ÚSTAV ZEMĚDĚLSKÉ EKONOMIKY A INFORMACÍ. Lektorský den UPLATNĚNÍ VÝSLEDKŮ VÝZKUMU Z OBLASTI ŽIVOČIŠNÉ VÝROBY V PRAXI

Transkript

1

2 VÝZKUMNÝ ÚSTAV ŽIVOČIŠNÉ VÝROBY, v.v.i. ÚSTAV ZEMĚDĚLSKÉ EKONOMIKY A INFORMACÍ Lektorský den UPLATNĚNÍ VÝSLEDKŮ VÝZKUMU Z OBLASTI ŽIVOČIŠNÉ VÝROBY V PRAXI Povinná vzdělávací akce pro privátní poradce v registru MZe ČR Sborník přednášek Uhříněves, květen 2012

3 ISBN

4 Obsah Hodnocení welfare skotu a prasat podle systému Welfare Quality...5 doc. RNDr. Marek Špinka, CSc. Welfare dojnic problém kulhavosti...8 Ing. Radka Šárová, Ph.D., Ing. Ilona Stěhulová, Ph.D. Welfare prasnic...10 RNDr. Gudrun Illmannová, CSc., Ing. Helena Chaloupková, Ph.D. Porovnání jednotlivých systémů ustájení slepic z hlediska welfare, užitkovosti a kvality vajec...14 Ing. Michaela Englmaierová, Ph.D. Welfare koní: Vliv evolučně kódovaných principů chování klisen na reprodukční výsledky a odchov hříbat v chovech koní...17 Ing. Jitka Bartošová, Ph.D., prof. Ing. Luděk Bartoš, DrSc. Strategie výživy dojnic v období stání na sucho a uplatnění netradičních krmiv a doplňků...20 Ing. Jana Čermáková, Ing. Václav Kudrna, CSc., Ing. Kateřina Blažková Vliv výživy na kvalitu vepřového masa...23 Ing. Eva Václavková, Ph.D., Ing. Miroslav Rozkot, CSc. Způsoby snižování výrobních nákladů při produkci jatečných prasat...26 Ing. Milan Koucký, CSc.

5 Hodnocení welfare skotu a prasat podle systému Welfare Quality doc. RNDr. Marek Špinka, CSc. (spinka.marek@vuzv.cz) Hodnocení welfare: podle stáje nebo podle zvířat? Důležitou hodnotou pro chov hospodářských zvířat v Evropě je welfare neboli životní pohoda zvířat. Nejstručněji řečeno, welfare znamená kvalitu života zvířete. Jde tedy o to, jak se zvířeti daří po stránce fyzické a jak se cítí po stránce psychické. Jak však kvalitu života zvířete v chovu jednoduše a spolehlivě měřit? Veterináři, etologové, zootechnici a fyziologové vypracovali řadu spolehlivých a přesných výzkumných metod, kterými lze fyzickou a psychickou (ne)pohodu jednotlivých druhů domácích zvířat stanovit. Mnohé tyto metody jsou však technicky či časově náročné, a proto nejsou použitelné pro praktické stanovení welfare přímo ve stájích. Dalším problémem je, že složek životní pohody je vždy celá řada (odpovídající výživa, nepřítomnost nemocí a poranění, tepelná pohoda, možnost přirozeného chování, možnost odpočinku, fyziologické zatížení, bolestivé či stresující procedury, možnost pohybu, bezpečí versus strach a podobně) a není zřejmé, jakou váhu jednotlivým aspektům v celkovém hodnocení přisoudit. Do nedávné doby se proto systémy hodnocení welfare těmto složitostem vyhýbaly a hodnotily úroveň welfare podle stáje, tedy například podle rozměrů a vybavení kotců, případně jednoznačně nadřazovaly jeden systém ustájení z hlediska welfare nad jiný, bez ohledu na skutečný stav zvířat v daném chovu. Jak chovatelé, tak odborníci přitom vědí, že tento technický systém hodnocení nevyhovuje, protože často vůbec nevystihuje, jak se zvířatům v daném chovu skutečně daří, a to z několika důvodů. Zaprvé vždycky zásadně záleží na tom, kdo daný systém chovu provozuje, tedy na chovatelské odpovědnosti, znalostech a dovednostech daného farmáře či zootechnika i ošetřovatelů. Zadruhé různé systémy chovu můžou zaručovat tutéž úroveň welfare, ale v každém z nich jsou důležité jiné klíčové aspekty, které musí farmář dostat do hlavy a do krve, aby systém využil svůj potenciál jak z hlediska užitkovosti, tak z hlediska welfare. Volné systémy ustájení například mohou práci na farmě zjednodušit, protože si zvířata pro mnohé potřeby dojdou sama, ale na druhé straně vyžadují vyšší pozornost chovatele k sociálním vztahům ve skupinách zvířat. A konečně tentýž systém a jeho technické parametry mohou zajišťovat pohodu zvířat za určitých podmínek (z hlediska plemene zvířat, klimatických podmínek, účelu, intenzity a velikosti chovu), ale mohou selhávat v jiných okolnostech. Vysokoužitková plemena či kategorie zvířat bývají například náchylnější ke zdravotním poruchám a k tomu je třeba přihlédnout při uspořádání a řízení chovu. Protože v otázce welfare jde o zvířata, měla by být kvalita života stanovována především přímo podle jejich skutečného stavu a technické předpisy by měly mít spíš druhotnou, pomocnou roli. Systém hodnocení Welfare Quality, který byl vypracován v letech společnou výzkumnou prací čtyřiceti evropských zemědělských univerzit a výzkumných ústavů včetně Výzkumného ústavu živočišné výroby, v.v.i. v Praze-Uhříněvsi, je na tomto principu důsledně založen. Principy hodnocení systémem Welfare Quality Systém Welfare Quality nabízí v současné době protokoly pro hodnocení welfare tří hospodářsky a početně nejdůležitějších kategorií hospodářských zvířat, tedy skotu, prasat a drůbeže. Všechny tyto protokoly se řídí následujícími zásadami: 5

6 1. Pokrývá čtyři zásadní oblasti welfare, konkrétně A. dobrou výživu, B. dobré ustájení, C. dobré zdraví a D. přiměřené chování; 2. Úroveň v těchto oblastech měří pomocí hodnot stanovených přednostně přímo na zvířatech, a to jednoduchým, na farmě proveditelným způsobem; 3. Stanovuje jednoznačný postup, kterým jsou získané hodnoty sloučeny do celkového hodnocení. 4. Toto hodnocení zařazuje chov do jedné ze čtyřech kategorií: vynikající, nadstandardní, přijatelný a nezařazený. Čtyři oblasti a dvanáct kritérií welfare V rámci výše uvedených čtyřech oblastí welfare je hodnoceno 12 kritérií. Oblasti welfare Dobrá výživa Dobré ustájení Dobré zdraví Přiměřené chování Kritéria welfare 1. Absence dlouhodobého hladu 2. Absence žízně 3. Pohodlí při odpočinku 4. Tepelná pohoda 5. Snadnost pohybu 6. Nepřítomnost zranění 7. Nepřítomnost nemocí 8. Nepřítomnost bolestivých procedur 9. Uskutečnění sociálního chování 10. Uskutečnění jiného chování 11. Dobrý vztah člověk-zvíře 12. Pozitivní emocionální stav zvířat Ke každému z 12 kritérií přispívá u daného druhu několik konkrétních měřítek. Například u dojnic se oblast Dobré zdraví hodnotí takto: v kritériu 6. Nepřítomnost zranění se hodnotí procento kulhajících zvířat a přítomnost kožních lézí a otoků, v kritériu 7. Nepřítomnost nemocí kašlání, nosní a oční výtoky, ztížené dýchání, průjem, výtoky z vulvy, somatické buňky v mléce, mortalita, dystocie a výskyt nepohyblivých zvířat a v kritériu 8. Nepřítomnost bolestivých procedur způsob odrohování a (v Česku málo známé) krácení ocasů dojnic. Jiným příkladem je hodnocení oblasti Dobré ustájení u laktujících prasnic a kojených selat. V kritériu 3. Pohodlí při odpočinku se hodnotí výskyt burzitidy (zánětů tíhového váčku např. na hleznu), otlaků na rameni a znečištění těla výkaly; v kritériu 4. Tepelná pohoda se hodnotí zrychlené dýchání a kontaktní ležení; v kritériu 5. snadnost pohybu potom plocha kotce na prasnici (v případě volného ustájení) nebo (v případě klecí) zda velikost klece umožňuje nerušené vstávání a uléhání. Celkové hodnocení farmy Celkové hodnocení farmy závisí na bodovém hodnocení podle všech čtyřech oblastí. V každé oblasti je možné hodnocení od 0 do 100. Podmínky pro udělení jedné ze čtyř kategorií jsou následující: 6

7 Vynikající více než 55 bodů ve všech 4 oblastech a více než 80 bodů v nejméně dvou oblastech; Nadstandardní více než 20 ve všech 4 oblastech a více než 55 v nejméně dvou oblastech; Přijatelný více než 10 ve všech 4 oblastech a více než 20 v nejméně třech oblastech; Nezařazeno nedosahuje ani požadavků na hodnocení přijatelný. Praktické použití principů Welfare Quality Systém Welfare Quality začíná být, většinou v poněkud zjednodušené podobě, používán některými chovatelskými svazy např. v Nizozemsku. Český překlad protokolů zatím neexistuje. Zásady tohoto systému však mohou být použity pro jednoduché sebehodnocení vlastní farmy, porovnání vlastního chovu s jinými chovy a k hledání oblastí ve vlastním chovu, kde by zlepšení welfare bylo nejvíce potřeba či nejsnáze dosažitelné. Možným postupem může být například ohodnotit daný chov podle 12 kritérií, případně i podle jednotlivých měřítek, v porovnání s ostatními chovy v okolí či se srovnatelnými chovy v rámci ČR. V každém z těchto kritérií, případně měřítek, může být nejjednodušším hodnocením např. jen dvoustupňové: chov lepší než regionální (případně český) průměr/standard, chov horší než regionální (případně český) průměr/standard, případně čtyřstupňové hodnocení (pro každé kritérium či měřítko) výborný / nadprůměrný / podprůměrný / s velkými problémy. Inspirací může být také systém konečného celkového hodnocení, který ukazuje, že jednotlivé oblasti welfare nelze prostě zprůměrovat. To znamená, že pokud v některé oblasti je chov velmi špatný, ani vynikající výsledky v ostatních třech oblastech mu nepomůžou k dobrému celkovému hodnocení závažné problémy v jedné oblasti welfare (například výskyt nemocí či drastické omezení pohybu) zásadním způsobem snižují kvalitu života zvířete, a proto není možné je kompenzovat vynikajícím stavem v jiné oblasti. Tento přístup podněcuje chovatele, aby se přednostně zaměřili na tu stránku chovu, kde je zlepšení welfare nejvíce potřeba. Vztah hodnocení podle Welfare Quality k legálním požadavkům na welfare Systém welfare není prvotně určen ke kontrole toho, zda jsou v daném chovu dodržovány platné právní předpisy ohledně welfare. Smyslem systému, který je dále dopracováván zejména k větší jednoduchosti a tím použitelnosti, je pomoci welfare v jednotlivých chovech zvyšovat nad legální minimum. Konečným cílem je podpořit vyšší ekonomické zhodnocení produktů pocházejících z chovů s vysokou úrovní welfare. 7

8 Welfare dojnic problém kulhavosti Ing. Radka Šárová, Ph.D., Ing. Ilona Stěhulová, Ph.D. 1. Kulhavost u skotu Kulhání je jedním z nejzávažnějších a nejčastějších problémů v chovech mléčného skotu. Různým stupněm kulhání je postiženo 70 až 100 % dojnic nejméně jednou za život. Rozdíly v okamžité prevalenci kulhání, tedy procentu kulhajících krav v daném okamžiku, jsou mezi chovy enormní a pohybují se v evropských stádech mezi 1 70 %, v České republice je to podle studií oddělení etologie z let 2003, 2004 a %. Kulhavost je po poruchách reprodukce a mastitidě třetí nejvýznamnější příčinou ekonomických ztrát v chovech. Přímou ztrátou bývají platby za léčbu. K nepřímým ztrátám patří snížení produkce mléka, neprodejnost mléka při léčbě antibiotiky a zhoršení reprodukčních ukazatelů (např. snížení projevů říje a tím prodloužení mezidobí). Často dochází k předčasnému vyřazení zvířete. Vedle ekonomických ztrát kulhavost negativně ovlivňuje welfare zvířat a to hlavně proto, že je tato nemoc pro zvířata bolestivá. Jejím důsledkem může být hyperalgezie, tj. vyšší citlivost k vnějším podnětům, jako jsou agonistické interakce, dojení nebo kontakt s tvrdým povrchem podlah. Na vznik onemocnění končetin má vliv řada faktorů, mezi nimi genetická predispozice, výživa, ustájení (špatná konstrukce lehacích boxů, kluzké či mokré podlahy) a nedostatečné ošetření paznehtů. Nejvíce ohroženými skupinami zvířat jsou krávy vysokoužitkové a krávy starší. Kulhání významně ovlivňuje chování krav. Nemocné krávy déle leží, méně často mění polohu během ležení a kratší dobu přijímají krmivo. Vztah mezi kulhavostí a časem ležení se může v průběhu času měnit v souvislosti s rozvojem onemocnění, kdy nejprve dojde k redukci času ležení a následně dochází ke zvýšení času ležení. Zvířata, která jsou diagnostikována jako kulhající, mají pokles v příjmu krmiva již 4-5 dní před vnějším projevem kulhání a tím dochází ke snížení tělesné kondice. Při přechodech jsou kulhavé krávy na konci stáda, a to jak při odchodu z pastviny, tak i při vstupu do dojírny. Při dojení bývají kulhající krávy neklidnější než krávy zdravé a při použití automatického dojení se nemocné krávy dojí méně často. K detekci kulhavých krav se nejčastěji používá systém vizuálního hodnocení chůze a užití bodové stupnice. Jsou ale vyvíjeny automatické systémy hodnocení, které by usnadnily vyhledávání nemocných zvířat bez časově náročného sledování. Jedním takovým systémem je zatížení jednotlivých končetin v dojírně, tedy měření distribuce hmotnosti mezi jednotlivé nohy a odlehčení postižených končetin pomocí zátěžových desek (force plates) s uváděnou spolehlivostí až 99%. Jinou možností je automatické hodnocení pohybu a postoje krav pomocí digitální analýzy obrazu. 2. Evropský projekt na hodnocení welfare Welfare Quality V rámci evropského projektu Welfare Quality, na kterém se podílelo 40 institucí zemědělského výzkumu z mnoha zemí Evropy včetně Výzkumného ústavu živočišné výroby v Praze-Uhříněvsi, byly vypracovány a ověřeny metodické protokoly pro spolehlivé a prakticky schůdné hodnocení welfare na farmách. Tyto protokoly kladou hlavní váhu na stanovení stavu zvířat, na rozdíl od dřívějších systémů, které se zaměřovaly jen na technické a prostorové parametry stájí. Pro hodnocení welfare systém využívá jak fyziologii a zdravotní stav, tak sledování chování zvířat, které jsou doplněny údaji o managementu a vybavení stáje. Ve čtyřech základních kategoriích (1. dobré krmení, 2. dobré ustájení, 3. dobré zdraví a 4. přiměřené chování) se u dojnic např. hodnotí kondice, přístupnost k čisté vodě, komfort při ležení a čistota atd. V rámci třetí kategorie - zdravotní stav se hodnotí např. kulhavost, léze a otoky nohou, kašlání, nosní a oční výtoky, ztížené dýchání, průjem a výtoky z vulvy. V České republice jsme v rámci tohoto projektu uskutečnili hodnocení welfare na 15 farmách. Cílem tohoto evropského projektu bylo standardizovat hodnocení welfare na farmách a přispět k možnému budoucímu systému odstupňování chovů podle welfare. 8

9 3. Výzkum kulhavosti dojnic v českých chovech První studie uskutečněná v letech probíhala na 24 farmách v České republice s velikostí stáda 72 až 860 krav (medián 135). Cílem bylo stanovit výskyt kulhavosti a rizikové faktory pro vznik tohoto onemocnění. Kulhavost byla hodnocena vizuálně u všech dojnic ve stádě při příchodu do dojírny. V každém stádě byl navíc vybrán náhodný vzorek 40 dojnic, které byly podrobně vyšetřeny. Zaznamenáván byl stav paznehtů (přerostlé ano/ne), čistota, poranění kůže a prostředí farmy (subjektivní hodnocení kvality péče o zvířata, krmení, ustájení a kluzkosti podlah pomocí pětibodové stupnice). Výskyt kulhavosti se pohyboval od 6 do 42% (medián 22%). Mezi rizikové faktory zvyšující významně počet nemocných krav patří kluzké podlahy, špatná kvalita péče o zvířata a nedostatečná péče o paznehty. Počet kulhavých krav byl významně vyšší v chovech s kluzkými podlahami a tam, kde byla hůře hodnocena kvalita péče o zvířata. Více byla ohrožena zvířata s přerostlými paznehty, špinavá a s poraněními kůže. Na základě této studie lze říci, že vzhledem k velkým rozdílům mezi chovy v ČR existuje velký potenciál ke zlepšení problémů s kulhavostí dojnic. Na úrovni farmy by pak měla být preventivně věnována zvýšená pozornost zvířatům špinavým, s poraněním kůže a těm s přerostlými paznehty (Stěhulová et al., 2004; Dembele et al., 2006). Ve druhé studii byl ve 14 chovech v České republice (s velikostí stáda krav, medián 250) v rámci projektu Welfare Quality uskutečněn výzkum, který se zabýval hodnocením výskytu kulhavosti u dojnic a vnímáním tohoto problému chovateli. Výskyt kulhavosti byl hodnocen u vybraného vzorku dojnic školeným pozorovatelem a chovatelé odpovídali na několik dotazníků, které se týkaly kulhavosti, managementu a uspořádání stáje. Kulhavost byla hodnocena vizuálně a stupnice byla stanovena jako 0 zvíře nekulhá, 1 zvíře kulhá, 2 zvíře vážně kulhá. Souhrnný výskyt obou typů kulhavosti (zvířata hodnocená stupněm 1 a 2) byl na farmách velmi variabilní (9-64%, medián 30,5%). Sami chovatelé přitom uváděli výskyt kulhavosti ve svých chovech mnohem nižší (0-20%, medián 4,4%). Výskyt kulhavosti se statisticky nelišil na farmách, kde chovatelé uváděli, že mají malý nebo žádný problém s kulhavostí (34[±17]%) a na farmách, kde chovatelé uváděli, že mají velký problém s kulhavostí ve stádě (26[±12]%). Zarážející bylo, že odhad procenta kulhavých krav ve vlastním stádě nekoreloval se skutečně zjištěným výskytem kulhavostí. Vědomosti chovatelů o skutečné četnosti kulhání krav na vlastní farmě byly tedy u našeho vzorku českých farem velmi nepřesné. Na základě těchto výsledků lze usuzovat, že nejdůležitějším a prvním krokem v boji s kulhavostí je pomoci chovatelům s časnou a spolehlivou detekcí, která umožní soustředit se na tuto nemoc na farmách, kde je problém opravdu vážný (Šárová et al., 2011). Dalším prostředkem je využití tzv. srovnávacích studií s úspěchem používaných např. v USA a Kanadě. Tyto studie porovnávají chovy z hlediska konkrétních kritérií či problémů. Každému chovateli tak pomáhají nahlédnout, kde se jeho stádo nachází vzhledem k průměru dané oblasti nebo země a soustředit se na ty aspekty chovu, ve kterých může dosáhnout největšího zlepšení Doporučené publikace STĚHULOVÁ I., FIRLA P., DEMBELE I., ŠPINKA M., PANAMÁ J Nebezpečí kluzkých podlah. Agromagazín. 5(12): DEMBELE I., ŠPINKA M., STĚHULOVÁ I., PANAMÁ J., FIRLA P Factors contributing to the incidence and prevalence of lameness on Czech dairy farms. Czech Journal of Animal Science 3: ŠÁROVÁ R., STĚHULOVÁ I., KRATINOVÁ P., FIRLA P., ŠPINKA M Farm managers underestimate lameness prevalence in Czech dairy herds. Animal Welfare 20:

10 Welfare prasnic RNDr. Gudrun Illmannová, CSc., Ing. Helena Chaloupková, Ph.D. 1. Welfare březích prasnic Od 1. ledna 2013 bude v zemích Evropské unie zakázáno používat individuální klece či kotce pro březí prasnice pro všechna hospodářství; typ ustájení v době od odstavu selat do zapuštění a 4 týdny po zapuštění však není v legislativě explicitně vymezen Vliv klecového ustájení na welfare březích prasnic Je přesvědčivě prokázáno, že dlouhodobé ustájení březích prasnic v individuálních klecích jim způsobuje strádání. Klece naprosto zásadním způsobem omezují pohyb prasnice, zejména zcela odmítají možnost chůze. V důsledku toho klesá fyzická zdatnost zvířete, objevuje se například ochabnutí svalů a horší kardiovaskulární aktivita, prasnice obtížněji vstávají a uléhají. Také psychická kondice prasnic je narušena, zvyšuje se výskyt stereotypního chování nebo agresivity. Může se objevit extrémní pasivita, která ukazuje na depresi. Již ve starších studiích včetně doporučení týkajících se prasat je uvedeno, že individuální klece jsou škodlivé z hlediska fyzické a psychické pohody prasnic. Jasné výhody pro welfare březích prasnic chovaných ve skupinách vedly v EU k vydání směrnic 2001/88/ES a 2008/120/ES, které chov březích prasnic v individuálních klecích zakazují v tomto časovém rozmezí: 4 týdny po zapuštění do 1 týdne před očekávaným porodem. Tyto směrnice platily pro nově vznikající či rekonstruovaná hospodářství od roku 2003, od platí pro všechny chovy s více než 10 prasnicemi ve všech státech EU včetně ČR. V následujících odstavcích jsou specifikovány okruhy možných problémů vázaných na změny v legislativě a jejich řešení. 1.2 Vliv stresu skupinově chovaných březích prasnic na reprodukci Objevily se obavy, že mísení prasnic v období zapouštění a rané březosti může škodit z hlediska projevů říje, procenta zabřeznutí a vývinu a přežití embryí. Tyto obavy vedly k tomu, že zákaz ustájení březích prasnic v individuálních klecích na území EU se týká právě až období 4 týdnů po zapuštění. Nicméně nedávné studie nezjistily žádné nežádoucí vlivy na reprodukci z důvodu mísení prasnic. Například nebyl zjištěn nežádoucí vliv skupinového ustájení na ovulaci a přežití a vývoj embrya, když byly prasnice smíchány s ostatními 3. nebo 8. den po zapuštění ve srovnání s individuálně ustájenými prasnicemi. Podobně nebyly zjištěny negativní dopady sestavování skupin nepříbuzných prasnic po 2, 7, 14, 21 a 28 dnech po oplodnění v porovnání s prasnicemi ustájenými v individuálních kotcích na míru porodnosti nebo velikost vrhu. 1.3 Redukce agresivního chování při tvorbě nových skupin Všeobecně je přijímáno doporučení, aby prasata byla ustájena ve stabilních skupinách s co nejmenší možnou mírou mísení a tím se agresivita snížila na minimum. V nově vytvořených skupinách prasnic se první 2-3 dny následující po mísení do doby, než si prasnice vytvoří sociální hierarchii, objevuje zvýšení agresivního chování. Agresivitu však lze minimalizovat, pokud jsou prasnice vráceny do původní skupiny co nejdříve (například co nejdříve po odstavu). Bylo zjištěno, že frekvence agresivních interakcí mezi prasnicemi smíchanými opětovně do skupiny po 7- denní separaci byla nižší než u prasnic separovaných 28 dnů. To znamená, že frekvence agresivního chování roste s délkou oddělení prasnice od skupiny. Pokud se mísení prasnic nelze vyhnout, klíčovou strategií je postupné seznamování nepříbuzných prasnic v menších skupinkách. Během počáteční fáze mísení je také důležité zajistit dostatek prostoru a vhodné uspořádání 10

11 kotce, jako je poskytnutí prostoru, kam může napadené zvíře uniknout před útočníkem. Stupeň agrese může výrazně omezit pouhá přítomnost vizuálních překážek, např. 1m vysoké kovové mříže pokryté pytlovinou. 1.4 Redukce agresivního chování během krmení Je známo, že sociálně níže postavené prasnice mohou mít kvůli agresivitě nadřazených prasnic problém s přístupem ke krmení. Byla zkoumána řada postupů, jak snížit agresivitu během krmení u skupinově chovaných prasnic. Mezi ně patří individuální oddělená krmící stání nebo elektronicky kontrolovaný systém, který zajišťuje nerušené krmení a kontrolu spotřeby krmiva. Subjektivní chronický hlad vyvolaný skutečností, že prasnice moderních plemen nemohou být kvůli přílišnému apetitu krmeny v době březosti ad libitum, může vyvolat stres, zvlášť je-li spojen s nedostatkem možností se aktivně věnovat vyhledávání a zpracování potravy. Kromě vyšší agresivity se může vyskytnout stereotypní chování a nervozita. Více stresu pak má dopad např. na vyšší výskyt žaludečních vředů. Krmení s vyšším obsahem vlákniny snižuje motivaci pro krmení, omezuje orální stereotypie a také nervozitu a agresi. Ve směrnici 2008/120/EC se uvádí, že pro uspokojení hladu a potřeby žvýkat je nutné poskytnout březím prasnicím a prasničkám dostatečné množství objemného krmiva nebo krmiva s vysokým obsahem vlákniny, jakož i krmivo s vysokým obsahem energie. Není zde ovšem specifikováno, co je dostatečné množství. 1.5 Redukce agresivity pomocí podestýlky Poskytnutí dostatečného množství vhodného materiálu pro exploraci a manipulaci je důležité pro welfare březích prasnic z důvodu restriktivního krmení. Přírodní materiál by měl pokrývat většinu podlahy v kotci slabou vrstvou. Požadavky na poskytování materiálů obohacujících prostředí obecně pro prasata: Odstavec 4 kapitola I Přílohy ke směrnici o prasatech stanovuje, že prasatům se musí poskytovat materiály obohacující prostředí, konkrétně, že musí mít trvalý přístup k dostatečnému množství materiálu, který jim umožňuje etologické aktivity, jako je sláma, seno, dřevo, piliny, houbový kompost, rašelina nebo směsi takových materiálů. Farmáři mohou použít jiný materiál, než je specifikováno v odstavci 4 za předpokladu, že poskytované materiály plní stejnou funkci jako materiály uvedené výše, a to v naplnění účelu tohoto právního ustanovení, že prasata musí mít možnost uskutečňovat etologické aktivity, jako je rytí a zkoumání okolí (např.: řetízky nebo větve). Zjistilo se, že poskytnutí materiálu, který obohacuje životní prostředí prasat, jako je např. sláma, dochází ke snížení výskytu okusování ocasů mezi prasaty a ke snížení agresivity. Následkem toho mají prasata ustájená na slamnaté podestýlce nižší míru úmrtnosti, menší výskyt chorob a také méně zranění než prasata chovaná v roštových systémech. To přináší chovatelům ekonomický prospěch. Zjistilo se také, že u prasat zaopatřených slámou je rovněž sníženo na minimum riziko žaludečních vředů v porovnání s prasaty v holých částečně roštových kotcích. Autoři tento fakt přičítají nižší míře stresu díky poskytnutí slamnaté podestýlky a/nebo pozitivnímu vlivu zkonzumované slámy na obsah vlákniny v žaludku. Závěrečná doporučení Skupinové ustájení prasnic by mělo být uspořádané a řízené tak, aby minimalizovalo agresivitu prasnic: 1. Stabilní skupiny s minimální mísením neznámých prasnic. 2. Pokud je nutné míchat cizí prasnice, tak postupně přes malé skupinky před vytvořením velkých skupin. 3. Snížení časového intervalu separace prasnice např. během laktace nebo zapouštění a její rychlý návrat do skupiny. 4. Poskytnutí dostatečného prostoru a vhodného materiálu pro manipulaci. 11

12 2. Welfare kojících prasnic V poslední době se zvyšuje zájem o welfare kojících prasnic z pohledu ustájení. Některé evropské země již omezily chov kojících prasnic v porodních klecích (Švýcarsko, Norsko) a některé země prochází přípravou na jejich omezení (Rakousko). Lze předpokládat, že tento problém se postupně bude řešit v celé EU, a proto je potřeba se na něj připravit. Řada studií potvrdila, že porodní klece způsobují utrpení kojících prasnic a tím pádem mají negativní dopad na jejich welfare. Porodní klec omezuje prasnici nejen fyzicky, což způsobuje řadu zdravotních problémů, ale znemožňuje prasnici také výběr místa pro porodní hnízdo pro selata, samotnou stavbu hnízda a navázání fyzického kontaktu se selaty po porodu. V následujících kapitolách jsou popsány některé body, které považujeme za klíčové z pohledu welfare prasnice a selat Důležitost stavebního materiálu Směrnice 2001/93/EC uvádí: V týdnu před očekávaným porodem musí prasnice a prasničky dostat v dostatečném množství vhodnou podestýlku, pokud to umožňuje systém odstraňování tuhých a tekutých výkalů používaných v zařízení. Jestliže jsou porodní klece částečně nebo plně roštové, podestýlka není běžně poskytována. Prasnice v klecích nemohou plně uspokojit silnou motivaci stavět hnízdo kvůli nedostatku prostoru a materiálu. Proto u nich lze pozorovat chování, které můžeme nazvat stavění hnízda na prázdno. Mezi negativní následky nedostatečného naplnění této motivace patří prodloužení porodu, vyšší počet mrtvě narozených selat, stereotypní chování, vyšší hladiny stresového hormonu kortizolu a vyšší srdeční tep u prasnic bez materiálu ve srovnání s prasnicemi, které měly k dispozici stavební materiál. Některé studie zkoumaly, který materiál je více či méně vhodný pro stavbu hnízda. V pokusu uskutečněném ve VÚŽV, v.v.i., jsme prokázali, že i piliny lze využít jako vhodný materiál, který naplní potřebu prasnic stavět hnízdo bez negativních následků pro prasnici či selata, ačkoliv s pilinami má prasnice omezenou možnost manipulace (nelze vystavět hnízdo). Závěrem lze konstatovat, že piliny lze použít jako vhodný materiál tam, kde užití slámy je nemožné. Ve volnosti hnízdo slouží selatům jako ochrana před chladem, navíc měkké podloží hnízda chrání selata před možným zalehnutím. Také v chovech domácích prasat je nutné, aby podestýlka simulující hnízdo sloužila jako termoregulační ochrana selat po narození, protože novorozená selata se drží prvních 24 hodin v blízkosti matky a teprve později začnou využívat prostor určený pro selata s výhřevnou lampou nebo podložkou Mortalita selat v porodní kleci a volném kotci Vysoká mortalita selat po porodu představuje v chovech prasat stále vážný problém a to v celosvětovém měřítku a bez rozdílu typu ustájení kojících prasnic. Snahy snížit úmrtnost selat po porodu se dosud zaměřily především na umístění prasnice do porodní klece. Všeobecné používání porodních klecí je spojené s přesvědčením, že klec zabrání zalehnutí selete prasnicí a tím zajišťuje nižší ztráty selat. Ani po provedení rozsáhlých studií se však nepodařilo získat důkazy, které by podpořily představu, že u prasnic ustájených ve volných kotcích je mortalita selat vyšší oproti prasnicím ustájeným v porodních klecích. Jmenované studie zjistily, že počet selat v době odstavu je shodný pro oba typy ustájení, ale příčiny mortality se lišily: u volného kotce byla vyšší mortalita z důvodu zalehnutí a u porodní klece byla vyšší mortalita z ostatních příčin (podvýživa, nemoc). 2.3 Mateřské chování prasnice Jednou z obav použití volného ustájení je mateřské chování související se zaleháváním selat. Nejčastěji k tomu dochází prvních 24 hodin po začátku porodu v situacích, kdy prasnice mění polohu. V případě, že prasnice má volný prostor, provádí před ulehnutím charakteristické tzv. předlehací chování. 12

13 Výrazné předlehací chování (rytí, hrabání přední končetinou, očichávání selat a chrochtání) by mohlo fungovat jako signál selatům dostat se včas z dosahu těla prasnice. Nicméně naše studie ukázala, že výraznější předlehací chování způsobilo naopak přiblížení selat k prasnici, ale důležité je to, že tato situace nesouvisela s vyšší pravděpodobností zalehnutí. Je ovšem známo z přirozených podmínek, že novorozená selata zůstávají v blízkosti matky, jak již bylo uvedeno v kapitole o důležitosti stavebního materiálu. V případě, že dojde k zalehnutí selete, sele začne okamžitě výrazně vokalizovat (kvičet). Pokud matka zareaguje a změní polohu do 1 minuty, sele přežije. S prodloužením času reakce prasnice se snižuje pravděpodobnost přežití selete. Prasnice zůstává plně reaktivní vůči této nouzové vokalizaci selat celých 24 hodin po porodu, posléze se reaktivita začne snižovat. Bylo zjištěno, že významným faktorem míry přežití selat po porodu je spíš jejich kondice než to, v jakém ustájení je vrh s prasnicí ustájen. Zejména porodní hmotnost a tělesná teplota selete 2 hodiny po porodu je rozhodující pro schopnost selete vyhnout se zalehnutí prasnicí či úhynu způsobeného vyhladověním nebo zraněním, a to bez rozdílu ustájení. Čím nižší teplota a porodní hmotnost, tím je vyšší pravděpodobnost, že sele z nějaké příčiny uhyne Dlouhodobý vliv ustájení v porodní kleci pro selata Ustájení prasnice v porodní kleci je nejen málo vyhovující pro prasnici, ale má dlouhodobé negativní následky i pro selata. Studie uskutečněné v oddělení etologie VÚŽV, v.v.i. zjistily, že selata matek uzavřených v porodních klecích si méně hrála a častěji se ozývala stresovými hlasy, což ukazuje zhoršenou pohodu v porovnání se selaty z volných kotců. Selata z obou typů ustájení jsme sledovali po celou dobu jejich života až do porážky. Ačkoli od odstavu byly podmínky ustájení obou skupin shodné, zjistili jsme, že selata pocházející z ustájení s porodními klecemi spolu v době výkrmu více bojovala a po transportu na jatka měla vyšší hladinu kortizolu ukazující na vyšší stres a nižší ph masa 45 min po zabití než zvířata pocházející z volného porodního kotce Závěrečná doporučení 1. Podestýlka (například sláma nebo piliny) pro stavbu hnízda a termoregulaci novorozených selat ležících u matky. 2. Dostatečný prostor na otáčení a možnost provádět předlehací chování. 3. Dostatečný prostor a materiál pro správný vývoj selat. 4. Výběr matek s dobrým mateřským chováním reagují na stresovou vokalizaci, jsou zdravé, můžou správně vstávat a lehat a nejsou agresivní vůči chovateli. 5. Kontrola kondice selat po narození. Výstupy vycházejí z řešení projektu GA AVČR IAA Vliv chování a vokalizace selat na mateřské chování prasnice ve vztahu k mortalitě selat 13

14 Porovnání jednotlivých systémů ustájení slepic z hlediska welfare, užitkovosti a kvality vajec Ing. Michaela Englmaierová, Ph.D. (englmaierova.michaela@vuzv.cz) Legislativní rámec Na základě směrnice Rady Evropy 1999/74EC došlo od k zákazu používání konvenčních klecí v členských zemích Evropské unie. Slepice chované v konvenčních klecích nemohly uplatnit celý repertoár přirozeného chování a z tohoto důvodu byl chov slepic v tomto typu klecí zakázán. Chov nosnic je tudíž možný pouze v obohacených klecích nebo v některém z alternativních systémů ustájení, který musí splňovat požadavky dané směrnicí. Obohacené klece poskytují alespoň minimální prostor ke snášce v hnízdě, popelení, hřadování, hrabání, úniku i pohybu křídly. V alternativních systémech připadá na nosnici více prostoru podlahové plochy oproti klecovým systémům. Slepice zde mohou lépe vyjadřovat své přirozené chování jako například popelení, stavění si hnízda, hledání potravy. Ke každému projevu chování je nutný dostatečný prostor. Průměrný prostor využívaný slepicemi ke stání je 475 cm 2, k hrabání je to 856 cm 2, k otáčení se 1272 cm 2 a k mávání křídly dokonce 1876 cm 2. Vliv systému ustájení na chování a zdraví slepic Vlivem systému ustájení na projevy chování se zabýval Klecker (2002), který uvádí, že slepice chované na podestýlce trávily více času pohybem (38 %), hrabáním a popelením (5,8 %) ve srovnání se slepicemi z konvenční (2 %, 0,4 %) a obohacené klece (10 %, 1 %). A naopak méně času vyplnily příjmem krmiva (28 % vs. 54 % a 44 %), pitím (3,5 % vs. 5 % a 5,5 %) a odpočinkem (10 % vs. 24 % a 14 %). Následkem nemožnosti výkonu přirozených aktivit u slepic v klecích dochází u nich ke vzniku stresu, který se projevuje abnormálním chováním. Nemožnost popelení, úkon sloužící k udržování jejich peří v dobré kondici odstraněním starého peří, mazu a parazitů, v prostoru klecí často vyúsťuje v ozobávání peří. Nicméně potřeba slepic popelit se nespočívá pouze v tělesné potřebě péče o peří. Například slepice, které jsou geneticky vyšlechtěné bez peří, se budou popelit i nadále (Lindberg a Nichol, 1997). Tělesný pohyb nosnic je též důležitý i ve vztahu k pevnosti kostí. Slepice z klecí nemohou tyto formy pohybu dostatečně vykonávat vzhledem k omezenému prostoru, což vede k slábnutí kostí. Nosnice ustájené na podlaze vykazují o 41 % vyšší pevnost kostí nohou v porovnání s těmi, jež jsou chovány v klecích (Appleby, 1991). Některé tyto nedostatky konvenčních klecí řeší klece obohacené nebo alternativní systémy ustájení nosnic. Vliv systému ustájení na užitkovost slepic a kvalitu vajec Konvenční klecový systém sice není tak vhodný z hlediska welfare slepic, ale mnoho studií ukázalo, že vyšší užitkovosti nosnic bylo dosahováno právě v tomto systému ustájení (Klecker et al., 2003; Tůmová a Ebeid, 2003; Ledvinka et al., 2004). Slepice chované v konvenčních klecích totiž dosahovaly vyšší intenzity snášky, měly nižší spotřebu krmiva a úhyn oproti těm, které byly ustájeny v alternativních systémech chovů. Kvalitu vajec je možno hodnotit podle různých kritérií. Ekonomicky významná je technologická hodnota. Sleduje a hodnotí se celé vejce, zejména hmotnost a tvar vejce, a kvalita jednotlivých komponent skořápky, bílku a žloutku. Z řady studií vyplývá, že systém ustájení má znatelný vliv na kvalitu vajec. Jedním z nejdůležitějších ukazatelů technologické hodnoty je hmotnost vajec. Není jednoznačné v kterém typu ustájení jsou snášena těžší vejce. Jedni autoři uvádějí klece (Anderson a Adams, 1994; Moorthy et al., 2000; Leyendecker et al., 2001), zatímco Ledvinka et al. (2004), Tůmová a Ebeid (2005) a Pištěková et al. (2006) zaznamenali těžší vejce na podestýlce. 14

15 Nižší hmotnost vajec nosnic chovaných v klecích je vysvětlována vyšší intenzitou snášky. Jak vypovídají ukazatelé technologické hodnoty vajec, jakostnější vejce pocházejí od nosnic chovaných v klecích (Pavlovski et al., 1994; Moorthy et al., 2000; Tůmová a Ebeid, 2003; Ledvinka et al., 2004). Vejce z tohoto systému ustájení dosahovala vyšších hodnot u Haughových jednotek, indexu bílku a žloutku. Systém ustájení má vliv i na kvalitativní ukazatele skořápky. V mnoha případech výsledky měření kvalitativních ukazatelů skořápky poukazují na lepší kvalitu skořápky vajec z klecí (Roland et al., 1997; Moorthy et al., 2000; Tůmová a Ebeid, 2005). Tůmová et al. (2009) uvádějí, že pevnost skořápky byla vyšší u vajec z klecí než z podestýlky. Průkazně silnější skořápku o vyšší hmotnosti a pevnosti stanovili Lichovníková a Zeman (2008) u vajec snesených v konvenčních klecích oproti těm z klecí obohacených nebo podestýlky. V experimentu prováděném Ledvinkou et al. (2004) měla vyšší hmotnost, podíl a tloušťku skořápky vejce nosnic z podestýlky. Scholz et al. (2006) uvádějí pevnější a silnější skořápku u vajec slepic ustájených ve voliéře. Naopak Klecker et al. (2004) neprokázali jednoznačné ovlivnění hmotnosti, tloušťky a pevnosti skořápky systémem ustájení. Rovněž nebyl ovlivněn procentuální podíl skořápky z hmotnosti vejce. Z výsledků pokusů realizovaných ve Výzkumném ústavu živočišné výroby, v.v.i. a na České zemědělské univerzitě je zřejmé, že těžší vejce byla snesena v alternativních systémech ustájení, na podestýlce a ve voliéře, kde byla současně dosahována nižší intenzita snášky oproti konvenční a obohacené kleci. Je tedy pravděpodobné, že zejména nižší intenzita snášky ovlivnila hmotnost vajec více než systém ustájení. Kvalita vaječného obsahu hodnocená na základě stanovení Haughových jednotek, indexu bílku a indexu žloutku byla nejvyšší u vajec z konvenční klece. Velmi dobrých výsledků bylo dosaženo i v případě ustájení v kleci obohacené a ve voliéře. Zejména v konvenční kleci a ve voliéře byla snesena vejce s pevnější a silnější skořápkou. Jedním z ukazatelů kvality vajec je i mikrobiální znečištění vaječné skořápky. Ihned po snesení je povrch i obsah vajec (Mayes a Takeballi, 1983) u zdravých nosnic většinou sterilní. Pak ale dochází k rychlé kontaminaci povrchu skořápky bakteriemi přítomnými ve výkalech, prachu nebo na zařízení hal. Některé z těchto bakterií mohou být patogenní pro lidi a schopné kontaminovat vaječný obsah (Board a Tranter, 1995). Míra znečištění skořápek vajec je závislá na zvoleném systému ustájení a souvisí s teplotou a vlhkostí. Mikrobiální znečištění vaječné skořápky hlavně závisí na systému ustájení, který je používán při chovu nosnic a jež předurčuje prostředí, do jakého je vejce sneseno. Záleží na úrovni znečištění prostředí, a to jak povrchu vybavení hal, tak i peří a běháků samotných nosnic, ale také i na koncentraci mikroorganismů nebo prachu ve vzduchu. V řadě studií byla skořápka vajec z klecí vyhodnocena jako nejméně kontaminovaná. Do výhod klecových systémů pro produkci vajec s ohledem na bezpečnost produktů patří malý nebo žádný kontakt zvířete s výkaly a hygiena poskytovaná zvířatům a vejcím, což je umožněno konstrukcí klece. Přispívá tomu i nízká koncentrace prachu a kontaminantů ve vzduchu vyplývající ze způsobu chovu (Dunn, 1997). Slepice chované ve voliérách a na podestýlce jsou ve styku s kontaminovaným i potenciálně kontaminujícím materiálem, a to se odráží i na úrovni znečištění skořápky vajec mikroorganismy. Stupeň mikrobiálního znečištění vaječné skořápky se též odvíjí od množství vlhkosti produkované zvířaty a od teploty, které jsou vejce vystavena. Vlhkost produkovaná zvířaty může přímo zvyšovat mikrobiální kontaminaci vaječné skořápky a s tím roste i nebezpečí mikrobiální kontaminace vnitřního obsahu zdánlivě čistých vajec (Smith et al., 2000). Skořápky konzumních vajec dosahují maximální bakteriální kontaminace 6 log KTJ/skořápka (De Reu et al., 2005). 15

16 Jak vyplývá z výsledků pokusů, které se uskutečnily ve Výzkumném ústavu živočišné výroby, v.v.i. a na České zemědělské univerzitě, systém ustájení měl vliv i na kontaminaci povrchu vajec mikroorganismy a tím ovlivnil jejich penetraci do vejce. Na povrchu vajec z alternativních systémů ustájení bylo zjištěno 100krát více mikroorganismů než na vejcích nosnic chovaných v klecích. Mikroflóře skořápek vajec z podestýlky dominoval Enterococcus, zatímco nejvíce Escherichia coli bylo na vejcích z voliéry. V průběhu skladování se počet mikroorganismů na skořápkách snižoval. Vejce je před průnikem mikroorganismů chráněno svými přirozenými bariérami, ale vyšší mikrobiální kontaminace povrchu vajec z alternativních systémů ustájení nebo nevhodné zacházení v průběhu skladování může zvýšit riziko kontaminace vajec. Závěr V souvislosti s těmito výsledky se zdají být vhodnou náhradou konvenčních klecí po roce 2011 klece obohacené a z alternativních systémů by to měla být voliéra. Tyto systémy ustájení poskytují nosnicím větší prostor pro pohyb a přirozené intuitivní chování oproti konvenčním klecím. Navíc z hlediska ekonomiky zde slepice také dosahují vysokou intenzitu snášky a lepší konverzi krmiva na produkci vajec. Mimoto vejce pocházející z těchto systémů ustájení vykazují vyšší hmotnost, ale i vyšší úroveň kvality vaječného obsahu a skořápky. Jejich další předností je nižší mikrobiální znečištění skořápky a nižší pravděpodobnost následné kontaminace obsahu vajec. Kutikula, skořápka a podskořápečné blány sice určitou dobu tvoří bariéru chránící tak vejce před průnikem mikroorganismů, ale s přibývajícím časem se toto riziko průniku zvyšuje. Mělo by se tudíž zabránit slepicím, aby snesená vejce znečistila zejména svými exkrementy, což je v podstatě vyřešeno u nosnic chovaných v klecích. Příspěvek byl zpracován z podkladů pro řešení výzkumného záměru MSM a výzkumného záměru MZe a jejich výsledků. 16

17 Welfare koní: Vliv evolučně kódovaných principů chování klisen na reprodukční výsledky a odchov hříbat v chovech koní Ing. Jitka Bartošová, Ph.D., prof. Ing. Luděk Bartoš, DrSc. (bartosova.jitka@vuzv.cz; bartos@vuzv.cz) V České republice stoupá počet chovaných koní, v současnosti je jich přes 70 tisíc. Podmínky pro chov koní (nejen) v ČR jsou velmi různorodé co do počtu chovaných koní i chovatelského prostředí (od individuálních boxů s minimální možností volného pohybu a kontaktu s jinými koňmi po držení stád koní celodenně a celoročně na pastvinách). Životní potřeby koní obdobné kategorie, věku a využití se příliš neliší, v různých systémech chovu se však chovatelé potýkají se specifickými problémy, jak dosáhnout uspokojivé úrovně welfare koní. V posledních dekádách se welfare, chováním a životními potřebami koní zabývá řada vědeckých týmů po celém světě, přenos aktuálních poznatků do chovatelské praxe však vázne a zejména v Evropě často naráží na tradicionalistický přístup chovatelů, kteří odmítají upravit své zaběhlé postupy podle nových zjištění. Univerzity napříč světem proto na všech stupních vysokoškolské výuky zakládají obory zaměřené cíleně na chov koní, kde budoucí chovatelé a manažeři chovů vstřebávají nejnovější informace nejen například z reprodukčních technologií a šlechtění, ale současně i chování a welfare, včetně korektního používání teorie učení ve výcviku koní a jezdecké praxi. Dále sílí tlak na celoživotní vzdělávání jak profesních skupin, tak hobby majitelů, kteří si koně pořizují mnohdy s minimálními biologickými znalostmi. Indikátory welfare v chovu koní a oslů: Evropský projekt AWIN Projekt AWIN (Animal welfare indicators, 7. rámcový program Evropské komise) řeší požadavek na vypracování seznamu věrohodných ukazatelů, podle nichž lze hodnotit úroveň welfare v chovech několika druhů hospodářských zvířat, včetně koní a oslů. Výsledky projektu se velmi pravděpodobně odrazí v evropské legislativě a tzv. Kontrole podmíněnosti (cross compliance), na jejímž dodržování závisí příjem dotací pro chovatele a v níž dosud nejsou požadavky na welfare koní blíže specifikovány. Členem řešitelského konsorcia 10 vědeckých pracovišť projektu AWIN, koordinovaného z prestižní Scottish Agriculture College, je i VÚŽV, v.v.i. Praha Uhříněves. Skupina pro výzkum chování a welfare koní z Oddělení etologie se podílí na výběru a validaci indikátorů použitelných ve screeningovém hodnocení úrovně welfare koní a oslů, zkoumá vliv prenatálního stresu na vývin, chování a welfare hříbat a zabývá se problematikou zjišťování úrovně a kontroly welfare jezdeckých koní. Závěry projektu AWIN budou k dispozici v květnu S dílčími výsledky je průběžně seznamována jak Evropská komise, tak vládní a profesní organizace (tzv. stakeholders) a chovatelská veřejnost. Vliv chovatelské praxe na reprodukční výsledky v chovu koní Řada vědeckých týmů, včetně Oddělení etologie VÚŽV, v.v.i., se dlouhodobě zabývá evolučně kódovanými mechanismy chování, které vzdor několika tisícům let domestikace stále hrají roli v chování a rozhodování domácích zvířat. I koně staví svůj subjektivně vnímaný pocit životní pohody do značné míry na emocích a možnostech uskutečňovat široké spektrum chování, které se v historii druhu osvědčilo pro přežití a úspěšnou reprodukci, byť původně silný tlak přírodního výběru v chovatelských podmínkách zásadně polevil. Bez zevrubné znalosti těchto principů lze jen stěží nastavit prováděcí pokyny k chovu koní (zvířat) s ohledem na uspokojování jejich životních potřeb. Na oddělení etologie VÚŽV, v.v.i. se zabýváme vlivem různých faktorů na reprodukční výsledky v chovu koní. Prokázali jsme, že běžná rutina vozit klisny na připuštění stojí za významnou částí ukončení březosti po návratu klisen do domácí stáje (Bartoš a kol. 2011, Behav Ecol Sociobiol. 65: ). 17

18 K ukončení březosti v různé fázi vývoje plodu vede řada důvodů, na veterinární úrovni však nebyla popsána příčina vysvětlující významnou část obecně nízké porodnosti v chovu koní (z připouštěných, tedy předvybraných klisen, potratí až 40 %, tedy několikanásobně více než u jiných druhů hospodářských kopytníků). Zaměřili jsme se proto na chování, jehož vliv na reprodukční úspěšnost je základním východiskem studia napříč živočišnými druhy, a sledovali míru potratovosti v souvislosti s různými způsoby připouštění. Zjistili jsme, že ze vzorku 110 klisen soukromých majitelů klisny odvezené na připuštění mimo domovskou stáj po návratu domů potratily ve více než ve 30 % případů, zatímco klisny připuštěné v domovském chovatelském zařízení potrácely jen výjimečně (transport sám o sobě neměl na udržení březosti vliv). Klíčem k udržení březosti po návratu z připouštění bylo sociální prostředí, do kterého se klisna vracela, resp. přítomnost hřebců nebo valachů. Pokud v dohledu žádní samci nebyli, ukončila březost jen jedna klisna. Přítomnost hřebce či valacha v sousedním výběhu naopak vedla k potratu u 47 % klisen. V případě, že klisna s hřebcem či valachem výběh sdílela, však potratilo jen 16 % klisen. Pochopení těchto výsledků je možné pouze se znalostí teoretických principů chování a sociálního systému volně žijících koní. Koně patří mezi druhy s harémovým uspořádáním, kdy skupina klisen s hříbaty žije celoročně s hřebcem. S výměnou harémového hřebce může dojít k tzv. samčí infanticidě, tedy zabití kojených hříbat po předchozím otci nově příchozím hřebcem. Klisny hříbě obvykle brání, ovšem ne vždy úspěšně. Je-li šance na úspěšnou obranu malá (hřebec je velmi silný nebo agresivní), může klisna hrozícímu zabití hříběte předejít například navozením dojmu otcovství na straně hřebce, nebo ukončením březosti dříve, než do plodu/hříběte investuje příliš zdrojů. Tomuto pohledu výše uvedené výsledky velice dobře odpovídají: klisny potrácejí především v prostředí s dospělými hřebci nebo valachy, a to zejména pokud nemají možnost se s nimi pářit (klisny v naší studii se běžně nabízely nejen samcům, se kterými sdílely výběh, ale i těm odděleným ohradou či plotem, se kterými se ovšem pářit nemohly). Další detaily a fyziologický mechanismus vedoucí k ukončení březosti klisnou je předmětem dalšího výzkumu. Klíčovou roli zřejmě hraje, zda klisna samce-neotce ve své blízkosti vnímá jako potenciálně nebezpečného (může jít i o valacha projevujícího vzdor kastraci hřebčí chování). Nemožnost snížit riziko infanticidy například pářením se s tímto hřebcem/valachem vyvolává zřejmě fyziologickou stresovou reakci, která může vést až k ukončení březosti. Tím je současně silně narušena životní pohoda klisen. Ověřili jsme si, že chovatelé i veterináři tento, tzv. behaviorálně-ekologický, přístup k chování a chovu zvířat těžko přijímají, přestože o něm biologie nepochybuje už řadu desetiletí. Je pro ně obtížné si uvědomit, že zvíře (kůň) není jen souborem fyziologických pochodů a automatických reakcí, ale organismem s individuálními potřebami, emocemi a samostatným rozhodováním, které se dlouhodobě formovalo během evoluce. Krátké, byť intenzivní, období domestikace tyto základní principy ovlivnilo jen omezeně. Pak tedy to, že se hřebec z technicko-chovatelských důvodů k březí klisně nemůže dostat, nezabrání, aby jej klisna nevnímala jako nebezpečí pro své budoucí hříbě. Mateřská péče o kojená hříbata u březích a jalových klisen Fyzický a psychický vývoj hříběte zásadně závisí na mateřské péči. Doba odstavu je v přírodě velmi variabilní, závisí zejména na kondici matky a její schopnosti produkovat mléko, na kondici a životaschopnosti hříběte a dále na reprodukčním stavu matky. Většina hříbat je odstavena zhruba mezi 8. měsícem a jedním rokem věku. Klisny, které během kojení znovu zabřezly, odstavují u koňovitých většinou dříve než jalové. I po odstavu však mezi klisnou a jejím hříbětem přetrvává vztah, který je přerušen až odchodem hříběte z rodného harému ve věku cca 1 až 3 let. V chovech koní je běžně praktikován umělý odstav, kdy hříbě přichází nejen o mateřské mléko, ale o matku jako takovou, a to ve věku, kdy na to ještě není biologicky zralé. Stres ze ztráty matky je dále posilován dalšími změnami, které odstav provázejí: změnou stáje, sociálního prostředí, denního režimu, ošetřovatelů, apod. U řady 18

19 hříbat má takový odstav dlouhodobý negativní vliv nejen na psychiku, ale i růst. Takový kůň bude s menší pravděpodobností zdravým a bezproblémovým jezdeckým či pracovním koněm. K odstavu v ČR se přistupuje v průměru v 6 měsících života, v jiných zemích nezřídka o 1 až 2 měsíce dříve. Nejčastějším argumentem chovatelů pro časný odstav je obava o kondici klisny, a zejména u březích klisen její rekonvalescence před dalším porodem. Mateřská péče o kojené hříbě je však jedním z evolučně nejdůležitějších a nejpropracovanějších chování, protože na ní vždy závisela budoucí reprodukční úspěšnost hříběte. Klisny byly tedy přírodním výběrem selektovány k optimální alokaci svých zdrojů (zejména množství a délky období poskytování mléka hříběti) s ohledem na své momentální životní podmínky a stav hříběte, a to včetně klisen březích, které své zdroje musejí dělit mezi kojené hříbě a vyvíjející se plod. Studie Oddělení etologie VÚŽV, v.v.i., zjistila, že březí kojící klisny kompenzují kojenému hříběti kratší a sníženou péči, ke které dojde se zvyšujícími se nároky plodu, v počátečních fázích laktace, kdy jsou náklady klisny na březost ještě nízké (Bartošová a kol. 2011, PLoS ONE 6(8): e22068). Kojení klisen se neprojevilo negativně na porodní hmotnosti hříbat. Kojící klisny tedy přizpůsobují kojení svým aktuálním možnostem a výhledu do budoucna. Oproti březím kojí jalové klisny méně intenzivně, ovšem po delší dobu. Jakýkoli zásah člověka může proces péče o hříbě vážně narušit a vést k nadměrnému stresu hříběte i matky. V chovatelské praxi je třeba hledat vyhovující kompromisy mezi potřebami koní a chovatelů jak ve způsobu odstavu, tak věku hříběte při odstavu. Závěr Z uvedených příkladů je zřejmé, že přírodním výběrem formované zákonitosti chování stále zásadně ovlivňují život a chování dnešních koní v chovech a mají vliv na reprodukční i produkční ukazatele. Jejich neznalost či ignorování negativně ovlivňují nejen chovatelské výsledky a bezpečné využití koní, ale především welfare koní. Další informace a originální zdroje jsou k dispozici u autorů příspěvků. Příspěvek vychází z řešení projektů MZe a NAZV QH Doporučené publikace v češtině BARTOŠ L. & BARTOŠOVÁ J Nevěra na druhou aneb Obrana "záletných" klisen. Jezdectví 4: BARTOŠ L. & BARTOŠOVÁ J Detektivka od konce aneb Kdo zabil naše nenarozené hříbě? Equichannel , BARTOŠOVÁ J Kombinatorní schopnosti klisen: Poselství kladrubských matek světu. Jezdectví 10: BARTOŠOVÁ J Odstav hříbat očima etologa. Equichannel , ŠVEHLOVÁ D. & BARTOŠOVÁ J Jak se rodí koně ve volné přírodě. Equichannel , 19

20 Strategie výživy dojnic v období stání na sucho a uplatnění netradičních krmiv a doplňků Ing. Jana Čermáková, Ing. Václav Kudrna, CSc., Ing. Kateřina Blažková (cermakova.jana@vuzv.cz; kudrna.vaclav@vuzv.cz; blazkova.katerina@vuzv.cz) Výživa dojnic v průběhu mezidobí Rozšířeným problémem v chovu dojnic je negativní energetická bilance (NEB) krátce po otelení. Následný propad v užitkovosti, zdravotní problémy a poruchy reprodukce vedou ke snížení celkové ekonomiky chovu. Cílem našich pokusů bylo zjistit vliv zkrácené doby stání na sucho (cca 35 dnů) v souvislosti s typem diety zkrmované v tomto období, na příjem sušiny, mléčnou užitkovost, fyziologický a zdravotní stav dojnic, a to v porovnání s dosud nejpoužívanějším způsobem chovu (60 dnů stání na sucho) a výživy před jejich otelením. Do pokusného sledování bylo zařazeno 34 kusů dojnic plemene holštýn a český strakatý skot, které byly rozděleny do dvou vyrovnaných skupin. Kontrolní skupina (K60) dojnic byla zasušena v průměru 60 dnů před otelením a byla krmena dietou odpovídající nutričním požadavkům krav stojícím na sucho a přibližně tři týdny před očekávaným otelením jim byla do krmné dávky přidána koncentrovaná směs krmiv. Pokusná skupina (P35) krav byla zasušena cca 35 dnů před otelením a krav byla krmena dietou podávanou v závěrečné fázi laktace, a to až do otelení. Po otelení byla dojnicím obou skupin podávána stejná krmná dávka odpovídající jejich průměrné aktuální mléčné užitkovosti. Získané výsledky Před otelením bylo u skupiny P35 dosaženo v průměru přibližně o 4 kg/kus/den vyššího příjmu sušiny ve srovnání s obvyklou strategií 60 dnů. Od začátku laktace byla zjištěna tendence k mírně vyššímu příjmu sušiny u K60 (21,6 kg/kus/den) oproti P35 (20,9 kg/kus/den). Zkrácený systém stání na sucho se projevil výrazným, pravděpodobně statisticky průkazným, snížením mléčné užitkovosti, a to v průměru o 3,23 kg/ks/den za prvních 100 dnů laktace. Tato ztráta nemohla být kompenzována extra produkcí mléka (396 kg) za prodlouženou dobu laktace před otelením u skupiny P35 (o cca 25 dnů). Průměrná denní produkce FCM a jednotlivých složek byla ve všech případech vyšší u skupiny K60. Většina zjištěných hodnot parametrů v bachorové tekutině a v krvi byly v rozsahu fyziologických hodnot a bez statisticky průkazných rozdílů. Dle výše hodnocených parametrů až do otelení, zejména z hlediska příjmu sušiny, byla výhodnější strategie zkráceného stání na sucho, ale spíše zásluhou zkrmování diety z konce laktace i v období stání na sucho. Ovšem hodnocení po otelení, zásluhou příjmu sušiny a hlavně mléčné užitkovosti vyznívá ve prospěch strategie chovu s 60denním stáním na sucho a krmnou dávkou obvykle používanou v našich chovech. Vzhledem k tomu, že ani jedna z ověřených strategií problematiku stání na sucho a zejména výživy během něj a NEB po otelení bezproblémově neřeší, je vhodné pokračovat ve výzkumu dalších variant. Netradiční krmiva ve výživě dojnic - lupina bílá Vzhledem k významnému obsahu dusíkatých látek (28 35 %) a tuku (4 12 %), s vysokým podílem žádoucích nenasycených mastných kyselin, přestavuje vlčí bob (lupina) krmivo potenciálně vhodné ve výživě dojnic. Díky nízkému obsahu škrobu nehrozí při zkrmování vyšších dávek lupiny výskyt bachorových 20