DTP a předtisková příprava

Transkript

1 DTP a předtisková příprava Skripta pro akreditovaný rekvalifikační kurz Pracovník grafického studia Studijní materiál Liberecké školy fotografie facebook.com/lsf.liberec

2 Vypracovala Ing. Eva Rozkovcová ve spolupráci s Jiřím Chalupou a Václavem Pavlíčkem (facebook.com/vacpav), Tato skripta jsou určena pouze jako doplňkový studijní materiál k rekvalifikačnímu kurzu Pracovník grafického studia.

3 OBSAH 1 POSTAVENÍ DTP V PROCESU VÝROBY TISKOVIN Výrobní proces tiskovin Předtisková příprava Tvorba tiskové formy a tisk Dokončovací práce PODKLADY PRO TVORBU TISKOVINY Fyzické podklady Digitální podklady RASTR, ROZLIŠENÍ A BARVY Rastr Rozlišení osvitu Barvy Gamut (rozsah) Barevné modely a prostory Správa barev Přímé a výtažkové barvy Barevnost tisku TECHNOLOGIE TISKU Tisk SPECIFIKA TISKOVÉHO PROCESU Soutisk Nárůst tiskového bodu Užitečný tónový rozsah Celkové pokrytí barvou a bohatá černá Sloučení průhlednosti Spadávky a bezpečná ořezová vzdálenost Tiskové značky Archová montáž vyřazování Papír, dokončovací práce, rozvržení dokumentu Papír Dokončovací práce Základy sazby ZDROJE... 17

4 Písmo a základy typografie POSTAVENÍ DTP V PROCESU VÝROBY TISKOVIN 1 POSTAVENÍ DTP V PROCESU VÝROBY TISKOVIN 1.1 Výrobní proces tiskovin Polygrafie je výrobní obor, který zpracovává a tiskem rozmnožuje textové a obrazové předlohy. Zahrnuje tyto základní výrobní fáze: předtisková příprava a zhotovení tiskových forem, tisk, dokončovací práce. 1.2 Předtisková příprava Předtisková příprava zahrnuje činnosti předcházející vlastnímu tisku a z principu tisku vychází. Pokud budeme znát zákonitosti tisku, vyhneme se nepříjemným překvapením po obdržení hotové tiskoviny z tiskárny. Profese a vazby mezi nimi V závislosti na velikosti firmy jsou vyjmenované profese různě slučovány, někdy všechny funkce zastává jedna osoba. Grafik: zjistí požadavky na tiskovinu, vytváří grafické návrhy a konzultuje je se zákazníkem. Fotograf: zajistí fotografie dle přání zákazníka nebo podle potřeb grafika, digitalizuje data, upravuje rastrové obrázky. Pracovník DTP (desktop publishing = tvorba tištěného dokumentu za pomoci počítače): digitalizuje data, upravuje a zpracovává obrázky, kontroluje vhodnosti digitálních dat pro tisk, provádí sazbu a zlom v aplikaci pro sazbu, vytváří výstupní soubor a kontroluje jeho použití pro vícebarevný profesionální tisk (ofset). Technolog: stanoví jakým způsobem se bude zakázka tisknou, s tím souvisí volba formátu papíru, vyřazení na arch (archová montáž). Útvar kalkulace: spočítá náklady a určí konečnou cenu. ZÁKAZNÍK specifikace a objednávka tiskoviny PŘEDTISKOVÁ PŘÍPRAVA TVORBA TISKOVÉ FORMY A TISK DOKONČOVACÍ PRÁCE TISKOVINA 1.3 Tvorba tiskové formy a tisk Před vlastním tiskem (pokud se nejedná o digitální tisk) probíhá: Kontrola souborů (preflight): kontrola vhodnosti dodaných souborů (zpravidla PDF) pro tisk. Jak tuto kontrolu provést si řekneme v části věnované Adobe Acrobat. Archová montáž (vyřazování): uspořádání stránek na tiskovém archu. Tiskoviny se zřídka tisknou po jednotlivých stránkách i proto, že většina profesionálních strojů je konstruována pro tisk na velké formáty. Archová montáž (vyřazení) znamená narovnání stránek publikace či jiných tiskovin (letáčky, pohledy, desky, ) na tiskový arch tak, aby byl maximálně využit prostor na archu a hlavně, aby po dokončovacích pracích byly stránky správně seřazeny, popř. u axidenčních tiskovin (příležitostné, např. letáky apod.) pasovaly správné rubové a lícové strany. Rastrování: probíhá na osvitové jednotce. Jedná se převod dat na tiskový rastr a zhotovení tiskových forem. Vlastní tisk na tiskovém stroji: Více o tisku si řekneme v kapitole Tisk (str. 10) a Specifika tiskového procesu (str. 12). 1.4 Dokončovací práce Mezi dokončovací práce patří Skládání, Snášení, Zhotovení vazby, Oříznutí, Balení a Expedice. Ne každá tiskovina vyžaduje všechny vyjmenované dokončovací práce. Více si o nich řekneme na stránce 15. 4

5 Písmo a základy typografie PODKLADY PRO TVORBU TISKOVINY 2 PODKLADY PRO TVORBU TISKOVINY Základní rozdělení podkladů pro tvorbu tiskovin je na fyzické a digitální. Fyzické podklady: jedná se o reálné předlohy (předměty, různé obrázky, ), které grafik nebo zákazník požaduje do svého návrhu a teprve se musí digitalizovat. Digitalizace se provádí buď skenováním nebo vyfocením předmětu, osoby, Digitální podklady: jedná se o rastrovou (fotografie), vektorovou (loga) grafiku a text (písmo). 2.1 Fyzické podklady Fyzické podklady (stejně jako digitální podklady) musí splňovat základní požadavky na kvalitu. Měli by být především čisté, nepoškozené, pokud se jedná o tiskoviny, tak bez dodatečných poznámek. Mimo to musíme zajistit, aby požadavky zákazníka (na retuše, výřez, montáž, ) byly jasně a srozumitelně zaznamenané, pokud možno mimo vlastní podklady. Fyzické podklady (určené ke skenování) můžeme ještě dále rozdělit na: Tónové předlohy: je pro ně charakteristický plynulý přechod mezi barvami (mohou být barevné i černobílé). Typickými představiteli těchto podkladů jsou fotografie, malby, diapozitivy, již hotové tiskoviny apod. Pérovky: jsou to obrázky, které nemají přechody. Je pro ně charakteristický velký kontrast s pozadím a ostrá kresba (například kresba tuší). Je třeba mít na paměti, že příliš podrobné pérovky nelze zmenšovat, protože pak jejich tahy začnou splývat. Jednoduché pérovky doporučuji překreslit v programu Adobe Illustrator na křivky. Postup se naučíme v části Základy Adobe Illustrator. 2.2 Digitální podklady Digitální podklady můžeme bez dalších mezikroků přenést do počítače. Základní rozdělení digitálních podkladů je: menší rozměr, větší rozlišení (více bodů na palec) větší rozměr, menší rozlišení (méně bodů na palec) Rastrová grafika: někdy se nazývá bitmapové obrázky. Většinou se jedná o fotografie nebo naskenované obrázky (věrné zprostředkování skutečnosti). Bitmapový obrázek se skládá z jednotlivých pixelů, které jsou uspořádány do mřížky. Kvalitu bitmapového obrázku určuje rozlišení, což je počet pixelů na palec. Platí nepřímá úměra mezi velikostí obrázku v délkových rozměrech a rozlišením. Rozlišení (použitelnost obrázku pro tisk) zjistíme v Adobe Photoshop (Základy Adobe Photoshop, str. 8). Velikost rozlišení souvisí s velikostí tiskového rastru (str. 7). Výhodou bitmapových obrázků je jejich věrnost a nevýhodou nemožnost změny velikosti bez ztráty dat. Více o rozlišení, převzorkování, velikosti obrazu a souboru v Základech Adobe Photoshop, str. 8. Vektorová grafika: vektorový obraz je tvořen pomocí matematicky popsaných křivek, které jsou definovány pomocí kotevních bodů. Výhodou vektorových obrázků je možnost změny velikosti bez ztráty kvality. Ale je třeba mít na paměti, že tisk má své limity v možnosti reprodukovat příliš tenké čáry. Nevýhodou je omezená možnost vytvoření složitých obrazů. Vysvětlení jednotlivých pojmů a práce s vektorovými obrázky se věnuje část Základy Adobe Illustrator. Písmo (Font): je další nedílnou součástí tvorby tiskovin a předtiskové přípravy. Je třeba si uvědomit, že ne vše, co se tváří jako text (ať už na monitoru nebo na tiskovině) je vytvořeno pomocí fontů. Někdy je písmo převedeno na křivky nebo dokonce na rastrový obrázek. V obou případech dojde ke zhoršení kvality, který může být (zejména u malého textu) viditelný pouhým okem. Někdy je tento převod úmyslný, ale někdy k němu může dojít neznalostí a volbou uložení do nevhodného formátu. Vysvětlení jednotlivých pojmů a práce s textem se věnuje část Písmo a základní pravidla typografie a Základy Adobe InDesign. Kde si, mimo jiné, podrobně popíšeme jakým způsobem připravit textové podklady pro další zpracovaní. Souvislosti mezi tiskem bitmapového obrázku, vektorové grafiky a písmem jsou znázorněny v Příloze 1 na str. 6. 5

6 Příloha % 200 % 500 % ČERNÝ TEXT OBRÁZEK písmo vektor bitmapa vektor rozlišení 72 dpi rozlišení 300 dpi R-0, G-0, B-0 C-0, M-0, Y-0, K-100 text 5 b text 5 b text text text text

7 Písmo a základy typografie RASTR, ROZLIŠENÍ A BARVY 3 RASTR, ROZLIŠENÍ A BARVY 3.1 Rastr Pomocí rastru tiskneme v jedné barvě tisíce odstínů. Vezmeme-li si černobílý obrázek, obsahuje mnoho tónů od bílé po černou. V praxi se obrázek rozloží na síť malých černých plošek (tiskových bodů), které jsou menší než rozlišovací možnosti lidského oka. Odstín je dán poměrem plochy potištěné (černé plošky) a plochy nepotištěného papíru mezi těmito ploškami tiskem v jedné barvě. Hustota rastru (řádkový rastr), se měří v řádcích na palec (lines per inch lpi) a udává počet řádků polotónových buněk na palec v polotónovém rastru. Volba hustoty rastru závisí na: Pozorovací vzdálenosti od tiskoviny. Využívá se nedokonalosti lidského oka, které s rostoucí pozorovací vzdáleností ztrácí schopnost rozlišovat detaily. U běžných tiskovin (časopisy, noviny) se používá rastr lpi, na billboardy stačí 40 lpi. Typ tiskoviny a požadovaná kvalita. Pro noviny stačí rastr , pro knihy, letáky a časopisy se používá lpi a kvalitní katalogy mají až 175 lpi. Způsob tisku a potiskovaný materiál. Každá tisková technika má své limity, rozhoduje i struktura a savost potiskovaného materiálu. 3.2 Rozlišení osvitu Rozlišení se stanový pro každý výtažek v závislosti na použité hustotě tiskového rastru. Vztah mezi rozlišením obrazu a hustotou rastru určuje kvalitu detailů ve vytištěném obraze. Zpravidla se pro vytvoření polotónového obrazu nejvyšší kvality používá tiskový bod laserový bod lpi rozlišení obrazu, které je od 1,5 až do 2 násobku hustoty rastru. Každý tiskový bod je tvořen základními laserovými body srovnanými do čtercové mřížky. Její velikost (počet laserových bodů tvořícich tiskový bod) určuje, kolik odstínů je schopen jeden tiskový bod vytvořit. Nejčastěji se používá mřížka laserových bodů, což umožňuje každému tiskovému bodu znázornit 256 odstínů. 3.3 Barvy Pochopení základní teorii barev umožní vytvářet očekávané výsledky po úpravách v bitmapovém editoru (např. Adobe Photoshop) místo náhodných efektů. Používáme dva druhy míšení barev: Aditivní (sčítací) míšení barev Jedná se systém, ve kterém se míchají barevná světla. Aditivní primární barvy jsou tři barvy světla (R červená, G zelená a B modrá), které při míchání v různých kombinacích vytvářejí všechny barvy ve viditelné části spektra. Tímto způsobem vytvářejí barvy počítačové monitory. Zhasnutá obrazovka (žádná barva nesvítí ) je černá, Přidáváním jednotlivých barev se na monitoru objeví výsledná barva. Pokud dáme všechny barvy na maximum ( rozsvítíme ) je obrazovka bílá, čím více barvy, tím je obraz světlejší. Subtraktivní (odečítací) míšení barev Při tisku se používá subtraktivní míšení barev. Systém si můžeme představit jako malování na bílý papír pomocí základních subtraktivní barev (C azurová, M purpurová, Y žlutá). Teoreticky by 100% pokrytí těmito barvami mělo vytvořit čistě černou barvu. V praxi tomu ale tak není, proto se k těmto barvám přidává ještě černá (tzv. klíčová K černá). Kromě zajištění dostatečného kontrastu obrázku slouží černá barva k psaní textu, aby se neskládal soutiskem CMY. Tiskneme tedy RGB CMY 7

8 Písmo a základy typografie RASTR, ROZLIŠENÍ A BARVY čtyřmi základními barvami (CMYK) a pro každou musíme mít samostatnou tiskovou formu. Tady platí čím více barvy, tím tmavší výstup. 3.4 Gamut (rozsah) Rozsah barev, který patří do nějakého barevného prostoru se nazývá gamut. Různá zařízení (monitor počítače, stolní tiskárna, tiskařský stroj, digitální fotoaparát, ), pracují v různých barevných prostorech, a každé z nich s rozdílným gamutem. Některé barvy obsažené v gamutu počítačového monitoru nejsou v gamutu inkoustové tiskárny a naopak. Když nelze určitou barvu na zařízení vytvořit, považuje se za barvu mimo barevný prostor tohoto zařízení (barva je mimo gamut). Barevný gamut monitoru (viz obrázek) je větší než barevný gamut ofsetového tisku. Z toho vyplývá, že při tisku nelze dosáhnou totožných barev jako na monitoru. Pokud je potřeba tisknout barvy mimo barevný gamut CMYK používají se přímé barvy, které se mohou tisknout samostatně, nebo jako pátá (šestá, ) barva k výtažkovým barvám (CMYK). A B C A) viditelné barvy B) barvy zobrazené na monitoru C) barvy při ofsetovém tisku 3.5 Barevné modely a prostory Barevný model popisuje barvy, které vidíme a se kterými pracujeme v digitálních obrazech. Každý barevný model (RGB, CMYK, ) představuje jinou metodu popisu barev. Barevný prostor je variantou barevného modelu a má specifický gamut (rozsah) barev. Například v barevném modelu RGB existuje řada barevných prostorů (Adobe RGB, srgb, a další). Stejně tak v prostoru CMYK. Všechny barevné prostory RGB i CMYK jsou závislé na zařízení, které je reprodukuje. Každé zařízení (skener, monitor, tiskárna, ), má svůj vlastní barevný prostor a může reprodukovat barvy pouze ve svém gamutu (rozsahu). Při přenesení obrazu z jednoho zařízení na jiné se mohou barvy obrazu změnit (na různých monitorech má obrázek jiné barvy). Konkrétní popis barvy (např. R = 220, G = 15, B = 240) neříká jaká barva skutečně je (jak ji vnímá oko), ale jak ji bude reprodukovat konkrétní zařízení. Obdobně to platí pro tisk. Barva v hodnotách CMYK pouze říká, v jakém poměru budou barvy vytištěny na papír. Výsledek ale může ovlivnit druh tiskové barvy a použitý materiál. 3.6 Správa barev K zajištění požadovaného barevného výstupu slouží správa barev. Systém správy barev přiřadí hodnotám RGB (CMYK) jednoznačnou definici, díky které budeme vědět o jakou barvu se jedná, a tato informace se zachová při přenosu mezi zařízeními (hodnoty RGB či CMYK se upraví tak, aby výsledná barva byla konzistentní). Správa barev také určuje, jakým způsobem se budou dopočítávat barvy ležící mimo gamut při převodu mezi jednotlivými zařízeními. Základem správy barev jsou ICC profily, které v podstatě vyjadřuje vztah mezi hodnotami RGB (CMYK) a skutečnou barvou, která je reprodukována. Profil můžeme získat vytvořením pro konkrétní zařízení pomocí speciálních přístrojů. Tento způsob je časově i finančně náročný. Můžeme je získat při nákupu zařízení (Adobe profily, profil fotoaparátu, profil monitoru, ). Tyto profily popisují typické chování daného zařízení, tudíž nejsou příliš přesné. Další skupinu tvoří tiskové profily vycházející z norem. Pokud bude při tisku dodržen standard, bude výsledek odpovídat požadavkům. Žádný ICC profil nemůže rozšířit gamut daného zařízení. Pokud připravujeme soubor k tisku, měli bychom dostat od tiskárny profil, nebo alespoň doporučení na normovaný profil, který nejlépe odpovídá jejich tiskovým podmínkám. Vložením profilu se nezmění obrazová data, ale jejich barevný význam. Původní hodnoty (RGB, CMYK) zůstanou zachovány, ale změní se barva, kterou zobrazují (dojde ke změně barevnosti obrázku). Při přípravě souboru určeného ke zpracování v tiskárně je zvykem, křivkovou grafiku a grafiku tvořenou přímo ve zlomové aplikaci tvořit rovnou v prostoru CMYK. Bitmapové obrázky zpracováváme v prostoru RGB a jejich převod na CMYK můžeme provést dvěma způsoby. Jednak jako poslední krok v Adobe Photoshop (s tím, že si uložíme kopii obrázku v RGB) nebo provedeme převod na CMYK až při výstupu z Adobe InDesign (jiného zlomového programu). 8

9 Písmo a základy typografie RASTR, ROZLIŠENÍ A BARVY 3.7 Přímé a výtažkové barvy Označit barev jako přímé nebo jako výtažkové barvy odpovídá dvěma hlavním typům tiskových barev používaných v komerčním tisku. Výtažkové barvy Výtažkové barvy se tisknou pomocí kombinace čtyř standardních tiskových barev: C-azurové, M-purpurové, Y-žluté a K-černé (CMYK). Při specifikování výtažkových barev je dobré dodržovat následující pravidla: Výsledné barevné hodnoty výtažkových barev jsou jejich hodnoty ve CMYK, takže když specifikujeme výtažkové barvy s použitím RGB, tyto barevné hodnoty se při tisku barevných výtažků převedou do CMYK. Tyto převody se liší v závislosti na vašem nastavení správy barev a profilu dokumentu. Neurčujeme výtažkové barvy na základě toho, jak vypadají na monitoru, pokud si nejsme jisti, že jsme nastavili správně systém správy barev a rozumíme omezením zobrazování náhledů barev. Nepoužíváme výtažkové barvy v dokumentech určených pouze pro prohlížení on-line (na digitálních zařízeních), protože CMYK má menší gamut barev než typický monitor. Přímé barvy Přímé barvy jsou speciální předem namíchané barvy, které se používají místo výtažkových tiskových barev nebo navíc k výtažkovým barvám, a které vyžadují vlastní tiskové desky v tiskařském stroji. Použijeme přímé barvy, když je určeno pouze několik barev a rozhodující je přesnost barev. Přímé tiskové barvy mohou přesně reprodukovat i barvy, které jsou mimo gamut výtažkových barev. Přesný vzhled vytištěné přímé barvy je ale určen kombinací tiskové barvy, namíchané v komerční tiskárně, a papíru, na který je vytištěna, a ne specifikovanými barevnými hodnotami ani správou barev. Když specifikujeme barevné hodnoty přímých barev, popisujeme pouze simulovaný vzhled barvy na svém monitoru nebo na tiskárně se složenými barvami (s omezeními danými gamutem těchto zařízení). Při specifikování přímých barev je dobré dodržovat následující pravidla: Minimalizujeme počet přímých barev, které použijeme. Každá přímá barva, vygeneruje dodatečnou tiskovou desku přímé barvy pro tiskařský stroj a tím zvýší cenu tisku. Tiskovou desku přímé tiskové barvy můžeme použít také k aplikování lesku přes určité oblasti tiskové úlohy s výtažkovými barvami. Společné používání přímých a výtažkových barev Někdy je praktické použít výtažkové a přímé barvy ve stejné tiskové úloze. Můžeme použít tiskovou desku přímé tiskové barvy k aplikování lesku přes určité oblasti tiskové úlohy s výtažkovými barvami. V tom případě tisková úloha použije celkem pět tiskových barev čtyři výtažkové barvy a jednu přímou barvu nebo lesk. 3.8 Barevnost tisku Barevnost tisku udává kolika barvami se tiskovina bude tisknou. Zapisuje se jako zlomek lícová strana/rubová strana. Barevnost 4/1 znamená, že lícová strana se bude tisknout čtyřmi barvami (zpravidla CMYK) a rubová jednou barvou (zpravidla černou). Pokud budeme chtít barevnost 4/1 tisknou jinak než CMYK a černou, je potřeba na to upozornit tiskárnu. Číslo 0 znamená, že se na příslušnou stranu (rubovou) netiskne. Barevnost 1/0 znamená jednostranný černobílý tisk. 9

10 Písmo a základy typografie TECHNOLOGIE TISKU 4 TECHNOLOGIE TISKU 4.1 Tisk Tisk je způsob rozmnožování předlohy, při kterém se tisková barva přenáší na papír nebo jiný potiskovaný materiál. Tento přenos probíhá buď přímo z digitálních dat (digitální tisk) nebo prostřednictvím tiskové formy, kdy je zpravidla každá barva tištěná samostatně. Doporučuji vždy před odesláním dat k tisku (mimo digitální tisk), informovat se, jakým způsobem je připravit. Každá technika tisku má svá specifika a data je často potřeba jim přizpůsobit. Ofset Jedná se o technologii tisku z plochy, tzn. tiskové i netiskové prvky jsou ve stejné úrovni. Tiskové plochy odpuzují vodu papír tlakové těleso a přijímají barvu, netiskové plochy naopak. Z tiskových dat se nejprve vytvoří tisková forma, což je v hliníková deska (pro každou barvu samostatně), na kterou je nanesená světlocitlivá barva vrstva odpuzující vodu. Deska je exponovaná (UV světlem) a na netisknoucích plochách se obnaží zdrsněný hliník, který přijímá vodu. Na tiskových plochách zůstane původní vrstva odpuzující vodu. V tiskovém stroji je deska upnutá na válec a nejprve zvlhčena. Vlhčící roztok ulpí na netisknoucích hliníkových místech. Poté je nanesena mastná barva, která díky nesnášenlivosti s vlhčícím roztokem je vytlačena na tisknoucí místa. Ofset je nepřímý tisk barva se přenáší na přenosový válec a z něj na potiskovaný materiál. To umožňuje potiskovat různé druhy podkladů (karton). Množství nanášené barvy je nutné kontrolovat a dá se upravit. Nevýhodou jsou vysoké pořizovací náklady stroje, nároky na prostor a předtiskové náklady (vytvoření tiskové formy). Vlastní tisk je levný, proto se ofset vyplatí především u velkých nákladů (tisíce až desetitisíce kusů). vlhčení ( voda ) tisková forma Tamponový tisk Jedná se o tisk z hloubky tisknoucí prvky jsou pod úrovní prvků netisknoucích. Na tiskovou formu se nanese barva a v dalším kroku se setře. Zbylá barva z prohlubní formy se pak tiskne. Tamponový tisk se užívá se k potisku trojrozměrných předmětů. Díky tvarové přizpůsobivosti tamponu je lze tisknou na povrch prakticky jakéhokoliv tvaru (tj. plochý, válcový, kulový, textura, konkávní povrch, vypouklý povrch, složité úhly). Flexotisk Tisk z výšky tisknoucí prvky vystupují nad úroveň tiskové formy, netisknoucí tvoří prohlubně. Na podobném principu fungují razítka. Užívá se hlavně pro potiskování umělých hmot, fólií, lepenky a podobně. tlakové těleso tlakové těleso papír barva tisková forma papír barva Sítotisk Jedná se o jednoduché protlačování barvy (průtisk) na potiskovanou plochu skrze propustná místa síta (síťovina pevně upnutá na rám) připraveného dle šablony. Na druhu použité síťoviny závisí ostrost a jemnost obrazu. Při vícebarevném tisku stěrač (tříč) barva síto se používá na tisk každé barvy zvláštní síto. Kvalita potisku na konkrétním materiálu je ovlivněn i výběrem barev, proto v praxi dost často jsou sítotiskové tiskárny specializované (tisk samolepek, triček, ). papír protlačená barva Sítotisk se používá na potisk papíru (zřídka zpravidla při malých nákladech, na potisk velkých papírových plochnebo na kartonový papír), plastů (samolepky), kovu (informační tabule), PVC obaly (igelitové tisková forma 10

11 Písmo a základy typografie TECHNOLOGIE TISKU tašky) a často na potisk textilu (trička). Jeho velkou předností je sytost barev. Využívá se zde (víc než u jiných technik) přímých barev. V předtiskové přípravě je potřeba víc než jinde věnovat pozornost trappingu (str. 12). Digitální tisk Tiskne bez dalšího mezikroku přímo z počítače. V současné době nahrazuje tisk ofsetový pro publikace v malých nákladech. Výhody: Při výstupu je potištěný papír suchý a může se okamžitě dál zpracovávat. Okamžitá možnost změny podkladů. Má širší tiskový gamut než ofset (reprodukuje větší množství barev). Odpadají počáteční náklady (tvorba tiskové formy). Je méně náročný na předtiskovou přípravu. Což v důsledku znamená, že běžní uživatelé počítače a tiskárny si neuvědomují problémy s profesionálním tiskem a používají k vytvoření tiskového pdf kancelářských programů. Nevýhody: Relativně pomalý tisk (ve srovnání např. s ofsetem). Možné problémy při tisku větších jednobarevných ploch (mramorování). Možné problémy při tisku přechodů (pruhování). Možné problémy při barvě v místech přehybu (praskání barvy). 11

12 Písmo a základy typografie SPECIFIKA TISKOVÉHO PROCESU 5 SPECIFIKA TISKOVÉHO PROCESU Profesionální tiskový proces, na rozdíl od digitálního, má svá specifika. O některých si řekneme a řekneme si také postupy, jak předejít případným problémům způsobených těmito specifiky. 5.1 Soutisk Kresby, které se budou komerčně reprodukovat, a které obsahují více než jednu barvu, se tisknout postupně, každá výtažková barva zvlášť. Rozložení barevného obrázku na jednotlivé barvy se nazývá separace barev. Obvykle se jedná o separaci výtažkových barev (azurové, purpurové, žluté a černé CMYK), ale grafika může obsahovat i další (přímé) barvy. Každá barva je na papír přenášena postupně, je tedy nutné, aby barvy byly na sebe tisknuty co nejpřesněji (perfektně zarovnané). Vzhledem k technologickým parametrům stroje a papíru (v průběhu tisku se roztahuje) je téměř vyloučeno dosáhnou 100% soutisku. Problém soutisku částečně řeší přetisk a trapping (přesah). Přesto doporučuji vyvarovat se situacím, které by mohly přes veškerá opatření způsobit chyby v soutisku. V grafickém návrhu je dobré se vyhnout tenkým barevným čarám a drobnému barevnému písmu. Stejně tak i tenkým bílým linkám a drobnému bílému písmu na pozadí skládajícího se z více výtažkových barev. Přetisk Pokud dáme na sebe objekty různých barev, dojde při tisku k vykrojení spodního objektu podle tvaru horního.. Pokud by tomu tak nabylo, nemohli bychom tisknou např. světlou barvu na tmavou, tmavá by prosvítala. Někdy je naopak vhodné, zvolit možnost, kdy je horní objekt tisknut na spodní bez vykrojení. Tomuto způsobu se říká přetisk. I grafický program, který umožňuje přetisk, volí automaticky první možnost (vykrojení). Druhou možnost musíme sami nastavit. V sázecím programu Adobe InDesign je automaticky přednastaven přetisk černé tiskové barvy, která se přetiskuje přes objekty téměř vždy. Zvláště výhodné to je při tisku textu na barevný podklad. Nevhodný je přetisk černé v případě větších objektů či velkého textu částečně překrývající podkladní barvu. Černá barva není zcela krycí, takže v místě překrytí prosvítá barva podkladu a celek působí rušivě (černá na podkladu je černější ). Vykrojení: + = Přetisk: + = Trapping (přesah) Trapping je u grafických programů nastaven automaticky a zajišťuje, že se v místě překrývání barev vytvoří malá ploška, kde se barvy míchají. V podstatě to znamená, že vykrojení je o malinko menší nebo překrývající objekt o malinko větší než jsme zadali (podle tónu barvy, rozšiřuje se světlejší barva). Trapping se zpravidla provádí v tiskárně nebo na osvitové jednotce, lze jej ale nastavit i v grafických programech. Použití vhodných barev Viditelným nepřesnostem v soutisku lze zabránit i nastavení barev sousedících objektů tak, aby obsahovaly společnou tiskovou barvu. Například mají-li sousedící objekty barvu žlutou ( CMYK Y M 0) a červenou ( ) nebude případná nepřesnost v soutisku viditelná, protože žlutá výtažková barva se tiskne společně a posun purpurové nebude vidět. 5.2 Nárůst tiskového bodu Jak už jsme si řekli v kapitole Rastr (str. 7), tisk je prováděn pomocí malých plošek (bodů), jejich velikost udává zda se tisknou tmavé či světlé tóny. Během tiskového procesu se působením různých vlivů (tlak při přenosu tiskové barvy, rozpíjení barviva na papíře, ) tyto body zvětšují, což má za následek ztmavení obrázku. Největší viditelnost nárůstu je u středních tónů. Nárůst tiskového bodu je jev, kterému se nedá vyhnout. Je potřeba s ním počítat a při výtažkování snížit hodnotu středních 12

13 Písmo a základy typografie SPECIFIKA TISKOVÉHO PROCESU tónů ve všech výtažcích o hodnotu nárůstu tiskového bodu. To se děje automaticky na osvitové jednotce, hodnoty nárůstu tiskového bodu jsou součástí ICC profilů. 5.3 Užitečný tónový rozsah Užitečný tónový rozsah je rozsah tónů (od nejsvětlejšího k nejtmavšímu), který je daná tisková technika schopná přenést na daný potiskovaný materiál. V praxi je tisknutelný rozsah o něco menší, než ukazují výtažky (od 1 % do 100 %). V tmavých tónech dojde ke slití tiskových bodů, světlé tóny jsou tak malé, že se ztratí při přenosu z tiskové formy na potiskovaný materiál.. Je dobré si předem zjistit užitečný tónový rozsah zařízení na kterém chceme tisknou, abychom se vyvarovali nečekaných překvapení. Slití tmavých bodů způsobí ztrátu kresby ve stínech, ztráta světlých bodů způsobí, že světlé části obrazu se změní na bílou plochu bez jakékoli kresby. Vytvoříme-li podklad se 2 % azurové uvidíme podbarvení na monitoru, pravděpodobně i při digitálním tisku, ale při ofsetu může být podklad bílý. Také tónové přechody od 0 do 100 % nemusí vypadat stejně jako na monitoru. S užitečným tónovým rozsahem souvisí i minimální reprodukovatelná tloušťka čar a velikost textu. Doporučuji minimální čáry 0,3 b a text 4 5 b (podle typu písma). Pokud budeme potřebovat tisknou tenčí čáry či menší písmo je potřeba se informovat v tiskárně na minimální velikost čar a textu. Toto omezení platí i pro negativní objekty bílé čáry a text na tmavém pozadí. Také se to týká rámečků, jemných pérovek nebo vektorové grafiky. 5.4 Celkové pokrytí barvou a bohatá černá Celkové pokrytí barvou je pokrytí všemi barevnými složkami v daném místě.. V podstatě se jedná o součet procentuálních hodnot jednotlivých barev. U barevného modelu CMYK bez dalších přímých barev může celkové prokrytí dosáhnout až 400 %. V praxi je potřeba, aby tato hodnota byla menší (např. pro archový ofset % na natíraném papíře, pro novinový tisk %). Omezení celkového pokrytí je třeba ohlídat při výběru barvy vektorové grafiky. U bitmapových obrázků se celkové pokrytí automaticky hlídá při generování černého kanálu. Pokud tiskneme (např. ofsetem) větší černou plochu jako 100% K (černou), nevypadá sytě černá, ale spíše jako tmavě šedá. Bohatá černá, je černá barva (K) s příměsí dalších barev zpravidla % azurové (C), purpurové (M) nebo obou. Při tvorbě bohaté černé musíme mít na paměti, že je potřeba dodržet celkové pokrytí. Nepoužíváme ji pro tenké tahy a drobné písmo (nebezpečí nepřesností soutisku). V grafických programech Illustrator a InDesign je standardně v předvolbách nastaveno zobrazování na monitoru 100% černé (K) jako bohaté černé. 5.5 Sloučení průhlednosti Pokud je dokument určen k dalšímu zpracovaní na osvitové jednotce a obsahují průhlednost, je při výstupu obvykle potřeba provést proces zvaný sloučení průhledností. Při sloučení jsou průhledné překrývající se objekty rozděleny na samostatné části a nahrazeny neprůhlednými prvky, v podstatě dojde k rozdělení průhledné kresby na vektorové a rastrované oblasti. Sloučení průhlednosti na jiný barevný režim než CMYK může způsobit nečekané efekty. Když kresba bude složitější (překrývající se obrazy, vektory, text, přímé barvy, přetisky a podobně), bude složitější i sloučení průhledností a jeho výsledky. Když je text blízko průhledných objektů, může dojít k neočekávanému vzájemnému ovlivnění. Mohou být ovlivněny pouze jednotlivé znaky. V takovém případě může sloučení průhledností převést znaky na obrysy a způsobit zesílení tloušťky tahů pouze těchto znaků. Tomu lze zabránit posunutím textu zcela nahoru v pořadí překrývání. 5.6 Spadávky a bezpečná ořezová vzdálenost Tisk i dokončovací práce jsou mechanické procesy, u kterých nemůže být zajištěna 100% přesnost. S nepřesností je třeba počítat už při tvorbě grafického návrhu. Spadávka je oblast, o kterou zvětšíme čistý formát papíru v případě, že na stránce máme objekty umístěné až do kraje čistého formátu. Nezáleží na tom, máme-li do kraje umístěný obrázek nebo barevné pozadí. Pokud bychom spadávku neměli, došlo by ke vzniku bílého proužku mezi obrázkem a okrajem tiskoviny. Spadávku nastavíme cca 3 5 mm. Naopak objekty, které nechceme oříznout musíme umístit v bezpečné vzdálenosti od hranice čistého formátu (ořezu nebo lomu). Tato vzdálenost se udává 2 3 mm. Nepřesnosti při ořezu se mohou projevit i v případě, kdy máme na stránce objekt v bezpečné vzdálenosti, ale ve stejné minimální vzdálenosti 13 grafický návrh po ořezu obrázek na spad spadávka čistý formát tiskoviny ořezové značky

14 Písmo a základy typografie SPECIFIKA TISKOVÉHO PROCESU od protilehlých stran. Platí pravidlo čím dále umístíme objekty od krajů čistého formátu, tím méně budou řezání patrné. 5.7 Tiskové značky Tiskové značky pomohou tiskárně určit, kde se má papír oříznout, jak zarovnat filmy výtažků při produkci nátisků, změřit film pro správnou kalibraci a denzitu bodů a podobně. Tiskový arch musí být dostatečně velký pro tisk stránky a všech tiskových značek, spadávky nebo oblasti popisů. Ořezové značky: tenké (vlasové) vodorovné a svislé linky, které určují, kde by se měla stránka oříznout. Ořezové značky mohou také usnadnit vzájemné zarovnání (spasování) výtažků barev. Tisknou se registrační barvou (barva obsahující 100 % všech výtažkových a přímých barev v dokumentu). Soutiskové značky: malé terče mimo oblast stránky, které se používají k zarovnání různých výtažků v barevném dokumentu. Pruhy barev: malé čtverce barev reprezentující tiskové barvy CMYK a odstíny šedi (po krocích 10 %). Tyto značky se používají k nastavení hustoty (denzity) tiskové barvy v tiskařském stroji. Stránkové informace: název souboru, číslo stránky, platné datum a čas a název výtažku barvy. 5.8 Archová montáž vyřazování Vyřazování znamená uspořádání a rozmístění tiskovin na tiskovém archu, který je zpravidla mnohem větší než formát tiskoviny. Vyřazování se většinou provádí v tiskárně, ale i pro tvorbu grafického návrhu je dobré o něm něco vědět. Důležité pro grafika je to, že stránky se na tiskový arch neskládají tak, jak spolu sousedí v hotové tiskovině. Proto je vhodné se vyvarovat umísťování objektů, které přecházejí na sousední stránku. Může se stát, že obě části nebudou 100% zarovnané nebo mohou mít různý barevný odstín. U textu přecházejícího na sousedící stránku mohou být nepřesnosti zvláště nápadné. Pokud se tomu nelze vyhnout, je dobré ohlídat, aby v místě lomu byla mezislovní mezera. Archová montáž 8 1 líc tiskového archu rub tiskového archu složený tiskový arch před řezáním 14

15 Písmo a základy typografie PAPÍR, DOKONČOVACÍ PRÁCE, ROZVRŽENÍ DOKUMENTU 6 Papír, dokončovací práce, rozvržení dokumentu 6.1 Papír Papír je nejčastější potiskovaný materiál. Je třeba si uvědomit, že na zvoleném druhu papíru závisí kvalita tisku a je dobré druh papíru vzít v úvahu již při tvorbě grafického návrhu. Různé druhy papíru vyžadují různý rastr a tudíž i rozlišení obrázků, jsou různě savé a z toho vyplývá různá minimální velikost textu a linek. A0 Druhy papíru Novinové papíry: velmi savé, tenké a lehké. Nenatírané papíry: sem patří bezdřevé papíry, různé papíry s přírodním charakterem, recyklované apod. Natírané papíry (křídové): nátěr zabraňuje vpíjení barvy, mohou být A1 lesklé nebo matné. Formáty papíru Nejpoužívanější jsou formát řady A. Základem je formát A0, který má plochu 1 m 2 a velikost stran v poměru 1 : 2 (podle fyzika G. Ch. Lichtenberga).Další formáty vznikají půlením delší strany. Pokud potřebujeme použít jinou velikost dokumentu, než je některý z formátů A, je dobré ji odvodit dělením některého ze standardních formátů, např. velikost mm (1/3 formátu A4). Pro tiskové archy se používají formáty řady B. Jsou větší než formáty A, takže se na ně vejde formát A i s dalšími tiskovými značkami. Ještě je známa řada C, která se používá na obálky Plošná hmotnost papíru (gramáž) Jedná se o hmotnost papíru v závislosti na velikosti plochy (udává se v g/m 2 ). Podle plošné hmotnosti můžeme rozdělit papírové materiály na papír, kartóny a lepenku. 6.2 Dokončovací práce Dokončovacími pracemi myslíme činnosti, které se musí vykonat po vytištění tiskového archu, aby došlo k požadovanému konečnému vzhledu tiskoviny. Tyto činnosti se někdy nazývají knihařské zpracování. Řezání: Jedná se o úpravu papíru na požadovanou velikost. U vázaných tiskovin (knih) se ořez provádí až nakonec, aby byly hrany stránek zarovnané. Skládání: Skládání je přehýbání stránek jedním nebo více lomy. Rozlišujeme jednoduchý lom (papír se přeloží na půl), souběžný lom a křížový lom. Souběžný lom můžeme mít harmonikový, zavinutý a okénkový. Pokud chceme vytvořit zavinutý lom, je potřeba tomu přizpůsobit rozvržení dokumentu, protože vnitřní stránka musí být užší, aby se tiskovina dobře zavírala. Nesmíme zapomenout, že na rubu je zkrácení na opačné straně dokumentu. Snášení: Snášením rozumíme řazení potištěných listů ve správném pořadí tak, aby utvořily komplet. Vazba: Vazba je způsob spojení listů s obálkou do jednoho celku. Vazby se rozdělují na měkké a tuhé. Měkké vazby: V1 (sešitová vazba) složky jsou vloženy do sebe a ve hřbetu sešity kovovými sponkami. Tuto vazbu mají i tato skripta. V2 (lepená vazba) hřbet bloku vytvořeného z nasnášených složek je lepidlem spojen s obálkou. Používá se při výrobě tzv. paperbacků. V3 (bloková vazba) složky jsou shora sešity drátěnými skobkami. V4 (šitá vazba) složky jsou ve hřbetě sešity nitěmi A2 A4 formáty papíru A3 A5 A6 harmonikový lom zavinutý lom okénkový lom snášení do sebe snášení na sebe V3 15

16 Písmo a základy typografie PAPÍR, DOKONČOVACÍ PRÁCE, ROZVRŽENÍ DOKUMENTU Tuhé vazby jsou odolnější a trvanlivější. Spojení do bloku může být provedeno šitím (jako u V4) nebo lepením (jako u V2), blok je spojen s deskami pomocí předsádek (dvoulist, který spojuje desky a knižní blok) V7 (vazba s kombinovaným potahem) desky jsou papírové, hřbet plátěný. V8 (nekombinovaný potah) desky jsou potaženy celistvým potahem (laminovaný potah, kůže, ) V9 vazba s deskami z plastů. Mimo to se používají i další vazby, např. spirálové (kalendáře). Rýhování (bigování): Rýhování je vytvoření drážky, která umožňuje snadnější ohyb tužšího papíru bez lámání v okolí přehybu Výsek: Výsek umožňuje vytvoření jiných tiskovin než obdélníkových nebo se jeho pomocí vytváří okýnka v tiskovině. Děrování a perforace: Děrování vytváří větší otvory např. k zavěšení tiskoviny. Perforace je linka vytvořená pomocí malých dírek, která slouží k snadnému odtržení části tiskoviny. Laminace a lakování: Laminace je potažení papíru ochrannou folií, používá se např. na firemní desky, pohledy, Lakováním se na papír nanáší vrstva lesklého nebo matného transparentního laku. Můžeme lakovat pouze část stránky (parciální lakování). Ražba: Ražba je speciální technika, kdy se kresba vytlačuje do potiskovaného materiálu. Balení: Zabalení hotových tiskovin do folie (krabic). Expedice: Odeslání nebo jiné dopravení výrobků na místo určení. 6.3 Základy sazby Rozvržení dokumentu Kromě základních údajů týkajících se grafického ztvárnění tiskoviny jako jsou rozměry a orientace, je dobré znát další základní sazební pravidla a pojmy. Čistý formát tiskoviny je konečná velikost po provedení veškerého dokončovacího zpracování. Sazební obrazec je prostor vymezený pro umístění textových a grafických prvků na čistém formátu tiskoviny. Při tvorbě sazebního obrazce je třeba mít na paměti další zpracování tiskoviny. Například lepenou vazbu nelze zcela otevřít, a proto musí mít širší vnitřní kraj než tiskovina s vazbou šitou. Tiskoviny s děrováním nebo spirálovou vazbou by měly mít sazební obrazec mimo otvory. Při plánovaném tisku na digitální tiskárně, je třeba vzít v úvahu, že tiskárna netiskne do kraje a tudíž musíme připravit grafický návrh se sazebním obrazcem nezasahujícím k okraji stránky. Stránkový rejstřík znamená, že sazební obrazec je na všech stránkách stejný. Tento požadavek je nutností u beletrie, ale i v ostatních případech je hezké ho dodržovat. Řádkový rejstřík znamená, že všechny řádky (z různých sloupců nebo stránek) jsou na stejném účaří (stejné lince). Další podrobnosti o účaří a řádkovém rejstříku si řekneme v Základech typografie a Základech Adobe InDesign. Optický střed tiskoviny: je to místo v sazebním obrazci,které vnímáme jako první. Leží zhruba v jedné třetině výšky od horního okraje sazebního obrazce (nikoli od horní hrany čistého formátu). Postavení sazby na geometrický střed vyvolává dojem padání sazby. Zlatý řez: poměr, který je pro lidské oko optimální. Matematicky se dá vyjádřit tak, že se jedná o takové rozdělení, kdy menší část ku větší části je ve stejném poměru jako větší část ku celku. optický střed sazební obrazec 16

17 Písmo a základy typografie ZDROJE 7 ZDROJE Literatura: Dvořáková Zdenka, DTP a předtisková příprava Kompletní průvodce od grafického návrhu po profesionální tisk, Computer Press Brno, 2008 Internetové zdroje

18 REKVALIFIKAČNÍ KURZY FOTOGRAFICKÉ KURZY KURZY POČÍTAČOVÉ GRAFIKY facebook.com/lsf.liberec