BIBLICKÁ ŠK Vydala: Redakční rada: Grafi cká úprava a sazba: Návrh obálky: Fotografi e: Jazyková úprava: Tisk: AS 2019 DORK D O R K

Transkript

1 BIBLICKÁ ŠKOL D O R K S

2 Dorkas vypouští naději do světa

3 ROZLOUČENÍ 2019 ALMANACH K UKONČENÍ ČINNOSTI ŠKOLY Biblická škola Bratrské jednoty baptistů v Olomouci ( ) Vyšší odborná škola sociální a teologická ( ) Vyšší odborná škola sociální a teologická Dorkas ( )

4 2

5 MÍSTO SLOVA ÚVODEM Čím je pro mě naše škola? (odpovídali studenti školy v roce 2001) Rodina Druhý domov Společenství s lidmi, které mám rád Cesta Škola hrou Místo, které dává nasměrování života Láska Přátelství Opravdový duchovní domov Ústav Azylový dům Zařízení, ve kterém musím strávit tři roky Blázinec Hotový babinec Dobrá příležitost zjistit, co vydržím Ráj Ostrov nadějí Vystřízlivění Naše škola? To jsou dvě plotýnky, hliníkové lžičky, talíře z Jednoty a plný odpadkový koš 3

6 Vyšší dívčí Ústav zamilovaných Škola pro řádové sestry, kde je potlačeno mužské ego Komunita Bitevní pole Učí nás starat se o ty, kteří jsou na tom ještě hůř než my. Skleník Podpůrná skupina Škola života ve vztazích Opičinec Ovčinec s ovcemi a vlky, kde ovečky jsou žáci, vlci jsou učitelé Zkrátka živočišstvo, které stojí za to Askeze Služba Bohu a lidem Místem, kde jsem zjistila, co chci v životě dělat Požehnání Základ života Vývoj a k čemu, to už záleží na každém z nás V globálu je to pro mě skvělé prostředí Nejhezčí etapa mého života Škoda, že to všechno jednou skončí 4

7 HISTORIE ŠKOLY V DATECH 2. září 1991 Na Biblické škole byla zahájena výuka, zástupkyní ředitele školy se stala sestra Eva Titěrová. 1. ledna 1992 Biblická škola byla Ministerstvem školství přeřazena do sítě církevních škol. 7. února 1992 Ministerstvo školství schválilo pedagogické dokumenty Biblické školy. 1. září 1992 Pomaturitní studium bylo prodlouženo na pět semestrů. během roku 1992 Proběhla adaptace půdních prostor vznik nové učebny a pěti pokojů. během roku 1990 V Ústřední radě Bratrské jednoty baptistů probíhaly rozhovory o zřízení a zaměření církevní školy. 31. března 1991 Bratrská jednota baptistů zakoupila pro účely zřízení církevní školy od Jednoty, spotřebního družstva Olomouc, dům č. p. 84 na Blažejském náměstí v Olomouci. 23. dubna 1991 Ústřední rada Bratrské jednoty baptistů zřídila Biblickou školu Bratrské jednoty baptistů v Olomouci, do funkce ředitele školy jmenovala ThDr. Pavla Titěru a podala žádost na Ministerstvo školství o zařazení Biblické školy do sítě škol. 24. května 1991 Biblická škola byla Ministerstvem školství zařazena do sítě soukromých škol jako dvouleté pomaturitní studium studijní obor Duchovní a sociálně-zdravotní péče se dvěma zaměřeními: Sociálně-zdravotní péče a Duchovní péče. během roku 1993 Byla natřena okna a rekonstruována fasáda a střešní krytina. 31. května 1994 Ministerstvo školství schválilo pedagogické dokumenty pomaturitního studia dvouletého kvalifikačního ve studijním oboru Sociálně právní a teologická činnost a jednoletého specializačního se dvěma zaměřeními: Sociálně právní a Teologické. červen 1994 Škola se stala řádným členem Asociace vzdělavatelů v sociální práci. 1. září 1994 Pomaturitní studium bylo prodlouženo na tři roky. prosinec 1995 Vedení školy zpracovalo projekt vyššího odborného studia. 20. prosince 1995 Byla podána žádost na Ministerstvo školství o zařazení Biblické školy do sítě škol jako vyšší odborná škola. 5

8 4. května 1996 Proběhly rozdílové zkoušky pro zařazení studentů do vyššího odborného studia. 1. srpna 1996 Škola byla zařazena do sítě škol jako vyšší odborná škola s novým názvem Vyšší odborná škola sociální a teologická a novým studijním oborem Sociální a teologická činnost se dvěma zaměřeními: Sociální činnost a Teologická činnost, a se schválenou kapacitou 60 studentů a 30 ubytovaných. 1. září 1996 Škola zahájila výuku ve tříletém vyšším odborném studiu. únor 1997 Byla vybudována nová učebna ve 2. patře. 24. června 1997 Ministerstvo školství schválilo konání absolutoria ve vyšším odborném studiu již pro stávající 3. ročník. 15. srpna 1997 Novým ředitelem školy byl jmenován Ing. Dobroslav Stehlík a zástupcem ředitele se stal Mgr. Petr Hlaváček. podzim 1997 Vedení školy zpracovalo projekt studia pro účely konzultace Asociace vzdělavatelů v sociální práci března 1998 Proběhla hloubková tematická kontrola České školní inspekce. 15. srpna 1998 Novým ředitelem školy byl jmenován Mgr. Petr Hlaváček. 1. září 1998 Novým zástupcem ředitele školy se stal ThDr. Jindřich Slabý. 18. února 1999 Ministerstvo školství schválilo aktualizované učební dokumenty během roku 1999 Byly realizovány stavební úpravy rozšíření učebny a knihovny v přízemí, přesun všech kanceláří administrativy do 1. patra. 26. května 2001 Proběhly oslavy 10. výročí založení školy. 2. ledna 2002 Novou zástupkyní ředitele školy se stala Mgr. Jitka Dvořáková. 9. května 2002 Konala se konzultace Asociace vzdělavatelů v sociální práci zaměřená na naplňování Minimálních standardů vzdělávání v sociální práci. 1. března 2003 Ministerstvo školství schválilo nový název školy: Vyšší odborná škola sociální a teologická Dorkas. červen 2004 Proběhlo poslední absolutorium ve studijním zaměření Teologická činnost. 1. listopadu 2004 Škola uzavřela smlouvu s TCM International Institute (Heiligenkreuz, Rakousko) o možnosti navazujícího teologického studia v oboru Praktická teologie. 28. dubna 2006 Byla dokončena transformace právní formy školy na školskou právnickou osobu. 21. října 2006 Proběhly oslavy 15. výročí založení školy. 19. listopadu 2007 Škola uzavřela smlouvu s Teologickou fakultou Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích o odlišných podmínkách pro přijetí uchazečů z řad absolventů školy Dorkas a o podmínkách, na základě kterých mohou být uznány předměty absolvované v předchozím studiu na škole Dorkas. listopad 2008 Ve škole byl natočen dokument pro Křesťanský magazín České televize. 6

9 červenec 2009 Vedení školy pro účely žádosti o akreditaci vzdělávacího programu zpracovalo nové učební dokumenty. 1. září 2009 Na škole zahájila své působení na škole školní kaplanka (pastorační pracovnice). 19. září 2009 Ministerstvo školství udělilo akreditaci pro vzdělávací program Sociální a diakonická práce s platností od do června 2011 Proběhly oslavy 20. výročí založení školy. 1. září 2011 Děkan Evangelické teologické fakulty Univerzity Karlovy v Praze vydal Opatření, na jehož základě mohou být uznávány předměty absolvované na škole Dorkas. 23. února 2012 Konala se konzultace Asociace vzdělavatelů v sociální práci zaměřená na naplňování Minimálních standardů vzdělávání v sociální práci. červen 2014 během roku 2014 Do auly byla pořízena multimediální projekce. Proběhla celková modernizace mobiliáře knihovny. 11. března 2016 Ministerstvo školství prodloužilo akreditaci vzdělávacího programu ve znění navrhovaných změn s platností od 1. září 2016 do 31. srpna května 2016 Setkání absolventů a vyučujících u příležitosti 25. výročí založení školy srpen 2016 Byla zmodernizována okna repase, instalace izolačních dvojskel a nátěry. 1. ledna 2018 Novým zástupcem ředitele školy se stal Ing. Jaroslav Pípal. 21. dubna 2018 Sjezd delegátů Bratrské jednoty baptistů rozhodl o ukončení vzdělávání na škole Dorkas ke konci školního roku 2018/ května 2019 Bude se konat rozlučkové setkání absolventů, vyučujících a přátel školy Dorkas Během dvaceti osmi let existence školy úspěšně ukončilo své studium celkem 339 absolventů + 10 studentek je v nadějném očekávání, na škole působilo v průběhu času celkem 199 vyučujících. únor 2015 květen 2015 prosinec 2015 Ve škole byl natočen dokument pro Křesťanský magazín České televize. Proběhla modernizace kotelny byly instalovány dva kondenzační plynové kotle a nové rozvody v kotelně včetně čerpadel a ekvitermní regulace. Vedení školy zpracovalo pro účely žádosti o prodloužení platnosti akreditace a změnu akreditace vzdělávacího programu aktualizované učební dokumenty. 7

10 PÁR DROBNÝCH POZNÁMEK K HISTORII ŠKOLY Úvodní poznámka Kdo se chce dozvědět více podrobností o počátcích školy a jednotlivých aktérech jejího pionýrského období, nechť sáhne po almanachu z roku 2001, který byl vytvořen u příležitosti 10. výročí školy. Pokus o periodizaci dějin školy Absolventi obvykle vnímají svou alma mater z pohledu těch tří let, po která pobývali ve školních lavicích (někteří výtečníci ovšem i čtyři či více let). Učitelé hodnotí školu podle doby svého působení. Je však možno rozpoznat v celkové perspektivě jednotlivé etapy existence školy? Záleží na tom, jaká se použijí měřítka. Jeden pohled může být pedagogicko-legislativní. Prvních pět let se jednalo o pomaturitní studium. Školním rokem 1996/97 začíná etapa vyššího odborného vzdělávání se dvěma studijními zaměřeními sociálním a teologickým. V červnu 2004 končí výuka na teologické větvi. Počínaje rokem 2008 se otevírá možnost návazného bakalářského studia na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích a od roku 2011 i na Univerzitě Karlově v Praze. A v roce 2019 se historie uzavírá. Jiný pohled se může zaměřit na proměny církevní struktury přijímaných studentů. V zahajovacím ročníku drtivá většina studentů pocházela ze sborů Bratrské jednoty baptistů a k tomu ještě celá třetina ze Slovenska (rozpad republiky však záhy tento trend zastavil). Ještě i v dalších čtyřech letech zhruba polovička uchazečů o studium přicházela z českých baptistických sborů. Na přelomu století můžeme hovořit o evangelikální ekumeně, kdy studenti pocházeli až z deseti různých protestantských denominací. Následně pak začali přicházet uchazeči i z katolického prostředí zejména z jižní Moravy a Olomoucka. V posledních deseti letech začalo přibývat studentů církevně neukotvených, které však přitahovala teologická profilace sociálního oboru. Tyto změny si vyžádaly nové pastorační zaměření. A tak od roku 2009 začíná působit na škole školní kaplanka. Ještě jiná periodizace by mohla vycházet z údajů o ubytování ve studentské koleji, která je součástí školní budovy. Prvních deset let je drtivá většina studentů ubytovaná v prostorech školy. S tím byl spjat pestrý komunitní život. Jak začalo ubývat studentů z Čech a naopak jich přibývat z Olomoucka, začíná postupně čím dál více studentů dojíždět do školy z domova. Sílící individualismus, rozmach sociálních sítí a také zvýšená potřeba mnohých přivydělávat si během studia na brigádách postupně proměňovala charakter studentského soužití. Pro naplnění kapacity studentské koleje začali být v posledních deseti letech k ubytování přijímáni i studenti z jiných VOŠ či vysokých škol, čímž nastaly nové interakce. Závěrečná poznámka Všechny změny v životě školy přinášely určité napětí. Někteří si v takových momentech idealizovali minulost, jiní naopak vyhlíželi s nadějí dnů nastávajících. S novými situacemi a proměnami studentských kolektivů se museli vyrovnávat zejména učitelé a vedení školy. Klíčové přitom bylo dojít k náhledu, že studenti nejsou horší ale jiní. Pak již bylo zřejmé, že ustrnout na dosavadní metě jaksi nejde. A o tom je život. Petr Hlaváček VZPOMÍNKA NA ZAKLADATELE ŠKOLY Nelze nevzpomenout ty, kteří stáli na samém počátku života školy. A to s velikou vděčností, úctou, respektem a mimořádným oceněním jejich díla. Asi by stálo za to, aby v této chvíli zazněla všechna ta milá, upřímná a určitě nevšední slova všech těch, kteří se osobně setkali se zakladateli, manželi Pavlem a Evou Titěrovými. Ať už se na počátku logicky jednalo o řadu úředníků různých institucí včetně Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, členy Asociace vzdělavatelů v sociální oblasti, o spolupracovníky na škole, členy profesorského sboru, či samotné studenty, ba dokonce členy jejich rodin. 8

11 Mnozí studenti snad ani svým nejbližším příbuzným neadresovali tak vřelá slova vděčnosti jako manželům Titěrovým. Ti totiž vytvářeli na škole pokojnou a srdečnou atmosféru, rychle nakazili druhé svým nadšením pro studium a jeho aplikaci v praxi, spoluvytvářeli výzvy pro osobnostní i profesionální růst všech studentů a absolventů školy. I zástupci zřizovatele přes počáteční nepochopení nakonec uznali, že se jednalo o nejúspěšnější projekt realizovaný v rámci Bratrské jednoty baptistů po sametové revoluci. To bohaté ovoce, které škola přinesla, lze dodnes vidět na mnoha místech. Zejména v první dekádě existence školy, té nejúspěšnější, se o ní mluvilo nejen v českých církevních kruzích jako o zvláštním, pozoruhodném fenoménu. Logická otázka zní jak se to stalo? Co za tím stálo? Především sám Bůh, nebeský Otec, který si použil mimořádným, snad lépe řečeno zázračným, způsobem rodičů v jejich již dost pokročilém věku (oba vlastně sedmdesátiletí) k tomu, aby se naplnila Boží vůle. Využil k tomu i vzdělání, které měli. Přestože byl ThDr. Pavel Titěra, zakladatel a první ředitel školy, prvním nositelem tohoto titulu v historii BJB, je třeba zdůraznit, že se k němu dopracovával nesmírně těžkou a složitou cestou. Vždyť již ve svých 15 letech musel živit rodinu, kterou opustil otec. Nebylo ani nejmenšího pomyšlení na možnost studia. Maturita, fakulta, doktorandské studium to vše se mohlo uskutečnit až v pozdějším věku. Eva Titěrová, spoluzakladatelka, první tajemnice školy, učitelka, nemohla po maturitě pokračovat ve studiu na vysoké škole, protože ty byly v protektorátu zavřeny. Jedinou možností bylo ještě studium na Masarykově státní škole zdravotní a sociální péče. A právě to se ukázalo jako to nejlepší pro pozdější využití na VOŠSaT Dorkas. I v tom byla podivuhodná Boží režie. A to všechno pokračovalo při výběru sídla školy, nalezení vhodného objektu budovy školy, prvních profesorů, ať již z církevního prostředí či z Palackého univerzity v Olomouci. Samozřejmě Pavel a Eva Titěrovi mohli uplatnit i mnohé pracovní zkušenosti ze svého života, ať už je získali v sekulární či církevní sféře. Vždy hořeli pro vzdělávání pracovníků církve. Po násilném zavření baptistického semináře v roce 1953 využili první možnost, která přišla v období pražského jara v roce 1968, k tomu, aby založili Dálkový teologický seminář BJB, který připravil řadu kazatelů a laických pracovníků ke službě v církvi. Když potom přišla sametová revoluce, vytrysklo u obou nadšení a pevné přesvědčení o využití změněných poměrů k založení školy. Tak se uskutečnil jejich celoživotní sen. Dávná, po dlouhá léta živená naděje se stala skutečností. Oba dva by v této chvíli svorně řekli jedno jediné: Soli Deo gloria! Škola v začátcích, manželé Pavel a Eva Titěrovi Jan Titěra 9

12 10. výročí školy,

13 20. výročí školy,

14 VZPOMÍNKY PRACOVNÍKŮ ŠKOLY Alena Daňková Když se ohlédnu zpátky na mé působení na Dorkas, vidím mladé lidi hledající v životě svoji cestu. Někteří hledají život s Bohem, někteří bez něj, ale troufnu si říct, že všichni z nich hledají cestu, na které chtějí pomáhat druhým, ať už v nějakém sociálním zařízení nebo v církvi. A tato pomoc druhým spojovala celou školu Dorkas jak to má i v názvu k něčemu, co má smysl, k něčemu, co má dopad na celou společnost a bude žít i dál. Škola sice k mé velké lítosti dokončí svoji činnost, ale pokoj a naděje, kterou kdokoli ze studentů školy mohl za své studium přijmout do svého srdce a zakusit ve vzájemných vztazích mezi sebou na Dorkas, ten pokoj a naděje budou dál předávány světu skrze ty, kteří prošli touto školou. Mé působení na Dorkas bylo krátké, a tak i toto zamyšlení není z nejdelších, ale nikdy nezapomenu na čas, po který jsem mohla být studentům na blízku a povzbuzovat je v jejich těžkostech i sdílet jejich radosti. V dnešní uspěchané době je zvlášť potřeba pomáhat mladým lidem a povzbuzovat je k tomu, aby se nezaměřovali jen na sebe a své nejbližší okolí, ale dokázali vnímat sebe jako součást společnosti i širšího světa, který potřebuje srdce otevřená druhým, ochotná pomáhat druhým a navzájem se obohacující v lásce. Je to výzva pro nás všechny. A přesně taková byla Dorkas! Školní kaplanka Alena Daňková, 2015 Jitka Dvořáková Je jedno slovo, které se mi vybaví v souvislosti s naší školou. A tím slovem je slovo děkuji. Děkuji za kolektiv, se kterým jsem zde mohla pracovat. Pracovat v kolektivu, kde se člověk potkává s férovým jednáním, porozuměním a vzájemnou pomocí, je velká výhra. Děkuji za kolegy vyučující, se kterými jsem se nejen ráda setkávala, ale vždy jsem cítila z jejich strany zájem o studenty a snahu předat jim co nejvíce. Děkuji za atmosféru ve škole. Asi ani neumím slovy vystihnout, v čem byla tak zvláštní a mně milá. Prostě zde byl ten genius loci. A konečně děkuji vám studentům. Ani nevíte, jak mi s vámi bylo dobře, jak jsem si mezi vámi ani neuvědomovala přibývající roky. Dali jste mi možnost zažívat pocit, že to co dělám, má smysl, a o to více mě práce bavila. Takže, školo, s velkými díky ahoj. Petr Hlaváček Dvacet let působení na jednom pracovišti to vypadá jako za starých časů. Ale věřte mi nebyla to žádná nuda! Pracovat s mladými lidmi představuje velký benefit. Každý rok přišla nová várka studentů a s ní nové radosti i starosti. Tato neustálá obměna cílové skupiny se stala dostatečnou prevencí před zacyklením se do instantních představ a názorů. Těch dvacet let mi umožnilo mít k dispozici malou sociologickou a religionistickou laboratoř. Pozorovat v přímém přenosu a na jedinečných lidských příbězích transformaci vzorců myšlení a chování. Proměny postojů k autoritám, k církevní praxi, k vytváření a udržování vztahů, k angažovanosti ve společnosti. Občas se zdálo, že s trajektorií změn nic moc nenaděláme a do toho vtrhl nový ročník, který z lineární přímky udělal sinusoidu. Překvapil svým entuziasmem, se kterým čelil duchu doby a začal plout proti proudu. Na škole jsem vyučoval především teologické předměty. Na začátku se to dost podobalo výuce na teologickém semináři. U většiny studentů se dala předpokládat elementární znalost Bible a mohli jsme se spolu ponořovat i do speciálních exegetických otázek. Vliv církevní katecheze byl zřejmý, a tak ve váš- 12

15 nivých diskuzích studentů rezonovala jednotlivá denominační specifika. Postupem času bylo možno pozorovat rozvolněnější vztah mladých lidí k jejich církevnímu zázemí a ovšem i slabší biblické znalosti. A to vyžadovalo nový pedagogický přístup. Jeho symbolem se stal nový sběrný název předmětu pro dosavadní specializované teologické disciplíny Základy křesťanství. Neustoupil jsem však svému původnímu požadavku, že se studenty během tří let společně přečteme celý Nový zákon. Doufám, že jsem vás svými pravidelnými testy praktické znalosti příslušných biblických oddílů neodradil od toho, abyste i dnes otevírali Písmo svaté již a pouze ke svému osobnímu užitku. Pro mne velmi inspirující zkušeností byly hodiny se studenty, kteří příslušné biblické texty četli poprvé v životě. Jejich otázky a diskusní příspěvky již nevycházely z církevního předporozumění, ale pramenily z jejich překvapivého setkání s tématy, o kterých dosud nepřemýšleli nebo měli pouze matné představy. A tak došlo i na takové dotazy jako: Proč ten rozsévač házel zrní do trní? Existenciálnější otázky a témata důvěrných rozhovorů papíru svěřovat nelze. Nyní nezbývá než doufat, že naše služba nebyla marná a že v pravý čas přinese svůj užitek. Milé absolventky a absolventi, moc děkuji za čas, který mi byl dán s vámi prožít. Za zvláště milou vzpomínku stojí chvíle strávené na školách v přírodě, ať už v Pusté Rybné, Rajnochovicích či na Hutisku. Milí zaměstnanci, vyučující a školní kaplanky, moc děkuji za vaši příkladnou spolupráci. Kdo ví, zda mi ještě někdy v budoucnu bude dáno zažít tak příjemné pracovní klima. Pán Bůh buď pochválen, čeho jsme mohli být společně účastni. Renata Hlaváčková Vzpomínka na sedm let prožitých na Dorkas. Je tomu již deset let, co jsem odešla z malé kanceláře v prvním patře na jiné pracoviště. A jak s tímto velkým časovým odstupem vzpomínám? Čím pro mě byly ty roky prožité na Blažejském náměstí? Krátce můžu říct, že to byly dobré roky prožité s dobrými lidmi. Když se trochu víc zamyslím, vybaví se mi vzpomínky zabarvené nejen růžově, protože všude, kde lidé spolu žijí a pracují, se dějí věci dobré i méně dobré, veselé i smutné. Osobně chci vzpomínat na ty věci dobré a veselé. Petr Hlaváček, 2015 Proč? Protože jaké si to pamatuji, takové to v mé mysli zůstane. My sami si tvoříme svůj život svými postoji a svými činy, stejně tak vzpomínky na úplně stejnou věc můžeme vnímat z různého úhlu pohledu a pak to může být vzpomínka milá i nemilá. Záleží jen na nás, jakou si ji uděláme. Roky, kdy jsem pracovala ve škole, byly dobou, kdy moje děti byly malé, a právě díky práci na zkrácený úvazek jsem se jim mohla věnovat. I proto vzpomínám zpětně na ty roky ráda a s dobrým pocitem. Vzpomínám ráda na studenty, Zaměstnanci školy,

16 Studijní referentka Renata Hlaváčková spolupracovníky i externí vyučující. Na atmosféru, která byla z mého úhlu pohledu otevřená různorodým názorům. Na knihovnu, ve které jsem trávila dvakrát do týdne nějaký čas a povídání si s těmi, kteří si buď přišli půjčit knihy, nebo tam prostě jen tak byli. Na školy v přírodě na Pusté Rybné. Na ty nádherné louky a lesy. Na milióny žlutých pampelišek na jaře nebo spousty hub na podzim. Na spousty zajímavých lidí, tak rozdílných, jak mezi studenty, tak mezi vyučujícími. Jaroslav Pípal v družném hovoru s Edou Mitręgou, 2016 Někteří, zejména z řad studentů, mě mile překvapili. Před těmi sedmnácti lety, kdy jsem začala pracovat ve škole, jsem byla rychle hotová s tvorbou názorů na jiné lidi. Někdo mi seděl, jiný ne. Podle toho jsem i posuzovala v duchu daného člověka. Dnes mohu říci, že i díky času i vnímání osudů mnohých, které jsem znala během studia na Dorkas, jsem zmoudřela, a v současnosti vnímám každého mnohem komplexněji. Naši bližní jsou stejně jako my sami zároveň jak dobří, tak zlí, jak černí, tak bílí. Ti, s kterými jsem se potkávala na Dorkas, bojovali se svými temnými stránkami a snažili se i prostřednictvím studia kultivovat ty světlé stránky a toužili, snad tedy většina z nich, v tom pomáhat i ostatním. A tím pomáhat tomuto světu tady a teď, aby byl lepší. Takhle zpětně vidím lidi a vztahy, které jsem potkala a prožila během let, kdy jsem ve škole pracovala. A proto končím tím, čím jsem vlastně začala. Byly to dobré roky prožité s dobrými lidmi. Jaroslav Pípal Milé absolventky, milí absolventi, ani muk, povím vám příběh z hanáckých luk. Bude to příběh pohádkový. Tak si sedněte, připoutejte se a vzlétáme. Kam? Do historie. Ano, bude to let zpět. Není to historie dlouhá, jen téměř 30 let. Nicméně, absolventi a studenti posledních let ještě v té době nebyli na světě. Dovolte ještě několik bezpečnostních pokynů k letu Když se psal rok 1991, přišli z Brna do Olomouce manželé Pavel a Eva Titěrovi. Byli již v seniorském věku, přesto s dostatečnou silou a moudrostí jim svěřenou otevřeli malou Biblickou školu. Tenkrát u toho byl i Jiří Galat, coby bývalý zaměstnanec spotřebního družstva Jednota jako zprostředkovatel prodeje budovy. Tento muž po roce odešel a já jsem přišel na jeho místo. Znají mne tedy absolventi od prvních, které škola vypustila v roce 1993, až po ty poslední, které doufám škola vypustí v červnu Vraťme se ale k manželům Titěrovým. Ti vypiplali první studenty s velkými otazníky, kam se to vyvine, ale také s velkou důvěrou v Boží milost. Sestra Eva byla pro svého manžela velkou oporou. Nejednou jsem slyšel z jeho úst: Evičko, já jsem nepřišel do Olomouce umřít. A jeho manželka jej znovu a znovu pozdvihla a posílila. Školu rozvinuli od dvouletého studia přes dvouapůlleté až po tříleté s třetím specializačním 14

17 rokem. Jakmile se dozvěděli o úvaze ministerstva školství otevřít novou formu studia pro absolventy středních škol vyšší odborné studium, neváhali a společně jsme jeli do Prahy na ministerstvo vyjednat podmínky převedení studentů z pomaturitního specializačního studia do vyššího odborného studia. Na ministerstvu jsme si připadali jako v pohádce O kohoutkovi a slepičce. Chodili jsme od odboru k odboru, od dveří ke dveřím, od člověka k člověku. Když první nevěděl, poslal nás k druhému; druhý také nevěděl, tak nás poslal ke třetímu a tak to šlo dál. Až nás ten poslední poslal zase k prvnímu, věděli jsme, že tudy cesta nevede. Zklamaně jsme kráčeli z budovy ministerstva přes nádvoří. A kdo se to před námi neobjevil? Sám náměstek ministra dr. Kozel. Bratr Titěra pomyslně chytil Kozla za rohy (myslím samozřejmě náměstka) a snažil se mu vysvětlit, proč jsme přijeli z Olomouce na ministerstvo a že on je ta hlava určená k tomu, aby nám pomohla. Nicméně, dr. Kozel se kroutil a kroutil, až se vykroutil se slovy: Vážený pane řediteli, tato otázka není v mé gesci. Na shledanou. A zmizel v budově. Nám nezbylo nic jiného než jít na tramvaj směr nádraží. Ve vlaku jsme se domluvili, že napíšeme dopis přímo ministrovi. Tenkrát byl ministrem školství Ivan Pilip. Hned druhý den ráno mě oslovil bratr Titěra, abych připravil dopis pro ministra. Ne že bych byl přeborník ve skládání dopisů, ale měl jsem jako jediný pracovník na škole počítač. Byla to mašinka, kterou by dnes nikdo nerozchodil, ale tenkrát fungovala. Představte si, že měla RAM 2MB, HDD 500 MB a stála neuvěřitelných korun. Dopis panu ministrovi odešel ještě týž den. Asi za měsíc škola dostala dopis o povolení převedení studentů, a světe div se, kým byl napsán a podepsán? PhDr. Františkem Kozlem. Takže manželům Titěrovým se vykroutil, ale ministrovi už ne. Kromě těch, co jsem zmínil, pracovala ve škole ještě Iva Němcová jako hospodářka školy. Když koncem školního roku 1994/1995 náhle odešla na nemocenskou, která pak přešla do mateřské a rodičovské dovolené, přišla na místo hospodářky školy nová pracovní síla. Tou se stala moje manželka Marta Pípalová, která pracovala ve škole od roku Zajišťovala věci nejen kolem studentů a ubytování, ale byla také v pracovních věcech mojí velkou pomocnicí. Manželé Titěrovi pracovali také na tom, aby se o škole vědělo na širší veřejnosti. Jeden příklad za všechny. Když Eva Titěrová domlouvala odbornou praxi, bylo jí řečeno, že běžně nepřijímají žádné studenty na praxi, ale když slyšeli, že studenti jsou z Biblické školy, souhlasili. To, co se podařilo manželům Titěrovým, je obdivuhodné. Bylo to období, kdy nebyly naplněny všechny náležitosti řádně fungující školy, ale zato studenti byli vnímaví, zodpovědní, měli velký zájem o studium i o praxi. Pak přišel rok přechodu k novému řediteli. Přišel Dobroslav Stehlík. Pracovitý a houževnatý muž, okřesaný z různých vedoucích funkcí v církvi. Dopoledne pracoval jako ředitel, a protože v budově i přes týden spal, po večerech se převlékl do pracovního oblečení a opravoval různý nábytek tak, aby mohl sloužit dál. V té době jezdil Petr Hlaváček ze Žatce, který po roce nastoupil do funkce ředitele, a Dobroslav Stehlík mohl zase odejít. Vedení školy,

18 školy eliminovat, hrozila jejich likvidace. Naštěstí přišly volby, garnitura se vyměnila a situace se uklidnila. Po celé období trvání naší školy, kdy byly tři bezparalelní ročníky, byla výuka z velké části zajišťována externími vyučujícími a finance kolikrát stačily na pokrytí nejnutnějších potřeb. Celé období bylo velkým Božím zázrakem máme velikého Boha lásky a požehnání. Milé absolventky, milí absolventi, nezbývá mi nic jiného než vám sdělit, že budeme přistávat, protože to je konec mého příběhu z hanáckých luk. Děkuji vám za pozornost a do svých deníčků, pokud je máte u sebe, si napište: STÁLO TO ZA TO! Jitka Dvořáková, 2011 Nastalo období, kdy se ředitelem školy stal Petr Hlaváček. Tehdy se škola posunula do nové etapy. Začalo se více dbát na naplňování všech právních norem týkajících se studia a chodu školy. Vedení školy se muselo začít intenzívněji potýkat se skutečností, že někteří studenti začali být oproti dřívějšímu období méně zodpovědní, zejména co se týče svého přístupu ke studiu. V tomto období hrozilo církevním školám nebezpečí. Na ministerstvo školství přicházeli vlivní lidé, kteří se snažili církevní Elena Stanko (školní kaplanka) a Lenka Staňková (studijní referentka), školní vánoční party, 2016 Marta Pípalová Na Biblickou školu jsem nastoupila v roce 1995 původně jako zástup za Ivu Němcovou, která odešla na mateřskou dovolenou. Protože se již do své původní pracovní pozice nevrátila, zůstala jsem na Biblické škole nastálo. Moje práce hospodářky školy byla rozmanitá a velice jsem si ji oblíbila. Kromě účetnictví jsem se starala o domov mládeže a potřeby studentů. V případě volných kapacit jsem ubytovávala zájemce, kteří jezdili do Olomouce za studijními povinnostmi. Byli to dálkoví studenti z VOŠ Caritas, vysokoškolští studenti nebo i z jiných vyšších odborných škol. Byla jsem nejspíš jediná, která měla přehled o tom, kdo kde na domově bydlí. Ráda jsem také potkávala na chodbách vyučující, kteří šli do výuky. Někdy jsme prohodili pár slov nebo si jen vyměnili úsměvy. S některými vyučujícími jsem navázala pevný vztah přátelství. Za zmínku také stojí to, že jsme se s kolegy vždy vzájemně snažili řešit všechny pracovní problémy s láskou a porozuměním. Na roky strávené na Biblické škole budu s láskou vzpomínat. Elena Stanko Báječní přátelé z řad studentů na celý život; inspirativní vyučující; vykročení na cestu víry a hledání Boha; výjimečný spolužák (později můj skvělý manžel); hromady nezapomenutelných zážitků; bezpečné prostředí; rodinná atmosféra; poznávání vlastních limitů, silných stránek a obdarování; hodně slz a pár těžkých krizí; probdělé noci během zkouškového; zajímavé praxe; jeden z mých nejlepších pracovních kolektivů; práce, která mě opravdu bavila to je pro mě biblárna i Dorkas. První část svého působení na škole jsem 16

19 prožila jako studentka, o pár let později se sem vracím jako školní kaplanka. Od začátku jsem se zde cítila jako doma, zamilovala jsem si jak studovaný obor, tak i město. Zde započalo nalézání sebe sama, mého budoucího profesního směřování, zde jsem nakročila trnitou cestu lidskosti. Děkuji všem vzácným osobnostem, jejichž životy zde protnuly ten můj. Vy víte dobře, koho mám na mysli, protože mě máte dávno přečtenou. Vám patří moje srdce. Lenka Staňková Dorkas To nikdy nebyla jen práce. Samotná pracovní náplň mohla být občas stresující, nepříjemná, jednotvárná nebo dokonce otravná upřímně, koho by bavilo neustále upomínat studenty, aby vrátili opravdu všechny vypůjčené knihy, donesli ke kontrole řádně vyplněné indexy a v žádném případě z nich neodlepovali svá fota. Nebo velmi uctivě už po milionté vybízet vyučující, aby odevzdali klasifikační archy, potvrdili přislíbené termíny výuky a podepsali příslušnou kolonku v třídní knize. Ne, na Dorkas nešlo o práci jako takovou, ale spíš o všechno to kolem. Dorkas byla život jedinečné vztahy s úžasnými lidmi, obohacující přátelství, společně prožité chvíle. Nejraději vzpomínám na školy v přírodě intenzivní týden se studenty v krásném prostředí Beskyd, obecenství a rozhovory u společného jídla nebo na výletě, sedánky u večerního ohně, zážitkové hry, při kterých jsme si užili spoustu legrace a přitom mohli poznávat sebe i druhé. Ráda si připomínám Christmas party a veselé scénky, kterými jsme se navzájem bavili. Často jsem si říkala, jestli se naši studenti při výběru budoucího povolání trochu neminuli zaměřením. Jistě mi dáte za pravdu, že některé divadelní výstupy byly vskutku majestátní. Oproti tomu bych nejraději vymazala vzpomínky na pracovní přešlapy, které jsem za svých deset let na škole spáchala, například když jsem špatně domluvila rozvrh, opomněla oslovit nějakého vyučujícího, jiného nechala odučit víc hodin, než podle učebního plánu měl, nebo když jsem byla ne zrovna příjemná na některé nebohé studenty. Všem zainteresovaným se dodatečně z hloubi srdce omlouvám. Rozhodně nechci nikdy zapomenout na sladkobolných deset let mého života na Dorkas. Bude mi chybět třeba i jen ťukání bratra ředitele do jeho pracovního počítače (které slýchám přes tenkou zeď oddělující naše kanceláře); lákavá vůně připravovaného oběda z kuchyně Michalského výpadu, která se za horkých letních dní linula otevřeným oknem do mé kanceláře; stejně jako vtíravý zápach spáleného něčeho zapomenutého roztržitými studenty na některém ze školních sporáků. Bude mi chybět náš skvělý pracovní kolektiv. Lepší spolupracovníky jsem si snad ani nemohla přát. Vy všichni, které jsem potkávala v mé školní kanceláři, kdo jste se za mnou zastavili na kus řeči, kdo jste mě přišli potěšit, postěžovat si, pobrečet, zasmát se, sdílet svůj život vy všichni mi budete chybět. 17

20 18

21 19

22 20

23 VZPOMÍNKY VYUČUJÍCÍCH Bohdan Brozda Na VOŠ Dorkas jsem měl tu čest od roku 2009 vyučovat v rámci zdravotních nauk obor psychiatrie. Atmosféra byla komorní, ročníky byly různé. Byla období, kdy studenti (poslední roky již více studentky), projevovali větší zvídavost, jevili zájem diskutovat o leckdy eticky sporných tématech, což i mě nutilo znovu promýšlet řadu postojů, zejména v tak zásadních a bytostných otázkách jako je svobodná vůle, možnosti a rizika jejího omezení, témata hledání hranic, kdy se do jistého rozporu dostávají práva jednotlivce a práva ochrany společnosti. Dále pak vždy v závěru semestru jsme prodiskutovávali kontroverze vztahu křesťanství a psychiatrie, kde se více projevovala názorová pestrost vycházející z různého denominačního zázemí studentů. Byly však pochopitelně i ročníky pasivnější, kdy převažovalo vstřebávání nabízeného učiva a témat. Ať tak či onak, každá výuka byla pro mě příležitostí jednak k dalšímu odbornému růstu, s implementací nových poznatků do již zaběhlých témat, dále však stále k novému promýšlení a formulování témat obor přesahujících. Největší zájem studentů vždy vzbuzovala exkurze do psychiatrického zařízení, kde mohli lehce nahlédnout na psychiatrickou péči v praxi a snad i přehodnotit některé vžité předsudky. Věřím, že většině studentů tímto o tématice duševních poruch a postavení duševně nemocných ve společnosti utkvělo jisté povědomí a jelikož řada z nich nachází dále uplatnění na poli sociální práce, tak i díky tomuto povědomí budou platnými články v rozbíhající se reformě psychiatrické péče. Vít Dočekal Když se řekne Dorkas, vzpomenu si na Blažejské náměstí svou atmosférou tak trochu kousek vesnice v Olomouci. A hned se mi vybaví na náměstíčku poslepu stojící studenti trénující naslouchání. A taky výhled do parku to zrovna když probíhala skupinová práce a já se psychicky připravoval na koniny, které (mimo jiné) studenti v rámci zadání zrovna vymýšleli (některé ročníky byly v tomto obzvlášť vypečené), abych(om) v dobrém rozmaru přečkali celou dvouhodinovku. Vzpomenu si na táborák, u kterého v Radíkově probíhalo Matouškem (čím jiným než touto knihou) pasování nových prváků a nové prváky trousící se v papučích ze svých pokojů do třídy. A pak spoustu absolventů a kolegů, se kterými se na sebe usmějeme, když se náhodou potkáme. Iva Elznerová Vážení kolegové, studenti současní i bývalí, blížící se konec existence naší školy mne vede ke krátkému zamyšlení. Jsem přesvědčena, že naše škola za dobu své existence za sebou zanechala nesmazatelnou stopu v oblasti vzdělávání a přípravy na budoucí profesionální uplatnění absolventů školy. Byla první školou, která přímo v Olomouci poskytovala specializační vzdělávání pro sociální pracovníky, tehdy jako pomaturitní studium, a já jsem se setkala s jejími studenty jako praktikanty na svém pracovišti. Následně se škola vyprofilovala a získala akreditaci jako vyšší odborná škola, v níž jsem jako externí vyučující před více než šestnácti lety začala vyučovat. V průběhu svého působení na škole jsem se setkala se spoustou výborných, zajímavých a inspirativních kolegů, s nimiž jsem měla příležitost vzájemně sdílet poznatky a zkušenosti. Bohdan Brozda, absolutorium

24 pracovníkům školy současným i minulým do budoucna jen vše dobré. M. Jirásková, P. Hlaváček a I. Elznerová, absolutorium 2007 Obohacením pro mé profesní působení i osobní život bylo i setkání se spoustou inspirativních a zanícených studentů, kteří se připravovali na své budoucí povolání, z nichž mnoho následně pokračovalo ve studiu na vysokých školách. Někteří z nich se dokonce stali mými kolegy jak na mém předchozím, tak na současném pracovišti. Závěrem bych chtěla poděkovat za možnost podílet se na přípravě studentů na jejich budoucí povolání, možnost být součástí naší školy a popřát všem studentům, pedagogům, Daniel Fajfr, 2008 Daniel Fajfr Byl jsem mile překvapen, když mě sestra Titěrová pozvala k výuce předmětu Evangelizace a učednictví na Vyšší odborné škole Dorkas. Z původních intenzivních seminářů konajících se na Pusté Rybné nakonec vznikly dva předměty praktické teologie mající svoje místo v základním portfoliu školy. K evangelizaci se totiž časem připojil další předmět Úvod do misiologie. Na škole jsem působil dvanáct let, a to v období 1997 až Jelikož jsem dojížděl z Prahy, probíhalo moje vyučování v dvoudenních blocích. První den odpoledne a večer, druhý den do oběda. Obdivoval jsem studenty, jak byli schopni udržet pozornost po celou dobu výuky. Ocenil jsem také přístup těch, kteří se specializovali na sociálně zdravotní služby, jak se uměli zapojit do rozhovorů týkajících se teologie a biblistiky. Přes moje tehdejší časově náročné období moc rád vzpomínám na pěkné společenství s mladými lidmi. Rád jsem do Olomouce jezdil a mohu říct, že jsem se občas pochlubil svým přátelům, že tam mohu vyučovat. Dnes mám radost, když mě tu a tam někdo osloví a připomene moje studentská léta na Dorkas. Ilona Hamplová S Vyšší odbornou školou Dorkas jsem začala spolupracovat v roce Pokaždé, když jsem přicházela do této budovy školy, vnímala jsem poklidné klima školy, vřelé přijetí vedení školy a zájem studentů. Největší vzpomínkou se pro mne staly třetí ročníky, s nimiž jsem začínala své působení zde. Mezi studenty byla vytvořena velice přátelská atmosféra, někdy i více než kamarádská, a jejich vzájemná spolupráce obohacovala výuku. Po několika letech jsem viděla, že se z některých těchto kamarádských vztahů vytvořil i svazek manželský. Aktivní přístup studentů a zájem o vyučovanou látku vždy obohacoval výuku a zpříjemnil její atmosféru. Eva Hejdušková Je to více než deset let, kdy jsem poprvé vstoupila na půdu školy Dorkas. Tehdy ještě jako studentka Pedagogické fakulty Univerzity Palackého. Měla jsem jen pár zkušeností s výukou na střední soukromé škole a není tedy divu, že jsem měla obavy z toho, jak mě studenti přijmou. Byla jsem mile překvapena. Studenti školy Dorkas byli chápaví, milí, se zájmem o studium. Brzy jsme si vytvo- 22

25 řili kamarádský vztah postavený na vzájemné toleranci a respektu. V průběhu přednášek jsme se mnohému vzájemně naučili, vytvářeli jsme společně nejrůznější projekty a formou her a prezentací prozkoumávali problematiku menšin a později i sociální politiky. Na konci akademického roku jsme společnými silami zvládli obhajoby absolventských prací a zkoušky z odborných předmětů. Vyšší odborná škola sociální a teologická Dorkas se od ostatních škol, kde jsem dříve působila, v mnohém lišila. Ve škole vždy vládla rodinná a kamarádská atmosféra. Nejen mezi studenty ale i mezi pedagogy a vedením školy. Učitelé se nezajímali jen o výuku svého předmětu, ale zejména o studenty a nikdy jim nebylo lhostejné jejich trápení v osobním životě. Vždy tu byli, ochotni naslouchat, poradit, a pokud to bylo možné, pomoci. Díky tomu výuka probíhala vždy v příjemném ovzduší a studenti se do školy rádi vraceli i po absolvování studia. Studenti školy byli dobře připraveni na praxi v sociální sféře a dnes jejich převážnou část můžete potkat na úřadech, v domovech důchodců či v neziskových organizacích. Na školu Dorkas, na její studenty a učitele budu vždy vzpomínat s láskou. Jsem ráda, že jsem měla možnost učit právě na této škole. Bohoslužba při zahájení nového školního roku, 1997 Jan Kašper Prvopočátek tehdejší Biblické školy nesl rysy popřevratových možností, jež by o pár let později nenastaly. Zaměření výuky bylo ve stadiu zrodu. Pozdější uplatnění studentů otevřenou otázkou. Teologické zaměření dodá církvím vbrzku orly nesoucí evangelium, či pastoračně zaměřené kazatele? A pracovníky ve zdravotnictví či sociálních službách. Vše se průběžně formovalo. Posléze se jako nosné prokázalo zaměření psycho-socio, čemuž prospělo ustavení VOŠ. Měl jsem alibi i nutnost zabývat se konceptem a přípravami pro dějiny křesťanstva, což se mi, ovšem, v té které míře dařilo. Uvědomoval jsem si jistou zvláštní atmosféru školy, v níž ve skromných poměrech měli studenti i možnost se ubytovat. Manželé Titěrovi měli představu až rodinného prostředí, k čemuž přispívaly i tamní biblické hodiny. A také fakt, že zprvu většina studentů pocházela z BJB. To se postupně měnilo. Větší odlišnost studentů z různých církví i mimo ně přinesla větší otevřenost, mohla být však náročnější pro vedení školy. Během let bylo zřejmé, že volba teologického oboru zachází na úbytě a bývají to již jen jedinci. I pro některé učitele to mohlo být méně motivující. Také jsem litoval, když studentky či studenti, projevující zájem o dějiny a chápající souvislosti, si volili sociální směr. Sluší se závěrem přidat jednu perličku. Religiosum. Mezi hodinami řadu let žádné religionistiky nebylo. Znova jsem si přečetl Lochmanova religiózní skripta naší fakulty a bylo mi jasno, že jejich čas minul a obsažnější i věcnější je komplexní kniha Emanuele Rádla. Mezitím vycházely nové a nové knihy v oboru. Nedostal jsem se dál, než abych několika zadanými hodinami v jakési prvouce podal prazáklady hlavních náboženství. A studenti byli mazaní, Vít Dočekal, adaptační kurz na Radíkově,

26 Darina Mečkovská, rozloučení s absolventy, 2017 věděli, že ten tzv. zápočet byl sotva závazný. K té události došlo při zkoušce. Dva studenti byli zcela nuloví, byli odkázáni napříště a já deprivován. Následovala studentka, která velice zajímavě i nestandardně pohovořila o buddhismu. Potěšila mne tím a uspěla. Až po letech jsem se dověděl, že jí pomohly znalosti z knih Karla Maye, jejichž děj se odehrával na Blízkém Východě. Nemýlím-li se, pokračovala později ve studiu na Evangelické teologické fakultě. Všem je nám přece úplně jasné, že teologie je studnicí všeho vědění Samaritán open, 2008 Jindřich Kuja Čtvrtstoletí nepřetržité, byť jen externí výuky na škole Dorkas, to je důvod k bilancování. Ve vzpomínkách mi nabíhá první zkušenost žáčka mateřské školy v parku pod budoucí školou na skále. Kdo by tušil, že jednou vyrostu z podhradí do takové výše. Do Biblické školy mne 25. března 1993 přivedla jako vyučujícího PhDr. J. Králová. Přijetí Evou a Pavlem Titěrovými bylo velmi vstřícné. Postupně jsem se seznamoval s dalšími vyučujícími a každý rok s novými žáky. Vedení školy se vždy snažilo angažovat znalce svého oboru jak z fakult, tak odborníky z praxe. Snad jsem v této společnosti obstál, když jsem dostal dvakrát příležitost být jmenován předsedou zkušební komise absolutoria. Byly to jakési žně toho, co jsme snad zaseli do znalostí, motivů a postojů absolventů. Nejsilnější dojmy z prvních roků mé výuky? Zájem většiny studentek a studentů o probíraná témata, přesvědčení, že pro co se připravují, to budou v budoucnu i vykonávat. O dotazy a nápady nebyla nouze. Mnohdy mi viseli na rtech jako já při setkáních s ThDr. Jindřichem Slabým. Téměř rodinná atmosféra v budově školy se promítala i do klimatu spolupráce ve výuce. Předvánoční besídky, to byl duchovní a kulturní zážitek. Vyběhnout schodiště do třídy ve třetím patře budovy před výukou bez zadýchání, to byl zase pro vyučujícího zážitek fyzický. V průběhu let moje výuka předmětů postupovala od obecného (pedagogika), přes zvláštní (speciální pedagogika), k jedinečnému (zacházení s delikventy). Vývoj studijního programu byl doprovázen postupnou redukcí hodinové dotace, což znamenalo i vypuštění zajímavých okruhů. Sestavování týdenního rozvrhu s tolika externími vyučujícími, to klobouk dolů. Studenti v lavicích mi připadali někdy moc usedlí. Pokud to jen trochu probíraná témata dovolovala, snažil jsem se je rozhýbat nějakou psychosociální technikou, kreativitou v Bezručových sadech nebo alespoň společným voděním nevidomých se zavázanýma očima po budově školy. Klíčovou zásadou přípravy pomáhajících profesí byl pro mne výcvik ve vcítění se do psychiky potenciálního klienta, který je znevýhodněn například retardací, smyslovým hendikepem, autismem, sociálním ohrožením, či se stal obětí násilí nebo je jinak výjimečný. S využitím mých poznámek, archivu, nahrávek a mé paměti, snažil jsem se výuku oživit anonymními kazuistikami a nabídkou komunikačně náročných situací. K přípravě patří i sebepoznání, sebevýchova, zvládnutí komunikačních dovedností i supervize. 24

27 V průběhu lidského života jednotlivce každé generace dochází k velkým změnám. Zatímco moje maminka vzpomíná na svůj silný zážitek, kdy poprvé slyšela z domácky vyrobené krystalky vysílání Československého rozhlasu, a dnes v devadesáti letech užívá mobil, tak i mně se vybavil osobní zážitek s telefonem. Po dvouleté lhůtě od podání žádosti nám byla v roce 1997 do domácnosti zavedena telefonní linka. Technické vymoženosti jsme si moc neužili, červencová povodeň nám ji zase vzala. Za pouhé dva měsíce byla síť zrekonstruována. S kým sdílet radost z prvního telefonního hovoru? Voláme manželům Titěrovým. Vícekrát mi později tento oboustranný zážitek připomenuli. Vývoj nelze zastavit. ICT nám vstoupily do života. Méně se čte a méně se čerpá z primárních pramenů. Učitel nepřehlédne, že se to promítlo do ústních i písemných projevů studujících. Generace sklopených hlav už píše víceméně jen na klávesnici a s opravou pravopisu se spoléhá na word. Důsledkem velkých změn ve vývoji společnosti je i nárůst vzájemné kritičnosti mezi generacemi. Učitel se stal spíše průvodcem než jediným zdrojem poznatků a přirozenou autoritu u svých studentů si musí opravdu zasloužit. Biblická škola, dnes Vyšší odborná škola sociální a teologická Dorkas, připravila přes tři stovky absolventů. Popřejme jim, aby úspěšně využívali to, čím se je škola snažila pro praxi i pro život vybavit. A hlavně nastartovat k celoživotnímu osobnostnímu i profesnímu rozvoji. Darina Málková Mečkovská Když tak vzpomínám na školu Dorkas, je mi moc líto, že to vše po třiceti letech končí. Slýchávala jsem příběhy drahé Evy Titěrové, babičky mého manžela, když jsme jezdívali na rodinnou dovolenou na chalupě v Beskydech. Dokázala hodiny povídat o tom, jak s manželem Pavlem Titěrou měli touhu po sametové revoluci založit biblickou školu, s podporou církve Bratrské jednoty baptistů, kde lidé budou studovat Boží slovo a šířit evangelium dál do světa. Viděla jsem to nadšení a radost v jejích očích, když mluvila o studentech na biblické. Toto nadšení dokázala přenést i na svého vnuka, následně mého muže Tomáše Mečkovského, který tuto školu také absolvoval. Stal se z něj sociální pracovník, a své sociální schopnosti a srdečný a trpělivý vztah k lidem poté využíval jak při práci s postiženými klienty v Česku, tak po několik let ve své práci pečovatele o seniory ve Velké Británii. Zasáhla jej však závažná nemoc, na niž Výlet po Olomouci, 2008 po operaci zemřel. Více z našeho života jsem napsala do knížky Pestrobarevná bázeň, což je sbírka Tomášových básní, kterou jsem uspořádala k vydání u Brněnské tiskové misie v roce Krátce po mém návratu z Londýna do Olomouce mi byla nabídnuta práce učitelky na této škole. Učila jsem na Dorkas anglický jazyk tři roky. Musím říct, že zde panovaly již od začátku blízké vztahy, pan ředitel Petr Hlaváček vytvářel přátelskou atmosféru jak pro učitele, tak studenty. Člověk má pocit, že škola byla jako rodina. Celkový přístup vedení byl velmi vstřícný, a myslím, že každý Vedení školy s vyučujícími,

28 Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha. (Bible, Římanům 8,28) J. Slabý, J. Kašper, E. Titěrová, D. Holoušová, absolutorium 2001 člověk se zde cítil vítaný a cítil zde přítomnost Boží lásky inspirovanou vírou v Ježíše Krista. Můžu jmenovat věrné manžele Pípalovy, Lenku Staňkovou i paní Dvořákovou. Když jsem se dozvěděla, že se škola bude muset zavřít kvůli stále menšímu počtu studentů, nemohla jsem několik nocí spát a uronila nejednu slzu. Život jde ale dál, my neznáme Boží cesty a úmysly. Bůh má vše ve svých rukou. Jsem vděčná za čas zde strávený. Kéž nám to je velkou inspirací do života. J. Dvořáková, Z. Kostrhonová, D. Navrátilová, J. Mareš, J. Slabý, absolutorium 1998 Jaroslav Mareš Rád využívám této příležitosti zavzpomínat na Biblickou školu. Na škole jsem vyučoval ve školních letech , kdy jsem se ze svého rodného města Olomouce přestěhoval do severních Čech. Vyučoval jsem německý jazyk. Rád jsem jezdíval do školy na kole, které bylo v té době mým oblíbeným dopravním prostředkem. Chci pozdravit všechny své milé studenty, na které rád vzpomínám, jakož i na společné hodiny německého jazyka a na rodinnou atmosféru, kterou jsem na jiných školách nezažil. Ve své kralické Bibli mám stále založené děkovné přáníčko a z druhé strany osobní poděkování od Jany, Hanky, Lenky, Emily a Barbory. Doufám a věřím, že vědomosti a zkušenosti získané na této škole uplatňují absolventi ve svých profesních i osobních životech. Drž se toho, co máš, aby nikdo nevzal koruny tvé. (Bible, Zjevení Jana 3,11) Magda Mečkovská Když mě sestra Titěrová v roce 2002 požádala, jestli bych učila Katechezi, bylo to zrovna v době, kdy náš nejmladší měl pár měsíců. Byla jsem hodně unavená a nedovedla jsem si představit, že bych mohla vyučovat. Nakonec jsem přece jen kývla s důvěrou, že to zvládnu. Díky tomu jsem se naučila nové věci, oprášila, co jsem znala z dřívějška, zavzpomínala jaké to bylo, když naši kluci chodili do Nedělní školy. Používala jsem totiž jejich deníčky jako ukázku pro studenty. Přínosem bylo i to, že jsem se dostala mezi mladé lidi-studenty a mohla jsem trochu poznat jejich názory a přemýšlení. Jiná stránka věci je, že ne všechny to bavilo, protože předpokládali, že tento předmět nikdy potřebovat nebudou. To mě zase nutilo učit a zaměstnávat je tak, aby byli spokojeni všichni aspoň trochu. Takže nelituji toho, že jsem na výuku Katecheze nakonec kývla. Michal Poláček Co se ukrývá za zdmi žluté budovy, která na skalnatém výběžku nahlíží do městského parku v centru Olomouce? Tyto a jiné otázky mne kdysi provázely, když jsem míjel historické hradby Bezručových sadů, Blažejské kamenné schodiště, či Michalský výpad. 26

29 Dnes už vím, že se nejednalo o žádné restaurační zařízení, mučírnu nebo soukromé sídlo. V domě s jeho typickou žlutou fasádou sídlila sociální a teologická škola Dorkas. Shodou okolností škola, která se svým vlastním příběhem stala součástí mé jedné životní etapy. Měl jsem tu příležitost a za zdmi oné budovy jsem spatřil nejen její vnitřní prostory a uspořádání, ale také zažil její pravidla a řád, poznal tváře učitelů i studentů, snažil se pochopit příběhy a životní osudy studentů a v neposlední řadě gratuloval všem, kterým se podařilo získat titul DiS. A jaké to bylo? Určitě nezapomenu na pravidelnost každotýdenního zasílání školního rozvrhu, ve kterém mne studijní referentka mile upozorňovala na plnění povinností vůči škole. Stejně tak mi zůstávají v paměti vchodové dveře do školy, nespočet schodů do nejvyšších pater a uspořádání jednotlivých tříd, včetně auly a knihovny v přízemí. Studenti už budou vědět, že k mému působení na škole je spojován začátek odpolední výuky vždy v 14:10 hod., pravidelný podpis každého studenta do prezenční listiny, stejně tak můj odmítavý postoj vůči zvonění. Už dnes také studenti vědí, že pocházím z velkoměsta, nemám žádné domácí zvíře a vyhledávám aktivní dovolenou. Vzpomínáte, proč jsme si o tom povídali a jak? Pevně doufám, že ještě dnes studenti dokáží také spojit jedním tahem čtyřmi rovnými čarami devět bodů a odhalit kouzlo nadhledu. Neméně zajímavou zkušeností bylo opakovaně se seznamovat se jmény, přiřazovat je k jednotlivým tvářím a jejich rozmístěním ve třídě, poznávat zaplněné zadní lavice s prázdnými předními stoly (vhodné tak na sednutí). Bylo toho mnoho, kdy se kloubil teoretický výklad v kombinaci s příklady z praxe nebo v kombinaci s videofilmy, praktickými cvičeními či hrami k poučení. Mísily se chvíle pasivního naslouchání, aktivnějšího doplňování nebo stresu u zkoušek a zápočtů. Jak to tak na světě a ve škole chodí, byly to chvíle naslouchání, poznávání, reptání a nadávání, píle i lenošení, zoufalství i naděje, odříkání a úsměvu. Zkrátka, byl to čas, který jsme si vzájemně věnovali, a ve kterém jsme společně procházeli každý svým životním osudem. Výuku ve třetím ročníku a rozloučení se studenty jsem končil přáním (doporučením) z knihy Roberta Fulghuma. Rád bych proto i v této chvíli, v čase naplnění působení školy Dorkas, popřál znovu těmito slovy každému z Vás: O všechno se poděl; hraj fér; nikoho nebij; uklízej po sobě; když někomu ublížíš řekni, promiň; splachuj a hlavně nikdy nezapomeň na dětské obrázkové knížky a první slovo DÍVEJ SE. Výlet do Vídně, 2012 Jana Pražská Vážení absolventi, moji milí současní i bývalí kolegové. Na naší škole Dorkas jsem učila a pobývala velice ráda. Prošla jsem všemi zaměřeními školy a potkávala se tak se všemi absolventy i kolegy. Do školy jsem nastoupila hned ve druhém roce její existence v roce 1992 za vedení bratra a sestry Titěrových. Pan ředitel ThDr. Pavel Titěra byl ve své funkci velmi dobře doplňován manželkou Evou. Právě ona měla pozitivní vliv na svého manžela, Jana Pražská,

30 Eva Hejdušková, Michal Poláček, absolutorium 2015 který byl akční ředitel a teolog. Sestra Eva stála pevněji na zemi a pomáhala studentům duchovně a radila jim i v běžných životních situacích. Když se podíváme zpět, jak rychle po listopadu 1989 rozjeli takový náročný projekt, jako byla škola budovaná na církevních základech, tak měli vždy můj obdiv. My učitelé, jsme byli během let vícekrát vystaveni nezbytnosti pracovat na nových koncepcích, kdy škola přecházela ze zaměření teologického a zdravotnického na zaměření pastorační a sociální. Sylva Špačková a Darina Málková Mečkovská, absolutorium 2016 Já osobně jsem ráda za roky, kdy jsem mohla sledovat studenty od prvního ročníku, kdy byli ještě nevyzrálí, až do třetího ročníku, kdy z nich byly hotové osobnosti a pevní křesťané. V posledních letech se měnily osnovy, a tím se měnilo i množství odučených hodin a moje vztahy se studenty již nebyly tak blízké, protože jsme spolu prožili méně času. Snad proto se vracím ve vzpomínkách na ročníky, které pořádaly vánoční večírky, které byly plné mladické radosti a křesťanské vyzrálosti. A také na důvěru, se kterou se mnou studenti řešili zdravotní problémy své nebo v rodině. Ale určitě, za těch 26 roků, které jsem prožila ve škole, mohu vzpomenout na hodně nových kazatelů a sociálních pracovníků, které škola vychovala. A je to pro mě krásný pocit, moci se takto ohlédnout. Čím jsem starší, tím více smutním i po příležitosti, být ve společnosti tak ekumenické. Zvláště, když si vzpomenu, že takové spojení bylo vždy bez problémů. Mrzí mě, že škola končí. Myslím, že její význam nebyl pouze vzdělávací. Zejména pro evangelikální církve měla škola význam při výchově nových církevních pracovníků v církvi i pro evangelizaci v těchto církvích i ve městě Olomouci. Škola končí a pro mě zůstává prázdné místo, nejen zde na Blažejském náměstí, ale i v mém srdci. Karla Rašnerová Jakým způsobem se loučíte s něčím, co máte rádi? S blízkými lidmi, s milým prostředím nebo s nádherným posláním, které Vás naplňuje? Co Vás napadá? Jaká nacházíte slova, jaké pocity? Mohu se s Vámi podělit o slova a pocity, které provází mne? Děkuji škole Dorkas v Olomouci za všechno, co pro nás znamenala, znamená a bude znamenat. I když jsme se museli smířit s tím, že dochází k ukončení její dlouholeté činnosti, naštěstí se v rámci jejího fungování vytvořily hodnoty, které díky nám všem realitu jejího konce přesahují a budou nás i nadále pozitivně ovlivňovat. Děkuji svým kolegům za výbornou spolupráci, za bezpodmínečnou vstřícnost a za nová přátelství, která byla navázána. Děkuji všem studentům za motivující inspiraci, za aktivní porozumění a za vzácné chvíle, kdy jsem směla být součástí jejich světa, který je plný krásných okřídlených snů, ale mnohdy i vítězných životních bitev. 28

31 Moje slovo na rozloučenou tedy zní: DĚKUJI; a vyjadřuje můj osobní vztah k této škole i k tomu, co pro mne znamená být její součástí. Děkuji také za možnost přispět do tohoto almanachu a věřte, že tak činím s láskou. A právě LÁSKA, to je ten můj pocit. A za tu lásku děkuji. Jindřich Slabý, 1998 Ivan Ryšavý Učitel psychologie byl na Dorkas v luxusním postavení. Učitelé jiných oborů mohli slýchat od studentek (občas studentů): To se mě osobně netýká, to nebudu potřebovat. Ale psychické procesy má každý a tak se nutně obsah předmětu týkal každého. Pan ředitel, když zápasil o pozornost některých studentek pro biblické předměty, mi posmutněle říkával: Vy to máte dobrý, váš předmět se dotýká jejich životů... A opravdu dotýkal, měl funkci informační i formační. Vlastně nejen on. Sociální psychologie dobře popsala, jakou moc má skupina. Když roli vůdce obsadí zralá osobnost, obklopí ji několik podobných. Když ony tvoří hlavně skupinové klima, skupinové normy, skupinový tlak. To se často stávalo. Ne vždycky, každá třída byla jiná. Vedle harmonických osobností, často s pevným církevním zázemím, tam byly i jiné, se složitým životním příběhem a potlučenou duší. Když ale ty první udávaly tón, ty druhé to do sebe sály, během tří let se v jejich očích začal objevovat lesk, v chování radost a ještě víc férovosti. Je na jednu stranu smutné psát příspěvek do sborníku školy, která končí svůj život. Na druhou stranu je tu plnost: díky takovým třídám, o kterých píšu, to mělo smysl. Když jsem se vždycky v září seznamoval s prvním ročníkem, zpestřil jsem to pro ně i pro sebe hrou, odkoukanou z jednoho televizního pořadu. Student řekl o sobě základní věci a potom ještě: Kdybych teď mohl hodinu mluvit s jakýmkoli člověkem, žijícím či nežijícím, z kteréhokoli místa planety, z kterékoli doby kdo by to byl? To bylo zajímavých lidí za ta léta. Jeden/jedna mezi nimi jednoznačně dominoval: babička či dědeček. Většinou už nežijící. Hle, tak prarodiče tolik znamenají pro dnešní mladé lidi. Jak nadějné! Jak zavazující pro nás, kdo se jimi stáváme! Jedno cvičení v rámci vývojové psychologie se týkalo hledání identity v adolescenci. Na tabuli se objevily tři dráhy s deseti stupínky od 1 do 10. Jedna vyjadřovala, jak daleko je studentka v hledání profesní identity, druhá erotické (nakolik má jasno, jestli chce žít v partnerství a mít děti, jak daleko je v hledání toho pravého ), a třetí filosofické či náboženské (nakolik má jasno, jaká je podstata světa a o co jde v životě). Potom jsme se otočili zády k tabuli a studenti tam postupně chodili a na ty tři dráhy zapisovali svoji polohu: jak daleko jsou v hledání té které identity. Že všichni byli zády, tak neviděli, kdo co píše. Na konci jsme se otočili a viděli výsledek. Vždycky tak různorodý! Někdo na samém začátku, někdo u cíle. Zprvu jsem zadával, aby studenti nakreslili kolečko na některém ze stupňů. Jeden ročník ale měl nápad, že každý student udělá jinou značku: jeden kolečko, jeden hvězdičku atd. Tak jsme mohli vidět i to, jak každý z nich to má různé u různých identit. Ivan Ryšavý a Eva Zakouřilová, absolutorium,

32 Výlet do Krakova a Osvětimi, 2012 Od té doby už jsme to dělali v každém ročníku tak. I pak byla ohromná různost. Jeden student byl na 10 v oblasti lásky a rodiny, na 2 v oblasti profese, na 6 v oblasti filosofie či víry. Vyrovnaně všude zhruba stejně, pokud si pamatuji, to neměl nikdo. Která z těch tří identit byla nejméně pokročilá? Jednoznačně profesní. Nejspíš se tam odráželo, že na Dorkas šli často studovat ti, kteří jinde neuspěli. A hle, velká část z nich nakonec šla dělat sociální práci a dělá ji dobře. I v tom vidím doklad: Dorkas žila krátce, ale smysluplně. Výlet do Rychlebských hor, 2013 Každý blok výuky jsme začínali tak, že pověřený student zopakoval látku z minulých hodin; postupně se všichni vystřídali. Často se stalo, že student s pedagogickým talentem inspiroval spolužáky k pozoruhodným výkonům. Poslední ročník, který letos absolvuje, měl ke každému opakování PC prezentaci. Vtipné obrázky, hádanky, kvízy. Z těch mnoha opakování jsem se od studentů učil a v dalších letech něco z jejich invence převzal do svých výkladů. Tak také vtip, který zařadila do svého opakování před lety Noemi. Tématem byly metabolické vlivy na náladu. S jistým ostychem se studentka zeptala, jestli může říct vtip, který je k věci. Dal jsem svolení. Zazněla hádanka: Jaký je rozdíl mezi teroristou a ženou v premenstruační tenzi? Odpověď: S teroristou se dá vyjednávat. Škola byla informační i formační. Hlavně ten druhý pól se neztratí, žije nějak dál, absolventi a absolventky zase formují další lidi. My vyučující jsme měli tu výsadu, že jsme něco k tomu mohli přidat. Jindřich Slabý Nečekejte ode mne nějaké přesné časové údaje. Nechci přispívat k historii školy, ale přinést jen hrst dojmů, které se mi nesmazatelně vryly do duše. Někdy koncem 90. let mne povolal zakladatel a ředitel Biblické školy Pavel Titěra, abych se u nich ujal výuky řečtiny. Protože jsem byl zrovna volný a Nový zákon s jeho originálním jazykem je mojí parketou, rád jsem pozvání přijal. Již první ranní chvilka vedená Pavlem Titěrou byla pro mne hlubokým zážitkem. Bylo cítit, že všichni její účastníci jsou zapálenými křesťany, a to určovalo celkový charakter školy. Začala nová etapa mého života. Přišel jsem mezi své, domů. Postupně mně ve škole přibývaly další úkoly: výuka hebrejštiny (musel jsem si ji důkladně oprášit), úvod do Starého zákona, staro- a novozákonní exegeze, věrouka, někdy také české dějiny a němčina. Nezapomenutelné jsou chvíle, kdy jsem s pokročilými studenty sedával nad původními texty Starého a Nového zákona. Jakub Pszczolka, Dušan Bednář, Marek Ryšánek, Václav Meruňka, Michal Petratur, bratři Tomáš a Pavel Mrázkové, Alena Ondrůšová, Lenka Podešvová, Jana Škrobáková, Jiří Felcman a další tvořili kruh, ve kterém jsme čím dál hlouběji pronikali do moudrosti Božího slova. Ve funkci ředitele později nakrátko vystřídal Pavla Titěru Dobroslav Stehlík a po něm natrvalo už se ujal funkce Petr Hlaváček. Za něho se přednášky a teologické semináře svou vědeckostí vy- 30

33 rovnaly vysoké škole evangelické teologie. Pamatuji se, že jsem nějaký čas byl i zástupcem ředitele školy a třídním učitelem v některém ročníku. Ve škole se vyskytly i tři výborné němčinářky, Eva Michálková, Kateřina Weiserová a Květa Kotrlová, s nimiž jsme při absolutoriu opustili dané osnovy a volně konverzovali, až nás předseda komise musel zarazit. Naprosto nezapomenutelné jsou pro mne letní pobyty v Karáskovic chalupě na Damašku v Pusté Rybné. Jakoby výjimečný duch lásky k Pánu Ježíši obou původních majitelů chalupy spočíval na všem, co se pod její střechou i v jejím okolí dálo. Reakce mých studentů, ať ústní, či mnohé písemné, které s pietou uchovávám, mne přesvědčovaly o tom, že svou práci dělám dobře. Ať šlo o cokoliv, vždy jsem se snažil o to, aby v mých přednáškách a seminářích dominoval Ježíš Kristus, Ukřižovaný a Zmrtvýchvstalý. Jak léta šla (sloužil jsem ve škole zhruba šestnáct let), ubývalo obrácených studentů a přibývali lidé, kteří dosud nebyli dotčeni křesťanskou zvěstí. Po jedné mé starozákonní přednášce mi sdělil přítomný Ivoš Stanko, že moje přednáška byla posluchačům španělskou vesnicí. Bylo mi jasné, že je třeba začínat s abecedou Božího slova a svoje přednášky zaměřit evangelizačně. V roce 2004 byla ukončena nabídka speciální teologické větve ve 3. ročníku a nadešel soumrak jedné nádherné etapy v mém životě. Škola letos zaniká, tak jako zanikly kvetoucí sbory ve městech Efez, Smyrna, Pergamon, Thyatiry, Sardy, Filadelfia a Laodikeja. Duch svatý však nepřestal působit a přestěhoval se do sborů, kde duše plápolají touhou horoucí slavit tu krev drahou pro nás tekoucí. Za vše krásné a milé, za upřímné přátelství a nefalšovanou lásku, které jsem z Boží milosti směl ve škole prožívat, díky našemu Pánu a Spasiteli, jemuž s Otcem a Duchem svatým, čest a sláva navěky. Pavel Slepička Začíná hodina filosofie. Někteří studenti s ledabyle hranou snahou vypadat zúčastněně čekají na oběd, jiní se těší na dnešní AHA moment. Mým cílem není ani tak studentům rozšířit spektrum názorů o další akademicky hodnotné pohledy (z čehož mě někteří podezřívají), ale přimět je k osobní reflexi. Přínos pro život přináší právě ono: Co já s tím udělám? Ano, obnáší to jisté nároky na vlastní mentální angažmá, nicméně tříbení vlastních názorů, trénink argumentace, případně pokládání si dobrých otázek, za to stojí. Filosoficky významná témata poskytují k tomuto záměru Marie Svobodová, 2019 skvělá východiska. Budoucí uplatnění absolventů v sociální sféře vede nutně ke kontaktu s různými životními situacemi, dilematy či konfliktními klienty. Lidé, holt, mají své představy o tom, co je pro ně dobré, spravedlivé, co by chtěli Ne vždy to odpovídá předpisům, obecnému dobru případně realitě. Kdo je ale připraven, není překvapen. Filosofům můžeme být vděční, že nám prošlapali cestičky, historie jejich myšlenkové konstrukce prověřila a my můžeme sklízet výsledky. Bylo by bláznovstvím očekávat, že když budeme dělat všechno pořád stejně, dosáhneme jiných výsledků. Natáčení České televize,

34 zmateným vlastně moc fandí. Což jim ovšem nebránilo si některé studenty pozvat na říjnové opakování. Na Dorkas jsem učil pouze sedm let. V posledních letech jsem mohl zpovzdálí pozorovat postupný úbytek studentů a hledání dalšího směřování školy. Obdivoval jsem vedení a všechny učitele, brali vážně práci, kterou dělali tváří v tvář vidině konce tak aby i poslední ročníky studentů mohly odcházet do světa sociální práce lépe připraveny. Budu na školu vzpomínat jako na místo, kde jsem se sám mnohému naučil a kde se formovaly životy studentů, kteří dnes pomáhají lidem po celé České republice. Z. Faldynová, J. Skopalová, I. Hamplová, absolutorium 2004 Proto jsou naše hodiny filosofie cennou příležitostí nechat se inspirovat ke změně. A to se vyplatí :-) Dalimil Staněk S lidmi z Dorkas jsem přišel poprvé do styku během několika letních soustředění, kterých jsme se s mou milou manželkou Lenkou zúčastnili. Na jednom z nich mi u táborového ohně Petr Hlaváček nabídl místo učitele. A tak se Dorkas stala prvním místem, kde jsem měl možnost pravidelně učit. Jsem za tuto zkušenost velmi vděčný. Naučila mě hodně. Už když jsem byl malý chlapec, byli pro mě učitelé vzorem. Snil jsem o tom, že jednou budu tím, kdo bude stát u tabule a vykládat něco zajímavého a život proměňujícího. Vážím si toho, že jsem dostal šanci právě na Dorkas v rámci předmětu Praktická teologie. Dýchala tam na mě podobná domácí atmosféra, na jakou jsem byl zvyklý ze svého studia na Evangelikálním teologickém semináři v Praze. K Dorkas jsem měl bližší vztah i díky Lence, která na studijním oddělení pracovala. Vždy když jsem tam šel, tak jsem věděl, že potkám někoho známého z našeho sboru nebo z ekumeny. Užíval jsem si učení studentů třetího ročníku, kteří už byli starší, měli jasnější představu, co chtějí, mohli navazovat na poznatky z předchozích let a směřovali k závěru studia. Společně jsme přemýšleli nad propojením teologie a psychologie a řešili praktické otázky a výzvy života. Při absolutoriích bylo znát, že všichni učitelé se se studenty osobně znají, a i těm nervózním a trochu Marie Svobodová Každý příspěvek v publikaci, která shrnuje určité období, je méně zajímavý, pokud se pouze pokusí přesně popsat dění, které nebylo výlučně v jeho rukou, ale bylo v konečné podobě výsledkem práce celého kolektivu. Chci touto úvodní větou vyjádřit přesvědčení, že úspěch každého konání v této škole byl výsledkem společného úsilí a snahy o vzájemné porozumění. Co činí školu školou obecně? Bez čeho by škola ztratila podobu a bez čeho by nemohla být po dobu své existence? Samozřejmě jsou to učitelé, studenti a zázemí školy. Všechny tyto prvky tvoří neoddělitelnou součást. Velkou zodpovědnost v celém procesu má učitel pedagog. On není jen odpovědný za postupné vzdělávání studenta, ale i za výchovu, jejímž cílem je co nejlepší začlenění absolventa do společnosti. Student je pak dalším subjektem, bez něhož by nemohl být učitel učitelem a škola školou. Student je studentem proto, aby se učil, vzdělával a získával i praktické zkušenosti s cílem následného uplatnění ve svém oboru. Ne všichni uchazeči o studium přicházejí na různé typy škol s konkrétní představou svého dalšího uplatnění v životě. V tomto ohledu jsem během svého působení ocenila určitou výjimečnost této školy. Samozřejmě výuka ve třetím, posledním ročníku byla výhodou. To už obvykle student má konkrétní představu. Stejně mojí výhodou byl obor, se kterým jsem měla studenty seznámit a dát jim základy pro další orientaci. V mém případě to znamenalo zprostředkovat základní informace o neziskovém sektoru, o jeho významu pro společnost a o principech procesů v organizacích. Je to obor, ze kterého lze čerpat nejen faktické znalosti, ale dává i návod pro praktický občanský život. 32

35 Právě tato souhra okolností mi v průběhu působení na škole přinesla mnoho příjemných zážitků. A to nejen, že předmětu studenti věnovali svůj zájem. Většina studentů přicházela s kreativními nápady, zvláště v námětech na různé projekty. Ať už šlo o ryze odborné náměty, nebo o zajímavě pojatý nácvik dovedností. V diskusích vyjadřovali otevřeně své názory, dávali mi nahlédnout i do současného způsobu myšlení mladé generace. Jejich morální postoje a přístup k řešení problémů jsou příslibem k optimistickému pohledu na budoucnost. A tak jsem v průběhu let i já získala mnoho cenných zkušeností. Pokud se vrátím k úvodní myšlence o všeobecném vzájemném porozumění, pak zjevná neformální spolupráce mezi pedagogy a studenty vytvořila na této škole vzájemný soulad a příjemnou přátelskou atmosféru. Na závěr bych ráda vyjádřila přesvědčení, že škola vychovala nejen celou řadu výborných empatických pracovníků, odborníků a dobrých lidí, ale svým optimistickým prostředím a atmosférou byla obohacením i pro nás, vyučující. A za to patří všem velké poděkování! Sylva Špačková Sedím, dívám se oknem třídy na pohybující se větve mohutných stromů v parku a přemýšlím. Studenti odešli a já ještě zůstávám, abych si udělala poznámky, vypila čaj a vychutnala celkovou atmosféru klidu a pokoje, která je typická pro Vyšší odbornou školu sociální a teologickou Dorkas, a díky které se škola stala Betánií pro studenty, vyučující a všechny, kteří se ve škole nacházeli. Bohužel slova, která jsem napsala, označují minulost. Němčina, kterou jsem zde patnáct let vyučovala, se přestala učit již před třemi lety a skutečnost, že škola končí, mi vhání do očí slzy smutku. Díky škole jsem zde nejen já, ale i mnozí další navázali přátelství, která přetrvají dobu trvání školy. Díky vztahům ve škole, díky školním akcím a vzájemným setkáváním jsme dočerpávali pozitivní energii. Když zavřu oči, znova vidím naše Christmas party, znova se v duchu směji veselým scénkám studentů i vyučujících, znova pociťuji zvědavost při rozbalování vánočních balíčků, opět se mi sbíhají sliny při ochutnávání vánočních dobrot. Zároveň jsem naplněna vděkem ke studentům, kteří se mnou obětavě každý rok v adventní době chodili zpívat koledy a rozdávat dárky osamělým či nemocným seniorům nejen do Domova pro seniory na Zikové ulici. Díky studentům Dorkas Pavel Slepička, 2007 trvá tato vánoční tradice již šestnáct let. Nad její budoucností však visí otazník. Nemohu zapomenout ani na závěrečná absolutoria, kde prokázali znalosti a schopnosti nejen studenti, ale i vyučující. Mnozí z těch, kteří již vpluli do víru života, se občas připomenou, aby sdíleli se svými bývalými vyučujícími úspěchy nebo i problémy. Ale nejsou to jen slzy smutku a lítosti, jsou to i slzy radosti. Radosti, že Bůh dovedl mé kroky sem do této školy, k těmto lidem, bývalým kolegům, jako byli například zakladatelé školy manželé Dalimil Staněk, absolutorium

36 bych mohla vyjmenovávat jednoho po druhém, se kterými se, alespoň na krátkou dobu, setkaly naše životní cesty. Myslím, že tato škola byla obohacením pro všechny díky poznatkům i mezilidským vztahům a přála bych si, že bude-li to vyšší vůle, aby škola a její odkaz fungovaly třeba i v jiné formě i v budoucnu. Magda Mečkovská a Vladislav Volný, absolutorium 2015 Titěrovi, nezapomenutelný vyučující jazyků, teologie a zároveň pisatel nejrůznějších článků a statí Jindřich Slabý, stejně jako ředitel školy Petr Hlaváček, který školu provedl nejrůznějšími úskalími školních inspekcí a akreditací, zástupkyně ředitele paní Jitka Dvořáková, která se především starala, aby fungovaly praxe a manželé Pípalovi, kteří se starali o materiální zajištění školy tak, že vše v pořádku fungovalo po řadu let. Velkorysost a pozitivní vztah ke škole ze strany zřizovatele (tedy BJB) umožnila studentům získat smysluplné vzdělání a zaměstnancům práci, kterou jsme pociťovali jako své poslání. Tak Karla Rašnerová, 2015 Vladislav Volný Jak jsem dospěl na Dorkas... Osmnáct let. To je magický věk, v němž člověk dosahuje plnoletosti. Osmnáct let trvala moje učitelská kariéra na Vyšší odborné škole sociální a teologické Dorkas v Olomouci. Název mého příspěvku lze vyložit dvěma způsoby. První by mohl vypovídat o skutečnostech, které sehrály nějakou roli v rozhodnutí o mém působení na škole. Dospěl jsem až tam (lokálně). Druhý způsob výkladu může naznačovat, že pedagogickou činnost na této VOŠ vnímám jako proces, v průběhu kterého jsem se stále více snažil být tím, čím jsem být měl učitelem etiky. Dospěl jsem vnitřně až do této role? Snad. Dovolte mi, abych v tomto příspěvku oba významové odstíny slova dospět, v souvislosti se svým působením na škole, krátce okomentoval. K výuce etiky na Dorkas mě pozvaly dvě dle mého názoru nejvýznamnější osobnosti, se kterými jsem se na škole později setkával. Byli to ředitel Mgr. Petr Hlaváček a učitel Starého zákona ThDr. Jindřich Slabý. Poprvé jsem před studenty předstoupil v roce Pro mě osobně to bylo období studijních povinností, spojených s doktorandským studiem na Cyrilometodějské teologické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Tehdy mi bylo 27 let a mezi mnou a studenty nebyl velký věkový rozdíl. Tato skutečnost přispěla k tomu, že jsme se s některými studenty seznámili a setkávali i na neformální úrovni, některé z nich jsem později dokonce oddával, s některými se setkávám dodnes. První dvě generace mých studentů (studenti z let ) byly v Bibli velmi dobře zorientované. Stačilo například zmínit biblický odkaz Jan 3,16 a každý z nich znal tento verš nazpaměť. Ba co více, mnozí studenti znali zpaměti Desatero, dokázali převyprávět příběh o milosrdném Samaritánovi, anebo citovat některé Ježíšovy výroky z Nového zákona. Tyto kompetence, které si studenti přinášeli na školu ze svých domovských církví, se rok od roku 34

37 vytrácely. Přicházeli studenti, pro které vůbec nebylo jednoduché hovořit o jejich křesťanské identitě. V roce 2010 jsem si pohrával s myšlenkou, že napíši pro etiku skripta. Nestalo se tak. Důvody byly dva: První důvod byl, že cílová skupina studentů byla stále více sekularizovaná a druhý důvod byl, že rozmach bioetických témat zmařil mé představy o díle, mapujícím aktuální témata. Předmět Křesťanská etika se časem změnil na Etiku a já jsem mohl studijní poznámky z prvních desíti let zařadit do jednoho ze spodních šuplíků a už je nikdy nepoužít. Proměny doznaly také metody výuky. Jestliže v prvních letech jsem si vystačil s frontální výukou ve stylu: učitel přednáší, studenti si zapisují; v následujících letech jsem se snažil dávat stále více prostoru interakci se studenty, ptal jsem se na jejich názory, naslouchal jejich argumentům. Čas, v průběhu kterého se studenti dokázali soustředit, se taktéž rok od roku zkracoval. V posledních letech si již nedovedu představit přednášky bez powerpointových prezentací. Žertem bych mohl poznamenat, že bych se vůbec nedivil, kdyby se po roce 2020 studenti seznamovali s etickou problematikou formou komiksů. Závěrem bych rád poděkoval za pozvání k tomuto jednogeneračnímu učitelskému experimentu, který velmi výrazně ovlivnil můj život, odborné směřování, způsob, jakým jsem učil, relaxoval a snad i trochu dospíval. Eva Zakouřilová Školu Dorkas znám 26 let. Vlastně celou dobu, co jsem v Olomouci. Nejdříve jsem ji vnímala pouze jako jednu z olomouckých škol, poté jako školu, jejíž studenti u nás (tehdy ještě na Okresním úřadu v Olomouci) tu a tam vykonávali praxi, pak jako školu, do níž odešla pracovat z místa kurátora okresního úřadu moje kolegyně a kamarádka Jitka Dvořáková, a nakonec jako školu, kde jsem přijala místo externího učitele pro výuku Mediace. Co však je s touto školou spojeno od samého počátku jejího vzniku, je specifická atmosféra. Milá, klidná, vstřícná, vlídná, přátelská, až rodinná. Dýchala na každého ve všech prostorách, ve všech aktivitách, na všech poradách. Z celé historie školy i ze zkušeností dřívějších pedagogů a studentů je nepochybné, že tuto mimořádnou vlastnost škola Dorkas nikdy nepostrádala. Dokázala tím zprostředkovávat studentům nejen kvalitní přípravu na odbornou kariéru, ale i zušlechťování toho lidského v nich. Mnohokrát jsem v duchu oceňovala lidský, obětavý Miroslav Hodina, 2011 a poctivý přístup vedení i pedagogů ve vztahu ke studentům, k hledání možností individuální pomoci ve vyučování i mimo něj. Společné porady se tak pro mě stávaly milým zastavením v pracovním shonu a pohlazením po duši. Nyní celá řada absolventů této školy zase pomáhá jiným, a to na různých pozicích v sociální práci a v sociálních službách. A mnozí velmi úspěšně. I na našem oddělení péče o rodinu a děti Magistrátu města Olomouce jsou dva z mých skvělých kolegů absolventy této školy. Bohužel všechno jednou začíná a jednou končí. Hezké vzpomínky i nabrané zkušenosti nám však zůstávají. Nám pedagogům i našim studentům, kterým do dalších let přeji, aby všechno to dobré, co ze školy nasáli, včetně té prima atmosféry, dokázali šířit i mimo její zdi. Tak vlastně nikdy nezanikne. Jsem ráda, že jsem mohla být alespoň nepatrnou součástí. 35

38 PERLIČKY VYUČUJÍCÍCH Učitel sociálního práva: Sociální pracovník nemůže být blbý, klient může. Tamara Svobodová: Já si myslím, že hlavním účelem manželství je vychovat manžela. Jaroslav Pípal při hodině praktické znalosti SZ: Kdyby byli lidé žili tak, jak je to popsáno v Písni písní, tak by bylo na světě Dokončit tuto větu nestihl, protože jedna studentka vyhrkla Hodně dětí. Jindřich Kuja: Normální je mít srdce na pravém místě, což je vlevo. Jindřich Kuja: Stalin byl atlas duševních chorob. Lenka Doleželová poté, co viděla hromadu indexů, které má podepsat poznamenala: Tolik vás tu nikdy nebylo! Lenka Doleželová: V dětství jsem chtěla být popelářem jako každý správný chlapeček. Jan Kašper: Někteří mniši naprosto nevhodně holdovali celibátu. Jan Kašper poté, co objevil ve třídě polovinu studentů, prohlásil: Prosím vás, co se tady děje, má to charakter sabotáže, nebo co? Jan Kašper: Pán Bůh stvořil auto s brzdou. Naděžda Špatenková v rámci hodin Sociální patologie: je mnoho dětí, kterých jsou plné domovy důchodců, a ty nejsou právně volné. Naděžda Špatenková: muňky nemají ohlašovací povinnost a nejen sexuálním člověkem jsou muňky přenosné. Jana Pražská při hodině Zdravotních nauk: máme vlastně hodně druhů prachů. Boris Mrňa: ti alzheimerovci si nic nepamatují, ale vůbec jim to nevadí, a blbnou a blbnou Petr Hlaváček v hodině Nového zákona: Satan je velkou opicí Boží Herodes byl prdlej. Petr Hlaváček: Tam, kde vdovy nejsou zaúkolované, tak vám budou různě roznášet drby, apod. Petr Hlaváček: při pobytu na Pusté Rybné: Více vět souvětí, více žen soužení. Marie Svobodová při Základech ekonomiky: Nikdo nesmí originál účetního poslat někam Miroslav Hodina: No, tak to by se mi vnitřně krčil nos. Miroslav Hodina: By se mi uvnitř hlavy udělal velký vykřičník. Miroslav Hodina: Já mám hlad, ještě než dojím. Eva Titěrová: přirozená úchylka. Jitka Dvořáková během hodiny Metod sociální práce: Ze všech těch záznamů musí být dělané rozhovory. Jitka Dvořáková: Paní Dvořákové se jednou podařilo provést do třídní knihy zápis: Prase se skupinou, nicméně se vzápětí opravila (písmeno s bylo opraveno na původně zamýšlené x). Martin Přibyl: Kdyžtak mluvte nahlas, já vím, že já mluvím potichu Martin Přibyl při hodině Problematiky menšin: Moje babička a můj dědeček byli vždycky bílí z obou stran. Boris Mrňa během hodin psychiatrie: Při příčetnosti je na klientovi spáchána ochranná léčba. 36

39 37

40 38

41 VZPOMÍNKY ABSOLVENTŮ Jana Jurčová 1993 Je to už tak dávno. Pre nás, ktorí sme zažili aj trochu socializmu, to bolo takmer zázračné potom, čo bolo kresťanstvo tolerované len v príslušných cirkevných zariadeniach, sa zrazu otvorila Biblická škola a dokonca zaradená medzi všetky ostatné nadstavbové štúdiá patriace rovno pod Ministerstvo školstva vtedy ešte Československej, tuším federatívnej republiky! Pocity nadšenia, vzrušenia, zvedavosti, trocha nesmelosti z nových spolužiakov i pracovníkov školy pekná budova na krásnom mieste prvé stretnutia, zoznámenia po česky, po slovensky, po maďarsky bratr ředitel a tetička Titěrová, ale aj ostatní milí zamestnanci školy a vyučujúci, spomedzi ktorých mali niektorí veľmi blízky a pozitívne vnímavý vzťah k nám študentom Spomínam na to ako na jedno z najkrajších období môjho života. Zdá sa mi, že sme ako spolužiaci bolo nás, tuším, 23 pomerne rýchlo vytvorili veľmi dobrý kolektív a dokázali sa prijímať so svojimi osobitnými črtami. Vynárajú sa mi spomienky na sestry, ktoré boli štúdiu obzvlášť oddané a hlbšie sa venovali rôznym teologickým rozborom; na bratov, ktorí to s učením až tak nepreháňali a venovali primeraný čas napr. športu, rozvíjaniu vzájomných vzťahov, návšteve rôznych stravovacích zariadení alebo vybavovaniu istých záležitostí v podniku Orion; na zapálenú skupinku spolužiakov, ktorá pricestovala zo severozápadu Čiech; na pravoverných bratov z moravskej metropoly; na domorodcov, ktorí hoci s nami nebývali, napriek tomu pekne dotvárali pestrý triedny kolektív; na sestru z južného Slovenska, ktorej jazyku sme zo začiatku veľmi ťažko rozumeli; na sestry, ktoré vždy mali pocit, že im to učenie akosi nejde, no aj napriek tomu to pekne zvládali; na sestru, ktorá sa obzvlášť príkladne starala o svojho spolužiaka a tým nám dokazovala, že určite môže existovať čiste priateľský vzťah medzi mužom a ženou no a na začiatku druhého ročníka prišli noví prváci a prvandy to by bolo na dlho. Čo sa týka učenia, to nebolo až také jednoduché: okrem hlbokých teologických predmetov cez dejiny cirkvi, latinčinu (u niektorých aj gréčtinu), angličtinu, zdravovedu sme sa napríklad dostali aj na prax k pacientom napr. k dlhodobo nemocným, do detských domovov, ale aj na operačné sály či dokonca na pitvu. A popri tvrdom štúdiu sme si užívali aj čaro nádherných parkov, pamätihodností mesta, ranného plávania (niekedy v extrémne Hodina angličtiny, 1992 skorých hodinách), ale aj iných kultúrnych akcií typu Mikuláš u Galátových či utužovací pobyt na Pusté Rybné (to som bola zrovna chorá). Trocha smutnou zvláštnosťou tohto obdobia bolo rozdelenie Československa a tak hoci sme my, študenti zo Slovenska (bolo nás, myslím, sedem), začínali štúdium ako domáci, končili sme ako zahraniční študenti. Škoda, že kvôli tomu sa naše maturitné vysvedčenie u nás na Slovensku stalo neplatným (to je moja osobná skúsenosť). Na výletě,

42 Absolutorium 1994 Absolutorium 1994 A zhodnotenie toho, čo mne, resp. nám škola dala alebo vzala? Môžem rozprávať iba za seba, pretože nemám možnosť odkonzultovať si moje vnímanie s ostatnými skvelými bývalými spolužiakmi. No nepochybujem o tom, že mnohí z nich by sa určite pridali na stranu, kde prevažujú klady. Niektorí si dokonca na škole našli svojich životných partnerov. Pre mňa to boli skvelé dva roky, bohaté na pestré rôznorodé skúsenosti v nádhernom prostredí s úžasnými ľuďmi, spomedzi ktorých ma s niektorými dodnes spájajú pevné priateľstvá. Okrem toho sa mi rozšíril obzor napr. v tom zmysle, že práve počas štúdia som začala hlbšie vnímať, že aj ako kresťania sme veľmi rôznorodí, čo je na jednej strane obohacujúce, no na druhej strane to môže spôsobovať veľké problémy a to najmä vtedy, keď chýba ochota a otvorenosť pre preskúmanie odlišných názorov. Múdri ľudia vravia, že štúdium teológie môže človeka ovplyvniť tak, že ho privedie buď bližšie k Bohu alebo práve naopak že sa človek od Boha odvráti. Zrejme to nie je také čierno-biele a určite to závisí od množstva ďalších faktorov. A naše štúdium okrem teologických predmetov pozostávalo aj z predmetov zameraných na sociálno-právnu a medicínsku oblasť, na jazyky a kto vie na čo ešte Keby ma z tých predmetov skúšali dnes, asi by som nebola úspešná. Napriek tomu verím, že všetko, čo som počas tých dvoch rokov zažila či v oblasti štúdia alebo vzťahov, pozitívne prispelo k formovaniu mojej životnej cesty. Som za to veľmi vďačná a každá spomienka na tento čas vo mne navodzuje niečo veľmi príjemné a milé. S vďakou spomínam na každé jedno stretnutie s tými, ktorých som počas toho obdobia stretla a nosím v sebe nádej a zároveň túžbu po tom, aby nám bolo ešte dopriate zažiť takých spoločných stretnutí čo najviac! Martina Růžičková 1994 Když jsem byla požádána, jestli bych nenapsala článek (např. nějakou humornou příhodu) ze studijních let na Biblické škole, neuváženě jsem přitakala. Nejsem schopna vybrat jednu příhodu, mohu jen za sebe shrnout, co pro mne pobyt na tomto místě znamenal. Asi to bude lehce patetické, protože se mi k tomuto místu vážou v podstatě jen velmi dobré vzpomínky. Vzhledem k tomu, že jsem byla jen rok věřící, když jsem do školy přišla, připadalo mi tam vše úplně super. Byli jsme teprve druhý ročník ve škole, takže jsme i s druháky dělali hodně společných akcí. Z hlediska studia se ve vzpomínkách prolínají systematické, a z pedagogického hlediska velmi hodnotné hodiny sestry Titěrové a jako protiklad k nim naprosto neuchopitelné hodiny věrouky s bratrem Titěrou, které téměř vždy začínaly otázkou: Kdo je Bůh? na kterou najít uspokojivou odpověď nebylo jednoduché. Dnes už jako vtipnou příhodu vidím situaci, kdy žákyně jdoucí na zkoušku z věrouky byla poslána se umýt, protože věřící žena přece nenosí namalované rty. Měla jsem ráda hodiny, které se týkaly všeho zdravotnického, 40

43 sociálního a psychologického. Církevní dějiny, které přednášel br. Kašper, mám dodnes schované. Naprosto jiné byly do hloubky jdoucí přednášky Nového zákona od br. Bohuslava Procházky. Bylo to pro mne první hlubší seznámení s Novým zákonem. Škola pro mne byla takovým prvním místem protikladů vnímání a praktikování víry od naprostých vzorňáků (a já k nim v té době rozhodně patřila), kteří chodili na všechny akce, plnili i věci, se kterými nesouhlasili a mysleli si, že správný křesťan rozhodně nepije žádný alkohol a netancuje, až k lehkým rebelům (což v té době znamenal tajně ukrytý alkohol či návštěva hospody). Byli jsme z různých církví (a jak to tak dnes sleduji, ještě se většina z nás někam posunula), různých povah. Zažila jsem tam opravdové dlouhé modlitební hodiny či řetězce, ale zároveň taky hodně různorodých akcí společný pobyt u Dubínů na chatě (Ditu tam kousl kůň a urval jí rukáv), hledání potravin, které jsme si dali do kuchyňky a téměř nikdy tam nezůstaly (a to i přes nápis Kdo tu něco ukradne, tomu ruka upadne. ), jak Alice tajně chovala králíka na pokoji kde to bylo přísně zakázáno, strašně smrděl, nás tam bydlelo šest a jak toho králíka paní Němcová (která dohlížela na náš úklid v pokojích) našla a králík se musel stěhovat. Taky člověk neustále potkával v různých rozích školy dvojce, které se k sobě vinuly v objetí a jelikož rohů bylo málo a dvojic hodně, docházelo k této situaci poměrně často. Vzpomínky na nákupy potravin koupě jedné švestky (protože peníze docházely), kterou nám zelinář ochotě prodal. Za mne to bylo asi nejkrásnější období mého mládí k tomu přispívala škola, můj osobní život i spousta akcí v naší zlínské mládeži. V té době jsem ještě věřila, že křesťan láskou překoná všechny neshody, problémy a že se věřící lidé přece musí nějak domluvit. Myslím, že tyto ideály by určitě k mládí měly patřit a jsem ráda, že jsem měla možnost na Biblické škole prožít 2,5 roků svého života. Pavlína Kocandová (roz. Stoupová) 1996 Když mám vzpomínat na léta strávená na Biblické škole, vybaví se mi spíše dojmy a pocity než veselé historky. Vybaví se mi setkání a konkrétní lidé, kteří naplňovali mou olomouckou přítomnost. Jsem moc ráda, že jsem mohla být téměř u vzniku vzdělávací instituce, která mě naučila mnohému, a nejen v rámci svých osnov. Sportem ke zdraví, 1996 Nejsem člověk, který se moc ohlíží zpět. Žiji časem přítomným a snažím se vyhýbat sentimentálním vzpomínkám. V případě Biblické školy udělám výjimku. Nechci tu jmenovat všechny, kteří mě ovlivnili, kteří mi pomohli, kteří mě zastavili a kteří mi pomohli rozběhnout se. Bylo by jich hodně a teď když mohu hodnotit s odstupem času, všechna setkání měla smysl. Ať už to byl Jan Nohavica, který byl naprosto úžasný už jen tím, že dokázal BÝT mezi námi, s námi a námi, nebo Marta, která mě naprosto neúnavně každé ráno tahala z po- Zahájení nového školního roku,

44 Škola v přírodě Pustá Rybná, 1996 stele (a já si do dnes myslím, že měla svatozář, protože když mi totéž provádí můj syn, chci ho zabít ). Chtěla bych tímto jen poděkovat, že tato škola poskytla prostor pro neskutečná setkání, pomohla nastartovat mou profesní kariéru, naučila mě samostatnosti a duchovní svobodě. Naučila mě vnímat, chápat a hledat to podstatné pro život. A proto všem, kteří jste byli účastni, patří velký dík za Vaši práci, lásku, vstřícnost, pokoru, prostě za to všechno, co si pamatuji, co ve mně i po tak dlouhé době přetrvává. Vánoční party, 1996 Radek Pospíšil 1996 Co mi zůstává v paměti Hned na začátek této krátké vzpomínky se omlouvám všem, kteří si to pamatujete jinak. Mně v paměti zůstává především několik těchto následujících věcí. Předně to je první den, vlastně večer, po příjezdu do školy. Byla to neděle. Na školu se postupně sjížděli studenti a studentky jak druháci tak my, prváci. Nesmělé pozdravy zanedlouho vystřídal velmi družný hovor, neboť krom docela tichých hochů a dívek se v naší třídě sešlo i několik velmi veselých jedinců. Marcela, Apolenka, Honza a další. Slovo dalo slovo a my prváci jsme si vyšli na procházku parkem a městem. Těch několik prvních hodin jakoby předznamenalo společné dny, měsíce a roky. Byli jsme spolu rádi a často. Společně jsme studovali, ale i trávili podstatnou část volného času. Převážná většina naší třídy totiž bydlela v budově školy. To umocňovalo atmosféru velké rodiny. Ač byla třída konfesijně pestrá, nepamatuji si nějaké věroučné rozbroje, osobně jsem přijal z jiných křesťanských tradic mnoho dobrého a také právě ta různost nás určitě utvářela. Umenšovala pocit výlučnosti a učila nás umění naslouchat a přijímat druhé také v jejich pojetí víry a osobité zbožnosti. Druháci, mimochodem, také pestrý kolektiv, nás velmi hezky přijali, pomáhali nám zorientovat se v předmětech a požadavcích vyučujících, připravovali nám společné večeře a my zase jim. Celá škola, budova, žila do pozdních večerních hodin. Z pokojů i auly byl často slyšet zpěv a smích, ale sdíleli jsme i osobní boje, úzkosti a těžkosti. Podporovali jsme se ve víře a na modlitbách. Brzy, snad hned druhý nebo třetí týden, se velká část naší třídy zapojila do práce s dětmi ze sociálně slabších rodin. Kdo by mohl zapomenout na Růženku Pyšnou nebo na Barnuše, Jáju a Páju a na další kluky a holky. Věnovali jsme jim čtvrteční odpoledne a příležitostně i další chvíle. Děcka to byla výborná, převážně však vyrůstala ve velmi náročných podmínkách. Do některých rodin jsme pak i pravidelně docházeli se snad naivní, ale upřímnou snahou podmínky dětem ulehčit. Na přelomu listopadu a prosince jsme všichni prváci nastoupili na praxi. Bylo to několik týdnů služby lidem nemohoucím, lidem na oddělení geriatrie (LDN) Fakultní nemocnice v Olomouci. Začínali jsme v 6.00 hodin ráno. Byla to pro nás, věkem velmi mladé lidi, zkušenost nade všecky. Mohli jsme si uvědomit, co znamená péče o člověka a v sobě vybojovat nejeden boj, kdy se tříbily naše motivy, a testovalo předsevzetí sloužit lidem. 42

45 Škola v přírodě Pustá Rybná, 1998 Škola v přírodě Pustá Rybná, 1999 Když se takto ve vzpomínkách vracím do té doby, nemohu nepocítit to, co jsme myslím všichni prožívali při hodinách bratra Jana Nohavici olomouckého evangelického faráře, který na škole vyučoval Starý zákon. Velmi nás zaujal svým nadšením pro Písmo, naučil nás spoustu hebrejských písní a především nás vedl svou laskavostí. Stejně tak vzpomínám i na Bohuslava Procházku. Vyučoval Úvod do Nového zákona a také základy novozákonní řečtiny. Protože na výuku přijížděl z Prahy, vždycky na škole strávil několik dní. Byl to pro nás svátek potkat ho v prostorách školy a přijmout z jeho duchovní moudrosti a biblických znalostí. Oba biblisté do nás zaseli důvěru v Boží slovo, k němuž máme přistupovat s pokorou. Také další vyučující nám předávali víc než potřebnou sumu znalostí. Doktorka Králová vědomí, že právo nejsou jen suché paragrafy, ale pomoc a ochrana. Magistra Dvořáková nám vedle jiného pomáhala v individuálním osobnostním rozvoji. Docentka Koluchová nám z nepřeberné pokladnice svých zkušeností posloužila jak pro budoucí profese, tak pro důležitou roli rodičů. Nemohu vyjmenovat všechny, ale všichni nás ovlivnili a myslím, že dobře připravili profesně, ale i pro další životní role. Závěrem chci vyjádřit vděčnost za manžele Evu a Pavla Titěrovy, kteří školu založili a v první části její existence s velkým nasazením vedli. Také za další pracovníky školy. Bratr Jaroslav Pípal se staral zejména o ekonomickou stránku chodu školy, ale také nám pomáhal dobrým slovem a povzbuzením. Díky mnohokrát. Taťána Pospíšilová (roz. Szkanderová) 1997 Když jsem se ve čtvrtém ročníku gymnázia rozhodovala kam dál, bylo to jak na rozbouřeném moři. Když už se vyjasnilo, že mám jít na Biblickou školu, asi z potřeby utéci před něčím, chtěla jsem co nejdál. Měla jsem možnost jít studovat do Anglie, do Norska, do Polska ale Bůh jasně ukázal na Olomouc a to mě tehdy trochu zklamalo. Takové obyčejné město. A tak blízko. Pouhých 100 km od domova! No, ale poslechla jsem. Vánoční party,

46 V učebně 2. ročníku, 2000 Biblická škola, jak se tehdy jmenovala, mi dala velmi mnoho. Mezi ty nejvýznamnější dary shůry patří manžel, dvě přítelkyně na celý život a životně důležitá zkušenost s hlubokým vnitřním uzdravením mé bolavé minulosti. U tohoto prvního a zásadního odhalení (co je čeho příčinou a jak z toho ven) mne tenkrát provázela Marta Vodáková, rozená Kolářová. Dodnes děkuji Bohu za její aktivní zájem a Boží moudrost. Bylo potřeba ještě pár dalších takovýchto hlubokých Božích zásahů, než jsem se dostala ze všeho, co mi dětství nadělilo, ale ty už jsem pak zvládala sama s Bohem. Tyto Škola v přírodě Pustá Rybná, 2001 ryze osobní Boží zásahy nejenže postupně proměnily mé vnitřní prožívání a tedy můj život, ale Bůh mě vedl dál tím, co jsem prožila, v Jeho moci a pomoci sloužit druhým. Biblická škola mi tedy svojí jedinečnou kombinací intenzivního studia Božího slova i sociálních věd dala pro mou současnou práci (poradenství) ten nejlepší základ. V tomto byla její jedinečnost a síla. Spolu s životem v téměř komunitním společenství, protkaným mnoha intenzivními chvílemi s Bohem, nás všechny zásadně posunula v osobní rovině víry i charakteru. Jedinečná atmosféra a vztahy v naší třídě jsou nezapomenutelné. Z aktivit jiných ročníků nemohu nevzpomenout třeba neoficiální školní časopis Závislák :-) Přínos takto strávených studentských let, pod laskavým vedením manželů Titěrových a br. Pípala (včetně některých nezapomenutelných osobností z profesorského sboru), je, myslím si, nedocenitelný. Nick Lica a Anna Licová (roz. Dušková) 1998 Na Biblické škole v Olomouci jsme studovali v letech Byli jsme první manželský pár, který se společně hlásil ke studiu na této škole. Pro studium tam nás v podstatě získali manželé Titěrovi, kteří byli v Aši na pohřbu kazatele Kolaříka. Teď vím, že Pán nás povolal do své služby na místo služebníka, kterého si odvolal. Jelikož jsem tehdy neuměl česky a též nebyl (Nick) občan ČR, potřeboval jsem sponzora, který by platil vše potřebné ke studiu. Protože jsme měli možnost jet do USA, hledali jsme si sponzora sami. Zpívali jsme a sloužili jsme svědectvím v několika tamních sborech, ale nikdo se nenašel. A tak jsme si řekli, že nastoupíme na školu, když nás vezmou, přestože sponzora nemáme, a když to bude finančně neúnosné, po třech měsících se to ukáže, tak skončíme. Nezapomeneme na první den školy. Bratr ředitel ThDr. Pavel Titěra nás přivítal s otevřenou náručí a s velkým úsměvem a při tom nám sdělil tu nejlepší zprávu pro nás, že se sponzor sám přihlásil. Zavolal do kanceláře a zavázal se na celou dobu studia, nebyl to nikdo z USA. Toto bylo Boží dílo, my jsme od toho okamžiku věděli, že Bůh nás na této škole chce mít a chce do nás investovat. Také nezapomenu, když jsem si poprvé měl připravit úvod k modlitbám při ranním ztišení, které bylo pro studenty povinné, a bratr ředitel mi den před tím řekl: Nicku, těším se na to, co nám zítra řekneš! A já jsem si celé odpoledne říkal: Doktor teologie se těší na mé slovo? To není možné, co já můžu říci? 44

47 Škola v přírodě Pustá Rybná, 2002 Škola v přírodě Pustá Rybná, 2002 Biblická škola byla pro mě právě školou, kde jsem se naučil něco srozumitelného říci, školou, která mě připravila na službu v církvi, a kde jsem byl duchovně ovlivněn na celý život učiteli, kteří milovali Pána, a kteří nám předali vzácné vyučování a Boží slovo jako: br. ředitel ThDr. Pavel Titěra a sestra Eva Titěrová, kazatel Bohuslav Procházka, ThDr. Jindřich Slabý, ThDr. Jan Urban, Jan Nohavica a další. Díky Bohu za tyto vzácné Boží služebníky, skrze které nás Bůh formoval, a od kterých jsme přijali hodně duchovního bohatství pro naše životy a pro kazatelskou službu, kterou s láskou dodnes vykonáváme. Dodnes z toho čerpáme a jsme za to Bohu vděční. Lenka Poskočilová (roz. Podešvová) 1999 Vzpomínky na Biblickou školu. Hřejivé a s patřičnou dávkou hrdosti. Nelze psát a nezmínit vlastní příběh. Pro mne to byla vymodlená škola. Na žádné vysoké mne nechtěli. Opakovaně. Všichni ostatní se dostávali bez obtíží (tak mi to připadalo) a já rok za rokem přemýšlela, čím vyplnit čas do dalších přijímaček Až přišla na křesťanské akci informace o škole na blažejáku. Bylo to jako balzám. Začala jsem chápat, proč jsem roky čekala Hlavním kritériem (tehdy to ještě šlo) bylo, že byl zájemce o studium praktikující křesťan. Vzpomínám si, jak jsem hltala slova bratra Titěry, když přijímal jednu studentku do našeho ročníku se slovy: Děvče, přijímací zkoušky jsi udělala, ale divil bych se, kdybys tady vydržela déle jak měsíc. Tady s námi žije Duch Svatý, a ty ses pro něj ještě nerozhodla. Za pár týdnů byla pryč Často dětem/studentům na besedách říkám, že jsou jako houbičky. Nasávají vlivy z okolí. Vždy budu s vděčností vzpomínat, že jsem měla tu čest nasávat od úžasných manželů Titěrových jejich příklad ve víře. Vybavuje se mi, jak jsme my holky seděly na Pusté Rybné sestře Titěrové u nohou na zemi a zasypávaly ji donekonečna otázkami (na vztahy jak jinak :)). A jak mne bratr Titěra fascinoval svým fundamentálním přístupem k Bibli. Některé šokující výroky si pamatuji dodnes (např. Lidé bez Boha jsou jako chodící mrtvoly, ale i ty vtip- Dorkas na řece,

48 Škola v přírodě Pustá Rybná, 2003 né, třeba při nepovedených chválách: Bůh má rád i krákání vran ). Ostatně, jak kvalitní mám díky škole biblické základy, jsem docenila při pozdějším studiu teologie na TCM v Heiligenkreuz, další skvělé zastávce na cestě životem. Vzpomínám na tu nevšední vymoženost nás studentů, kteří jsme měli učebnu vzdálenu z pokoje přesně jeden krok, toaletu dva kroky a kuchyň s koupelnou tři! Milovala jsem ranní bohoslužby před vyučováním (no podle toho, kdy se šlo spát), nacvičování chval, bezva rozhovory se Ve školní knihovně, 2003 spolužáky po večerce, profesory, chápavé a naslouchající vedení školy, nacvičování scének na besídky a akce, plné krosny jídla z domova v neděli večer, a věčně vyžranou lednici, zapomenuté naložené tvarůžky roztržitého bratra, teologické disputace, splašené hormony, skvělé praxe na různých místech republiky a tak dále. V neposlední řadě vděčím tomuto místu i za svého manžela (tudíž potažmo i mé tři nádherné, báječné děti). To jsem takhle jednou prodávala dřevěné hračky na trhu, abych si mohla zaplatit prázdninový misijní výjezd na Ukrajinu. Petr prodával knihy ve vedlejším stánku a byl velmi komunikativní (a bez pravého Boha vyhladovělý, experimentoval s východními směry). To záhy zjišťovali i další studenti naší školy. Nikdy se dříve nesetkal s praktikujícím křesťanem a přišlo mu to ujeté, jak vážně a s jakou radostí bereme víru. Začal docházet na naši školu a vytahoval si postupně různé bratry a sestry do čajovny, aby se jich ptal na zkušenost s Bohem. Můj muž také vzpomíná, jak jsme vtipkovali na schodech při jednom běžném loučení se na víkend, ještě s dalšími studenty a bratrem Pípalem, o smrti. Nejen, že to pro nás nebylo tabu obestřené strachem, ale vesele jsme vtipkovali o tom, že pokud se neuvidíme po víkendu, tak se uvidíme na věčnosti, a že budeme závidět tomu, kdo tam bude dřív, a podobně Takové věci jej šokovaly. Dodnes se mi líbí jedna jeho věta, kterou mi později řekl: Vždycky, když jsem přišel za vrata školy, tak jsem dostal šupu. Byl to jiný svět. Tenkrát jsem nevěděl, že je to Duch svatý. A pak ti lidé. Jeden jako druhý, stejní blázni. A já jsem si řekl buď to jsou všichni tak dobří herci, nebo je něco za tím a já na to chci přijít Přišel na to, a netrvalo to ani půl roku. Co říci závěrem? Bylo mi ctí a je mi výsadou, že jsem mohla být v kritických letech hledání a zrání součástí něčeho tak vzácného, jako bylo prostředí té školy, vyučování teologie, společenství lidí. Součástí toho světa, který jsme si vytvořili za těmi vraty, které však nezůstávaly světu zavřené. Kéž náš Pán je naším Pánem a Bohem v každém dni našich životů, kéž se oslaví a používá si nás na těch místech, kde jsme rozváti, jako své prodloužené ruce, jako své vyprázdněné nádoby, tak abychom co nejvíce lidí s sebou vzali na věčnost. Bože dej, aby to, co do nás bylo zaseto, přineslo tisícerý užitek. Kéž naše dílo jednou obstojí v ohni a ty nás shledáš služebníky dobrými a věrnými. (1. Korintským 3,13 16). 46

49 Ve sboru BJB v Pusté Rybné, 2004 Škola v přírodě Pustá Rybná, 2004 Těším se, moje milé sestry a bratři, že s vámi budu trávit věčnost. Radka Fürstová (roz. Vítková) 2000 V roce 1997 jsem maturovala a pak jsem dělala přijímačky na dvě školy, a to na Pedagogickou fakultu UP a VOŠ sociální a teologickou v Olomouci. S netrpělivostí a modlitbami jsem očekávala, kde mě vezmou. První se ozvala VOŠ sociální a teologická, z čehož jsem měla velkou radost. Pedagogická fakulta mi neodeslala vůbec odpověď a až zpětně jsem se dověděla, že mě přijali, ale nějak se zatoulala jejich odpověď. Přijala jsem to jako znamení od Boha, že mě chce na VOŠ sociální a teologické v Olomouci. Studium na biblajdě v Olomouci bylo úžasné. Kombinace sociálních předmětů a teologických byla vyvážená a vzájemně se doplňovaly. Vystudovala jsem střední školu zdravotní a vždy mě u studia lidských nemocí a péče o lidské tělo chybělo jak se postarat i o lidského ducha a duši. To jsem se dozvěděla na této škole. Ubytování jsme měli první dva ročníky na škole a jen jsme sešli v papučích z pokoje do třídy. Většinu předmětů jsme začínali modlitbou vyučujícího. V té době ještě nebyly mobily, ale škola měla svůj telefon na chodbě, a každý čtvrtek v určenou hodinu jsem seděla na schodech u telefonu a čekala na zavolání hocha, s kterým jsem chodila. S vděčností vzpomínám na vyučování manželů Titěrových, kazatele Urbana a kazatele Slabého. Tito učitelé nejen o Bohu a jeho moci učili, oni tou mocí žili a zářili stejně jako Mojžíš, když sestupoval po setkání s Bohem z hory Sinaj. Děkuji těm, kdo školu založili, děkuji Bohu, že jim dal touhu do srdce a děkuji všem, kteří realizovali vyučování a provoz dané školy. Mě tato škola pomohla duchovně dozrát, poznat skvělé spolužáky a stát se sociální pracovnicí, která pomáhá lidem s jejich nelehkými situacemi a nezapomíná při tom i na jejich touhu po Bohu. Škola v přírodě Pustá Rybná,

50 Škola v přírodě Pustá Rybná, 2005 Lenka Zaciosová (roz. Kadlíková) 2001 Vážně jsem se celý den snažila vzpomenout si, ale nic. Fakt si nepamatuju. Já snad asi opravdu nemám na Biblickou školu žádnou negativní vzpomínku. Všechno, co mi zůstalo v paměti, je milé, pozitivní, sladké a duši milé. Ach, to byla krásná doba! Až teď večer, když už děti zalezly do peřin a já mám konečně klid, prohlížím svoje školní fotoalbum z let na přelomu tisíciletí. A když v albu pozoruji sebe a svoje kamarády spolužáky jak vypadáme už to tak úplně růžově nevidím. My teda máme ránu! Sdílecí skupinka, 2005 Vypadáme jako hejno kuřat, mláďátek nevyvinutých, neopeřených Doufám, že do almanachu nevyberou žádnou z těch diskriminujících fotek. Vždycky jsem v sobě nosila představu, že na tu naši Biblickou školu začali přijímat nedomrlé študáčky až v dalších ročnících, daleko po tom mém. A ejhle. Teď po letech vidím důkaz, že i já jsem byla v době studií uhrovatý, střapatý a nejistý nedovyvinutec. Ovšem něco mi tady nehraje. Totiž to, že s námi už tenkrát pedagogové komunikovali jako se sobě rovnými, jako s dospělými lidmi. Dávali nám dost výzev a těžkých úkolů, abychom se naučili bojovat, prohrávat i vítězit. Učili nás přemýšlet, domýšlet, vymýšlet. Nechali nás žít v komunitě, domlouvat se, řešit spory, podporovat se, cítit, spolupracovat, budovat přátelství, sdílet se i sdílet kuchyňky K tomu všemu nám dávali obrovskou svobodu a důvěru a my se učili (a naučili) s tou důvěrou a svobodou pracovat. Tohle jsou prožitky, na které se nezapomíná. Formovaly náš život. A na lidi, kteří v tomhle procesu byli s námi, se taky nezapomíná. Děkuji. Vážím si toho, že jsem mohla dospět v laskavém prostředí této školy. Po třech letech jsem si odnesla diplom a spoustu odborných praktických dovedností, které se mi později v mé práci sociálního pracovníka hodily. Ale věřte mi, nejvíc ze všeho si cením toho, jak zde byla rozvíjena má duše, mé nitro, můj vztah k lidem, k Bohu, moje já. Milena Young (roz. Chowanioková) 2002 Pamatuji si mou první praxi na škole. Jako studenti prvního ročníku VOŠST jsme měli mít praxi v nemocnici. Na svou první službu jsme do nemocnice dorazili brzy ráno. Rozdělili nás do skupin a já jsem byla přidělena na JIP tedy oddělení žen, které už nebyly schopné se samy pohybovat. Když jsem uviděla naše pacientky, vzpomínám si, že jsem jen tiše zvolala: Pane, pomoz mi! Jejich zdravotní stav byl velmi špatný. Pomáhali jsme zdravotníkům v ošetřovatelské péči a měli jsme vše dělat tak, abychom ženám aspoň trochu ulevili od bolestí. Vzpomínám si, že jsem se tenkrát rozhodla, že vždy, když přijdu na praxi, tak se budu za ty ženy modlit jen tak v duchu, potichu. Nemohla jsem je zbavit bolesti, ale mohla jsem se za ně kdykoliv modlit. Všechny pacientky měly vážné diagnózy jedna žena jen tak nehybně ležela v kómatu, druhá měla na svém těle dekubit, do kterého by se vlezly čtyři moje pěsti najednou, další měla jiné vážné potíže. Ale na paní u okna. na tu už nikdy nezapomenu. Asi proto, že 48

51 Pustá Rybná, 2006 Pustá Rybná, 2006 jí bylo přesně tolik, kolik tehdy bylo mojí mámě. Věkově na tom byly stejně, ale na rozdíl od mé mámy, která se těšila dobrému zdraví, žena u okna měla rakovinu. Její život byl u konce na svém nemocničním lůžku umírala. Její končetiny byly obrovsky oteklé, přes kůži ji vytékala tělní tekutina a každý pohyb, byť i nepatrný, jí způsoboval nesmírnou bolest. Nikdy nezapomenu na její výkřiky od bolesti, když sestry omývaly její nemocné a bezvládné tělo. Byl to hrozný pohled. Přišel první víkend a já jsem odjela domů. Paní u okna byla stále v mých myšlenkách, ale měla jsem zvláštní pocit. Ráno v pondělí, když jsem vstoupila na pokoj, se mé obavy naplnily paní už u okna neležela. Už nebyla mezi živými. Na našem oddělení jsem viděla a zažila situace, na které nikdy nezapomenu. A Pán Bůh mě také mnoha věcem učil. Vím, že když jsem se za ty nemocné ženy modlila nebo se o ně starala, zároveň jsem děkovala Pánu Bohu i za zdraví svých rodičů. Od té doby se zdraví stalo pro mě velikým Božím darem. Byla jsem velmi vděčná za to, že tato praxe byla na začátku mého studia. I díky ní jsem se ujistila o tom, že jsem na správné škole a věděla jsem, že mě chce Pán Bůh ještě mnohému naučit. Je tomu už dvacet let, co jsem pravidelně vstupovala do dveří tehdy VOŠST v Olomouci. Během tří let studia mě Pán Bůh mnohému vyučoval. V Olomouci jsem poznala i spoustu skvělých přátel a vyučujících. Nedá mi to, abych z našeho ročníku nezmínila Verču velkou bojovnici, která se mi v mnohém stala velkým vzorem. Přestože s každým nádechem bojovala s vážnou nemocí, Verča milovala Pána Ježíše celým svým srdcem a do posledního dechu Jemu sloužila. Vím, že je teď u Pána a raduje se z Jeho blízkosti. Během studií v Olomouci jsem vůbec netušila, jak bude vypadat můj život. Ale brzy po absolutoriu mě Pán Bůh vedl zvláštním způsobem na misijní pole, takže se mým přechodným domovem stala Anglie, Uganda i Nigérie. A právě na misii jsem na vlastní kůži poznala, že můj Pán je věrný, je stále se mnou a nikdy mě neopustí. Ať i vás, milí čtenáři, Pán Bůh chrání, vede a žehná vám. S Krtečkem, maskotem školy,

52 Adaptační kurz Rajnochovice, 2007 Martin Tomešek 2003 Naše VOŠ v Olomouci, tak jak mnoho škol v naší vlasti po revoluci v roce 1989, byla nejprve zaměřena čistě na teologické vzdělávání. Jakmile ale byla vyplněna duchovní prázdnota způsobená komunistickou diktaturou, začaly se vynořovat potřeby dalšího poznání a jak by sám náš učitel ThDr. Jindřich Slabý řekl, začaly se objevovat pavědy, které se s královnou věd, teologií, nedají absolutně srovnávat. Vánoční party, 2007 V době mého studia, ačkoli šlo o dvojobor sociálně teologická činnost, studentů v naší teologické větvi již příliš nebylo. Respektive bylo. Dokonce takřka jistě přes dvě třetiny (a snad i čtyři pětiny); to platilo v září Ovšem nutno podotknout, že s přibývající náročností studia v našem oboru obzvláště šlo o takové zajímavosti jako řecký či hebrejský jazyk se studenti již od října (!) 2000 pod nejrůznějšími záminkami rychle vytráceli. Tedy, neztratili se úplně, nýbrž se namnoze objevili právě v sociálním oboru. Bylo proto železným pravidlem, že jsme dvouhodinovky řeckého či hebrejského jazyka, především v posledním ročníku studia, absolvovali velmi intenzivně v malé skupince žáků s panem profesorem. Jak praví Písmo, kde se sejdou dva neb tři, já jsem uprostřed nich. Tuto biblickou zkušenost jsme reálně nabyli my dva studenti, konkrétně Lukáš Borecki a já. Ne tedy Kristus i když ten je jistě vždy a všude ale br. Jindřich Slabý s námi. Tedy, přesně vyjádřeno, viditelně jsme byli všichni tři ve školní knihovně, kde jsme byli hluboce ponořeni do biblických věd. Ano, to by si jistě dnes kde kdo přál, aby měl takovou osobní, laskavou péči. Ujišťuji vás však, že tehdy jsme to tak ne vždy vnímali. Zejména, když někdo z nás dvou něco nevěděl, padl dotaz hned na kolegu. A jak naschvál se stávalo, že takových neznalostí bývalo i více. Konkrétně, pro představu: Na výuce se učitel zeptal např. mne na konjugaci (což už samo o sobě bylo pro nás záhadné slovo) jistého řeckého nebo hebrejského slovesa. Po té následovala z mé strany chvíle hrubého mlžení nebo mlčení. Posléze byl dotaz přesměrován na Lukáše, a světe div se, opět nastalo mlžení či mlčení. Konečně, když bylo očividně jasné, že bychom u jednoho slovesa mohli strávit celý vyučovací čas, tak náš pedagog sloveso vyčasoval sám. Bezesporu zajímavým úkazem těchto vyučovacích hodin bylo i to, že jestliže byl dotaz nejprve položen na spolužáka, tak byť celý právě popsaný postup mohl nezasvěcenému pozorovateli připadat jakkoli odlišný, tak výsledek byl vždy stejný: br. Slabý sloveso vyčasoval sám. Situaci, kdy jeden z nás studentů na výuce chyběl, zde raději, abychom zachovali dekórum, ani nezmiňuji Byly to právě tyto horké životní chvilky, které nám pomohly se do studia hluboce ponořit, a i když jsme zdaleka nedosáhli znalostí našeho učitele, tak jsme na této škole obdrželi do života to podstatné: zdravé křesťanské sebevědomí, tak jak jej známe z janovské literatury, tj.: 50

53 1. Ano, vím, že jsem hříšník. 2. Zároveň platí: skrze Kristovu oběť jsem omilostněný. 3. A právě proto můžu svobodně žít a hrdě i beze strachu realizovat Boží vůli na zemi. A za to jsem Pánu Bohu vděčný! Marie Plicová (roz. Ondřejová) 2004 Pocházím z nekřesťanské rodiny, ve které jsem vyrůstala se svými bratry. Čas naší adolescence byl poněkud divočejší a Pána Ježíše jsem poznala až krátce před nástupem na VOŠ Dorkas. Hlavním důvodem, proč jsem na tuto školu nastoupila, bylo to, že jsem si uvědomovala, že se v životě potřebuji trochu zklidnit a nastoupit na správný vlak. V mé poněkud naivnější představě Dorkas byla něco jako klášter. Od dřívějších studentů jsem slýchávala, jak tam všichni žijí společně a ukázněně. A proto jsem si říkala, že něco takového by mohlo být vhodné také pro mne. A tak jsem udělala přijímací zkoušky. Vzali mne a já byla ráda. Říkala jsem si: Teď se od těch studentů z věřících rodin naučím, jak se má skutečně žít, aby se to líbilo Pánu Bohu. Realita tří let na Dorkas však byla poněkud odlišná. Potkala jsem zde mnoho skvělých učitelů a úžasných kamarádů mezi studenty, z nichž s některými udržujeme kontakt dodnes. Zjistila jsem však, že to jsou úplně normální mladí lidé, navíc každý z nich je úplně jiný a individuální je i jejich vztah s Pánem Bohem. Nejvíce jsem si však vzala z mezidenominační pestrosti nás všech. Nikdy nestačilo říct: Věřím tomu a tomu, protože se to tak učí v církvi. Protože hned přišel někdo jiný, kdo řekl: Ale u nás se učí něco trochu jiného. A tak nezbývalo, než se více zabývat tím, čemu člověk opravdu věří a co je pro něj důležité. A za to jsem této škole nejvíce vděčná. Den otevřených dveří na škole, 2008 Ivan Stanko 2004 Mám-li se vrátit v čase a zavzpomínat na svá studentská léta na škole Dorkas, musím přiznat, že to bylo jedno z nejkrásnějších období mého života. Nemohu sice říct, že by mě ke studiu na této škole vedly nějak zvlášť zbožné důvody, ale nakonec se pro mě toto tříleté studium stalo zásadním bodem v mém soukromém i profesním životě. Na školu jsem se přihlásil především proto, že mi bylo známo, že jsou tam skoro samé holky a já si zrovna čistě náhodou nějakou hledal. Přijímací řízení, které jsem absolvoval v roce 2001, tak nerozhodlo jenom o mém přijetí na tuto školu, ale také rozhodlo o tom, která z dívek bude v následujících letech ústředním bodem mého zájmu. Všechno ostatní se mi zdálo tak nějak méně důležité. Přesto mohu říct, že jsem během studia na této škole potkal mnoho velice zajímavých lidí, z nichž jeden se pro moji budoucnost stal osudovým. Byl to farář, ThDr. Jindřich Slabý. Neuvěřitelně charizmatický starší muž, který mě ohromil především svou vzdělaností, celkovým přehledem, a také hlubokým citem pro těžkost lidské situace. S ničím podobným jsem se ve své církvi nikdy nesetkal. Ačkoliv já nepatřím zrovna k těm, kteří by nějak zásadně milovali a uznávali autority, tento člověk si mě velice rychle získal. I když jsem původně chtěl být sociálním pra- Vánoční party,

54 Škola v přírodě Hutisko-Solanec, 2009 covníkem, byl to tento bratr, který mi doporučil, že bych měl stát raději za kazatelnou. Nemohu říct, že bych z této změny byl nějak přešťastný. Chvíli jsem s touto myšlenkou i s bratrem Slabým zápasil. Bratr Slabý mě učil mnohé biblicko-teologické předměty a od druhého ročníku také hebrejštinu a řečtinu. Přesto, že učení biblických jazyků vyžaduje především disciplínu, což není zrovna moje silná stránka, bratr Slabý byl natolik inspirující, že jsem nakonec z vlastní iniciativy tyto jazyky nastudoval. V pozdější době, kdy už bratr Slabý nebyl mým učitelem, se mi znalosti z biblických jazyků velice hodily, a kromě toho jsem se Vánoční party, 2009 dál s bratrem Slabým setkával; nejprve na kurzorické četbě řeckých novozákonních textů, a potom jenom tak u piva. A nebyl to jen on, na kterého velice rád vzpomínám. Kdykoliv si vzpomenu na Biblickou školu, vzpomenu si také na sestru PhDr. Miluši Macháčkovou, říkali jsme jí Koloběžka, protože vždy přijela na koloběžce bez ohledu na počasí. Byla to vzdělaná žena se širokým záběrem, která milovala svůj předmět, jež vyučovala (sociologii). Její vzdělaný, ale zároveň naprosto obyčejný a skromný pohled na každodenní život je pro mě inspirující až dodnes. Tato žena dokázala nádherným způsobem kombinovat všeobecnou humanitní vzdělanost s prostým, a přesto hlubokým pohledem křesťanské víry. Sestra Macháčková měla otevřené srdce pro své studenty a někdy musela otevřít i svůj dům, zvláště když nám studentům nebyly její navržené termíny zkoušek po chuti. I dnes se s touto vzácnou ženou velice rád potkávám, přestože je již dlouho v důchodu; jenom prosté setkání s ní mi přijde velice osvěžující. Biblická škola měla na můj život obrovský vliv, už proto, že jsem se na ní připravoval nejenom na budoucí dráhu kazatele, ale také na budoucí dráhu manžela. Obzvláště rád vzpomínám na chvíle, kdy jsme jezdívali se školou na týdenní pobyt na Vysočině do Pusté Rybné. Učitelé se tam vždy tak nějak proměnili, stali se normálnějšími a my studenti jsme vychutnávali doušky naší studentské romantiky. Stejně tak rád vzpomínám na různé praxe, které byly pro nás studenty zařízené po celé republice. Pro mě to byly chvíle, kdy jsem si mohl zkusit v životě něco nového, objevit sám sebe v interakci s různými typy sociálních klientů a v neposlední řadě šlo také o to poznat lépe svoji budoucí ženu, se kterou jsme na některých praktických pobytech byli společně. Škola měla výjimečný přínos také v tom, že jsme mnozí bydleli na internátu, kde bylo nutno se naučit spolu nějak vycházet, abychom se nepozabíjeli. Byla to mimo jiné škola mezilidských vztahů, kde nezáleželo na tom, co jsme si přečetli, ale na tom, co jsme udělali. Soud většiny byl často neúprosný, a tak nám nezbylo nic jiného než spolu nějak koexistovat. Biblická škola byla pro mě tříletá mise, ve které jsem si našel, otestoval a poznal svoji budoucí ženu. Mise, která mi umožnila nastoupit cestu za člověkem a jeho životním údělem. Mise, která mě naučila, že je lepší jednoho člověka životně inspirovat než tisícům předat teoretické znalosti. A i přesto, že dnes jsem již na své životní cestě někde úplně jinde, myslím, že stále mohu čerpat z toho, co jsem se na této škole naučil. 52

55 Jana Sterziková (roz. Šimšová) 2004 Než se začnu rozepisovat o škole, tak bych ráda zmínila, odkud pocházím. Vyrůstala jsem odmalička v evangelické rodině v Miroslavi (jižní Morava, okres Znojmo). Miroslav je malé městečko s necelými 3tis. obyvateli. Odmalička jsem chodila do místního kostela na nedělní bohoslužby, po kterých jsme ještě měli nedělní školu. V týdnu jsme měli biblické hodiny pro děti, později konfirmační cvičení, po konfirmaci jsme chodili na setkání mládeže. Kromě kostela ČCE (Českobratrská církev evangelická zkráceně evangelická církev) je v Miroslavi ještě katolický kostel. Neměla jsem tušení, kolik dalších církví existuje. No, tušení jsem trochu měla, ale spíš jsem se nikdy nesetkala s lidmi z jiných církví. Jen jsem někde něco zaslechla; měla jsem dost zkreslené představy. Studium na Dorkas pro mě mělo hlavně ekumenický rozměr. Dozvěděla jsem se o ní od evangelického kamaráda, se kterým jsme se potkávali na setkáních evangelické mládeže, a který na škole studoval. Měla jsem po maturitě a chodila jsem do práce. Jednou mi o té škole říkal, že bych tam mohla jít taky studovat. Že je to taková malá škola a že se bydlí přímo na škole. Poslal mi kontakty a já už se pak podle toho zařídila. Poslala přihlášku a přijela na přijímačky. Začala jsem studovat v roce Bylo nás v ročníku docela dost a z různého prostředí, ať už věřící či nevěřící. Někdo šel studovat záměrně na tuto školu, jiný se nedostal třeba na vejšku Chvíli trvalo, než jsme se trochu poznali. Seděla jsem s T. F. a taky s plyšovým slonečkem. To je také důležité zmínit. Ten s námi taky studoval a ještě jeho kamarád krteček naši dva nerozluční a neodmyslitelní plyšoví studenti. Začátek studia byl náročný v tom ohledu, že jsem neměla žádné zkušenosti s lidmi z jiných církví. Tradice v mém sboru byla taková, že se o víře lidé nebaví. Pro mnohé je to velice intimní téma. Proto jsem byla překvapená, že se na škole o víře baví jako o počasí. Většinou jsem nevěděla, co odpovědět. Postupně jsem si zvykala na duchovní rozhovory a zjišťovala jsem, že i tito lidé jsou naprosto normální a můžeme se spolu bavit i o jiných věcech. Mohla jsem poznat, co to znamená žít ve víře a věřit. Jsem za studium na Dorkas vděčná. Nebyla jsem kdovíjak pilná studentka, ale o to víc si vážím toho, že jsem mohla poznat jiné církve. Je to zkušenost, kterou mi nikdo nevezme, a dodnes z těch Čarování dlaní, 2010 zkušeností získaných na škole čerpám. S vděčností vzpomínám na naši třídu i na ročníky starší a mladší, se kterými jsme toho na škole hodně zažili. Martina Hanušová 2005 Když jsem v srpnu roku 2002 jela do Olomouce na přijímací zkoušky na Vyšší odbornou školu sociální a teologickou (tehdy ještě bez Dorkas), vůbec jsem netušila, do čeho jdu. Já, holka z malého města na západě Čech, jsem se vydala do takového Škola v přírodě Malenovice,

56 Vánoční party, 2010 velkoměsta, jakým je Olomouc. Nikdy jsem nebyla dál než v Praze a hned takovou dálku a sama.:) Už tehdy to bylo pro mě dobrodružství. A to jsem ještě nevěděla, že to pravé dobrodružství na mě teprve čeká. Přijímací zkoušky jsem zvládla tedy jakžtakž, abych pravdu řekla, ale nakonec jsem je udělala.:) A za týden jsem již nastupovala do prvního ročníku. Tahle škola a celé ty tři roky studia mi daly hodně zajímavých věcí. Poznala jsem spoustu nových lidí, získala mnoho přátel, měla jsem možnost, díky škole, absolvovat mnoho různorodých praxí, ať už to byla praxe Škola v přírodě Hutisko-Solanec, 2011 na geriatrii ve Fakultní nemocnici Olomouc, tak v nízkoprahovém zařízení, v domově důchodců, ve stacionáři. Moc ráda na tyhle praxe vzpomínám. Naučila jsem se tam spoustu věcí: naslouchat starým lidem, naučit se pracovat s postiženými dětmi, zvládnout bandu puberťáků. Pamatuji si, že když jsem dělala přijímací pohovor, doktor Slabý mi řekl, že tahle škola je škola života, že člověka změní. A měl pravdu. Za ty tři roky se z malé nesmělé holky stala mladá a sebevědomá žena. Byla to opravdu škola života. Ale začátky byly těžké. Např. když jsem si měla domluvit praxi. Byla jsem u magistry Dvořákové, a protože jsem se styděla telefonovat, byla jsem celá zpocená a rudá jako rajče. Zvlášť, když mě magistra Dvořáková poslouchala.:) Ale časem jsem tu nesmělost odbourala a po roce už jsem se nebála telefonovat s cizími lidmi. Díky této škole jsem dospěla nejen fyzicky, ale hlavně duchovně. Naučila jsem se více modlit, více rozmlouvat s Bohem, více Boha chválit písní i slovem. Naučila jsem se používat ovoce Božího ducha, být více trpělivá a laskavá. Více pomáhat druhým, rozmlouvat s nimi, ať už o Bohu nebo o životě. Bylo krásné mít kolem sebe tolik věřících lidí, ať už mladších nebo starších, lidi z různých církví. Věřím, že v každém absolventovi zanechala tahle škola něco, na co bude vzpomínat do konce života. Ať už to byli lidé, které jsme poznali; profesoři, kteří nás učili; zkoušky, které jsme někdy museli dělat i několikrát; praxe, na kterých jsme byli; spousta brigád, na které jsme chodili, abychom si taky něco přivydělali.:) Sbor, který se nás ujal, když jsme zůstávali na víkend na škole. Tohle všechno ve mně zanechalo spoustu krásných vzpomínek. Je škoda, že tahle úžasná škola končí, ale jak se říká, v nejlepším se má přestat a každý konec je zároveň začátek něčeho nového. Proto bych chtěla tímto poděkovat všem profesorkám a profesorům, kteří s námi někdy měli hodně trpělivosti, ale vždy tady byli pro nás, když jsme to potřebovali. Chci také poděkovat všem, kteří se podíleli na chodu této školy, protože bez vás by tato škola nebyla taková, jaká byla. Opravdu obrovské díky vám všem. A děkuji hlavně Bohu, že jsem vůbec měla možnost studovat na této škole. Děkuji za vše. Světlana Vránová (roz. Melkusová) 2006 Když se zpětně ohlížím a přemýšlím nad tím, co vše jsem na škole prožila, naučila se, pochopila, tak je toho opravdu hodně. Za jeden z největších přínosů považuji to, že jsem získala řadu 54

57 výborných přátel, z níž jedno přerostlo v přátelství nejbližší, a tím je manželství. Ano, tak jak se to stalo i mnohým dalším, tak i já jsem se seznámila s mým budoucím manželem na školní akci Díky Bohu za tuto školu. :o) Co se týká studia samotného, tak chci napsat, že oproti studiu na vysoké škole, které jsem po absolutoriu vystudovala, byla tato škola rozhodně školou více praktickou. Byla jsem vděčná za všechny vyučující, kteří pracovali v oboru a své zkušenosti a znalosti předávali nám studentům. Musím zpětně ohodnotit, že tito lidé pro mne byli velmi důležitým příkladem pro další práci a svým životem každodenně dokazovali, že to, co přednášejí, také aplikují ve svých zaměstnáních. Zpětně děkuji za všechny teologické předměty a jsem za ně vděčná, i když díky nim člověk prožil nejednu duchovní krizi. Milovala jsem hodiny Starého zákona a ráda vzpomínám na nezapomenutelný výklad bratra Slabého. Zvedejte ty nohy výše! Zasvěcení vědí. :o) Byla jsem vděčná za ranní ztišení nad Písmem, modlitby a chvály, díky kterým jsem prožívala Boží blízkost a posilu. Také přiznávám, že když jsem si podávala přihlášku ke studiu, tak jsem netušila, že na školu chodí studenti z tolika různých církví. Některé naše společné teologické střety bývaly někdy velice krušné. Museli jsme se učit respektu k sobě navzájem, větší vnímavosti, a také toleranci. Snad to pro nás pro všechny bylo obohacující. Pro mne rozhodně bylo a jsem ráda, že jsem mohla nahlédnout do způsobu prožívání víry dalších lidí, kteří upřímně hledají Krista. Děkuji za to, že jsem mohla studovat na této škole, která mne mnohému učila, formovala mne, a také vedla k hlubšímu poznání sebe sama, ale především našeho Stvořitele. Eliška Zlámalová 2007 Kromě oprávnění vykonávat povolání sociální pracovnice, kterou jsem byla do své mateřské velmi ráda, mě škola obohatila o kontakty s úžasnými lidmi z jiných denominací Asi nejčastěji jsem po studiu líčila jiným lidem o škole tento zážitek, který si ze školy odnáším. První den na Dorkas jsem byla zahlcena množstvím nejen zkratek z rozvrhu hodin, který byl vyvěšen na chodbě v přízemí, ale i dotazy: Odkud jsi? Já jsem z CB. a pak další lidi s dalšími zkratkami jako BJB, ČCE, KS Z chaosu mi pomohla Zdenka z vyššího ročníku, která šla kolem se slovy: Ona je ŘKC. Ještě nechápavěji jsem se podívala na ni. Kdo je Židovské tance, 2011 z Dorkas déle pryč, už možná zapomněl zkratky pro označení katolíka, baptisty, evangelíka Já už bych je tedy rozhodně vyjmenovat nezvládla. Všichni kolem se tenkrát snažili zorientovat, kdo je kdo. Taky jsem celkem rychle věděla, kdo katolík je a kdo ne. První týdny jsem cítila napětí z obavy, jestli na mě někdo nebude útočit z jiné církve a navážet se do mě, protože jsem katolička. První měsíce jsme zabředávali do rozhovorů, ve kterých jsme přetřásali rozdíly «té tvé» a «té mé» a «té jejich» církve. S úctou vzpomínám na bratra Hlaváčka, který nás nabá- Vánoční party,

58 Pečení cukroví, 2011 dal, abychom nehledali rozdíly mezi denominacemi, ale to co nás spojuje. Už na konci prváku se atmosféra změnila a v druháku nebylo po zkoumání rozdílů ani památky. V třeťáku jsem zažila s některými spolužačkami (zbyly jsme samé baby) opravdovou jednotu v modlitbě a společenství napříč denominační příslušností. Tuhle zkušenost jsem líčila pak mnohokrát a nejen v situacích, kdy šlo o různost vyznání. Nehledat rozdíly, ale to co spojuje. Na tom stavět a to rozvinout. Kytarový kroužek, 2012 René Jelínek 2008 Dorkas Blažejské náměstí Olomouc. To člověku, který to nezažil, nic neřekne. Jak nejlépe shrnout dobu, kterou jsme prožili na této škole. Když se podívám na fotografii naší třídy, tak si uvědomuji, že každá osoba z této fotografie by asi mohla říci o třech letech na škole Dorkas něco jiného. Nemohu mluvit za ostatní, ale mohu se podělit o svoje vzpomínky. Možná, že ještě hodnotnější nežli vzpomínky, budou emoce, které ve mně vzbuzují ony vzpomínky. Možná, že se najdou tací, kteří na školu Dorkas budou vzpomínat se smíšenými pocity a nejspíš i tací, kteří raději vzpomínat nebudou, ale já zavzpomínám rád, protože tři roky v Olomouci na škole Dorkas ve mně zanechaly příjemné vzpomínky a vzbuzují ve mně nostalgické pocity, které bych jednoduše shrnul tak, že bych se rád vrátil do té doby studií na škole Dorkas. Doba na škole Dorkas pro mě znamenala čas, kdy jsem si mohl vyzkoušet sám sebe. Doba, kdy jsem poznával nové lidi a učil se s nimi žít ve společném prostoru. Doba sbírání vědomostí a zkušeností. Zkušeností nejen z povinných a volitelných praxí, ale především z kontaktu s novými lidmi, myšlenkami, názory a situacemi. Doba, kdy jsem mohl poznat rozdílný svět Moravy. Doba, kdy si člověk mohl otestovat sám sebe, dozvědět se něco nového o sobě samém a zjistit, jak je vlastně vnímán okolím. Doba, kdy jsem poznával lidi, které jsem nemohl poznat jinde, alespoň v Čechách nejspíš ne. Nedávno jsem se znovu podíval do Olomouce a navštívil jsem i školu Dorkas. Se mnou byla i moje žena Vendulka a naše čtyři děti. Procházeli jsme městem, školou, a mně se vybavovaly vzpomínky, probouzely staré pocity. Vzpomínal jsem na lidi, které jsem potkal, se kterými jsem sdílel čas na této škole a něco jsem si uvědomil. Najednou mi došlo, že existuje velký rozdíl mezi Moravou a Čechami. Moravané jsou srdečnější, otevřenější, přátelštější. Mám-li to srovnat s Čechy, tak dost možná jsou lidé na Moravě i lépe vychovaní. Když jsem si to uvědomil, tak jsem si vzpomněl, že tento dojem jsem měl již v minulosti tehdy, když jsem přišel na školu Dorkas. Nevím jistě čím to je, ale možná, že příčinou je fakt, že na Moravě mají lidé tak nějak blíž k Bohu. Asi je to jen dojem, nevím, ale je to můj dojem a já vím, že bych se rád vrátil do doby, kdy jsem studoval v Olomouci na škole Dorkas. Tam, kde jsem potkal tolik zajímavých lidí. Tam, kde jsem potkal svoji milovanou ženu. Tam, kde jsem nalezl svůj druhý domov, alespoň na tři roky. 56

59 Tereza Kašparcová 2009 Když jsem se po střední škole rozhodovala co dál dělat, Dorkas pro mě nebyla jasná volba. Nedostala jsem se ale na vysněný obor na univerzitě, a tak jsem se poohlédla po nějaké jiné prozatímní možnosti, kde přežiju rok, a zkusím to pak znova. Ale zůstala jsem. Asi proto, že nerada odcházím od rozdělané práce, ale i proto, že jsem nějak vnímala, že je to místo pro mě. Osobně jsem v tom období prožívala nelehké věci, jaké jsou s dospíváním a poznáváním reality bez jistoty dosud známého a bezpečného světa spojené. Ale právě proto se pro mě ty tři roky strávené v Olomouci staly formující jak osobnostně, tak profesně nebo duchovně. Moje střední škola měla velmi přátelského a kreativního ducha a všichni nás tam varovali, že svět mimo malou pedagogickou školu je neosobní, drsný a bez servítků. Ale nebyl. Ne na Dorkas. Nikde na světě bych nenašla místo, kde můžu sejít na přednášku v pyžamu, dovolí mi pomalovat chodbu, vystavit svoje obrazy a popsat celý internát svými nenápadnými verši. A to nemluvím o osobním přístupu učitelů. Na přednášku o možné škodlivosti teinu nás vyučující pozvala do čajovny, jednu ze zkoušek jsme dělali u jiné vyučující doma a ještě nám k tomu uvařila oběd, mnozí se nebáli jít s námi na kofolu a nikdy nezapomenu, když nás před Vánoci jeden učitel podaroval broskvemi (kde je v prosinci vzal, je pro mě dodnes záhadou). Kromě kamarádského přístupu jsem ale vždycky oceňovala, jací odborníci všichni byli. Protože kdo vás lépe připraví na realitu sociální práce než lidé z praxe! Dodnes čerpám pro přípravy dorostu u nás ve sboru z poznámek z přednášek pana Slabého. Ráda také vzpomínám na každoroční Christmas party, kde jsme se mohli teatrálně realizovat a zapojit trochu té satiry a přátelské kritiky nešvarů studia. Jak jsem výše psala, Dorkas pro mě byla obdobím objevování sebe sama a hledání svého místa ve světě a na vztahy se spolužáky jsem v té době neměla moc kapacitu. Přesto mi z té doby zůstalo několik málo vztahů, které trvají dodnes, a jsem za ně vděčná. Abych to shrnula, tři roky na Dorkas pro mě byly důležitou součástí života, nelehkou i veselou; mohla jsem se realizovat, nabýt spoustu zkušeností na praxích, naučit se koexistovat v jedné kuchyňce s lidmi, kteří měli velmi odlišnou představu o pořádku, poznat nové město a získat širší záběr z toho, čemu se říká život. Škola v přírodě Hutisko-Solanec, 2012 Darina Žibrická (roz. Malečíková) 2010 Když jsem se rozhodovala po střední, zda půjdu na VOŠ do Brna nebo Olomouce, tak Olomouc mi byla mnohem bližší a srdečnější, nejen kvůli rodinnému typu školy a malebným zákoutím Olomouce. Důležitým bodem, proč jsem zvolila Dorkas, bylo i vyučování o Bibli a Bohu. Nelituji tří let svého života zde. Mám na ně nádherné vzpomínky. Vždy to nebylo jen o radostech, ale i starostech všedních dnů a života ale díky tomu jsem mohla více chápat a dotýkat se lidí kolem nejen slovem, Prodej výrobků studentek na farmářských trzích v Olomouci,

60 při arteterapii, kterou nám nabídla paní Faldynová. Byl to čas, kdy jsem se mohla posunout o kus dál nejen v poznání psychologie, ale i sama sebe. Pro mě osobně byla škola Dorkas výjimečná hlavně v lidech, které jsem zde poznala, a také času stráveném v tichu, modlitbách, chvále to většinou státní školy nemůžou nabídnout. Děkuji všem, kteří na této škole pracovali a spolupodíleli se na životě Dorkas. Věřím, že i díky Dorkas mnoho z nás poznalo ve své práci něco víc než jen zaměstnání.) Party k zahájení nového školního roku v zahradě Baziliky na Svatém Kopečku, 2012 pohledem, ale velmi často i modlitbou a odevzdáním jejich životů do Božích rukou. Škola mě naučila zajistit si nejen praxi, ale poté bylo snazší vstoupit i do hledání zaměstnání. Jsem vděčná za všechny lidičky (přátele na dlouhá léta), které mi Bůh dal skrze Dorkas poznat. Líbil se mi moc i přístup pedagogů a přišlo mi, že pro ně to nebylo jen odučení pár hodin, ale že do toho času tady dávali často velký kus sebe, svého času. Vzpomínám na chvíle strávené Vyrábění bižuterie pro radost, 2012 Kristina Guznarová 2011 Tři roky studia na VOŠ Dorkas Vnímám já osobně, jako léta v mém životě nejkrásnější a nejzajímavější dodnes ráda vzpomínám. Byl to čas, kdy jsem se dozvěděla nejdůležitější informace nejen co se týče profesní stránky, ale také zkušenosti, které mi pomohly a dodnes pomáhají v mém životě. Byl to čas poznávání nových situací, lidí a také přátel, kterých si vážím i dnes. Byla to jara, léta, podzimy i zimy v překrásné studentské Olomouci, ale díky praxím i mimo ni. Jako vůbec nejzásadnější zkušenost vnímám možnost třítýdenní praxe v hospici v Červeném Kostelci, který je se studiem na škole pro mě napořád spjat. Všichni učitelé, profesoři, vedoucí praxí a další mě naučili vnímat sociální práci v praxi. Spoustu seminářů, kurzů, mě naučilo vnímat věci hlouběji, než se na první dojem zdá. Spoustu času stráveného se spolužáky a později i přáteli byl čas, který mi otvíral nové obzory, nové možnosti ale taky vstát ráno dřív a na den se připravit chvíli se před začátkem výuky ztišit je vskutku osvěžující, věřte mi! A tak věřím, že i když Dorkas završila svůj čas, pomyslnou nit, kterou v nás všech započala odvíjet, ta se bude vinout dál. A já děkuji všem, kteří nám věnovali svůj čas, svou energii, všem těm, kteří byli ochotni podělit se s námi o své poznání. Děkuji za tu možnost být součástí malé školy na silných hradbách. Hana Musilová 2012 Do kolektivu cca 10 lidí, který se v průběhu třech let obměňoval, jsem nastoupila až pár týdnů po začátku druhého ročníku, a to do třídy, která byla prostě geniální. Vždy vzpomínám s úsměvem na ty nádherné dva roky s lidmi, se kterými jsme doteď přáteli. Přijetí bylo vřelé a vlastně úplně trefné. No, kdo naši třídu zná, ví, že co osoba, to unikát (což platí samozřejmě vždy 58

61 Škola v přírodě Hutisko-Solanec, 2012 Vánoční party, 2013 a všude), ale my se tak nějak krásně doplňovali. Doteď se potkáváme při svatbách to už je tradice a zatím nám to hezky vychází, vidíme se skoro jedenkrát do roka :o) Co budeme dělat, až budeme všechny vdané? Říkám vdané, protože kluci už oba ženatí jsou. Věřím, že se budeme setkávat i nadále. Vztahy ve škole byly propletené napříč ročníky (v některých případech velmi intenzivně, že Alenko a Kubi) a společné tmelení třeba na Hutisku stálo fakt za to. Dorkas tedy pro mě nebyla jen školou, ale zejména jedním velkým přátelstvím, nekonečnými vtípky a také cennými zkušenostmi a kvalitním vzděláním. Zkušenost školní přerostla ve zkušenost pracovní a já i díky praxi, kterou jsem při studiu na Dorkas absolvovala, našla zaměstnání v nízkoprahovém zařízení pro děti a mládež, ve kterém jsem dodnes spokojená. Díky učitelům, díky vedení, díky spolužákům napříč ročníky. Díky, Dorkas! Pavlína Tonarová (roz. Řezáčová) 2013 Dlouho jsem přemýšlela, co bych o naší krásné škole napsala. Společně jsme zažili na Dorkas tolik skvělých chvil, nejen když na našem pokoji se v jednu chvíli učila celá třída na zkoušku, když jsme se loudali po zasněžené Olomouci a vedli vážné i pohodové rozhovory, nebo když jsme se hromadně rozhodli pokořit umění hry na kytaru. Rozhodla jsem se s Vámi podělit o jednu vzpomínku, kterou mám hluboko v srdci, a prakticky mi vždy vyvstane s názvem naší školy. Moje kamarádka Crazy, která absolvovala školu dříve než já, nás jednou vzala na prohlídku Dorkas. Do té doby jsem neměla ponětí o její existenci, a v té době jsem studovala i jinou školu. Ve chvíli, kdy jsem vstoupila na půdu naší školy, jsem cítila, že je to to něco, co mě naplňuje. Byl to pro mě velmi zvláštní pocit. O pár měsíců později, kdy jsem se rozhodla změnit školu, volba byla naprosto jasná. Z počátku byl přestup o něco těžší, než jsem si myslela, ale díky skvělým učitelům a odborníkům z praxe jsem začala studovat s daleko Školní bohoslužba,

62 V tuto chvíli je však čas děkovat. Děkovat s pokorou a úctou všem, kteří učili na naší škole, a především těm, kteří vedli naši školu a byli tak srdcem a mozkem naší Dorkas. Vánoční party, 2013 větší chutí a zájmem o sociální práci. Díky znalostem a zkušenostem předaných od učitelů, kteří jsou i zároveň velkými kapacitami ve svém oboru, jsem dostala velkou příležitost v profesním životě a posunula se tak dál, než jsem si kdy představovala. A tak si dovolím na závěr nekritizovat fakt, že naše škola, která má mnohaletou tradici, končí. Je čas se nepozastavovat nad tím, že škola, která vzdělala tolik kvalitních pracovníků, nemá šanci na to, aby konkurovala vysokým školám. Adaptační kurz Radíkov, 2014 Roman Kuruc 2015 Škola se pro mě stala domovem na řadu let. Vzpomínám si však i na to, že se mi do její náruče vůbec nechtělo. Studium nikdy nebylo to, čemu bych chtěl věnovat další roky po střední škole, Bůh měl však pro mě naplánovaný jiný směr. Najednou jsem byl zde, v novém prostředí plném nových výzev a příležitostí. Připadá mi to jako nedávno, co jsem byl nasměrován k mému pokoji, ve kterém jsem měl přebývat příští tři roky. Jeden z mých spolubydlících seděl u stolu, druhý spal. Prostory se zdály tak stísněné pro tři lidi, měl jsem však zvláštní pocit, že to bude fajn. Jak jsem si tak prohlížel pokoj, bylo vzhledem k pořádku, který tam panoval jasné, že minimálně v tomto směru si budeme se spolubydlícími velmi dobře rozumět. Jak tak plynul čas, zjistili jsme, že si padneme do noty i v dalších věcech. S úsměvem vzpomínám například na naše noční výlety do KFC při zjištění, že naše lednice v kuchyňce zeje prázdnotou. Dále na společné posezení v hospůdce u vychlazeného piva, společných zážitků při hraní online her a mnoho dalšího. V našem mužském doupěti se za ty roky prostřídalo několik nových osobností, které vždy přinesly nové zážitky. Na našem patře se však nacházelo hned několik dalších pokojů, tentokrát však s ženským obsazením. Díky Bohu jsme si i s nimi padli do noty, kdy se z nás všech za ty roky stali skuteční přátelé. Společná večerní vaření, výlety do města, které mnohdy končily až v brzkých ranních hodinách, vytopení koupelny při zapomenutí vypnutí sprchy a mnoho dalšího. Téměř se všemi těmito přáteli jsem dodnes v kontaktu, za což jsem moc vděčný. Toto úžasné rodinné prostředí, ve kterém jsem se skutečně cítil jako doma, neubralo však na kvalitě výuky, která se mi za ty roky dostala. Vzpomínám například na to, jak jsem získal díky vyučujícím nový pohled na Boha i na Bibli. Můj duchovní růst se díky přednáškám a rozhovorům ubíral správným směrem. Nikdy také nezapomenu na to, jak jsem vždy začal psát seminární práce jen pár hodin před půlnocí, kdy jsem tlačítko odeslat zmáčkl až těsně před termínem odevzdání. Bohužel mi tato dovednost plnění úkolů zůstala až dodnes. Věta: Tohle přeci nikdy potřebovat nebudu. se stala mou ozvěnou, která mi při práci s lidmi rezonuje v hlavě téměř každý den. Nespočet teorie, které 60

63 Vánoční party, 2014 Posezení v čajovně, 2015 se mi na škole dostalo, dnes a denně uvádím do praxe, takže kdybych se mohl vrátit v čase, tuto větu bych si zakázal. Jsem moc vděčný za hodiny prosezené v lavici, díky kterým teď mohu kvalitně fungovat jako sociální pracovník. Lze tedy s jistotou říct, že stejně, jako se mi do náruče Dorkas zprvu nechtělo, tak těžce se mi z ní i odcházelo. Našel jsem zde spoustu nových přátel, naučil se nespočet nových dovedností a vždy budu Dorkas nazývat svým druhým domovem. Michal Lakomý 2016 Na škole Dorkas jsem měl možnost strávit hezké tři roky, během nichž jsem měl možnost potkat celou řadu úžasných lidí, což bylo dáno především nezaměnitelnou atmosférou ve škole. Zřejmě pro svou velikost a zaměření ve škole vládla vždy příjemné atmosféra, která byla doplňována příjemnými setkáními, ať už na studijní nebo neformální úrovni. Ve škole jsem měl možnost účastnit se celé řady mimoškolních aktivit, například každoročního zpívání koled pro seniory. Nemohu také opomenout získání cenných poznatků, které jsou pro praxi v sociální práci nezbytné. Měl jsem možnost setkat se s celou řadou lidí pracujících v sociální oblasti a jsem rád, že takto získané kontakty mám možnost využívat i nadále při profesním výkonu sociální práce. Ivana Benešová 2017 Je to již déle než rok a půl, kdy jsem ukončila své studium na Dorkas, a když se zpětně ohlédnu a zamyslím se nad otázkou co mi studium na této škole dalo?, zjišťuji, že je to složitá otázka a je na ni rozsáhlá odpověď. Příčina je jednoduchá na Dorkas jsem strávila tři roky. A říci, co všechno jsem získala během tří let mého studia je opravdu těžké (ale bylo toho opravdu hodně). Vždy jsem studovala ráda a bavilo mě i studium na Dorkas, která se stala velmi důležitým elementem v mém životě. Jakby taky ne, když jsem se díky ní připravovala na profesi, kterou jsem byla odhodlaná vykonávat už od střední školy. Adaptační kurz Radíkov,

64 Vánoční party, 2015 Během studia se mnohé změnilo. Nastupovala jsem zhrzená tím, že se mi předešlé studium nevydařilo, tak jak jsem si naplánovala. Stále se ohlížejíc zpět jsem však pokračovala den po dni a začala zjišťovat, že se mi na Dorkas líbí. Mnoho předmětů jsem si velmi oblíbila a dodnes na ně ráda vzpomínám, a také na mnohé vyučující. Samozřejmě se vyskytly i předměty, které pro mě byly větší výzvou a na psaní absolventské práce snad nikdy nezapomenu (mnohdy si říkám, že když jsem zvládla napsat ji, tak už zvládnu napsat cokoliv). Vyučující byli Adaptační kurz Radíkov, 2016 vždy skvělí a nikdy neměli daleko pro pomocnou ruku a i díky nim jsem školu zvládla úspěšně dokončit. A dnes při své práci zjišťuji, že studium pro mě nebyly jen tři odedřené roky pro papír, ale tři roky, během kterých jsem se učila i rostla jako člověk. A věci, jež jsem se zde naučila, jsem v praxi schopna využít. A to mi dělá nejen radost, ale především mě to naplňuje vděkem. Dorkas možná nebyla největší a nejvyhlášenější škola v okolí, ale výuka byla kvalitní a propojena s početnou praxí, jež mi dala nenahraditelné zkušenosti a také rozhled. Když přemýšlím o ukončení činnosti Dorkas, tak je mi to líto a trochu i teskno. Dnes jsem upřímně ráda, že se mi dostalo možnosti býti její studentkou a kdybych se znovu ocitla v situaci, v které bych si opět měla zvolit školu, kterou chci studovat, tak bych ani na okamžik neváhala a znovu bych zvolila Dorkas a to je dle mého všeříkající. Chtěla bych také využít této možnosti a poděkovat všem vyučujícím i zaměstnancům školy za celé tři roky, za vše, co pro mě udělali a také za vše, co jsem měla možnost se od nich naučit, a popřát jim vše dobré. Děkuji. Kateřina Lakomá 2018 Je to rok od chvíle, kdy jsem na Dorkas ukončila své studium a musím přiznat, že se mi stýská A musím přiznat ještě jednu věc, a to tu, že jsem na Dorkas původně šla se sebezapřením a tak trochu s představou o tom, že tato škola nesahá Caritas, na které jsem předtím studovala, ani po kotníky, a že je Dorkas takovou poslední možností pro ty, kterým se na Caritas nedařilo. Jak moc jsem se v této představě zmýlila, jsem však zjistila hned na konci prvního roku mého studia zde. S obsahem studia se Dorkas škole Caritas zcela vyrovnala, a navíc jsem velmi ocenila opravdově individuální přístup a odborné znalosti všech vyučujících. Velmi jsem si vážila i odborného vedení praxí Mgr. Jitky Dvořákové, která se opravdově zajímala o to, co nás tíží nejen na praxi, ale i v osobním životě, a tak byla milou oporou ve chvílích, kdy jsem potřebovala podat vstřícnou ruku a radu. Zažila jsem zde krásné chvíle i chvíle, kdy jsem se tak trochu zapotila, jako například při psaní absolventské práce, ale to už ke studiu prostě patří. Našla jsem otevřené dveře této školy a myslím si, že jsem tuto možnost, tuto šanci na své vzdělání a osobní růst využila s pomocí všech skvělých lidí na škole naplno. Jsem této sice malé, ale skvělé škole velmi 62

65 vděčná za tři roky, které jsem na její půdě mohla zažít. Nejvíce si vážím toho, že mi dala velikou šanci. V první řadě šanci poznat, jak skvělá je tato škola a jak úžasní jsou lidé, kteří na ní vyučují, v druhé řadě za neméně důležitou šanci poznat sebe samu a v neposlední řadě šanci dostudovat obor, který jsem si vybrala, a v kterém nyní hrdě pracuji a využívám znalostí a zkušeností ze studia na Dorkas. S hrdostí a láskou vzpomínám na všechny, co mi tuto šanci dali a děkuji jim za to, že se mi věnovali. Přála bych této škole mnoho skvělých studentů a úspěšných školních roků, ale bohužel vím, že již další studenty nepřijme, a tak budu přát trochu něco jiného. Přeji tedy, aby na Dorkas její absolventi vzpomínali s láskou a nikdy nezapomněli na to, co se během studia naučili, na lidi, kteří je během studia provázeli a obětovali mnohdy mnoho času navíc, aby studenti došli až ke konci svého studia Kamila Haninová 2019 Byla jsem oslovená, jestli něčím za náš, poslední ročník taky nepřispěji. Asi bych začala takhle. Jak jsem se na Dorkas vůbec dostala? Úplnou náhodou! Nevzali mě na vysokou školu. V den, kdy mi přišlo zamítnutí odvolání, jsem hledala, na jaké VOŠ v Olomouci bych mohla ten rok přečkat, než se zkusím dostat na vysokou znovu. Dorkas? To znělo sympaticky. Hned jsem si zavolala, odpoledne mě čekal přijímací pohovor a po chvilce čekání mi bylo sděleno, že jsem přijatá. To všechno během jednoho dne. Super! Nebudeme si nic nalhávat. Někteří na tuto školu šli zkrátka jen přečkat ten rok, než se opět pokusí dostat na vysokou. Měl to být i můj případ. Ale opravdu měl? Střední školu mám grafickou a na vysokou jsem chtěla jít na pedagogickou; no, zkrátka jsem se hledala. Pořád mě ale nějak táhla práce s lidmi a pomoc lidem. Jen jsem nevěděla, jaké jsou možnosti. Pak přišla první praxe na Dorkas a já jsem měla jasno. Natolik mě to vtáhlo, že jsem si uvědomila: ano, tohle je můj směr. A bylo to přesně to, co jsem hledala. Občas přemýšlím nad tím, jestli to byla náhoda nebo vyšší vůle. Přikláním se spíš k druhé možnosti a jsem nesmírně vděčná. Nebudu se nijak dlouze rozepisovat o průběhu studia a podobně, protože co mi přijde nejdůležitější, to sdělím. Mohli jsme si stěžovat na přemíru požadavků, četnost seminárních prací, vysoké nároky, ale žádná jiná škola by mi nemohla dát Zpívání koled v domově důchodců, 2016 to, co Dorkas. Mluvím především o osobním přístupu a trpělivosti některých učitelů. Vzhledem k mé nevyléčitelné nezodpovědnosti bych trpělivost opravdu vyzvedla. Přesto jsem se celkově mohla cítit dalo by se říct jako doma. To, co bylo škole jako instituci na škodu, bylo naopak pro nás plus. V posledním ročníku nás sice už moc nezůstalo, ale o to pevnější jsme si vytvořili pouto. A to nejen mezi sebou. Chtěla bych poděkovat všem, kteří nás během těch tří let provázeli, věnovali se nám a byli součástí našeho růstu. Vánoční party,

66 PERLIČKY STUDENTŮ Neznámý student: Chybí mně přestávky, mám pak výpadky. Lojza Chaloupek při hodině Nového zákona: Můžete mi to, prosím, zopakovat? Já jsem Vás teď totiž vůbec neposlouchal. Emílie Kramolišová při hodině Věrouky: Bratře Červinský, moc by mi vyhovovalo, kdybyste při výkladu používal jednodušší jazyk, nejlépe český. Veronika: Občas byla mírně nervózní z toho, že na škole nestíhá sledovat televizní noviny, což zapříčinilo následující prohlášení: Tady kdyby zdechl prezident, tak to nevím. Martin Pelíšek: Během přestávky Káťa řekla: Kdo neviděl Pelíšky a Samotáře, není správný vlastenec. A Martin odvětil: Já vidím Pelíšky pokaždé, když přijedu domů. Libuška: Díky Libušce jsme se dozvěděli, že dítě se poprvé usměje ve druhém roce. Slávek: při hodině Křesťanské etiky (která byla vyučována v průběhu první praxe, tj. ve FN Olomouc, odd. geriatrie) s br. Urbanem se zaskvěl během vyprávění vyučujícího o Elvisovi Presleym. Br. Urban pronesl: Někteří lidé dokonce věří, že Elvis Presley stále žije.. A Slávek znaveně odvětil: Beztak někde na geriatrii. Káťa: Právě začínaly letní dny, když Káťa o přestávce jednou pronesla: No, já si musím nějaký ty plavky koupit, protože se chci v létě koupat i s lidma. Jednou během první přestávky v pondělí prohlásila: Tak jsem se o víkendu učesala... Nikol: Při hodině Speciální pedagogiky, kdy pan Kuja uváděl příklad domácího násilí, které končí smrtí, se Nikol vyučujícího optala: A on tu ženskou teda jenom ubodal? 64

67 65

68 66

69 SEZNAM VYUČUJÍCÍCH Ing. Jiří Andrš Mgr. Dana Balutová Mgr. Regina Banďouchová MUDr. Josef Bazala Mgr. Petr Bednář Mgr. Ivo Beneda David Beňa, lic.theol. Mgr. Otto Broch JUDr. Kamila Bubelová, Ph.D. MUDr. Milena Bretšnajdrová MUDr. Bohdan Brozda Mgr. Martina Brožová, Ph.D. (roz. Bôtošová) Karel Buba Ing. Pavel Coufal, M.Div. Petr Coufal, M.Div. Beatrice Crane ThDr. Don Crane Mgr. Petr Červinský Mgr. Veronika D Evereux Mgr. Vít Dočekal, Ph.D. doc. PaedDr. Tomáš Dohnal, CSc. Mgr. Lenka Doleželová (roz. Telcová) Radek Drážný Dr. prof. Harold Dressler Mgr. Iveta Dvořáková Mgr. Jitka Dvořáková Mgr. Iva Elznerová Ing. Daniel Fajfr, M.Th. Mgr. Zuzana Faldynová Bc. Marie Gajdošová JUDr. Gabriela Halířová, Ph.D. Mgr. et Bc. Ilona Hamplová, Ph.D. JUDr. Ondrej Hamuľák, Ph.D. Mgr. Pavel Hanák Mgr. Tomáš Harastej Mgr. Eva Hejdušková (roz. Tylová) Výpočetní technika Metody sociální práce, Sociální práce ve zdravotnictví Ošetřovatelská péče Rehabilitace Základy práva (sociální právo) Právo (správní právo) Základy křesťanství (ekumenická eklesiologie, Starý zákon) Duchovní služba ve vězeňství Právo (pracovní právo) Sociální práce se seniory, Zdravotní nauky Zdravotní nauky (psychiatrie) Sociální práce se zdravotně znevýhodněnými, Sociální práce se zrakově postiženými Křesťanská etika Praktická teologie (pastorace) Praktická teologie (misie a evangelizace) Metody studia Bible Homiletika Starý zákon, Věrouka Právo (správní právo) Neziskový sektor (personální řízení), Psychosociální výcvik Pedagogika volného času Sociální práce s nezaměstnanými, Základy práva (sociální právo) Výpočetní technika Starý zákon Psychologie Kazuistický seminář, Odborná praxe, Odborný seminář, Sociální seminář, Supervizní seminář, Teorie a metody sociální práce Sociální politika Misie a evangelizace Odborný seminář, Psychologie (obecná, vývojová, sociální), Psychosociální výcvik Ošetřovatelská péče Právo (právo sociálního zabezpečení) Speciální pedagogika Právo (právo EU) Právo (občanské právo) Základy křesťanství (Starý zákon) Problematika menšin, Sociální politika 67

70 Mgr. Petr Hlaváček Mgr. Alena Hlochová Mgr. et Ing. Miroslav Hodina doc. PhDr. Lenka Holá, Ph.D. Ing. Ilona Holanová doc. PhDr. Drahomíra Holoušová, CSc. PhDr. et ThLic. Marta Hošťálková, Th.D., Ph.D. Bc. Anna Hradilová ThDr. Josef Hromádka Sandy Hughson Mgr. Barbora Hynková (roz. Pintová) JUDr. Tereza Chadimová Mgr. Petr Chovanec Mgr. Jiří Jersák Lydie Jersáková Mgr. Miroslava Jirásková PaedDr. Vlasta Jonášková, CSc. Mgr. Alena Kaňáková Mgr. Petra Karasová Zdeněk Kašička Mgr. Jan Kašper Mgr. Petra Klementová Mgr. Jiří Klimeš PhDr. Ivana Knausová, PhD Mgr. Zdeněk Kolařík prof. PhDr. Jarmila Koluchová, DrSc. Jana Komorová Mgr. Pavel Kondač JUDr. et Mgr. Zdeněk Kopečný PaedDr. Karel Kořínek Bc. Laura Kostrhonová Bc. Zuzana Kostrhonová PhDr. Renáta Köttnerová MUDr. Marie Kovářová Mgr. Věra Krahulíková PhDr. Jaroslava Králová Mgr. Robert Krejčí Mgr. Kateřina Krkošková Ing. Libuše Kubaláková Homiletika, Liturgika, Odborný seminář, Praktická teologie (diakonie), Religionistika, Teologický seminář, Základy křesťanství (církevní dějiny, ekumenická eklesiologie, věrouka) Sociální patologie a prevence Neziskový sektor (personální řízení), Odborný seminář, Propedeutický seminář, Sociální práce s nezaměstnanými, Sociální rehabilitace, Sociologie Probační a mediační služba, Sociální prevence Úvod do ekonomiky Pedagogika Duchovní služba ve zdravotnictví Metody sociálního výzkumu Filozofie, Základy křesťanství (Starý zákon) Anglický jazyk Filozofie Právo (trestní právo) Latinský jazyk Anglický jazyk Ošetřovatelská péče Sociální politika Sociální práce se zdravotně postiženými Praktická teologie (vybrané kapitoly z diakonie) Kultura osobního projevu Řecký jazyk Křesťanské dějiny, Přehled náboženství, Teologický seminář Sociální práce s oběťmi trestných činů Religionistika Sociální politika Psychologie (obecná, vývojová a sociální) Psychologie (patopsychologie) Anglický jazyk Věrouka Právo (trestní právo) Psychologie (obecná) Anglický jazyk Anglická konverzace, Anglický jazyk Právní ochrana dětí Zdravotní nauky Základy práva (sociální právo) Základy práva (sociální právo) Praktická znalost Písma Právo (rodinné právo) Výpočetní technika 68

71 Jana Kubáňová MUDr. Radim Kubínek Daniel Kučera Mgr. Jan Kučera PaedDr. Jindřich Kuja JUDr. et Mgr. Pavla Ládová Mgr. Martina Langerová Ing. Hana Lněničková Mgr. Pavla Ludvíková, Ph.D. Mgr. Jan Lukáš Mgr. Petra Macurová PhDr. Miluše Macháčková Ing. Pavel Malaska Ing. Petr Malíček Mgr. Darina Málková Mečkovská Ing. Pavla Mankovecká MUDr. Jan Mareš Mgr. et Ing. Jaroslav Mareš Mgr. Eva Martinková Mgr. Rostislav Matulík Mgr. Michaela Mecnarowská Mgr. Magda Mečkovská Mgr. Ladislav Mečkovský Ing. Pavel Mečkovský Lenka Melichárková Mgr. Petra Melotíková, Ph.D. Mgr. Jaroslav Merta Mgr. Jan Mochťák Mgr. Markéta Motáňová Pavel Mrázek, DiS., M.A. Tomáš Mrázek, DiS., M.A. PhDr. Agnesa Mrázková prof. MUDr. Boris Mrňa, DrSc. Mgr. Alice Musilová Mgr. Kateřina Nátrová RNDr. Dana Navrátilová Mgr. Jan Nohavica Mgr. Marcela Nosálová, DiS. Mgr. Richard Novák Mgr. Martin Okáč Ing. Ján Ostrolucký Metody sociální práce (sociální péče) Zdravotní nauky (psychiatrie) Německý jazyk Německý jazyk Pedagogika, Sociální práce s delikventy, Speciální pedagogika Právo (rodinné právo) Sociální práce se zdravotně postiženými Úvod do ekonomiky Problematika menšin Základy křesťanství (Nový zákon) Německý jazyk Psychologie (obecná), Sociologie Výpočetní technika Výpočetní technika Anglický jazyk Výpočetní technika Německý jazyk Německý jazyk Sociální práce s osobami se sluchovým postižením, Sociální práce se zdravotně znevýhodněnými Vybrané kapitoly křesťanských dějin Sociální práce s rodinou Pedagogika, Praktická teologie (katechetika) Věrouka Praktická teologie Anglický jazyk Právo (správní a ústavní právo) Sociální práce s delikventy Problematika menšin Základy práva Praktická teologie (pastorace), Výpočetní technika Praktická teologie (pastorace) Sociální práce s rodinou Zdravotní nauky (základy psychiatrie) Sociální patologie Základy práva (sociální právo) Anglický jazyk Exegeze Starého zákona, Hebrejský jazyk, Starý zákon Problematika menšin Praktická znalost Písma, Starý zákon Sociální práce s azylanty a migranty Exegeze Starého zákona 69

72 JUDr. Jana Otevřelová Preston Pearce, Ph.D. PhDr. Alexandra Pešatová JUDr. Magdaléna Peterková doc. PhDr. Anna Petřková Mgr. Jiří Piáček Ing. Jaroslav Pípal Mgr. Dagmar Pittnerová Mgr. Michal Poláček JUDr. Petr Podrazil, Ph.D. Mgr. Jiří Popelka Mgr. Vlastimil Pospíšil doc. JUDr. Olga Pouperová, Ph.D. Marta Pozdíčková MUDr. Jana Pražská Bohuslav Procházka Mgr. Blanka Provazníková Mgr. Martin Přibyl Mgr. Zuzana Punčochářová Mgr. Karla Rašnerová (roz. Cháčová) Mgr. Jana Rozehnalová Mgr. Pavel Ruml Mgr. Petr Růžička PhDr. Soňa Rychlá Mgr. Václava Ryšánková (roz. Nováčková) Mgr. et PhDr. Ivan Ryšavý, Ph.D. Veronika Salamonová (roz. Kovaříková) Mgr. Petr Sedláček doc. PhDr. Milan Schneider doc. PhDr. Jitka Skopalová, Ph.D. ThDr. Jindřich Slabý Mgr. Pavel Slepička doc. PhDr. Irena Sobotková, CSc. Miroslav Somol Mgr. Irena Sonntágová Základy práva (sociální právo) Teologický seminář Sociální práce se zdravotně postiženými Právo (správní právo) Psychologie (vývojová a sociální) Filozofie Neziskový sektor (účetnictví neziskových organizací), Praktická znalost Písma, Starý zákon, Úvod do ekonomiky Sociální prevence, Sociální seminář Sociální patologie a prevence, Sociální práce s rodinou Právo (pracovní právo) Sociální prevence Vybrané kapitoly křesťanských dějin Právo (správní právo) Ošetřovatelská péče Ošetřovatelská péče, Zdravotní nauky Exegeze Nového zákona, Nový zákon, Teologický seminář Německý jazyk Metody sociálního výzkumu, Odborný seminář, Problematika menšin, Sociální politika, Výpočetní technika Základy práva Diplomový seminář, Odborný seminář, Metody a techniky sociálního výzkumu, Problematika menšin, Sociální patologie, Sociální práce se seniory, Sociální prevence, Sociologie Sociální práce s migranty Duchovní služba ve zdravotnictví Právo (ústavní právo, správní právo) Rétorika Křesťanské dějiny Psychologie (obecná, vývojová, sociální, patopsychologie) Odborná praxe Sociální patologie, Sociální prevence Metody sociologického výzkumu Sociální patologie Exegeze Nového zákona, Exegeze Starého zákona, Hebrejský jazyk, Křesťanské dějiny, Německý jazyk, Nový zákon, Řecký jazyk, Starý zákon, Teologický seminář, Věrouka Filozofie, Odborný seminář, Výpočetní technika Psychologie (obecná) Sociální práce s etnickými skupinami, Sociální práce s menšinami a nepřizpůsobivými Sociální práce s etnickými skupinami 70

73 doc. PhDr. Eva Souralová, Ph.D. JUDr. Jaroslav Sovinský, Ph.D. PhDr. Hana Spáčilová PhDr. Dalimil Staněk, DiS. Mgr. Ivan Stanko, DiS. JUDr. Lenka Staňková Ing. Dobroslav Stehlík Mgr. Milan Svoboda Ing. Marie Svobodová, CSc. Mgr. Tamara Svobodová, Ph.D. doc. JUDr. Filip Ščerba, Ph.D. Mgr. Drahomír Ševčík JUDr. et Mgr. Eva Šimečková, Ph.D. Mgr. Lenka Šmídová, DiS. PhDr. Sylva Špačková PhDr. et Mgr. Naděžda Špatenková, Ph.D. JUDr. Jitka Špundová Mgr. Zita Šulcová Mgr. Jana Švaňhalová PhDr. Ilona Tandlerová Mgr. Petra Teplíčková JUDr. Tomáš Tintěra, Ph.D. ThDr. Pavel Titěra Eva Titěrová Mgr. Roman Trčka Ing. Ludmila Typovská ThDr. Jan Urban Mgr. Rút Valentová (roz. Coufalová) Mgr. Vladimír Vecheta JUDr. Hana Vičarová Hefnerová, Ph.D. PhDr. et Mgr. Jakub František Vinklárek Bc. et Mgr. Zbyněk Vočka doc. PhDr. Zdeněk Vojtíšek, Ph.D. Mgr. Jana Volná ThLic. Vladislav Volný, Th.D. Bc. Lubomír Vraj Mgr. Jana Vrajová, Ph.D. Vítězslav Vurst Milada Wagnerová JUDr. Lenka Westphalová, Ph.D. ThDr. Glen Allan Wiliams Sociální práce se sluchově postiženými, Speciální pedagogika vybrané kapitoly Právo (ústavní právo) Pedagogika Praktická teologie (pastorace) Základy křesťanství (věrouka) Právo (trestní právo) Praktická teologie (pastorace), Praktická znalost Písma, Praktická teologie (misie a evangelizace) Neziskový sektor (ekonomika neziskových organizací, metody fundraisingu) Sociální patologie, Sociální politika Právo (trestní právo) Sociální práce násilí v rodině, Sociální práce s oběťmi trestných činů Základy práva (pracovní právo) Sociální politika Německá konverzace, Německý jazyk Sociální patologie, Sociální politika Základy práva (trestní právo) Kultura osobního projevu Technika administrativy Pedagogika Právo (právo EU) Právo (občanské právo) Křesťanská etika, Misie a evangelizace, Věrouka Latinský jazyk, Německý jazyk, Praktická teologie (diakonie, katechetika, pastorace) Standardy kvality v sociálních službách Sociální politika Homiletika, Liturgika, Křesťanská etika, Starý zákon Anglický jazyk Filozofie Právo (ústavní, správní a pracovní právo) Anglický jazyk Právo (právo sociálního zabezpečení) Přehled náboženství Domácí násilí a intervenční centra, Sociální práce s aktéry domácího násilí, Sociální práce v azylových domech, Videotrénink interakcí Etika Sociální práce se seniory Latinský jazyk Misie a evangelizace Sociální práce s azylanty, Sociální práce s etnickými skupinami Právo (rodinné právo) Řecký jazyk 71

74 Jonathan Frank Wong Mgr. Eduard Zacha Mgr. Eva Zakouřilová Mgr. Jan Zámečník, Ph.D. Bohumila Zborková ThDr. Vlastimil Zítek JUDr. Cyril Žádník Anglický jazyk Sociální prevence Mediace, Sociálně právní ochrana dětí a mládeže Přehled náboženství, Sociální prevence Anglický jazyk Filozofie Právo (právo EU, pracovní právo) 72

75 SEZNAM PRACOVNÍKŮ ŠKOLY Pracovní pozice Roky působení Ředitel školy ThDr. Pavel Titěra Ing. Dobroslav Stehlík Mgr. Petr Hlaváček Zástupce ředitele Eva Titěrová Mgr. Petr Hlaváček ThDr. Jindřich Slabý Mgr. Jitka Dvořáková Ing. Jaroslav Pípal Ekonom školy Jiří Gallat Ing. Jaroslav Pípal Hospodářka školy Iva Němcová Marta Pípalová Referent odborné praxe Robert Krejčí Veronika Salamonová Studijní referentka Mgr. Václava Nováčková Petra Horáková, DiS Miriam Čistecká, DiS Iva Němcová Renata Hlaváčková Bc. Lenka Staňková, DiS Školní kaplanka Bc. Elena Stanko, DiS Mgr. Alena Daňková Bc. Elena Stanko, DiS

76 SEZNAMY ABSOLVENTŮ PODLE ROKU UKONČENÍ STUDIA Do seznamu jsou zařazeni všichni, kdo úspěšně složili absolutorium/závěrečnou zkoušku. Příjmení jsou uvedená podle stavu ke dni absolutoria/závěrečné zkoušky. Absolventi Samuel Antalík 2. Lucie Blažková 3. Robert Dubín 4. Peter Handzuš 5. Jindra Ječná 6. Jana Jurčová 7. Renata Kolčáková 8. Estera Kováčiková 9. Robert Krejčí 10. Lýdie Kucová 11. Petra Kuhnová 12. Jan Kuklínek 13. Josef Mácha 14. Renata Máchová 15. Michal Novotný 16. Miriam Pálenčíková 17. Stanislav Rytíř 18. Monika Szalaiová 19. Ludmila Špundová 20. Kateřina Vitulová 21. Petra Zachariová 22. Petr Zborek Absolventi Lucie Dubínová 2. Věra Janošová 3. Dita Klincová 4. Martin Kocanda 5. Jana Komorová 6. Lenka Křehká 7. Daniel Kuc 8. Magdalena Kucová 9. Michal Mišinec 10. Ewa Pawlasová 11. Ester Pospíšilová 12. Martina Růžičková 13. Alice Selinková 14. Lenka Uhrová 15. Radmila Žižková Absolventi Šárka Holzbauerová 2. Veronika Jindrová 3. Kateřina Vítečková Absolventi Karla Himmerová 2. Pavla Kocandová 3. Marta Kolářová 4. Veronika Kovaříková 5. Tomáš Mečkovský 6. Gabriela Menzelová 7. Věra Olivíková 8. Radek Pospíšil 9. Zdeněk Pospíšil 10. Ivana Povalilová 11. Martina Puzoňová 12. Irena Sečkařová 13. Jana Skokanová 14. Ivona Suszková 15. Michaela Švidrnochová 16. Tomáš Urban 17. Martina Vaňková 18. Zdena Vohralíková Absolventi Lucie Baštecká 2. Jolana Czeczotková 3. Marcela Čampová 4. Tomáš Hrstka 5. Pavel Jurkovič 6. Michaela Konečná 7. Dagmar Kucová 8. Monika Martinková 9. Martina Matulová 10. Jan Mišurec 11. Kateřina Mücková 12. Blanka Mynaříková 13. Ivana Neumannová 14. Kateřina Paťavová 15. Apolena Pokorná 16. Taťána Pospíšilová 17. Irena Ruprichová 18. Iveta Škodová 19. Ester Welszarová Absolventi Elen Bílková 2. Petra Bubová 3. Nikolae Dušek 4. Anna Dušková 5. Renata Hančíková 6. Petra Horáková 7. Hana Jelínková 8. Martina Kalinová 9. Petra Kazíková 10. Hana Kubiszová 11. Tomáš Mrázek 12. Michal Petratur 13. Jakub Pszczolka 14. Dagmar Řezníčková 15. Ivana Skácelová 16. Veronika Uhříková 17. Eliška Vrbová Absolventi Dušan Bednář 2. René Beinhauer 3. Lukáš David 4. Tomáš Kálecký 5. Alena Krúpová 6. Eva Michálková 7. Alena Ondrůšová 8. Eva Pekárková 9. Lenka Podešvová 10. Pavla Přibylová 11. Marek Ryšánek 12. Jiřina Špinlerová 13. Marta Vojtková 14. Marcela Vondřejcová 15. Kateřina Weiserová Absolventi Veronika Ammarová 2. Petra Bůžková 3. Marcela Dendisová 4. Jiří Felcman 5. Noemi Hrůzová 6. Eva Húšťová 7. Alois Chaloupek 8. Gabriela Kubná 9. Marcela Lenghartová 10. Lucie Lipusová 11. Petra Maxiutová 12. Lenka Novotná 13. Monika Ondrýsková 14. Jana Pinkasová 15. Kateřina Převorová 16. Jana Škrobáková 17. Radka Vítková 18. Martina Zahradníková 74

77 Absolventi Ráchel Benešová 2. Barbora Černiková 3. Miriam Čistecká 4. Táňa Dohnalová 5. Monika Eichlerová 6. Hana Holíková 7. Lenka Kadlíková 8. Jana Kováčiková 9. Lucie Kovaříková 10. Emilie Kramolišová 11. Eva Marcalíková 12. Blanka Mikušová 13. Pavel Mrázek 14. Hana Mrlinová 15. Jan Ouzký 16. Irena Polanská 17. Pavla Randýsková 18. Jana Schieferdeckerová Absolventi Iveta Folwarczná 2. Alžběta Fürstová 3. Miloslav Hotovec 4. Milena Chowanioková 5. Libuše Jakešová 6. Magda Jersáková 7. Samuel Krúpa 8. Nicolae Maxiuta 9. Martin Pelíšek 10. Nikola Stejskalová 11. Veronika Vajdová 12. Kateřina Vrzáková Absolventi Barbora Bělunková 2. Lukáš Borecki 3. Alena Džubáková 4. Pavel Harvan 5. Květa Kotrlová 6. Marcela Mrázková 7. Lucie Pešková 8. Blanka Provazníková 9. Linda Supiková 10. Martin Tomešek 11. Renata Wojnarová Absolventi Alena Bačová 2. Jana Bednářová 3. Jana Camfrlová 4. Tomáš Flám 5. Peter Hutton 6. Jana Chasáková 7. Hana Jedličková 8. Elena Koloczková 9. Renata Kubiszová 10. Marie Ondřejová 11. Ivan Stanko 12. Petra Šimková 13. Jana Šimšová 14. Jan Švestka 15. Lada Zbořilová Absolventi Marcela Borecká 2. Pavla Gruzsková 3. Martina Hanušová 4. Beata Hótová 5. Karina Kubizsová 6. Lucie Přikrylová 7. Lucie Vávrová Absolventi Petr Bebčák 2. Lukáš Brzoska 3. Milan Dvořáček 4. Filip Hradil 5. Zdeňka Lajdová 6. Ester Martynková 7. Světlana Melkusová 8. Michaela Pospíšilová 9. Hana Pýtrová 10. Pavlína Ráciková 11. Jan Řehák 12. Martina Štěpančíková 13. Kateřina Vostrovská Absolventi Sandra Bělajevová 2. Markéta Malá 3. Edward Mitręga 4. Zuzana Přikrylová 5. Daniela Sichová 6. Miroslava Sikorová 7. Hana Suchomelová 8. Jana Švubová 9. Šárka Tótová 10. Petra Uhlířová 11. Martina Valasová 12. Eliška Zlámalová Absolventi Hana Gottfriedová 2. Tomáš Hub 3. René Jelínek 4. Ivona Kopečná 5. Magda Kožuriková 6. Martina Kráčmarová 7. Noemi Lachmanová 8. Veronika Nováková 9. Jana Rohrerová 9. Zdeňka Šmejdířová 11. Eva Továrková 12. Eva Trávníková 13. Maritna Uřinovská 14. Veronika Vavrušová Absolventi Barbora Deutschová 2. Josef Filip 3. Eva Franková 4. Lubomír Hannig 5. Johana Humpálová 6. Marcela Janoušková 7. Pavel Jelínek 8. Tereza Kašparcová 9. Adéla Kneslová 10. Adéla Přikrylová 11. Kateřina Skopalová 12. Veronika Valentinová Absolventi Tereza Braunová 2. Petra Kopetková 3. Darina Malečíková 4. Vendula Pavláčková 5. Darina Smičková 6. Michal Steffel 7. Klára Steffelová 8. Jana Zedková Absolventi Oleksandra Burdová 2. Miriam Eliášová 3. Radka Guschlbauerová 4. Kristina Guznarová 5. Lucie Janálová 6. Tereza Kurková 7. Petra Losíková 8. Veronika Ondráčková 9. Vladislava Ondráčková 10. Hana Rožková 11. Doris Schmidtová Absolventi Monika Flídrová 2. Andrea Kubínová 3. Hana Musilová 4. Erika Sychrová 5. Jakub Švach 6. Tereza Umlaufová 7. Ondřej Veruňák 8. Noemi Zubíková 75

78 Absolventi Aneta Majtánová 2. Petra Mikulková 3. Markéta Pelantová 4. Michaela Rábová 5. Pavlína Řezáčová 6. Eva Sieglová 7. Veronika Šamánková 8. Alena Šimková 9. Radka Vydrželová 10. Jana Zavadilová Absolventi Adéla Benešovská 2. Monika Bibrová 3. Petra Heinzová 4. Lenka Jośková 5. Jaroslav Ludvík 6. Romana Nádvorníková 7. Petr Nenál 8. Zdislava Paďourová 9. Kristýna Smrčková 10. Štěpánka Vágnerová Absolventi Klára Deutschová 2. Miriam Halámková 3. Michaela Hlochová 4. Eva Kočí 5. Lenka Kowalová 6. Karin Krajčí 7. Zuzana Krčálová 8. Roman Kuruc 9. Marie Novotná 10. Alžběta Ondráčková 11. Božena Poláková 12. Nicol Riegerová 13. Vladimíra Smrčková 14. Tomáš Snášel 15. Michaela Šťastná 16. Barbora Večeřová 17. Jolana Večeřová 18. Adéla Vybíralová 19. Soňa Žádníková Absolventi Lucie Baránková 2. Radka Cázerová 3. Radka Crhanová 4. Simona Doleželová 5. Jana Filáková 6. Mariana Guranych 7. Lukáš Halamíček 8. Lucie Jourová 9. Zuzana Kopasová 10. Eva Krahulcová 11. Romana Kurucová 12. Michal Lakomý 13. Kateřina Michalcová 14. Gabriela Mušková 15. Michaela Novotná 16. Sára Povalilová 17. Lucie Tělupilová 18. Dominika Urbanová Absolventi Ivana Benešová 2. Nikola Bělohoubková 3. Petra Kasimirová 4. Nela Kopečná 5. Barbora Lahová 6. Martina Oharková 7. Michaela Růžičková 8. Kamila Ščučková 9. Valentina Vítková Absolventi Eliška Faltusová 2. Gabriela Juríková 3. Anna Lachmanová 4. Kateřina Lakomá 5. Klára Talašová Studenti 3. ročníku k Pavlína Fajkusová 2. Kamila Haninová 3. Marie Janíčková 4. Lucie Liberdová 5. Pavlína Musilová 6. Lucie Rolandová 7. Natálie Supiková 8. Maria Taska 9. Anežka Votroubková 10. Šárka Zlámalová 76

79 Absolventi

80 Absolventi

81 Absolventi

82 Absolventi

83 Absolventi

84 Absolventi

85 Absolventi

86 Absolventi

87 Absolventi

88 Absolventi

89 Absolventi

90 Absolventi

91 Absolventi

92 Absolventi

93 Absolventi

94 Absolventi

95 Absolventi

96 Absolventi

97 Absolventi

98 Absolventi

99 Absolventi

100 Absolventi

101 Absolventi

102 Absolventi

103 Absolventi

104 Absolventi

105 103

106 104

107 105