Kulturní památky venkova

Transkript

1 Kulturní památky venkova Navštivte kraj pod Železnými horami Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova: Evropa investuje do venkovských oblastí

2 Tento projekt Soupis Kulturních památek je spolufinancován Evropskou unií z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova v rámci osy IV LEADER Programu rozvoje venkova ČR prostřednictvím MAS Podhůří Železných hor, o.p.s. Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova: Evropa investuje do venkovských oblastí

3 Obsah Čečkovice Chotěboř Jeřišno Klokočov Lány Libice nad Doubravou Maleč Nová Ves u Chotěboře Rušinov Víska

4

5 Přehledová mapa Kostel sv. Jana Kostel svaté Anny 2 Nepomuckého 3 Zámek Nová Ves u Chotěboře Hřbitovní kaple Nová 4 Ves u Chotěboře 5 Zámek Maleč 6 Kostel sv. Jiljí Zámek Libice 7 nad Doubravou 8 Menhir 9 Barokní zámeček 0 Bývalá fara Kostel sv. Jakuba Většího 2 Kaple Povýšení sv. Kříže 3 Kaple sv. Anny 4 Židovský památník 5 Zámek 6 Bývalá radnice Chotěboř 7 Roubenka Počátky 8 Kaple Panny Marie

6 Čečkovice První písemná zmínka o obci pochází z roku S 49 47'5,4'' V 5 39'50,6'' na návsi. Dřevěný kříž S 49 47'4,6'' V 5 39'3,8'' Chotěboř

7 Město se rozkládá na západním okraji Českomoravské vrchoviny v oblasti s výskytem stříbrné a uranové rudy. V těchto místech byla odbočka z Libické stezky (Čáslav Žďár nad Sázavou) směrem na Smilův Brod. Původní osada s kostelíkem stála podle dochovaných nálezů už ve 2. století. Název obce se odvozuje od Chotěborova dvorce, pravděpodobně šlo o Chotěbora ze Vchynic. První doložená písemná zmínka je z r. 265, kdy majitel panství Smil z Lichtenburka věnoval kapli sv. Jakuba Většího klášteru ve Žďáru nad Sázavou. Úspěšná těžba rud vedla k rozvoji osady a posléze i povýšení na městečko Chotebors civitas r. 278 za vlády krále Přemysla Otakara II. Český král Jan Lucemburský městečko r. 329 koupil a r. 33 ho udělením jihlavského městského práva povýšil na město. Za vlády jeho následovníka Karla IV. byl r. 350 Chotěboři udělen městský znak (erb zemí Koruny české) a r. 356 povolení vybudovat hradby. Jako věnné město českých královen byla Chotěboř v majetku královského rodu až do r Pohnutou historii zažili místní občané za husitských válek. Nejprve město v lednu r. 42 dobyl a poškodil táborský kněz Petr Hromádka z Jistebnice. Brzy ale město oblehlo katolické vojsko a místní husitská posádka se 2. února 42 vzdala za příslib volného odchodu. Obléhatelé ale slovo nedodrželi a 300 zajatců upálili ve stodole. Rozkvět města nastal za vlády Trčků z Lípy, kteří město vlastnili od r. 497 až do r. 634, kdy za třicetileté války upadli u císaře Ferdinanda II. v nemilost a panství jim bylo zabaveno. Chotěboř byla poté darována Jaroslavu Sezimovi Rašínovi z Rýzmburka, když ochotně vyzradil jednání Albrechta z Valdštejna se Švédy. Sezima byl dokonce v roce 638 povýšen do panského stavu. V témže roce zemřel a chotěbořského panství se ujal jeho syn Rudolf Karel Rašín, který se snažil z města vyždímat co nejvíce. Další majitelé se rychle střídali. Za zmínku stojí Kinští, za jejichž vlády byla r. 702 zdejší tvrz přestavěna na barokní zámek později doplněný o anglický park. V roce 836 zámek získali Dobřenští z Dobřenic, kteří jej vlastní dodnes. Kostel sv. Jakuba Většího S 49 43'9,2'' V 5 40'3,7'' Číslo ÚSKP: / 6-25 Nejstarší zmínky o kapli se stejným zasvěcením na místě dnešního kostela pocházejí z roku 265, kaple samotná ale byla dle stylu, ve kterém byla zbudována (pozdně románský styl) vystavěna již ve století předchozím. Až do 4. století se jednalo jen o kapli, která byla přestavěna na kostel teprve za působení mnichů žďárského kláštera. V roce 384 se zmiňuje kostel, vystavěný v gotickém stylu, jako farní, tedy jako významné centrum duchovního života pro Chotěboř a okolí, a to především díky zde usídleným mnichům. Ti jsou za husitských válek vyhnáni, klášter je zničen a po husitských válkách do kostela přicházejí nekatoličtí kněží. Ti odsud odcházejí za třicetileté války a následné značně násilné rekatolizace celé země. Navíc byl kostel za této války poškozen požárem, který v roce 624 založili odcházející císařští vojáci. V následujících dvou stech letech kostel postihly další čtyři požáry, vždy se jej ale podařilo obnovit. Kvůli nevyhovujícím podmínkám bylo kostel nutné na konci 9. století přestavět. Přestavba proběhla v novogotickém stylu přestavba v podstatě znamenala demolici velké části stavby a následně vystavění nových součástí. Z původního kostela byla zachována pouze věž a některé stěny. Přímo ke kostelu turistické značení nevede, ale protože se jedná o jednu z dominant města, nemůžete jej přehlédnout. Z náměstí, na které dojdete po modré, žluté nebo červené značce, se vydáte ulicí Trčků z Lípy, která vás dovede přímo ke kostelu. 2

8 S 49 43'9'' V 5 40'3,9'' stojí před kostelem sv. Jakuba Většího v ulici Trčků z Lípy a je na něm napsáno "Misie 2008". Památné duby S 49 44'3,9'' V 5 40'36,'' Stromy se nacházejí u silnice č. 344 mezi Chotěboří a Libicí nad Doubravou. 3 2 Hřbitov pánů z Dobrzenicz S 49 43'49,3'' V 5 40'56,9'' Hřbitov pánů z Dobrzenicz, na kterém se nacházejí rodinné hrobky Dobřenských, majitelů Chotěbořského zámku. Památník Františka Xavera Boštíka S 49 43'8,7'' V 5 40'4,2'' Profesor, spisovatel a básník František Xaver Boštík pocházel z cikovského Ležákova mlýna, zemřel zde v Chotěboři r Pamětní deska prof. Karla Ningera S 49 43'2,3'' V 5 40'3,5'' Profesor Karel Ninger, vlastenecký novinář, historik a spisovatel, se v tomto domě narodil v roce 827. S 49 43'3,73'' V 5 40'47,2'' je umístěný poblíž kaple sv. Anny a ulice Višňová. Kaple Povýšení sv. Kříže S 49 42'57,64'' V 5 40'0,6'' Číslo ÚSKP: 4268 / Bývalá hřbitovní kaple byla postavena v roce 863 dle projektu architekta Františka Schmoranze staršího. Ten ve svém návrhu smísil novogotický a novorománský sloh. Kaple, vyzdobená v letech Václavem Fialou, je dokladem romantických tendencí po polovině 9. století. Stavbu najdeme v parku (bývalý starý hřitov) u křižovatky ulic Krále Jana a Havlíčkova. Jedná se o jednolodní stavbu obdélného půdorysu, s vysokou hranolovou věží v průčelí a s polygonálně uzavřeným presbytářem. Interiér je proveden zcela v duchu novogotického slohu. František Schmoranz st. (84 902) je zakladatelem rodu, jehož členové vynikli v mnoha oborech u nás i v zahraničí. Vyučil se u stavitele Benedikta Škvora, který působil v Kutné Hoře (odtud byl nadosmrti očarován gotikou). Akademické vzdělání získal ve Vídni, poté se usadil ve Slatiňanech. Byl jmenován městským stavitelem v Chrudimi a od roku 853 působil jako památkový konzervátor, jmenovaný vídeňskou památkovou komisí pro politické okresy Pardubice, Vysoké Mýto, Lanškroun, Litomyšl, Polička, Chrudim, Čáslav a Hradec Králové. Těžiště jeho tvorby bylo ve východních Čechách s několika přesahy do středních Čech a na Moravu. Hodnocení jeho práce jsou protichůdná. Kladná ho hodnotí jako schopného a plodného stavitele a restaurátora. Odmítavá mu vyčítají ne vždy citlivý přístup k obnově památek a prosazování gotického slohu. V otcových stopách pokračovali synové František ( ) a Jan ( ), Josef ( ) pracoval jako výtvarník a pedagog. 5 S 49 42'57,56'' V 5 40',3'' stojí v parku mezi ulicemi Krále Jana a Havlíčkova (bývalý starý hřbitov). 3 S 49 42'5,34'' V 5 39'59,'' je umístěný v ulici Havlíčkova u domu čp S 49 42'47,34'' V 5 40'49,3'' je postavený naproti čerpací stanici (Sokolohradská, čp. 72).

9 Socha sv. Jana Nepomuckého S 49 43'32,66'' V 5 40'22,9'' Socha z roku 720 stojí v zámecké zahradě. Socha stávala původně v Jilmu a po nuceném odprodeji jilemské části panství ji v 9. století Dobřenští z Dobřenic nechali přestěhovat do Chotěboře. 4 Kaple sv. Anny S 49 43'4,92'' V 5 40'54,3'' Číslo ÚSKP: Legenda vážící se ke kapli svaté Anny praví, že v dávných dobách se jediný syn zdejšího zemana ztratil. Třetí noc od pohřešování se chlapcově matce zdál sen, v němž jí žena podobná sv. Anně z obrazu v chotěbořském kostele poradila, kde chlapce hledat. Chlapec byl v zuboženém stavu skutečně nalezen. Na radu ženy ze snu vykoupali chlapce ve studánce v údolí a hoch se uzdravil. Zeman z vděčnosti vystavěl na obou místech kaple: na místě nalezení kapli svaté Anny a u zázračné studánky kapli svaté Trojice. Původní podoba kaple svaté Anny byla obdobná kapli svaté Trojice, která dnes již neexistuje. Nynější kaple svaté Anny byla vystavěna v roce 902 v neoklasicistním slohu na místě odstraněné kaple původní. Autorem stavby je známý chotěbořský stavitel František Kruml, který v Chotěboři a v okolí realizoval několik významných staveb. Do západního průčelí kaple je vsazena hranolová věž se zvonicí, ukončená okosenou jehlancovitou střechou. Nároží kaple jsou zdobena pilastry s korintskými hlavicemi. Vstup do kaple zvýrazňuje trojúhelníkový tympanon. Vnitřní dispozice kaple je dvouprostorová. Plochý zrcadlový strop, zakončený u stěn mohutným fabionem, vytváří iluzi klenby. 7 Husitský památník S 49 43'9,84'' V 5 40'3'' Číslo ÚSKP: / Vytvoření pomníku, který byl odhalen dne 6. července 929 zásluhou Okresního a místního osvětového sboru v Chotěboři, inspirovala tragická událost upálení husitských bojovníků v místních stodolách, jež se odehrála dne 3. února 42. S 49 43'33'' V 5 40'4,6'' z roku 872 nalezneme v zámecké zahradě. 0 6 Mariánský sloup se sochou Panny Marie S 49 43'6,2'' V 5 40'5,9'' Číslo ÚSKP: 352 / Mariánský sloup nechali postavit v roce 700, v době ohrožení města morem, majitelé chotěbořského panství z rodu Kinských. V roce 890 byl nahrazen novým mariánským sloupem a původní byl přemístěn nedaleko do ulice Trčků z Lípy. 4 Židovský památník S 49 42'58,46'' V 5 40'3,7'' Pomník věnovaný památce Chotěbořských židovských občanů, umučených v nacistických koncentračních táborech. Umístěný je v blízkosti Pomníku obětem válek v parku (bývalý starý hřbitov).

10 9 Pomník obětem válek S 49 42'58,6'' V 5 40'3,7'' Číslo ÚSKP: 4084 / 6-24 Pomník je umístěn v parku Václava Fialy před bývalým starým hřitovem mezi ulicemi Krále Jana a Havlíčkova. Na stranách pomníku nalezneme následující nápisy: "Hrdinným vojínům kraje Havlíčkova, padlým legionářům a vojínům okresu chotěbořského 94 98", "Z oběti mučedníků a hrdinů nový život nás volá k svobodě a práci pro budoucí pokolení", "Věřícím a bojujícím, kteří se nedožili ", "Dostavěno péčí jednoty Čsl. o. l. v Chotěboři" a "Dědicům ducha Žižkova, obětem našeho osvobození ". Pomník byl odhalen a jeho autorem (podle návrhu Václava Fialy) je sochař František Bílek z Újezda u Litomyšle. Pomník padlých S 49 42'42,9'' V 5 40'58,5'' Číslo ÚSKP: / 6-23 Pomník umístěný u vlakové stanice Chotěboř, nese nápis "Věrni zůstaneme". 8 Pomník Ignáta Herrmanna S 49 42'54,5'' V 5 40'9,2'' Číslo ÚSKP: / 6-28 Pískovcová socha chotěbořského rodáka a spisovatele Ignáta Herrmanna byla vytvořena v roce 960 trojicí sochařů Josefem Vitvarem, Ladislavem Kovaříkem a Josefem Smetáčkem, podle předlohy akademického sochaře Karla Opatrného, synovce Ignáta Herrmanna. Ignát Herrmann se narodil 2. srpna 854 v Horním Mlýně u Chotěboře, kde byl jeho otec mlynářem. Bohužel mlýn v roce 982 vyhořel, a tak jedinou vzpomínkou na slavného rodáka zůstává socha, která pochází od spisovatelova synovce. Rodina se brzy z Chotěboře odstěhovala do Hradce Králové, kde Herrmann začal navštěvovat první třídu místní reálky, studia nedokončil a odešel do Prahy do učení. Vyučil se kupcem, ale svoje řemeslo nikdy neprovozoval. Nejprve pracoval v nakladatelství Otto, v té době také redigoval časopis Paleček. V roce 878 nastoupil do advokátní kanceláře a v letech pracoval v administrativě Národních listů. Od roku 885 tam byl redaktorem, později založil a vedl časopis Švanda dudák. Pod různými pseudonymy přispíval do nedělní přílohy Národních listů, také do mnoha novin a časopisů (např. Humoristických listů, Palečka, Lumíra, Světozoru, Květů, Koledy, Zlaté Prahy, Zvonu a Obrazů života). Jeho dílo je velmi rozsáhlé, z jeho tvorby jsou však nejvýznamnější romány U snědeného krámu a Otec Kondelík a ženich Vejvara s pokračováním Tchán Kondelík a zeť Vejvara. Herrmann zemřel v Řevnicích u Prahy 8. července 935. Socha se nachází na křižovatce ulic Krále Jana a Žižkova. 5

11 Pamětní deska padlým legionářům S 49 43'5,'' V 5 40'0,4'' Deska byla odhalena při oslavě výročí bitvy u Zborova péčí odbočky Československé obce legionářské a odbočky Československé domobrany italské. Nápis na desce zní: Památce legionářů, žáků této školy, kteří položili své životy za vlast. Oldřich Kubánek, dobrovolník roty Nazdar, nar , padl u Arrasu ve Francii. Jan Ročárek, střelec 7. střel. pluku rus. legií, nar , padl u Bachmače na Ukrajině. Josef Jeřábek, střelec. střel. pluku rus. legií, nar , padl u Samary v Rusku. Věnováno Č. O. L. Chotěboř, 937. Městský dům S 49 43'4,4'' V 5 40'2,5'' Číslo ÚSKP: / 6-26 Renesanční dům čp. 94 v severním rohu náměstí pochází z roku 529, v 7. století byl barokně přestavěn. Městský dům S 49 43'3'' V 5 40'3,2'' Dům pochází z roku 574. Městský dům S 49 43'0,7'' V 5 40'2,4'' Číslo ÚSKP: / 6-27 Městský dům S 49 43'0,5'' V 5 40',8'' Číslo ÚSKP: / V tomto domě se nyní nachází hospůdka Niklovna. Městský dům S 49 43'3,4'' V 5 40'5,2'' 2 Městský dům S 49 43'3,9'' V 5 40'5'' Dům je také nazýván "Dům u slunce". Dnes je v budově restaurace. Zámek S 49 43'32,2'' V 5 40'25'' Číslo ÚSKP: 2432 / 6-2 Z původní tvrze majitelů chotěbořského panství se již nedochovalo nic. Dokud Chotěboř vlastnili čeští králové a později i zámožnější rody, nebyla tvrz jako sídlo využívána. Sloužila pouze hospodářsky a správně. Jako sídlo posloužila až v závěru chudému rodu Rašínů. Po smrti posledního z nich byla pravděpodobně v roce 692 zničena požárem. Na místě gotické tvrze vybudoval r. 70 hrabě Vilém Kinský čtyřkřídlé jednopatrové sídlo italského typu ve stylu raného baroka, které obklopovalo ústřední dvůr. V původním stavu se zachovala kaple Nejsvětější Trojice s bohatou štukovou výzdobou z poloviny 8. století. Po vystřídání dalších majitelů zámku získal panství v roce 836 svobodný pán Jan Josef Dobrzenicz sňatkem s Marií Wanczurovou z Rzehnic, dědičkou vymírajícího českého rodu. Páni z Dobrzenicz přestavěli část prvního patra do novorenesančního stylu a založili rozsáhlý anglický park, který je zachován dodnes, a nedaleký rodinný hřbitov. Myslivna Liboháj S 49 44'4,53'' V 5 40'47,4'' Číslo ÚSKP: 3238 / 6-29 Objekt bývalé myslivny je po požáru neobydlený a nevyužívaný, v havarijním stavu. Východní část hlavního traktu je v torzálním stavu, částečně zhroucený krov, propadlá střecha a stropy, vlhké zdivo je narušeno četnými trhlinami, dveřní a okenní výplně jsou vytlučeny, interiéry zcela vyrabovány. Chybí okenice, dřevěné dláždění na západní straně podél severního traktu je částečně rozebráno. Plackové klenby se propadají, chybí dřevěné sloupy původně nesoucí přesah střechy v dvorní části, střecha se hroutí. 6 4 Městský dům S 49 43'26,6'' V 5 40'2,2'' Číslo ÚSKP: 496 / Jeden z mála původních domů v Chotěboři, který byl rekonstruován, a to pro účely muzea kol.

12 3 Bývalá radnice S 49 43'2,7'' V 5 40'4,2'' Číslo ÚSKP: 0249 Jedná se o budovu bývalé radnice. Objekt se nachází na východní straně náměstí a svým architektonickým ztvárněním patří mezi výrazné dominanty městské památkové zóny. Navzdory častým požárům, kterými město Chotěboř trpělo a které zasáhly i objekt bývalé radnice, stavebně-historický průzkum potvrdil částečnou zachovalost gotického, renesančního i barokního zdiva ve hmotě objektu. Nejvýraznější přestavbou prošla radnice v období klasicismu po velkém požáru města v roce 832, kdy přišla o podloubí. Budova radnice je vystavěna ze smíšeného zdiva na široké parcele, která vznikla spojením několika středověkých parcel. Dispozičně má budova půdorys ve tvaru písmene U (otevřeného na sever), vznikl tak malý světlíkový dvorek u jižní stěny sousedního objektu. Střechu objektu tvoří dvě rovnoběžná sedla v severojižním směru, propojená na jižní straně mohutnou pultovou střechou (celá střecha je pokrytá eternitem). Hlavní průčelí směřující do náměstí je šestiosé. V prvním patře se nacházejí čtyřtabulková okna. V přízemí odpovídá každé dvojici oken jeden větší otvor (jedná se o dva symetricky umístěné výkladce a vstupní portál s vjezdovými vraty). Sokl je z umělého kamene. Hlavní římsa vytváří štít s trojúhelníkovým nástavcem, ve kterém je umístěn erb města Chotěboře. Nad uličním průčelím vyrůstá nástřešní hodinová věž, pocházející z roku Přízemí je dispozičně trojdílné, střední část tvoří průjezd zaklenutý plackou a vydlážděný kamennými deskami, po stranách betonovými dlaždicemi. Místnosti v bočních částech, přiléhající do náměstí, mají pruské klenby, další místnosti jsou většinou plochostropé, popř. mají valenou klenbu. Budova je částečně podsklepená, zdi sklepu jsou kamenné a klenba valená. První patro je podobně jako přízemí dispozičně třídílné. Výrazným elementem je hlavní schodiště ze žulových stupňů s nýtovaným zábradlím secesního vzhledu. V patře se nachází též velký sál s rovným stropem, v omítce stropu je provedeno kazetování. Navzdory častým požárům a následným přestavbám je objekt kvalitním dokladem historického vývoje městské architektury od poloviny 6. století do rozsáhlé klasicistní přestavby ve 30. letech 9. století. Budovu darovali městu již v roce 633 Trčkové z Lípy a dům se stal městskou radnicí. V letech bylo v budově sídlo okresního soudu, nyní slouží jako Základní umělecká škola a je zde obřadní síň městského úřadu. Městský dům S 49 43'28,9'' V 5 40'22,4'' Číslo ÚSKP: 497 / Historický městský dům s necitlivě opravenou střechou z lepenky. Městský dům S 49 43'28,2'' V 5 40'2,5'' Číslo ÚSKP: 524 / Městský dům S 49 43'29,9'' V 5 40'22,'' Číslo ÚSKP: 498 / Zborcený měšťanský dům v Riegrově ulici je dlouhodobě bez využití a bez údržby. Z domu zbyly pouze obvodové stěny. 5 Městský dům S 49 43'27,6'' V 5 40'2,4'' Číslo ÚSKP: / Městský dům S 49 43'29,9'' V 5 40'20,8'' Městský dům poblíž zámku. Mariánský sloup S 49 43'3,'' V 5 40'3,3'' Mariánský sloup se sochou Panny Marie stojí na náměstí T. G. Masaryka od roku 890. S 49 42'54'' V 5 38'20,8'' Místní část Svinný. Svinný Místní část Svinný je poprvé zmiňována v roce 384. Její název vznikl z místa výskytu divokých prasat, nebo z místa, kde se tato zvířata chovala.

13 S 49 42'42,5'' V 5 38'6'' nalezneme pod památnou lípou "U Klepetků". Místní část Svinný. S 49 42'46,08'' V 5 36'46,'' Místní část Rankov. 6 Kaple S 49 42'57,6'' V 5 39'27,4'' Kapličku najdeme u silnice z Chotěboře směr Svinný. Místní část Svinný. 7 S 49 42'52,56'' V 5 38'8,5'' Místní část Svinný. 8 Kaple S 49 42'49,32'' V 5 38'2,8'' Kaplička v místní části Svinný pochází z přelomu 9. a 20. století. Místní část Svinný. Památník obětem padlých v I. světové válce S 49 42'49,32'' V 5 38'2,8'' Místní část Svinný. Památná lípa S 49 42'53,64'' V 5 38'25,4'' Památná lípa je asi 200 let stará a místní ji nazývají "U Klepetků". Místní část Svinný. S 49 42'47,6'' V 5 37'0,2'' Místní část Rankov. Památník obětem I. světové války S 49 42'47,88'' V 5 36'53,6'' Místní část Rankov. Rankov První zmínka o místní části Rankov pochází z roku 39, kdy měla název Wrankow, což znamenalo Vrankův dvůr či sídlo Vrankovských lidí. V roce 488 patřila obec k malečskému statku, který patřil benediktinskému klášteru ve Vilémově. V polovině sedmnáctého století je Rankov součástí chotěbořského panství. 8 Kaple S 49 42'50,4'' V 5 36'56,3'' Kaplička se zvoničkou z roku 940. Místní část Rankov. S 49 42'2,'' V 5 40'26'' stojí u silnice č. 35 z Chotěboře do Dopkova. Místní část Dobkov. Dobkov Dobkov je poprvé připomínán v roce 384. Název je odvozován od jména Dobek (Tobek, Tobiáš) a někteří badatelé soudí, že Dobkov vznikl v místě osady zvané Přechod. V polovině osmnáctého století nechala nová majitelka Ludmila ze Steinau postavit nový dvoukřídlý zámek. V západní části obce se nacházejí zbytky místního lihovaru a kaplička z druhé poloviny 8. století. S 49 4'52'' V 5 40'44'' nalezneme mezi vzrostlými kaštany. Místní část Dobkov. Kaple S 49 4'50,5'' V 5 40'5'' Kaplička vznikla v druhé polovině 8. století. Místní část Dobkov.

14 Památná lípa S 49 4'59,'' V 5 39'22'' Lípa je přibližně 450 let stará a roste v blizkosti Břevnického mlýna. Místní část Dobkov. Zámek Dobkov S 49 4'50,'' V 5 40'3,9'' V areálu bývalého zámku je dnes zemědělská usedlost ve špatném stavu. V přední části je továrna. Místní část Dobkov. Památný javor S 49 40'34,5'' V 5 39'54'' Památný javor je v osadě Nemojov. Místní část Počátky. Počátky Ves Počátky pravděpodobně založili páni z Lichtenburka na přelomu. a 2. století. S 49 40'40,8'' V 5 40'37'' Jedná se o kamenný křížek stojící u cesty z Počátek do Nemojova. Místní část Počátky. S 49 42'24,8'' V 5 39'43'' Jedná se torzo křížku, které leží uprostřed pole. Samotný křížek byl pravděpodobně ukraden. S 49 42',6'' V 5 39'4'' je mezi vzrostlým javorem a lípou. Nalezneme na něm nápis "MMVI, Chvála Kristu". Místní část Dobkov. S 49 42'0,9'' V 5 39'4'' Místní část Dobkov. Břevnická studánka S 49 42'2,5'' V 5 39'40'' Studánka byla obnovená v roce Voda ve studánce je pitná. Místní část Dobkov. a náhrobek S 49 40'34,'' V 5 4'35'' Na náhrobku, který stojí vedle křížku, je napsáno: "Dne smrtelně koněm zraněn Antonín Beneš, rolník a starosta zdejší obce". Místní část Počátky. Památný buk lesní S 49 40'38,6'' V 5 4'42'' Místní část Počátky. S 49 40'26,9'' V 5 4''' Místní část Dobkov. Pamětní deska Josefa Zemka S 49 40'46,5'' V 5 4'4,7'' Pamětní deska je věnována významnému legionáři Josefu Zmekovi. Divizní generál Josef Zmek zemřel za druhé světové války, kdy byl umučen v koncentračním táboře Oranienburg. Místní část Počátky. Pomník obětem války S 49 40'46'' V 5 4'5'' K původnímu památníku byla později přidána deska s nápisem "V koncentračních táborech v byli umučeni" a na památníku jsou vyjmenovány jednotlivé oběti války. Místní část Počátky. Zvonička S 49 40'46'' V 5 4'2'' Místní část Počátky. Dům S 49 40'49,2'' V 5 4'2'' Starý dům z roku 89. Místní část Počátky Roubenka S 49 40'42,4'' V 5 4'8'' Místní část Počátky. S 49 40'57,4'' V 5 4'7'' u hlavní cesty. Místní část Počátky. S 49 40'50'' V 5 4'33'' Místní část Počátky. S 49 4'3'' V 5 42'7'' najdeme mezi Počátkami a Marievsí. Místní část Příjemky - Marieves. Příjemky Obec údajně vznikla v roce 422, kdy byl husity dobyt Německý Brod a část tamních obyvatel požádala město Chotěboř o ochranu. Město jim vymezilo oblast Příjemek a jméno vzniklo od pojmu přijatý obyvatel města. První dochovaná zmínka o obci pochází z roku 73, ale zároveň se uvádí, že obec platila úrok opatství žďárskému od starodávna. V těsném sousedství se nacházela Marieves, která původně náležela k Počátkám. V roce 957 došlo k odtržení od Počátek a ke sloučení s obcí Příjemky. S 49 4'2'' V 5 42'20'' Kamenný křížek s nápisem "Pochválen buď Ježíš Kristus". Místní část Příjemky - Marieves. S 49 4'29,7'' V 5 42'20'' stojí na zahradě domu čp. 8. Místní část Příjemky - Marieves. S 49 4'34,9'' V 5 42'6'' Kamenný kříž u obecního úřadu, vybudovaný v roce 895. Místní část Příjemky. 2

15 Památník obětem I. a II. světové války S 49 4'36'' V 5 42'7'' Místní část Příjemky. S 49 40'9,5'' V 5 42'44'' Místní část Střížov - Hájek. Střížov Některé prameny spojují založení Střížova se jménem Lotar ze Střížova, o kterém se píše v roce 287, ale přesvědčivé důkazy o tom nejsou. Obec ale určitě existovala na přelomu 3. a 4. století. Listiny pojednávající o převodu pozemků mezi Jitkovem a Slavětínem klášteru v Pohledu zmiňují totiž jména Protivoj ze Střížova a Zdislav ze Střížova. Listiny psali Čeněk z Borové a Albert z Borové, bratři z rodu Ronovců. Roku 454 náležel Střížov k Malečskému statku. Po smrti Jíry z Malče jej vyprosili synové Heřman z Malče a Jiří z Malče. V následujícím půlstoletí je pak obec připojena k panství Přibyslavskému. Hynek Boček Zajímač z Kunštátu totiž Střížov uvádí v soupisu vsí, kterým daroval právo odúmrtě poddaní mohli svobodně odkazovat svůj majetek. Roku 55 koupil celé panství Mikuláš mladší Trčka z Lípy. Jeho dědicové pak panství se Střížovem prodali Karlu z Valdštejna a na Skále. Jeho dcera Kateřina sňatkem převedla majetek na Zachariáše z Hradce. Jáchym Oldřich z Hradce v roce 597 prodal panství Zejdlicům z Schönfeldu. V roce 623 byl majetek Rudolfa Zejdlice zabaven královskou komorou pro účast v protihabsburském povstání. Majetek pak koupil kardinál František, kníže z Ditrichštejna. Jeho potomci spravovali panství až do roku 848, kdy došlo ke zrušení vrchnostenských správ. K obci patří osada Hájek. Památník padlým ve světových válkách S 49 40'39,3'' V 5 43'5'' Místní část Střížov. S 49 40'47,'' V 5 43'0'' je umístěný naproti hřbitovu. Místní část Střížov. S 49 40'32,'' V 5 44'23'' Kamenný křížek stojí u silnice č. 34 mezi Ždírcem nad Doubravou a Havlíčkovým Brodem. 22 Kaple a křížek S 49 40'39,7'' V 5 43'9'' Kaple s nápisem "Zdrávas Maria" byla postavena v roce 873. V těsném sousedství je kamenný křížek. Místní část Střížov. S 49 40'33,5'' V 5 45''' na kraji lesa u silnice č. 34. S 49 40'20,8'' V 5 43'58'' Malý kamenný křížek u silnice č. 34 spojující Ždírec nad Doubravou a Havlíčkův Brod. S 49 40'47,8'' V 5 44'7'' umístěný u polní cesty na louce nad obcí Střížov. Místní část Střížov. S 49 42'59,8'' V 5 4',3'' S 49 4'54,5'' V 5 4'40'' Místní část Příjemky. S 49 42',3'' V 5 43'29'' Kamenný kříž z roku 838. Místní část Bílek. 0 Bílek Neověřené zprávy hovoří o obci v dávných dobách, dříve zvané Přechod. Kamenný most přes řeku Doubravu byl údajně postaven za Karla IV. Tyto zprávy však nejsou potvrzeny. První ověřená zmínka pochází z roku 787, kdy zde stálo 29 domů. Osada patřila do panství knížat z Ditrichštejna. Od roku 78 osadu spravoval Karel Jan z Ditrichštejna, od roku 802, kdy zdědil Nové Město nad Metují, přijal přízvisko z Leslié. Po něm zdědil osadu v roce 808 František Josef Jan z Ditrichštejna, který ji spravoval do zrušení vrchnostenských správ (848). V roce 843 je připomínán panský železný hamr a mlýn, které pak v roce 882 zničila velká voda na Doubravě, která protrhla hráze rybníků mezi Bílkem a Sopotami (součást obce Sobíňov). V obci se nachází pěkná zvonička z roku 858, která byla v roce 994 obnovena. V dobách páry byla kousek za obcí směrem na Chotěboř vystavěna vodárenská věž dodávající vodu na 3 km vzdálenou stanici Chotěboř. Věž sloužila svým účelům v letech Mezi Bílkem a Chotěboří se nachází malebný úsek řeky Doubravy zvaný Údolí řeky Doubravy. Směrem na Sobíňov se nachází přírodní rezervace Niva Doubravy. V obci se též nachází rozsáhlý bývalý objekt vojenské posádky, který v letech využívala sovětská armáda jako dělostřelecký sklad. Po odchodu Sovětů v roce 990 prostor využívala česká armáda. Nyní je využíván soukromými subjekty k nevojenským účelům.

16 23 Kaple Panny Marie S 49 42'3,9'' V 5 43'56'' Kaplička, kterou zdobí nápis "Zdrávas Maria milosti plná". Místní část Bílek. Pomník S 49 42'22,3'' V 5 43'45'' Pomník Antonína Starého, který padl Místní část Bílek. Pomník S 49 42'23,3'' V 5 44'4'' Pomník Boh. Janáček, který zemřel Místní část Bílek. 24 Most S 49 42'4' V 5 43'5,6'' V současné době most pro pěší. Most byl dle pověsti postaven na Liběcké stezce poté, co zde projížděl Karel IV. a při brodění řeky Doubravy ztratil podkovu. Přechodu (dnešní Bílek) pak poslal peníze na zbudování brodu nebo mostu přes řeku Doubravu. Místní část Bílek. Vodárenská věž S 49 42'5,2'' V 5 43'4'' Vodárenská věž patřila drahám a dodávala říční vodu z Doubravy do nádražního vodojemu v Chotěboři. Vodou se napájely parní lokomotivy. Nad horními okny je vytesán letopočet, kdy byla třípatrová věž postavena 879. Základnu věže tvoří obdélník se zkosenými rohy. Věž je vysoká 25 m. Přízemí a. patro je vyzděno z kamene, síla stěny je 30 cm. V přízemí, kde byl hlavní uzavírací ventil vypouštěcího potrubí, se skladovalo i palivo. Během zimy se tu muselo topit, aby nezamrzla voda. Z téhož důvodu bylo potrubí uvnitř věže izolováno slaměným pletencem a šachta vypouštěcího potrubí se na zimu zasypávala suchým mechem, který byl každý rok měněn. Druhé a třetí patro je vyzděno z cihel. V obou patrech je po jedné místnosti o rozměrech 5 x 4,5 m. Ty sloužily jako byt pro obsluhu. Všechna patra jsou propojena dřevěným schodištěm, vedeným při východní straně budovy. Stavba je zpevněna ocelovými táhly. V nejvyšším patře byl umístěn rezervoár o obsahu 50 m 3. Byl snýtován z ocelového plechu. Vnitřek byl pokryt asfaltovým nátěrem. Vodu do rezervoáru dodávala čerpací stanice strojovna, postavená u řeky. Výtlačné čerpadlo poháněl parní stroj o výkonu 20 HP, který byl součástí strojovny. Parní pohon sloužil do roku 953. Vodárenská věž byla propojena s nádražím litinovým potrubím dlouhým 2900 m. Voda přitékala samospádem. V roce 96 ČSD vodárnu i čerpací stanici prodaly. Nyní jsou z nich rekreační objekty. Vodárna vznikla v místě, kde od počátku 8. století do roku 843 stály železné hamry. Místní část Bílek. 25 S 49 44'4'' V 5 37'23'' Místní část Klouzovy. S 49 42'20,7'' V 5 44'28'' Místní část Bílek. Most S 49 42'20,4' V 5 43'35,8'' Železniční most byl vystavěn roku 875. V roce 876 zde projel první vlak a od té doby funguje až do současnosti. Místní část Bílek. Boží muka S 49 43'3,9'' V 5 39'34'' S 49 44'4,7'' V 5 37'8'' Jde o litinový křížek se zvláštním dvouhrobem. První patří důstojnému pánu Františku Čechtickému a druhý vojáku jménem Sergej Pavlovič Sarnačev, který zde zemřel v květnu 945. Místní část Klouzovy. Klouzovy Název snad pochází od jména prvního z obyvatel Mikuláš, které se zkracovalo na Klaus a někdy dostávalo podobu Klouza. První zmínka o osadě pochází z roku 787, kdy zde stálo 9 domů a patřila k chotěbořskému panství. Na sklonku osmnáctého století obec spravoval Jan Pavel Zerba z Brachfeldu a po jeho smrti Jana Nepomucena s manželem Josefem Jáchymem Vančurou z Řehnic. Posledními pány pak byli Marie Frederika a její manžel Jan Josef Dobřenský z Dobřenic.

17 Jeřišno 4 3 Ves je poprvé připomínána v roce 406 v souvislosti s vilémovským klášterem pod názvem Ves Zerussna. Vedla tudy Liběcká (Libická) obchodní stezka V lese nad obcí lze nalézt obrys základů dřevěné tvrze, jež v obci stávala. Postupem času si lidé stavěli svá obydlí stále blíže řeky, kde obdělávali úrodnější půdu. Název obce se vyvíjel od původního Zerussna (406), Rzerzyssno (578), Ržeržissno (623), Gerissno (654), Geržicžno, Giržičcno (787), Jerischno, Geřižno, Giřižno (843) až po dnešní Jeřišno, Řeřišno (854). Základem místního jména této obce je jméno rostliny řeřicha. Památník padlým v I. světové válce S 49 47'5,5'' V 5 38'30,4'' Místní část Heřmaň. Kostel sv. Václava S 49 47'5,3'' V 5 38'32,2'' Číslo ÚSKP: 974 / 6-23 Farní kostel sv. Václava je připomínán již kolem roku 350, kdy příslušel k Vilémovskému klášteru. Původně gotický kostel byl přestavěn a rozšířen v polovině 8. století, kolem roku 800 byla přistavěna věž a bylo rozšířeno kněžiště. Dnes barokní kostel je jednolodní stavbou s pravoúhlým presbytářem, sakristií, oratoří na severní straně a s věží v západním průčelí. Věž je čtyřboká, dvoupatrová. Hlavní oltář je novorománský a najdeme zde dva zajímavé náhrobníky z roku 65 figurální náhrobník paní Anny Častolárové, manželky rytíře Krištofa Častolára z Dlouhé Vsi, pána na Vestci, a náhrobník s vojenskými trofejemi z roku 693. Nejstarší památkou je starý zvon ve věži kostela, který má údajně na plášti reliéf svatého Jana Křtitele s nápisem v gotické minuskule, která ho datuje do roku 535. Místní část Heřmaň. 2 7 Bývalá fara S 49 47'3,'' V 5 38'35,3'' Bývalá fara v místní části Heřmaň, kde má v současnosti svůj ateliér malíř Železných hor Josef Mathias Minařík, rodák z Ronova nad Doubravou. Krásné a poklidné Jeřišno se mu stalo druhým domovem, neboť zde pobývá celý rok. Místní část Heřmaň.

18 S 49 47'43,7'' V 5 37'33,9'' Místní část Vestecká Lhota. S 49 47'43,7'' V 5 37'33,9'' Místní část Chuchel. Stodola S 49 48'20,3'' V 5 37'47,7'' Místní část Chuchel Dům S 49 47'47,4'' V 5 37'34'' Dům pochází z roku 872. Místní část Vestecká Lhota. Klokočov S 49 47'3'' V 5 38'26,2'' Jedná se o opravený litinový křížek na kamenném podstavci, který stojí před odbočkou na Podhořice. S 49 47'52,5'' V 5 39'3'' Litinový křížek na kamenném podstavci, pravděpodobně z konce 9. století až začátku 20. století. Místní část Podhořice. Obec prvně zmíněna r. 49. V předhusitské době Klokočov a Lhotka patřily vladykům z Ostružna a pak k rušinovskému zboží. Roku 49 je spolu s dalšími vesnicemi Jiřík a Václav z Rušinova prodali bratrům Burianovi a Mikuláši mladšímu Trčkovi z Lípy a z Lipnice, kteří Klokočov připojili k hradu Lichnici. Roku 788 získal Klokočov Jan Karel Schonowetz z Ungarswertu, jenž nechal o rok později nad osadou Klokočovská Lhotka postavit zámeček, který roku 796 získal kupec Josef Mucha Od počátku 9. století náležel Janu Vilému Lohrovi a jeho dědicům. 3

19 6 4 Barokní zámeček S 49 48'24,05'' V 5 40'5'' Roku 788 získal Klokočov a Běstvinu Jan Karel Schönowetz z Ungarswertu, který si hned následujícího roku nechal nad Klokočovskou Lhotkou postavit barokní lovecký zámeček. Od roku 796 byl Klokočov centrem samostatného statku v majetku čáslavského kupce J. Muchy. Jednoduchá patrová budova s mansardovou střechou sloužila po roce 945 jako rekreační středisko Východočeských energetických závodů, po privatizaci slouží rekreačním účelům. Místní část Klokočovská Lhota. Kostel sv. Bartoloměje S 49 48'8,4'' V 5 40'23,7'' S 49 48'5,33'' V 5 40'28,3'' Kamenný křížek z roku 908 stojí pod památnou lípou a nese nápis " Pochválen buď Ježíš Kristus". Kaple sv. Jana 2 S 49 48'3,03'' V 5 40'20,6'' Kostelík s apsidou a věžičkou pochází pravděpodobně z přelomu 9. a 20. století a stojí na místě jednoho ze dvou popravčích míst. Kaplička sloužila jako místo poslední útěchy před exekucemi. 3 Památná lípa S 49 48'5,33'' V 5 40'28,3'' Klokočovská lípa roste na svém místě již od dob knížete Václava, kdy byl kraj pokrytý hustými lesy, protkanými močály a bažinami. Pravděpodobně sloužila jako významný orientační bod na trase středověké obchodní Libické stezky. Vypráví se, že se pod ní zastavil Karel IV. se svou družinou při cestě z královského hradu Lichnice, který roku 334 vyplatil ze zástavy. Lípa je tak někdy nazývána Královská nebo Karlova. Kmen stromu, měřící téměř 9 metrů v obvodu, je dnes dutý a zjizvený. Aby se vahou svých hlavních větví zcela nerozlomil, svírají ho od roku 923 železné obruče. V roce 935 strom citlivě ošetřil profesor Frič, od té doby však došlo k jeho dalšímu poškození. Lípa si sice vytvořila v dutině tzv. vzdušné kořeny a její rány se zahojily vytvořením kalusu, ale jedna z jejích hlavních větví se vylomila a otevřela narušený kmen. V roce 995 tak musela být znovu "opravena": byla ošetřena dutina kmene, došlo k uvolnění ocelového pásu a k zakrytí stříšek nad dutinami jedné z hlavní větví šindelem a laminátem. Kolem stromu byl také vybudován plot, který ochraňuje kořenové náběhy proti odírání. Od roku 976 je lípa státem chráněna a je na seznamu památných stromů. Lípa byla finalistou ankety strom roku Hostinec u zámečku S 49 48'6,92'' V 5 40'6'' Budova hostince byla vybudována v secesním stylu a nedávná rekonstrukce jí vrátila zpět původní podobu z 9. století. Dnes slouží budova jako penzion a restaurace.

20 Lány Lány, obec na jižním svahu Železných hor, vznikly ve 3. století. V roce 895 mívaly 32 domů s 244 obyvateli. Dříve patřily Lány pod obec Libice nad Doubravou. V roce 990 se obec osamostatnila. Zvonička S 49 45'32,8'' V 5 42'46,4'' Dřevěná zvonička pochází z roku 897. Památná lípa S 49 45'32,8'' V 5 42'46,4'' 3 S 49 45'32,26'' V 5 42'46,'' je uprostřed obce a byl vybudován roku S 49 45',9'' V 5 43'4,9'' u potoka. Místní část Suchá. Památná lípa S 49 45'30,78'' V 5 42'52,3'' Lípa se nachází před stavením čp. 3 a její stáří je odhadováno na 500 let. Kmen stromu, který je vysoký 25 m, dosahuje obvodu 730 cm. Tato lípa, od roku 976 prohlášená památným stromem, měla údajně sloužit na Liběcké stezce jako hraniční a signalizační bod. V současné době je rozsocha kmene chráněna šindelem. 5

21 Libice nad Doubravou První písemná zmínka o obci pochází z roku 46. Předpokládá se však, že byla založena již v 0. století na Libické kupecké stezce, která spojovala Čechy s Moravou. Původně byla v obci tvrz obývaná strážci stezky v čele s Ljubjatou, od jehož jména je pravděpodobně odvozen jak název obce, tak stezky. Po změně trasy stezky ztratila Libice na významu. Asi roku 48 kníže Vladislav II. potvrdil darování Libického újezdu spolu s Libicí nad Doubravou olomouckému biskupství. Farní ves měla velký význam, který ale poklesl založením Chotěboře. Před dobou husitství patřila obec ke klášteru ve Vilémově, později jako zástavní majetek Trčkům z Lípy k hradu Lichnici a Lipnici. V 6. století pak ke Světlé nad Sázavou. Ke Světlé nad Sázavou patřila obec do roku 597, poté k panství Nový Studenec a často měnila majitele (Vlachyňové z Říčan, z Náchoda, z Roupova, Kustošové ze Zubří a Lipky). Kolem roku 700 koupil Libici Karel Josef Zumsand ze Sandbergu a vytvořil zde nový statek, ke kterému patřil i Horní Sokolovec, Dolní Sokolovec a Libická Lhotka. Roku 709 získává statek Václav Rudolf Haugvic z Biskupic, který zde staví zámek. Jako majitel následuje František Jáchym Haugvic z Biskupic a následně obec střídá majitele z rodů Kustošů ze Zubří, Metternichů a Buttlerů. V roce 74 obec spravoval Ferdinand Adam Kustoš ze Zubří, pak se majitelé rychle střídají. Roku 759 obec vlastní Václav František Heymerle a v roce 775 od Laryšů ze Lhoty kupuje statek Antonín Leopold Boleslavský z Rittersteinu. Roku 795 byla obec povýšena dekretem Františka II. na městys Kostel sv. Jiljí S 49 44'42,72'' V 5 42'7'' Číslo ÚSKP: 73 / Lze předpokládat, že první kostel, tehdy románský, byl postaven během druhé poloviny 2. století. Z této doby se zachovaly podélné zdi lodě. V roce 352 byl kostel goticky přestavěn. Z té doby se zachoval presbytář. Při barokní přestavbě kostela ve 2. polovině 7. století byla přistavěna mohutná věž. Okolo kostela se rozprostíral hřbitov, zrušený v roce 90. Jádro stavby tvoří tři části, každá jiného stáří. Nejstarší, románské, je zdivo chrámové lodě v prostoru kněžiště. Gotickou fázi kostela připomíná presbytář. Nejmladší, barokní éru, pak připomíná především mohutná věž na západní straně kostela.

22 Pomník padlým S 49 44'43,0'' V 5 42'7'' Pomník s nápisem "Osvobozené vlasti a jejím padlým synům" je umístěn na náměstí sv. Jiljí. Fara S 49 44'4,53'' V 5 42'8,4'' 2 Zámek S 49 44'4,5'' V 5 42'0,4'' / Číslo ÚSKP: 8843/6-272 Zámek v barokním stylu byl postaven po roce 709 Václavem Rudolfem Haugvicem. Jeho původní podoba není přesně známa, ale jednalo se zřejmě o jednopatrovou obdélnou budovu, na kterou navazovalo hospodářské stavení, a později zde byl založen park. Z této doby se dochovaly barokní klenby v přízemí. V letech dal Benedikt Boleslavský zámek přestavět ve slohu novogotickém bylo přistavěno patro a zámek byl rozšířen o severní trakt s věží. 3 Socha sv. Jana Nepomuckého S 49 44'4,'' V 5 42',8'' V roce 72 byl pod kaštany před zámkem postaven podstavec s neznámou sochou. Na podstavci je vyryt nápis a dva erby. Současná socha sv. Jana Nepomuckého pochází z roku Vystřídalo se zde mnoho vlastníků. K nejvýznamnějším patřila rodina Boleslavských z Rittersteinu. Benedikt vymohl roku 795 na císaři Františku II. povýšení Libice na městys s právem trhů. Dalším z významných vlastníků byl Karel Gürtler z Kleebornu, který jako první začal na našem území pěstovat jetel. Potomkům posledního vlastníka byl zámek vrácen v restituci, ti jej ale hned prodali a následně vystřídal několik majitelů. V současné době je v zástavě u banky a o jeho osudu se rozhoduje. Zámek je veřejnosti nepřístupný. Morový sloup S 49 44'42,5'' V 5 42'5,6'' Toskánský mariánský sloup (morový sloup) pochází z počátku 8. století, je na něm Madona s Ježíškem a je umístěn na náměstí. Náhrobní kameny S 49 44'42,72'' V 5 42'7'' Nejstarší náhrobní kámen pochází z roku 584. Je z bílého mramoru, v jeho horní části byla čtverečná kartuš a v dolní části znak s tuleněm. Umístěn je v kostelní dlažbě pod oltářem a zakrývá vchod do krypty pod kostelem, kde byl v tom roce pohřben pan Předbořský z Předboře a pak i pozdější majitel Libice Norbert Haugvic z Biskupic. Bohužel, jak už dobové prameny z roku 958 zaznamenaly, kámen je však již ošlapán a je nečitelný. Další náhrobní kámen je umístěn na kostelní zdi. Jedná se o empírový náhrobek, který v roce 822 nechala zhotovit dcera majitele panství a patrona kostela Benedikta Boleslavského z Rittersteinu a Barbory Boleslavské Nepomucena. 7 Pilnův statek S 49 44'45,82'' V 5 42'22,4'' Jedná se o nově zrekonstruovaný historický objekt z konce 8. století (rekonstruovaný v roce 869). Obec Libice nad Doubravou jej v roce 996 zakoupila s cílem uchovat jej jako poslední typické selské stavení. S přispěním státu se záměr zdařil a dnes slouží jako turistická ubytovna a centrum místní kultury. S 49 45'7,5'' V 5 4'8,8'' S 49 44'5,9'' V 5 42'48'' 5 Hřbitovní kaple S 49 44'43,4'' V 5 42'34,9'' Jedná se o novodobější stavbu.

23 S 49 45'5,7'' V 5 43'37,'' Na křížku z roku 905 je nápis "Chvála Kristu". Místní část Lhůta. Zvonička S 49 46'28,8'' V 5 43'47,6'' Místní část Spálava. a zvonička S 49 45'27,2'' V 5 44'6'' pochází z roku 867. Místní část Lhůta. Starý dům S 49 45'27,7'' V 5 44'5,9'' Místní část Lhůta. S 49 45'33,4'' V 5 43'36,3'' je téměř zničený, takže se jedná spíše o torzo. Místní část Lhůta. Zvonička S 49 45'37,8'' V 5 44'59'' Místní část Barovice. S 49 45'37,8'' V 5 44'59,'' Místní část Barovice. Památník v místě bývalé hájovny Josefa Eise S 49 46'2,6'' V 5 46'28,8'' Jedná se vlastně o pomník rodiny Eisovy, umístěný u cesty na kraji lesa na základech bývalé hájovny, kde rodina Eisova žila. Na pomníku je deska s tímto nápisem: "Na tomto místě stávala hájenka Josefa Eise, organizátora partyzánské základny v osadách Křemenice a Polom u Trhové Kamenice. V zimní partyzánské válce v letech spolupracoval se skupinami Mistr Jan Hus a Jan Kozina. Byl umučen v Terezíně 30. března 945. Čest jeho památce." Místní část Křemenice. Spálavská lípa S 49 46'28,'' V 5 43'48,6'' Chráněný přírodní výtvor. Spálavská lípa byla vyhlášena stromem chráněným státem v roce 976. Obvod kmene dosahuje 580 cm, výška 25 m, stáří 575 let. Místní část Spálava. 6 Kamenný kříž S 49 46'2,3'' V 5 45'58,9'' Na kříži je nápis "Postaveno od osadníků Křemenických 98". Místní část Křemenice. Zvonička S 49 46'2,4'' V 5 46'59,'' Místní část Křemenice. Roubenka S 49 46'23,2'' V 5 45'50,9'' Místní část Křemenice. Starý dům S 49 46'29,'' V 5 44'37,3'' Místní část Chloumek. S 49 46'29,5'' V 5 44'36,'' Místní část Chloumek. Zvonička S 49 46'29,5'' V 5 44'36,'' Místní část Chloumek. Starý dům S 49 46'29,9'' V 5 44'34,6'' Dům pochází z roku 886. Místní část Chloumek. S 49 46'28,8'' V 5 43'47,6'' Místní část Spálava. 8 7 Kamenný kříž S 49 46''' V 5 44'8'' Kamenný kříž postavený roku 897. Místní část Nehodovka. 8 Hasičská zbrojnice S 49 44'44'' V 5 44'4'' Hasičský sbor byl v Kladrubech založen v roce 890. Místní část Kladruby.

24 S 49 44'38,3'' V 5 44'39,7'' s nápisem "Pochválen pán Ježíš Kristus, Bože žehnej naší obci". Byl opraven v roce Místní část Kladruby. Usedlost Rochňovec S 49 45'3,46'' V 5 40'58,4'' Usedlost byla v minulosti součástí Chotěbořského zámku hrabat Dobřenských. Celková rozloha pozemků je cca,5 ha, jedná se o lesy, pole, pastviny a park, který zdobí staleté lípy, duby a platany. Usedlostí protéká řeka Doubravka a nachází se zde i nevelký rybník. V současnosti je objekt, který byl občas nazýván i zámkem, v soukromém vlastnictví a je veřejnosti nepřístupný. Usedlost Kroměšín S 49 44'35,88'' V 5 4'44'' Naproti Obstovu mlýnu se nachází opravená usedlost Kroměšín. Místní část Libice nad Doubravou. 9 a památné stromy S 49 44'0,46'' V 5 42'9,7'' Místní část Libická Lhotka. Menhir S 49 44'4,64'' V 5 44'45,9'' Novodobý menhir. Místní část Kladruby. 0 Obstův mlýn S 49 44'38,4'' V 5 4'48,4'' S 49 44'24,79'' V 5 4'3,3'' Místní část Hůrka. Maleč Chceme-li se vrátit do prvopočátků obce, musíme se vrátit do 0. století, kdy krajem procházela Liběcká stezka navazující na Zlatou cestu. Tato střežená kupecká stezka dala vzniknout celé řadě středověkých tvrzí i osad. Jako majitel Malče a dalších osad v okolí byl velmi dlouho uváděn klášter ve Vilémově. Podle některých pramenů je již v roce 50 uváděno jméno rytíře Jeníka, který vlastnil tvrz a poplužní dvůr Maleč a jehož úkolem bylo udržovat v pořádku orientační bod a kapličku se znakem orlice na návrší vedle tvrze. 9

25 Prvním historicky ověřeným nájemcem Malče byl roku 278 Vintíř z Malče. Roku 387 postoupil benediktinský opat Ondřej osadu i s tvrzí k doživotnímu užívání Jírovi z Jeníkova. Jeho potomci užívají jména Malečtí z Malče. Od roku 588, za vlády Rudolfa Habsburského, byl majitelem Otomar z Holohlav, po něm od roku 599 Jan Benedeta z Nečtiv a na Vilémově. V této době bylo započato se stavbou malečského zámku. Další majitel, pan Buryán Chuchelský, rytíř z Nestajova, na Malči a Předboři, se spolu se svými bratry zúčastnil sněmu českých stavů roku 620, ale poněvadž podporoval s Janem Rudolfem Trčkou císařské vojsko, byl dne 3. října 623 osvobozen od konfiskace majetku. Roku 622 rozšířila Barbora Chuchelská ze Skuhrova a na Malči panství o osady Předboř, Blatnice, Jeníkovec, Hranice a Štikov. Roku 673 byl majitelem zámku Jan Václav Udrčský z Udrče. Za dalšího majitele Norberta Augustina Voračického z Paběnic, hejtmana Čáslavského kraje, byl přestavěn zámek. V roce 79 koupil panství František Josef, hrabě ze Schönfeldu. Jeho dcera Kateřina se roku 764 provdala za knížete Jana Adama z Auerspergu. Tento rod vlastnil malečské panství až do roku 862, kdy jej koupil významný obrozenecký politik a publicista František Ladislav Rieger, za nímž sem pak často jezdíval i jeho tchán, historik František Palacký ( ). Socha Panny Marie S 49 46'4,88'' V 5 40'53,7'' Číslo ÚSKP: / Socha stojí u vjezdu do zámku a byla vytesána roku a zvonička S 49 45'50,8'' V 5 4'6,4'' i zvonička jsou umístěny na návsi. Místní část Hranice. 2 Socha sv. Jana Nepomuckého S 49 46'4,88'' V 5 40'53,7'' Číslo ÚSKP: / Socha se nachází u vjezdu do zámku a byla vytvořena roku 707. S 49 46'47,7'' V 5 40'32,9'' pochází z roku 902. Místní část Dolní Lhotka. Zvonička S 49 46'47,7'' V 5 40'33'' Místní část Dolní Lhotka. Staré stavení S 49 46'3,98'' V 5 40'53,9'' 20 4 Panský dům S 49 46'9,7'' V 5 40'46,3'' Číslo ÚSKP: 692 / Jedná se o bývalouou poštu, která se nachází v areálu zámku. se zvoničkou S 49 45'50,5'' V 5 4'7'' pochází z roku 864. Místní část Hranice. S 49 46'3,94'' V 5 4'34,'' Místní část Jeníkovec. S 49 45'5,95'' V 5 42'36,8'' pochází z roku 889. Místní část Předboř.

26 3 Zámek S 49 46'6,03'' V 5 40'43,7'' Číslo ÚSKP: / Někdy v průběhu 5. století nahradilo pustý hrad Sokolov rytířské sídlo, doložené spolu s dvorem a vsí roku 55 za Jiřího Přibka z Otaslavic. Roku 687 koupil panství Augustin Norbert Voračický z Paběnic, který započal s výstavbou jednokřídlé patrové budovy raně barokního zámku doplněné dvoupatrovým rizalitem, z jejíž původní výzdoby se dochovala pouze štuková nástropní výzdoba v jediné ze starých místností. Po Schönfeldech zdědili Maleč Auerspergové, a protože stísněné prostory zámku přestaly vyhovovat jejich nárokům, nechal po roce 827 František Xaver Auersperg doplnit původní sídlo dvěma bočními patrovými křídly. Ta byla později spolu s hlavním traktem zvýšena ještě o patro a výsledný objekt vizuálně sjednotily nové fasády. Malečské panství koupil od Františka Auersperga roku 862 politik František Ladislav Rieger, jehož tchán František Palacký zde pak při svých letních pobytech vytvořil značnou část svých Dějin národu českého. Bohumilu a Vladimíře Riegerovým byl zámek roku 948 vyvlastněn a později zde vzniklo muzeum historie české hudby, doplněné zajímavými pracovnami obou zde působících politiků. Roku 994 byl zámek v restituci navrácen doc. Věře Macháčkové. Kolem zámku je park s cennými dřevinami. 6 Evangelický kostel S 49 46',86'' V 5 4'0'' Novorománský evangelický kostel z roku S 49 46'4,88'' V 5 40'53,7'' stojí na návsi u zámku.

27 Nová Ves u Chotěboře 6 Nová Ves u Chotěboře byla založena roku 288 rytířem Mstislavem z hradu Chlumku u Čáslavi. V obci byl pouze panský velkostatek, žádné panské sídlo se nepřipomíná Až roku 709 statek koupil svobodný pán Albrecht Kapoun ze Zubří a Svojkova a nechal zde vystavět zámek. Původní barokní zámek z 8. století zbořen r. 882, v jeho sousedství vybudován nynější zámek z let Kostel sv. Jana Nepomuckého S 49 45'9,8'' V 5 38'5,3'' Číslo ÚSKP: 5634 / Empírový farní kostel z let Novogotická věž byla přistavěna v roce Pomník padlým I. a II. světové války S 49 45'2,5'' V 5 38'53,9'' Číslo ÚSKP: / Pomník je umístěn vedle školy. 4 Hřbitovní kaple S 49 45'30,6'' V 5 39'9,4'' Kaple, vybudovaná v novogotickém stylu. 22

28 3 Zámek S 49 45'6,5'' V 5 38'43'' Číslo ÚSKP: / V roce 709 nechal zámek v Nové Vsi vybudovat Albrecht Kapoun ze Zubří a Svojkova. Roku 835 se majiteli zámku a velkostatku v Nové Vsi stává rod Bergerů. V roce 873 koupil velkostatek se zámkem baron Mayran, jenž nechal starý zámek zbourat a na jeho základech vybudoval v roce 880 zámek nový. Ze starého zámku byl ponechán pouze zahradní domek. Celá stavba byla provedena podle plánů vídeňského stavitele, který si s sebou přivezl i své dělníky, a trvala pouhých pět měsíců. Po smrti barona Mayrana v roce 894 zakoupili zámek Ing. Alois Mixa s chotí Annou, rozenou Vondráčkovou, která pocházela z uhlobaronského rodu z Ostravska. V té době se na zámku scházelo mnoho hostů, protože obě starší dcery Jarmila Šťastná a Terezie Koséová měly značné výtvarné nadání, studovaly na soukromých malířských a sochařských školách v Praze, a na zámek v Nové Vsi často zvaly své přátele z uměleckých kruhů i učitele. Paní Terezie Koséová mimo to napsala několik básnických knih pod pseudonymem Terezie Dubrovská a věnovala se také hře na klavír. ++ Poslední majitelkou zámku byla Ludmila Mixová, provdaná Hippeau, která se v roce 95 odstěhovala i s dcerou Ludmilou do Francie. Zámek i statek se stal již v roce 948 majetkem československého státu roku 95 byl zámek převzat pro sociální účely a byl zde zbudován Dětský domov. Tomuto účelu slouží dodnes a je veřejnosti nepřístupný. S 49 45'5,'' V 5 38'46,3'' u zámku. Obrázek Panny Marie S 49 45'3,'' V 5 38'44,7'' Obrázek Panny Marie u zámku. Pomník sovětským osvoboditelům S 49 45'9,4'' V 5 38'5,5'' 5 S 49 45'29,6'' V 5 39'9'' Kříž na hřbitově. 23 Dřevěný kříž S 49 45'20,'' V 5 38'5,8'' Dřevěný kříž najdeme u kostela sv. Jana Nepomuckého. S 49 45'33,9'' V 5 37'25'' umístěný na návsi. Místní část Nový dvůr. S 49 45'39'' V 5 37'38,5'' leží u cesty k silnici číslo 345 spojující Chotěboř s Vilémovem. Místní část Nový dvůr.