ONTO-THEOLOGIE: PROBLÉM A JEHO KRITIKA. Jednota filozofická, PhDr. Monika Recinová(KFI FF UP)

Transkript

1 ONTO-THEOLOGIE: PROBLÉM A JEHO KRITIKA Jednota filozofická, PhDr. Monika Recinová(KFI FF UP) I.

2 Pojem onto-theologie u Immanuela Kanta ( ) Onto-theologieje formou transcendentální theologie, která dospívá k existenci prabytosti jako první příčiny světa a priori (na základě pouhých pojmů). (KČRB 659/A631 B 660/A 632, Praha 2001, str ) II.

3 Pojem onto-theologie u Martina Heideggera ( ) Heideggerovy základní texty ke kritice onto-theologie: Úvod k přednášce Co je metafyzika? (1949). O humanismu (1949). Totožnost a diference (Identität und Differenz): kapitola Onto-theologická konstituce metafyziky (1957). III.

4 Onto-theologický základ metafyziky podle Heideggera: Metafyzika si představuje jsoucnost jsoucího dvojím způsobem: jednak jako celek jsoucího jako takového ve smyslu jeho nejobecnějších rysů; zároveň ale také jako celek jsoucího jako takového ve smyslu nejvyššího, a tudíž božského jsoucna Ve své bytnosti je metafyzika ontologií v užším smyslu a theologií Neskrytosti jsoucího jako takového se dostalo výslovného formulování v této dvojnosti v metafyzice Aristotelově (srv. Met. IV, VI, XI). (M. Heidegger, Úvod k přednášce Co je metafyzika?, Praha 1993, str. 29) IV.

5 Znaky onto-theologie: - pracuje s nějakým konceptem jsoucna; - jsoucno vypovídá ve stejném významu (univoce) o jsoucích věcech i o bohu; -boha chápe jako příčinu sebe sama (causa sui) (jeho bytnost nutně implikuje jeho existenci). Etymologie pojmu onto-theo-logie: -ὄν, οντος(on, gen. ONTOS) -jsoucno -θεός(theos) -bůh -λόγος(logos)-nauka. V.

6 Proč onto-theologie představuje problém? Onto-theologieje vedena snahou ovládnout realitu, včetně nejvyššího principu (Heidegger). Ontotheologickýpojem boha představuje pojmový idol (Marion). K bohu ve smyslu causa suise člověk nemůže modlit, ani mu obětovat. Před causa suinemůže člověk v bázni padnou na kolena, ani před tímto bohem nemůže hrát hudbu nebo tančit. (Heidegger, O humanismu). Existuje zásadní rozpor mezi onto-theologickýmpojmem boha a pojmem boha v řeckém mýtu. Existuje hluboký rozpor mezi onto-theologickýmpojmem boha a pojmem Boha biblických textů. Antropologickým korelátem onto-theologickéhopojmu boha je metafyzický subjekt. VI.

7 1. Problémonto-theologie v antickéfilosofii VII.

8 Jak onto-theologický pojem boha vešel do filosofie: Xenofanés z Kolofónu (asi570 asi 470 př. n. l.) A 1 (= Díogenés Laertios, Vitae philosophorum IX,19): Jako první prohlásil, že vše, co vzniká, také zaniká. A 28 (= [Aristotelés], De Melisso Xenophane Gorgia3,1): [Xenofanés] praví, že jestliže něco je, je nemožné, aby to vznikalo; a toto praví o bohu. VIII.

9 Ontologická odlišnost boha a světa u Xenofana B 23 (= Kléméns Alexandrijský, Stromata V,14,109,1): Jeden bůh, největší mezi bohy a lidmi, není smrtelným lidem podobný postavou ani myšlenkou. B 26(= A 31 = Simplikios, In Aristotelis Physicorum libri commentaria IX,22,22 23,20): Stále v tomtéž trvá, aniž se hýbe, ani (pro něho) není důstojné, aby přecházel jindy jinam. B 25(A 31 = Simplikios, In Aristotelis Physicorum libri commentaria IX,22,22 23,20): Nýbrž zcela bez námahy pouhou silou své mysli vším otřásá. IX.

10 Platónovy (asi 428 asi 347 př. n. l.) zásady filosofické theologie (TYPOI PERI THEOLOGIÁS) 1/ Bůh(ὁ θεός) je především dobrý (ἀγαθός). Je příčinou pouze dobrých věcí. (Resp. 379b 380c) 2/ Bůh je neměnný.změna, mnohost, a v důsledku toho také vášeň je třeba považovat za neslučitelné s božskou přirozeností. (Resp. 380d 381c) X.

11 Onto-theologický pojem boha u Aristotela Je věčné a nehybné jsoucno, jež je od smyslové oblasti odloučeno. (Met. XII,1073a) Je něco, co pohybuje, aniž je pohybováno, a co je věčné, podstata a skutečnost zároveň. (Met. XII,1072a) Pohybuje jakožto žádané předmět touhy veškerenstva. (Met. XII,1072a) XI.

12 Onto-theologieu středních platoniků: Plútarchos a Alkinoos (1./2. stol. n. l.) Plútarchos z Chairóneie, O delfském E 392a: (Nápis E ) je pozdravem a oslovením boha, který je úplný sám v sobě Neboť tento bůh jakoby každého z nás vítá pozdravem Poznej sebe sama Když pak my bohu odpovídáme, pravíme Jsi (E). Tak odevzdáváme pravdivý, neklamný, jediný pozdrav příslušející jedinému Bytí. Alkinoos, DidascalicusX: První bůh je věčný, nevýslovný, zcela dokonalý, tj. nic nepotřebuje, je dokonalý stále a v každém ohledu. Je božství, esence (OUSIOTÉS), pravda, symetrie a dobro. XII.

13 Alternativa vůči ontotheologiivantickéfilosofii: Plótínos( n. l.) Jedno je nad-jsoucí. Je mimo bytí. Jakožto ne-jsoucí je vyňato z veškerenstva, od jsoucího je odlišné svýmne-bytím. Jedno tedy není bytí. Bytí z Jedna vychází, bytí však není Jednem samým. XIII.

14 2. Problémonto-theologie v helénisticko-židovském myšlení XIV.

15 Xenofanovskýfilosofický monotheismus Biblický monotheismus XV.

16 Interpretace Ex 3,14 v kategoriích řecké onto-theologie: Hebrejský text: אהיה אשר אהיה = Budu, který budu. Septuaginta: Ἐγώ εἰμὶ ὁ ὤν. = Jsem Ten jsoucí. Vulgáta: Ego sum qui sum. = Jsem, který jsem. Český ekumenický překlad: Jsem, který jsem. XVI.

17 Recepce řecké onto-theologie v helénisticko-židovském myšlení: Filón Alexandrijský (asi 20 př. n. l. asi 50 n. l.) Ex 3,14 překládá nejen ve významu: Jsem (ten) Jsoucí (HO ÓN), nebo Jsem (to) Jsoucno (TO ON). Bůh v protikladu ke všemu jsoucímu skutečně jest. Bytí Boha Filón myslí jako bytí platónské ideje: je neproměnný, bezčasově stálý, nic nepotřebující. Jako opravdu jsoucí je plnost, která vše zahrnuje, ale sama není zahrnována; je tedy také první a nejvyšší. XVII.

18 3. Problémonto-theologie v patristickém myšlení XVIII.

19 Patristická recepce řecké středo-platónské ontotheologie: Apolegeti(zejm. Athénagorás z Athén) Aurelius Augustinus Dědicové: augustinovsky orientovaní myslitelé středověku Alternativa vůči ontotheologii v patristickém myšlení v návaznosti na řecký novoplatonismus: Marius Victorinus Pseudo-Dionýsios Areopagita Dědicové: myslitelé ovlivnění areopagitskou tradicí XIX.

20 Patristická recepce středoplatónské onto-theologie: Athénagorász Athén (asi n. l.) Platón učí ve svém dialogu o inteligibilním a smyslově vnímatelném, že to, co je věčné a co je inteligibilní, je nezrozené, a to, co není, tedy to, co je vnímatelné smysly, je stvořené a má počátek a konec. (Leg. 19,2) My však odlišujeme Boha od látky a dokazujeme, že něco jiného je látka a něco jiného Bůh a že jedno je od druhého velmi vzdáleno božské je totiž nezrozené a věčné a může být nahlíženo pouze myslí a rozumem, látka je však stvořená a pomíjivá. (Leg. 4,1) XX.

21 Patristická recepce středoplatónské onto-theologie: Aurelius Augustinus ( n. l.) Já jsem, který jsem. To je tvé jméno? Tvé celé jméno? Mohl by ses jmenovat Bytí samo To je tedy tvé jméno Hle, veliké JEST, veliké JEST! Co je člověk ve srovnání s ním? (Ennarationes in Psalmos CI, s. 2) XXI.

22 Alternativa vůči onto-theologiiv období patristiky: Pseudo-Dionýsios Areopagita (poč. 6. stol. n. l.) Bůh spočívá nad intelektem i bytím (HYPER OUSIAN), právě tím, že není poznáván, ani není (MÉDE EINAI), je způsobem převyšujícím bytí (HYPEROUSIÓS) a je poznáván způsobem přesahujícím intelekt. (Listy, I, 1065a) Ten, který je příčinou všeho jsoucího, je mimo vše (EPEKEINA PANTÓN). (Listy, V, 1076a) XXII.

23 3. Problémonto-theologie v ranéscholastice XXIII.

24 Tradice augustinovské onto-theologie: Areopagitská tradice překonávající ontotheologii: Anselm z Canterbury Jan Scotus Eriugena Pokračovatel areopagitskétradice ve vrcholné scholastice: Mistr Eckhart XXIV.

25 Tradice augustinovské ontotheologie: Anselm z Canterbury (asi ) P III: Ty jediný máš bytí svrchovaně pravdivě, a tedy nade vše svrchovanou měrou, neboť nic jiného, co je, není tak pravdivě, a má proto méně bytí Ty jsi nade vše svrchovanou měrou. PV: Jsi, co jako nade vše svrchované jedině zakládá své bytí samo v sobě a co učinilo vše ostatní z ničeho. PXXII: Ty však jsi to, co jsi, neboť všechno, co nějakým způsobem jsi, jsi celý a vždy. A jsi ten, který jsi, ve vlastním smyslu a jednoduše, poněvadž nemáš minulost ani budoucnost, ale jedině přítomné bytí a není možné myslet, že bys někdy nebyl. XXV.

26 Areopagitskátradice překonávající onto-theologiiplatónské tradice: Jan Scotus Eriugena (asi ) Spis Rozdělení přírody (De divisione naturae): Bůh: příroda nestvořená a tvořící: Bytí všech věcí je božství, které je nad jsoucnem. Bůh sám není jsoucno. Mezi Tím, který není, a jsoucny, jež jsou, je nepřekročitelná metafyzická propast. XXVI.

27 Areopagitská tradice překonávající onto-theologii ve vrcholné scholastice: Eckhart z Hochheimu(MistrEckhart) ( ) (Bůh) nemyslíproto, že je, nýbržproto, že myslí, je. Bůhje tedyintelekt a myšlenía samo myšleníje základemjehobytí. Jan 1 praví: Na počátku bylo Slovo a Slovo bylo u Boha a Bůh byl Slovo. Evangelista nepravil: Na počátku bylo jsoucno a Bůh byl jsoucno. Proto říká autor spisu O příčinách: První ze stvořených věcí je bytí. Když tedy přicházíme k bytí, přicházíme ke stvoření (Druhá pařížská otázka, 4, začátek ( )) XXVII.

28 4. Problémonto-theologie vevrcholnéscholastice XXVIII.

29 Stoupenci onto-theologie: Myslitelé překonávající ontotheologii: Jan Duns Scotus Dědicové: Francisco Suárez René Descartes (a další novověcí racionalisté) Christian Wolf Tomáš Akvinský XXIX.

30 Překonání onto-theologie ve vrcholné scholastice: Tomáš Akvinský ( ) existuje reálná distinkce mezi jsoucnem a bytím rozlišuje bytí stvořených jsoucen (esse commune) a bytí Boha mezi esse communea bytím Boha je vztah pouhé analogie (analogia entis) bytí Boha není předmětem metafyziky, která se zabývá jsoucími věcmi a jejich bytím Bůh je u Tomáše mimo metafyzický pojem bytí, mimo rámec onto-theologie XXX.

31 Onto-theologie ve vrcholné scholastice: Jan Duns Scotus( ) Neuznává reálný rozdíl mezi esencí a existencí (existence je pouze modem esence). Bůh je esence: Boha je možné myslet jen pod způsobem jsoucna. Jsoucno je třeba chápat univokálně pro stvořené i nestvořené skutečnosti. Boží esence se od esence stvořených věcí liší jen tím, že je nekonečná, je však zahrnuta do stejné kategorie jako ens commune a tím do metafyziky. XXXI.

32 Dědic skotistickéonto-theologie: Francisco Suárez( ) Metafyzické diskuze (Disputationes metaphysicae): jsoucno ztotožňuje sesencí vredukování jsoucna na esenci jde ještě dále než DunsScotus. Jsoucno zahrnuje i Boha. Uznává distinkci konečného a nekonečného jsoucna, nicméně nekonečné vždy zůstává vrámci jsoucna, a tím vzajetí metafyziky. Otázku Boha zahrnuje do metafyziky. XXXII.

33 Onto-theologienovověkých racionalistů: René Descartes ( ) Jako první formuluje pojem boha jako causa sui (Meditace o první filosofii, III; V). Bůh je u Descarta filosofický a logický konstrukt: sebe sama působící příčina, původ příčinnosti a bytí, v konečném důsledku je však bůh podroben kauzalitě a bytí. Descartesformuluje základy moderní onto-theologie. XXXIII.

34 5. Kritika onto-theologie ve filosofii 19. a 20. století XXXIV.

35 Kritika onto-theologickéhopojmu boha u FriedrichaNietzscheho ( ) Soumrak model kritika morálního pojmu boha jakožto pojmové mody Radostná věda ohlašuje smrt morálního boha Ranní červánky; Vůle k moci Nietzsche ohlašuje nové bohy. Noví bohové jsou funkcemi nové instance vůle kmoci. Představují pouze její stavy a podoby. Morální pojetí boha střídá vůle kmoci. Nietzscheho koncept vůle k moci nepřekonává metafyziku, nýbrž představuje její završení, její poslední moment (Heidegger). XXXV.

36 Bůh a bytí u Martina Heideggera Bytí a zjevování boha nebo bohů: Domovem tohoto dějinného bydlení je blízkost k bytí. V této blízkosti se, pokud vůbec, děje rozhodnutí, zda a jak se bůh a bohové odepřou a přetrvá noc, zda a jak se setmí den svátosti, zda a jak se v příchodu svátosti může nově započít zjevování boha a bohů. Avšak svátost, jež je zprvu pouze bytostným prostorem božství, jež samo opět pouze poskytuje dimenzi bohům a bohu, pak sama počíná zářit, jestliže se předtím v dlouhé přípravě rozsvětlilo samo bytí a bylo zakoušeno ve své pravdě. (O humanismu, Rychnov nad Kněžnou, str. 29) XXXVI.

37 6. Kritika onto-theologie v době po Heideggerovi XXXVII.

38 Kritika Heideggerovyfilosofie bytí u Emmanuela Levinas( ) Totalita a nekonečno (Totalité et infini) (1961) Jinak než být čili za hranicemi esence (Autrement qu être ou au-delà de l essence) (1974) Heideggerovafilosofie bytí ústívtotalitu, je ontologií moci Kritizuj i Heideggerovusnahu vtěsnat vztah k bohu do ontologického rámce. Transcendence se zjevuje ve tváři Druhého, která vybízí k etické odpovědnosti. Prolomení esence vetice: odpovědnost vůči druhému jde za bytí, prolamuje bytí. Dobrota je jinak než bytí: nemusí být, ale dává se. XXXVIII.

39 Kritika Heideggerovyfilosofie bytí u Jeana-Luca Mariona(nar. 1946) Bůh bez bytí(dieu sans l être) (reedice 2010) Bůh uhiedeggera jezajatec bytí. Základní výpovědí Nového zákonaobohu je, že je agapé (svobodný dar). Agapé překračuje bytí rovinu pouze daného: Bůh volá k bytí i to, co není. Láska nemusí být, ale dává se. Bůh miluje bez bytí. XXXIX.

40 Závěr Počínaje Nietzscheho filosofií byl ve filosofii odmítnut ontotheologický pojem boha. Když Nietzsche vyhlašoval smrt boha, jednalo se o odmítnutí tohoto onto-theologického pojmu boha. Biblický pojem Boha byl v dějinách překryt onto-theologickým myšlením, vsouvislosti skritikou onto-theologie ve filosofii se však ukazuje, že filosofie může myslet filosofický pojem boha i mimo ontologické kategorie a že taková řeč je božskému Bohu, jak říká Heidegger, patrně bližší než tradiční onto-theologie. XXXX.