která ústí do Ploučnice, na které byl naměřen na dolním toku 1letý průtok. Zvětšené se vyskytly také na Merboltickém, Valkeřickém a Fojtovickém potoku. Kulminační na Bystré ve velmi krátké době několikanásobně překročily hodnoty leté a přívalová povodeň postihla všechny obce ležící na jejím toku. Kulminační v i červenci mírně překročily hodnotu 1leté i na Šporce. Na začátku roku se hladiny v mělkém oběhu podzemních vod v povodí horní Ohře pohybovaly na úrovni 67 % DMKP. V první polovině února převážně stagnovaly, ale na přelomu února a března byly v povodí shodně naměřeny maximální roční úrovně hladin. V březnu se hladiny pohybovaly na úrovni 32 % DMKP. Krátkodobé zvýšení hladin bylo naměřeno ještě na konci dubna, ale od začátku května již dlouhodoběji klesaly. Pokles byl přerušen v červenci výraznými vzestupy hladin (3 % DMKP). Do září hladiny klesly na úroveň 54 % DMKP. Na začátku října byly v povodí dosaženy minimální roční úrovně hladin. V polovině října začaly hladiny opět výrazněji stoupat a další vzestup následoval v 1. polovině prosince. Na konci roku se hladiny pohybovaly na úrovni 4 % DMKP. Také vydatnosti pramenů na začátku roku převážně stagnovaly, výrazné zvětšování bylo naměřeno v průběhu března a po dubnovém poklesu ještě krátkodobě v 1. polovině května. V březnu byly dosaženy maximální roční vydatnosti na úrovni 62 %. Od 2. poloviny května se vydatnosti začaly postupně zmenšovat, což trvalo až do konce října, kdy byly dosaženy minimální roční vydatnosti na úrovni 91 % DMKP. Až do konce roku pak převažovala stagnace. Závěr roku byl příznivější, vydatnosti byly na úrovni 81 % DMKP. Hladiny vrtů v povodí dolní Ohře a Bíliny byly začátkem ledna podnormální na úrovni 8 % DMKP. Během ledna hladiny ještě klesly na úroveň 85% DMKP. Na tuto úroveň (85 %) klesly hladiny ve vrtech ještě jednou, a to během července. A právě v těchto ích byly naměřeny roční minimální hodnoty. Roční maxima byla naměřena v srpnu (76%) a poté ještě koncem prosince, kdy byla naměřena hodnota % DMKP. 28

35 Hydrologická bilance množství a jakosti České republiky v roce Vydatnosti pramenů v povodí dolní Ohře byly po většinu roku na úrovni 93 % DMKP. Pouze v květnu a srpnu byl zaznamenán mírný vzestup vydatností. Největší vzestup hladin nastal až koncem roku, kdy vydatnosti vzrostly na úroveň 76 % DMKP, což byly i roční maxima. Roční minimální hodnoty byly naměřeny v dubnu, a to na úrovni 96 % DMKP. V mělkém oběhu podzemních vod v povodí dolního Labe a Ploučnice hladiny vrtů během ledna mírně klesaly až na úroveň ročních minimálních hodnot (dolní Labe 87 % DMKP, Ploučnice 61 % DMKP). Během února pak začaly strmě stoupat. V povodí dolního Labe dosáhly hladiny roční maxima až v průběhu srpna, a to na úrovni 76 % DMKP, a pak ještě koncem prosince, kdy byly naměřeny hodnoty na úrovni 78 % DPMK. V povodí Ploučnice byly naměřeny maximální roční hodnoty již koncem února na úrovni 28 % DMKP. Následně hladiny poklesly, ale na přelomu června a července opět vystoupily na 34 % DMKP. Později už hladiny pouze klesaly na prosincovou úroveň 62 % DMKP. I prameny v povodí dolního Labe a Ploučnice během ledna mírně klesaly až na úroveň ročních minimálních hodnot (dolní Labe 86 % a Ploučnice 7 až 8 % DMKP). Během února začaly také strmě stoupat. V povodí dolního Labe byly nejvyšší vydatností dosaženy v dubnu na úrovni 62 % DMKP, v červenci a srpnu (64 % DMKP) a pak ještě koncem prosince (63 % DMKP). V povodí Ploučnice byla vydatnost během celého roku okolo 72 % DMKP. V červnu vystoupily vydatnosti pramenů na úroveň 67 % DMKP a tyto hodnoty byly naměřeny také v prosinci. Minimální hodnoty byly naměřeny v září, kdy hladiny klesly na úroveň 81 % DMKP. Oblast povodí Odry Průměrná roční teplota vzduchu v roce byla v povodí Odry 8.2 C, což činí odchylku od normálu +1.2 C. Rok hodnotíme jako teplotně silně nadnormální. Měsíce leden, únor, březen, květen, červen a prosinec byly teplotně normální, mimořádně nadnormální byl duben (+4.4 C), silně nadnormální červenec (+2.3 C), a listopad (+2.9 C), nadnormáln í srpen (+1.9 C) a září (+1.6 C) a podnormální říjen ( 1.2 C). Nejvyšší denní maximální teplota vz duchu (34.1 C) byla naměřena dne ve stanicích Ostrava-Poruba a Ropice. Nejnižší minimální denní teplota vzduchu ( 21.9 C) byla naměřena dne ve stanici Lysá hora. Maxima celkové výšky sněhové pokrývky, délky jejího trvání i vodní hodnoty sněhu byly zaznamenány v Beskydech na stanici Lysá hora. Souvislá sněhová pokrývka zde ležela v období od do , dále od do , od do a nakonec od až do konce roku. Nejvyšší sněhová pokrývka byla naměřena na Lysé hoře dne. 3. (271 cm) a tato hodnota se udržela až do Nejvyšší vodní hodnota sněhu byla naměřena (684 mm). Průměrný roční úhrn srážek činil v povodí Odry 899 mm, což představuje 19 % normálu. Rok hodnotíme jako srážkově normální. Srážkově silně nadnormální byl březen (4 %), nadnormální e únor (154 %), červen (162 %) a říjen (198 %). Srážkově podnormální byl srpen (54 %) a září (35 %) a silně podnormální duben (21 %). Ostatní e byly srážkově normální. Nejvyšší roční úhrn srážek (1 5 mm) byl zaznamenán ve stanici Lysá hora. Tamtéž byl v červnu zjištěn i nejvyšší měsíční úhrn srážek (294 mm). Nejvyšší denní úhrn srážek (124 mm) byl naměřen dne ve stanici Bělotín. Z hlediska odtoku byl rok průměrný až nadprůměrný. Vlastní tok Odry měl průměrné (112 % až 12 % Q a ). Přítoky Odry se pohybovaly v rozmezí 84 % až 128 %. Průměrné hodnoty průtoků vykázala Lubina (117 % Q a ), Opava (116 %), Ostravice (11 %), Ondřejnice a Porubka (18 %), Olše (17 %) a Lomná (84 %), nadprůměrné měl Husí potok (128 %). Charakteristickým rysem na všech sledovaných tocích byl nadprůměrně vodný březen, kdy se pohybovaly od 1 % do 285 %. V červnu vykazovaly nadprůměrné (nad 21 %) Odra, Husí potok, Opava, v červenci Husí potok a v listopadu Lubina, Ondřejnice, Ostravice a Olše. Naopak nejméně vodnými i v povodí Odry byly květen, srpen a září (5 58 % Q a), pouze na Opavě v Děhylově byly průměrné. Ve všech těchto ích byl z celého povodí nejméně vodným Husí potok s 5 35 % Q a a minimem v září na úrovni Q 355d a Lomná s okolo 2 % Q a a minimem v říjnu na úrovni Q 355d. V září dosáhly minimální hodnoty Q 355d na Opavě. Na Odře a Ondřejnici se v srpnu vyskytl Q 33d, v září pak na Porubce a Odře a v říjnu na Ostravici. První povodně se vyskytly v březnu v důsledku srážek spojených s táním sněhu. 2. SPA byl dosažen na Odře ve Svinově a na Ostravici v Ostravě, 1. SPA pak na Odře (Odry, Bohumín), Lubině (Petřvald) a Olši (Věřňovice). Nejvýznamnější povodňová situace proběhla v období od do 5. 7., kdy se na území povodí Odry vyskytlo hned několik přívalových povodní. První přívalová povodňová 29

36 Hydrologická bilance množství a jakosti České republiky v roce situace zasáhla Jesenicko a Novojičínsko , Jesenicko bylo znovu postiženo 27. a a ještě bylo zasaženo povodí Husího potoka. Vlivem extrémních přívalových srážek došlo k rychlému vzestupu hladin. Více než letý průtok byl naměřen na Jičínce, větší než letý průtok zaznamenali ještě Luha, Sedlnice, Zrzávka, Stříbrný a Černý potok a ještě několik nepozorovaných menších vodních toků. Na Husím potoce a na Vidnávce byl naměřen letý průtok, na Bělé 2 letý průtok a na Lubině a Černé Opavě 1 2letý průtok. Na řadě dalších toků v povodí Odry byl ještě zaznamenán více než 2letý průtok. Další, ale již jen lokální a méně významné, povodňové epizody nastaly v dubnu, v červenci a v prosinci na Opavě v Karlovicích a v listopadu na Odře, Ostravici a Olši s, které dosáhly 1. SPA. Ve východní části povodí Odry v mělkém oběhu podzemních vod hladina vzrůstala od února (51 % DMKP) a maxim dosáhla v březnu (11 % DMKP). Následoval pokles hladin až na minima v květnu a červnu (85 % a 74 % DMKP). Po vydatných srážkách koncem června stoupla hladina podzemní v červenci na 22 % DMKP. Od srpna (53 % DMKP) hladiny podzemních vod klesaly (září 76 % DMKP). Ke konci roku došlo vlivem srážkové činnosti k jejich opětovnému nárůstu (v říjnu 53 % DMKP, listopadu 27 % DMKP a v prosinci 59 % DMKP). U pramenů byla maxima vydatností dosažena od března (13 % DMKP) do dubna (34 % DMKP). Následoval pokles na minimální vydatnosti v květnu a v červnu (83 86 % DMKP). V červenci po srážkách vydatnost opět vzrostla (34 % DMKP). Od srpna do října však opět klesaly a v závěru roku vydatnosti stoupaly (v listopadu 31 % DMKP, v prosinci 48 % DMKP). V mělkém oběhu podzemních vod v západní části povodí Odry docházelo k pozvolnému vzestupu hladin od ledna (56 % DMKP) do února (41 % DMKP) s dosažením maxim v březnu (14 % DMKP). V květnu (63 % DMKP) byly hladiny podzemních vod na minimu a následoval prudký vzestup v červnu (39 % DMKP) a v červenci (16 % DMKP) vlivem vydatných srážek. Následoval opět pokles do října (45 % DMKP) a poté až do prosince (35 % DMKP) měly hladiny podzemních vod tendenci k vzestupu. Roční chod vydatností pramenů byl také netypický. Maximální vydatnosti byly dosaženy v březnu (34 % DMKP), v dubnu (29 % DMKP), v červenci ( % DMKP) a v srpnu (28 % DMKP). Oblast povodí Moravy Průměrná roční teplota vzduchu byla v roce v povodí horní Moravy 8.1 C, což představuje odchylku od normálu +1. C. Rok hodnotíme jako tep lotně silně nadnormální. Mimořádně nadnormální byl duben (+4.4 C), silně nadnormální listopad (+2.4 C) a nadnormální červenec (+1.4 C), srpen (+1.8 C) a zá ří (+1.9 C), teplotně podnormální byl pouze říjen ( 1.2 C). Nejvyšší denní maximální teplota vzduchu (33.4 C) byla naměřena dne ve stanicích Paseka a Dubicko. Nejnižší minimální denní teplota vzduchu byla naměřena dne v Jevíčku, a to 24.2 C. Průměrná roční teplota vzduchu na území povodí střední a dolní Moravy byla 9.2 C, což představuje odchylku od normálu +1. C. Rok hodnotím e jako teplotně silně nadnormální. Nadnormální bylÿ e červenec (+1.6 C), srpen (+1.1 C) a zá ří (+2.3 C), silně nadnormální listopad (+2.3 C) a mimořádně nadnormální byl duben (+4.4 C). Nejvyšší maximáln í denní teplota vzduchu byla naměřena dne na stanici Strážnice (34.4 C). Nejni žší minimální denní teplota vzduchu ( 23.4 C) byla naměřena dne na stanici Strání. Průměrná roční teplota vzduchu dosáhla v povodí Bečvy 8.1 C, což představuje odchylku od normálu +.4 C. Rok hodnotíme jako teplotně normální. Teplotně silně nadnormální byl duben (+3.6 C), nadnormální červenec (+1.5 C), srpen (+1.5 C), zá ří (+1.5 C) a listopad (+2. C) a teplotně podnormální byl pouze říjen ( 1.6 C). Nejvyšší denní maximální teplota vz duchu (33.2 C) byla naměřena dne ve stanici Rožnov pod Radhoštěm. Nejnižší minimální denní teplota vzduchu ( 19.6 C) byla naměřena dne ve stanici Přerov. V povodí horní Moravy se souvislá sněhová pokrývka udržela nejdéle na nejvyšších vrcholcích Jeseníků, maxima byla naměřena ve stanici Šerák. Souvislá sněhová pokrývka zde ležela od do. 4., nejvyšší hodnota sněhové pokrývky (18 cm) byla naměřena. 3. a nejvyšší vodní hodnota (512 mm) Další souvislá sněhová pokrývka se ve stanici Šerák vyskytla v obdobích od do. 1., od do a od do konce roku. Protože se souvislá sněhová pokrývka vyskytovala převážně ve vyšších horských oblastech, y dosti kolísaly. Sněhová pokrývka se vytvořila v 1. polovině ledna, na přelomu ledna a února a ve 2. a 3. dekádě února, ve vyšších polohách ještě začátkem března a po několik ojedinělých dnů v březnu. 3

37 Hydrologická bilance množství a jakosti České republiky v roce V nejvyšších polohách ležel sníh souvisle až do konce března. Na konci roku se sněhová pokrývka vytvořila v nejvyšších polohách na několik dnů od a v 1. listopadové dekádě. Na celém území povodí byla sněhová pokrývka zaznamenána od (max. 7 dní), a pak 3. či Průměr maxim výšky sněhu dosáhl v povodí 31 cm a sněhová pokrývka trvala v průměru 51 dnů. Nejvyšší celková sněhová pokrývka (9 cm) byla naměřena dne ve Vápenici, kde byla dne zaznamenána i nejvyšší vodní hodnota sněhu (15 mm), a také sněhová pokrývka tam trvala nejdéle (111 dnů). Nejkratší trvání měla sněhová pokrývka v Hodoníně (35 dnů). V povodí Bečvy se sníh udržoval převážně ve vyšších nadmořských výškách od počátku roku do a v 2. polovině roku se y začaly vytvářet již na konci druhé říjnové dekády, ovšem následné oteplení na konci října způsobilo rychlé odtávání veškeré sněhové pokrývky. Sněhové y se pak začaly tvořit až v 2. prosincové dekádě. Následné oteplení na konci prosince tyto y značně zredukovalo, zejména pak v nižších a středních polohách. Průměrný roční úhrn srážek v roce činil v povodí horní Moravy 788 mm, což představuje 16 % normálu. Rok hodnotíme jako srážkově normální. Srážkově silně nadnormální byl březen (219 %), nadnormální pak únor (159 %), červen (131 %) a říjen (169 %), podnormální září (33 %) a silně podnormální byl duben (32 %). Ostatní e byly srážkově normální. Nejvyšší roční úhrn srážek (1 299 mm) byl zaznamenán ve stanici Dlouhé Stráně, dolní nádrž. Tamtéž byl v červnu naměřen nejvyšší měsíční úhrn srážek (295 mm) a dne i nejvyšší denní úhrn srážek (76 mm). Průměrný roční úhrn srážek na povodí střední a dolní Moravy byl 78 mm, což představuje 19 % normálu. Rok hodnotíme jako srážkově normální. Měsíce únor (29 %) a březen (241 %) byly srážkově silně nadnormální, červenec nadnormální (131 %), září (37 %) podnormální a duben mimořádně podnormální (15 %), zbývající e pak srážkově normální. Nejvyšší měsíční úhrn (17 mm) byl zaznamenán na stanici Bojkovice v červenci. Nejvyšší denní úhrn srážek 67 mm spadl na stanici Radějov dne Průměrný roční úhrn srážek činil v povodí Bečvy 938 mm, což představuje 16 % normálu. Rok hodnotíme jako srážkově normální. Srážkově silně nadnormální byly e únor (19 %), březen (267 %) a říjen (215 %), nadnormální červen (131 %), podnormální září (41 %) a silně podnormální byl duben (21 %). Ostatní e byly srážkově normální. Nejvyšší roční úhrn srážek (1 179 mm) byl zaznamenán ve stanici Horní Bečva. Nejvyšší měsíční úhrn srážek (5 mm) byl zaznamenán v červnu ve stanici Potštát. Nejvyšší denní úhrn srážek (96 mm) byl naměřen ve stanici Střítež nad Ludinou. Z hlediska odtoku byl rok v povodí horní Moravy celkově průměrný. Branná 14 %, Desná 96 %, Třebůvka 94 %, Krupá 92 %, Morava 85 %, Sitka 82 % Moravská Sázava 81 % a Oskava 79 % dlouhodobého ročního průtoku. Ve srovnání s průměrnými měsíčními byly nadprůměrně vodné e březen a červenec. V březnu to bylo na Sitce 18 %, Třebůvce 1 %, Moravské Sázavě 151 %, Oskavě 134 % a Moravě 134 %, v červenci na Sitce 182 %, Branné 156 %, Krupé 149 % a Třebůvce 139 %. Nadprůměrné (od 123 % do 144 %) se vyskytly také v dubnu na Krupé, Branné a Desné, a v červnu na Branné (157 %) i Desné (1 %). Mezi nejméně vodné e patřily leden, únor, květen a srpen, kdy se pohybovaly 18 % do 7 %. Ve všech těchto ích byla nejméně vodná Sitka s mezi 18 % až 53 % dlouhodobého průměru a minimem v září na úrovni Q 364d. Průtok Q 365d se vyskytl v září na Moravě a jejich přítocích Oskavě, Moravské Sázavě a Desné, v listopadu pak na Moravské Sázavě. V září byly na Třebůvce dosaženy minimální na úrovni Q 33d. Povodně se v povodí horní Moravy vyskytly pouze lokální a málo významné. 2. SPA byl dosažen v březnu na Třebůvce v Lošticích a v prosinci na Moravské Sázavě v Lupěném. 1. SPA byl zaznamenán v únoru, v červnu a v červenci na Třebůvce v Lošticích a v březnu na Moravské Sázavě v Lupěném a na Moravě v Moravičanech. Oblast střední a dolní Moravy byla z hlediska odtoku průměrná. Vlastní tok Moravy měl průměrné kolem 96 % normálu. Přítoky Moravy byly průměrné (Dřevnice 78 %, Blata 79 %, Haná 91 %, Olšava 94 %, Velička 16 %). Pokud jde o roční chod odtoku, silně nadprůměrný byl březen, průměrné e duben, červen, červenec, říjen, listopad a prosinec. Naopak v únoru byly podprůměrné, v lednu silně podprůměrné a v květnu, srpnu a září mimořádně podprůměrné. Maximální se vyskytly většinou na počátku března, ve Strážnici na Moravě došlo k dosažení 3. SPA (5letý průtok), v Kroměříži a Spytihněvi byl dosažen 2. SPA (2letá voda). Na Veličce však byl naměřen 2 letý průtok. Nejméně vodnými i byly srpen a září. Většina toků vykazovala 31

38 Hydrologická bilance množství a jakosti České republiky v roce v srpnu a září mimořádně podprůměrné až průměrné hodnoty. Minimální se vyskytly od července do října a byly na úrovní Q 355d. Po stránce odtoku bylo povodí Bečvy a jejích přítoků celkově průměrné až nadprůměrné. Rožnovská Bečva 122 %, Bečva 117 %, Vsetínská Bečva 15 % a Juhyně 9 %. Roční chod odtoku byl v celém povodí značně rozkolísaný. Nejvíce vodné e byli březen (od 242 % do 265 %), říjen s od 191 % do 277 % (pouze na Juhyni byl průtok průměrný 55 %) a listopad (121 až 234 %). Naopak nejméně vodnými i byly květen, srpen a září, kdy se měsíční pohybovaly od 17 % do 31 %. Minimální dosáhly hodnoty Q 355 v září na Rožnovské i Vsetínské Bečvě a na Juhyni, v listopadu pak na Bečvě. 2. SPA byl zaznamenán v červnu na Rožnovské Bečvě ve Valašském Meziřičí a na Bečvě v Dluhonicích. 1. SPA nastal v březnu na Vsetínské Bečvě ve Vsetíně, na Rožnovské Bečvě ve Valašském Meziříčí a na Bečvě v Dluhonicích. V mělkém oběhu podzemních vod docházelo v povodí horní Moravy od začátku roku k poklesu hladin a minima byla dosažena v lednu či v únoru (8 % a 72 % DMKP). Poté následoval vzestup hladin v důsledku tání sněhu s dosažením maxim v březnu a v dubnu (33 %, respektive 47 % DMKP). Od května (67 % DMKP) hladiny podzemních vod klesaly a po vydatných srážkách ke konci e června začaly prudce stoupat v červenci (33 % DMKP) a v srpnu (47 % DMKP). Následoval pokles v září (64 % DMKP) a opětovné vzestupy v závěru roku v reakci na spadlé (v listopadu 41 % DMKP a v prosinci 42 % DMKP). V mělkém oběhu podzemních vod docházelo v povodí Bečvy k poklesu hladin od začátku roku s dosažením minim v lednu a v únoru (77 78 % DMKP). Následoval prudký vzestup hladin po tání sněhu a maxima byla dosažena v březnu (2 % DMKP). Poté následoval pokles hladin podzemních vod (v květnu a v červnu 7 až 72 % DMKP). V červenci hladiny vlivem vydatných srážek krátkodobě vzrostly (42 % DMKP). Od srpna (64 % DMKP) do října docházelo k pozvolným poklesům. V reakci na spadlé hladiny opět vzrostly v listopadu na % DMKP a následoval pokles v prosinci. U pramenů horní Moravy a Bečvy nastal vzestup vydatností s dosažením ročního maxima v ích březnu a dubnu (43 %, respektive 41 % DMKP). V květnu (63 % DMKP) a v červnu (57 % DMKP) vydatnosti pozvolna klesaly. Pak následoval vzestup vydatností v červenci (37 % DMKP) a srpnu (48 % DMKP). Od září (58 % DMKP) do října (62 % DMKP) hladiny opět klesaly a v závěru roku naopak stoupaly (v listopadu 39 % DMKP a v prosinci 44 % DMKP). V povodí střední a dolní Moravy došlo k vzestupu hladin od ledna do března v rozsahu od 7 % do % DMKP. V období od března do června hladiny podzemní klesaly až na úroveň 55 % DMKP. Následoval prudký vzestup během července vlivem srážek až na 37 % DMKP. Od července do října došlo k pozvolnému poklesu na 54 % DMKP. Během října a listopadu došlo k mírnému nárůstu hladin na 42 % DMKP. U pramenů bylo dosaženo maxim taktéž v březnu a dubnu (53 55 % DMKP), aby poté následoval pozvolný pokles až do prosince (95 % DMKP). Oblast povodí Dyje Průměrná roční teplota vzduchu v roce byla na území povodí Dyje 9.6 C, což představuje odchylku od normálu +.9 C. Rok hodnotíme jako tep lotně silně nadnormální. Nadnormální byl červenec (+1.2 C), srpen (+1.1 C) a zá ří (+2.2 C), silně nadnormální listopad (+2.4 C) a mimořádně nadnormální duben (+4.6 C). Nejvyšší maximální denní teplota vzduchu na území povodí (34.5 C) byla naměřena dne na stanici Lednice. Nejnižší minimální denní teplota vzduchu na území povodí byla naměřena dne na stanici Brod nad Dyjí, a to 2.8 C. Na území povodí Svratky a Svitavy byla průměrná roční teplota vzduchu 8.7 C, což představuje odchylku od normálu +1. C. Rok hodnotíme jako tep lotně silně nadnormální. Nadnormální byl červenec (+1.3 C), srpen (+1.1 C), prosinec (+1.4 C) a září (+2.3 C), silně nadnormální listopad (+2.4 C) a mimořádně nadnormální duben (+4.8 C). Nejvyšší maximální de nní teplota vzduchu (33.9 C) byla na území povodí naměřena dne na stanici Brno-Žabovřesky. Nejnižší minimální denní teplota vzduchu na území povodí ( 2.6 C) by la naměřena dne na stanici Bystřice nad Pernštejnem. Průměrná roční teplota vzduchu na území povodí Jihlavy dosáhla 8.6 C, což představuje odchylku od normálu +1. C. Rok hodnotíme opět jako teplotně silně nadnormální. Měsíce leden, únor, březen, květen, červen a říjen byly teplotně normální. Teplotně nadnormální byl červenec (+1.1 C), srpen (+1.1 C) a prosinec (+1.4 C) a zá ří (+2.2 C), dále silně nadnormální listopad (+2.5 C) a mimořádně 32

39 Hydrologická bilance množství a jakosti České republiky v roce nadnormální duben (+5. C). Nejvyšší maximální den ní teplota vzduchu na území povodí (33.6 C) byla naměřena dne na stanici Pohořelice. Nejnižší minimální denní teplota vzduchu na území povodí ( 19.5 C) byla naměřena dne rovněž na stanici Pohořelice. Sněhová pokrývka se vytvořila v povodí Dyje mezi 5. a 2. lednem, na přelomu ledna a února, a také ve 2. a 3. únorové dekádě a ve vyšších polohách trvala maximálně do Během března bylo ve vyšších polohách zaznamenáno ještě několik dnů se sněhovou pokrývkou, naposledy byla zaznamenána na stanici Koryčany. Na konci roku se sněhová pokrývka vytvořila na několika stanicích v nejvyšších polohách již od (až 3 dny) a od (až 3 dny). Na celém území povodí byla sněhová pokrývka od (max. 7 dní), a pak v závěru roku (3. nebo ). Průměr maxim výšky sněhu dosáhl v povodí 19 cm a sněhová pokrývka zde trvala v průměru 46 dnů. Nejvyšší celková sněhová pokrývka (32 cm) byla naměřena na stanici Český Rudolec dne Nejvyšší vodní hodnotu sněhu (58 mm) naměřila stejná stanice Nejdelší trvání sněhové pokrývky bylo zjištěno v Kostelní Myslové (81 dnů), nejkratší v Drnholci (19 dnů). Sněhová pokrývka v povodí Svratky a Svitavy trvala od začátku roku do konce února, s oblevami v nižších polohách ve 3. lednové a 1. únorové dekádě. Ve středních a vyšších polohách trvala do počátku března, v nejvyšších polohách až do konce března, naposledy byla naměřena na stanici Kadov. Na konci roku se sněhová pokrývka vytvořila ve středních a vyšších polohách od (až 8 dnů) a od (až 4 dny). Na celém území povodí byla sněhová pokrývka od po 6 7 dní, a pak 3. případně i Průměr maxim výšky sněhu dosáhl v povodí 27 cm a sněhová pokrývka zde trvala v průměru 62 dnů. Nejvyšší celková sněhová pokrývka (84 cm) byla naměřena na stanici Svratouch dne Nejvyšší vodní hodnotu sněhu 16 mm naměřily stanice Svratouch dne a Nedvězí 2.3. Nejdelší trvání sněhové pokrývky bylo zjištěno na Svratouchu (14 dnů), nejkratší v Těšanech (33 dnů). V povodí Jihlavy trvala sněhová pokrývka od do konce února, s oblevami v nižších polohách na konci ledna a v 1. půli února. Ve středních a vyšších polohách trvala do konce března a během března se ještě několikrát přechodně vytvořila. Naposledy byla naměřena Na konci roku se vytvořila ve středních a vyšších polohách od (až 6 dnů) a od (až 4 dny). Na celém území povodí se sněhová pokrývka vyskytovala od po 6 8 dní, a pak v závěru roku (3. a ). Průměr maxim výšky sněhu dosáhl v povodí 26 cm a sněhová pokrývka trvala v průměru 63 dnů. Nejvyšší celková sněhová pokrývka (7 cm) byla naměřena na stanici Šimanov dne Nejvyšší vodní hodnotu sněhu (97 mm) naměřila stanice Batelov dne 2.3. Nejdelší trvání sněhové pokrývky bylo zjištěno v Šimanově (93 dnů), nejkratší v Moravských Bránicích (22 dnů). Průměrný roční úhrn srážek na povodí Dyje v roce byl 694 mm, což představuje 129 % normálu. Rok hodnotíme jako srážkově nadnormální. Pouze duben byl srážkově silně podnormální (21 %). Červenec byl srážkově nadnormální (159 %), únor (223 %) a červen (186 %) silně nadnormální a březen mimořádně nadnormální (281 %), zbývající e hodnotíme jako srážkově normální. Nejvyšší měsíční úhrn 21 mm byl zaznamenán na stanici Slavonice v červnu. Nejvyšší denní úhrn srážek 61 mm spadl na téže stanici dne V povodí Svratky a Svitavy byl průměrný roční úhrn srážek 737 mm, což představuje 123 % normálu. Rok hodnotíme jako srážkově nadnormální. Duben byl srážkově silně podnormální (22 %) a září (4 %) podnormální. Únor (214 %), březen (242 %) a červenec (197 %) byly srážkově silně nadnormální, červen nadnormální (143 %), zbývající e normální. Nejvyšší měsíční úhrn 21 mm byl zaznamenán na stanici Štěpánov nad Svratkou v červenci. Nejvyšší denní úhrn srážek 8 mm spadl na stanici Strážek dne Průměrný roční úhrn srážek na povodí Jihlavy činil 716 mm, což představuje 126 % normálu. Rok hodnotíme jako srážkově nadnormální. Měsíc duben byl srážkově silně podnormální (26 %), září (46 %) podnormální, únor (21 %), březen (248 %) a červenec (178 %) byly srážkově silně nadnormální, červen (169 %) nadnormální. Zbývající e srážkově normální. Nejvyšší měsíční úhrn 185 mm byl zaznamenán na stanici Bohdalov v červenci. Nejvyšší denní úhrn srážek 76 mm spadl na stanici Pavlínov dne Odtokově byl rok v oblasti povodí Dyje průměrný až nadprůměrný. Průtoky se pohybovaly od 118 do 157 % Q a. Ve srovnání s průměrnými měsíčními byly v lednu mimořádně podprůměrné, v únoru silně podprůměrné až podprůměrné, v březnu silně nadprůměrné, v dubnu průměrné, v květnu mimořádně podprůměrné, v červnu, červenci, srpnu a září nadprůměrné až silně nadprůměrné a v říjnu až prosinci průměrné. Maximální se vyskytly v březnu v horním povodí řeky Dyje. V Podhradí nad Dyjí byl dosažen 3. SPA, v Trávním Dvoře 2. SPA a dosáhly 33

40 Hydrologická bilance množství a jakosti České republiky v roce úrovně 2leté. Přívalové způsobily koncem června v Janově na Moravské Dyji zvětšení průtoku na 2letou vodu a na Želetavce ve Vysočanech 5letý průtok. Nejméně vodným em byl leden a květen (34 55 % dlouhodobého průměru). Minimální se vyskytly v lednu a červnu na úrovni Q 3d Q 355d. V oblasti povodí Svratky a Svitavy lze odtok povrchových vod hodnotit jako průměrný. V povodí Svratky se pohybovaly od 19 do 116 % Q a, v povodí Svitavy na úrovni 93 % Q a. Ve srovnání s průměrnými měsíčními byly v lednu a únoru silně podprůměrné až podprůměrné (44 68 %), v březnu silně nadprůměrné, v dubnu průměrné, v květnu silně podprůměrné, v červenci silně nadprůměrné a od srpna do prosince průměrné. Maximální se vyskytly počátkem března. V Židlochovicích byl dosažen 3. SPA, v Bílovicích na Svitavě a v Dalečíně na Svratce byly dosaženy 2. SPA, dosáhly úrovně 1leté. Nejméně vodným em na Svratce byl leden (44 až 49 %), na Svitavě květen (48 %). Minimální se vyskytly v lednu na Svratce a v srpnu na Svitavě na úrovni Q 24d Q 355d. Odtokově byla oblast povodí Jihlavy průměrná, se pohybovaly od 19 do 114 % dlouhodobého průměru. Ve srovnání s průměrnými měsíčními byly v lednu a v únoru mimořádně podprůměrné až silně podprůměrné (3 až 58 %), v březnu silně nadprůměrné (178 až 248 %), v dubnu průměrné, v květnu silně podprůměrné, v červnu podprůměrné až průměrné a v červenci mimořádně nadprůměrné (288 až 411 %), od srpna do prosince převážně průměrné až nadprůměrné. Maximální se vyskytly v březnu, kdy dosáhly úrovně 1 2leté. Ve Dvorcích, Ptáčově a v Ivančicích na Jihlavě byly vyhlášeny 2. SPA, v Oslavanech na Oslavě 3. SPA. V Dolních Borech na Oslavě byl po vydatných přívalových srážkách dosažen letý průtok. Nejméně vodným em byl leden a květen. Minimální se vyskytly v lednu, v září a v říjnu a byly na úrovni Q 3d Q 33d. Vývoj podzemních vod probíhal v povodí Dyje během celého roku víceméně shodně, bez větších výchylek v jednotlivých povodích. Minima byla dosažena v lednu v rozmezí od 6 do 7 % DMKP. Od ledna do března vykazovala většina objektů výrazný nárůst hladin (březen 21 až 26 % DMKP). V období od března do června nastal pokles (květen 52 % DMKP, červen 63 % DMKP). Poté následoval opět nárůst hladin vlivem letních bouřek na maxima roku v červenci (Dyje 22 % DMKP, Jihlava a Svratka 19 % DMKP), aby následně až do října docházelo k poklesu hladin až na 4 % DMKP. Do konce roku ve všech sledovaných povodích hladiny opět mírně narůstaly. Vývoj na Dyji a Jihlavě byl u pramenů po celý rok víceméně shodný. Během ledna došlo k poklesu vydatností, který se v únoru projevil ročními minimy (77 % DMKP). Až do dubna vydatnosti pramenů stoupaly na hodnoty kolem 48 % DMKP, následně klesaly až do června, kdy se objevil opět nárůst vydatností až k maximům roku (4 až % DMKP). Poté až do října došlo k mírnému poklesu. Od října do prosince vydatnosti stagnovaly na Dyji kolem 65 % DMKP a na Jihlavě kolem % DMKP. V povodí Svratky byl průběh vydatností odlišný. Od března (roční maximum 37 % DMKP) až do května vydatnosti pramenů klesaly až na své roční minimum % DMKP. V červnu stagnovaly a během července opět narostly na 45 % DMKP. Poté již vykazovaly stejný průběh jako prameny na Dyji a Jihlavě. Zaznamenán byl pokles do října na 56 % DMKP a následně stagnace až do prosince. 34

41 Hydrologická bilance množství a jakosti České republiky v roce 35

42 Hydrologická bilance množství a jakosti České republiky v roce 3. HYDROLOGICKÁ BILANCE JAKOSTI VODY ČESKÉ REPUBLIKY V ROCE 3.1 Výsledky hydrologické bilance jakosti povrchové a jejich zhodnocení Hodnocení kvality povrchových vod nemohlo být pro rok zpracováno. Výsledky programů provozního monitoringu v jednotlivých oblastech povodí, které jsou klíčovým zdrojem údajů pro hodnocení, byly do ČHMÚ předány pouze za 1. čtvrtletí roku. Důvodem je dlouhodobá absence koncepce financování monitoringu jakosti dle požadavků Směrnice č. 2/6/ES (Rámcová směrnice o vodách) v České republice. Tento stav vyústil v roce v situaci, kdy se obě ministerstva odpovědná za implementaci Rámcové směrnice o vodách v ČR (Ministerstvo životního prostředí a Ministerstvo zemědělství) žádným způsobem nepodílela od 2. čtvrtletí roku na financování schválených programů provozního monitoringu zajišťovaných správci povodí. Z tohoto důvodu nebyly výsledky těchto programů za 2. až 4. čtvrtletí správci povodí předány do informačního systému ČHMÚ ke zpracování. 3.2 Výsledky hydrologické bilance jakosti podzemní a jejich hodnocení Ukazatele jakosti podzemních vod byly pro území České republiky vyneseny do 14 map podle jednotlivých ukazatelů. Hodnocení jakosti podzemních vod pro hydrologickou bilanci podzemních vod v roce bylo zpracováno z údajů monitoringu jakosti podzemních vod na objektech státní sítě sledování podzemních vod, kterou provozuje ČHMÚ. Do hodnocení byly zahrnuty údaje ze 652 objektů sítě 36

43 Hydrologická bilance množství a jakosti České republiky v roce sledování (173 pramenů, 214 mělkých a 265 hlubokých vrtů), kde bylo v roce odebráno celkem 1265 vzorků. Počet objektů v jednotlivých oblastech povodí uvádí Tab V roce byly na každém objektu odebrány dva vzorky podzemních vod (ve výjimečných případech pouze 1 vzorek) v cyklu jaro podzim. Pro výsledné hodnocení byly použity roční aritmetické průměry hodnot daného ukazatele pro každý monitorovací objekt. Hodnocení bylo provedeno jako srovnání s limitními hodnotami pro pitnou vodu dle požadavků vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č. 2/24 Sb. v ukazatelích: chloridy (Cl ), amonné ionty (NH 4 + ), dusičnany (NO 3 ), sírany (SO 4 2 ), chemická spotřeba kyslíku manganistanem (CHSK Mn ), měď (Cu), kadmium (Cd), olovo (Pb) a ph, definovaných v příloze č.1 vyhlášky ministerstva zemědělství č. 431/21 Sb. Seznam hodnocených ukazatelů a jejich limitní hodnoty ukazuje Tab Maximální průměrné hodnoty jednotlivých ukazatelů (s výjimkou ph, kde je uvedeno minimum) v jednotlivých oblastech povodí uvádí Tab Pro ukazatel ph bylo hodnoceno 1265 vzorků, mimo limitní rozmezí 6.5 až 9.5 bylo.9 % z nich. Pro ukazatel chemická spotřeba kyslíku manganistanem (CHSK Mn ) bylo hodnoceno 1265 vzorků, z toho 36. % bylo pod mezí stanovitelnosti.5 mg/l, limit 3 mg/l byl překročen u 12.7 % z nich. Pro ukazatel amonné ionty (NH 4 + ) bylo hodnoceno 1265 vzorků, z toho 63. % bylo pod mezí stanovitelnosti.5 mg/l, limit.5 mg/l byl překročen u 12.2 % z nich. Pro ukazatel dusičnany (NO 3 ) bylo hodnoceno 1265 vzorků, z toho 37.8 % bylo pod mezí stanovitelnosti 1 mg/l, limit mg/l byl překročen u 11.1 % z nich. Pro ukazatel chloridy (Cl ) bylo hodnoceno 1265 vzorků, z toho 22.8 % bylo pod mezí stanovitelnosti 4 mg/l, limit mg/l byl překročen u 9.1 % z nich. Pro ukazatel sírany (SO 4 2 ) bylo hodnoceno 1265 vzorků, z toho 7.8 % bylo pod mezí stanovitelnosti 5 mg/l, limit 2 mg/l byl překročen u 8.2 % z nich. Pro ukazatel kadmium (Cd) bylo hodnoceno 1265 vzorků, z toho 94.8 % bylo pod mezí stanovitelnosti.2 µg/l, limit 5 µg/l nebyl překročen u žádného z nich. Pro ukazatel měď (Cu) bylo hodnoceno 1265 vzorků, z toho 82.8 % bylo pod mezí stanovitelnosti 2 µg/l, limit 1 mg/l nebyl překročen u žádného z nich. Pro ukazatel olovo (Pb) bylo hodnoceno 1265 vzorků, z toho.7 % bylo pod mezí stanovitelnosti.5 µg/l, limit µg/l byl překročen u.2 % z nich. 37

44 Hydrologická bilance množství a jakosti České republiky v roce 38

45 Hydrologická bilance množství a jakosti České republiky v roce 39

46 Hydrologická bilance množství a jakosti České republiky v roce 4

47 Hydrologická bilance množství a jakosti České republiky v roce 41

48 Hydrologická bilance množství a jakosti České republiky v roce 42

49 Hydrologická bilance množství a jakosti České republiky v roce 43