Autoreferát k disertační práci: ALIANCE TRŮNU A OLTÁŘE JAKO VÝZNAMNÝ FAKTOR PROCESU SEKULARIZACE A PŘÍPAD ČESKÝCH ZEMÍ 19. STOLETÍ PhDr.

Transkript

1 Autoreferát k disertační práci: ALIANCE TRŮNU A OLTÁŘE JAKO VÝZNAMNÝ FAKTOR PROCESU SEKULARIZACE A PŘÍPAD ČESKÝCH ZEMÍ 19. STOLETÍ PhDr. Jiří Horák Sčítání lidu domů a bytů 2011 v České republice potvrdilo relativně nízkou přináležitost občanů k náboženským institucím, vzhledem k dalším evropským, ale i mimoevropským státům. V porovnání s těmito státy je v Česku nižší míra participace na tradičních náboženských obřadech a taktéž návštěvnost bohoslužeb zde patří k nejnižším v Evropě. Na základě těchto údajů se pak mnohdy o české společnosti hovoří jako o společnosti značně sekularizované, respektive odnáboženštěné. Za příčinu sekularizace pak bývá, v souladu s tzv. sekularizační tezí, označována modernizace, u které se předpokládalo, že vede automaticky k poklesu sociálního významu náboženství. Některé výzkumy z posledních let však dokládají, že česká společnost není ani tak odnáboženštěná, jako spíše odcírkevněná. Nedá se tedy říci, že by lidé ztráceli zájem o nadpřirozeno obecně, ale jednoznačně poklesl podíl těch, kteří by své náboženské potřeby naplňovali v náboženských institucích tradičně působících na našem území, zejména pak v římskokatolické církvi. Hlavním cílem mé práce je pak tedy přispět k objasnění nízké míry katolické religiozity v České republice se zvláštním důrazem na společenské a politické konflikty, jež se odehrály v českých zemích 19. století. Vedlejším cílem práce pak je zdůraznění významu aktivních snah jednotlivců a skupin, jež o sekularizaci, respektive dechristianizaci usilují, nebo jí naopak brání. Aby mohly být tyto cíle naplněny, shrnul jsem hlavní body sekularizační teze a podrobil je teoretické i empirické kritice. Rekapituloval jsem tedy, jakým směrem se ubíraly úvahy osvícenských filozofů i prvních sociálních vědců Maxe Webera a Émila Durkheima, kteří se zabývali náboženstvím, respektive jeho očekávaným úpadkem v důsledku modernizačních změn společnosti, především pak racionalizace a funkční diferenciace. Na tyto průkopníky sociologie náboženství a jejich koncepce více či méně volně navazovali další sociologové, již byli přesvědčeni o neslučitelnosti náboženství (buď tradičního křesťanského, nebo náboženství jako takového) s moderní společností. Hlavními proponenty tohoto přesvědčení, které nazýváme sekularizační tezí, byli především Bryan Wilson, Thomas Luckmann, Peter L. Berger a později Steve Bruce. Ze současnosti lze pak jmenovat Pippu Norrisovou a Ronalda Ingleharta. Všichni tito teoretici se shodují v tom, že v důsledku 1

2 modernizace ztrácí (tradiční) náboženství své původní sociální funkce, je marginalizováno a obecně upadá. V polovině devadesátých let dvacátého století však někteří sociologové, například Gilles Kepel, začali poukazovat na náboženské oživení, jež bylo možno pozorovat od konce sedmdesátých let dvacátého století v různých částech světa až do dnešních dnů. O definitivním náboženském úpadku navíc nesvědčí ani mnohá empirická šetření. Pod vlivem této náboženské renesance se začala objevovat mezi sociology snaha sekularizační tezi revidovat, nebo ji dokonce zcela odmítnout. Předložil jsem tedy kritiku sekularizační teze a předních teorií sekularizace, jež jsem shrnul do čtyř hlavních bodů. První nedostatek spočívá v nejasném vymezení termínu sekularizace, který značně komplikuje celou diskusi týkající se religiozity. Dá se totiž říci, že v Evropě upadají především indikátory tradiční církevní religiozity, nikoli však religiozity jako takové. Druhým nedostatkem sekularizační teze je, že vychází z mýtu vysoké míry církevní religiozity v tradiční společnosti, která je pak porovnávána se zdánlivě slabší religiozitou společnosti moderní. Tato představa však mnohdy neodpovídá historickým faktům, jak doložil například Rodey Stark, jenž ve své práci dokazuje, že historie nebyla zlatým věkem náboženství a že tedy současný úpadek některých indikátorů religiozity nedokazuje úpadek náboženství jako takového. Třetí nedostatek sekularizační teze vychází z předpokladu nutného úpadku religiozity v důsledku rozvíjející se racionalizace. Neoprávněnost této teze dokládají jednak předložené historické poznatky, a dále například analýzy mapující dlouhodobě religiozitu Spojených států amerických. Zásadní nedostatek sekularizační teze však dle mého názoru spočívá v tvrzení, že je proces sekularizace pojímán jakožto nezamýšlený důsledek modernizace. Teoretici sekularizace totiž nereflektují aktivní jedince a skupiny, již sekularizaci společnosti podporují, nebo jí naopak brání. A někteří z nich, jako například Thomas Luckmann či Steve Bruce, explicitně tvrdí, že se jedná o proces nezáměrný, při kterém aktivní snahy jedinců a skupin nehrají žádnou roli. Grace Davieová a jiní však poukazují na fakt, že modernizace neprobíhá na celém světě stejným způsobem, což se projevuje i v oblasti náboženství. Evropa tak představuje, co se vysoké míry sekularizace církevní religiozity týče, spíše výjimku, nežli pravidlo. Navíc i mezi evropskými státy je možné nalézt významné rozdíly v míře tradiční religiozity, které nelze objasnit jinak než na základě rozdílných historických sociálních a politických podmínek. Zejména José Casanova, David Martin, Hugh McLeod a Karel Dobbelaer pak tvrdí, že k sekularizaci, respektive odcírkevnění v Evropě docházelo za značného přispění ideologického a politického sepětí absolutistického státu a církve, která si 2

3 svou podporou starého režimu znepřátelila jeho ideologické a politické odpůrce. Analýzou těchto historických vztahů absolutistického státu a církve, respektive konfliktů a jejich důsledků, jež z této aliance pramenily, se pak ve své práci zabývá Ahmet T. Kuru. Ten pomocí konceptu path dependence dokládá na případu Francie, USA a Turecka, že pro sekularizaci byla zásadní existence aliance absolutistických vlád a náboženských institucí, jež vedla ke vzniku konfliktu mezi těmito institucemi a ideologickými a politickými hnutími vystupujícími proti absolutismu. Pro analýzu příčin a přetrvání procesu sekularizace jsou pak podle něj zásadními tzv. kritické okamžiky, kdy jsou staré, státně-náboženské režimy nahrazovány moderním (často republikánským) státním zřízením. V tomto období se podle Kurua nově formuje státní politika vůči náboženství, a to na základě ideologických konfliktů, jejichž výsledkem je nový charakter vztahů státu k náboženství, jenž nabývá buď negativní, nebo neutrální podoby. Tyto nově nastavené vztahy jsou pak reprodukovány v logice sebeposilující posloupnosti path dependence prostřednictvím zákonodárství, školství atp. Na základě uvedených argumentů jsem tedy předložil hypotézu, že sekularizace, respektive dechristianizace společnosti není nevyhnutelná a do značné míry lze relativní odkřesťanštění jednotlivých regionů objasnit ideologickými střety, jež lze v souladu s konceptem path dependence označit jako kritické okamžiky dlouhodobě formující vztah významných společenských skupin a jednotlivců k náboženství. Pomocí konceptu path dependence jsem pak určil a analyzoval, mimo jiné s využitím dobových textů, kritické okamžiky v historii českých zemí, jež dle mého názoru dlouhodobě ovlivnily charakter české religiozity. Těmito okamžiky pak rozumím období profilace národního, liberálního a dělnického hnutí. Jak dokládám, všechna tato hnutí získala v kritickém okamžiku své ideologické profilace antiklerikální charakter, a to především v důsledku aliance německého absolutistického trůnu a oltáře, jež se ustavila v období vlády Josefa II. a byla ideologicky upevňována a posilována v důsledku šíření francouzských revolučních myšlenek. Charakter národního hnutí určovaly dva momenty. Jednak zmíněná aliance německého absolutistického trůnu a katolické církve, jež byla jednou z významných opor tohoto režimu právě v období profilace národního hnutí, a dále též výběr slavných momentů a hrdinů české historie. Tento výběr, jejž učinil zejména František Palacký, totiž ztotožnil české národní hnutí s hnutím husitským a interpretoval dějiny národa jako dějiny boje proti němectví, útlaku šlechty a římskému katolicismu. Tato interpretace vyznívala v dobovém kontextu obzvlášť přitažlivě, bereme-li v úvahu tehdejší snahu vlastenců o rozšíření národních, jazykových a politických práv v českých zemích jakožto součásti rakouské 3

4 monarchie. Nesamozřejmost orientace národního hnutí a jeho značnou závislost na konkrétních osobnostech a jejich ideologické orientaci pak dokládám odlišným průběhem národního hnutí na Moravě. V případě liberálního hnutí získala katolická církev nesmiřitelné nepřátele obdobně svou podporou absolutistického režimu. V období šíření a formování liberálních, zejména proti-absolutistických požadavků v polovině devatenáctého století se církev, respektive její vrcholní představitelé postavili na stranu starého režimu, čímž si katolická církev znepřátelila všechny, již proti absolutismu vystupovali, což dokládám na příkladu Karla Havlíčka Borovského. Navíc se v tomto období objevily nové vědecké a myšlenkové směry, které mohly negativně ovlivnit názory vzdělanějších vrstev obyvatelstva, avšak bezesporu posloužily v proticírkevní argumentaci již přesvědčených antiklerikálů. Orientace nesjednoceného dělnického hnutí nebyla ve svých počátcích též nutně antiklerikálně zaměřena. V kritický okamžik, kdy došlo k ideologické profilaci a sjednocení tohoto hnutí, však stála katolická církev na straně starého absolutistického režimu, čímž de facto naplňovala tu roli, kterou jí připisoval Karel Marx v Komunistickém manifestu. Vrcholní představitelé církve byli navíc plně přesvědčeni o legitimitě dosavadního politického a společenského uspořádání a až do vydání encykliky Rerum novarum v roce 1891 téměř nereflektovali těžkou sociální situaci dělnických vrstev. Z těchto důvodů nebyla církev schopna, i přes dílčí snahy v podobě zakládání katolických svépomocných organizací, čelit šířící se socialistické ideologii s jejím vyhraněným antiklerikálním světonázorem a téměř zcela se odcizila dělnickým vrstvám. Přičteme-li k dělnickému hnutí i hnutí liberální a národní, se kterými se mnohdy prolínalo, je zřejmé, že byl proud antiklerikálních, a dokonce protináboženských myšlenek na českou společnost druhé poloviny devatenáctého století skutečně ohromný. Pravda je, že dělnické hnutí bylo ke konci století pod vlivem marxistických idejí, a tím pádem značně antiklerikální téměř v celé Evropě. V českých zemích, jež byly průmyslově vyspělejší než například Polsko či Rakousko, však oslovovaly tyto ideje relativně větší podíl lidí z dělnického prostředí. Bereme-li navíc v úvahu ostře protikatolické ladění národního hnutí, které snad nemělo v evropském prostředí analogii, a totožný charakter hnutí liberálního, není pak překvapením, že již ke konci devatenáctého století byla katolická religiozita v českých zemích silně oslabena, přičemž proticírkevní postoje byly dále reprodukovány a institucionalizovány. Taková konstelace společenského klimatu vůči katolické církvi, jaká nastala v českých zemích druhé poloviny devatenáctého století, neměla v tehdejší Evropě 4

5 obdoby, snad s výjimkou Francie, kde v téže době prohrávali boj o charakter země katoličtí royalisté s levicovými republikány. Na závěr lze tedy konstatovat, v souladu s konceptem path dependence, že druhá polovina 19. století byla v českých zemích kritickým okamžikem profilace významných ideologických a později i politických hnutí. Kritickým okamžikem z toho důvodu, že počáteční volby učiněné v tomto období nebyly dané a v případě, že by došlo k volbám odlišným nebo by byly učiněny v jiném historickém období, mohlo by dojít ke zcela rozdílným následkům. V důsledku spojení církve s německým absolutistickým režimem, ale i nahodilé interpretace českých dějin získala však zmíněná hnutí v období svého vzniku a ideologické profilace značně antiklerikální charakter, jenž byl dále reprodukován, posilován a institucionalizován prostřednictvím spolkové agitace, tisku nebo umění; s tím, jak získávala tato hnutí politický vliv, pak také prostřednictvím zákonodárství a školství. Proticírkevní, nebo dokonce protináboženská orientace těchto hnutí se pak stala nedílnou součástí jejich ideologií a dlouhodobě působila (a někdy dokonce ještě působí) na českou společnost i přes to, že příčiny vzniku této orientace již dávno pominuly. Důsledkem dlouhodobé antiklerikální agitace těchto významných hnutí bylo (a je) odcizení církve značné části české společnosti a vytlačení křesťanského náboženství z veřejného života, a tedy dechristianizace společnosti jako celku. Tvrdím tedy, že aktivní snahy jednotlivců a skupin, pramenící z jejich ideologického přesvědčení, o vytlačení církve z veřejného života, nebo dokonce celé společnosti mohou mít značné dopady na religiozitu dané společnosti a dlouhodobě přispět k její sekularizaci, respektive dechristianizaci. Dílčí závěry práce byly publikovány v časopise Historická sociologie: HORÁK, J. Sekularizace, její kritika a aplikace na případ dělnického hnutí v českých zemích. Historická sociologie. Časopis pro historické sociální vědy, 2013, roč. 5, č. 2. 5

6 Abstract Title: Alliance of Throne and Altar as an Important Factor in the Secularization of the Czech Lands in the 19 th Century It is often said that the Czech Republic is one of the most secular countries in Europe, or even in the world. There is secularization theory which says that modernization leads to decline of religion in society. In my doctoral thesis, I recapitulate the basic aspects of the secularization theory and I criticize the view that the secularization process is just an unintended effect of modernization. Based on this criticism, I make an analysis of the religious situation in the Czech Republic. Furthermore, I prove that the Czech society is not as atheist as it is considered, but rather dechristianised. In my opinion, the main reason for this dechristianization are the ideological and political conflicts, which have had a great impact on church religiousness in the Czech lands. Among these main factors are the conflicts between the Liberal, National, and Labour movements, on one hand, and the Roman-Catholic Church on the other. In my argumentation I use the path dependence concept originally used in economic theory. Key words: absolutism, dechristianization, conflikt, labour movement, liberalism, national movement, path dependence, secularization. 6