NOTACE ZNAKOVÝCH JAZYKŮ 1

Transkript

1 NOTACE ZNAKOVÝCH JAZYKŮ 1 Lenka Okrouhlíková Anotace: Článek Notace znakových jazyků" podává základní přehled o možnostech notace (zápisu, transkripce) znakových jazyků. Stručně popisuje tři základní možnosti zápisu: transkripce glosami, slovní popis, notační systém. Podrobněji se pak věnuje popisu nejrozšířenějších notačních systémů a notačních systémů vytvořených speciálně pro český znakový jazyk. Klíčová slova: transkripce glosami, slovní popis, notační systém, typy znaku, parametry znaku, manuální složka znaku, nemanuální složka znaku, Stokoe's notation systém, Hamburský notační systém (HamNoSys), SignWriting. Znakový jazyk je přirozený jazyk Neslyšících, který se však od mluvených jazyků liší způsobem své existence - je to jazyk vizuálně-motorický, který je produkován v prostoru a na rozdíl od většiny mluvených jazyků nemá psanou podobu. To, že znakový jazyk nemá psanou podobu, však neznamená, že nemáme potřebu ho nějak zachytit. V dnešní době moderních technologií není problém využít k uchovávání dat ve znakovém jazyce fotografie, videokazety, CD-ROM, DVD nebo počítače, to však ještě v nedávné době nebylo možné a ani přístupné všem. Je zřejmé, že zejména pohyb a nemanuální komponenty nelze věrohodně a objektivně zachytit statickými obrázky; skutečnou podobu a průběh celého znaku dokáže nejvěrněji zachytit kvalitní videozáznam. Každý, kdo se nějakým způsobem znakovým jazykem zabývá, však dříve či později narazí na problém, jak data zachytit na papír". Především výzkumníci znakového jazyka se snaží najít vhodný způsob uchovávání dat v takové formě, aby se k nim kdykoliv v pozdější době mohli vracet, či se o ně mohli podělit 1 Česká komora tlumočníků znakového jazyka (Komora) realizuje od března 2006 dvouletý projekt s názvem Vyškolení lektorů a vytvoření výukových materiálů pro tlumočníky znakového jazyka, transliterátory znakované češtiny a vizualizátory mluvené češtiny, v jehož rámci budou mimo jiné vytvořeny studijní materiály pro Certifikační vzdělávací program Komory (CVP). Materiály budou všem zájemcům k dispozici v tištěné a/nebo digitální podobě (podle typu tématu) od března V průběhu realizace projektu vznikne celkem 85 výukových materiálů. Komora na jednotlivých materiálech spolupracuje s odborníky z různých oblastí. Na tématu možnosti notace znakového jazyka pak konkrétně s Mgr. et Bc. Lenkou Okrouhlíkovou, Ústav českého jazyka a teorie komunikace, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze, nám. J. Palacha 2, Praha 1. (Výzkumný záměr: MSM )

2 s ostatními výzkumníky nejen v publikovaných materiálech. Problém je uchovat data v psané formě tak, abychom z nich mohli vytvořit přehlednou databázi, v níž bude zachyceno vše relevantní a v níž bychom uměli najít všechno, co pro daný typ výzkumu potřebujeme (Miller 1998, s. 1). Původní, nezpracovaná data je samozřejmě vhodné mít stále zaznamenána též v podobě videonahrávek, abychom se k nim mohli v případě potřeby vrátit. Takového materiálu však bývá mnoho a je těžké se v něm rychle orientovat. Také každý tlumočník či student znakového jazyka pocítil někdy potřebu zaznamenat si nějakým srozumitelným způsobem nové znaky tak, aby se k nim mohl později, třeba i za několik let, vrátit. Je samozřejmě možné používat podomácku" vytvořený vlastní způsob zápisu, ten však většinou nebývá systematický a jednotný, a často se stává, že později neporozumíme tomu, co jsme si vlastně zapsali. I k těmto účelům je tedy vhodné použít některý z oficiálních" notačních systémů vytvořených výzkumníky. Pokud tedy chceme písemně zaznamenat to, co bylo znakováno, máme v podstatě tři možnosti: 1. transkripce glosami, 2. slovní popis, 3. notační systém. Transkripce glosami slouží k reprodukování obsahu znakového projevu. Glosy jsou slova psaná velkými tiskacími písmeny, která jsou nejbližším možným vyjádřením významu příslušných znaků. Velmi často je však podobnost pouze přibližná, neboť jedno slovo mluveného jazyka nemusí vždy přesně vystihovat význam daného znaku ve všech jeho kontextech (podobně ve dvojjazyčném slovníku má např. jedno anglické slovo mnoho českých ekvivalentů a naopak). Souběžné s glosami se často používá horní paralelní linie, kde jsou, většinou pomocí různých zkratek, zachyceny významy nemanuální složky znakového jazyka (např. otázka, negace); někdy se přidává ještě třetí paralelní linie, která zachycuje orální komponenty (pohyby úst neodvozené z mluveného jazyka) a mluvní komponenty (pohyby úst odvozené z mluveného jazyka). U některých typů zápisu mohou být tyto linie sloučeny v jeden řádek. Tento typ notace je vhodný pro ty, kteří se zaměřují spíše na syntax či sémantiku znakového jazyka a nezajímá je vnitřní struktura znaku (Miller 1998, s. 2). 2 2 S tímto typem transkripce se velmi často setkáváme v zahraničních odborných studiích pojednávajících o různých gramatických jevech, které se vyskytují v národních znakových jazycích. Nevýhodou glos je to, že pokud daný znakový jazyk neznáme, nedokážeme si pod napsanými slovy představit konkrétní znaky, a to velmi ztěžuje porozumění textu. Navíc většina autorů používá vlastní systém různých zkratek a značek, jejichž význam není bez předchozího vysvětlení zcela jasný. Pokud se tedy rozhodneme pro tento způsob zápisu znakového jazyka, měli bychom budoucímu čtenáři" přesně vysvětlit systém, který budeme používat (vhodné je doplnit ho fotografiemi či videonahrávkami). Transkripce glosami je využita např. na CD- -ROM VYSUČEK, P; MOTEJZÍKOVÁ, J. Specifické znaky. Praha : FF UK, Pevnost, 2003.

3 Např.: Slovní popis spočívá v tom, že slovně popíšeme produkci znaku. Často se ho využívá k doplnění fotografie znaku, na níž nelze přesně zachytit pohyb. Někdy je slovní popis jedinou cestou, jak něco skutečně explicitně zapsat, ve většině případů je to však ztráta času (Miller 1998, s. 1). Slovní popis je obtížný a zdlouhavý a navíc zabere poměrně mnoho místa. Pokud nemáme přesně stanovená pravidla a systém výrazů, které budeme pro slovní popis využívat, nemusí se nám povést znak dokonale a srozumitelně zachytit. 3 3 Slovní popis se využívá např. v některých knižních slovnících znakového jazyka, kde doplňuje obrázek či fotografii znaku, na nichž nelze přesně zachytit pohyb. U nás využívá slovní popis znaku několik slovníků a učebnic, žádný z nich to však nečiní příliš systematicky; např. GABRIE- LOVÁ, D.; PAUR, J.; ZEMAN, J. Slovník znakové řeči. Praha: Horizont, RŮŽIČKOVA, M.

4 Např.: Dlaň pasivní ruky (ruka je sevřená v pěst; ukazovák, prostředník, prsteník a malík jsou ohnuty do dlaně a dotýkají sejí; palec je před ohnutými prsty a dotýká se jich) směřuje k tělu a prsty směřují doprava; aktivní ruka (ruka je sevřená v pěst; ukazovák, prostředník, prsteník a malík jsou ohnuty do dlaně a dotýkají se jí; palec je před ohnutými prsty a dotýká se jich), jejíž dlaň směřuje doleva a prsty od těla, vykonává horizontální kruhový pohyb proti směru hodinových ručiček a je v trvalém kontaktu s palcovou hranou pasivní ruky. Dlaň pasivní ruky (dlaň ruky je otevřená; ukazovák, prostředník, prsteník a malík jsou natažené ve vzpřímené poloze a navzájem se podélně dotýkají; palec je natažený a vystrčený do strany) směřuje doprava a prsty směřují od těla; aktivní ruka (prsteník a malík jsou ohnuty do dlaně a dotýkají sejí; palec je před ohnutými prsty a dotýká se jich; ukazovák a prostředník jsou mírně ohnuty ve druhém a třetím kloubu od dlaně a roztaženy od sebe), jejíž dlaň směřuje k tělu a prsty směřují doleva, vykonává pohyb doleva s koncovým kontaktem na dlani pasivní ruky. Notační (tran skřip ční) systémy se sna- méně ikonických, zapsat jednotlivé složky ží pomocí různých typů symbolů, více či znaku buďz hlediska fenologického, nebo Učíme se českou znakovou řeč. Praha : Septima, aj. Zápis je spíše nahodilý, neúplný a mnohdy pro uživatele nesrozumitelný. Autor by měl vždy v úvodu vysvětlit výrazy, které bude ve svém popisu používat (např. označení tvarů ruky, pohybů), a tyto výrazy pak systematicky používat. Do slovního popisu bývá často zařazen i popis motivovanosti znaku (či spíše mnemotechnické pomůcky pro zapamatování znaku).

5 fonetického. 4 Většina notací se zaměřuje pouze na zápis manuální složky znaku, některé notace i na nemanuální složku znaku. V notacích se můžeme setkat se zachycením všech nebo některých z následujících charakteristik a parametrů znaku. 5 Podle manuální složky obvykle vydělujeme několik typů znaku: a) znaky artikulované jednou rukou 1. znaky s nulovým kontaktem, 2. znaky s kontaktem (dominantní ruka kontaktuje nějakou část těla, např. čelo, nos, ústa, rameno, hruď atd., nikoliv však druhou ruku), b) znaky artikulované dvěma rukama 3. znaky, v nichž jsou aktivní (v pohybu) obě ruce stejného tvaru, 4. znaky symetrické, v nichž je aktivní jedna (dominantní) ruka, která artikuluje nad, pod, před, za atd. rukou pasivní; ruce jsou ve stejném tvaru, 4 5 Fonetika a fonologie jsou vědní disciplíny, které studuji a popisují zvukovou složku lidské komunikace, každá z nich však z jiného hlediska. Fonetika studuje činnost mluvních orgánů při řeči, charakter výsledného zvuku a jeho sluchové hodnocení. Fonologie se zaměřuje jen na ty složky zvukového signálu, které jsou v daném jazyce významotvorné, hodnotí tedy zvukový materiál z lingvistického hlediska." (Příruční mluvnice češtiny, 1995, s. 21) Fonetika znakového jazyka tedy analogicky studuje činnost artikulačních orgánů (rukou, paží, horní části trupu, hlavy, obličeje) při znakování a jejich výslednou podobu (místo artikulace, tvar ruky, orientaci ruky, vzájemnou polohu rukou, pohyb, mimiku atd.). Fonologie znakového jazyka se pak zaměřuje pouze na ty složky vizuálně-motorického signálu, které jsou v daném jazyce významotvorné. V literatuře se můžeme setkat s nejednotným užíváním termínů komponent, jednotka, rys (feature), aspekt (aspect). Zde užíváme termín parametr, který se jeví jako lingvisticky neutrální.

6 PRAT 5. znaky asymetrické, v nichž je aktivní jedna (dominantní ruka), která artikuluje nad, pod, za před atd. rukou pasivní; ruce jsou v různém tvaru, a vykonávají stejný nebo alternativní pohyb) a dominance (pasivní ruka má buď stejný tvar jako ruka aktivní, nebo využívá pouze omezený repertoár základních, nepříznakových tvarů ruky). Existuje však mizivé procento znaků, které tato pravidla porušují; Battisonovu klasifikaci tak můžeme doplnit ještě o tyto typy znaků (Beneš 2003): 6. znaky, v nichž jsou aktivní (v pohybu) obě ruce stejného tvaru, každá ruka je v jiném znakovacím prostoru, 7. znaky, v nichž každá ruka má jiné místo artikulace a jiný pohyb. OBJEDNAT c) znaky složené - zahrnují kombinace výše uvedených typů. Tyto kategorie znaků, vymezené v roce 1978 Battisonem (srov. Brennan 1990, s. 9), naplňují pravidlo symetrie (pokud se hýbou obé ruce, musí mít stejné místo artikulace, musí být ve stejném tvaru, mají stejnou nebo alternativní orientaci

7 Každý znak, bez ohledu na kategorii, pak můžeme rozdělit do následujících parametrů: místo artikulace, tvar ruky/rukou, orientace ruky/rukou, pohyb ruky/rukou, vzájemná poloha rukou. V rámci nemanuální složky znaku se pak soustředíme na pohyby těchto částí obličeje a těla: obočí, oči, nos, tváře, ústa, rty, jazyk, zuby (orální komponent, mluvní komponent, proud vzduchu) hlava, ramena, horní část trupu. První lineární notační fonologický systém pro zápis amerického znakového jazyka - Stokoe's notatíon systém (SNS) - byl vytvořen v roce 1960 Williamem Stokoem, 6 který rozdělil znak na systematicky strukturované části: místo artikulace (TAB), tvar ruky (DEZ), pohyb (SIG), reprezentované soustavou symbolů s mnemotechnickými rysy (např. symboly pro tvary ruky jsou odvozeny z prstové abecedy, symboly pro pohyb jsou zčásti ikonické - symbol svým tvarem připomíná dráhu daného pohybu atd.). Stokoe vymezil pro ASL 12 TAB, 19 DEZ a 24 SIG 7. (Stokoe 1993, Stokoe; Casterline; Croneberg 1976) Tato notace se stala základem a inspirací pro řadu dalších a byla mnohokrát modifikována na základě výzkumů různých národních znakových jazyků. Nezávislé změny v různých státech daly tedy vzniknout celé rodině" fenologických i fonetických notačních systémů. 6 7 S popisem tohoto systému se můžeme setkat již v první lingvistické studii Amerického znakového jazyka (ASL): STOKOE, W. C. Sign language structure: An outline of the visual communication systems of the American deaf. (Studies in Linguistics. Occasional Paper; 8) Buffalo (NY): Univ. of BufFalo, s. Detailní popis pak můžeme nalézt v prvním slovníku ASL založeném na lingvistických principech (Casterline; Croneberg 1976). William C. Stokoe ve své studii ASL z roku 1960 (srov. Stokoe 1993) dokazuje, že znak jakožto nejmenší lingvistická jednotka znakového jazyka, která je nositelem významu, je srovnatelný s morfémem, respektive se slovem v mluveném jazyce. Jako takový ho lze rozdělit na jednotky, které jsou schopny rozlišit význam. Tyto jednotky pak nenazývá tradičně fonémy, ale cherémy (tento název je odvozen od řeckého kořene cheir, což znamená ruka). Znak jako nejmenší jednotka nesoucí význam se skládá ze tří typů cherémů (fonémů), které jsou schopny význam rozlišit (TAB, DEZ, SIG). Tyto komponenty znaků jsou produkovány simultánně (současné) a nelze je tudíž časové oddělit (nemůžeme vykonat nějaký pohyb, aniž bychom při tom zároveň nepoužili nějaký tvar ruky a nějaké místo artikulace - srov. Stokoe 1980, Stokoe 1993, Stokoe; Casterline; Croneberg 1976). Jsou realizovány kvalitativně vymezeným a kvantitativně omezeným souborem prvků, jenž je srovnatelný se souborem fonémů v mluveném jazyce." (Bímová 2002, s. 193)

8 Jednou z modifikací SNS, kterou je důležité zmínit, je notační systém britských autorů Mary Brennanové, Martina D. Colvilla a Lilian K. Lawsonové. Tato notace byla vytvořena v rámci Edinburgh British Sign Language Research Project v roce 1980 pro britský znakový jazyk (BSL - British Sign Language) (srov. Brennan 1990). Na rozdíl od Stokoeho autoři mezi parametry znaku zařadili i orientaci - vztah mezi postavením ruky a tělem znakujícího. (Tento parametr byl některými autory vymezen již v první pol. 70. let např. Battisonem, Friedmanem, Frishbergovou.) (Brennan 1990, s. 4). Důvodem k tomu, že orientace byla vymezena jako samostatný parametr (nikoliv jako dodatkové zpřesnění tvaru ruky), bylo to, že znaky se od sebe mohou lišit právě jen orientací dlaně nebo orientací prstů, a také to, že pokud byly znaky zapsány bez orientace, nebyli je jejich čtenáři" schopni správné reprodukovat (Brennan 1990, s. 5). Revidovaná verze tohoto systému z roku 1984 se stala základem zatím jediného u nás používaného notačního systému (Macurová 1996, s. 6). Notační systém, který vytvořila Alena Macurová (Macurová 1996), 8 zachycuje manuální složku znaku z fonetického hlediska. Úpravy notačního systému pro potřeby ČZJ byly provedeny na základě excerpce znaků zobrazených ve Slovníku znakové řeči,' v učebnici českého znakového jazyka Základy české znakové řeči I 10 a z nahrávek projevů neslyšících i na základě konzultací s autory dalších učebních textů, jako jsou např. Ptáček, Švagr (Macurová 1996, s. 6). S tímto notačním systémem se můžeme setkat např. ve Všeobecném slovníku českého znakového jazyka" nebo na CD-ROMu Specifické znaky. 12 V tomto notačním systému se využívá rozložení znaku na tyto části: TAB (místo artikulace), DEZ (tvar ruky), ORI1 (orientace dlaně), ORI2 (orientace prstů), HA (vzájemná poloha rukou) a SIG (pohyb). Do vzorců (matric) pro různé typy znaků se pak dosazují symboly zastupující konkrétní parametry příslušného znaku, např: I. TAB DEZ OR], OW2 s,g - znaky artilculované jednou rukou ANO 0Y< n t ' Znak je artikulován v neutrálním prostoru rukou Y, jejíž dlaň směřuje doleva a prsty od těla; ruka vykonává opakovaný pohyb kývání. 8 9 Tento systém je podrobně popsán v MACUROVÁ, A. Proč a jak zapisovat znaky českého znakového jazyka. Poznámky k diskusi. Speciální pedagogika, 1996, roč. 6, č. 1, s GABRIELOVÁ, D.; PAUR, J.; ZEMAN, J. Slovník znakové řeči. Praha : Horizont, MRZlLKOVÁ, E.; OSTATKOVÁ, M. Základy české znakové řeči I. Jinočany : H & H, POTMĚŠIL, M. Všeobecný slovník českého znakového jazyka A-N. Praha : Fortuna, POTMĚŠIL, M., a kol. Všeobecný slovník českého znakového jazyka O-Ž. Praha : Fortuna, VYSUČEK, P.; MOTEJZtKOVÁ, J. Specifické znaky. Praha : FF UK, Pevnost, 2003.

9 III. manuální TAB ORI, ORI2(HA) DEZ 0R110R12 S1G_ znaky artikulované dvěma rukama, jedna ruka je aktivní, druhá pasivní ZNAK ^B 0 >t <X II. TAB DEZ 0RI10R12(HA) DEZ ori10w2 SIG - znaky artikulované dvěma rukama, obé aktivní ruce jsou ve stejném tvaru Dlaň pasivní ruky B 0 směřuje doprava a prsty směřují od těla; aktivní ruka V, jejíž dlaň směřuje k tělu a prsty směřují doleva, vykonává pohyb doleva s koncovým kontaktem na dlani pasivní ruky. ZNAK ČEKAT > r - <[Wl CW*' Znak je artikulován na hrudi (levá ruka je na levé straně hrudi, pravá ruka je na pravé straně hrudi); obě ruce jsou ve tvaru D 0, dlaň levé ruky směřuje doprava, dlaň pravé ruky směřuje doleva, prsty obou rukou směřují od těla; ruce jsou vedle sebe a současně vykonávají opakovaný pohyb dolů s trvalým kontaktem na hrudi. Notační systém Aleny Macurové byl v roce 2003 modifikován Karlem Benešem (Beneš 2003). 13 Jeho notace se snaží odstranit některé nedostatky a nepřesnosti původního notačního systému. Cílem této notace je co nejpodrobnější fonetický zápis manuální části znaků. Princip Benešovy notace je stejný jako u notace Aleny Macurové, ale k zápisu znaků je využíváno většího počtu symbolů, zápis je tudíž detailnější a přesnější, např: 13 Dle této notace je možno zapsat i znaky, které porušují pravidlo symetrie a dominance (viz výše). Nejdúležitější modifikací je to, že notace využívá celkem 26 odlišných symbolů pro

10 I. TAB DEZ OR1, ORn s ' G - znaky artikulované jednou rukou A l/n CO 0 T Olr Znak je artikulován v neutrálním prostoru rukou to, jejíž dlaň směřuje nahoru a prsty doleva + dopředu; ruka vykonává opakovaný pohyb doleva + dozadu a doprava + dopředu. Znak je artikulován u pasu (levá ruka je na levé straně pasu, pravá ruka je na pravé straně pasu); obě ruce jsou ve tvaru Y, pravá ruka je napravo od levé; dlaně obou rukou směřují dolů, prsty levé ruky směřují doprava + dopředu, prsty pravé ruky směřují doleva + dopředu; ruce jsou vedle sebe a vykonávají opakovaný alternativní pohyb dopředu a dozadu. ŘEDITEL II. TAB DEZ 0RI í OR12HA DEZ 0RJ1ORJ2 S1G - znaky artikulované dvěma rukama, obě aktivní ruce jsou ve stejném tvaru ŘEDITEL >LJ<YM > YIIR" 7^* III. manuální TAB 0RI10RI2(HA) DEZ orii 0R12 SIC_ zna ky artikulované oběma rukama, jedna ruka je aktivní, druhá pasivní OPRAVIT 0 P J N J P X LR L RA ' A, ] N označení směrů a dokáže tak rozlišit jemné nuance v postavení (orientaci) a pohybu ruky (notace dle Macurové rozlišovala pouze šest základních směrů). Notace byla doplněna o některé další tvary ruky a místa artikulace L. Okrouhlíkovou na základě excerpce slovníků českého znakového jazyka (POTMĚŠIL, M. Všeobecný slovník českého znakového jazyka A-N. Praha: Fortuna, 2002, POTMĚŠIL, M. a kol. Všeobecný slovník českého znakového jazyka O-Ž. Praha: Fortuna, 2005, DINGOVA, N.; DVOŘÁKOVA, M.; FALTlNOVÁ, R.; OKROUHLlKOVÁ, L.; SERVUSOVÁ, J., a kol. Slovník znakového jazyka terminologie z období těhotenství, porodu a péče o novorozence [CD-ROM], Praha : Tamtam, 2005, POTMĚŠIL, M., a kol. Slovník pojmů znakového jazyka pro oblast přírodopis: botanika [CD-ROM]. Praha: Fortuna, 2005, POTMĚŠIL, M., a kol. Slovník pojmů znakového jazyka pro oblast historie [CD-ROM]. Praha: Fortuna, 2005) a na základě konzultace s rodilými mluvčími.

11 Znak je artikulován v neutrálním prostoru; dlaň pasivní (levé) ruky P směřuje doprava + dozadu a prsty směřují doprava + dopředu; aktivní ruka P, jejíž dlaň směřuje doleva + dozadu a prsty směřují doleva + dopředu, je nad rukou pasivní a vykonává opakovaný pohyb doprava + dopředu s počátečním kontaktem, při němž se dotýká délka prstu aktivní ruky délky prstů pasivní ruky. V.TABDEZ^^TABDEZ^, ORJ2 S,G - znaky, v nichž každá ruka má jiné místo artikulace a jiný pohyb ARGENTINA r O ^ => J< S w ^ 1 ' IV.tabdez 0RII0RI2HA TABDEZ 0RI1 ORJ2 S1G - znaky artikulované oběma rukama, obé aktivní ruce jsou ve stejném tvaru, každá je v jiném znakovacím prostoru Levá ruka O je u levého ramene, její dlaň směřuje dozadu + nahoru a prsty dopředu + nahoru, ruka vykonává pohyb třepotání prsty; pravá ruka 5 je u pravé strany pasu, její dlaň směřuje dozadu a prsty doleva; ruka vykonává opakovaný kývavý pohyb dolů. ANGREŠT, j O ^ Levá rukí t^t> T směřuje nahoru a prsty doprava; pravá ruka T0 je na horní části hlavy, její dlaň směřuje dolů a prsty doleva; ruce se oddalují (levá se pohybuje směrem dolů a pravá směrem nahoru).

12 Notace Aleny Macurové je jednodušší a je možno využít ji pro ruční zapisování znaků. Popis znaku však není vždy úplně přesný. Upravená verze této notace od Karla Beneše umožňuje podrobnější a přesnější zápis znaků. Tento systém je vhodný spíše pro zápis pomocí speciálního programu na počítači. Pro zápis českého znakového jazyka můžeme použít i další dva notační systémy, které sice nejsou přizpůsobeny přímo českému znakovému jazyku, ale jejich repertoár symbolů se snaží pokrýt komponenty znaků různých znakových jazyků. Hamburský notační systém (HamNo- Sys) byl vytvořen v roce 1987 německým výzkumníkem Siegmundem Prilwitzem a jeho týmem (Regina Levenová, Heiko Zienert, Thomas Hanke, Jan Hennig ad.) (Prillwitz 1989, s. 6). Centrum pro německý znakový jazyk a komunikaci neslyšících na Univerzitě v Hamburku stále vyvíjí nové verze tohoto notačního systému a k nim příslušné počítačové programy. V současné době se používají verze 2.0,3.0 a 4.0. HamNoSys je mezinárodní fonetický transkripční systém, který je založen na bázi Stokoeho notačního systému (zapisuje se tvar ruky, postavení ruky - orientace dlaně a prstů, místo artikulace, pohyb, pohyby hlavy - a horní části těla). Narozdíl od něj je však koncipován tak, aby mohl být bez rozdílu využit pro jakýkoliv národní znakový jazyk. Autoři se z tohoto důvodu snaží, aby užívané symboly byly co nejvíce transparentní a ikonické tak, aby vztah mezi nimi a tím, co zastupují, byl co nejzřetelnější (např. pro zápis tvarů ruky nejsou využívány symboly odvozené z prstové abecedy, protože ta není ve všech státech totožná, ale symboly, které se podobají danému tvaru ruky). Repertoár symbolů by měl být tak široký, aby jím bylo možné zachytit co nejvíce odlišností jednotlivých parametrů znaků různých znakových jazyků. (Prillwitz; Zeinert 1990, s. 361) HamNoSys si klade za cíl stát se mezinárodním notačním systémem, který napomůže výměně a porovnávání informací mezi lingvisty a výzkumníky znakových jazyků. Tato notace je spolu se SNS ve světě nejvyužívanější. Např.: 14 ZRCADLO 14 Notační zápis je převzat z Fachgebärdenlexikon a doplněn obrázky znaků z Das Vokabelheft (Allgemeines Gebärdenlexikon). 171

13 OHEŇ SignWriting vznikl v roce 1974 v Dánsku. Jeho základem se stal systém pro zápis baletního tance (DanceWriting), který v roce 1973 vydala Valerie Suttonová (History of SignWriting). Na požádání Lárse von der Lietha a jeho výzkumného týmu z Univerzity v Kodani vytvořila systém pro zápis dánského znakového jazyka - SignWriting. Díky spolupráci Valerie Suttonové s výzkumníky z Národního technického institutu pro neslyšící v New Yorku se SignWriting na konci sedmdesátých let rozšířil i do USA. Dnes se tento systém používá ve více než třiceti zemích (History of SignWriting). SignWriting se liší od notačních systémů, využívaných převážně k vědeckým účelům, tím, že sám sebe prezentuje jako psanou podobu znakového jazyka (jsou v něm vydávány noviny, pohádky, knihy, slovníky a jiné publikace). Pomocí symbolů, které vycházejí ze skutečné podoby znaku, zakreslujeme jednotlivé fonetické rysy daného znaku (manuální - tvar a pozice ruky/rukou, pohyb ruky/ rukou, nemanuální - mimika, pohyby hlavy) do obrázků", které reprezentují horní polovinu těla člověka (můžeme znázornit hlavu, ramena, paže, ruce a boky). SignWriting prošel během své třicetileté existence velkým vývojem. Nyní se pracuje na standardizaci používaných symbolů, existuje mezinárodní abeceda symbolů IMWA (International Movement Writing Alphabet), která by měla být využitelná pro kterýkoliv znakový jazyk (SymbolBank The International Movement Writing Alphabet). Např.: 15 NESLYŠÍCÍ 15 Notační zápisy znaků jsou převzaty ze SignPuddle Český znakový jazyk.

14 tu J U L V současné dobé je pro většinu notačních systému možné využít speciálních fontů a speciálních programů, které umožňují zapisovat znaky přímo do počítače. Současně tak můžeme vytvářet databázi nezbytnou například pro vytváření slovníku vycházejícího ze znakového jazyka, v níž je možno vyhledávat podle parametrů znaku. 16 Existence velkého množství různých notačních systémů, které jsou založeny na rozdílných principech a využívají kombinace různých symbolů, je zdrojem mnoha problémů při komunikaci mezi lingvisty a výzkumníky nejen z různých částí světa, ale mnohdy i ze stejné země. Z tohoto důvodu by bylo vhodné vytvořit mezinárodní notační systém, který by byl využitelný pro všechny znakové jazyky (podobně jako pro mluvené jazyky existuje mezinárodní fonetická abeceda). Ideální notace by měla být neutrální, to znamená, že by měla být konstruována tak, abychom s její pomocí byli schopni popsat jakýkoliv jev, o který se právě zajímáme. Notace by tedy neměla být produktem analýzy jednoho konkrétního problému. (Miller 1998, s. 6) Většina notací je lineárních, neboť vychází z psací soustavy pro mluvené jazyky, které jsou svou povahou lineární. Ve znakovém jazyce však převažuje princip simultánnosti, proto se jako vhodnější jeví notace multilineární, v níž se komponenty artikulované ve stejném čase píší nad sebe do více řádků, nikoliv vedle sebe. 16 Výchozím jazykem všech slovníků, které u nás vznikají, je jazyk český. To znamená, že heslář pro budoucí slovník je vytvořen v češtině a k českým slovům se následně přiřazují ekvivalenty v českém znakovém jazyce. Hesla ve slovníku jsou pak razena alfabeticky (podle počátečního písmene českého slova), popřípadě věcně (tematicky). Slovník je pak pouze jednostranným slovníkem český jazyk/český znakový jazyk a lze v něm tudíž vyhledávat pouze na základě češtiny, nikoliv na základě českého znakového jazyka. Znamená to, že pokud si bude chtít slyšící člověk ve slovníku vyhledat význam neznámého znaku nebo neslyšící člověk český ekvivalent známého znaku, nemá šanci ho najít (pokud samozřejmě nebude prohledávat slovník celý, což je velmi neekonomické a zdlouhavé). Ve světě však existují slovníky, jejichž výchozím jazykem je jazyk znakový. Tyto slovníky umožňují vyhledat konkrétní znak právě pomocí jeho jednotlivých parametrů. Znaky v takovém slovníku jsou obvykle řazeny nejprve podle tvarů ruky; znaky jednoruční jsou před znaky dvouručními a jsou řazeny dle místa artikulace odshora dolů" - od temene hlavy dolů.

15 Např.: překlad věty Máš auto? glosa AUTO MÁS mluvní komponent au - orální komponent - vibrace rtů obočí zdvižené zdvižené oči rozevřené rozevřené nos - - tváře - - ústa - - hlava - nakloněná dopředu trup - - ramena - - pohyb levé ruky od těla + zavírání do sa - pohyb pravé ruky od těla + zavírání do sa třepotání prsty tvar levé ruky tvar 5 - tvar pravé ruky tvar 5 tvar Bo místo artikulace levé ruky levá strana hrudi - místo artikulace pravé ruky pravá strana hrudi neutrální prostor Pomocí notačního systému bychom měli mít možnost podrobně zapsat manuální i nemanuální složku jak jednotlivého znaku, tak i promluvy ve znakovém jazyce. Repertoár symbolů by měl být dostatečně široký a aplikovatelný na všechny znakové jazyky. Ne zcela vyřešenou otázkou je to, jak by takové symboly měly vypadat. Ikonické symboly jsou většinou snazší pro pochopení a jsou lépe odvoditelné, ale je nutné využít speciálních fontů pro jejich počítačové zpracování. Symboly odvozené z prstové abecedy se v jednotlivých státech liší a ani využití mezinárodní prstové abecedy není bez problémů, zejména kvůli existenci různých druhů písem. Poslední možností jsou symboly arbitrárni, složené ze symbolů běžně se vyskytujících na klávesnici. Takové symboly jsou však obtížnější na zapamatování. Proto, aby si výzkumníci znakového jazyka mohli bez problémů vyměňovat informace, je nutné vytvořit ideální mezinárodně uznávaný notační systém. Literatura: BENEŠ, K. Návrh notačního systému pro ČZJ [rkp.] BÍMOVÁ, P. Fonetika a fonologie znakového jazyka. In Bádání o jazycích a literaturách. Praha : FF UK, 2002, s BÍMOVÁ, P.; OKROUHLÍKOVÁ, L. Rysy přirozených jazyků - český znakový

16 jazyk jako jazyk, Lexikografie a slovníky českého znakového jazyka [rkp.] BRENNAN, M., et al. Words in hand. A structural analysis of the signs of British Sign Language. Edinburgh: Moray House Coll of Education, Fachgebärdenlexikon. [cit ). Dostupné na www: < sign-lang.uni-hamburg.de/tlex/start. htm>. HamNoSys 3.0. (course paper). [cit ). Dostupné na www: < HamNonSys 4.0. (course paper). [cit ). Dostupné na www: < de/projekte/hamnosys/hns4.0/hn- S4.0eng/Contents.html >. History of Signwriting. [cit ). Dostupné na www: < MACUROVÁ, A. Proč a jak zapisovat znaky českého znakového jazyka. Poznámky k diskusi. Speciální pedagogika, 1996, roč. 6, č. l,s MILLER, Ch. Notationists of the world, unite! Paper presented at the 2nd Intersign Workshop Leiden, December. 1998, 17 s. Manuscript. [cit ). Dostupné na < sign-lang.uni-hamburg.de/intersign/ Workshop2/Miller/Miller.html>. OKROUHLlKOVÁ, L. Notace - zápis českého znakového jazyka [rkp.) OKROUHLlKOVÁ, L. Notace znakových jazyku [rkp.) OKROUHLlKOVÁ, L. Nové trendy ve vytváření slovníku znakového jazyka - využití parametru znaku [rkp.) OKROUHLlKOVÁ, L. Parametry znaku [rkp.) OKROUHLlKOVÁ, L.; ŠŮCHOVÁ, L. Fotografie znaků Příruční mluvnice češtiny. Praha : Nakladatelství lidové noviny, PRILLWITZ, S., a kol. HamNoSys. Versíon 2.0; Hamburger Notationssystem fúr Gebärdensprache. Eine Einfiihrung. (Internationale Arbeiten zur Gebärdensprache und Kommunikation Gehórloser; 6), Hamburg : Signum, SignPuddle Český znakový jazyk. [cit ). Dostupné na www: < -CZ/index.php>. STOKOE, W.C. Sign language structure: An outline ofthe visual communication systems ofthe American deaf 2. ed. Silver Spring (Md.): Linstok Pr STOKOE, W.C. Sign language structure. In Annual Revíew of Anthropology, 1980, 9, s STOKOE, W.C.; CASTERLINE, D.C.; CRONEBERG, C.G. (Eds.). A dictionary of American Sign Language on linguistic principles. new ed. Silver Spring, MD : Linstok Pr., SymbolBank The International Movement Writing Alphabet (the IMWA). [cit ). Dostupné na www:

17 < Das Vokabelheft" (Allgemeines Gebärdenlexikon). [cit ], Dostupné na www: < sign-lang.uni-hamburg.de/alex/start. htm>. WOHRMANN, S. Handbuch zur Gebärdenschrift. Hamburg : Verlag Birgit Jacobsen, autor Jiří Jedlička Ilustrace použité v tomto čísle jsou pracemi studentů večerní školy SPMP-Praha 5 S fotoaparátem za poznáním" pro osoby s mentálním postižením.