Kurdská otázka. Bezpečnostní analýza. Vypracovali: Barbora Cabalková Zdeňka Kalousová Barbora Mikysková. Pardubický kraj Gymnázium Žamberk 1.

Transkript

1 EUROPASECURA 2019 GYMNÁZIUM ŽAMBERK Bezpečnostní analýza Kurdská otázka Vypracovali: Barbora Cabalková Zdeňka Kalousová Barbora Mikysková Pardubický kraj Gymnázium Žamberk 1. ročník Žamberk 2019

2 Obsah 1. Úvod Kurdové a Kurdistán Historické pozadí Současná situace Turecko Sýrie Irák Írán Mezinárodní situace Možnosti dalšího vývoje Společný kurdský stát Kurdistán jako spolek regionálních vlád Doporučení pro EU a NATO Závěr Zdroje

3 1. ÚVOD 1.1 KURDOVÉ A KURDISTÁN Kurdové jsou íránská etnická skupina a jedna z nejvíce zastoupených národností Blízkého východu. Problematika Kurdů spočívá ve skutečnosti, že jsou největším národem bez vlastního, mezinárodně uznaného státu, a to i navzdory rozsáhlé populaci a staletím obývání nárokovaného území. Přesný počet příslušníku národa nelze určit z důvodu rozlišných kritérií na etnický původ, náboženství, jazyk a také možné manipulaci dat pro politické účely 1. V současnosti se však hovoří o 25 až 40 milionech Kurdů, z nichž 18 % žije na území Turecka, až 20 % v Iráku, 10 % v Íránu a více než 9 % v Sýrii 2 tedy na území neformálně nazývaném Kurdistán. Méně početné komunity se nacházejí také v okolních státech, například v Ázerbájdžánu, Arménii, Libanonu či Gruzii. S kurdskou diasporou se lze setkat také v evropských zemích, a to především v Německu, kde žije více než Kurdů, dále v Beneluxu, Rakousku, Švýcarsku a Francii. Malou skupinu Kurdů nalezneme rovněž v České republice, jedná se však pouze o 250 až 300 obyvatel 3. Obr. 1; Schéma osídlení 1 Např.: dle kurdské wikipedie žije v Turecku Kurdů. ([cit ] Dostupné z: Dle turecké wikipedie žije v Turecku Kurdů. ([cit ] Dostupné z: 2 Údaje z roku 2012; CIA The World Factbook. 3 Údaje z roku 2015; MURAD Michael, KRAUS, Josef, Kurdská diaspora ve střední Evropě, její reakce na aktuální vývoj v Sýrii a Iráku a predikce dalšího vývoje, Vojenské rozhledy, 2015, roč. 24 (56), č. 2, s , ISSN (tištěná verze), ISSN (on-line). 1

4 Hovoříme-li tedy o Kurdistánu, hovoříme o přibližně kilometrech čtverečních 4, jejichž potencionální obyvatelstvo by se počtem vyrovnalo například Kanadě. Pokud pomineme absenci domoviny, pak Kurdové vykazují stejné znaky jako každá jiná národnost. Mají bohatou historii, unikátní folklór, kulturní památky a překvapivě i své vlastní televizní stanice. Problematičtější je otázka jejich jazyka, který není jednotný, nýbrž jde spíše o množství často vzájemně nesrozumitelných dialektů. Kurdskou dialektologii dělíme dle geografické polohy do čtyř základních skupin, z nichž dialekty kurmanží 5 (severokurdský) a sórání 6 (středokurdský) hovoří 80 % mluvčích. Stejně tak systém zápisu je rozmanitý užívá se arabské písmo, latinka, turecký zápis nebo jejich upravené verze. Pestrá je také otázka náboženství. Dominantní je islám, ale v zastoupení je také křesťanství nebo judaismus. Které historické události učinily miliony Kurdů národem bez vlastní krajiny, nuceným bojovat za takové samozřejmosti, jakými je legální užívání rodného jazyka? Dotýká se jejich současná situace nás, Evropanů? Jaký je přístup v konfliktu přímo neangažovaných, třetích stran, kterou je USA nebo také Evropská Unie? A především, jaké jsou scénáře následujícího vyústění situace? 1.2 HISTORICKÉ POZADÍ Pojem Kurdistán je užíván od 12. století. Vinou válečných konfliktů a chybějící státní organizace byl Kurdistán dobýván, připojován k okolním státům Osmanské říše a obyvatelé byli postupně deportování za hranice. Zásadním byl však až konec 1. světové války. Ačkoli v původní poválečné Sèvreské mírové smlouvě vítězné západní země při rozdělování území bývalé Osmanské říše počítali s Kurdy, kteří na něj měli historický nárok, Turci prosadili namísto ní Lausannskou smlouvu, ve které již o Kurdech nepadla ani zmínka a žádné území jim přiděleno nebylo. Tímto okamžikem se Kurdové stali národem bez domova, se kterým je velice hrubě zacházeno, především ze strany Turecka a Sýrie, kde docházelo k násilnému potlačování. 4 Fanack. The Kurds. In: fanack.com [online] [cit ]. Dostupné z: 5 [kurmancȋ] 6 [soranȋ] 2

5 2. SOUČASNÁ SITUACE 2.1 TURECKO Počet Kurdů žijících v Turecku se odhaduje na 5 až 20 milionů, tedy až každý čtvrtý obyvatel Turecka. Kurdové jsou od Turků po všech stánkách odlišní, Turecko však odmítá uznávat jiný národ, než jsou Turkové, a nerespektuje tedy menšiny. Díky (většinově) stejnému náboženství sunnitskému Islámu, byli Kurdové prohlášeni za tzv. horské Turky 7 a považováni tak za stejnou skupinu jako Turci. Přesto jim byly zakázány jejich zvyklosti, kurdská jména a jazyk, za účelem dominance turečtiny. To přetrvávalo až do přelomu 20. a 21. století, kdy byl kurdský jazyk oficiálně povolen, stále však není zcela tolerován například ve školách. V roce 1978 zde byla s cílem zřízení samostatného Kurského státu založena krajně levicová Strana kurdských pracujících (PKK). Pokusy o integraci Kurdů do politiky však byly opakovaně potlačovány a posléze byla strana v Turecku zakázaná úplně. Její radikální vystupování a bombové útoky páchané v posledních 20 letech dostali PKK na seznam světových teroristických organizací. Přesto je však v zemích na území Kurdistánu 8 a také několika evropských státech stále aktivní. 2.2 SÝRIE Stejně jako v Turecku nebylo ani v Sýrii pro Kurdy ideální prostředí a i zde se v průběhu 20. století uskutečnilo několik krvavých povstání. Od roku 1957 zde funguje Kurdská demokratická strana Sýrie (KDPS), která neúspěšně prosazuje právo na sebeurčení Kurdů. Respektuje principy státu Sýrie, ovšem vyžaduje rovnost menšin nebo zrušení diskriminační politiky vůči nim, která eliminuje veškeré snahy KDPS o zásah do politiky. Roku 1962 bylo, za účelem odhalení Kurdů, kteří do Sýrie imigrovali z ostatních zemí během 2. světové války, provedeno mimořádné sčítání lidu. V jeho důsledku tak tisíce Kurdů přišlo o Syrské občanství. Jejich počet se v průběhu let vyšplhal až na Tím se křivda této menšiny ještě znásobila a přetrvává i do dnešních dnů. Kurdové nyní hrají nemalou roli v Syrské občanské válce 9, kde ve vzniklém chaosu přebírají správu nad jejich osídlenými, v důsledku války oslabenými teritorii. Na obsazených místech 7 Toto označení přetrvávalo až dokonce 20. století. Dnes jsou již jako menšina uznáváni, ovšem někteří z nich se již začali považovat za Turky. 8 Pojem Kurdistán oficiální neexistuje. Označení je užívané pro oblast nárokovanou Kurdy. 9 Od roku 2011 trvající velice nepřehledný vnitřní konflikt v Sýrii. Mnoho stran zde ozbrojenými silami bojuje za odlišné cíle. 3

6 vybudovali autonomní území uznávající prosazované hodnoty demokracii, náboženskou, etnickou a genderovou rovnost 10 a zároveň patří mezi přední bojovníky proti Islámskému státu. Kurdské jednotky mají v otázce osvobození podporu například USA, naopak Turecku jejich činnost sabotuje, například invazí do Afrínu, města ovládaném Kurdy, v lednu Jedná se o médii často propíraný příběh o tom, jak druhá největší armáda, kterou NATO disponuje, bombarduje civilisty, kteří v Afrínu hledají útočiště, a následně se chlubí počty zabitých. Obr. 2; Obsazení Sýrie leden Kurdové jsou známí pro rovnost mezi pohlavími, kupříkladu ženy bojují v armádě stejně jako muži. 4

7 2.3 IRÁK Iráckým Kurdům se po válce zdaleka nedostávalo tak krutého zacházení jako jejich sousedům v Turecku a Sýrii. Vznikaly zde kurské politické strany a situace směřovala k jejich alespoň částečnému osamostatnění. Zlom však nastal roku 1958, kdy padla monarchie a byla nastolena republika. Nová vláda autonomní oblast Kurdů nepřipustila (mimo jiné z důvodu nalezišť ropy na jejich území) a postupem času konflikt přerostl až v ozbrojené boje. Za vlády Saddáma Husajna zde došlo ke genocidě kurdského obyvatelstva, během které zahynulo přes Kurdů a stejný počet uprchl do Turecka a Íránu. Po porážce Iráku ve válce v Zálivu 11 využili Kurdové situace a iniciovali vzpouru, při níž došlo k ozbrojenému střetu s iráckou armádou, který přinesl statisíce obětí. Za pomoci Spojeného království a OSN však Kurdové v roce 1992 prosadili vznik Kurdské regionální vlády. Podle irácké ústavy je Irák federací tvořenou Iráckým Kurdistánem a zbytkem Iráku. Irácký Kurdistán tvoří přibližně km 2, na jejichž území žije obyvatel. Toto území má k nezávislosti nejblíže, ovšem o úplné samosprávě se stále jedná. V září 2017 kurdská vláda uspořádala referendum o odtržení. 92,73 % obyvatel Iráckého Kurdistánu se vyjádřilo pro podporu nezávislosti jejich státu 12. Irácký nejvyšší soud ovšem označil referendum za protiústavní a jeho výsledek tedy nepovažuje za legitimní. 2.4 ÍRÁN V současné době jsou v Íránu, stejně jako v Iráku, po všech stránkách plně respektovanou a do společnosti zařazenou menšinou. Jejich národ, kultura a jazyk jsou zde uznávány a jsou na stejné společenské úrovni jako Íránci. Od roku 2014 je Írán otevřeně podporuje v boji proti Islámskému státu. Někteří Kurdové dokonce preferují setrvání s Íránem. 2.5 MEZINÁRODNÍ SITUACE V otázce kurdské problematiky je poměrně klíčová podpora nezaujatých třetích stran. USA zaujala jasný postoj podpory Kurdů, ovšem výhradně v boji proti Islámskému státu, nikoli ve 11 Irácká invaze do Kuvajtu a jeho následné osvobození koalicí 28 států v letech 1990 a ČTK. Pro nezávislost hlasovalo 92 procent Kurdů. Sousedé spřádají vojenské plány. In: idnes.cz [online] [cit ]. Dostupné z: 5

8 snaze o vlastní stát. Hlavním kamenem úrazu v potencionální podpoře států je aktuální komplikovaná situace na blízkém východě. Státy EU, NATO a také USA jsou si vědomi, že proti Kurdům stojí primárně Turecko, které má na Blízkém východě v rukou nemalou moc a v případě podpory Kurdů by si jej zřejmě znepřátelili, což je pro ně nežádoucí. Neutralitu zbytku světa podporuje také fakt, že kurdská problematika na něj nemá v podstatě žádný dopad. 3. MOŽNOSTI DALŠÍHO VÝVOJE 3.1 SPOLEČNÝ KURDSKÝ STÁT Vzhledem k rozdílným postojům států, na jejichž území Kurdistán leží, ale také lišícím se názorům samotných Kurdů, lze v podstatě vyloučit, že by došlo k osamostatnění celého území Kurdistánu. Znamenalo by to odtrhnutí těžce vymezitelných oblastí čtyř různých států. Uvážíme-li to z jejich pohledu, je to pochopitelné který stát by se dobrovolně vzdal svých teritorií ve prospěch jiné národnosti? Především co se týče Turecka, jehož vláda loajalitu v povaze nemá a navíc nezastírá zaujatost vůči Kurdům, je tato možnost nemyslitelná. Dokonce i Írán, jindy benevolentní v otázce této menšiny, udělá vše pro to, aby Kurdistán nedosáhl naprosté samostatnosti. Bez podpory jiných uskupení je neozbrojený proces tedy vyloučen a neexistuje žádný jiný prostředek, jehož prostřednictvím by Kurdové sami byli schopni správu nad územím získat. V případě, že by se tak stalo a území obývaná Kurdy by se spojila v jeden autonomní, naprosto samostatný celek, byl by problém zformovat jeho podobu. Kurdové historicky nemají přílišné zkušenosti s řízením státu a podobu dvaceti pěti milionového státu by nebylo jednoduché vytvořit. To především s ohledem na po staletí trvající separaci jeho obyvatel v různých státech s odlišnými ekonomickými, kulturními, společenskými i politickými prostředími. Těžko tedy soudit, co by přineslo spojení lidí, kteří jsou sice etnicky stejní, ale tvoří různorodou komunitu a nejednou zbrojili navzájem proti sobě. 3.2 KURDISTÁN JAKO SPOLEK REGIONÁLNÍCH VLÁD Vznik společného kurdského státu je tedy nejenom nepravděpodobným, ale také jistým krokem do neznáma. Co by ovšem v blízké budoucnosti mohlo být reálné, je napodobení íránského Kurdistánu. Model oblasti se samosprávou, která je však stále (více či méně) odpovědná centrální 6

9 vládě státu, by bylo možné aplikovat u zbývajících třech států. Takový stav by částečně vyhověl Kurdům a zároveň natolik neuškodil státu. Opět se ale dostáváme k Turecku, se kterým ani takový kompromis podle všeho po dobrém uzavřít nelze a po zlém za cenu obětí a se značnou možností neúspěchu. Se Sýrií to bylo až do občanské války podobné, nyní však tamější pozice Kurdů velice příznivá, pokud nehovoříme a masakru, který Turecko způsobuje v pohraničí. Vzhledem k nepřehlednosti a mnoha zainteresovaným stranám v tomto konfliktu je však odhadování jakéhokoli budoucího vývoje zatím předčasné, neboť situace se může výrazně změnit. Pokud jde tedy o irácký Kurdistán, je to v tuto chvíli postavení ideální a poměrně stabilní. Ovšem z dlouhodobého hlediska to není řešení. Odpovědnost, ač nepřílišná, Kurdistánu vůči zbytku Iráku je stále nevyhovující a v budoucnu zřejmě dojde i k radikálnějším pokusům o naprosté odtržení, než je pouze referendum. Zda to bude mít pozitivní či negativní dopad však zůstává otázkou. 7

10 3. DOPORUČENÍ PRO EU A NATO Základní myšlenka EU je ochrana lidských práv, kterou prosazuje ve všech svých stycích. Je však obecně známo, že Turecko (nejenom v otázce Kurdů) lidská práva nerespektuje a porušuje tak primární principy existence EU. Tato skutečnost sama osobě zavazuje unii k podniknutí kroků, které by zlepšily životní situaci Kurdů, a uvalení sankcí na Turecko. V kompetenci unie navíc není pouze dodržování lidských práv na jejím území, ale také jejich prosazování v celém světě ani válkou zmítaní syrští Kurdové nejdou mimo EU. Vzhledem k současné situaci v Sýrii se humanitární podpora zdá jako nejaktuálnější krok ke zlepšení kurdských poměrů. Na snaze by byla také podpora formou dodávek zbraní do oblastí, kde stále přetrvává konflikt mezi Kurdy a Islámským státem, ze strany EU, NATO nebo jejich jednotlivých členských zemí. Ideálním opatřením vůči agresivnímu Turecku by bylo například umístění mezinárodních sil, zejména USA, do oblasti Kurdistánu. V takovém případě by Turecko s největší pravděpodobností neútočilo nebo by bylo alespoň pod dohledem státu NATO. Z dlouhodobého politického hlediska je přímý zásah do vnitrostátní politiky vyloučen. Chování států Blízkého východu je příliš nepředvídatelné a bez naprosté znalosti tamních poměrů je nesmyslné násilně zasahovat do dění. Ovšem EU a NATO by měly otevřeně podporovat Kurdy nejenom v otázce jejich práv, ale také v osamostatnění. Diplomatickou cestou aktivně jednat a prosazovat změnu zastaralého územního uspořádání. Potřeba je také dobře zvážit způsob a míru osamostatnění, neboť možnost politického a ekonomického šoku je tu poměrně vysoká. 8

11 4. ZÁVĚR Každá národnost by měla mít právo na sebeurčení, obzvláště pokud má až 40 milionů příslušníků. Faktem je, že na území, které si Kurdové nárokují, mají z historického hlediska právo. Avšak státní hranice se zde, ostatně jako ve zbytku světa, přirozeně vyvíjely, čímž Kurdové, částečně vinou západních zemí, přišli o svůj stát. Ačkoli okolním státům tedy nelze mít za zlé, že se svých teritorií dobrovolně nevzdají, žádný z nich nemá právo budovat represe vůči Kurdům. Pokud jde o následující vyústění situace, je jisté, že Kurdové se myšlenky svého vlastního státu jen tak nevzdají. Stejně tak jejich oponenti se v brzké době nehodlají vzdát. Co takový postoj přinese, u toho zůstává otazník. Zásadní roli v potencionálním konfliktu by mohli mít třetí strany, jako je EU a NATO, protože bez jejich podpory a také vlivu na členské Turecko se Kurdové neobejdou. Jejich situace se evropského života nikterak nedotýká, to ale neznamená, že by nám kurdská otázka měla být lhostejná. Naopak, ve chvíli, kdy jde o porušování lidských práv, je povinností každého člověka a v tomto případě každého většího společenství učinit všechny potřebné kroky směrem k zajištění důstojného života každého člověka, nevyjímaje Kurdů, v současné době především těch syrských a tureckých. Vyspělé země by jim při tom měly vyjádřit podporu už jenom proto, že Kurdové prosazují hodnoty nám blízké, mezilidskou rovnost, boj proti Islámskému státu. Právě takové postoje by mohly ovlivnit ovzduší na Blízkém východě a (ač nepatrně) ho nasměrovat na cestu míru. 9

12 5. ZDROJE Internetové prameny: 1. Redakce Encyclopaedia Britannica. Kurds. In: Encyclopaedia Britannica [online] [cit ]. Dostupné z: 2. Kurdové a Kurdistán [online]. Kubálek Petr [cit ]. Dostupné z: 3. VANÍČEK, Tomáš. Turecko lidé a náboženství. In: CK Mundo [online]. [cit ]. Dostupné z: 4. MURAD, Michael. KURDOVÉ V SÝRII: Už nikdy více zapomenutí In: Obrana a strategie [cit ]. Dostupné z: &xsekce=126347&as4uoriginaldomain= 5. Carneige. Middle east centre [online] [cit ]. Dostupné z: 6. BEŇO, Michal. Turecko-kurdský konflikt: Největší národ světa bez vlastního státu, který se krví a železem hlásí o samostatnost. In: Refresher [cit ]. Dostupné z: 7. Extra Publishing, s. r. o zahraničních zajímavostí [online] [cit ]. Dostupné z: Diplomové práce: 1. PROCHÁZKOVÁ, Zuzana. Kurdové v Sýrii a jejich politické aktivity od 20. století do současnosti. Plzeň, Bakalářská práce. Západočeská univerzita v Plzni. Fakulta filozofická. Katedra blízkovýchodních studií. Vedoucí práce Ivan RAMADÁN. 2. TALAFA, Radomír. Národ bez hranic. Minulost, současnost a perspektivy kurdského národa. Brno, Magisterská práce. Masarykova univerzita. Pedagogická fakulta. Katedra občanské výchova. Vedoucí práce Marta GOŇCOVÁ. 3. KOLÁŘOVÁ, Tereza. Kurdský nacionalismus v Turecku: Boj za lidská práva či mezinárodní terorismus? Ostrava, Bakalářská práce. Masarykova univerzita v Brně. Fakulta sociálních studií. Katedra mezinárodních vztahů a evropských studií. Vedoucí práce Ivo POSPÍŠIL. 10

13 Literatura: 1. MURAD, Michael a KRAUS, Josef. Kurdská diaspora ve střední Evropě, její reakce na aktuální vývoj v Sýrii a Iráku a predikce dalšího vývoje. Vojenské rozhledy, 2015, roč. 24 [56], č. 2, s , ISSN Obrázky: Obr.1 The Kurdish Project _ _ _o.png. [cit ] Dostupné z: [upraveno] Obr.2 International News. syrien-karte png. [cit ]. Dostupné z: [upraveno] Reference zdrojů: Téma kurdské otázky je v dnešní době velice medializované, proto lze informace vyhledat jak v literatuře, tak online. Důvěryhodnost je problémová u každého tématu, ovšem v případě Kurdů ještě o to víc, neboť k nepravostem dat dochází již při jejich získávání. Existuje však mnoho institucí, které provozují webové stránky zaměřené na osvětu veřejnosti a poskytují podložená a věrohodná fakta v oblasti kurdské problematiky. 11