Kapitola 18. Whorf a relativizmus

Transkript

1 50 Během několika posledních desetiletí se zodpovědní vědci zdaleka vyhýbali relativismu. Relativismus se stal nenáviděným strašákem, spojovaným s vědeckou nezodpovědností, nepřesným myšlením, nedostatkem rigoróznosti a dokonce s nemorálností. Stalo se módním se od relativismu distancovat nebo jej popírat, a i já jsem se v předchozí kapitole cítil povinován předložit standardní důkaz proti totálnímu relativismu. V jistých kruzích má i sebemenší závan relativismu špatnou příchuť. Zároveň ale relativismus propagovali ti, kdo si myslí, že zodpovědná vědeckost je zaslepená a ignoruje skutečnost, která není nezodpovědná, ale naopak umožňuje oproštění od předsudků. Diskuze na toto téma je velmi emocionální, a to z dobrého důvodu. Většině z nás se líbí náš světonázor a cítíme se s ním bezpečně. Mnozí, kteří věří ve vědu, předpokládají, že vědecké myšlení předpokládá objektivistický světonázor, tj. přesvědčení, že existuje pouze jeden správný pojmový systém. Často stačí navrhnout, že může existovat více pojmových systémů stejně přijatelných jako ten náš, a takový návrh je považován za plivnutí do tváře vědy. Než se tedy můžeme pustit do racionální diskuze o pojmovém relativismu, je důležité zbavit se některých z mnoha emocí, které obklopují tento problém. Nejdřív se pokusím popsat, že alternativní způsoby konceptualizace světa jsou běžné v každodenním životě většiny lidí včetně vědců. Za druhé se budu snažit vysvětlit co nejvíce otázek, které se kladou při diskuzích o relativismu. Jde o to ukázat, že pojetí relativismu není jen jedno, ale jsou jich doslova stovky, a že mnoho emocí, které se v diskusích o tomto tématu objevují, má svůj původ ve zmatku z toho, co relativismus vlastně znamená. Za třetí se budu zabývat názory nejuznávanějšího relativisty dvacátého století, Benjamina Lee Whorfa. Za čtvrté shrnu výsledky pozoruhodného experimentu Kaye a Kemptona a nakonec se budu zabývat některými svými názory na relativismus a tím, proč je zastávám. Alternativní konceptualizace v každodenním životě Fungování lidských bytostí není založeno na vnitřně konzistentních, monolitických pojmových systémech? Každý máme mnoho způsobů, jak si vysvětlit svou zkušenost, obzvláště v doménách, které nejsou jasně ohraničeny vlastní předpojmovou strukturou, jako jsou například domény emocí a myšlení. Jak jsme poznamenali už dříve, ukázal Kay (1979), že mluvčí angličtiny mají dvě vzájemně inkonzistentní teorie o tom, jak slova odkazují k věcem ve světě. Lakoff a Johnson (1980, kap ) ukazují, že samotné naše pojetí logického argumentu je strukturováno prostřednictvím tří vzájemně inkonzistentních metafor. Případová studie 1 pak ukáže, že máme několik metaforických modelů, pomocí nichž rozumíme hněvu. Mnoho praktických vědců závisí ve své každodenní práci na schopnosti přepínat z jedné konceptualizace do druhé. Naučit se být vědcem ve skutečnosti vyžaduje naučit se alternativní konceptualizace vědeckých pojmů. Vezměme si například elektřinu. Jaké intuitivní chápání elektřiny je nutné, abychom mohli správně vyřešit problémy s diagramy elektrických obvodů? Gentner a Gentner (1982) si všimli, že existují dva převládající způsoby metaforického chápání elektřiny: jako tekutina a jako shluk jednotlivých elektronů. Obě konceptualizace jsou nezbytné. Ti, kdo chápou elektřinu pouze jako tekutinu, mají tendenci dělat systematické chyby v jistých problémech, kde lépe funguje metafora shluku. Studenti, kteří chápou elektřinu pouze jako shluk elektronů, naopak dělají chyby v jiných typech problémů, a to v těch, kde lépe funguje metafora tekutiny. Chápání elektřiny na určité úrovni abstrakce vyžaduje metafory, a to více než jednu. Být schopen řešit problémy s elektrickými obvody znamená vědět, kterou metaforu je nutné použít v dané situaci. Podobnou tezi vyslovil Kuhn (1970, příloha) pro fyziku. Rovnici f = ma (síla se rovná hmotnost krát zrychlení) není možné použít stejně pro kulečníkové koule, kyvadla a radiaci černé skříňky. Naučit se, jak správně použít tuto rovnici na kyvadla a radiaci černé skříňky, vyžaduje naučit se pohlížet na kyvadla a radiaci velmi odlišně, než jak se díváme na kulečníkové koule. V případě kyvadla se musíme naučit konceptualizovat f = ma prostřednictvím bodových hmotností a úhlové rychlosti v každém bodě. V radiaci černé skříňky se f = ma stává složitou sadou diferenciálních rovnic. Abychom použili tu správnou sadu rovnic, musíme se naučit, jak správně konceptualizaovat daný problém. Každá taková konceptualizace je způsobem chápání dané domény. Fyzik musí mít mnoho způsobů, jak konceptualizovat sílu, a musí vědět, který ze způsobů má použít v které fyzikální doméně. Neexistuje jediný správný způsob, jak konceptualizovat sílu, který bude fungovat ve všech doménách fyziky. Lakoff: Ženy, oheň a nebezpečné věci strana 1 z

2 Všichni máme k dispozici alternativní metody konceptualizace, ať už se snažíme pochopit své emoce, nebo fyzikální povahu vesmíru. V dobře popsaných oblastech fyziky existují jisté konceptualizace, které se přijímají jako správné. Ale v oblasti emocí stejně jako v mnoha dalších oblastech každodenního života žádné jasné a definitivní externě správné standardy neexistují, přestože existuje mnoho omezení. Při snaze pochopit lásku, hněv, přátelství, morálku, nemoc, smrt, neštěstí a další podobné normální jevy používáme mnoho alternativních prostředků konceptualizace, a to ne prostě nějakých inovativních, vymyšlených na místě, ale těch konvenčních alternativ používaných napříč naší kulturou. V americké kultuře se láska konvenčně chápe prostřednictvím fyzické síly (je v ní přitažlivost, elektrizace, magnetismus atd.), zdraví (vztah je zdravý, patologický, skomírá, zašel na úbytě) 1 a mnoha dalších (viz Lakoff a Johnson 1980, kap. ). Alternativní konceptualizace jsou velmi běžné a my je neustále používáme. Na těch, které používáme každý den, není nic exotického ani mystického. Ale když mluvíme o lidech žijících v nám neznámé kultuře a mluvících nám neznámým jazykem, začne jít o mnohem víc. Různá pojetí relativizmu Existuje celá škála reakcí na myšlenku, že jiní lidé chápou svou zkušenost jiným způsobem, který se liší od našeho, a je stejně platný. Někteří lidé jsou tím vystrašeni: Jak můžeme vůbec komunikovat s lidmi, kteří myslí jinak? V jiných ta myšlenka vzbuzuje odpor: Měl by existovat univerzální jazyk, aby se omezila nedorozumění a konflikty. Jiné zase tato myšlenka přitahuje: Možná bych se také mohl naučit myslet jinak. Možná by to obohatilo můj život, a ten by pak byl zajímavější. A mnoho lidí si myslí, že celá ta myšlenka je nesmysl: Lidé jsou v podstatě stejní kdekoli na světě. Možná existují drobné rozdíly, ale ty nejsou velmi důležité. Všechny tyto reakce jsou poměrně běžné. Existuje ale také mnoho pojetí toho, co relativismus je. Zde je řada otázek, které spolu s odpověďmi na ně definují mnoho parametrů, v nichž se přístupy k relativismu mohou lišit: Jak mnoho odlišností existuje mezi různými pojmovými systémy? Jak hluboko tato odlišnost sahá? Jaká je povaha této odlišnosti? Jaký je rozdíl mezi pojmovým systémem a schopností umožňující tento systém pochopit? Je možné považovat odlišně uspořádané pojmové systémy za jiné? Jsou pojmové systémy jednolité, nebo existují alternativy i uvnitř jediného systému? Nalézají se rozdíly v jazyce, nebo někde jinde v myšlení? Je možné považovat systémy, které se používají jinak, za různé systémy? Jakými způsoby je možné definovat souměřitelnost různých systémů? Jsou alternativní pojmové systémy něco špatného, nebo něco dobrého? Chováme se jinak, když máme jiný pojmový systém? Můžeme se rozhodnout, které pojmy budeme používat? Jaký je rozdíl, je-li jaký, mezi pojmovým a morálním relativismem? Jak uvidíme, odpovědi na tyto otázky definují stovky různých odrůd relativismu. Problém stupně odlišnosti Jak jiný je jiný? Jak odlišné musí být dva pojmové systémy, než jsme ochotni říct, že se jedná o dva různé systémy? Jak si lze představit, názory na to se zásadně liší. Totální odlišnost: Nesdílejí se žádné pojmy. Radikální odlišnost: Většina pojmů se liší, ale je zde jistý přesah. Malá odlišnost: Většina pojmů je stejná, ale existují některé rozdíly. 1 Anglický originál je: the relationship is healthy, sick, on the mend, dying, on its last legs. strana 2 z

3 Jakákoli odlišnost: Stačí jeden rozdíl. Pro někoho relativizmus znamená totální odlišnost, pro další jen radikální odlišnost. Jiní zase budou tvrdit, že dokázali relativismus poukazem na malé rozdíly nebo dokonce jen na jeden rozdíl. 5 Problém hloubky odlišnosti Mnoho odborníků si myslí, že některé části pojmového systému jsou základnější než jiné. Pojmy jako čas a prostor se obvykle považují za nejzásadnější. Pojmy jako chutzpah z jidiš nebo agape ze staré řečtiny se považují za povrchnější. Diskuze o pojmové relativitě se proto soustředí na fundamentální pojmy jako prostor a čas, a ne tolik na méně fundamentální pojmy jako chutzpah. Z tohoto důvodu se Whorf soustředil na čas u kmene Hopi a Brugman a Casad na prostor u kmenů Mixtec a Cora. Na pozadí takovéhoto pojetí leží dvě intuice o tom, co je zásadní a co je povrchní. První z nich je o tom, že pojmy, které jsou zásadní jako prostor a čas se používají jako součást mnoha dalších pojmů v rámci systému, zatímco pojmy jako chutzpah a agape jsou omezeny na izolované domény zkušenosti, a proto nemají vliv na nic dalšího. Druhá intuice nám říká, že fundamentální pojmy mají tendenci být gramatikalizovány, to jest stávat se součástí gramatiky daného jazyka. Jako takové se používají podvědomě, automaticky a hlavně neustále. Obecně jsou gramatikalizované pojmy považovány za fundamentálnější než pojmy vyjadřované lexikálními jednotkami. Například klasifikátory jako dyirbalské balan a japonské hon jsou součástí gramatiky těchto jazyků, a podle této intuice by byly fundamentálnější než pojmy spojované s lexikálními jednotkami jako chutzpah nebo sushi. Problém hloubky se tedy váže na problém stupně, protože se předpokládá, že pokud se fundamentální pojmy liší, pak se budou lišit i jiné pojmy. To jest, oč zásadnější bude odlišnost, tím bude vyšší i stupeň odlišnosti. Povaha problému odlišnosti Snad nejnudnější okamžik, který si musí učitel lingvistiky vytrpět od dychtivých začínajících studentů, jsou nekonečné debaty o dvaadvaceti (nebo kolik jich je) slov pro sníh v eskymáckých jazycích. To o pojmovém systému neříká skoro nic. Sníh není základem pojmového systému. Je izolovaný a neovlivňuje mnoho dalších elementů. Z toho, že jazyk má spoustu slov pro sníh, neplyne skoro nic pro pojmový systém. Anglicky mluvící lyžaři mi ukázali, že mají ve své slovní zásobě alespoň tucet slov pro sníh (např. prašan), ale jejich pojmový systém je přesto v zásadě stejný jako můj. Jakýkoli expert v nějakém oboru určitě bude mít ve své slovní zásobě velké množství slov pro věci ze své domény námořníci, tesaři, švadleny, a dokonce i lingvisti. Když je na nějakou doménu expertem celá kultura (tak, jak jsou jistě Eskymáci v oblasti sněhu), bude mít adekvátně velkou slovní zásobu. Není to o nic více překvapivé než to, že lidé, kteří plachtí, znají mnoho lodních termínů jako kosatka a ráhno 2, nebo to, že Američané mají spoustu pojmenování pro auta. Takovéto skutečnosti nenaznačují nic jiného než to, že různí lidé mohou mít různé domény zkušenosti, které jsou vysoce strukturovány. Díky své obecné schopnosti konceptualizace a schopnosti používat jazyk mohou lidé pojímat a pojmenovávat strukturované aspekty této domény zkušenosti. Tento jev nás ale vede k otázce: Jaké pojmové odlišnosti jsou dostatečné, aby znamenaly výrazné rozdíly mezi pojmovými systémy? Tato otázka je důležitá, protože mnozí lidé (hlavně filozofové), kteří o ní psali, předpokládali, že existuje jenom jeden typ odlišnosti: a to ten, jak pojmový systém (nebo jazyk) rozporcuje přirozený svět. (Viz Quine 1939, 1951, 1983) Toto pojetí má zdroj v objektivistické filozofii, která předpokládá, že úkolem pojmů je odpovídat objektivní fyzické skutečnosti, a nic jiného. Podle tohoto názoru může pojmový systém odpovídat dobře nebo špatně, to jest rozporcovat přirozený svět v místě spojení jeho kloubů. Může se také soustředit na jiné klouby, to jest může konceptualizovat jiné aspekty skutečnosti. Pojmové systémy se navíc liší v jemnosti rozlišení, tj. mohou naporcovat svět na velké kusy nebo na malé rafinované kousky. Nebo jak říká Whorf, použít na porcování tupý nástroj nebo rapír. Ale pojmový systém nemůže vytvořit nové klouby, protože objektivismus předpokládá, že všechny jeho klouby jsou předem objektivně jednou a provždy dané. Pojmový systém je přesný, pokud v přírodě při porcování vždycky nachází klouby 2 Lakoffovy další příklady lee, port (závětří, levobok) neznějí v češtině jako odborné termíny, srozumitelné pouze úzkému okruhu specialistů. Lakoff: Ženy, oheň a nebezpečné věci strana 3 z

4 (přestože rozhodně nemůže najít všechny), a nepřesný, pokud některé klouby mine nebo dokonce narazí na kost. Bystrý čtenář si jistě povšiml podivnosti objektivistické metafory. Pojmové systémy jsou řezníci a skutečnost je poražené dobytče. Kultury se liší jen v tom, jakým způsobem porcují maso. Z tohoto hlediska může být relativismus reálný, ale nijak zvlášť na tom nezáleží. Všechno je jen otázka zaříznutí nože v tom či onom místě a porcování na malé nebo větší kusy. Ale toto pojetí zcela opomíjí téměř všechny jevy, o kterých jsme se v této knize bavili, pojmy, které nelze najít v přírodě, ale které jsou výsledkem lidské schopnosti obrazotvornosti, jako jsou: kognitivní modely obsahující metaforu a metonymii, radiální kategorie a neuniverzální společensky motivované pojmy. Takovéto pojmy, jak jsme opakovaně poznamenali, mohou být učiněny skutečnými díky lidské činnosti. Charakterizují totiž důležité aspekty toho, jak se pojmové systémy liší jeden od druhého mezi různými kulturami, a jsou obzvláště zajímavé, protože jejich součástí jsou různá použití našich obrazotvorných schopností k vytváření společenské skutečnosti. Musíme se proto ohledně pojmového systému ptát na víc než jen na to, kde jsou jeho klouby a na jak malé kousky ho máme naporcovat. Musíme se zeptat, jakými různými způsoby byla obrazotvornost použita a jak konkrétní činy učinily tyto obrazné pojmy reálnými. Problém dichotomie systému a schopnosti Jak jsme připomněli výše, mezi pojmovými systémy a schopností konceptualizace je rozdíl. Stejné schopnosti mohou dát povstat různým systémům, a to hned několika způsoby: Za prvé se mohou lišit vysoce strukturované předpojmové zkušenosti. Například pro národ Cora žijící v mexických horách je základní tvar kopce 3 (vrchol, svah, úpatí) vysoce strukturován a představuje fundamentální aspekt jejich zkušenosti. Nejenže je konceptualizován, ale stal se součástí gramatiky jazyka Cora (Casad 1982). Mluvčí tohoto jazyka možná mají stejnou schopnost konceptualizace jako my, ale mají odlišný systém, který povstává z odlišné fundamentální zkušenosti s prostorem. Za druhé, protože zkušenost neurčuje pojmové systémy, ale pouze je motivuje, může stejná zkušenost poskytnout dvě stejně dobré motivace pro dva poněkud odlišné pojmové systémy. Například pojem předek má svou základní charakterizaci v lidském těle, a pak je metaforicky rozšiřován na jiné předměty. V angličtině je rozšířen na předměty jako např. keře takto: Pokud se díváme na keř, je jeho přední strana ta, ke které jsme tváří. V jazyce Hausa je to přesně naopak: předek keře je ta strana, která je směrem od nás. Obě možnosti jsou stejně přijatelné a stejně tak v souladu se zkušeností. V takovýchto situacích mají stejná schopnost konceptualizace a stejná zkušenost za výsledek dva odlišné systémy. Za třetí mohou stejné zkušenosti a stejná schopnost konceptualizace vyústit v situaci, kdy v jednom systému schází důležitý pojem, který nějaký jiný systém má. Extrémní případ takové hypokognice popsal Levy (1973), který zjistil, že Tahiťané nejenže nemají slovo pro smutek, ale zdá se, že pro něj ani nemají žádný pojem, a tím pádem také nemají žádné ritualizované chování, kterým by se vyrovnávali s depresí nebo s úmrtím blízkých. Zdá se, že smutek a depresi zažívají, ale nemají žádný způsob, jak si s nimi poradit. Kategorizují smutek spolu s nemocí a únavou nebo útokem zlého ducha. Měli bychom také mít na paměti, že v mnoha případech není snadné od sebe systém a schopnost jasně rozlišit. Vezměme si například studii E. Rosch o barevných kategoriích národa Dani na Nové Guiney (Rosch 1973). Dani mají pouze dva termíny pro barvy: mili (tmavá-chladná) a mola (svetláteplá), které pokrývají celé spektrum. Rosch ukázala, že mluvčí jazyka Dani byli bez problémů schopni se naučit náhodné termíny pro to, co Berlin a Kay (1969) nazvali fokálními barvami, to jest fokální červenou, modrou, zelenou atd. Ale mluvčí tohoto jazyka měli problémy naučit se nefokální barvy. Znamená to, že pro fokální barvy už nějaký pojem měli a neměli pro ně jen pojmenování? Nebo to znamená, že jejich zkušenost s fokálními barvami má stejně pevné obrysy jako naše a že za pomoci stejných schopností konceptualizace a jazyka, jaké máme my, bez problémů konceptualizují a pojmenovávají dobře strukturované aspekty své zkušenosti? Obě interpretace jsou možné. 3 Rozdíl je ovšem i mezi češtinou a angličtinou. Proto je tak obtížné přeložit slovo hill, které tu Lakoff používá. Kopec má konotaci malosti, kterou bez kontextu slovo hill nemá, zrovna tak jako nemá konotaci velikosti jako hora. Další možný termín je vrch, ale ten zase v sobě nezahrnuje úpatí. Čeština evidentně nemá jedno obrazové schéma spojující všechny tyto pojmy na bázové úrovni. strana 4 z

5 Překlad a porozumění Přesto je ale důležité činit rozdíl mezi schopností a systémem. Je to proto, že teorie, která není schopna rozpoznat schopnost konceptualizace, bude vedena k velmi jiným tvrzením o překladu a porozumění. Problémy překladu a porozumění se totiž v diskusích o relativismu neustále znovu vynořují, a to následujícími způsoby: Za prvé se tvrdí, že pokud mají dva jazyky radikálně odlišné pojmové systémy, pak je překlad z jednoho jazyka do druhého nemožný. Za druhé se často tvrdí, že pokud je překlad nemožný, pak mluvčí jednoho jazyka nebudou schopni porozumět tomu druhému jazyku. Za třetí se často tvrdí, že pokud mají jazyky odlišné pojmové systémy, pak někdo, kdo mluví jedním jazykem, se nebude schopen naučit tomu druhému jazyku, protože mu bude chybět správný pojmový systém. Za čtvrté se občas tvrdí (což jen problém dále komplikuje), že protože se lidé mohou naučit radikálně odlišné jazyky, tyto jazyky nemohly mít různé pojmové systémy. Taková tvrzení mohou dávat smysl, pokud uznáváme pouze pojmové systémy, a ne schopnosti konceptualizace. Pokud ale předpokládáme, že lidé sdílejí obecnou schopnost konceptualizace bez ohledu na případné rozdíly mezi jejich pojmovými systémy, bude výsledný obrázek vypadat úplně jinak. Rozdíly mezi pojmovými systémy rozhodně způsobují problémy při překladu. 4 Předpokládejme na chvíli, že takovéto rozdíly činí překlad nemožným (realističtěji se o něm budeme bavit níže). Co z toho vyplývá? Z nemožnosti překladu rozhodně nevyplývá, že je nemožné i porozumění. Podívejme se na takovouto situaci: Mluvčí obou jazyků sdílejí stejné základní zkušenosti a konceptualizují ve stejné doméně zkušenosti do přibližně stejné míry. Přesto jsou jejich pojmové systémy odlišné a překlad je nemožný. V takové situaci by přesto bylo možné, aby se mluvčí jednoho jazyka naučil jazyk druhý. A to proto, že má stejnou schopnost konceptualizace a stejné základní zkušenosti. Jeho konceptualizační schopnost by mu během učení umožnila zkonstruovat jiný pojmový systém a porozumět mu prostřednictvím sdílené předpojmové zkušenostní struktury. Může danému jazyku rozumět i v případě, že jej není schopen přeložit do svého jazyka. Přesný překlad vyžaduje těsné korespondence mezi kognitivními systémy, ale porozumění vyžaduje pouze korespondence mezi dobře strukturovanými zkušenostmi a sdílenou schopnost konceptualizace. Stručně řečeno, z rozdílů v pojmových systémech nevyplývá, že porozumění a učení je nemožné. A skutečnost, že je možné se naučit radikálně odlišný jazyk, neznamená, že tento jazyk nemá odlišný pojmový systém. Rozdíl mezi překladem a porozuměním je tento: překlad vyžaduje projekci z jednoho jazyka do druhého. Porozumění je vnitřní záležitostí člověka a má co dělat s jeho schopností konceptualizovat a spojovat výsledné pojmy se svou zkušeností na jedné straně a s výrazy v novém jazyce na straně druhé. Překlad se může odehrát bez porozumění a porozumění se může vyskytnout bez možnosti překladu. Je jasné, že takovéto ideální případy se moc často nevyskytují. Je možné, že mluvčí radikálně odlišných jazyků nesdílejí stejné základní zkušenosti, ale některé takové zkušenosti si je možné osvojit tím, že žijeme v kultuře, kde se daným jazykem mluví. To ale samozřejmě nemusí člověku, který žije v takové kultuře jako cizinec, poskytnout potřebný druh zkušenosti, aby pochopil všechny pojmy těch, kteří v této kultuře vyrostli. Jsou ale jistě základní zkušenosti, které je možno poměrně nekontroverzně považovat za univerzální. Mezi nimi je bázová percepce fyzických předmětů a to, co jsme nazývali kinestetická obrazová schémata : tj. strukturované zkušenosti vertikální a horizontální dimenze, rovnováha, uvnitř a vně a mnoho dalších. Když se zkušený lingvista pracující v terénu začne učit nový jazyk, tak začíná právě u pojmů pro důkladně strukturované zkušenosti, o nichž si po letech zkušeností v terénu myslí, že jsou univerzální. Překlad takovýchto pojmů je často možný a je možné je snadno, byť ne přímo, pochopit. Obtíže začínají mimo oblast těchto pojmů: kulturně definované rámce (ve Fillmoreově smyslu), které nejsou sdílené (např. americký baseball a kalendář na Bali), metaforicky 4 O čemž mohou svědčit desítky kompromisů, které jsem musel při překladu učinit na každé stránce této knihy. Včetně této věty, jejíž originál zní: Differences in conceptual systems do create difficulties for translation. Český překlad zde musel zvolit důraz lexikální (rozhodně) místo gramatického (do). Pro kohezi textu by česká věta možná ještě měla obsahovat slovo totiž. Lakoff: Ženy, oheň a nebezpečné věci strana 5 z

6 definované pojmy (např. západní ČAS JSOU PENÍZE nebo tradiční japonská představa, že BŘICHO [hara] JE CENTRUM MYŠLENÍ A CITU), kategorie podobné těm v jazyce Dyirbal a metonymické chápání odpovědí na otázky jako v jazyce Ojibwa ( Jak jste se sem dostal? Nastoupil jsem do kánoje. ). Každý jazyk s sebou nese takových pojmů a jim odpovídajících výrazů celou škálu Problém uspořádání pojmů Pojmové systémy obsahují nějaké uspořádání a existují různé názory na to, jestli na uspořádání záleží, když se snažíme rozhodnout, jestli dva jazyky mají odlišný pojmový systém. Tento problém jsme stejně dobře mohli nazvat nějak takto: Problém sémantiky založené na pravdivostních podmínkách Problém překladu věta-za-větou Problém polysémie Podívejme se na příklad jazyka Chalcantongo Mixtec ze skupiny otomangueanských jazyků v západním Mexiku. V tomto jazyce se prostorová umístění chápou prostřednictvím metaforické projekce termínů pro části těla na předměty. Například když chceme říct Kámen je pod stolem, řekneme yuù wá hiyaa čìì-mesá což doslovně znamená kámen ten se-nachází břicho-stůl, kde břicho-stůl je posesivní konstrukce znamenající břicho stolu. Vyjadřování relativní pozice prostřednictvím částí těla je pak systematické v celém jazyce, který nemá žádný systém předložek a pádů jako indoevropské jazyky. Jak ukázala Brugman (1983, 1984), nejde jen o to, že se tato slova používají pro tyto pojmy, ale o to, že tento jazyk systematicky chápe prostorovou pozici prostřednictvím pojmových vztahů mezi částmi těla. Podívejme se na několik ilustrativních příkladů, kde by mluvčí angličtiny použili předložku, řekněme on (na). V angličtině základní prostorové použití této předložky využívá tři obrazová schémata: KONTAKT, PODPORA a NAHOŘE, která tvoří jednu pojmovou jednotku. V jazyce Mixtec žádná taková pojmová jednotka neexistuje. Místo toho se používá celá řada pojmů pro části těla. Například pro větu Je na vrcholu hory bude ekvivalent v jazyce Mixtec Nachází se hlava hory. híyaà-δe šini yúku být+místo-3.sg.m. hlava-hora Je na vrcholu hory. Hlava se mimochodem nepoužívá jen pro na vrcholu, ale také pro prostor nad. ndasa híyaà yóò šini-yúnu wã jak být+na místě měsíc hlava-strom det. Jak je to možné, že je měsíc nad stromem? Budeme-li hledat další překladové ekvivalenty k na, představme si, že chceme říct Byl jsem na střeše. Vzhledem k tomu, že střechy jsou v té části světa horizontální a nemají špičku, nemůžeme použít hlavu. Místo toho použijeme slovo pro hřbet zvířete, protože hřbety jsou horizontální. ni-kaa-rí sìkì-βe?e perfv.-být-1sg. hřbet-dům Byl jsem na střeše domu. Když chceme říct Sedím na větvi stromu, pak řekneme něco jako Sedím na paži stromu. ndukoo-rí nda?a-yúnu sedět-1sg. paže-strom Sedím na větvi stromu. Větu Můj syn leží na matraci řekneme ekvivalentem věty Můj syn leží na tváři matrace. se?e-ri hitu nũũ-yuu syn-já ležet tvář-matrace Můj syn leží na matraci. Stručně řečeno, mluvčí jazyka Mixtec používají konvenční metaforické projekce částí těla na objekty za účelem konceptualizace prostorových pozic. Jazyku Mixtec můžeme rozumět, protože také máme schopnost podobného typu metaforické projekce, přestože náš systém není takto konvenčně uspořádán. Podobné systémy nejsou ani řídké, ani podivné. Takovéto systémy vyjadřování strana 6 z

7 50 prostorových vztahů pomocí pojmů pro části těla jsou běžné mezi původními jazyky Střední Ameriky a Afriky, přestože se v jednotlivých případech značně liší. Systém jazyka Mixtec je mnohem složitější než naznačují uvedené příklady. Brugman (1983, 1984) popsala jeho složitosti a zároveň nashromáždila ohromný soubor dokladů, že mluvčí jazyka Mixtec mají odlišnou pojmovou organizaci prostorových vztahů než mluvčí indoevropských jazyků. Předkládá také mnohem detailnější argument, že toto uspořádání je svou povahou metaforické. Podívejme se tedy na několik příkladů, které naznačují, že v pojmovém systému jazyka Mixtec se nacházejí metaforické projekce. Podívejme se na další použití nũũ, slova pro tvář. Jedno z jeho nejdůležitějších použití je pro charakterizaci prostorových vztahů chápaných prostřednictvím přímé (tváří v tvář) interakce. Například nũũ-maria znamená Mariina tvář, ale může také znamenat před Marií. hindi-ri nũũ-maria stát-1sg. tvář-maria Stojím před Marií (tváří k Marii). To jest mluvčí se nachází v oblasti prostoru asociovaného s Mariinou tváří, tj. před ní. Srovnejme to ale s výrazem nũũ-mesa, doslova tvář stolu. hindi-ri nũ ũ-mesá stát-1sg. tvář-stůl To může mít význam paralelní s předchozím příkladem. Může znamenat Stojím před stolem, kde stůl je chápán tak, že má předek tak, že předek je orientován směrem k mluvčímu. Ale tato věta má ještě jeden význam. Pokud má stůl ten správný tvar, může věta také znamenat Stojím na stole. Je to proto, že tváří stolu je také možné nazvat jeho desku tj. ta část, která má rovný povrch (podobně jako face [tvář] v anglickém slově surface [povrch]), a také ta část, se kterou jsou lidé nejčastěji v kontaktu. Tyto dva významy používají dvě odlišné metaforické projekce: jedna promítá tvář na desku stolu a jedna, která vidí celý stůl jako stojící tváří k mluvčímu. Takováto interakce tváří v tvář evokovaná slovem n ũ ũ se používá také pro prototypické aktivity s přímou interakcí jako dávání. V následující větě nũũ-se?e-ro doslova znamená tvář tvého syna. ni-ha?a-rí?n kiti nũũ-se?e-ro perfv.-podat-1sg. jeden kůň tvář-syn-2sg. Dal jsem koně tvému synovi. Toto je také možné použít v abstraktnějších případech jako učit. ni-s-na?a-rí nũũ-sé?é-rí ha sátíũ perfv.-příč.-vědět-1sg. tvář-syn-1sg. kompl. pracovat Naučil jsem svého syna pracovat. Jazyk Mixtec má prostě složité a konvencionalizované metafory pro chápání jak prostorových, tak abstraktnějších vztahů prostřednictvím pojmů pro části těla. Znamená to, že jazyk Mixtec má alternativní pojmový systém pro chápání prostorových vztahů? To záleží na tom, jaké je naše stanovisko vzhledem k problému pojmové organizace a dalším podobným problémům. Vezměme si například problém překladu věta-za-větou a zamysleme se nad následujícím tvrzením: Pokud může být jazyk A přeložen přesně větu za větou do jazyka B, pak A a B mají stejný pojmový systém. Co se týče prostorových relací, zdá se, že jazyk Mixtec je možné přeložit do angličtiny větu za větou. To ale pomíjí skutečnost, že tento jazyk používá jiný způsob konceptualizace a jinou pojmovou organizaci než angličtina. Pokud jsou ale prostředky konceptualizace důležité a pokud je důležitá pojmová organizace, pak má Mixtec pojmový systém velice odlišný od angličtiny alespoň v oblasti prostorových vztahů. Kritérium pro správné pravdivostní podmínky v překladu věta-za-větou ignoruje to, co se nachází v myšlení, tj. to, jak jsou věty chápány. A také ignoruje to, jak jsou pojmy uspořádány jak vnitřně, tak ve vzájemných vztazích. Problém pojmové organizace je těsně spjatý s problémem polysémie. Polysémie se objevuje, když má jedno slovo více něž jen jeden význam a když jsou jeho významy systémově příbuzné. Lakoff: Ženy, oheň a nebezpečné věci strana 7 z

8 Systémové vztahy jsou pro polysémii zásadní. Dva významy anglického slova bank místo, kam ukládáme peníze [banka], a okraj řeky [břeh] 5 si systémově příbuzné nejsou. Takové případy se nazývají homonymie. Příkladem polysémie je například slovo warm (teplý), které odkazuje jak na teplotu, tak k oblečení, které nosíme, abychom se zahřáli. Dalším příkladem jsou noviny, které označují jak to, co čteme ráno při snídani, tak společnost, která je vydává. V jazyce Mixtec je příkladem polysémie slovo čii, které může znamenat břicho, nebo pod. V jazyce Mixtec jsou tyto významy systémově spojeny v rámci obecné konvencionalizované projekce pojmů pro části těla na předměty. Tudíž není náhoda, že siki znamená jak hřbet zvířete, tak na vrchu pro horizontální povrchy, které nejsou na zemi. A podobně to platí pro další části těla. Důvody můžeme pochopit, pokud pochopíme daný pojmový systém. Vysvětlením takovéto polysémie v jazyce Mixtec bude konvenční, obecná projekce z částí těla na prostorové vztahy uvnitř pojmového systému (v opozici ke gramatice a lexikonu). Liší se pojmové systémy angličtiny a jazyka Mixtec, co se týče prostorových vztahů? To záleží na tom, jaký postoj zaujmeme vzhledem k problému polysémie. Pokud budeme trvat na vysvětlení systémové polysémie v jazyce, pak bude odpověď znít ano. Angličtina má systém předložkových vztahů, který chybí v jazyce Mixtec, a ten má naopak velmi bohaté projekce z pojmů pro části těla na prostorové vztahy, které jsou v angličtině jen naznačeny (např. in back of vzádu). Na druhou stranu, pokud naším kritériem bude překlad věta-za-větou, pak bude odpověď pravděpodobně znít ne. Je tedy otázka, jestli nás zajímá vysvětlení polysémie nebo pouze seznam významů a jestli nám jde o porozumění, a ne jen o pravdivostní podmínky. Problém jednolitého systému Často se předpokládá, že pojmové systémy jsou jednolité, tj. že poskytují jeden konzistentní pohled na svět. Obzvláště se předpokládá, že pro každou doménu zkušenosti obsahuje pojmový systém pouze jeden způsob chápání dané domény. Toto je tak běžné pojetí, že jsem považoval za nutné začít tuto kapitolu krátkým přehledem dokladů, které tento předpoklad zpochybňují. Problém jednolitosti systému se objevuje v diskusích relativismu následujícím způsobem. Běžně se bere za samozřejmé, že pokud mluvčí jiného jazyka konceptualizují danou doménu odlišně, pak jim nikdy nemůžeme rozumět a oni nemohou rozumět nám. Ale když si uvědomíme, že lidé mohou konceptualizovat jednu doménu mnoha různými způsoby uvnitř jednoho pojmového systému a jednoho jazyka, pak se nezdá myšlenka, že jiní lidé konceptualizují zkušenost jinak, tak drastická nebo jako taková hrozba pro následnou komunikaci. Problém centra odlišnosti Lidé, kteří souhlasí, že různé jazyky mají různé prostředky pro konceptualizaci zkušenosti, se už ale nemusí shodnout na tom, kde se tento rozdíl nachází. Někteří jej nacházejí v jazyce, v samotných slovech, morfémech a gramatických konstrukcích. Jiní ho hledají v říši myšlenek v opozici k jazyku. Takové názorové rozdíly v sobě ale mohou skrývat hlubší teoretické předpoklady. Někteří lidé si nemyslí, že existuje něco jako myšlení nezávislé na jazyce, zatímco jiní mají přesně opačný názor, tj. že jazyk pouze poskytuje arbitrární nálepky pro myšlenky. Existují také názory, které uznávají nezávislost myšlenkového systému na jeho výrazivu, tj. slovech a syntaxi, ale také zastávají názor, že slova sama konstituují jistou formu pojmové kategorizace. Některé doklady pro toto smíšené pojetí předložíme níže, až budeme diskutovat o experimentu Kaye a Kemptona. Problém funkčního vtělesnění Jsou pojmy odtělesněné abstrakce? Nebo existují pouze díky svému vtělesnění v bytosti, která je používá v myšlení? Jsou pojmové systémy pouze soubory pojmů? Nebo jsou fungujícími organizacemi pojmů, takže je pojmový systém odlišný, když používá nějaký koncept jinak? Tyto otázky charakterizují problém funkčního vtělesnění v jeho nejzákladnější podobě. Definují tři pojetí: 5 Českým příkladem jsou již zmiňované dva významy slova raketa (tj. tenisová, nebo kosmická). strana 8 z

9 1. Pojmy jsou odtělesněné abstrakce. Existují nezávisle na bytostech, které je používají. Způsob, kterým se pojmy zrovna náhodou používají, je pro charakterizaci pojmového systému irelevantní. 2. Pojmy existují pouze díky svému vtělesnění v nějaké bytosti. Pojmové systémy jsou sobory pojmů (možná uspořádané, možná ne). Ale to, jak se používají, je pro charakterizaci pojmového systému irelevantní. 3. Pojmy pouze existují díky svému vtělesnění v nějaké bytosti. Pojmový systém je fungující organizace pojmů. To, jak se pojmy používají, je součástí toho, jak je systém definován. Třetí pojetí má následující konsekvence: Pokud dva pojmové systémy obsahují stejný pojem, ale jinak ho používají, pak se tyto systémy vzájemně liší. Vezměme si například dva systémy, A a B: A aktivně používá pojem C automaticky, podvědomě a bez námahy jako součást procesu myšlení a chápání zkušenosti. B obsahuje pojem C jako předmět myšlení, tj. něco, o čem můžeme přemítat a co možná můžeme pochopit pomocí nějakých jiných termínů a po pochopení to možná můžeme použít vědomě a s úsilím pro porozumění dalším věcem. 6 Pojetí 3 říká, že A a B jsou odlišné pojmové systémy vzhledem k C. Pojetí 1 a 2 říkají, že pojem C je zrovna tak součástí jedno systému jako toho druhého, protože na rozdílu mezi předmětem myšlení a něčím, co se používá v myšlení, nezáleží. Vezměme si například kategorii balan z jazyka Dyirbal popsanou výše. Připomeňme si, že balan není pouze kategorií jazyka v opozici k myšlení. Neslouží pouze ke klasifikaci nestrukturovaného seznamu slov. Je to proto, že, až na několik výjimek, je tato kategorie uspořádaná na pojmových principech, např. na stejné doméně zkušenosti. Mluvčí tradiční verze tohoto jazyka používají balan automaticky a bez úsilí, když myslí a mluví, pro rozlišování kategorií věcí, o nichž se hovoří. Mluvčí angličtiny ale vůbec kategorii balan v běžné mluvě a myšlení nepoužívají. Mohou se o ní dozvědět při četbě knih R. M. W. Dixona, můžou o něm přemítat, snažit se ho pochopit prostřednictvím svých normálních myšlenkových kategorií a dokonce se i mohou s úsilím (pravděpodobně s velkým úsilím) pokusit kategorizovat věci ve svém každodenním prostředí a tento sytém kategorizace používat. Podle pojetí 1 a 2 se stačí naučit, co nějaký pojem je, abychom jej mohli inkorporovat do svého pojmového systému. Pojetí 1 a 2 implicitně tvrdí, že mluvčí angličtiny, kteří se naučí, co to je kategorie balan, mají tuto kategorii ve svém pojmovém systému stejně jako mluvčí tradiční formy jazyka Dyirbal. Pojetí 1 a 2 definují pojmový systém tak, že pojmové systémy mluvčích angličtiny, kteří se dozvědí o kategorii balan, se neliší od pojmových systémů mluvčích jazyka Dyirbal, kteří kategorii balan používají. Podle pojetí 3 existuje obrovský rozdíl mezi používáním kategorie balan jako součásti něčího normálního fungujícího systému kategorií a mezi jeho využíváním jako předmětu přemítání a chápání pomocí vlastní terminologie (přestože je ji možné příležitostně použít pro záměrnou a pracnou kategorizaci). Pojetí 3 říká, že co se týče kategorie balan, je mezi pojmovými systémy mluvčích jazyka Dyirbal a mluvčích angličtiny, kteří se o něm jen něco dozvěděli, zásadní rozdíl. Problém vtělesnění použití je obzvláště důležitý pro lingvisty. Lingvisti se zabývají gramatikami jazyků po celém světě. Gramatiky zahrnují významuplné prvky, tj. části pojmového systému. Například v jazyce Dyirbal je klasifikátor balan součástí gramatiky a kategorie, kterou popisuje, je součástí pojmového systému mluvčích tohoto jazyka. Gramatiky jazyků se používají automaticky a bez úsilí 7, podvědomě 8 a téměř nepřetržitě, pokud člověk mluví daným jazykem, poslouchá ho nebo v něm dokonce sní. Pojmy, které odpovídají elementům v gramatice, se používají stejně. V angličtině 6 Pojem vtělesnění zde může být dobrým příkladem. 7 Příkladem zde opět může být tento překlad. Pojem bez úsilí překládá anglické slovo effortless, které je ale také možné přeložit jako snadný, lehký nebo dokonce nenucený. Lakoffovo použití ovšem požaduje konotaci s absencí námahy, která se jinak ztrácí, proto se musel český překlad omezit na složeninu. Ochudil ale text o možnou konotaci, která v tomto případě rozhodně není závažná, ale v tomto kontextu možná stojí za povšimnutí. 8 Toto slovo si možná vyžaduje další poznámku. Lakoff záměrně využívá slova unconscious, aby se vyhnul psychologickým konotacím slova subconscious (podvědomý). Unconscious lze ale přeložit jen jako nevědomý nebo bezvědomý, což by podle mého názoru nevyjádřilo autorův záměr. Lakoff: Ženy, oheň a nebezpečné věci strana 9 z

10 50 je slovo in (v) součástí gramatiky a tak se i používá. In má velmi odlišný status v našem pojmovém systému než slovo relativismus, o kterém teď přemítáme, které zkoumáme a objasňujeme atd. a které nikdy nebudeme používat stejně jako slovo in. O to šlo Benjaminu Lee Whorfovi, když psal svůj klasický esej Punctual and Segmentative Aspects of Verbs in Hopi (Aspekty bodovosti a segmentace u sloves v jazyce Hopi): To, že je v jazyce Hopi zmíněný vidový kontrast obligatorní pro slovesné formy, prakticky nutí jeho mluvčí, aby si všímali a pozorovali vibrační jevy a dále je pobízí, aby pro tyto jevy hledali jména a klasifikovali je. (Whorf 1956, s. 51) Whorf mluvil o slovesných prefixech, které jemně rozlišují mezi typy pohybu: mávání kymácení se plácání hluboký třas šroubovitý pohyb otáčení se rychlá rotace. V angličtině činíme podobná rozlišení pomocí lexikonu, tj. pomocí slovní zásoby, a ne gramatiky. Lidé Hopi činí tyto rozdíly tím, že si vyberou vyžadovanou slovesnou předponu. Tato rozlišení musí činit okamžitě, bezprostředně, automaticky, podvědomě a bez úsilí. A vybrat si musí stejně jako my si musíme vybrat jednotné, nebo množné číslo. Neexistuje neutrální volba. To neznamená, že tyto pojmy není možné popsat v angličtině. Znamená to ale, že jejich status v jazyce Hopi je jiný. Je to rozdíl mezi myšlením v jazyce a překladem do jazyka. Je to rozdíl mezi použitím pojmových jednotek jazyka překladem do jiných pojmových jednotek, které náhodou mají stejné pravdivostní podmínky. A také to záleží na různých modech kognitivního procesování. Typy statutu Pokud připustíme, že funkční vtělesnění hraje roli při charakterizaci pojmových systémů, pak se musíme zeptat, jaké typy statusu jsou důležité. Je to pouze otázka gramatikalizovaný oproti negramatikalizovanému, nebo existuje více druhů statusu, které musíme vzít v potaz, když chceme charakterizovat pojmový systém? To není oblast, která byla dobře promyšlená, ale existuje velké množství možných rozlišení, které hrají roli při charakterizaci pojmového systému. Začněme s rozlišeními, které jsou součástí dichotomie gramatikalizovaný negramatikalizovaný. V následujícím seznamu je první vlastnost charakteristická pro gramatikalizované pojmy a druhá pro pojmy negramatikalizované: používaný přemítaný automatický ovládaný podvědomý vědomý bez úsilí s úsilím pevně daný inovativní konvenční osobní Tyto dimenze gramatikalizace jsou samozřejmě vzájemně nezávislé. Pojmy, které jsou automatické a podvědomé, se používají v myšlení a chápání, a není to tak, že se o nich pouze přemítá jako o předmětech myšlení. Pojmy, které se takto používají, jsou v mysli pevně dané nebo hluboce zakořeněné, to znamená, že nejsou inovativní, to jest nově vymyšlené. Konvenční pojmy sdílené členy nějaké kultury jsou také pevně dané v mysli každého mluvčího. Pojmy, o kterých přemítáme, jsou samozřejmě vědomé. Přestože tyto implikativní vztahy existují, není pravda, že se první vlastnosti v těchto opozicích (např. používaný, automatický atd.) vždy vyskytují zároveň, a stejně tak se spolu nemusí objevovat ani druhé prvky těchto dichotomií. Je tedy možné, abychom buď o inovativních pojmech přemítali jako o předmětech myšlení, nebo je vědomě používali v myšlení o něčem. Jeden člověk může mít ve svém pojmovém systému pevně dané pojmy, které nesdílí s jinými ve své komunitě, to jest nejsou konvenční. Můžeme přemítat o pojmech, které jsou buď inovativní, nebo pevně dané, konvenční, nebo nekonvenční a tak dále. Existují také jiné dimenze statutu, které pojmy mohou mít, které nehrají roli v gramatikalizaci: pojmové lešení pojmová podstata věří se mu nevěří se mu žije se podle něj nežije se podle něj Tato rozlišení jsou obzvláště důležitá pro rozlišování mezi různými typy metaforicky definovaných pojmů. Například metaforický model VÍCE JE NAHOŘE konstituuje pojmové lešení např. pro diskuse o ekonomii: růst cen, deprese, pokles atd. Ale není to něco, čemu lidé věří. Nikdo si nemyslí, že NAHOŘE opravdu je VÍCE, jen se to používá při porozumění. Ale existují lidé, kteří opravdu věří, že ČAS JE PROSTŘEDEK, a kteří podle toho žijí: rozvrhují si ho, snaží se jím neplýtvat atd. Jak jsme viděli, strana z

11 existují snahy konvenčně rozšířit metaforu PROSTŘEDEK (nebo PENÍZE) na ČAS, takže se začne věřit pojmu UKRADENÝ ČAS a bude se podle něj žít, a ne jen o něm uvažovat tak jako doposud. Například nikdo nevěří, že VIDĚNÍ je opravdu typem DOTEKU, kde by byl nějaký pohled podobný údu, který vystupuje z očí a něčeho se dotýká, když se něčeho dotkneme pohledem. Existovala vědecká teorie očních paprsků, která něco podobného tvrdila a byla široce přijímána, ale už není. Přesto používáme tuto metaforu pro pochopení zraku a toto použití se odráží ve výrazech jako Nemůžu z ní spustit oči. Její zrak vybral z toho vzoru každý detail. Jejich pohledy se setkaly. atd. Podle této metafory navíc v jistém ohledu žijeme. V naší kultuře existují zákazy toho, kdy se někoho můžeme dotknout pohledem 9, a proti svlékání někoho očima. Podobné metafory se zdají být automatické, podvědomé, pevně dané, konvenční, bez úsilí a používané, ale nejsou gramatikalizované. Zkoumání toho, jaký statut mohou mít naše pojmy, sotva začalo. Ale myšlenka, že se pojmové systémy mohou lišit v tom, jaký statut pojem má, dozajista stojí za hlubší prozkoumání. Problém souměřitelnosti Whorf, který má největší podíl na popularizaci otázek kolem relativismu, tvrdil, že pojmové systémy jazyků mohou být tak zásadně odlišné, že by pak nemohly být kalibrovány, že neexistuje žádná společná míra, žádný společný standard, podle kterého by mohly být srovnávány. Od Worfova působení se otázka, jestli jsou jazyky nesouměřitelné, opakovaně vynořovala na povrch, zejména ve filozofii vědy, kde Kuhn (1970) a Feyerabend (1975) tvrdili, že vědecké teorie jsou nesouměřitelné. Takováto tvrzení učinila relativismus ještě kontroverznějším a problém nesouměřitelnosti způsobil nejednu horkou chvilku, ale příliš osvětlit se jej nepodařilo. Problém v mnoha takových diskusích spočívá v tom, že existuje několik druhů souměřitelnosti a diskutéři vždy jasně neurčí, o kterém druhu se debatuje. Jak uvidíme, je možné, že pojmové systémy, které jsou nesouměřitelné podle jednoho kritéria, budou nesouměřitelné i podle druhého. Zde je několik základních typů kritérií nesouměřitelnosti: Překlad se zdá být kritériem, který preferují objektivističtí filozofové. Dva pojmové systémy jsou souměřitelné, pokud mohou být oba jazyky vzájemně přeloženy, větu za větou při zachování pravdivostních podmínek. Porozumění je experiencialistické kritérium. Dva pojmové systémy jsou souměřitelné, když může jeden člověk oba pochopit pravděpodobně prostřednictvím předpojmové struktury svých zkušeností a své obecné schopnosti konceptualizace. Použití je jedno z Whorfových kritérií. Dva pojmové systémy jsou souměřitelné, pokud používají stejné pojmy stejným způsobem. Rámcování se odvozuje z prací Fillmorea a Kuhna. Dva pojmové systémy jsou souměřitelné, pokud rámcují situace stejným způsobem, a pokud existuje korespondence jedna k jedné mezi pojmy těchto dvou systémů, rámec od rámce. Organizace se odvozuje z prací C. Brugman. Dva pojmové systémy jsou souměřitelné, pokud mají stejné pojmy, které jsou vzájemně uspořádány stejným způsobem. Všechna tato kritéria se týkají totální souměřitelnosti. Je možné z nich udělat kritéria pro částečnou souměřitelnost tím, že charakterizujeme částečnost buď s ohledem na stupeň souměřitelnosti, nebo s ohledem na odpovídající části totálních systémů. Například dva systémy mohou být souměřitelné v prostorových pojmech, ale nesouměřitelné ve svých pojmech pro čas. Tato kritéria jsou očividně tak odlišná, že žádná jednoduchá obecná tvrzení pro nebo proti souměřitelnosti není možné učinit. Na srovnáních musíme pracovat kritérium za kritériem. Abychom pochopili, jak odlišná tato kritéria jsou, podívejme se na některé příklady. Systémy prostorových vztahů v jazyce Mixtec a v angličtině (Brugman). Věty jazyka Mixtec a anglické věty, nebo alespoň jejich části zabývající se prostorovými vztahy, mohou být vzájemně přeloženy při zachování pravdivostních podmínek. Oba systémy ale rozhodně nemají stejné pojmové uspořádání ani stejné pojmy. Proto jsou souměřitelné podle kritéria překladu, ale ne podle kritéria organizace. 9 Zde byl použit anglický termín eye contact, který nelze takto snadno do češtiny přeložit, možná i proto, že česká kulturní pravidla, která ho regulují, se od amerických velmi liší. Lakoff: Ženy, oheň a nebezpečné věci strana 11 z

12 Vidový systém jazyka Hopi (Whorf). Whorf překládá své příklady z Hopi do angličtiny, takže je možné předpokládat, že podmínka překladu je splněna. Ale Whorf argumentuje tím, že podmínka použití splněna nebyla. 5 Jazyk Cora a anglické prostorové systémy (Casad). Organizační kritérium není splněno. Jazyk Cora má obrazově schématickou organizační strukturu, která je angličtině naprosto cizí. Ale kritérium porozumění splněno je. Je možné pochopit oba systémy, máme-li stejné zkušenosti a stejnou schopnost konceptualizace. Jazyk Dani a anglické základní barevné termíny (Rosch). Barevné systémy jazyka Dani a angličtiny jsou nesouměřitelné podle kritérií přeložitelnosti, organizace, rámcování a použití, protože Dani má pouze dva základní barevné termíny. Ale jsou souměřitelné podle kritéria porozumění, protože mluvčí jazyka Dani mohou snadno pochopit a naučit se systém izomorfní se základním systémem angličtiny, přestože to neplatí pro libovolný systém. Tato kritéria se zakládají na různých předpokladech o tom, co to pojmový systém je, a v některých případech dokonce na odlišných předpokladech o tom, co to jsou pojmy. Otázku, jestli jsou pojmové systémy souměřitelné, je možné zodpovědět pouze s ohledem na to, jak byla položena. V jistém smyslu jsou nesouměřitelná sama kritéria souměřitelnosti. Souměřitelnost není přirozený pojem. Vynořila se v kontextu expertních teorií o jazyce a myšlení. To, co se ale objevilo, je velmi podobné tomu, co nacházíme v přirozených pojmech jako matka svazek velmi odlišných kritérií, která se zakládají na velmi různých typech kritérií. Problémy, o nichž jsme se bavili doposud, se týkají charakterizace různých významů relativismu. Ale lidé se o relativismus zajímají také z velké části kvůli hodnotám, které jsou s ním spojeny. Jedním z účelů následujícího přehledu bude ukázat, že neexistuje jednoduchá korelace mezi tím, když je někdo relativista, a tím, že zastává nějakou konkrétní sadu hodnot s relativismem spojovanou. Problém faktů a hodnot Jeden starý vtip říká: Otázka: Věříte v manželství? Odpověď: Věřím? Dyť já sem ho i viděl! Je velký rozdíl mezi tím, když věříme, že něco existuje, a tím, když věříme, že by něco mělo existovat. Člověk se na základě empirického pozorování může rozhodnout, že alternativní pojmové systémy skutečně existují, ale může zároveň věřit, že jsou něco špatného např. vedou k omylům, neporozuměním, konfliktům apod. Na druhou stranu se někdo může domnívat, že všichni lidé myslí stejně, ale přát si, aby tomu tak nebylo. Problém faktů a hodnot je pro relativismus důležitý nejen proto, že se nás někdo může zeptat, jestli věříme v relativismus, ale také z historických důvodů. Whorf byl rozhodně relativista, co se týče faktů. Věřil, že jazyky prostě mají různé a nesouměřitelné pojmové systémy. Ale s ohledem na hodnoty byl objektivista. Věřil, že existuje objektivistická skutečnost a myslel si, že některé, ale ne všechny, pojmové systémy zabudované do jazyka mají schopnost této skutečnosti odpovídat s rozumnou dávkou přesnosti. Věřil, že jazyky se liší svými pojmovými systémy, ale myslel si, že některé jazyky jsou přesnější, a jsou tudíž vhodnější pro vědu než jiné. Jednou z Whorfových zvláštností bylo to, že nebyl anglickým šovinistou. Myslel si, že jazyk Hopi je lépe vybaven pro to, aby odpovídal externí realitě než angličtina. Whorfův objektivismus měl dva zdroje: byl fundamentalistickým křesťanem a byl vzdělán jako chemický inženýr na MIT kolem roku 19. Jeho zájem o lingvistiku povstal z diskrepance mezi jeho dvěma zdroji objektivní pravdy: Biblí a vědou. Věřil, že tento rozdíl byl způsoben neporozuměním původnímu biblickému textu, jehož příčinou byl překlad do indoevropských jazyků. Myslel si, že nové porozumění sémantice Bible by tuto diskrepanci napravilo (Whorf 1956, s. 7). Na angličtinu a další indoevropské jazyky začal nahlížet tak, že mají zavádějící pojmový systém, protože neodpovídá adekvátně objektivnímu světu. Správně si povšiml, že angličtina má rozsáhlý metaforický systém, ale považoval to za něco špatného, protože by to mohlo vést k chybám podobným hození Massatchusets Institute of Technology je prestižní americká (a světová) technická univerzita, lokálním (byť ne globálním) významem souměřitelná s českým ČVUT (Českým vysokým učením technickým). V lingvistice zde působí třeba Noam Chomsky. strana 12 z

13 sirky do prázdné nádrže od benzínu 11 (Whorf 1956, s. 1). Část jeho lásky k jazyku Hopi spočívala v tom, že si myslel, že je tento jazyk lepší, protože činí detailní rozdíly, které angličtina nerozpozná rozlišení, která mu pomohla lépe odpovídat objektivnímu světu. Pro Whorfa byl jazyk Hopi rapírem ve srovnání s tupým nástrojem angličtiny. Whorf také tvrdil, že jazyk Hopi neobsahuje metafory, což považoval za další známku jeho nadřazenosti. Whorf si uvědomoval, že jazyky jako angličtina mají bohatý systém metafor, ale myslel si, že metafory jsou nesprávné a zavádějící, a proto není pro jazyk dobré, když v něm jsou. Jak nedávno ukázal Malotki ve skvělé knize Hopi Time (Čas u Hopi 1983), Whorf se ohledně mnoha aspektů jazyka Hopi mýlil. Jazyk Hopi je plný metafor, obzvláště v systému vyjadřování času. Whorf se také mýlil ohledně pojetí času národa Hopi. Tvrdil, že lidé Hopi nemají nic podobného západnímu pojmu času. Jak ovšem důkladně zdokumentoval Malotki, jazyk Hopi má pojem času a bohatý systém temporálních metafor. Whorf si nemyslel, že metafora nemá žádnou hodnotu. Myslel si, že metafora povstává ze synestézie (což se v mnoha případech zdá být pravda), a protože si myslel, že synestézie je skutečná, považoval metaforu za pokus vyjádřit skutečnost synestetické zkušenosti, přestože je podle něj metafora zmatení myšlenek. (Whorf 1956, s. 6) Zařadit někam Whorfa není snadné. Považovat jej pouze za relativistu je ale příliš zjednodušující. Další problémy Snad nejlépe lze nahlédnout důležitost relativismu na problému jeho vlivu na jednání. Lze předpokládat, že to, jak myslíme, má mnoho společného s tím, jak jednáme. Ale jaká je mezi nimi přesně souvislost? Jaké typy pojmových rozdílů budou mít vliv na jaký typ jednání? Je jednání, které normálně považujeme za přirozené, ve skutečnosti produktem pojmového systému, se kterým jsme náhodou vyrostli? Toto jsou důležité otázky, které jsou více než pouhá zvídavost o lidské mysli. Je možné vybrat si pojmový systém, nebo je mimo naši kontrolu? Existují části pojmového systému, které si můžeme vybrat, a části, kde jsme úplně bezmocní? Lingvisti mají tendenci studovat systémy, které se nacházejí mimo vědomou kontrolu. Filozofové a sociologové se zase soustředí na ty aspekty, kde se zdá, že zde jistá míra ovládání možná je, tj. oblasti, kde můžeme do jisté míry mluvit do toho, jaký pojmový systém máme. Problém potom je, do jaké míry a jakým způsobem bychom měli uplatňovat jakoukoli kontrolu, kterou máme. Pro mnoho lidí je relativismus primárně otázkou etiky. Pokud existuje totální relativismus, říkají, pak nemohou existovat žádné pevně dané etické hodnoty. Pro lidi, kteří se hlavně zabývají etickými problémy, znamená termín relativismus často totální relativismus etických hodnot. Existují ale i filozofové, kteří věří, že objektivismus nebo relativismus (tj. totální relativismus) jsou jediné možné volby. Pokud není člověk objektivista, pak je relativista. Někteří filozofové, pro které je objektivismus příliš omezující, volí relativismus. Pokud nejsou pojmy pevně dané, pak musí být relativní. Pokud je cenou pojmového relativismu absence absolutních etických hodnot, pak ji musíme zaplatit. Jiní odpovídají, že takový přístup je sám o sobě nemorální a může být použit k ospravedlnění jakéhokoli barbarismu. S takovýmito předpoklady není překvapivé, že diskuse o relativismu jsou často tak bouřlivé a temperamentní. Jedním z důvodů je právě to, že se pojmový relativismus zaměňuje s morálním relativismem, a tudíž se jakýkoli relativismus považuje za odmítnutí možnosti univerzálních standardů etického jednání. Jak ukázal náš rozbor, je názor, že máme k dispozici pouze binární volbu mezi objektivismem a totálním relativismem, naprosto absurdní. Existují stovky možných forem pojmového relativismu. To ale neznamená, že je hloupost se zabývat etickými problémy. Naopak. Otázka, zda existuje, nebo by mohl existovat univerzální standard etického jednání, není ani zdaleka triviální. Problém etiky je pro pojmový relativismus možné přeformulovat takto: Vylučuje nějaká forma pojmového relativismu, kterou někdo opravdu zastává a která má empirický základ, univerzální standard etického chování? Uvalují empiricky založené formy relativismu nějaké standardy na etické chování? 11 Chyba spočívá v tom, že se vzněcují výpary, a nikoli sama tekutina benzínu. Paradoxně je proto mnohem bezpečnější pracovat s ohněm na nádrži plné benzínu než na nádrži prázdné, což je na první pohled protiintuitivní. V americké kultuře postavené na automobilech je toto součástí běžných znalostí. Lakoff: Ženy, oheň a nebezpečné věci strana 13 z

14 50 Toto jsou životně důležité otázky, kterými je třeba se vážně zabývat. Viděli jsme totiž, že existují stovky pojetí pojmového relativismu, kde neplatí, že všechno jde. Toto jsou centrální problémy: Přesně ze kterých verzí pojmového relativismu vyplývá totální morální relativismus a proč? Vzhledem k tomu, že nějaký druh relativismu očividně existuje, jak můžeme zjistit, která obecná morální omezení, jestli nějaká jsou, z něj buď vyplývají, nebo s ním jsou konzistentní? Toto do značné míry zahrnuje empirické zkoumání povahy existujících pojmových systémů a toho, jak se postupem času mění. Mnoho objektivistických filozofů by samozřejmě popřelo, že empirické otázky mají jakýkoli vliv na problémy etiky. Takoví filozofové předpokládají, že existuje objektivně správný standard lidského rozumu a že existují objektivně správné pojmy, které přirozený svět přesně odrážejí a předpokládali by i to, že jejich pojmový systém je adekvátní a že oni jsou racionální. To je snad nejvíce nemorální možný přístup. S takovýmito předpoklady se nemá cenu zabývat tím, jak lidé po celém světě myslí. Objektivističtí filozofové předpokládají, že mají k dispozici dostatečné pojmové nástroje, aby mohli činit závěry o univerzálně platných etických standardech. Navíc se z objektivistického hlediska relativismus mýlí z apriorních důvodů, na které se teď podíváme. Objektivistická kritika Z objektivistického úhlu pohledu existuje zdrcující kritika Whorfových argumentů, že existují alternativní pojmové systémy. Zde je ve formě ostré odpovědi na Whorfovo tvrzení. Tak jste nám pane Whorfe popsal pojmový systém jazyka Hopi, o němž tvrdíte, že je nesouměřitelný s angličtinou. Popsal jste nám ho anglicky pomocí termínů, kterým rozumíme. Tudíž, pokud jste jej popsal správně, tak se mýlíte v tom, že jsou vzájemně nesouměřitelné. Dokázal jste, že angličtina a jazyk Hopi jsou souměřitelné prostě tím, že jste správně popsal pojmy jazyka Hopy v angličtině. Z našeho popisu problému souměřitelnosti vyplývá, že tento argument používá kritérium přeložitelnosti, které se definuje jako zachování pravdivostních podmínek při překladu věty za větou. Ale toto kritérium je samo objektivistickým kritériem. Tato kritika pouze ukazuje, že pokud předpokládáme, že má objektivismus pravdu, pak se relativismus mýlí. To jistě není velké překvapení. Existují ale čtyři jiná kritéria souměřitelnosti. Vzhledem k nim dopadnou Whorfovy argumenty asi takto: Porozumění: Souměřitelné. Daná osoba může za použití svých obecných konceptualizačních schopností a s nutnou zkušeností pochopit vidový systém jazyka Hopi. Použití: Nesouměřitelné. Vidové kategorie jazyka Hopi jsou, jako součást jeho gramatiky, používány a jen se o nich nepřemítá. Používají se také automaticky, podvědomě a bez úsilí (bez námahy). Jsou jak pevně dané v myslích jednotlivých mluvčích, tak konvenční v jejich kultuře. Rámcování: Nesouměřitelné. Vidový systém jazyka Hopi předkládá způsob rámcování událostí. Přestože takovéto jevy mohou být popsány v angličtině jinými slovy, není tento způsob rámcování událostí součástí pojmového systému, na kterém je angličtina založena. Organizace: Nesouměřitelné. Pojmová organizace, zvláště pak systém kategorizace událostí vidového systému jazyka Hopi se liší od organizace pojmového systému asociovaného s angličtinou. Whorfovy názory Na základě argumentů podobných těm zmiňovaným výše se obvykle předpokládá, že Whorf a relativismus obecně byli zdiskreditovány. Ale jak jsme viděli, neexistuje jediný relativismus, ale jsou jich tucty, ne-li stovky, podle toho, jak se staví k různým otázkám. Velice často se navíc argumenty proti Whorfovi považují za argumenty proti relativismu obecně. Ale jak jsme viděli, nemusí být argumenty proti Whorfovi vůbec argumenty proti názorům, které Whorf obhajoval. Přestože Whorfovo pojetí relativismu je pouze jedno z mnoha a přestože nemá nějaké privilegované postavení z vědeckého hlediska, má výsadní postavení z hlediska historického. Z tohoto důvodu by bylo užitečné se podívat, co Whorf zastával z pojetí, která jsme popsali. Whorf byl složitý myslitel. Měli bychom strana 14 z

15 50 mít na paměti, že jeho postoje k těmto otázkám nevyčerpávají všechny jeho myšlenky, ani nedokáží vyjádřit jejich pronikavost. Stupeň odlišnosti: Whorf věřil, že pojmové systémy mohou být radikálně odlišné, ale nevěřil, že by mohly být totálně odlišné. Tj. Whorf nebyl totální relativista. Nemyslel si, že se v jazyce může objevit cokoli. Právě naopak. Jeho manuskript Language: Plan and Conception of Arrangement (Jazyk: Plán a pojetí uspořádání, Whorf 1956, s. 1 33) poskytuje pozoruhodně podrobné vysvětlení omezení struktury jazyka, včetně formálních a pojmových kategorií. Šlo mu o to objevit kompletní škálu toho, co se může vyskytnout v různých jazycích, ale stejně tak ho zajímalo, jestli to můžeme z jeho prací posoudit, jaké jsou limity této škály. Hloubka odlišnosti: Whorfa nijak zvlášť nezajímaly povrchní pojmové rozdíly. Nezabýval se slovní zásobou, specializovanou terminologií, slovy pro podivné pojmy apod. Zajímaly ho zásadní pojmy, o kterých si myslel, že sahají do srdce našich pojmových systémů: prostor, čas, příčinnost, struktura událostí, vid, důkaznost, fundamentální klasifikace předmětů a tak dále. Poznamenal, že tyto pojmy jsou tak zásadní, že byly inkorporovány do samotné gramatiky různých jazyků. Jako takové to jsou pojmy, které se používají nejčastěji a podvědomě a automaticky. Povaha odlišností: Whorfa nezajímalo pouze to, jak jazyky porcují přirozený svět přestože ho zajímala jemnost rozlišení. Uznával také existenci metaforického myšlení, zvukového symbolismu jednotlivých jazyků a metaforického gesta a zabýval se konceptualizací vnitřní reality kinestetické zkušenosti stejně tak jako externí reality. Dichotomie systému a schopnosti: Pokud se mi podařilo zjistit, neřekl Whorf nic důležitého o schopnosti konceptualizace. Pojmová organizace: Myšlenka, že se pojmové systémy mohou lišit na základě svého pojmového uspořádání, je implicitní v celém Whorfově díle. Jednolitost systému: Pokud vím, myslel si Whorf, že pojmové systémy jsou jednolité. To mohlo stát u jeho obav, že bychom mohli být vězni našich jazyků: jako by neexistoval prostor pro alternativy uvnitř jednoho jazyka a jednoho pojmového systému. Centrum odlišnosti: Whorf si myslel, že skutečné jazykové formy morfémy, slova, gramatické konstrukce jsou centrem odlišnosti pojmových systémů. Hovořil o tom, že jazyk určuje myšlení a jednání, a mluvil o jazykové relativitě. Funkční vtělesnění: Toto bylo jedno z Whorfových velkých témat: na povaze používání záleží. Uznával, že gramatikalizované pojmy se používají podvědomě a automaticky a rozdíly v takovýchto pojmech považoval za rozdíly v modech myšlení. Souměřitelnost: Další z Whorfových velkých témat. Jeho základními kritérii v argumentaci pro nesouměřitelnost byly: použití, rámcování a organizace. Problém faktů a hodnot: Whorf byl relativista co se týče faktů a objektivista s ohledem na hodnoty. Vliv na jednání: Whorf je hlavně zodpovědný za to, že se tento problém dostal na světlo dne. Velice vehementně argumentoval, že radikální odlišnosti v jazykové struktuře vedou k radikálním rozdílům v myšlení, a tudíž k odpovídajícím rozdílům v chování. Ovládání: Zdá se, že si Whorf nemyslel, že můžeme ovládat nejdůležitější části našeho pojmového systém, a to části gramatikalizované. Etika: Přestože Whorfa hluboce zajímalo etické chování, pokud vím, nepsal o podobných etických problémech, které jeho dílo inspirovalo. Naprosto by ho šokovalo, kdyby viděl svou jazykovou relativitu házenou do jednoho pytle s typem morálního relativismu, který by bylo možné použít k ospravedlnění nacismu. Whorfa zajímal pojmový, a ne morální relativismus. Nebyl totální relativista, jeho skutečné názory neschvalují totální relativismus. Jeho práce mají přesně opačnou sílu: výslovně oponuje nacistické teorie o arijské nadřazenosti. O Whorfovi bychom si měli pamatovat jednu veledůležitou věd. Většinu svého výzkumu prováděl v období, kdy byl v Evropě na vzestupu nacismus a v Americe převládal jingoismus. 12 V té době se 12 Přehnané vlastenectví hraničící se šovinismem. Lakoff: Ženy, oheň a nebezpečné věci strana z

16 50 obecně předpokládalo, i ve většině USA, že bílí lidé jsou inteligentnější než lidé s jinou barvou kůže. Západní civilizace byla považována za vrchol intelektuálních výdobytků a jiné civilizace se považovaly za méněcenné. Kultura znamenala evropskou a americkou kulturu, a ne kulturu národa Hopi nebo kulturu na Bali. Literatura znamenala evropskou a americkou literaturu. Logika znamenala západní logiku, a ne tu vyvinutou v Číně a Indii. Vědecké myšlení bylo vrcholem racionality, a bylo samozřejmě naše. Dokonce se myslelo, že západní jazyky byly pokročilé a že nezápadní jazyky jsou primitivní. Samotná myšlenka, že by nevzdělaní Indiáni, kteří byli stále považováni za divochy, mohli uvažovat stejně dobře jako vzdělaní Američané a Evropané, byla mimořádná a radikální. Představa, že jejich pojmový systém odpovídá vědecké realitě lépe hraničila na nemyslitelnu. Whorf nebyl pouze průkopníkem lingvistiky. Byl průkopníkem jako člověk, a na to bychom neměli zapomenout. Pokus Kaye a Kemptona Pro mě byl Whorf nejzajímavějším lingvistou své doby. Jedním z jeho nejdůležitějších tvrzení bylo, že struktura jazyka může ovlivnit mimojazykové chování. Jiným způsobem, jak tento problém formulovat, jak to udělali Kay a Kempton (1984), je zeptat se, jestli existují případy, kde rozdíly v nejazykových kognitivních procesech korelují s rozdíly v jazykové struktuře a závisí na nich. Nebo, abychom to vyjádřili ještě jinak, je pojmenovávání součástí kognitivního systému? Fungují symbolické IKM, které párují formu a obsah, fungují jako součást normálních kognitivních procesů, nebo stojí mimo nejazykových kognitivních procesů a pouze dodávají nálepky. V případové studii 3 předložíme doklady, že symbolické kognitivní modely jsou součástí kognitivního systému. V naší studii konstrukcí s there ukážeme, že gramatické konstrukce vytvářejí radiální kategorie stejného typu, které se vyskytují v pojmové struktuře, například v pojmu hněvu (viz případovou studii 1). Již jsme pro to viděli některé doklady ve Fillmoreově diskusi o negaci odmítající rámec, tj. věty jako John není lakomý, je spořivý a John nelituje, že ukradl ty peníze, protože je neukradl. Co se neguje v těchto případech, je aplikovatelnost symbolických modelů, které párují slova jako lakomý a litovat s odpovídajícími pojmy. Zde IKM obsahující jazykový materiál fungují vzhledem k negaci jako IKM, které jazykový materiál neobsahují. Další známý příklad, na který mě upozornil Haj Ross, je John and Bill came into the room in that order (John a Bill vstoupili do místnosti v tomto pořadí, tj. v pořadí, v jakém jsou zmíněni), kde that order (toto pořadí) odkazuje na slova John a Bill. Ve většině případů odkazují deiktické výrazy jako that (ten) k nejazykovým entitám ve světě. Ale protože jazyk je součástí naší zkušenosti, deiktické výrazy mohou odkazovat i k němu. Kognitivní modely obsahující jazykové výrazy v těchto případech fungují jako kognitivní modely, které je neobsahují. Kay a Kempton udělali to, že vymysleli velice obratný a elegantní experiment, který ukazuje, že rozdíly mezi nejazykovými kognitivními procesy korelují s rozdíly v jazykové struktuře a závisí na nich. Experiment byl proveden v doméně barvy a použité jazyky byly angličtina a jazyk Tarahumara (Uto-Aztécký jazyk v Mexiku). Jazyk Tarahumara nemá zvláštní slova pro zelenou a modrou. Místo toho má jen jedno jméno pro základní barvu siyóname, které pokrývá obě barvy. V popisu Kaye a McDaniela (1978) by to bylo reprezentováno jako ZELENÁ NEBO MODRÁ neostrým spojením response curves pro zelenou a modrou. V tomto experimentu je ale důležité, že Tarahumara nemá jména, která odliší zelenou od modré. Tento experiment je založen na nápadu sestavit dva nejazykové úkoly, které by byly minimálně odlišné následujícím způsobem: V úkolu 1 by to, že mají termíny pro modrou a zelenou, pomohlo mluvčím angličtiny, zatímco v úkolu 2 by jim toto nepomohlo. Worfovský jev, který by byl výsledkem rozdílů mezi angličtinou a jazykem Tarahumara v jejich barevných termínech, by byl ověřen za následujících podmínek: Pokud by mluvčí angličtiny použili jména při plnění úkolu 1, zatímco mluvčí jazyka Tarahumara by jména použít nemohli, a kdyby toto vedlo k významnému rozdílu ve výkonnosti, pak by se jednalo o předběžný důkaz whorfovského jevu. Pokud by tento rozdíl ve výkonnosti zmizel v úkolu 2, který se od prvního liší pouze tím, že rozdíl v pojmenovávání není možné využít, pak by byl whorfovský jev potvrzen. strana 16 z

17 50 55 Takový experiment by ukázal, že rozdíl v pojmenování by sám o sobě mohl ovlivnit výkonnost v nejazykovém kognitivním úkolu. Tudíž by se ukázalo, že jazykové rozdíly ovlivňují mimojazykové chování. Kayovi a Kemptonovi se podařilo navrhnout právě takové minimálně odlišné úkoly. V obou úkolech dostali respondenti lineární řadu tří barevných žetonů mezi zelenou a modrou. V každém případě byl žeton nejvíce nalevo nejzelenější, žeton nejvíce napravo nejmodřejší a prostřední žeton byl někde mezi. V obou případech měli respondenti za úkol rozlišit, který žeton se nejvíc liší od obou ostatních. Šlo tedy v posledku o soud, jestli je prostřední žeton bližší co do barvy tomu napravo nebo tomu nalevo. Žetony byly vybrány tak, aby byla jedna správná odpověď (viz Kay a Kempton 1984). Žetony byly vybrány dostatečně barevně blízko, aby byl úkol dostatečně složitý, aby mluvčí museli použít všechno, co mají k dispozici, aby se jim lépe rozhodovalo. Hypotéza zněla, že mluvčí angličtiny budou mít na pomoc k dispozici strategii, která nebude k dispozici mluvčím jazyka Tarahumara. Kay a Kempton toto nazvali pojmenovávací strategie : Myslíme si, že v takové situaci uvažují anglicky mluvící respondenti následovně: Je těžké se v tomto případě rozhodnout, který z žetonů vypadá nejvíce jinak. Jsou zde nějaké jiné záchytné body, které bych mohl použít? Aha! Jak barva A, tak barva B se NAZÝVAJÍ zelená, zatímco barva C se NAZÝVÁ modrá. Tím je můj problém vyřešen, vyberu C jak nejodlišnější. (Kay a Kempton 1984, s. 72) Navíc se předpokládá, že pokud mluvčí angličtiny použijí jména barev jako součást úkolu, pak by použití kontrastních jmen mělo mít za výsledek zvýraznění hranice mezi zelenou a modrou, tj. barvy poblíž této hranice by byly subjektivně posunuty dále od sebe anglickými mluvčími, ale ne mluvčími jazyka Tarahumara. Toto zkreslení se právě náš experiment pokouší dokázat. V úkolu 1 se respondentům ukáží všechny tři žetony a oni mají rozhodnout, který se liší nejvíce. Mluvčí angličtiny podle očekávání vykazovali systematické zkreslení na hranici mezi zelenou a modrou vytlačovali barvy více na straně modré k modré a barvy více na straně zelené k zelené. Toto systematické zkreslení se objevilo v 29 z případů. U mluvčích jazyka Tarahumara bylo toto zkreslení náhodné téměř dokonale rozděleno mezi respondenty půl na půl. Zdá se tedy, že anglicky mluvící respondenti používali pojmenovávací strategii. Úkol 2 dostali pouze anglicky mluvící respondenti. Od úkolu 1 se lišil takto: V úkolu 1 byly žetonu prezentovány v přístroji se statickým oknem, který umožňoval vidět všechny tři žetony najednou. V úkolu 2 měl ale přístroj okno, ve kterém byly vidět pouze dva žetony najednou. Efektnost pojmenovávací strategie je eliminována následujícím způsobem prezentace a instrukcemi: Výzkumník ukáže dvojici (A,B). Vidíte, že tento žeton (ukáže na A) je zelenější než tento žeton (ukáže na B). (Všichni respondenti souhlasili.) Výzkumník posune kryt tak, že žeton A je zakrytý a je vidět C spolu s B, tj. je možné vidět dvojici (B,C). Vidíte, že tento žeton (ukáže na C) je modřejší než tento (ukáže na B). (Opět všichni respondenti bez problémů souhlasí.) A teď, řekne výzkumník a dá přístroj respondentovi, můžete posouvat krytem kolikrát chcete. Chci, abyste mi řekli, kde je větší rozdíl: v zelenosti mezi dvěma žetony nalevo, nebo v modrosti mezi dvěma žetony napravo. (Kay a Kempton 1984, s. 73) Kay a Kempton uvažují takto: Respondent se nemůže rozumně zeptat sám (sama) sebe, jestli se barva žetonu B nazývá zelená nebo modrá, protože už je vlastně nazval(a) zelená a modrá, když souhlasil(a) se srovnáním v zelenosti A a B a modrosti A a C. (Kay a Kempton 1984, s. 73) A skutečně whorfovský jev, vykazovaný anglickými mluvčími v úkolu 1, úplně zmizí. Alespoň v tomto omezeném případě se ukázalo, že Whorf měl pravdu. Vybrat, která ze tří barev je nejodlišnější, je nejazykový úkol. Jazykové rozdíly tak mohou za vhodných okolností ovlivnit vykonávání úkolu. Kromě toho, že potvrdil jedno z Whorfových tvrzení, má Kay-Kemptonův experiment ještě další důležitý důsledek. Popírá velmi běžný názor v kognitivní psychologii, že jazyk nehraje jinou kognitivní úlohu než tu, že dodává nálepky pro pojmy nálepky, které stojí mimo opravdové kognitivní procesy. Experiment Kaye a Kemptona ukázal experimentálně, byť pouze na jednom malém případu, že jazyk je součástí skutečných kognitivních procesů. To platí nejen pro gramatiku, ale také pro lexikon. Důležité ponaučení plynoucí ze zkoumání předložky over C. Brugman (Brugman 1981) je to, že nemůžeme prostě předpokládat, že kromě náhodné homonymie existuje nálepkovací přiřazení jedna k jedné mezi jedinečnými slovy a jedinečnými pojmy. V případě slova over, stejně jako v dalších případech polysémie, koreluje jedno slovo s každým členem přirozené kategorie pojmů kategorie založené na prototypech. O to Lakoff: Ženy, oheň a nebezpečné věci strana 17 z

18 v polysémii jde. Polysémie zahrnuje kognitivní organizaci lexikonu. Dokonce i na úrovni jednotlivých slov je jazyk neoddělitelnou součástí kognitivního systému. Psychologové nemají o nic větší důvod, proč by měli ignorovat jazyk jako pouhé nálepkování, než mají lingvisté pro to, aby ignorovali obecné principy kognitivního systému jako principy kategorizace Mé vlastní názory Jsem relativista? No, zastávám názory, které charakterizují jednu ze stovek podob relativismu. Mé názory se odvozují ze dvou zdrojů: za prvé z mého zájmu jako lingvisty a kognitivního vědce; za druhé z empirických studií popsaných výše. Pro ujasnění zde zformuluji své názory na problémy probírané výše a proč tyto názory zastávám: Organizace: Jako lingvistu mě zajímají obecné principy řídící jazykové jevy. Polysémie je jedním z těchto jevů. Mezi nejdůkladnější výzkumy polysémie patří Lakoff a Johnson (1980), Lindner (1981), Brugman (1981, 1984), Casad (1982), Janda (1984) a Sweetser (1984). Všechny tyto studie vedou k jednomu závěru: Zobecnění řídící polysémii mohou být popsány pouze prostřednictvím pojmové organizace. Tudíž zkoumání jazykových jevů vede k hypotézám týkajícím se pojmové organizace. Dvě studie, které byly dostatečně detailní, aby mě přesvědčily, jsou studie o obecných principech řídících používání prostorových termínů v jazyce Cora (Casad) a Mixtec (Brugman). Talmyho studie o jazyce Atsugewi (Talmy 1972) nás v tomto ohledu také vede k opatrnosti. Takové detailní rozbory mě přesvědčily tak, jak mě krátké studie Whorfovy přesvědčit nedokázaly, že se tyto jazyky liší od angličtiny a vzájemně v tom, jak konceptualizují prostorové vztahy. Tyto rozdíly spočívají hlavně v pojmové organizaci. Protože beru jazykové pravidelnosti včetně polysémie vážně jako jevy, které je nutné jak popsat, tak vysvětlit, a protože se zdá, že toto vyžaduje porozumění tomu, jak jsou pojmové systémy uspořádané, musím brát otázku toho, jak je nějaký pojmový systém organizován, velmi vážně. Právě z tohoto důvodu se dívám na uspořádání pojmového systému jako na součást toho, co tento systém charakterizuje. Pro mě jsou systémy s odlišným uspořádání různými systémy. Funkční vtělesnění: Jako lingvistu mě zajímají gramatiky jazyků, zejména to, které pojmy jsou gramatikalizované v jazycích světa a které ne. Také mě zajímá, co to znamená, když je pojem gramatikalizovaný. A právě zde povstává problém použití. Whorf měl pravdu, když si všiml, že pojmy, které se staly součástí gramatiky jazyka, se používají v myšlení, a ne pouze jako předměty myšlení, a že se používají spontánně, automaticky, podvědomě a bez úsilí. Jako kognitivního vědce mě zajímá nejen, co naše pojmy jsou, ale také jak se používají. Whorfovy argumenty, že to, jak používáme pojmy, ovlivňuje to, jak chápeme zkušenost, mě přesvědčily. Pojmy, které jsou spontánní, automatické a podvědomé, budou prostě mít mnohem větší (byť možná méně zjevný) dopad na to, jak chápeme každodenní život, než pojmy, o kterých pouze přemítáme. Podle mě jsou pojmové systémy odlišné, pokud konzistentně vedou k různým chápáním zkušenosti. Tudíž pojmové systémy, jejichž pojmy se používají odlišně, jsou pro mě odlišné pojmové systémy. Jednolité systémy: Jako kognitivního vědce mě zajímá to, jak chápeme svou zkušenost. Je prostě faktem, že je možné, aby jednotlivec chápal stejnou doménu zkušenosti odlišnými a inkonzistentními způsoby. To bylo ukázáno ve studiích provedených vědci jako Gentener a Gentner (1982) pro elektřinu, Kay (1979) pro odkazování a Lakoff a Johnson (1980) pro celou řadu pojmů. Skutečnost, že systémy nejsou jednolité, naznačuje, že se nemusíme dívat na srovnání pojmových systémů, abychom našli doklady relativity. Systém nebo schopnost: Jako kognitivního vědce mě zajímají následující otázky: Proč mají lidé takové pojmové systémy, jaké mají? Jak je možné, aby si dítě osvojilo pojmový systém? Jaká je škála možných lidských pojmových systémů? Jak je možné, aby se dospělý člověk naučil nový způsob konceptualizace něčeho? Myšlenka, že se lidé rodí se schopností konceptualizovat, se zdá jediným rozumným způsobem, jak odpovědět na všechny tyto otázky. Možná alternativa je předpokládat, že všechny děti se rodí se všemi pojmy, které teď existují ve všech kulturách, a se všemi pojmy, které kdy existovali nebo budou existovat. Podle tohoto pojetí je učení se nových pojmů pouze aktivací pojmů, které již existují (Fodor 1975). Takové myšlenky jsou pro mě příliš absurdní, abych je mohl brát vážně. Navíc toto pojetí nevysvětluje, proč lidé mají ty pojmy, které mají, a proč je škála možných lidských pojmových systémů taková, jaká je. strana 18 z

19 Centrum odlišnosti: Výsledky Kaye a Kemptona ukazují, že slova mohou nastolovat kategorizace, které se mohou použít v nejazykových úkolech. Ale pro mě není nejzajímavější odlišnost v izolovaných pojmových rozdílech odpovídajících jednotlivým lexikálním jednotkám, ale spíše v systematických rozdílech v konceptualizaci Povaha a hloubka odlišnosti: Jaké druhy pojmů budeme nejspíše nacházet tak, jak budeme popisovat pojmové systémy? Za prvé kinestetická obrazová schémata: pojmy jako NAHOŘE-DOLE, UVNITŘ- VENKU, ČÁST-CELEK atd. Za druhé bázové pojmy pro věci, stavy a činnosti v bezprostřední zkušenosti: části těla, rostliny a zvířata, bázové artefakty, základní barvy, základní emoce atd. Za třetí metaforické pojmy založené na univerzálních zkušenostech: tudíž by nebylo překvapující, kdybychom zjistili, že VÍCE je NAHOŘE, nebo že se HNĚV chápe prostřednictvím TEPLA a TLAKU. Existuje mnoho podobných věcí, od kterých by člověk neočekával, že se budou velmi lišit. Všechny z nich jsou velmi těsně spjaty s důkladně strukturovanou zkušeností. V těchto třech oblastech bych neočekával velké odlišnosti mezi systémy. Očekával bych ale značné množství odlišností v uspořádání a použití. Souměřitelnost: Přijímám čtyři z pěti kritérií: porozumění, použití, rámcování a organizace. Pokud se zabýváme kognitivními procesy, tak by tato kritéria měla hrát roli při charakterizaci a srovnávání pojmových systémů. Kritérium přeložitelnosti za zachování pravdivostních podmínek ale neberu vůbec vážně v tom, že neukazuje nic zajímavého o lidských pojmových systémech, co by neukazovala ostatní kritéria. Vzhledem ke kritériu porozumění vede debata o pravdivostních podmínkách irelevantní ohledy: pravdivost (z nějakého externího hlediska) může být zachována, i když se liší porozumění. Ale pravdivost je, z pohledu externího pojmovým systémům, které se srovnávají, irelevantní. Neříká nám nic o systémech, které srovnáváme, a může vést k soudům o souměřitelnosti založeným čistě na externích základech. Stupeň odlišnosti: Se čtyřmi kritérii pro souměřitelnost by nemělo nikoho překvapit, že předpokládám, že stupeň odlišnosti bude podstatný. Tyto odlišnosti však nebudou tak radikální, vezmeme-li v potaz povahu toho, co je zachováno. Fakty a hodnoty: Co se týče faktů, jsem relativista ve smyslu charakterizovaném výše popsanými otázkami. Alternativní pojmové systémy existují, ať se nám to líbí nebo ne. Není pravděpodobné, že tento jev zmizí, protože povstává z lidské schopnosti konceptualizovat zkušenost. Komunikace by mohla být snazší, kdyby měli všichni stejný pojmový systém. Ale lepší komunikace by eliminovala střety zájmů, které jsou hlavním zdrojem lidských konfliktů. Takový relativismus, jaký existuje, považuji za dobrou věc. Stejně jako genetický fond druhu se musí udržovat rozmanitý, chce-li druh přežít v různých podmínkách, tak si myslím, že různé způsoby chápání zkušenosti jsou nezbytné pro to, abychom přežili jako druh. Myslím si, že mizející kultury a jazyky musí být chráněny stejně tak, jako jsou chráněny mizející druhy. A stejně jako Whorf si myslím, že se máme hodně co naučit od jiných způsobů konceptualizace zkušenosti, které se vyvinuly po celém světě. Vliv na jednání: Stejně jako Whorf si myslím, že rozdíly v pojmových systémech ovlivňují chování zásadním způsobem. Je životně důležité pochopit, jak je přesně naše chování závislé na tom, jak myslíme. V oblastech jako jsou mezilidské vztahy, kde je více selhání, než by se nám líbilo, by mohlo porozumění rozdílům v pojmových systémech a toho, jak na nich závisí chování, být velmi užitečné. Studie provedená Naomi Quinn o tom, jak Američané chápou manželství, je v tomto ohledu klasická. Quinn (v tisku) ukazuje, jak odlišné konceptualizace manželství mezi manželi ovlivňují chování a vedou k neporozumění a manželským problémům. Ovládání: Velká část našeho pojmového systému se používá podvědomě a automaticky tak, že si toho ani nevšímáme. Odmítat snahu zjistit, jak naše chování závisí na našem pojmovém systému, znamená vzdát se zodpovědnosti za značnou část toho, co děláme. Nevím, jestli nám porozumění našemu pojmovému systému dá větší vládu nad naším chováním, ale pochybuji, že jí nám dá méně. Etika: Pojmový relativismus, který snad opravdu existuje, nevylučuje nějaký druh univerzálních etických standardů alespoň pokud jsem schopen to určit. Ani se nezdá, že nám může říct mnoho o tom, jaké by tyto standardy měly být. Ovšem odmítnout uznat pojmový relativismus tam, kde opravdu existuje, má skutečné etické důsledky. Vede přímo k pojmovému elitismu a k imperialismu tj. k Lakoff: Ženy, oheň a nebezpečné věci strana 19 z

20 předpokladu, že naše chování je racionální a chování jiných není, a k pokusům vnutit způsob našeho myšlení ostatním. Whorfův etický odkaz spočívá v tom, že nám pomohl si toto uvědomit. strana z