Zobcová flétna hudební nástroj nebo zdravotní pomůcka pro děti předškolního věku?

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra hudební výchovy Zobcová flétna hudební nástroj nebo zdravotní pomůcka pro děti předškolního věku? Bakalářská práce Vedoucí práce: doc. Mgr. Vladimír Richter Vypracovala: Marie Míčová, DiS. Brno 2014

2 Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a použila jen prameny uvedené v seznamu literatury. Souhlasím, aby byla práce uložena v knihovně Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům. V Brně dne Marie Míčová, DiS.

3 Děkuji svým rodičům, že mě přivedli k hudbě a k Bohu a ukázali mi tím smysl mého života. Děkuji svému manželovi za jeho podporu, trpělivost a motivaci v průběhu mého studia. Děkuji doc. Mgr. Vladimíru Richterovi za odborné vedení mé práce, ochotu, vstřícnost, pomoc, rady, cenné připomínky a povzbuzení.

4 Obsah Úvod 2 1. Historie zobcové flétny Historie ve světě Historie v českých zemích Zobcová flétna Technika hry Prstová technika Správné brániční dýchání Jazyková technika (artikulace) Druhy zobcových fléten Výukové učebnice pro začátečníky a děti předškolního věku Ladislav Daniel Iveta Hlavatá Daniel, Ţáček Václav Ţilka Jan a Eva Kvapilovi Flétna jako terapeutická a zdravotní pomůcka Osobnost Václava Ţilky Hudební vývoj dítěte Rámcový vzdělávací program předškolního vzdělávání Vzdělávací oblasti RVP PV se zaměřením na hudební činnosti Praktická část Vyhodnocení dotazníků Metodický plán Závěr Přílohy Pouţitá literatura Resumé 53 Anotace

5 Úvod Pro svou bakalářskou práci jsem si vybrala téma: Zobcová flétna hudební nástroj či zdravotní pomůcka pro děti předškolního věku? Motivací mi bylo mé povolání učitelky hry na zobcovou flétnu na základní umělecké škole. Hudba je mi od dětství blízká. Oba mí rodiče mají hudbu rádi a tvořila u nás doma vţdy neodmyslitelnou část domácí pohody. Od malička jsem měla vztah právě k zobcové flétně, také díky tomu, ţe jsem ji dostala jako dárek k 3. narozeninám. Jako pětiletá jsem začala hrát na sopránovou zobcovou flétnu na základní umělecké škole. Nadšení ze hry mi vydrţelo po celou dobu mého studia na základní škole, také přičiněním úţasné paní učitelky, která mě velmi motivovala k dalšímu objevování úţasného světa hudby a poznávání mého nástroje. Muzicírování mě bavilo a díky tomu jsem začala uvaţovat o studiu hudby v dalších letech. Zobcovou flétnu jsem vyměnila za klarinet a úspěšně jsem sloţila zkoušky na brněnskou konzervatoř, kde jsem v roce 2008 absolvovala. Po celou dobu studia jsem snila o tom, ţe se budu věnovat pedagogické činnosti v hudebním oboru a nejlépe s mladšími ţáky. Můj sen se mi po ukončení konzervatoře splnil a začala jsem se věnovat vyučování klarinetu a zobcové flétny na základní umělecké škole. Toto povolání s láskou a pokorou dělám dodnes. Při výuce předškolních dětí jsem postřehla dosti patrné odlišnosti ve způsobu vyučování, které si děti přináší z mateřských škol, kde se na sopránovou zobcovou flétnu učí hrát většinou pod vedením svých učitelek. Chtěla jsem proto hlouběji proniknout do této problematiky a zodpovědět si otázku, jak je nyní v mateřských školách prezentována výuka zobcové flétny? Je zobcová flétna povaţována za hudební nástroj, nebo pouze zdravotní pomůcku? Jakým způsobem je dětem prezentována a jakou motivaci mají děti k tomu, aby navštěvovaly tento krouţek? Jak se k tomu staví rodiče? Je jejich rozhodnutí postaveno na snaze seznámit děti s hudbou, přiblíţit jim tento svět, nebo je to jen jeden z mnoha krouţků? Jelikoţ mám velmi kladný vztah k dětem a práce s nimi je pro mě nejen radostí a ţivotním posláním, a především mám chuť seznamovat děti předškolního věku s hudbou a zvláště pak se zobcovou flétnou, je tato práce velkou výzvou k proniknutí do této problematiky a zodpovězení mých otázek. V průběhu mého studia na Pedagogické fakultě jsem v rámci praxe v mateřských školách pozorovala výuku zobcové flétny. Všimla jsem si, ţe učitelky dětem tuto činnost povětšinou nabízí jako zdravotní krouţek, kde se snaţí rozvíjet správné dýchání, a také jako prevenci vzniku respiračních onemocnění. Funkce 2

6 zobcové flétny jako přípravného nástroje pro budoucí hudební vzdělávání se tímto vytrácí. Má bakalářská práce je rozdělena na část teoretickou a praktickou. V teoretické části najdeme náhled do historie zobcové flétny ve světě i u nás. Jaké bylo její vyuţití v minulosti a jakou dráhou si během let prošla, kam se posunula, jak je dnes vyuţívána. Představíme si zobcovou flétnu, její druhy a celkovou techniku hry. Objevíme a popíšeme si základní výukové materiály pro hru na sopránovou zobcovou flétnu pro děti předškolního věku. Projdeme si počátky vyuţití zobcové flétny jako zdravotní pomůcky a představíme si propagátora této metody u nás, prof. Václava Ţilku. Stručně shrnu hudební vývoj dítěte a také Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání a vyuţití hudebních činností v něm. Je u nás brána výuka flétny jako zdravotní pomůcky? Má tato výuka ohlas? Je o ni zájem? Zjištění odpovědí na tyto otázky bude zpracováním a vyhodnocením dotazníků, které zařadím do praktické části mé práce. V praktické části se také zaměřím na vytvoření metodického plánu pro výuku zobcové flétny pro děti v mateřské škole. Metodický materiál se bude moci vyuţít jak pro inspiraci, tak jako pomůcka při výuce zobcové flétny v mateřské škole. Tato vize je samotným záměrem práce. 3

7 1 Historie zobcové flétny 1. 1 Historie ve světě Nejstarší dechové nástroje lidské civilizace byly vyráběny pračlověkem z dutého dřeva, bambusu a z kostí a rohů zvěře. Patrně nejstarším dochovaným dechovým nástrojem je kostěná píšťala s pěti otvory pro prsty, která pochází z roku 3000 př.n.l. V této době byl uţitek flétny zcela jasný aţ mystický. Byla povaţována za symbol ţivota, protoţe zvuk vycházející z flétny byl tvořen ţivotodárným dechem. Archeologické výzkumy dokazují existenci fléten jiţ u starých Egypťanů, Řeků i Římanů. První vyobrazení podélných fléten jsou známá z století. Flétny byly původně vyráběny z jednoho kusu dřeva, později byla flétna rozdělena na tři části a to hlavici, střední díl a nálevkovitý spodní díl. Její původně kuželovitá trubice měla 1 dírku pro palec a 7 pro ostatní prsty. Hlavice této flétny měla tvar zobce, jako píšťaly u varhan. 1 V renesanci byly dřevěné flétny vyuţívány ke zdvojování lidských hlasů a díky tomu bylo potřeba vyrobit flétny v různých laděních a velikostech (sopraninová, sopránová, altová, tenorová a basová). Flétny byly vyráběny z jednoho kusu dřeva, coţ znemoţňovalo ladění, a měly válcovité vrtání, coţ jim umoţňovalo zvuk v hlubokých polohách, ale také malý tónový rozsah. V této podobě byla flétna oblíbeným nástrojem po celé Evropě a to zejména na královských dvorech, kde byla vyuţívána pro potěšení a zábavu. Hry na zobcovou flétnu měly u dvora velmi významnou roli. K významnému postavení zobcové flétny v Anglii velkou měrou přispěl král Henry VII., který daroval sadu fléten svému zeti, francouzskému králi Ludvíku XII., jako svatební dar. Tímto byla zobcová flétna povaţována za královský nástroj. Nejdůleţitějším obdobím z hlediska vývoje zobcové flétny bylo baroko. Toto období přineslo zobcové flétně mnoho technických vylepšení. Flétna byla rozdělena na tři díly hlavici, střední díl a noţku, coţ umoţňovalo ladění, a válcovité vrtání bylo zúţeno na kánoické, které tónový rozsah flétny rozšířilo přes dvě oktávy. Na spodním dílu - noţce - byly pro dva poslední tóny přidány dvojdírky, coţ zaručovalo chromatický postup. Zobcové flétny v této podobě byly velmi ceněny po celé Evropě aţ do poloviny 18. století. Ve svých sonátách s doprovodem bassa continua, které se hrálo na cembalo, varhany či loutnu, patří v tomto období zobcová flétna k vrcholům hudebního světa. Sametový zvuk zobcové flétny docenili i skladatelé Antonio Vivaldi, George Friedrich Händel a Johann Sebastian Bach, kteří pro tento nástroj vytvořili nespočetně sonát. Zobcová flétna se tak ocitla na vrcholu hudebního 1 MODR, Antonín. Hudební nástroje. Praha:. Editio Supraphon, s

8 světa. Tento stav ovšem netrval dlouho. Po tomto vrcholu nastalo umlčení zobcové flétny na více jak 150 let. V období klasicismu a romantismu nebyla zobcová flétna vyuţívána hlavně pro svůj útlý tón a malé dynamické odstíny, které nestačily velkolepým orchestrům. Na její místo nastupovala flétna příčná. Znovuzrození zobcové flétny přišlo aţ na počátku 20. století. Švýcarský nástrojař a hudebník Arnold Dolmetsch, ţijící v Anglii, začal opět vyrábět staré modely zobcových fléten, pořádal výstavy starých nástrojů a jeho zpracování zobcových fléten se opět začalo šířit nejprve do Německa a později dále do Evropy. Zobcová flétna se tedy opět objevila na hudební scéně, a to i díky zájmu o další starší nástroje jako například viola da gamba, cembalo či loutna. O další propagaci a znovuzrození zobcové flétny jako hudebního nástroje na profesionální úrovni se zaslouţil Edgar Hunt, který zaloţil první školu hry na zobcovou flétnu v Londýně roku O dva roky později byla zaloţena Arnoldem Dolmetschem a Edgardem Huntem Společnost hráčů na flétnu, která existuje a funguje dodnes, a také díky ní se návrat zobcové rozšířil nejen po Evropě, ale i do celého světa. V polovině 20. století se zobcová flétna začala masově pouţívat také jako pomůcka a vhodný nástroj při výuce hudební výchovy dětí všech věkových kategorií. Vedle toho se neustále zlepšovala technika hry a zvedala se její profesionální úroveň a nyní se zobcová flétna uplatňuje v obou směrech. Jak při hudebních projevech malých muzikantů, tak jako nástroj profesionálních hudebníků nejen při interpretaci staré hudby, ale i při moderní hudbě, jazzu, soudobé hudbě a popu Historie v českých zemích V českých zemích se zobcová flétna začala opět uplatňovat v 50. letech 20. století a to především jako nástroj při hudební výchově. Zásluhu o uvedení zobcové flétny jako profesionálního nástroje měla Státní konzervatoř Praha, která zavedla hru na zobcovou flétnu jako jeden z doplňkových předmětů při studiu. V 50. letech vydal muzikolog a pedagog Miloslav Klement první školu hry na altovou zobcovou flétnu, právě pro potřeby konzervatoře. Bohuţel v dalších letech nebyla hra na zobcovou flétnu na profesionální úrovni příliš podporována. Důvodem byla prostá dechová i jazyková technika a velmi malá virtuozita. Vývoj zobcové flétny se tedy zastavil. Tuto skutečnost se pokusil změnit první profesionální flétnista Jiří Stivín. Jeho snahou bylo vrácení výuky zobcových fléten na profesionální úroveň. Začal tedy sám koncertovat a pořádat kurzy hry na zobcovou flétnu. Byl velkým vzorem nejen pro své ţáky, ale i pro 5

9 veřejnost, před kterou předstupoval na svých koncertech. Také díky Jiřímu Stivínovi se znovuobjevení zobcové flétny začalo vyvíjet rychlým způsobem. Výrazně se prosazovalo hraní v ansámblech. Pedagogická oblast začala opět vynikat také díky dalším hráčům a pedagogům hry na zobcovou flétnu. Ať uţ prof. Václav Ţilka, Ladislav Daniel, nebo manţelé Jan a Eva Kvapilovi, všichni se zaslouţili o moderní metodiku výuky hry na zobcovou flétnu a přičiněním právě Jana Kvapila se výuka hry na zobcovou flétnu dostala opět na pozici hlavního oboru na konzervatoři v Ostravě. Hra na zobcovou flétnu začala být také často doporučována lékaři při dechových potíţích a zobcová flétna se pomalu prosazovala do pozice zdravotní pomůcky. Ze zobcové flétny se stával přípravný hudební nástroj, který slouţil jako prvotní hudební seznamovací nástroj a také jako přípravný nástroj pro další hudební vzdělávání. Byla pouţívaná na hudebních školách a konzervatořích jako další obligátní nástroj a vlastně také jako nástroj povinný. To se ale v průběhu let změnilo, obligátní flétnu vystřídala hra na klavír, která byla brána jako základní dovednost při studiu. Zobcová flétna se tedy opět dostala do pozice nástroje, vyučovaného jen na základních uměleckých školách. V posledních letech se ovšem zájem o zobcovou flétnu opět dostává na ty nejvyšší příčky hudební scény. Nadále zůstává jako velmi ţádaným nástrojem u ţáků na základních uměleckých školách. Dostala se do povědomí i u mladších dětí díky zapojení v projektech mateřských škol Pískání pro zdraví. I přes tento vzestup zobcové flétny pořád nebyla jasně dána pozice tohoto nástroje v hudebním světě. V posledních letech se zobcová flétna v neposlední řadě začala prosazovat také na pozici hlavního oboru na konzervatořích. Je to zásluha především Jana Kvapila, který ji začal vyučovat na ostravské konzervatoři. Tento počin Jana Kvapila byl posledním prolomením bariéry k profesionální hudební cestě zobcové flétny. Profesionální kariéra zobcové flétny se začala od ostravské konzervatoře prosazovat i na ostatních konzervatořích u nás a stává se opět profesionálním nástrojem. 6

10 2 Zobcová flétna Zobcová flétna patří do skupiny dechových dřevěných nástrojů. Vyrábí se ze dřeva, kovu i z plastu. Je sloţena ze tří dílů hlavice, středního dílu a noţky (patky). Hlavice má tvar zobce, ten vkládáme mezi rty a výdechem vytváříme tón. Zobec má mezi stěnou hlavice a vsazeným čepem vzduchový kanálek, který ústí do zvukového výřezu. Na tomto místě proud výdechového vzduch narazí na hranu jazýčku a rozechvěje vzduchový sloupec flétny. Tím dochází k vytváření zvuku. Zakrýváním dírek na zobcové flétně zkracujeme, nebo prodluţujeme vzduchový sloupec a vytváříme určitou výšku zvuku- tóny. Střední díl má sedm vrtaných dírek, které zakrýváme čtyřmi prsty levé a třemi prsty pravé ruky. Jedinou spodní dírku na horním dílu flétny zakrývá levý palec, následuje ukazováček, prostředníček a prsteníček. Malíček levé ruky se při hře nepouţívá, je mírně pokrčený a zahnutý do oblouku ve volné poloze společně s ostatními prsty levé ruky. Zbývající dírky jsou pro prsty pravé ruky a to v pořadí ukazováček, prostředníček, prsteníček, malíček. Pravý palec má funkci opory. Na něm je celá váha zobcové flétny a je nejčastěji umístěn na spodní straně středního dílu v pozici mezi pravým ukazováčkem a prostředníčkem. Poslední dírka na středním dílu je zdvojená z důvodu hmatového půltónu. Noţka má jednu vrtanou dvojdírku, která má také moţnost hmatového půltónu a zakrýváme ji malíčkem pravé ruky. Při zakrytí všech dírek všemi prsty vzniká nejhlubší moţný tón zobcové flétny. Co se týče dynamiky, má zobcová flétna mnohem menší dynamické moţnosti neţ ostatní nástroje, vše však závisí na technické vyspělosti a dechové kapacitě kaţdého hráče Technika hry Technika hry na zobcovou flétnu je spojením techniky prstové, dechové a jazykové. Při hře většinou stojíme, abychom zajistili přímý postup dechu z úst do bránice a ta se mohla při nádechu co nejvíce rozšířit a zajistit si tak dechovou zásobu. Váha těla je na obou chodidlech, která jsou mírně od sebe. Postoj těla je rovný, neshrbený, co nejvíce přirozený. Hlavu drţíme vzpřímeně, nezakláníme ji. Ramena jsou v poloze co nejdál od uší, při nádechu je nezvedáme. Zobcovou flétnu drţíme oběma rukama mírně před sebou s lokty od těla. Ruce jsou uvolněné. Dbáme na uvolnění prstů při drţení flétny, nedrţíme flétnu křečovitě. Levá ruka je nahoře, pravá dole. Bříšky jednotlivých prstů zakrýváme dírky na středním díle a na noţce. Palcem levé ruky zakrýváme dírku na spodní straně flétny. U tónů přefukovaných do oktávy zakrývá palec levé ruky pouze 7

11 půldírku. Pravý palec podpírá flétnu na úrovni mezi druhým a třetím prstem pravé ruky. Flétnu vkládáme zobcem mezi rty, nikoliv však hluboko do úst. Nadechujeme se ústy. Pro správné nasazení tónu je důleţitá správná práce jazyka. Do flétny vydechujeme jemně a plynule, dbáme na ovládání výdechového proudu vzduchu a snaţíme se o pěkný a jemný tón Prstová technika Správná hra na zobcovou flétnu vyţaduje pouţívání správné prstové techniky. Základní podmínkou ovladatelnosti prstů je správný postoj a správné brániční dýchání. Ovladatelnost prstů je podmíněna co nejvíce přirozeným drţením nástroje. Základ prstové techniky vychází ze zvládnutí uvolněného uchopení zobcové flétny a tvarem obou rukou. Váha flétny je na pravém palci a na spodním rtu hráče. Otvory na flétně zakrýváme bříšky prstů. Je důleţité připomínat pravidlo, ţe kaţdý prst má svou dírku. Tím předejdeme chybnému skládání prstů na dírky zobcové flétny při hledání nových hmatů. Prsty, které nehrají, jsou volně zvednuty nad dírkou, ruka je přitom uvolněná. Pohyb, který provádíme, kdyţ pokládáme prst na dírku při výměně tónů, musí proběhnout co nejrychleji. Po rychlé výměně prstů prst zastavíme v uvolněné poloze. Pro nácvik rychlého přesunu prstů jsou vhodné prstové hry, nebo prstová cvičení, kdy si pohyby prstů zkoušíme bez nástroje. Zvláště důleţité jsou tyto hry a cvičení pro děti předškolního věku, které ještě nemají dostatečně rozvinutou jemnou motoriku, a rychlý pohyb a pohyb více prstů společně jim dělá potíţe. Proto je v tomto věku nezbytný individuální přístup k rychlosti rozvoje motoriky prstů. Prstová technika je důleţitou součástí hry na zobcovou flétnu, je třeba ji procvičovat a zlepšovat, ale nikdy ji nesmíme upřednostňovat před ostatními prvky hry na flétnu a hlavně ne na úkor radosti ze hry Správné brániční dýchání Správné brániční dýchání je důleţitým aspektem při hře na dechové nástroje. Zobcová flétna není výjimkou. Dýchání je výměna plynů mezi vzduchem, plicními sklípky a krevním oběhem. Skládá se z vdechu a výdechu. Hlavním dýchacím svalem je bránice, která tvoří hranici mezi dutinou hrudní a břišní a zajišťuje asi 2/3 výměny vzduchu 8

12 v plicích. 2 Při hře nepotřebujeme velkou kapacitu dechu, ale je důleţité naučit se dech ovládat, aby byl tón při hraní na zobcovou flétnu plynulý a jemný. Nadechujeme se ústy a nádech směřujeme do spodní části plic. Při nádechu si dáváme pozor na to, aby se nám nezvedala ramena a nádech byl veden přímo do bránice. Správnost nádechu do bránice kontrolujeme tak, ţe při nádechu se nám dutina břišní zvětšuje a při výdechu zmenšuje. Můţeme si to ověřit i tak, ţe při nádechu si dáme ruce v bok a snaţíme se dýchat nejen do oblasti břicha, ale i do oblasti ledvin. Pokud se nám tyto oblasti při nádechu zvětšují a ruce se od sebe oddalují, jedná se o správné brániční dýchání, při kterém také zvyšujeme kapacitu svých plic. Při správném nádechu dbáme také na uvolněný krk, a to rozšířením krku jako při zívání, nebo při zamlţování zrcadla. Při správném nádechu se nám rozšíří dutina břišní směrem dopředu a hlavně do stran. Po rozšíření bránice dech zadrţíme a pomalu, kontrolovaně vydechujeme. Při nácviku můţeme pouţít při výdechu souhlásku s, nebo š. Po celou dobu výdechu kontrolujeme, aby byl proud vzduchu plynule vydechován do nástroje Jazyková technika artikulace Jazyková technika neboli artikulace je další důleţitou součástí hry na zobcovou flétnu, která doplňuje techniku prstovou a dechovou. Artikulace je základní výrazový prostředek hry na zobcovou flétnu. Jedná se o flétnovou řeč. Stejně jako máme jazyk pro správné vyslovování písmen, hlásek a slov, pouţíváme jazyk pro správné vyslovování tónů, not a písniček při hře na zobcovou flétnu. Prvním základním principem při nácviku artikulace je zvládnutí polohy jazyka v ústech. Jazyk je volně poloţený v dutině ústní, při nasazení tónu se jazyk odrazí od horního patra společně se slabikou dú nebo dý. Tyto artikulační slabiky jsou druhým principem správného nácviku nasazení tónů. Pro procvičení správného nasazení vyuţíváme metodu hry na jednom tónu, například na jednoduchých říkadlech nebo rozpočítadlech. Důleţitým aspektem při artikulaci je kombinace neustálého výdechu přerušovaného pouze činností jazyka. Důleţitou dovedností při artikulaci je také pouţívání párového nasazení, tj. střídání tvrdého nasazení na slabiku ty a měkkého nasazení na slabiku dy. Osvojení si tohoto principu artikulace je nezbytnou součástí charakteru hry na zobcovou flétnu v období baroka a je důleţité si tento typ artikulace zautomatizovat. 2 Ţilka, Václav. Veselé pískání - zdravé dýchání: slabikář pištců: malá škola hry na sopránovou zobcovou flétnu. 4. vyd. Praha: Panton, 1995, s. 11 9

13 3 Druhy zobcových fléten Rodina zobcových fléten je velmi rozsáhlá. Tvoří ji 9 typů zobcových fléten v různých velikostech a laděních. V závorce uvádím zobcové flétny sestupně. Od nejmenší velikosti a nejvyššího ladění. (Garklein - Flotlein, sopraninová, sopránová, altová, tenorová, basová, velký bas, kontrabasová, subkontrabasová). Při výuce ţáků na zobcovou flétnu se však vyuţívá nejčastěji těchto pět typů: Sopraninová flétna- má druhé nejvyšší ladění v rodině zobcových fléten. Je sloţena pouze ze dvou dílů (hlavice a tělo). Její celková délka je asi 22 cm a šířka asi 5 cm. Díky těmto rozměrům je v korpusu flétny vysoká frekvence vzduchového válce, který určuje její rozsah. Sopraninová flétna se notuje v houslovém klíči, zní o oktávu výš, neţ je psaná. Její rozsah je f2-c5. Sopraninová flétna se dnes příliš často nevyuţívá jako sólový nástroj, ale velmi vhodně doplňuje zvuk fléten ve flétnových souborech. Sopránová flétna je v dnešní době nejčastěji vyuţívanou zobcovou flétnou při výuce začátečníků, a je také vhodná jako přípravný nástroj pro hru na příbuzný dechový nástroj. Je oblíbená také pro svou cenovou dostupnost. Její délka je asi 33 cm a šířka 7 cm. Skládá se ze tří částí (hlavice, tělo, patka). Je zapisována do houslového klíče a zní o oktávu výš, neţ je její zápis. Její rozsah je c2- g4. Sopránová flétna je skvělým nástrojem jak sólovým, tak ve flétnovém kvartetu, nebo v souboru zobcových fléten. Altová flétna svého vrcholu dosáhla v období baroka, kdy byla nejvíce vyuţívaná pro sólovou hudbu. Byla oceňována pro svůj sametový tón. Notuje se v houslovém klíči, tak jak zní. Její rozsah je f1- c4. Délka flétny je asi 47 cm a šířka 10 cm. Altová flétna se skládá se tří dílů (hlavice, tělo, patka). V posledních letech je řazena jako rovnoprávný nástroj na profesionální úrovni. Své nezastupitelné místo má také ve flétnových kvartetech a ve flétnových souborech. Tenorová flétna její ladění je o oktávu níţ neţ u flétny sopránové. Hmaty jsou stejné jako u sopránové flétny, pouze u spodní noty c a cis je místo dírky dvojklapka. Flétna je vyuţívána jako druhý hlas k altové flétně v renesanční hudbě. Její rozsah je od c1 po g3 a je psána v houslovém klíči, tak jak zní. Délka flétny je asi 65 cm a šířka asi 12 cm. Je sloţena většinou také ze tří dílů. 10

14 Basová flétna poslední z rodiny zobcových fléten, která je nejčastěji pouţívaná. Její délka je asi 100 cm a šířka 18 cm. Díky své délce nemá pouze dírky, ale je opatřena i klapkami nejen na posledních dvou tónech, ale i na těle flétny pro tón g. Basová flétna je často čtyř dílná. Mezi hlavicí a tělem bývá nejčastěji umístěn tzv. zlom, nebo esíčko, díky kterým je hra na basovou flétnu pro hráče mnohem pohodlnější. Rozsah basové flétny je f c3 a je psána v basovém klíči o oktávu níţ, neţ zní. Basová flétna má krásně zvučné hluboké tóny a neodmyslitelně patří do flétnového kvarteta, nebo do souboru zobcových fléten. sopraninová sopránová altová tenorová basová Obr. 1. Rodina zobcových fléten 11

15 4 Výukové učebnice hry na zobcovou flétnu pro začátečníky a pro děti předškolního věku V dnešní době existuje mnoho výukových materiálů, které slouţí k výuce hry na zobcovou flétnu. V mnohém se od sebe liší. Záleţí na tom, o jaký druh výuky se jedná. Zda je učebnice určena pro předškolní děti, nebo pro děti starší. Některé z nabízených titulů jsou určeny pro samouky, jiné pro hru s podporu učitele. Ty mají zpracovaný i metodický plán. Na následujících řádcích uvádím několik příkladů učebnic hry na zobcovou flétnu pro začátečníky. S kaţdou uvedenou učebnicí jsem se v rámci své praxe setkala. Kaţdá má svou cestu jak přiblíţit a představit zobcovou flétnu začátečníkům. Kaţdá nabízí jinou cestu ke hře. Zajímavé je propojení všech těchto učebnic, kdy se dle mého názoru dá vytvořit jakýsi komplexní výukový materiál pro hru začátečníků, samozřejmě však pod odborným vedením učitele Škola hry na sopránovou zobcovou flétnu I. díl, Ladislav Daniel Jedná se výukový materiál, kde se ţáci ve 30 lekcích naučí základní hmaty nástroje a tóny c1- g2. V úvodu kaţdé lekce je zobrazena nota, která se v následující lekci procvičuje společně s názornou ukázkou správného hmatu na sopránové zobcové flétně. Kaţdá lekce pouţívá na procvičení tónu 5-9 krátkých, většinou jednořádkových cvičení, především lidových písní. Jednotlivé lekce na sebe navazují. V prvních osmi lekcích se naučíme hmaty a tóny pro levou ruku (g1 d2), od deváté do sedmnácté lekce přidáváme hmaty a tóny pravé ruky (f1- c1) a od osmnácté lekce se věnujeme hře tónů s palcovou půldírkou (e2- g2). Celá učebnice je koncipována na hře lidových písní jednohlasně, v závěru učebnice se připojuje hra dvojhlasu, pro zlepšení rytmické samostatnosti. V průběhu učebnice se přidávají také nácviky techniky hry legato a seznamujeme se různými druhy pomlk. Na první díl této učebnice navazují ještě další dva, kde se neustále zvyšuje náročnost, rozsah tónů sníţených a zvýšených a je kladen důraz na zlepšování techniky hry. Ze zkušeností mohu říci, ţe tato učebnice je výborná na procvičení jednotlivých tónů. Tempo celé učebnice je však hlavně pro předškolní děti dost nezáţivné a hlavně příliš rychlé. 12

16 4. 2 Hrátky s flétnou, písničkami a pastelkami, Iveta Hlavatá Učebnice jiţ podle svého názvu vybízí děti k aktivní práci s učebnicí. V úvodu se seznamujeme se základy hudební nauky (délky not a pomlk společně s vizuální ukázkou). V průběhu dalších stran se děti naučí rozsah tónů c1- f2. Ke kaţdému novému tónu je vţdy velmi názorně předvedená graficky zpracovaná nota v notové osnově, společně s ukázkou správného hmatu na zobcovou flétnu. Celá učebnice je pojata jako seznamování se s hudebními kamarády a s jejich společnými dobrodruţstvími. Názvy not jsou uvedeny jako osobní jména hudebních kamarádů, která začínají stejným písmenem jako názvy not (Gustík, Amálka, Dášenka, Cecilka). Na procvičení kaţdé nové noty a hmatu je zde ovšem velmi málo písniček. Většinou se jedná o tři aţ čtyři procvičovací melodie. Poté se přechází k dalšímu tónu. Učebnice obsahuje velmi známé lidové písně, které zná většina dětí jiţ v předškolním věku, a jsou doplněny černobílými obrázky, které si děti mohou vykreslit. Tato učebnice je při práci s předškolními dětmi velmi oblíbenou hlavně díky svému příběhu, který děti neustále posouvá dopředu. Lákavá je také moţnost aktivní práce s učebnicí. Mínusem je bohuţel velmi malé mnoţství písniček a melodií k procvičení nově naučeného. Je potřeba kombinovat s dalšími výukovými materiály Kouzelná píšťalka, Ladislav Daniel a Jiří Ţáček Tato kniha hry na zobcovou flétnu je určená dětem od pěti let. Výuka základních pěti tónu na zobcovou flétnu je zde zasazena do pohádkového příběhu, kdy děti hudebním světem a poznáváním základů techniky hry na zobcovou flétnu doprovází chlapec Kuba, opičák Hop a papoušek Ferda. V rámci knihy se děti naučí ovládat správné drţení zobcové flétny, základy bráničního dýchání, hmaty levé ruky a rozsah tónů g1 d2. Dle mých zkušeností soudím, ţe tato učebnice je pro zvládnutí základních hmatů a tónů levé ruky dostačující. Pro návaznost na hmaty pravé ruky dalších tónů je potřeba vyuţít jiný výukový materiál. 13

17 4. 4 Veselé pískání zdravé dýchání, Václav Ţilka Učebnice prof. Václava Ţilky je určena malým i dospělým muzikantům, kteří mají chuť naučit se hrát na zobcovou flétnu. Je určena především samoukům. I díky tomu v ní nalezneme více pokynů pro samotnou techniku hry, neţ v jiných učebnicích. V úvodu učebnice je názorný popis dechové gymnastiky, která podporuje správné dýchání při hře, a tím zlepšují respirační potíţe u hráčů. Najdeme zde zobrazeno šest jednoduchých dechových cvičení, která jsou velmi snadno pochopitelná i pro malé začínající hráče na zobcovou flétnu. Další část učebnice je jiţ věnována tónům a písničkám. Učebnice je rozdělena na 10 kapitol, kaţdá z kapitol má v úvodu názornou ukázku nového tónu a hmatu. Na konci učebnice hráči zvládnou rozsah tónů c1 c2. Závěr učebnice je koncipován jako notýsek malých muzikantů, kde najdeme 13 lidových písní ve vícehlasé úpravě pro zobcové flétny s doprovodem rytmických bicích nástrojů. V roce 1996 byla tato učebnice zařazena do seznamu rehabilitačních pomůcek Ministerstvem zdravotnictví. Výhodou této učebnice je notýsek s lidovými písněmi pro společné muzicírování Flautoškola 1. a 2. díl, Jan a Eva Kvapilovi Řada učebnic hry na zobcovou flétnu pro začínající hudebníky, která obsahuje i metodický sešit pro učitele. Učebnice jsou určeny především ţákům na základních uměleckých školách od 6 let. Ţáci se v učebnici hravou a moderní formou seznamují se základy hry na zobcovou flétnu, se správným bráničním dýcháním a s prvními hmaty a notami. Velká pozornost je jiţ od začátku věnovaná správné hudební artikulaci. V prvním díle je rozsah tónů c1 d2, ve druhém dílu se rozsah rozšiřuje od c1 po a2. Oba díly díky svému barevnému a modernímu provedení podněcují tvořivost a představivost ţáka. Tyto učebnice hry na zobcovou flétnu jsou opravdu koncipovány pro starší děti. Jsou plné doplňujících úkolů, dle mého názoru pro děti předškolního věku příliš náročných. 14

18 5 Zobcová flétna jako terapeutická a zdravotní pomůcka Hra na flétnu začala být pouţívána jako pomůcka ke zlepšení dýchání u dětí v 70. letech 20. století americkým lékařem a pediatrem Mayerem Marksem. Ten se ve své praxi zaměřoval na léčbu alergií a respiračních onemocnění a byl novátorem v rehabilitaci astmatických malých pacientů. Nabízel jim zábavnou formu rehabilitace, hru na hudební nástroj, a to především na zobcovou flétnu. Tvrdil, ţe dítě se při hraní na zobcovou flétnu naučí správně ovládat svůj dech, pročistí si dýchací cesty a samozřejmě zvětší objem svých plic. Marks tento projekt prověřoval a testoval celých 17 let na své klinice a aţ roku 1974 ho představil lékařům na mezinárodním kongresu americké alergologie v Paříţi. Tento nápad se velmi zalíbil mnoha pediatrům a alergologům po celém světě. Proto se zobcová flétna začala pouţívat hlavně při výuce dětí předškolního věku, v mnoha případech jako prevence respiračních onemocnění. Na tento projekt u nás navázal prof. Václav Ţilka. Započal s výukou hry na zobcovou flétnu pro děti s dýchacími potíţemi a astmatem v projektu Léčivá píšťalka. Mnoho dětí i dospělých se tak naučilo správnému hospodaření s dechem a posílilo si brániční dýchací sval, při jehoţ správném pouţívání se zmírňují obtíţe spojené s astmatem. V současné době má výuka hry na zobcovou flétnu jako zdravotní pomůcky u nás velkou podporu. Kaţdoročně je pořádána soutěţ Pískání pro zdraví, kde je hra na zobcovou flétnu podporována a prezentována jako jedna z léčebných aktivit pro astmatiky a alergiky. Soutěţ Pískání pro zdraví je podporována Ministerstvem školství, mládeţe a tělovýchovy a záštitu nad touto soutěţí převzali ministr kultury ČR, Česká iniciativa pro astma a Česká společnost alergologie a klinické imunologie. 5.1 Osobnost Václava Ţilky Narodil se v Ostravě 19. září Své první kontakty s hudbou proţíval díky svému strýci hudebnímu skladateli Josefu Schrieberovi. Vystudoval gymnázium v Kroměříţi, kde započal s hrou na hoboj. Tento nástroj mu však mnoho nevyhovoval, proto přestoupil na hru na příčnou flétnu. S tímto nástrojem později prošel studiem v Ostravě a také na brněnské konzervatoři pod vedením flétnisty dr. Hynka Kašlíka. Po absolutoriu na konzervatoři vykonal zkoušky na JAMU a o rok později přestoupil do Prahy na tamější AMU. Po studiu působil jako pedagog na brněnské konzervatoři v oboru hra na příčnou flétnu. Během své hudební kariéry dosáhl 15

19 mnoha úspěchů. Byl členem Symfonického orchestru Československého rozhlasu, působil v České filharmonii a byl členem Českého noneta. V roce 1957 vzniklo Praţské duo, kde Ţilka působil nejprve po boku harfenistky Libuše Vlachové a později Dagmar Platilové celých 15 let. Společně koncertovali v zahraničí, často také s jeho dětmi- Štěpánem (hra na flétnu), Jarmilou (zpěv- soprán) a Veronikou (recitace, hra na flétnu). Od roku 1961 se děti mohly setkávat s hudební znělkou k rozhlasovému pořadu Hajaja, kterou Ţilka nahrál na příčnou flétnu. Prof. Václav Ţilka zemřel 13. dubna 2007 v Praze. V rámci své pedagogické činnosti vytvořil v roce 1976 projekt Dřevěná píšťalka, kde vyučoval zábavnou formou hře na zobcovou flétnu nejen děti, ale společně s nimi i jejich rodiče, prarodiče a příbuzné. Zobcová flétna byla v té době velmi populární nástroj a byla cenově velmi dostupná. Zájem o hru na tento nástroj byl veliký, chyběli však kvalifikovaní pedagogové. Václav Ţilka proto pořádal semináře a jeho studenti poté pokračovali ve vedení hudebních kurzů, o které byl veliký zájem. V kurzech se nejen hrálo na zobcovou flétnu, ale také se zde vyučovala hudební teorie, kreslilo se, vymýšlely se hudební pohádky a děti se učily i abecedě slušného chování. To vše zábavnou a interaktivní formou s rodiči, prarodiči a příbuznými. Projekt Dřevěná píšťalka měl v době největšího zájmu tj. v letech asi 600 členů. Po nějaké době však začal zájem upadat a členů ubývalo. Pro vytrvalce, kteří se nechtěli s učením a formou hudební výuky rozloučit, vytvořil Ţilka projekt Praţská píšťalka, který byl určen pokročilejším hráčům na zobcovou flétnu, absolventům Dřevěné píšťalky. Na tento projekt navazovala Léčivá píšťalka, zamýšlena nejprve jako týdenní letní tábor pro děti s respiračními a dýchacími obtíţemi. Hrou na zobcovou flétnu jim Ţilka pomáhal nejen zlepšovat dýchání, ale nabídl jim také seznámení se s hudbou, posílil jejich sebedůvěru a poskytl jim radost ze společného muzicírování. Úspěchy v lepšícím se stavu onemocnění Ţilka zaznamenával u dětí, které kaţdodenně cvičily alespoň dvě hodiny na zobcovou flétnu. Tento výsledek byl pro Ţilku nejlepší odměnou. Nestačilo však pouhé hraní tónů, pro zlepšení zdravotních obtíţí bylo velmi důleţité správné brániční dýchání. To proč jsou dechová cvičení tak důleţitá Ţilka zdůvodňoval takto: Dochází k zlepšení dechové koordinace, k zvýšení vitální kapacity plic, k uvolnění svalových kontraktur, tedy svalového stažení a napětí, k posílení bránice a břišních svalů, ale to vše jen tehdy, nezapomíná-li hráč na hluboký nádech. 3 3 ŢILKA, V. Jak se dělá muzikant. Praha: Petrklíč, 2004, s

20 6 Hudební vývoj dítěte Hudební vývoj dítěte začíná jiţ v prenatálním období, kdy je plod schopen vnímat zvuky a vibrace. Po narození dítě rozeznává zvuky a hlasy a lokalizuje je pohledem. Mezi 2. a 7. měsícem se dítě nachází v senzitivním období, kdy si vytváří velmi silný vztah k matce, proto je v tomto období důleţité, aby matky dětem často zpívaly. Zpěv v tomto období je silným předpokladem toho, ţe se dítěti bude v budoucnu zpěv líbit. Zpočátku dítě vnímá rytmickou stránku tep, dýchání, později vnímá i melodii. Po prvotním křiku zkouší dítě v průběhu 3. aţ 4. měsíce hru s hlasem jako se zvukem, a to různým napodobováním a experimentováním. Jiţ ke konci druhého roku dítě spontánně zpívá a vytváří si své vlastní písně. Některé děti častěji dříve zpívají, neţ mluví. V období předškolního věku se u dítěte začíná se skutečným hudebním rozvojem. Hudba je pro děti v tomto období většinou hrou. Ta je povaţována za nejpřirozenější a nejspecifičtější činností dětí. Hra je v této době životním středem, ale i spolutvořitelkou další ontogeneze. 4 Hra rozvíjí představivost, fantazii a kultivuje osobnost dítěte. Stejně tak je tomu s hudbou. Kdyţ dítě slyší hudbu, začne si samo od sebe pobroukávat a pohybovat se do rytmu. Je to tak přirozené. U dětí předškolního věku se výběr hudebních činností musí přizpůsobit potřebám dítěte a celkovému vývoji. Musíme mít na paměti, ţe hudebními činnostmi rozvíjíme u dětí sociální, rozumovou i kulturní stránku. U dítěte ve 4. roce se rozvíjí sluchový analyzátor a dítě se učí poslouchat svůj vlastní hlas, pracovat s ním. K čistotě intonace přispíváme říkadly a písněmi s doprovodem zpěvu na různé nástroje, nejčastěji klávesové, nebo strunné. Při zpěvu písní a říkadel musíme mít na paměti omezený tónový rozsah dítěte, který je většinou pouze mezi tóny e1- a1. Ke konci předškolního vzdělávání tj. okolo 6 let se hlasový rozsah rozšiřuje a pěvecké dovednosti se zdokonalují. Také je patrný rozvoj tonálního cítění při zpěvu. Dítě začne zpívat píseň v nějaké pro něj přijatelné tónině a v tomto tónovém rozpětí také píseň dokončí. V předškolním věku se u dítěte kromě sluchových a zpěvných dovedností zdokonaluje i tělesná motorika, zlepšují a zpřesňují se pohyby provázené hudbou. Tím vznikají předpoklady ke hře na elementární dětské nástroje. Dětem v mateřské škole by měly být k dispozici nástroje Orffova instrumentáře, a to jak rytmické bicí, které svým zvukem obohacují melodii o rytmus 4 HORKÁ, H. a SYSLOVÁ, Z. Studie k předškolní pedagogice. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2011, s

21 a barevné zvuky (ozvučná dřívka, dřevěný blok, rourový bubínek, prstové činely, rolničky, tamburína, ruční bubínek, bonga, rumba koule, činel s paličkou), tak melodické bicí, které melodii obohatí nejen z hlediska rytmu a barvy, ale také melodicky a harmonicky (zvonkohra, xylofon, metalofon). Uţíváním těchto nástrojů zdokonalujeme u dítěte rytmickou, melodickou i harmonickou představu. Pokud dítě projeví zájem o hru na nástroj, je vhodné zařadit do výuky hru na sopránovou zobcovou flétnu, která je nejen cenově velmi dobře dostupná, ale můţe být také předpokladem pro budoucí hru na jiné nástroje. Předškolní věk je velmi důleţitý pro hudební vývoj dítěte. Je třeba věnovat dětem dostatek trpělivosti, prostoru, péče a motivace v jejich začátcích s hudbou, která pro ně můţe být kamarádem, radostí, potěšením a inspirací v jejich ţivotě. 18

22 7 Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání Rámcový vzdělávací program je kurikulární dokument pro vzdělávání ţáků od 3 do 19 let. Vychází z Národního programu rozvoje vzdělávání tzv. Bílé knihy, a je zakotven ve Školském zákoně 561/2004 Sb. o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání. Rámcový vzdělávací program stanovuje konkrétní formu, cíl, obsah a délku vzdělávání. Poţadavky na vzdělávání předškolních dětí uvádí Rámcově vzdělávací program pro předškolní vzdělávání (dále jen RVP PV), kterým se řídí mateřské školy. Předškolní vzdělávání má usnadňovat dítěti jeho další životní i vzdělávací cestu. Důležitým úkolem je tedy vytvářet dobré předpoklady pro pokračování vzdělávání tím, že za všech okolností budou maximálně podporovány individuální rozvojové možnosti dítěte. 5 Cíle předškolního vzdělávání jsou uvedeny ve čtyřech kategoriích: rámcové cíle, klíčové kompetence, dílčí cíle, dílčí výstupy. Rámcové cíle vyjadřují obecný záměr předškolního vzdělávání a rozvíjí celkovou osobnost dítěte, jeho učení, poznání, osvojení si základních hodnot a získávání osobní samostatnosti. Klíčové kompetence jsou výstupy, díky nimţ dítě získává předpoklady pro své celoţivotní vzdělávání a tvoří základ jeho vzdělávání. Předškolní vzdělávání uvádí pět klíčových kompetencí, které tvoří základ předškolního vzdělávání a k jejich naplnění by měly být směřovány veškeré činnosti: kompetence k učení, kompetence k řešení problémů, kompetence komunikativní, kompetence sociální a personální, kompetence činnostní a občanské. Dílčí cíle jsou v RVP PV charakterizovány jako vzdělávací oblasti. RVP PV je rozdělen do pěti oblastí: oblast biologická (Dítě a jeho tělo), oblast psychologická (Dítě a jeho psychika), oblast interpersonální (Dítě a ten druhý), oblast sociálně-kulturní (Dítě a společnost), oblast environmentální (Dítě a svět). Jednotlivé oblasti se navzájem propojují tak, aby byla zachována integrace předškolního vzdělávání. Kaţdá oblast obsahuje podkategorie: dílčí cíle (co pedagog u dítěte podporuje), vzdělávací nabídku (co pedagog dítěti nabízí), očekávané výstupy (co dítě na konci období zpravidla dokáţe) a rizika (čeho by se měl pedagog vyvarovat). Naplňování dílčích cílů směřuje k osvojování si dovedností, poznatků, hodnot a postojů ve všech oblastech předškolního vzdělávání. Všechny oblasti na sebe navzájem navazují a propojují se s cílem ponechat integrovanou podobu předškolního vzdělávání. 5 SMOLÍKOVÁ, Kateřina. Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání. Praha: Výzkumný ústav pedagogický v Praze, 2004, s

23 7. 1 Vzdělávací oblasti RVP PV se zaměřením na hudební činnosti Vzdělávací obsah pro předškolní vzdělávání je rozdělen do pěti oblastí (dítě a jeho tělo, dítě a jeho psychika, dítě a ten druhý, dítě a společnost, dítě a svět). Kaţdá oblast obsahuje dílčí cíle, vzdělávací nabídku, očekávané výstupy a rizika. Všechny oblasti i kategorie jsou navzájem propojeny a prolínají se tak, aby zajistily integrovaný přístup ke vzdělávání Dítě a jeho tělo Tato oblast má za cíl podporovat tělesnou pohodu, rozvoj pohybových manipulačních dovedností a vést ke zdravým ţivotním návykům a postojům. Dílčí cíle rozvoj pohybových schopností a zdokonalování dovedností v oblasti hrubé i jemné motoriky (koordinace a rozsah pohybu, dýchání, koordinace ruky a oka); ovládání pohybového aparátu a tělesných funkcí. Vzdělávací nabídka manipulační činnosti a jednoduché úkony s předměty (hudebními nástroji); hudební a hudebně pohybové hry a činnosti. Očekávané výstupy dítě koordinuje lokomoci a další polohy a pohyby těla, sladí pohyb s rytmem a hudbou; ovládá koordinaci ruky a oka a ovládá jemnou motoriku (hra na jednoduchý hudební nástroj); vnímá a rozlišuje pomocí všech smyslů, sluchově rozlišuje zvuky a tóny. Rizika nedostatečně připravené prostředí, nedostatečné vyuţívání vybavení a dalších moţností. 2. Dítě a jeho psychika Cílem této oblasti je podpora duševní pohody rozvoj intelektu, řeči a jazyka, osvojování a rozvoj vzdělávacích dovedností Jazyk a řeč Dílčí cíle rozvoj řečových schopností a jazykových dovedností receptivních (vnímání, naslouchání, porozumění) i produktivních (výslovnosti, vytváření pojmů, mluvního projevu, vyjadřování), rozvoj zájmu o psanou podobu jazyka i další formy sdělení verbální i neverbální (hudební). Vzdělávací nabídka sluchové a rytmické hry, vokální činnosti, přednes, zpěv. 6 Následující informace jsou převzaty z: Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání. Praha: Výzkumný ústav pedagogický v Praze, 2004, s

24 Očekávané výstupy dítě se naučí zpaměti krátké texty (písničky); sluchově rozliší začáteční a koncové slabiky a hlásky ve slově; soustředěně poslouchá hudbu. Rizika časově a obsahově nepřiměřené vyuţívání audiovizuální techniky (poslech písní, audio nahrávek) Poznávací schopnosti a funkce, představivost a fantazie, myšlenkové operace Dílčí cíle rozvoj tvořivosti (tvořivého myšlení, řešení problémů, tvořivého vyjadřování). Vzdělávací nabídka motivovaná manipulace s předměty (hudebními nástroji), zkoumání jejich vlastností; hry nejrůznějšího zaměření podporující tvořivost, představivost, fantazii (hudební hra Muzikant). Očekávané výstupy Dítě vyjadřuje svou představivost a fantazii v tvořivých činnostech (hudebních) i ve slovních výpovědích k nim. Rizika omezený prostor pro vyjádření a uplatnění představivosti. Sebepojetí, city, vůle Dílčí cíle rozvoj poznatků, schopností a dovedností umoţňujících pocity, získané dojmy a proţitky vyjádřit. Vzdělávací nabídka estetické a tvůrčí aktivity (hudební); činnosti hudebního zaměření vyţadující samostatné vystupování Očekávané výstupy dítě zachytí a vyjádří své proţitky pomocí hudby, nebo hudebně pohybovou improvizací. Rizika málo podnětů a aktivit podporujících estetické vnímání, cítění a proţívání. 3. Dítě a ten druhý Cílem této oblasti je podpora utváření vztahů dítěte k jiným lidem a posilování a kultivování vzájemné komunikace. Dílčí cíle rozvoj kooperativních dovedností. Vzdělávací nabídka kooperativní (hudební, instrumentální, hudebně pohybové) činnosti ve dvojicích, ve skupinkách. Očekávané výstupy dítě respektuje potřeby jiného dítěte, dělí se s ním o pomůcky (hudební nástroje), vnímá, co si druhý přeje či potřebuje. Rizika soustředění pozornosti pouze na verbální formy komunikace; prostředí, které málo nabízí moţnosti ke spolupráci s druhým. 21

25 4. Dítě a společnost V této oblasti se pedagog zaměřuje na uvedení dítěte do společenství druhých lidí, do světa kultury a umění, do světa materiálních a duchovních hodnot. Dílčí cíle seznamování se světem kultury, umění; vytvoření základních aktivních postojů ke světu, k ţivotu, pozitivních vztahů ke kultuře a umění. Vzdělávací nabídka různorodé společné hry a skupinové aktivity (hudební) umoţňující dětem podílet se na jejich průběhu i výsledcích; tvůrčí činnosti hudební, hudebně pohybové, podněcující tvořivost a nápaditost dítěte, estetické vnímání i vyjadřování a tříbení vkusu; setkávání se s hudebním uměním i mimo mateřskou školu; receptivní hudební činnosti (poslech skladeb a písní). Očekávané výstupy dítě se vyjadřuje prostřednictvím hudebních a hudebně pohybových činností; zvládá základní hudební dovednosti vokální i instrumentální (zazpívat píseň, zacházet s jednoduchými hudebními nástroji, sledovat a rozlišovat rytmus); vnímá umělecké i kulturní podněty; se zájmem sleduje hudební představení a řekne, co jej zaujalo. Rizika nedostatek estetických podnětů a příleţitostí k jejich kultivovanému proţívání a vyjádření; nedostatek příleţitostí k rozvoji uměleckých dovedností dítěte a k vyjádření jeho estetického vztahu k umění. 5. Dítě a svět Tato oblast se zaměřuje na vytvoření povědomí o okolním světě, jeho dění a vlivu člověka na ţivotní prostředí. Dílčí cíle poznávání jiných kultur pomocí hudebních nástrojů; vytváření elementárního povědomí o širším kulturním prostředí. Vzdělávací nabídka objevování a praktické pouţití nástrojů typických pro jiné kultury. Očekávané výstupy dítě má povědomí o širším společenském kulturním prostředí; vnímá, ţe svět má svůj řád, je rozmanitý, pozoruhodný, nekonečně pestrý a různorodý; má elementární povědomí o existenci různých národů, kultur, různých zemí. Rizika nedostatek příleţitostí vidět a vnímat svět v jeho pestrosti a změně; nedostatečné a nepřiměřené informace na otázky dětí. 22

26 8 Praktická část V praktické části své bakalářské práce se budu zabývat zpracováním a vyhodnocením dotazníků. Dotazník jsem vytvořila sama a konzultovala ho s vedoucím mé práce. Cílem dotazníku bylo zjištění moţností výuky hry na zobcovou flétnu v mateřských školách, co rodiče vede k tomu přihlásit dítě na tento krouţek, zda jsou učitelky k tomuto vyučování kvalifikované, jestli mají rodiče přehled a dostatek informací o výuce a zda jsou s výukou spokojeni. Dotazník byl anonymní, uváděly se pouze identifikační údaje MŠ, název třídy a počet dětí ve třídě, popřípadě zaměření třídy. Dotazník jsem rozdala rodičům dětí ve 4 mateřských školách v Brně, kde jsem byla na praxi. Další dotazníky mi pomohly rozmístit mé laskavé spoluţačky na svých praxích, nebo pracovištích. Dotazník se tak v počtu 200 kusů rozdal do čtyř brněnských a 6 mimobrněnských mateřských škol. Pro vyhodnocení se mi zpět vrátilo 132 dotazníků. Celý dotazník je připojen v příloze na konci práce Vyhodnocení dotazníků Otázka 1. Má vaše dítě moţnost navštěvovat v MŠ krouţek zobcové flétny a jak často? Na tuto otázku jsem předpokládala vţdy kladnou odpověď. Dotazníky jsem dávala do mateřských škol, kde byla výuka zobcové flétny dostupná. Zajímala mě však otázka časového intervalu, jak časté jsou hodiny zobcové flétny. Odpovědi jsou čitelné z následujícího grafu: Má vaše dítě možnost navštěvovat v MŠ kroužek zobcové flétny? Jak často? 19% 23% 6% 52% ano, každý týden ano, jedenkrát za měsíc ano, jiný časový interval ne 23

27 Otázka 2. Proč Vaše dítě navštěvuje krouţek zobcové flétny? U této otázky jsem chtěla zjistit důvody pro začátky s hudbou předškolních dětí. Jak je dítě k hudbě a ke hře na zobcovou flétnu přivedeno? Předpokládala jsem většinu odpovědí ze zdravotních důvodů, jelikoţ jak jsem se mohla přesvědčit na praxích, bývá většinou hra na zobcovou flétnu mateřskou školou prezentována a nabízena právě jako zdravotní pomůcka. Odpovědi rodičů jsou zpracované v grafu: Proč Vaše dítě navštěvuje kroužek zobcové flétny? 55% 21% 21% 3% chtělo samo naše přání na doporučení učitelky, která zobcovou flétnu učí Otázka 3. Hraje Vaše dítě na flétnu rádo? Co ho na hře nejvíc baví? Tato otázka byla otevřená. Na první část otázky rodiče odpovídali převáţně, ţe ano, hra na flétnu naše dítě baví. Pouze ve 2 případech byla odpověď, ţe dítě hra nebaví a rodiče chtějí docházku ukončit. Odpovědi na druhou část otázky byly jiţ více rozmanité. 50 rodičů odpovědělo, ţe děti baví zahrát si známé jednoduché písničky, 22 rodičů si myslí, ţe jejich dítě baví společná činnost, kdy mají moţnost společné práce, 20 rodičů odpovědělo, ţe děti nejvíce baví hraní a zpívání písniček, 21 rodičů odpovědělo, ţe děti baví chodit do krouţku s kamarády, 19 rodičů na tuto otázku vůbec neodpovědělo. Ráda bych uvedla jednu odpověď rodičů holčičky z MŠ Police u Valašského Meziříčí: Terezka chodí na flétničku moc ráda, Její první motivací byl koncertík paní učitelky, která dětem na flétničku zahrála a pozvala je do krouţku Veselá píšťalka. Terezka chtěla ihned na flétničku začít hrát a s radostí navštěvuje Veselou píšťalku. Nadšení ji doposud neopustilo a po půlroce uţ umí zahrát písničku Běţela ovečka a nejvíc ji baví, kdyţ manţel vezme kytaru, já sednu za klavír a společně si tuto písničku doma zahrajeme. 24

28 Otázka 4. Cvičíte s dítětem i doma na zobcovou flétnu? Touto otázkou jsem chtěla zjistit, do jaké míry jsou do hry na zobcovou flétnu a celkově do hudebního projevu dítěte zainteresovaní rodiče dětí. Zda se hře věnují společně s dítětem, či nikoliv. Také jsem chtěla zjistit, jak často se hře a přípravě doma věnují. Odpovědi jsou zaznamenány v následujícím grafu: Cvičíte s dítětem i doma na zobcovou flétnu? 10% 14% 76% ano, každý den ano, občas ne Otázka 5. Z jakého notového materiálu Vaše dítě hraje? Otázka notového materiálu byla koncipována tak, abych se dozvěděla, jaký notový materiál je pouţíván při výuce předškolních dětí v MŠ. Zda se pouţívá stejných osvědčených materiálů, či si učitelky samy vytváří metodický plán pro výuku. Cílem bylo také zjištění, zda rodiče mají přehled o notovém výběru. Výběr moţností byl: a) Iveta Hlavatá- Hrátky s flétnou, písničkami a pastelkami b) Ladislav Daniel Škola hry na sopránovou zobcovou flétnu c) Jan Kvapil Flautoškola d) Aleš Sedlmeier S flétnou a zvířátky do hudební pohádky e) jiné Ve dvou případech rodiče označili moţnost za e) jiné a uvedli učebnici Václava Ţilky- Veselé pískání pro zdravé dýchání. 25

29 Odpovědi jsou zaznačeny v následujícím grafu: Z jakého notového materiálu vaše dítě hraje? 27% 7% 7% 59% Iveta Hlavatá Ladislav Daniel Jaroslav Kvapil Aleš Sedlmeier jiné Otázka 6. Zajímali jste se o to, zda učitelka, která učí Vaše dítě hře na zobcovou flétnu, má pro tento krouţek kvalifikaci? Na odpovědi na tuto otázku jsem byla obzvlášť zvědavá. Jak jsem mohla pozorovat na praxích v rámci studia, většina učitelek učí děti hře na zobcovou flétnu bez jakékoliv praxe a dá se říci, ţe učitel je často o lekci napřed neţ ţák. V takových případech dochází k chybnému učení základních návyků jak dechových, tak technických. Chtěla jsem zjistit, zda rodiče mají zájem zjišťovat si kvalifikaci učitelek pro hru na zobcovou flétnu. Zajímali jste se o to, zda učitelka, která učí Vaše dítě hře na zobcovou flétnu má pro tento kroužek kvalifikaci? 84% 16% ano ne Z grafu je patrné, ţe rodiče nejeví zájem o to, zda učitelka, která učí jejich dítě na hudební nástroj má pro tento typ výuky kvalifikaci. 26

30 Otázka 7. Vyţaduje učitelka spolupráci s Vámi rodiči? V této otázce jsem chtěla zjistit, zda jsou rodiče zapojováni do výuky hry na zobcovou flétnu, nebo zda je tento krouţek pouze v reţii učitelky. Odpovědi jsou zpracované v grafu: Vyžaduje učitelka spolupráci s Vámi rodiči? ano 32% 47% ne 21% nevyžaduje, ale pokud se chci informovat, není problém Otázka 8. Cítíte se dostatečně informováni o postupech, metodách a průběhu výuky? Cítíte se dostatečně informovaní o postupech, metodách a průběhu výuky? 3% 30% 67% ano částečně ne Z grafu je zřejmé, ţe většina rodičů se cítí být dostatečně informovaná o výuce hry na zobcovou flétnu. Otázka 9. Jaká je forma výuky zobcové flétny ve Vaší MŠ? U této otázky jsem byla zvědavá, zda se najde nějaká mateřská škola, která by provozovala výuku hry na zobcovou flétnu individuálně. Zatím jsem se setkávala vţdy pouze se skupinovou výukou. To, ţe je tomu tak, je zřejmé z následujícího grafu, kde všichni rodiče odpověděli shodně, ţe výuka v jejich mateřské škole probíhá formou hry 27

31 ve skupině. To samozřejmě znemoţňuje individuální přístup k dětem, jejich potřebám a k pracovnímu tempu. Jaká je forma výuky zobcové flétny? 100% skupinová individuální Otázka 10. Myslíte, ţe hra na zobcovou flétnu přispívá k lepšímu a zdravějšímu dýchání dětí? Proč? V této otázkou jsem chtěla zjistit, jaké mají rodiče dětí povědomí o projektech, kde se spojuje správné dýchání právě se zobcovou flétnou. Zda souhlasí s těmito metodami a popřípadě proč? I kdyţ se jednalo o otevřenou otázku a odpovídajících bylo velké mnoţství, odpovědi byly podobné. Samozřejmě není moţné získat v takovém počtu shodné odpovědi, ale podstata odpovědí byla obdobná, někdy aţ skoro stejná. Odpovědi jsem seřadila do skupin dle shodnosti podstaty odpovědi. 130 rodičů odpovědělo, ţe hra na zobcovou flétnu určitě zlepšuje a přispívá k zdravějšímu dýchání, 70 z nich ještě dodalo, ţe také právě kvůli zdravému dýchání přihlásili své dítě na zobcovou flétnu. Ve dvou případech rodiče uvádí, ţe si nejsou jisti, zda právě zobcová flétna přispívá k lepšímu dýchání tak fatálním způsobem, jak je to prezentováno. Tuto moţnost ovšem nevylučují. Druhá část otázky byla zodpovězena pouze 50 rodiči. Z toho 30 rodičů odpovědělo, ţe dítě u hraní správně zapojuje dýchací svaly a musí kontrolovat výdech, tím si lépe uvědomuje celý proces dýchání, a to je proto lepší a zdravější. 12 rodičů odpovědělo, ţe dítě musí velmi dlouho vydrţet vydechovat do flétny a tím se jeho dech prodluţuje, takţe je ve finále lepší a zdravější. 6 rodičů uvedlo, ţe dítě ve výuce pravidelně (jednou za týden, měsíc) pouţívá a provádí správná dechová cvičení, a tím se dech stává hlubším a odolnějším. Ve dvou odpovědích bylo uvedeno nevím. Celkový názor na tuto problematiku můţeme vyhodnotit jako souhlasný. Většina rodičů si myslí, ţe hra na zobcovou flétnu pomáhá jejich dítěti k lepšímu a zdravějšímu dýchání hlavně 28

32 díky správnému zapojení dýchacích svalů a kontrolovatelnému nádechu a výdechu. Tuto činnost rodiče u svých dětí také proto velmi podporují. Otázka 11. Co myslíte, ţe by se dítě mělo během roku výuky naučit? U této otázky jsem chtěla zjistit představy rodičů o výuce, jaké mají povědomí o tom, co dítě za jeden rok zvládne, jestli je to dle jejich představ. Při této otázce rodiče v mnoha případech označovali kombinaci odpovědí a) správné drţení flétny a dýchání a c) jednoduché písničky. Tuto odpověď jsem se rozhodla zohlednit a zařadit ji do grafu: Co myslíte, že by se dítě mělo během roku výuky naučit? správné držení flétny a 31% 4% 17% 9% dýchání 1-5 tónů jednoduché písničky 39% správné držení flétny a dýchání a jednoduché písničky nevím Otázka 12. Splňuje výuka zobcové flétny v mateřské škole očekávání a představy Vašeho dítěte i Vás? Touto poslední otázkou jsem chtěla zjistit, zda očekávání, potřeby, plány a přání, které rodiče i děti vkládali do výuky zobcové flétny v mateřské škole, byly naplněny, či nikoliv. Odpovědi jsou zaznačeny v následujícím grafu: Splňuje výuka zobcové flétny v mateřské škole očekávání a představy Vašeho dítěte i Vas? 38% 62% ano částečně ne 29

33 Z grafu můţeme zjistit, ţe rodiče i děti jsou většinou s výukou zobcové flétny spokojeni. Po vyhodnocení dotazníků jsem dospěla k výsledku, ţe děti v mateřských školách mají moţnost výuky hry na zobcovou flétnu většinou kaţdý týden. Takováto pravidelnost je pro hru na hudební nástroj určitě velmi podstatná, zejména pro rychlejší posun v ovládání nástroje. Většina rodičů (55%) uvedla, ţe jejich dítě navštěvuje krouţek zobcové flétny ze zdravotních důvodů, ať uţ v rámci rehabilitaci, či prevence. Toto zjištění pro mě nebylo překvapením. Mateřské školy tento krouţek nabízí rodičům většinou právě s tímto záměrem. Nasvědčují tomu i názvy krouţků hry na zobcovou flétnu (Zdravá píšťalka, Zdravé pískaní, Veselé pískání pro zdraví). To, ţe rodiče s dětmi doma na nástroj cvičí a věnují hudbě společný čas, pro mě bylo milým překvapením. Notový materiál je v oslovených mateřských školách pouţíván ve většině případů totoţný: Iveta Hlavatá, hrátky s flétnou, písničkami a pastelkami. Tento výukový materiál je vyuţíván hlavně pro svou velkou názornost a interaktivní zapojení dětí do této učebnice (vykreslování, dopisování), a také díky velkému mnoţství lidových, pro děti známých písní. Co pro mě po vyhodnocení dotazníků bylo velkým zklamáním, byla otázka ohledně kvalifikace učitelů, kteří hru na zobcovou flétnu učí. Z mé vlastní praxe hodnotím výkony a výstupy učitelů při této výuce jako nedostačující. Do naší základní umělecké školy dochází ţáci z mateřských škol velmi často s naučenými chybnými postupy a základními nedostatky při hře. Je to samozřejmě zapříčiněno i tím, ţe je ve všech případech výuka skupinová a učitelé nemají dostatek prostoru pro jakýkoliv individuální přístup. Druhá strana mince je ovšem i v přístupu a kvalitě výuky hry na zobcovou flétnu v mateřských školách, coţ je podpořeno i nedostatkem spolupráce mezi učitelkou a rodiči dětí. Je opravdu škoda, ţe rodiče dětí nemají zájem o informace ke kvalifikaci učitelů a nevyţaduje se vzájemná spolupráce, kdyţ se právě v tomto věku pokládají základy hry, které jsou do budoucna odrazovým můstkem hry na jiné nástroje. Při dotazu, co by se dítě mělo naučit během roku výuky, rodiče preferují jednoduché písničky společně se správným drţením flétny a dýcháním a tato vize se zřejmě naplňuje, protoţe podle výsledku poslední otázky je u většiny rodičů (62%) plně splněno očekávání výuky hry na zobcovou flétnu v mateřské škole 30

34 9 Metodika výuky zobcové flétny v mateřské škole Celý nápad s vytvořením metodického materiálu pro mateřské školy vznikl tak, ţe jsem po prostudování většiny dostupných výukových učebnic pro předškoláky nenašla ţádnou, která by vyhovovala pracovnímu tempu předškoláků a reagovala na individuální potřeby hudebního, motorického i tělesného vývoje. Jak jsem se zmínila u výukových učebnic v kapitole č. 4, kaţdá má svůj vlastní výukový cíl a tempo, které není ale příliš vhodné pro skupinovou výuku, která je v mateřských školách běţná. Rozhodla jsem se tedy vytvořit vlastní výukový plán a program, který bude zaměřen na celkový hudební rozvoj dítěte. Budu zohledňovat i to, ţe výuka zobcové flétny v mateřské škole trvá maximálně 30 minut, aby děti udrţely pozornost a dokázaly se soustředit. Tomuto faktu budou přizpůsobeny i vyučovací lekce. Metodický plán bude zaměřen na prvních 5 tónů levé ruky (g1 d2). Bude návodem na seznámení se zobcovou flétnou, osvojení si základů hudební teorie, správné techniky hry a hru jednoduchých lidových písní. LEKCE 1. Nový kamarád- zobcová flétna. Jak vypadá, jak se na ni hraje a jak se o ni staráme? Flétnička je dechový hudební nástroj, který se skládá ze tří dílů. Podobá se lidskému tělu. Nahoře má hlavičku, pod hlavičkou tělo a dole má noţku. 31

35 Zkusíme si flétničku rozloţit a všechny části pojmenovat společně s touto básničkou. Flétnička Na flétničku se učím hrát, je to můj nový kamarád. Teď se předveď, zdalipak víš, z čeho je ta flétnička? To já všechno umím hravě: hlava, tělo, noţička. Po kaţdém hraní bude flétnička potřebovat naši pomoc. Protoţe bude plná slin, musíme ji po kaţdém hraní pečlivě vytřít vytěráčkem, nebo hadříkem a nechat ji vyschnout. Pokud chceme na flétničku hrát, chytíme ji do rukou a prstíčky poloţíme na dírky. Ale pozor, kaţdý prstík hlídá vţdycky jenom svou dírku. Pravá ruka drţí flétničku dole a levá nahoře. (Dětem, které ještě nerozeznají levou a pravou můţeme na zápěstí navázat barevnou stuţku a při označování rukou pouţívat barvy stuţek). Zpočátku, pro lepší koordinaci prstů levé ruky a příjemnější drţení, učíme děti drţení flétny pravou rukou v pěst dole za noţku. Postupem času a přidáváním hmatů pravé ruky postupně pravou ruku přesunujeme na střední díl (tělo) flétny. Drţení při hře hmatů levé ruky Drţení flétny při hře hmatů obou rukou 32

36 Při seznamování s flétnou se můţeme naučit následující básničku: Zobcová flétna Flétnička je samá dírka, co dírka, to domeček, v kaţdém bydlí, pěkně zpívá, holčička či chlapeček. LEKCE 2. Dýchání Zobcová flétna je dechový nástroj, víte, co to znamená? Čím na flétničku hrajeme? Ano, pusou. Ale samotná pusa nám na zahrání tónů a písniček nestačí. Musíme pouţít ještě něco, aby nám flétnička pěkně hrála. Ano, musíme do ní fouknout. Při foukání taky dýcháme, proto je flétnička dechový nástroj. Ale takové správné dýchání není jen tak. Do flétničky nesmíme ani křičet, ani foukat málo, aby vůbec flétnička hrála. Naučit se správně dýchat je pro flétničku velmi důleţité. Zkusíme si teď několik dechových cvičení, které nám pomůţou k tomu, aby nás flétnička odměnila krásným tónem. 1. cvik Nafukování balónku Leh na zádech, nohy pokrčené, jedna ruka v týl, druhá ruka na bříšku. Nádech pusou do břicha tak, aby se ruka na bříšku zvedala. Dlouhý, nepřerušovaný výdech na ssssss, nebo ššššššš, kdy bříško opět klesá k podloţce. 2. cvik Jízda na kole Leh na zádech, nohy pokrčené, ruce v týl. Nádech pusou do bříška- bříško se zvedá, dlouhý výdech na ssssss, nebo ššššššš, nohy se zvedají a s propínáním kolen jedeme na kole. 33

37 3. cvik Veselý brouček Sed na podloţce, nohy mírně pokrčené. Nádech ústy do bříška. Dlouhý výdech ústy, leh na záda a třepání rukama i nohama. 4. cvik Dýchání na sklíčko Sed na podloţce v tureckém sedu. Jedna ruka na bříško, druhá je před ústy. Nádech pusou do bříška ruka s bříškem se zvedají, dlouhý, ale přerušovaný výdech na ruku společně se slabikou hú. Ruka i s bříškem klesají. 5. cvik Odpočinek- relaxace Leh na zádech, nohy nataţené, ruce podél těla, dlaně otočené vzhůru, zavřené oči. Dlouhý nádech pusou do bříška a dlouhý výdech pusou. Dechová cvičení můţeme opakovat a zařazovat vţdy na začátky lekcí. Po čase je moţno provádět cviky přímo s flétnou, kdy neprovádíme výdech na ssss a ššššš, ale přímo vydechujeme do zobcové flétny. LEKCE 3. Nasazení tónů Děti, teď uţ víme jak do flétničky dýchat, a flétnička se nám za to odměňuje pěkným zvukem. Zatím ale slyším, ţe flétnička hraje jenom nějaké zvuky. K tomu, abychom 34

38 mohli hrát tóny a písničky, potřebujeme, aby flétnička promluvila. Jak bychom to udělali? Co potřebujeme my lidé k vyslovování? Je to jazyk. Kdyţ se tak dívám na flétničku, tak ţádný jazyk nevidím. Jak to tedy uděláme? Zkusíme ji vypůjčit ten svůj? Tak pojďme na to a uvidíme, jak to dopadne. Stejně jako při mluvení se nám jazýček ohýbá, tře o zoubky a tím vytváří písmenka a slova, tak při hře na flétničku je potřeba pro hru tónů a písniček pomoc jazýčku. Zkusíme to společně. Přiloţíme flétničku na spodní ret, špičku jazýčku opřeme o hranu flétničky. Nadechneme se pusou a společně s výdechem se špička jazýčku odrazí od flétničky společně se slabikou dú. A to je flétnová řeč. Pojďme zkusit pět takových dú za sebou. Výborně. Jazýček na slabiku dú procvičíme v následující říkance: Dudek Du du du du dudku, kde máš svoji budku? Dudek dudá du du du, já uţ tady nebudu. Tuto básničku se nejprve naučíme, potom můţeme deklamovat na slabiku dú pouze na hlavici flétny, později na flétnu celou. LEKCE 4. Notová osnova, houslový klíč, noty Děti, uţ jsme se naučili, jak flétnička vypadá, jak se o ni máme starat, jak do ní správně dýchat, jak ji máme drţet. Naučili jsme se také kouzelnou řeč flétničky pomocí jazýčku. Nastala ta pravá chvíle seznámit se s hudebními kamarády. Víte, kdo jsou hudební kamarádi? Jsou to notičky, díky kterým hrajeme pěkné písničky. Kde ty kamarády najdeme? Notičky stejně jako my bydlí ve svém domečku. Jejich domeček má 5 pater a 4 mezipatra a v kaţdém patře i mezipatře bydlí jeden hudební kamarád. Hudebnímu domečku se říká notová osnova. 35

39 Notová osnova Kdo to poví pavoučkovi, co chytáme do osnovy? natáhneme linek pět, písnička tu bude hned. O hudebním domečku uţ víme, ale jak se k těm našim kamarádům dostaneme, abychom si společně s nimi zahráli nějakou písničku? Kdyţ potřebujeme jít domů, pouţíváme klíč. I k hudebnímu domečku patří klíč. Je však speciální a vypadá takto: Houslový klíč Jste zvědaví, kam vás zveme? Jen počkejte chviličku. Tímhle klíčem odemkneme, kaţdou hezkou písničku. 36

40 Uţ jsme našli domeček, máme i klíč. Tak teď nám nezbývá nic jiného, neţ se seznámit s těmi našimi kamarády- notami. Nota je hudební značka, která bydlí v hudebním domečku. Díky této hudební značce, můţeme zahrát různé písničky. A protoţe ne všichni jsme stejní, kaţdý vypadáme trošku jinak, tak i notičky jsou trošku jiné. Pojďme se s nimi skamarádit! Noty se skládají z hlavičky a noţičky a mají, stejně jako my, hlavičku kulatou a noţičku rovnou. Nota nejdelší celá Nota celá nemá na hlavičce ţádné vlásky a nemá noţičku. Nemůţe běhat tak rychle jako ostatní noty, a proto ji hrajeme jako nejdelší notu. Nota celá vypadá takto: Notu celou hrajeme na 4 doby (4 tlesknutí) 37

41 Nota dlouhá půlová Nota půlová také nemá na hlavičce ţádné vlásky, ale má noţičku, a proto můţe běţet rychleji, neţ nota celá. Vypadá takto: Notu půlovou hrajeme na 2 doby (2 tlesknutí) Nota krátká- čtvrťová Nota čtvrťová má na hlavičce krásné černé vlásky a má noţičku. Dokáţe běţet rychle, aţ jí vlásky vlají. Hrajeme ji krátce a vypadá takto: Notu čtvrťovou hrajeme na 1 dobu (1 tlesknutí) Noty Notám diví se náš klouček, kaţdá nota jako brouček, leze níţ a zase výš, do ruky ji nechytíš. Jedna tam a druhá tady, všechny noty dohromady, dají pěknou písničku. Zazpívej ji, Honzíčku! LEKCE 5. Kamarád Honzík (tón h1) Seznámíme s prvním hudebním kamarádem Honzíkem. Je veselý čipera a bydlí v hudebním domečku ve třetím patře. Honzíka na flétničku zahrajeme tak, ţe levou 38

42 rukou zakryjeme spodní dírku palcem a prvním prstíčkem ukazováčkem zakryjeme první dírku. Na prstíky netlačíme, jenom je necháme volně poloţené na dírkách. Nadechneme se pusou, flétničku poloţíme na spodní ret a pomalu a jemně do flétničky vydechneme. Správně. Na něco jsme ale zapomněli. Co potřebujeme k vyslovení Honzíkova jména? Ano, jazýček. Ten potřebujeme k vyslovování všech not. Pojďme to zkusit ještě jednou a teď uţ i s jazýčkem. Flétničku poloţíme na spodní ret, jazýček opřeme o flétničku. Zkontrolujeme, zda jsou prstíky na správných dírkách. Nadechneme se pusou a společně s odrazem jazýčku jemně do flétničky vydechneme. A hele! Honzík je tady! :-) Zkusme si Honzíkem zahrát naši říkanku o kamarádech. Na kaţdou slabiku vyslovíme na tónu h1 dú : Kamarád, kamarád, to je ten, koho mám rád. Pomůţu mu, poradím, po vláskách ho pohladím. My všichni jsme kamarádi a Honzíka máme rádi. Další říkanka o Honzíkovi bude uţ i písničkou. Sledujeme noty a nezapomeneme na kaţdou notu procvičit jazýček na slabiku dú. Uţ u- mí - me pr vní no tu, jme nu - je se Hon zí - ček. za hra je me zaz pí - vá - me je to mi - lý ho ší - ček. 39

43 LEKCE 6. Kamarádka Anička (tón a1) Děti, pamatujete si, jak se jmenuje náš první hudební kamarád a kde v našem domečku bydlí? Dnes se seznámíme s jeho sousedkou Aničkou. Anička je veselá holčička, která bydlí v hudebním domečku v patře hned pod Honzíkem. Bydlí tedy ve druhém mezipatře. Aničku na flétničku zahrajeme tak, ţe k Honzíkovi, kterého uţ známe, přidáme jeden prstík prostředníček. Zakryjeme tedy levý paleček a ukazováček a dírku hned pod ukazováčkem přikryjeme prostředníčkem. Na prstíky opět netlačíme. Flétničku poloţíme na spodní ret, nezapomeneme na jazýček, nadechneme se pusou a jemně a pomalu do flétničky vydechneme, společně s odrazem jazýčku. A hele! Anička uţ se nám ozývá! :-) Ve které písničce se zpívá o Aničce? Kde Anička trhá jablíčka? Ano v písničce Pod naším okýnkem. Pojďme si zkusit tuto písničku společně zazpívat. Rytmus písničky můţeme deklamovat na tónu a1. Tleskat, pleskat. 40

44 Představte si děti, ţe tatínkové od Honzíka i Aničky jsou také kamarádi a rádi společně chodí do lesa na houby. Anička s Honzíkem si o tom rádi zpívají. Náš tá - ta šel na hou - by je - stli on tam za - blou - dí. Ne - za - blou dí těš - te se on vám hou - by při ne - se. Honzík s Aničkou se rychle skamarádili a uţ jdou společně na procházku. Uţ je vidím, jak se k nám blíţí. Pojďme je přivítat: Hou, Hou, hou, hou, Hon - zík Ani- čka k nám jdou Ale co to vidím děti? Honzík s Aničkou se potkali na hřišti a začali si hrát na honěnou! Rychle rychle, pojďme se za nimi podívat! Teda, to je honička! Právě chytá Honzík, ale uţ předává babu Aničce a chytá zase ona. No teda, to je mela! Pojďme si to zkusit zahrát na flétničku. První se rozběhne Honzík a dává babu Aničce. Ta mu to zase oplácí a honička se zrychluje. Hon-zík ho-ní teď A-ni-čku, Hon-zík za ní bě ţí Hon-zík za- se do-stal ba-bu, ni-ko-ho ne - chy - tí. LEKCE 7. Seznámení s kamarádem Gustíkem (tón g1) Další náš kamarád bude zase kluk. Je to uţ starší školák, který má rád fotbal a všechny hry s míčem. Má takové neobvyklé jméno a bydlí v našem hudebním domečku ve druhém patře. Těsně pod Aničkou. Všichni tři kamarádi se rádi navštěvují. Gustíka si na flétničku zahrajeme přidáním prsteníčku levé ruky k Aničce. Zakryté tedy máme dírky palečkem, ukazováčkem, prostředníčkem a taky prsteníčkem. Všechny prsty levé ruky zakrývají dírky. Malíček, který nemá na starosti ţádnou dírku, kontroluje všechny prstíky, jestli dírky správně zakrývají, aby ani kousek nevykukoval. 41

45 A teď uděláme všechno tak, jak uţ to známe. Poloţíme flétničku a spodní ret, nadechneme se pusou a jemně a plynule vydechneme do flétničky. Samozřejmě s pomocí a vyslovováním jazyka. A hele! Gustík je tu! Gu stík ne-se mou - ku v ze-le-ném klo bou- ku. Na tónu g1 můţeme deklamovat různé říkanky a písničky. Důleţitý je pomalý a jemný výdech do flétny. LEKCE 8. S kamarády na hřišti (procvičování tónů h1- g1) Děti, stejně jako my si rádi hrajeme, tak i naši hudební kamarádi jsou rádi spolu a hrají si. Právě teď vidím, ţe Honzík s Aničkou berou míč a švihadla a jdou spolu na hřiště. Po cestě se staví ještě pro Gustíka. Tak co děti, nepůjdeme se za nimi podívat? Při-dej Bo-ţe ví-ce vě-tru šňů-ru má-me ti-síc me-trů na té šňů-ře ve-le-dra-ka ať nám le-tí pod o-bla.ka. Pe-kař pe-če hou sky, u-ţdi-bu-je kou-sky pe-kař-ka mu po-má-há, u-ţdi-bu-jí o-ba dva. Á bé cé dé ko-čka pře-de, ko-cour mo-tá, pes po-čí-tá, ko-lik ni- tí do de- sí- ti na-po čí- tá. 42

46 LEKCE 9. Seznámení s kamarádkou Cecilkou (tón c2) Do našeho hudebního domečku se přistěhovala nová holčička. Je to veselá kopa a má ráda legraci. Taky se pořád směje a jmenuje se Cecilka. V hudebním domečku bydlí nad Honzíkem. Tedy ve třetím mezipatře. Honzík, Anička i Gustík ji hned vzali mezi sebe a začali s ní kamarádit. Moc se jim všem líbí její jméno a to, jak je pořád veselá. Cecilka je moc ráda, ţe našla tak brzy nové kamarády. Tak co děti, pustíme je společně si hrát? Ano? Ale my přece ještě nevíme, jak se Cecilka hraje na naší flétničce. Tak si to pojďme rychle říct. Cecilku zahrajeme tak, ţe zakryjeme dírku, která náleţí levému palci a ještě dírku, kterou hlídá levý prostředníček. A teď uţ to všechno přece známe. Flétničku poloţíme na spodní ret, nadechneme se pusou a jemně do flétničky vydechneme. Snaţíme se, aby tón byl plynulý. A nezapomeňme na jazýček. Ano, já uţ ji slyším. Cecilka je tady! Cecilka si nejprve hrála s Aničkou. Házely si spolu s míčem a pěkně si u toho povídaly. Protoţe je venku krásně, tak se všichni naši kamarádi domluvili, ţe půjdou společně ven. Tak co děti, nepůjdeme za nimi? 43

47 Po všech hrách a radovánkách venku uţ je čas jít domů. Kamarádi si ještě společně zazpívají písničku Běţela ovečka. Děti, znáte ji? Zkusíme si ji také zazpívat? Kdyţ ji umíme zpívat, můţeme ji také s kamarády zahrát. Jste pro? Nezapomínejte na správný postoj, uvolněné ruce a na kaţdou notu vyslovit jazýčkem dú. LEKCE 10. Seznámení s kamarádem Davídkem (tón d2) A kdopak je ten neznámý kluk, co bydlí v domečku ve čtvrtém patře? Toho ještě neznáme. Je to uţ velký kluk, chodí uţ do školy. S našimi kamarády se také rychle seznámil a rádi spolu chodí na hřiště. Tak si řekneme, jak Davídka zahrajeme na flétničku, ať si společně můţou pěkně hrát. Davídek je kamarád, který se hraje pouze prostředníčkem levé ruky. Dávejte pozor, ať si prostředníček hlídá jen svou dírku, kterou má přikrývat. Ostatní prstíčky necháme volně nad zbylými dírečkami. Aby se nám to dařilo, zkusme prstíky podpořit krátkou říkankou: 44

48 Prstíčky, prstíčky, hlídejte své dírečky. Teď zkuste sami udělat všechno, co je potřeba pro krásný ozev noty Davídka. Flétničku poloţíme na spodní ret, nadechneme se pusou.... Co to slyším? Davídek uţ zní z flétničky! :-) Teď máme všechny kamarády pěkně pohromadě a zkusme si s nimi společně zadovádět a zahrát si. Nezapomínejme na všechno, co jsme se uţ naučili. Postoj u flétny, poloţení flétny na spodní ret, nádech pusou a plynulý výdech do flétničky společně s odrazem jazýčku. Tak pojďme za Honzíkem, Aničkou, Gustíkem, Cecilkou a Davídkem! Teď si můţeme společně s našimi kamarády zahrát známé písničky. Poznáte je všechny? 45