SUBSTANTIVA - ROD. Vytvořeno dne: jmen rodem. Závěr prezentace slouží k procvičení poznatků.

Transkript

1 SUBSTANTIVA - ROD Název materiálu: Název sady: Vzdělávací oblast: Vzdělávací obor: Téma: Jméno autora: VY_32_INOVACE_CJ2r0104 Morfologie pro 2. ročník Jazyk a jazyková komunikace Český jazyk a literatura Substantiva - rod Vytvořeno dne: Metodický popis anotace: Kateřina Halaštová Seznamuje žáky s mluvnickou kategorií jmen rodem. Závěr prezentace slouží k procvičení poznatků.

2 RODY U podstatných jmen rozlišujeme podle koncovek tři rody: 1) maskulinum = rod mužský 2) femininum = rod ženský 3) neutrum = rod střední

3 KOLÍSÁNÍ V RODĚ U některých podstatných jmen dochází ke kolísání v rodě (=mohou mít dvojí rod): Vlastní kolísání: esej, kyčel, rukojmí (mají dvojí rod) Vespolnost: popleta, nešika, průvodčí, Jarka, Míša (jejich skloňování záleží na tom, jaký označují přirozený rod) Dubletnost: kedluben - kedlubna, brambor brambora, okurka okurek, řádek řádka, náruč náručí, šál - šála (dvojí rod je vyjádřen odlišným zakončením)

4 NESKLONNÁ SUBSTANTIVA I u nesklonných podstatných jmen lze rod určit (př. (to) kupé, (to) filé, (ta) lady

5 MLUVNICKÝ A PŘIROZENÝ ROD Přirozený rod můžeme určit jen u živých bytostí (tj. lidí, některých zvířat) a rozdělujeme rod mužský a ženský, mluvnický rod sice mnohdy kopíruje rod přirozený (např. (ten) kohout (ta) slepice, (ten) autor (ta) autorka ), u zbývajících slov není mluvnický rod na význam slova vázán (př. okno, stodola, chlév..)

6 Mluvnický rod určujeme vedle podstatných jmen i u přídavných jmen, většiny zájem a číslovek. Jejich rod se řídí rodem řídícího podstatného jména (př. vysoká lípa, můj sešit, jedno rozhodnutí)

7 ŽIVOTNOST A NEŽIVOTNOST U maskulin lze rozlišit, zda jsou životná či neživotná: a) U životných maskulin se liší tvar 1. a 4. pádu jednotného čísla (př. drak, pes, Řek ) b) U neživotných maskulin je tvar 1. a 4. pádu jednotného čísla shodný (př. rozhovor, koberec, proutek ) POZOR! Gramatická životnost nemusí odpovídat přirozené životnosti. Reálně živoucí, ale gramaticky neživotná jsou například substantiva dub, petrklíč, hmyz

8 ŽIVOTNÉ A NEŽIVOTNÉ KONCOVKY NĚKTERÝCH SLOV Některá slova mohou mít vedle koncovek neživotných i koncovky životné, dochází ke kolísání Ledoborce - ledoborci, ukazatele ukazatelé, činitele činitelé, dny dnové, bacily bacili, uzenáče uzenáči Shoda podmětu s přísudkem se pak řídí gramatickým rodem! Ledoborce odpluly. Ledoborci odpluli. Některá neživotná podstatná jména přejímají ve 4. pádě jednotného čísla životnou koncovku. Slova jsou pak citově zabarvená. dám si ruma, našel jsem hřiba, plave kraula, nosil kulicha.

9 CVIČENÍ 1 Stanovit, mezi kterými dvěma rody kolísají slova: Hřídel. Choť Rez Bronz Svízel Kredenc Svaťa Image Louda Naivka

10 CVIČENÍ 2 Určit gramatický rod těchto nesklonných substantiv: Angažmá Klišé Šapitó Menu Turné Taxi Atašé

11 CVIČENÍ 3 Určení rodu není vždy snadné, například u pomnožných substantiv. Vyhledejte, ke kterému rodu patří výraz ve Slovníku spisovné češtiny: Velikonoce Kamna Játra Tepláky Sáňky Ústa Vidle.. Housle Pardubice

12 CVIČENÍ 4: Přechylování je tvorba slov v ženském rodě z již existujících slov v mužském rodě (např. Novák Nováková, malíř malířka, ) V následujících výrazech vytvořit přechýlená jména a vypsat typické přechylovací přípony: Prodavač Bojovník Otrok Mistr Král Běžec Ředitel Krasavec Pracovník Švagr Kníže

13 CVIČENÍ 5: Určit rod substantiv, u maskulin stanovit jejich životnost, či neživotnost. Plachetnice na bílém moři vypadaly jako drobné bílé trojúhelníky. Harry se otočil k domu. Motýli vylétali z trávy a třepotali se mezi jabloněmi před otevřenými okny. Byl to velký dům, postavený z černých kulatin. Dům stavěný na zimu, ne na léto. Jo Nesbo: Pentagram

14 POUŽITÁ LITERATURA MARTINEC, Ivo; TUŠKOVÁ, Jana Marie; ZIMOVÁ, Ludmila. Mluvnice učebnice českého jazyka pro střední školy. Plzeň: Fraus, KOSTEČKA, Jiří. Český jazyk pro 2. ročník gymnázií. Praha: SPN, SOCHROVÁ, Marie. Cvičení z českého jazyka v kostce. Praha: Fragment, NESBO, Jo. Pentagram. Zlín: Kniha Zlín, HAVRÁNEK, Bohuslav; JEDLIČKA, Alois. Stručná mluvnice česká. Praha: Fortuna, 1996.