Obecné zásady polohování

Transkript

1 Polohy nemocných

2 Definice Umístění těla člověka do zdravých či prospěšných poloh pomocí podkládání a podpory, abychom podpořili zotavení. Ukládání nemocného nebo částí jeho těla tak, abychom předcházeli vzniku komplikací ze špatné polohy.

3 Cíle Eliminace bolesti. Prevence zhoršení ventilace plic. Prevence deformit. Prevence dekubitů. Prevence kontraktur. Prevence omezení rozsahu pohybu v kloubech. Prevence hypotrofie, atrofie svalů. Zlepšení oběhových funkcí. Správný senzomotorický input. Podpora rozpoznání a uvědomění si postižených tělesných segmentů. Omezení rizika poškození periferních nervů.

4 Pomůcky Polohovací lůžka, speciální matrace a podložky. Pomůcky všech tvarů a velikostí z molitanu a jiných speciálních hmot. Polohovací dlahy, desky, bedničky, sáčky s pískem, klíny, válce. Speciální pomůcky (nafukovací dlahy, dlahy z termoplastu, derotační boty )

5 Obecné zásady polohování Poloha ve všech segmentech musí být pohodlná, nebolestivá. Při polohování kontrolujeme oblasti s náchylností k dekubitům (spina scapulae, os sacrum, spina iliaca anterior superior, oblast loktů a pat ). Pokud je pacient schopen polohu měnit sám, pak mu při její změně pouze dopomáháme a zajistíme ji pak pomůckami. Pokud pacient není schopen měnit polohu, provádíme její změny pasivně.

6 Změny provádíme přes den nejdéle po 2 hodinách, v noci po 3 hodinách, v případě potřeby i mnohem dříve bolest, poruchy čití apod. Zvolenou polohu opakovaně kontrolujeme a dle potřeby opravujeme nebo měníme. Pokud není pacient v bezvědomí, vyžadujeme jeho aktivní spolupráci. Pokud je v bezvědomí, přesto na něj mluvíme a komentujeme daný proces. Pokud má pacient mobilní HK, snažíme se polohovat tak, aby se mohl sám obsloužit.

7 Druhy poloh Polohy léčebně preventivní Polohy vyšetřovací Polohování jednotlivých částí těla k úpravě polohy používáme polštáře, klíny, sáčky s pískem apod.

8 Poloha nemocného je dána jeho celkovým stavem a onemocněním Aktivní poloha a) Přirozenou polohu zaujímá nemocný sám, je mu příjemná, může ji kdykoli změnit b) Vynucenou nezměněnou polohu zaujímá nemocný často velmi dlouho a urputně např. z důvodu bolesti, lepšího dýchání. Pro některá onemocnění jsou vynucené polohy charakteristické.

9 Pasivní polohu - je li klient velmi slabý, případně v bezvědomí, není tak schopen svou polohu ovládat vůlí, negativně ji ovládají gravitační vlivy. Každého takového nemocného, musíme polohovat.

10 Vyšetřovací polohy Poloha v lehu na zádech s pokrčenými dolními končetinami (dorzální) Vyšetření: hlavy, krku, horních končetin, hrudníku, plic, prsů, srdce, břicha, dolních končetin, vitálních funkcí, vagíny. Hůře ji snášejí nemocní s kardiopulmonálními problémy. Poloha v lehu na zádech s nataženými dolními končetinami (horizontální): Vyšetření: hlavy, krku, horních končetin, přední části hrudníku, prsů, srdce, dolních končetin. Není vhodné vyšetření břicha.

11 Poloha v sedě: Vyšetření: hlavy, krku, zadní a přední části hrudníku, plic, prsů, horních končetin, vitálních funkcí, dolních končetin, reflexů. U starších a zesláblých nemocných je potřeba zajistit oporu. Gynekologická poloha: Vyšetření: genitálií, reprodukčních orgánů, konečníku. Obtížná pro starší nemocné.

12 Kolenoprsní poloha (genupektorální): Vyšetření: konečníku. Obtížná pro nemocné s respiračními obtížemi Poloha v leže na břiše (pronační): Vyšetření: zadní části hrudníku, zad. Nepříjemná pro osoby s kardiovaskulárním onemocněním.

13 Léčebné polohy Fowlerova poloha: je poloha v polosedě na posteli, při které má nemocný hlavu a trup zvednutý do úhle Kolena mohou, ale nemusí být pokrčená. a) semi Fowlerova poloha (nízká): hlava a trup jsou zvednuté do úhle b) vysoká Fowlerova poloha: hlava a trup jsou zvednuté do úhle 90 Použití: pro klienty s dýchacími obtížemi, s onemocněním srdce, pro čtení, sledování televize. Pomůcka: pro fixaci polohy používáme tzv. trochanterovou rolku (svinutý kus látky) nebo sáčky s pískem vhodně obalené látkou. Chyba sestry: klient má příliš mnoho podložená záda, což může mít za následek vznik kontraktur na krku nebo celkově špatné držení těla.

14

15 Ortopnoická poloha je modifikací vysoké Fowlerovy polohy. Nemocný sedí na lůžku nebo na jeho okraji, se spuštěnými nohami, ruce má o široké bázi opřené o jídelní stolek. Někteří jedinci nemohou zůstat v klidu v sedě a raději stojí v mírném předklonu. Použití: ulehčení dýchání maximální expanzí hrudníku, velmi vhodná pro nemocné s expiračními problémy.

16

17 Poloha na zádech dorzální: nemocný má mít hlavu a ramena mírně podložená polštářem. supinační: nemocný leží na zádech bez podložení hlavy a ramen Použití: s mírně pokrčenými dolními končetinami často leží lidé s onemocněním břicha.

18

19 Poloha na břiše (pronační): nemocný leží na břiše s hlavou otočenou na jednu stranu Použití: prevence kontraktur dolních končetin, vhodná pro klienty po chirurgických výkonech v oblasti úst a hrdla, často ji zaujímají lidé v akutní fázi vředové choroby žaludku nebo duodena. Nevýhoda: velké působení gravitace hlavně na krční a lumbální část páteře, tudíž není vhodná pro nemocné s obtížemi v těchto krajinách zad, dále pak pro nemocné s chorobami srdce a s dechovými obtížemi, kteří mohou pociťovat dechovou tíseň.

20

21 Poloha na boku (laterální): pokud nemocný v této poloze vysune a pokrčí koleno, vznikne trojúhelníkovitá báze s větší stabilitou. Použití: pro odpočinek a spánek, uvolnění tlaku v kříži, na patách. Typická je pro nemocné se suchým zánětem pohrudnice. Klient leží na postižené straně omezuje tak dýchací pohyby, čímž tlumí přirozeně bolest.

22

23 Simsova poloha (semipronační, stabilizační) nemocný leží na boku tak, že spodní horní končetina je umístněná za klientem, horní je ohnutá v rameni a lokti. Obě dolní končetiny jsou ohnuté. Vrchní dolní končetina je v porovnání s druhou více ohnutá a předsunutá. Použití: příležitostně se může využít u klientů v bezvědomí, u paraplegiků, hemiplegiků, při podávání klyzma.

24

25 Nápadný nepokoj, hledání stále nové polohy: se vyskytuje u nemocných s kolikovitou bolestí. Žádná poloha nepřináší úlevu. Opistotonus: nemocný leží na zádech nebo na boku, hlavu má zvrácenou dozadu, záda jsou obloukovitě prohnutá (nemocný vypadá jako prohnutý luk ). Vyskytuje se u onemocnění tetanem nebo u zánětu mozkových blan.

26 Pohybová aktivita na lůžku Cílem manipulace: je dosažení normálních pohybových projevů Udržení pasivní a aktivní kloubní pohyblivosti Optimální rozložení svalového napětí

27 Provádíme a učíme nemocného Posouvání Otáčení ze zad na bok Posazování, sed Vstávání Stoj Chůze

28 V rámci vertikalizačního procesu znovuobnovujeme a podporujeme: Kloubní pohyblivost Normální rozložení posturálního svalového napětí Normální plynulý ekonomický pohyb, který nezatěžuje nemocného Normální senzomotorické vjemy ( symetrie, zatížení, relaxace ) Vlastní orientaci o tělesném schématu a zacházení s ním Svalovou sílu Vytrvalost Celkovou tělesnou kondici Normalizaci krevního oběhu

29 K polohování pacienta na lůžku využíváme: Podložku Speciální vak z klouzavého materiálu Popruhy Skluzovou desku Zvedáky

30 Otáčení pacienta na lůžku: Před jakoukoliv změnou polohy zhodnotit stav pacienta Upravit si výšku lůžka Odstranit pomůcky z lůžka Zajistit pacienta proti pádu Otáčíme směrem k sobě Lépe pracovat ve dvou osobách Vhodné vložit polštář mezi kolena Nejdříve posunout k opačné straně a pak otočit

31 Posouvání pacienta v lůžku: pomocí podložky tzv. polohovačky pomocí hrazdy podporujeme přirozené pohyby pacienta

32 Vertikalizace nemocného: Přes bok Posadit vyčkat Upravit výšku lůžka Protiskluzová obuv Umožnit pacientovi se zapřít o naši nohu a koleno Lze využít pásek, zvedák..

33 KOLÁŘ, P. REHABILITACE V KLINICKÉ PRAXI. 1. VYDÁNÍ. PRAHA : GALÉN, S. ISBN ŠAMÁNKOVÁ, MARIE, ET AL. ZÁKLADY OŠETŘOVATELSTVÍ. 1. VYDÁNÍ. PRAHA : KAROLINUM, S. ISBN