AKTY PŘIJATÉ INSTITUCEMI ZŘÍZENÝMI MEZINÁRODNÍ DOHODOU

Transkript

1 Úřední věstník Evropské unie ISSN L 88 České vydání Právní předpisy Svazek března 2014 Obsah II Nelegislativní akty AKTY PŘIJATÉ INSTITUCEMI ZŘÍZENÝMI MEZINÁRODNÍ DOHODOU Předpis Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů (EHK/OSN) č. 96 Jednotná ustanovení pro schvalování vznětových motorů určených k montáži do zemědělských a lesnických traktorů a do nesilničních mobilních strojů z hlediska emisí znečišťujících látek z motoru Cena: 10 EUR Akty, jejichž název není vytištěn tučně, se vztahují ke každodennímu řízení záležitostí v zemědělství a obecně platí po omezenou dobu. Názvy všech ostatních aktů jsou vytištěny tučně a předchází jim hvězdička.

2

3 Úřední věstník Evropské unie L 88/1 II (Nelegislativní akty) AKTY PŘIJATÉ INSTITUCEMI ZŘÍZENÝMI MEZINÁRODNÍ DOHODOU Pouze původní texty EHK/OSN mají podle mezinárodního veřejného práva právní účinek. Status a datum vstupu tohoto předpisu v platnost je zapotřebí ověřit v nejnovější verzi dokumentu EHK/OSN o statusu TRANS/WP.29/343, který je k dispozici na internetové adrese: Předpis Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů (EHK/OSN) č. 96 Jednotná ustanovení pro schvalování vznětových motorů určených k montáži do zemědělských a lesnických traktorů a do nesilničních mobilních strojů z hlediska emisí znečišťujících látek z motoru Zahrnuje veškerá platná znění až po: sérii změn 04 předpisu datum vstupu v platnost: 13. únor 2014 OBSAH 1. Oblast působnosti 2. Definice a zkratky 3. Žádost o schválení 4. Schválení 5. Požadavky a zkoušky 6. Montáž na vozidle 7. Shodnost výroby 8. Postihy za neshodnost výroby 9. Změna schváleného typu a rozšíření schválení 10. Definitivní ukončení výroby 11. Přechodná ustanovení 12. Názvy a adresy technických zkušeben odpovědných za provádění schvalovacích zkoušek a názvy a adresy schvalovacích orgánů PŘÍLOHY 1A Informační dokument č. týkající se schvalování typu z hlediska opatření proti emisím plynných znečišťujících látek a znečišťujících částic ze spalovacích motorů určených pro nesilniční pojízdné stroje Dodatek 1 Základní vlastnosti (základního) motoru Dodatek 2 Základní vlastnosti rodiny motorů Dodatek 3 Základní vlastnosti typu motoru v rodině motorů 1B Vlastnosti rodiny motorů a volba základního motoru 2 Sdělení Dodatek 1 Výsledky zkoušek 3 Uspořádání značek schválení typu

4 L 88/2 Úřední věstník Evropské unie A Způsob stanovení emisí plynných znečišťujících látek a znečišťujících částic Dodatek 1 Postupy měření a odběru vzorků (NRSC, NRTC) Dodatek 2 Postup kalibrace (NRSC, NRTC ) Dodatek 3 Vyhodnocení změřených hodnot a výpočty Dodatek 4 Analytické systémy a systémy pro odběr vzorků 4B Zkušební postup pro vznětové motory určené k montáži do zemědělských a lesnických traktorů a do nesilničních mobilních strojů z hlediska emisí znečišťujících látek z motoru Dodatek A.1 (vyhrazeno) Dodatek A.2 Statistika Dodatek A.3 Mezinárodní vzorec pro gravitaci (1980) Dodatek A.4 Kontrola průtoku uhlíku Dodatek A.5 (vyhrazeno) Dodatek A.6 (vyhrazeno) Dodatek A.7 Výpočet emisí molárním přístupem Dodatek A.7.1 Dodatek A.7.2 Kalibrace průtoku zředěného výfukového plynu (CVS) Korekce posunu Dodatek A.8 Výpočet emisí na základě hmotnosti Dodatek A.8.1 Dodatek A.8.2 Kalibrace průtoku zředěného výfukového plynu (CVS) Korekce posunu 5 Zkušební cykly 6 Technické vlastnosti referenčního paliva určeného pro zkoušky pro schválení typu a k ověřování shody výroby 7 Montáž zařízení a pomocných zařízení 8 Požadavky na životnost 9 Požadavky na zajištění správné funkce opatření k regulaci emisí NO x Dodatek 1 Požadavky na prokazování Dodatek 2 Popis mechanismů aktivace a deaktivace varování a upozornění provozovatele Dodatek 3 Prokazování nejnižší přípustné koncentrace činidla CD min 10 Stanovení emisí CO 2 Dodatek 1 Stanovení emisí CO 2 z motorů do výkonového pásma P Dodatek 2 Stanovení emisí CO 2 u výkonových pásem Q a R 1. OBLAST PŮSOBNOSTI Tento předpis se vztahuje na emise plynných znečišťujících látek a znečišťujících částic ze spalovacích motorů: 1.1 užitých ve vozidlech kategorie T ( 1 ) s instalovaným netto výkonem překračujícím 18 kw, avšak nikoliv 560 kw, 1.2 užitých v nesilničních pojízdných strojích s instalovaným netto výkonem překračujícím 18 kw, avšak nikoliv 560 kw, pracujících s proměnnými otáčkami. 1.3 užitých v nesilničních pojízdných strojích s instalovaným netto výkonem překračujícím 18 kw, avšak nikoliv 560 kw, pracujících s konstantními otáčkami. ( 1 ) Podle definice v konsolidované rezoluci o konstrukci vozidel (R.E.3), (ECE/TRANS/WP.29/78/Rev.2, odst. 2) - www. unece.org/trans/main/wp29/wp29wgs/wp29gen/wp29resolutions.html

5 Úřední věstník Evropské unie L 88/3 2. DEFINICE A ZKRATKY 2.1 Pro účely tohoto předpisu se rozumí: korekčními faktory aditivní (korekční faktor regenerace nahoru a korekční faktor regenerace dolu) nebo multiplikativní faktory, jež se mají zohlednit během periodické (málo časté) regenerace; cyklem stárnutí provoz stroje nebo motoru (rychlost, zatížení, výkon) během doby akumulace provozu; platnými mezními hodnotami emisí mezní hodnoty emisí, které platí pro určitý motor; schválením typu motoru schválení typu motoru nebo rodiny motorů z hlediska úrovně emisí plynných znečišťujících látek a znečišťujících částic motoru; kondenzací vody srážení složek obsahujících vodu při přechodu z plynného do kapalného stavu. Kondenzace vody je funkcí vlhkosti, tlaku, teploty a koncentrací jiných složek, jako je kyselina sírová. Tyto parametry kolísají v závislosti na vlhkosti vzduchu nasávaného motorem, vlhkosti ředicího vzduchu, poměru vzduch/palivo v motoru a složení paliva, jakož i množství vodíku a síry v palivu; atmosférickým tlakem absolutní atmosférický statický tlak za vlhkého stavu. Pokud se atmosférický tlak měří v potrubí, musí se zajistit, aby mezi atmosférou a místem měření docházelo jen k nepatrným ztrátám tlaku a aby se zohlednily změny statického tlaku v potrubí způsobené průtokem; kalibrací proces nastavení odezvy měřícího systému, tak aby se jeho výstupní hodnoty se shodovaly s referenčními signály v příslušném rozsahu. Odlišuje se od ověření ; kalibračním plynem směs čištěných plynů používaná ke kalibrování analyzátorů plynu. Kalibrační plyny musí splňovat specifikace v bodě přílohy 4B. Kalibrační plyny a kalibrační plyny pro plný rozsah jsou z kvalitativního hlediska totožné, liší se avšak z hlediska své primární funkce. Při různých ověřovacích zkouškách vlastností analyzátorů plynu a částí ke zpracování odebraných vzorků se mohou používat kalibrační plyny, případně kalibrační plyny pro plný rozsah; vznětovým motorem motor, který pracuje na principu vznícení kompresním teplem (např. dieselový motor); potvrzeným a aktivním diagnostickým chybovým kódem (DTC) diagnostický chybový kód DTC, který je uložen během časového intervalu, v němž systém NCD zjistí, že došlo k chybné funkci motorem s konstantními otáčkami motor, jehož schválení typu nebo certifikace je omezena na provoz s konstantními otáčkami. Motory, u nichž je funkce regulace konstantních otáček odstraněna nebo vyřazena z činnosti, se již nepovažují za motory s konstantními otáčkami; provozem s konstantními otáčkami provoz motoru s regulátorem, který automaticky reguluje otáčky motoru podle požadavku operátora, rovněž při proměnlivém zatížení. Regulátory neudržují vždy přesně konstantní otáčky. Otáčky se mohou typicky snížit (o 0,1 až 10 procent) pod hodnotu otáček při nulovém zatížení tak, že minimální otáčky nastanou blízko bodu maximálního výkonu motoru; kontinuální regenerací proces regenerace systému k následnému zpracování výfukových plynů, k němuž dochází buď nepřetržitě nebo alespoň jednou během příslušného cyklu s neustálenými stavy nebo cyklu s lineárními přechody mezi režimy, na rozdíl od (málo časté) regenerace; účinností konverze v separátoru uhlovodíků jiných než methan (NMC) E účinnost konverze v NMC, který se použije k odstranění uhlovodíků jiných než methan ze vzorku plynu oxidací všech uhlovodíků s výjimkou methanu. V ideálním případě je konverze methanu 0 % (E = 0) CH 4 a konverze ostatních uhlovodíků představovaných ethanem 100 % (E C H 2 = 100 %). K přesnému 6 měření NMHC se určí obě účinnosti a použijí se k výpočtu hmotnostního průtoku emisí NMHC u methanu a ethanu. Odlišuje se od penetrační frakce ; kritickými součástmi souvisejícími s emisemi součásti určené především k regulaci emisí, tj. jakýkoli systém následného zpracování, elektronická řídicí jednotka motoru a s ní související čidla a ovládací prvky a systém recirkulace výfukových plynů (EGR) včetně všech příslušných filtrů, chladičů, regulačních ventilů a potrubí;

6 L 88/4 Úřední věstník Evropské unie kritickou údržbou související s emisemi údržba prováděná na kritických součástech souvisejících s emisemi; dobou zpoždění časový rozdíl mezi změnou složky, která se má v referenčním bodě měřit, a odezvou systému u 10 % posledních udávaných hodnot (t 10 ), přičemž je jako referenční bod vymezena odběrná sonda. U plynných znečišťujících látek se jedná o dobu dopravy měřené složky od odběrné sondy k detektoru (viz obrázek 3.1); systémem ke snížení emisí NO x systém následného zpracování výfukových plynů, které má snížit emise oxidů dusíku (NO x ) (např. pasivní a aktivní katalyzátory chudých NO x, adsorbenty NO x a systémy selektivní katalytické redukce (SCR)); rosným bodem míra vlhkosti vyjádřená jako rovnovážná teplota, při které voda kondenzuje za daného tlaku z vlhkého vzduchu s danou absolutní vlhkostí. Rosný bod je specifikován jako teplota ve C nebo K, a platí jen pro tlak, při kterém je změřen; diagnostickým chybovým kódem (DTC) numerický nebo alfanumerický identifikátor, který identifikuje nebo označuje chybnou funkci regulace NO x ; diskrétním režimem druh diskrétního režimu zkoušky v ustáleném stavu, popsaný v bodě přílohy 4B a v příloze 5; posunem rozdíl mezi signálem nuly nebo kalibrace a příslušnou hodnotou udanou měřicím přístrojem bezprostředně po jeho použití ve zkoušce emisí, pokud byl přístroj před zkouškou emisí nastaven na nulu a byl ověřen jeho plný rozsah; elektronickou řídicí jednotkou elektronické zařízení motoru, které používá data ze snímačů motoru k řízení parametrů motoru; systémem regulace emisí každé zařízení, systém nebo konstrukční prvek, který reguluje nebo snižuje emise regulovaných znečišťujících látek z motoru; strategií pro regulaci emisí kombinace systému pro regulaci emisí s jednou základní strategií pro regulaci emisí a s jedním souborem pomocných strategií pro regulaci emisí, začleněná do celkové konstrukce motoru nebo do nesilničního pojízdného stroje, ve kterém je motor instalován; dobou životnosti emisních vlastností počet hodin uvedených v příloze 8, který se používá k určení faktorů zhoršení; údržbou související s emisemi údržba, která podstatně ovlivňuje emise či pravděpodobně ovlivní zhoršení emisních vlastností vozidla či motoru během běžných podmínek provozu; rodinou motorů se stejným systémem následného zpracování výfukových plynů výrobcem stanovená skupina motorů odpovídající definici rodiny motorů, které se však dále seskupují do rodin motorů používajících podobný systém následného zpracování výfukových plynů; rodinou motorů výrobcem stanovená skupina motorů, které mají mít konstrukcí dané stejné vlastnosti z hlediska emisí z výfuku a které splňují požadavky v bodu 7 tohoto předpisu; regulovanými otáčkami motoru provozní otáčky motoru, když jsou regulovány namontovaným regulátorem; systémem motoru motor, systém regulace emisí a komunikační rozhraní (technické vybavení a hlášení) mezi elektronickou řídicí jednotkou (jednotkami) motoru (ECU) a jinou hnací jednotkou nebo řídicí jednotkou vozidla; typem motoru kategorie motorů nelišících se v podstatných vlastnostech motoru uvedených v bodech 1 a ž 4 dodatku 3 přílohy 1A tohoto předpisu; systémem následného zpracování výfukových plynů katalyzátor, filtr částic, systém ke snížení emisí NO, kombinovaný systém ke snížení emisí NO x x a filtr částic nebo jiné zařízení ke snížení emisí, které je namontováno za motorem. Tato definice nezahrnuje recirkulaci výfukových plynů (ERG) turbodmychadla, které se považují za nedílnou součást systému motoru;

7 Úřední věstník Evropské unie L 88/ recirkulací výfukového plynu technologie, která snižuje emise tím, že výfukové plyny vypouštěné ze spalovací komory (komor) zavádí zpět do motoru, aby se smísily s nasávaným vzduchem před spalováním nebo během něj. Pro účely tohoto předpisu se nepokládá za recirkulaci výfukového plynu časování ventilů zvětšující objem zbytkového výfukového plynu ve spalovací komoře (komorách), který se směšuje s nasávaným vzduchem před spalováním nebo během něj; postupem ředění plného toku proces míšení celkového toku výfukového plynu s ředicím vzduchem před oddělením části toku zředěného výfukového plynu pro účely analýzy; plynnými znečisťujícími látkami oxid uhelnatý, uhlovodíky (vyjádřené ekvivalentem C 1 H 1,85 ) a oxidy dusíku vyjádřené ekvivalentem oxidu dusičitého NO 2 ; osvědčeným technickým úsudkem úsudek, který je učiněn v souladu s všeobecně uznávanými vědeckými a technickými principy a dostupnými relevantními informacemi; filtrem HEPA filtr znečišťujících částic s vysokou účinností, který má počáteční minimální účinnost zachycování 99,97 % podle normy ASTM F případně ekvivalentní normy; uhlovodíky (HC) THC případně NMHC. Uhlovodík obecně znamená skupinu uhlovodíků, ze kterých vychází normy emisí pro každý druh paliva a motoru; horními otáčkami (n hi ) nejvyšší otáčky, při kterých motor dosahuje 70 % jmenovitého výkonu (příloha 4A) nebo maximálního výkonu (příloha 4B); volnoběžnými otáčkami nejnižší otáčky s minimálním zatížením (zatížení vyšší než nulové zatížení nebo nulové), když regulátor motoru reguluje otáčky motoru. U motorů bez regulátoru volnoběžných otáček, jsou volnoběžné otáčky výrobcem udávaná hodnota nejnižších otáček motoru, které jsou možné při minimálním zatížení. Volnoběžné otáčky za tepla jsou volnoběžné otáčky zahřátého motoru; mezilehlými otáčkami otáčky motoru, které splňují jednu z následujících podmínek: a) u motorů, které jsou konstruovány na provoz v rozsahu otáček na křivce točivého momentu při plném zatížení, jsou mezilehlými otáčkami udávané otáčky při maximálním točivém momentu, jestliže tyto otáčky jsou v rozsahu od 60 do 75 % jmenovitých otáček, b) jestliže jsou udávané otáčky při maximálním točivém momentu menší než 60 % jmenovitých otáček, pak mezilehlé otáčky jsou 60 % jmenovitých otáček, c) jestliže jsou udávané otáčky při maximálním točivém momentu větší než 75 % jmenovitých otáček, pak mezilehlé otáčky jsou 75 % jmenovitých otáček linearitou míra, ve které se měřené hodnoty shodují s příslušnými referenčními hodnotami. Linearita se kvantifikuje lineární regresí párů měřených hodnot a referenčních hodnot v rozsahu hodnot, které jsou očekávány nebo pozorovány v průběhu zkoušky; dolními otáčkami (n lo ) nejnižší otáčky, při kterých motor dosahuje 50 % jmenovitého výkonu (příloha 4A) nebo maximálního výkonu (příloha 4B); maximálním výkonem (P max ) maximální výkon v kw podle prohlášení výrobce; otáčkami maximálního točivého momentu otáčky motoru, při kterých je dosaženo maximálního točivého momentu, podle údajů výrobce; střední hodnotou veličiny založenou na středních hodnotách vážených průtokem střední úroveň veličiny poté, co byla vážena proporcionálně k odpovídajícímu průtoku; rodinou motorů s NCD výrobcem stanovená skupina systémů motorů, které používají stejné metody monitorování a diagnostiky chybných funkcí regulace NO x ; netto výkonem výkon v kw EHK zjištěný dynamometrem na konci klikového hřídele nebo jeho ekvivalentu orgánu, měřený podle metody uvedené v předpisu č. 120 týkajícího se měření netto výkonu, netto točivého momentu a specifické spotřeby paliva spalovacích motorů pro zemědělské a lesnické traktory a nesilniční mobilní stroje;

8 L 88/6 Úřední věstník Evropské unie údržbou nesouvisející s emisemi údržba, která neovlivňuje emise podstatným způsobem a nemá trvalý účinek na zhoršení emisních vlastností stroje či motoru během běžných podmínek provozu; uhlovodíky jinými než methan (NMHC) souhrn všech druhů uhlovodíků, s výjimkou methanu; diagnostickým systémem regulace NO x (NCD) na motoru nainstalovaný systém, který je schopen: a) zjistit chybnou funkci regulace NO x, b) určit pravděpodobnou příčinu chybné funkce regulace NO x pomocí informací ukládaných do paměti počítače a/nebo přenosem těchto informací mimo vozidlo; chybnou funkcí regulace NO x pokus zasahovat do systému regulace NO x motoru nebo chybná funkce tento systém ovlivňující, jež může být způsobena nedovoleným zásahem, což si podle tohoto předpisu vyžaduje aktivaci systému varování nebo upozornění, jakmile je chybná funkce zjištěna; volnými emisemi z klikové skříně jakýkoli tok z klikové skříně motoru, emitovaný přímo do okolního prostředí; požadavkem operátora vstup zadaný operátorem motoru k řízení výstupu motoru. Operátorem muže být osoba (tj. ruční vstup), nebo regulátor (tj. automatický vstup), které mechanicky nebo elektronicky signalizují vstup, kterým se požaduje výstup motoru. Vstup se může uskutečnit pedálem nebo signálem akcelerátoru, pákou nebo signálem ovládání škrticí klapky, pákou nebo signálem ovládání přívodu paliva, pákou nebo signálem ovládání otáček, nebo nastavením nebo signálem regulátoru; oxidy dusíku sloučeniny obsahující jen dusík a kyslík, změřené postupy stanovenými v tomto předpisu. Oxidy dusíku jsou vyjádřeny kvantitativně, jako kdyby NO byl ve formě NO 2, takže se použije efektivní molární hmotnost pro všechny oxidy dusíku coby ekvivalent NO ; základním motorem motor vybraný z rodiny motorů tak, aby z hlediska emisí znečišťujících látek reprezentoval rodinu motorů a aby splňoval požadavky stanovené v příloze 1B tohoto předpisu; parciálním tlakem tlak p, náležejí jedinému plynu ve směsi plynů. V případě ideálního plynu se parciální tlak dělený celkovým tlakem rovná molární koncentraci složky, x systémem následného zpracování částic systém následného zpracování výfukových plynů určený ke snížení emisí znečišťujících částic (PM) pomocí mechanické, aerodynamické, difúzní nebo inerční separace; postupem ředění části toku proces oddělení části celkového průtoku výfukových plynů a jejího následného míšení s příslušným množstvím ředicího vzduchu před odběrným filtrem částic; znečišťujícími částicemi (PM) jakýkoli materiál, který se zachytí na stanoveném filtračním médiu po zředění výfukových plynů vznětového motoru čistým filtrovaným vzduchem tak, aby teplota znečišťujících částic nepřekračovala 325 K (52 C); penetrační frakcí PF odchylka od ideálního fungování separátoru uhlovodíků jiných než methan (viz Účinnost konverze v separátoru uhlovodíků jiných než methan (NMC) E). Ideální separátor uhlovodíků jiných než methan by měl penetrační frakci PF CH 4 o hodnotě 1,000 (tj. účinnost konverze v separátoru uhlovodíků jiných než methan E CH 4 o hodnotě 0), a penetrační frakce u všech ostatních uhlovodíků by měla hodnotu 0,000, vyjádřenou veličinou PF C H 2 (tj. účinnost 6 konverze ethanu E C H 2 o hodnotě 1). Vztah: 6 PF CH 4 = 1 - E CH 4 and PF C 2 H 6 = 1 - E C 2 H 6 ; poměrným zatížením procentuální podíl maximálního točivého momentu dosažitelného při daných otáčkách; periodickou (nebo málo častou) regenerací proces regenerace systému následného zpracování výfukového plynu, k němuž dochází pravidelně a zpravidla v době kratší než 100 hodin běžného chodu motoru. Během cyklů, při nichž dochází k regeneraci, mohou být emisní limity překročeny;

9 Úřední věstník Evropské unie L 88/ uvedením na trh zpřístupnění výrobku, na který se vztahuje tento předpis, na trhu země, jež uplatňuje tento předpis, ať za úplatu, nebo zdarma, za účelem distribuce nebo užívání v dané zemi; sondou první část potrubí, kterou se odebíraný vzorek vede do další části odběrného systému; PTFE polytetrafluorethylen, známý jako Teflon TM ; zkušebním cyklem v ustáleném stavu s lineárními přechody mezi režimy zkušební cyklus se sledem ustálených zkušebních režimů, z nichž je každý vymezen určitými otáčkami, točivým momentem, a s lineárními přechody mezi jednotlivými režimy; jmenovitými otáčkami nejvyšší otáčky při plném zatížení, které umožňuje regulátor, určené výrobcem, nebo, není-li takový regulátor použit, otáčky při kterých je dosaženo maximálního výkonu motoru uvedeného výrobcem; činidlem jakékoli spotřebitelné nebo neobnovitelné médium potřebné a používané pro účinné fungování systému následného zpracování výfukových plynů; regenerací proces, v jehož průběhu se mění úrovně emisí a současně se znovu z konstrukčního hlediska obnovuje výkonnost následného zpracování. Může docházet ke dvěma druhům regenerace: kontinuální regeneraci (viz bod přílohy 4B) a málo časté (periodické) regeneraci (viz bod přílohy 4B); dobou odezvy časový rozdíl mezi změnou složky, která se má měřit v referenčním bodě, a odezvou systému o hodnotě 90 % konečného údaje (t 90 ), kdy jako referenční bod je definována odběrná sonda, přičemž změna měřené složky je nejméně 60 % plného rozsahu stupnice a zařízení k přepínání plynů musí realizovat přepnutí za dobu kratší než 0,1 sekundy Doba odezvy systému se skládá z doby zpoždění k měřicímu systému a doby náběhu systému dobou náběhu časový rozdíl mezi odezvou u 10 % a 90 % konečné udávané hodnoty (t 90 t 10 ); čtecím nástrojem externí zkušební zařízení pro komunikaci se systémem NCD mimo vozidlo; programem akumulace doby provozu cyklus stárnutí a akumulace doby provozu pro určení faktorů zhoršení u rodiny motorů se stejným systémem následného zpracování výfukových plynů; společným měřičem atmosférického tlaku tlakoměr pro atmosférický tlak, jehož výstupní hodnota se použije jako atmosférický tlak pro celou zkušebnu, ve které je více než jedno dynamometrické zkušební stanoviště; společným měřením vlhkosti měření vlhkosti, které se používá jako vlhkost pro celou zkušebnu, ve které je více než jedno dynamometrické zkušební stanoviště; kalibrací pro plný rozsah seřízení přístroje tak, aby dával správnou odezvu na kalibrační standard, který odráží 75 % až 100 % maximální hodnoty rozsahu přístroje nebo očekávaného rozsahu použití; kalibračním plynem pro plný rozsah směs čištěných plynů používaná ke kalibrování analyzátorů plynu pro plný rozsah; Kalibrační plyny pro plný rozsah musí splňovat specifikace v bodu Kalibrační plyny a kalibrační plyny pro plný rozsah jsou z kvalitativního hlediska totožné, liší se avšak z hlediska své primární funkce. Při různých ověřovacích zkouškách vlastností analyzátorů plynu a částí ke zpracování odebraných vzorků se mohou používat kalibrační plyny, případně kalibrační plyny pro plný rozsah specifickými emisemi hmotnost emisí vyjádřená v g/kwh; samostatným zařízení nebo věc, které na ničem nezávisí, tj. mohou existovat samostatně; ustáleným stavem v souvislosti se zkouškami emisí stav, ve kterém jsou otáčky a zatížení motoru udržovány na určitých nominálně konstantních hodnotách; zkoušky v ustáleném stavu jsou buď zkouškami s diskrétními režimy nebo režimy s lineárními přechody; stechiometrickým zvláštní poměr vzduchu a paliva, u kterého by při plné oxidaci paliva nezůstal žádný zbytek paliva nebo kyslíku;

10 L 88/8 Úřední věstník Evropské unie odběrným médiem filtr částic, vak k jímání vzorků, nebo každé jiné odběrné zařízení používané pro odběr vzorků; zkušebním (nebo pracovním) cyklem sled fází zkoušky, z nichž každá je definována určitými otáčkami a točivým momentem, které musí mít motor s ustáleným stavem nebo za neustálených provozních podmínek; zkušební cykly specifikuje příloha 5. Jednotlivý zkušební cyklus může tvořit jeden nebo více zkušebních intervalů; zkušebním intervalem doba, během které se určují emise zjišťované na brzdě. V případech zkušebního cyklu s více zkušebními intervaly může předpis specifikovat doplňkové výpočty, pomocí kterých se zváží a zkombinují výsledky pro získání složených hodnot k porovnání s příslušnými mezními hodnotami emisí; tolerancí interval, ve kterém musí ležet 95 % zaznamenaných hodnot určité veličiny, zbývajících 5 % zaznamenaných hodnot se od tohoto intervalu může odchylovat. Je-li konkrétní veličina v příslušné toleranci se určuje za použití specifikovaných frekvencí záznamu a časových intervalů; celkové množství uhlovodíků (THC) kombinovaná hmotnost organických sloučenin změřená stanovenými postupy k měření celkového množství uhlovodíků, vyjádřeno jako uhlovodík s hmotnostním poměrem vodíku k uhlíku 1,85:1; dobou transformace časový rozdíl mezi změnou složky, která se má v referenčním bodě měřit, a odezvou systému u 50 % konečných udávaných hodnot (t 50 ), přičemž je jako referenční bod stanovena odběrná sonda. Doba transformace se používá k synchronizaci signálů různých měřicích přístrojů. Viz obrázek 3.1; zkušebním cyklem při neustáleném stavu zkušební cyklus se sledem normalizovaných hodnot otáček a točivého momentu, které se v čase poměrně rychle mění (NRTC); schválením typu schválení typu motoru z hlediska jeho emisí měřených podle postupů uvedených v tomto předpisu; aktualizací záznamu frekvence, ve které analyzátor zaznamenává nové, průběžně se měnící údaje; životností příslušná ujetá vzdálenost nebo časový interval, v rámci kterých musí být dodrženy příslušné mezní hodnoty pro emise plynných látek a emise částic; motorem s proměnnými otáčkami motor, který není motorem s konstantními otáčkami; ověřením vyhodnocení, zda se výstupy měřicího systému shodují či neshodují se souborem platných referenčních signálů v rámci jedné, případně několika předem určených platných prahových hodnot. Odlišuje se od kalibrace ; nastavením na nulu seřízení přístroje tak, že dává odezvu nula na kalibrační standard nula, jako je čištěný dusík nebo čištěný vzduch k měření koncentrací složek emisí; nulovacím plynem plyn, který vyvolá v analyzátoru odezvu nula. Může jím být čištěný dusík, čištěný vzduch, případně kombinace čištěného vzduchu a čištěného dusíku.

11 Úřední věstník Evropské unie L 88/9 Obrázek 1 Definice odezvy systému: doba zpoždění (bod ), doba odezvy (bod ), doba náběhu (bod ) a doba transformace (bod ) 2.2 Značky a zkratky Značky Značky jsou vysvětleny v příloze 4A, odst. 1.4 a v příloze 4B odst Značky a zkratky chemických složek Ar: Argon C 1 : Uhlovodíky ekvivalentní uhlíku 1 CH 4 : C 2 H 6 : C 3 H 8 : CO: CO 2 : DOP: Methan Ethan Propan Oxid uhelnatý Oxid uhličitý Dioktylftalát H: Atomární vodík H : 2 HC: H O: 2 He: N : 2 Molekulární vodík Uhlovodík Voda Helium Molekulární dusík NMHC: Uhlovodíky jiné než methan NO x : NO: Oxidy dusíku Oxid dusnatý

12 L 88/10 Úřední věstník Evropské unie NO : 2 Oxid dusičitý O 2 : Kyslík PM: Pevné částice PTFE: Polytetrafluorethylen S: Síra THC: Celkové množství uhlovodíků Zkratky ASTM: American Society for Testing and Materials (Americká společnost pro zkoušení a materiály). BMD: Malé ředicí zařízení ve vaku BSFC: Spotřeba paliva specifická pro brzdu CFV: Venturiho trubice s kritickým prouděním CI: Vznětové zapalování CLD: Chemoluminiscenční detektor CVS: Odběr vzorků s konstantním objemem DeNO x : Systém následného zpracování NO x DF: Faktor zhoršení ECM: Elektronický řídicí modul EFC: Elektronická regulace průtoku EGR: Recirkulace výfukových plynů FID: Plamenoionizační detektor GC: Plynový chromatograf HCLD: Vyhřívaný chemoluminiscenční detektor HFID: Vyhřívaný plamenoionizační detektor IBP: Počáteční bod varu ISO: International Organization for Standardization (Mezinárodní organizace pro normalizaci) LPG: Zkapalněný ropný plyn NDIR: Analyzátor nedisperzního typu s absorpcí v infračerveném pásmu NDUV: Analyzátor nedisperzního typu s absorpcí v ultrafialovém pásmu NIST: US National Institute for Standards and Technology (Národní ústav pro normalizaci a technologie USA). NMC: Separátor uhlovodíků jiných než methan PDP: Objemové dávkovací čerpadlo % FS: Procento plného rozsahu PFD: Ředění části toku PFS: Systém části toku PTFE: Polytetrafluorethylen (obecně znám jako Teflon ) RMC: Cyklus s lineárními přechody mezi režimy RMS: Střední kvadratická odchylka RTD: Odporový teplotní detektor SAE: Society of Automotive Engineers (Společnost automobilových inženýrů) SSV: Venturiho trubice s podzvukovým prouděním

13 Úřední věstník Evropské unie L 88/11 UCL: UFM: Horní mez spolehlivosti Ultrazvukový průtokoměr 3. ŽÁDOST O SCHVÁLENÍ 3.1 Žádost o schválení motoru jako samostatného technického celku Žádost o schválení typu motoru z hlediska úrovně emisí plynných znečisťujících látek a znečišťujících částic podává výrobce motoru nebo jeho řádně pověřený zástupce K žádosti se musí připojit dále uvedené dokumenty ve trojím vyhotovení a následující informace: popis typu motoru sestávající z údajů podle přílohy 1A tohoto předpisu a případně údajů o rodině motorů podle přílohy 1B tohoto předpisu Technické zkušebně pro schvalovací zkoušky vymezené v bodu 5 se dodá motor, jehož vlastnosti odpovídají typu motoru podle přílohy 1A. Pokud technická zkušebna určí, že dodaný motor neodpovídá v úplnosti vlastnostem rodiny motorů popsané v dodatku 2 přílohy 1A, musí se ke zkoušce podle bodu 5 dodat alternativní a v případě potřeby i další motor. 4. SCHVÁLENÍ 4.1 Pokud motor předaný ke schválení podle bodu 3.1 tohoto předpisu splní požadavky uvedené v bodu 5.2, udělí se pro tento typ motoru nebo rodinu motorů schválení. 4.2 Každému schválenému typu motoru nebo rodině motorů se přidělí číslo schválení. Jeho první dvě číslice udávají sérii změn, která zahrnuje poslední zásadní technické změny tohoto předpisu v době vydání schválení. Stejná smluvní strana nesmí přidělit totéž číslo jinému typu motoru nebo rodině motorů. 4.3 Oznámení o udělení nebo rozšíření nebo odmítnutí schválení typu motoru nebo rodiny motorů podle tohoto předpisu se sdělí smluvním stranám dohody z roku 1958, které uplatňují tento předpis, prostřednictvím formuláře podle vzoru v příloze 2 tohoto předpisu. Uvedeny musí být rovněž hodnoty naměřené při schvalovací zkoušce typu. 4.4 Na každý motor, který se shoduje s typem motoru nebo rodinou motorů schválenými podle tohoto předpisu, se viditelně a na snadno přístupném místě upevní mezinárodní značka schválení typu, která se skládá z: písmena E v kružnici, za nímž následuje rozlišovací číslo země, která schválení udělila ( 1 ), čísla tohoto předpisu, za nímž následuje písmeno R, pomlčka a číslo schválení vpravo od kružnice uvedené v bodě doplňkového symbolu sestávajícího ze dvou písmen, přičemž prvním z nich je písmeno od D po R, které udává úroveň emisí (bod 5.2.1), pro niž byly motor nebo rodina motorů schváleny; druhým písmenem je buď A v případě, že rodina motorů získala osvědčení pro provoz při proměnlivých otáčkách, nebo B v případě, že rodina motorů získala osvědčení pro provoz při konstantních otáčkách. 4.5 Vyhovuje-li motor typu motoru nebo rodině motorů schváleným podle jednoho nebo více předpisů připojených k dohodě v zemi, která udělila schválení typu podle tohoto předpisu, není třeba symbol předepsaný v bodě opakovat; v takovém případě se další čísla předpisu a schválení a doplňkových symbolů všech předpisů, podle nichž byla udělena schválení ve státě, který udělil schválení podle tohoto předpisu, uvedou ve svislých sloupcích vpravo od symbolu předepsaného v bodě ( 1 ) Rozlišovací čísla smluvních stran Dohody z r jsou uvedena v příloze 3 Konsolidované rezoluce o konstrukci vozidel (R.E.3), dokument ECE/TRANS/WP.29/78/Rev.2/Amend wp29gen/wp29resolutions.html

14 L 88/12 Úřední věstník Evropské unie Značka schválení se umístí poblíž tabulky s údaji, připevněné výrobcem ke schválenému typu, nebo přímo na ni. 4.7 Příklady uspořádání schvalovacích značek jsou uvedeny v příloze 3 tohoto předpisu. 4.8 Na motoru schváleném jako samostatný technický celek se kromě značky schválení musí uvést: výrobní značka nebo obchodní název výrobce motoru; kód motoru podle výrobce. 4.9 Uvedená označení musí být snadno čitelná a nesmazatelná. 5. SPECIFIKACE A ZKOUŠKY 5.1 Obecné Konstrukční části schopné ovlivnit emise plynných znečišťujících látek a znečišťujících částic musí být konstruovány, vyrobeny a namontovány tak, aby motor za běžného užívání, bez ohledu na vibrace, kterým může být vystaven, vyhověl požadavkům tohoto předpisu Výrobce musí učinit technická opatření, kterými se zajistí účinné omezení uvedených emisí podle tohoto předpisu po celou dobu životnosti motoru a za obvyklých podmínek používání. Tyto požadavky se považují za splněné: a) jestliže jsou splněny požadavky bodů a a b) jestliže navíc u motorů v pásmech výkonu L a vyšších jsou splněny požadavky bodu V případě motorů výkonových pásem H a vyšších musí výrobce prokázat životnost motoru a případně zařízení následného zpracování výfukových plynů podle přílohy Přípustná je systematická výměna zařízení souvisejících s emisemi po určité doby provozu motoru. Každé seřízení prováděné v pravidelných časových odstupech, každá oprava, demontáž, čištění nebo výměna součástí nebo systémů motoru s cílem zabránit špatnému fungování motoru se smějí provádět jen v rozsahu, který je technicky nezbytný pro správné fungování systému pro regulaci emisí. V příručce pro uživatele musí být uvedeny odpovídající předpisy pro plánovanou údržbu, které musí být schváleny před tím, než je uděleno schválení. V případě motorů v pásmech výkonu L a vyšších musí být uvedeny další informace podle bodu Odpovídající výtah z příručky, který se týká údržby/výměn zařízení pro následné zpracování, musí být zahrnut do informačního dokumentu stanoveného v dodatcích přílohy 1A tohoto předpisu. 5.2 Požadavky týkající se emisí znečišťujících látek Plynné složky a částice emitované z motoru dodaného ke zkouškám se v případě motorů v pásmu výkonu až do P měří metodami popsanými v příloze 4A a v případě motorů v pásmu výkonu Q a R popsanými v příloze 4B. Na žádost výrobce a se souhlasem schvalovacího orgánu mohou být metody popsané v příloze 4B použity pro výkonová pásma až do P Emise oxidu uhelnatého, emise uhlovodíků, emise oxidů dusíku a emise částic nesmějí překročit hodnoty uvedené v následující tabulce: Výkonové pásmo Netto výkon (P) (kw) Oxid uhelnatý (CO) (g/kwh) Uhlovodíky (HC) (g/kwh) Oxidy dusíku (NOx) (g/kwh) Částice (PM) (g/kwh) E 130 P 560 3,5 1,0 6,0 0,2 F 75 P < 130 5,0 1,0 6,0 0,3 G 37 P < 75 5,0 1,3 7,0 0,4 D 18 P < 37 5,5 1,5 8,0 0,8

15 Úřední věstník Evropské unie L 88/13 Výkonové pásmo Netto výkon (P) (kw) Oxid uhelnatý (CO) (g/kwh) Uhlovodíky (HC) (g/kwh) Oxidy dusíku (NOx) (g/kwh) Částice (PM) (g/kwh) Netto výkon (P) (kw) Oxid uhelnatý (CO) (g/kwh) Součet uhlovodíků a oxidů dusíku (HC + NOx) (g/kwh) Částice (PM) (g/kwh) H 130 P 560 3,5 4,0 0,2 I 75 P < 130 5,0 4,0 0,3 J 37 P < 75 5,0 4,7 0,4 K 19 P < 37 5,5 7,5 0,6 Netto výkon (P) (kw) Oxid uhelnatý (CO) (g/kwh) Uhlovodíky (HC) (g/kwh) Oxidy dusíku (NOx) (g/kwh) Částice (PM) (g/kwh) L 130 P 560 3,5 0,19 2,0 0,025 M 75 P < 130 5,0 0,19 3,3 0,025 N 56 P < 75 5,0 0,19 3,3 0,025 Součet uhlovodíků a oxidů dusíku (HC + NOx) (g/kwh) P 37 P < 56 5,0 4,7 0,025 Netto výkon (P) (kw) Oxid uhelnatý (CO) (g/kwh) Uhlovodíky (HC) (g/kwh) Oxidy dusíku (NOx) (g/kwh) Částice (PM) (g/kwh) Q 130 P 560 3,5 0,19 0,4 0,025 R 56 P < 130 5,0 0,19 0,4 0,025 Mezní hodnoty pro výkonová pásma H až R zahrnují faktory zhoršení vypočtené podle přílohy Pokud jedna rodina motorů definovaná podle přílohy 1B zahrnuje více než jedno výkonové pásmo, musí hodnoty emisí základního motoru (schválení typu) a všech typů motorů téže rodiny (shodnost výroby) odpovídat přísnějším požadavkům vyššího výkonového pásma Navíc platí tyto požadavky: a) požadavky na životnost v souladu s přílohou 8 tohoto předpisu; b) ustanovení o kontrolním rozsahu motoru podle bodu tohoto předpisu, a to pouze pro zkoušky motorů výkonových pásem Q a R; c) požadavky na hlášení emisí CO 2 v souladu s dodatkem 1 přílohy 10 v případě zkoušek podle přílohy 4A, nebo v souladu s dodatkem 2 přílohy 10 tohoto předpisu v případě zkoušek podle přílohy 4B tohoto předpisu; d) požadavky uvedené v bodě 5.3 v případě elektronicky řízených motorů výkonových pásem L až R. 5.3 Požadavky na schválení pro výkonová pásma L až R Tento bod se vztahuje na schválení typu elektronicky ovládaných motorů, v nichž je použito elektronické ovládání k určení množství a časování vstřikování paliva (dále jen motor ). Tento bod se použije bez ohledu na technologii použitou v takových motorech k dodržení mezních hodnot emisí stanovených v bodu tohoto předpisu.

16 L 88/14 Úřední věstník Evropské unie Obecné požadavky Požadavky na základní strategii pro regulaci emisí Základní strategie pro regulaci emisí, aktivovaná v celém pracovním rozsahu otáček a točivého momentu motoru, musí být navržena tak, aby zajistila soulad motoru s ustanoveními tohoto předpisu Je zakázána každá základní strategie pro regulaci emisí, která může rozlišovat provoz motoru při normalizované schvalovací zkoušce a za jiných provozních podmínek, čímž může při provozu za podmínek jiných, než které jsou převážně zahrnuty do postupu zkoušky pro schválení typu, snížit úroveň regulace emisí Požadavky na pomocnou strategii pro regulaci emisí V motoru nebo nesilničním pojízdném stroji může být použita pomocná strategie pro regulaci emisí za předpokladu, že taková strategie při své aktivaci mění základní strategii pro regulaci emisí v reakci na konkrétní konstelaci okolních nebo provozních podmínek, avšak trvale nesnižuje účinnost systému pro regulaci emisí. a) Pokud je pomocná strategie pro regulaci emisí aktivována během schvalovací zkoušky, body a se nepoužijí; b) pokud pomocná strategie pro regulaci emisí během schvalovací zkoušky aktivována není, musí se prokázat, že pomocná strategie pro regulaci emisí je aktivní pouze po dobu nezbytně nutnou pro účely uvedené v bodě Podmínky regulace použitelné pro výkonová pásma L až P a výkonová pásma Q až R jsou tyto: a) podmínky regulace pro výkonová pásma L až P: i) nadmořská výška nepřekračující m (nebo nepřekračující ekvivalentní atmosférický tlak 90 kpa); ii) teplota okolí v rozmezí 275 K až 303 K (2 C až 30 C); iii) teplota chladicího média motoru nad 343 K (70 C). Aktivuje-li se pomocná strategie pro regulaci emisí při provozu motoru za podmínek regulace uvedených v bodech i), ii) a iii), aktivuje se tato strategie pouze ve výjimečných případech. b) podmínky regulace pro výkonová pásma Q až R: i) atmosférický tlak vyšší nebo roven 82,5 kpa; ii) teplota okolí v těchto rozmezích: rovna nebo vyšší než 266 K (-7 C), nižší nebo rovna teplotě stanovené při specifikovaném atmosférickém tlaku touto rovnicí: Tc = - 0,4514 (101,3 - pb) + 311, Tc je vypočtená teplota okolního vzduchu v K a Pb je atmosférický tlak v kpa; iii) teplota chladicího média motoru vyšší než 343 K (70 C). Aktivuje-li se pomocná strategie pro regulaci emisí při provozu motoru za podmínek regulace uvedených v bodech i), ii) a iii), aktivuje se tato strategie pouze, ukázalo-li se to jako nezbytné pro účely uvedené v bodě a schvalovací orgán takový krok schválil. c) provoz za nízké teploty Odchylně od požadavků písm. b) lze pomocnou strategii pro regulaci emisí použít u motoru výkonového pásma Q až R vybaveného recirkulací výfukových plynů (EGR) v případě, že teplota okolí je nižší než 275 K (2 C) a je splněno jedno z těchto dvou kritérií: i) teplota v sacím potrubí je nižší nebo rovna teplotě stanovené touto rovnicí: IMTc = PIM/15, ,4, IMTc je početně stanovená teplota v sacím potrubí v K a PIM je absolutní tlak v sacím potrubí v kpa;

17 Úřední věstník Evropské unie L 88/15 ii) teplota chladicího média motoru je nižší nebo rovna teplotě stanovené touto rovnicí: ECTc = PIM/14, ,8, ECTc je početně stanovená teplota chladicího média motoru v K a PIM je absolutní tlak v sacím potrubí v kpa Pomocná strategie pro regulaci emisí může být aktivována zejména pro tyto účely: a) palubními signály za účelem ochrany motoru (včetně ochrany zařízení k řízení proudu vzduchu) nebo ochrany nesilničního pojízdného stroje, do nějž je motor instalován, před poškozením; b) s ohledem na bezpečnost provozu; c) z důvodu zabránění nadměrným emisím během startu za studena nebo zahřívání a během vypnutí motoru; d) pokud se používá k povolení vyšších emisí jedné regulované znečišťující látky za určitých okolních nebo provozních podmínek, aby byla zachována regulace všech ostatních regulovaných znečišťujících látek v rámci mezních hodnot emisí, které odpovídají dotyčnému motoru. Cílem je kompenzovat přirozeně se vyskytující jevy tak, aby byla zajištěna přijatelná regulace všech složek emisí Výrobce technické zkušebně během schvalovací zkoušky prokáže, že je provádění pomocné strategie pro regulaci emisí v souladu s ustanoveními bodu Podstatou tohoto prokazování bude vyhodnocení dokumentace uvedené v bodě Je zakázáno provádění pomocné strategie pro regulaci emisí, která není v souladu s bodem Požadavky na dokumentaci Výrobce poskytne technické zkušebně při předložení žádosti o schválení typu dokumentaci, která obsahuje informace o veškerých konstrukčních prvcích a strategii pro regulaci emisí a o tom, jakým způsobem ovlivňuje pomocná strategie přímo či nepřímo výstupní veličiny. Dokumentaci musí tvořit dvě části: a) soubor dokumentace přiložený k žádosti o schválení typu musí obsahovat úplný přehled strategie pro regulaci emisí. Musí se doložit, že byly uvedeny veškeré výstupní veličiny, které mohou vzniknout z každé možné konstelace jednotlivých vstupních veličin. Tento doklad musí být přiložen k dokumentaci uvedené v příloze 1A; b) doplňkové materiály předložené technické zkušebně, avšak nepřiložené k žádosti o schválení typu, musí obsahovat všechny parametry pozměněné případnou pomocnou strategií pro regulaci emisí a mezní podmínky, za kterých se tato strategie provádí, a zejména: i) popis řídicí logiky a chronologie jednotlivých kroků a bodů přepínání při všech způsobech provozu pro palivové a jiné základní systémy, zajišťujících účinnou regulaci emisí (například systém recirkulace výfukových plynů nebo dávkování činidla), ii) odůvodnění použití případné pomocné strategie pro regulaci emisí aplikované na motor, s poskytnutím materiálů a údajů ze zkoušek, k prokázání účinku na emise výfukových plynů. Toto odůvodnění může být podloženo údaji ze zkoušek, náležitou technickou analýzou nebo kombinací obou těchto podkladů, iii) podrobný popis algoritmů nebo snímačů (podle daného případu) použitých ke zjištění, analýze nebo diagnostice nesprávného fungování systému pro regulaci emisí NO x, iv) dovolené odchylky ke splnění požadavků uvedených v bodě bez ohledu na použité prostředky.

18 L 88/16 Úřední věstník Evropské unie Doplňkové materiály uvedené v bodě písm. b) se považují za přísně důvěrné. Budou schvalovacímu orgánu poskytnuty na vyžádání. Schvalovací orgán zachází s těmito dokumenty jako s důvěrnými Požadavky na opatření k regulaci emisí NO x u motorů výkonových pásem L až P Výrobce poskytne informace, které plně popisují funkční provozní vlastnosti opatření k regulaci emisí NO x, s využitím dokumentů uvedených v příloze 1A dodatku 1 bodě 2 a v příloze 1A dodatku 3 bodě Pokud systém regulace emisí vyžaduje činidlo, musí výrobce uvést vlastnosti tohoto činidla, a to včetně druhu činidla, informací o koncentraci, pokud je činidlo roztokem, provozních teplotních podmínek a odkazu na mezinárodní normy, pokud jde o složení a kvalitu, v příloze 1A dodatku 1 bodě a v příloze 1A dodatku 3 bodě Strategie pro regulaci emisí motoru musí fungovat za všech podmínek vnějšího prostředí, které se pravidelně vyskytují na území smluvních stran, zejména při nízkých teplotách okolí Výrobce prokáže, že emise amoniaku během příslušného cyklu zkoušky emisí v rámci postupu zkoušky pro schválení typu při použití činidla nepřesáhne střední hodnotu 25 ppm Pokud jsou na nesilničním pojízdném stroji namontovány samostatné nádrže na činidlo, nebo jsou k takovému stroji připojeny, musí se zajistit prostředky k odebrání vzorku činidla uvnitř nádrží. Místo odběru vzorků musí být snadno dostupné bez použití speciálních pomůcek nebo zařízení Požadavky na použití a údržbu Schválení typu musí být v souladu s bodem podmíněno tím, že každému provozovateli nesilničního pojízdného stroje budou poskytnuty písemné instrukce obsahující následující prvky: a) podrobné upozornění vysvětlující případné špatné fungování stroje v důsledku nesprávného provozování, používání nebo údržby nainstalovaného motoru, s uvedením příslušných nápravných opatření; b) podrobné upozornění na nesprávné používání stroje, které může mít za následek případné špatné fungování motoru, s uvedením příslušných nápravných opatření; c) informace o správném používání činidla, s uvedením instrukcí ohledně doplňování činidla mezi běžnými intervaly údržby; d) jasné upozornění, že certifikát schválení typu vydaný pro dotčený typ motoru je platný pouze v případě, že jsou splněny všechny níže uvedené podmínky: i) motor je provozován, používán a udržován v souladu s poskytnutými instrukcemi, ii) byla urychleně učiněna opatření k nápravě nesprávného provozování, používání nebo údržby v souladu s nápravnými opatřeními uvedenými v rámci upozornění podle písmen a) a b), iii) motor nebyl úmyslně nesprávně používán, zejména tím způsobem, že by byl deaktivován nebo neudržován systém recirkulace výfukových plynů nebo dávkování činidla. Instrukce musí být napsány jasně a pro laika srozumitelně, stejným stylem jako příručka provozovatele nesilničního pojízdného stroje nebo motoru Kontrola činidla (používá-li se) Schválení typu musí být v souladu s bodem podmíněno tím, že budou poskytnuty indikátory nebo jiné vhodné prostředky podle konfigurace nesilničních pojízdných strojů informující obsluhu o následujícím: a) množství činidla, které zbývá v nádrži na činidlo, a pomocí doplňkového zvláštního signálu o tom, pokud zbývající činidlo dosahuje méně než 10 % plné kapacity nádrže; b) je-li nádrž na činidlo zcela nebo téměř prázdná;

19 Úřední věstník Evropské unie L 88/17 c) pokud činidlo v nádrži není podle namontovaného měřicího zařízení v souladu s vlastnostmi uvedenými a zaznamenanými v příloze 1A dodatku 1 bodě a v příloze 1A dodatku 3 bodě ; d) pokud bylo dávkování činidla přerušeno, v jiných případech než těch, kdy k tomu došlo ze strany řídicí jednotky motoru nebo regulátoru dávkování, v reakci na provozní podmínky motoru, kdy není dávkování požadováno, a to za předpokladu, že je schvalovací orgán o těchto provozních podmínkách informován Podle rozhodnutí výrobce musí být požadavky na soulad činidla s uvedenými vlastnostmi a příslušnými dovolenými odchylkami emisí NO x splněny pomocí jednoho z následujících prostředků: a) přímým prostředkem, například použitím snímače kvality činidla; b) nepřímým prostředkem, například použitím snímače NO x ve výfukových plynech ke zhodnocení účinnosti činidla; c) jinými prostředky, pokud je jejich účinnost alespoň rovnocenná účinnosti při použití prostředků podle písmen a) nebo b) a jsou zachovány hlavní požadavky tohoto bodu Požadavky na opatření k regulaci emisí NO x u motorů výkonových pásem Q až R Výrobce poskytne informace obsahující kompletní popis funkčních provozních vlastností opatření k regulaci emisí NO x, přičemž využije dokumenty uvedené v bodě 2 dodatku 1 přílohy 1A a v bodě 2 dodatku 3 přílohy 1A Strategie pro regulaci emisí motoru musí fungovat za všech podmínek vnějšího prostředí, které se pravidelně vyskytují na území stran dohody, zejména při nízkých okolních teplotách. Tento požadavek se neomezuje na podmínky, za nichž musí být použita základní strategie pro regulaci emisí, jak je uvedeno v bodě Používá-li se činidlo, výrobce prokáže, že při schvalování typu emise amoniaku během zkoušky NRTC za tepla nebo NRSC nepřesáhnou střední hodnotu 10 ppm Pokud jsou na nesilničním pojízdném stroji namontovány nádrže na činidlo, nebo jsou k takovému stroji připojeny, musí se zajistit prostředky k odebrání vzorku činidla uvnitř nádrží. Místo odběru vzorků musí být snadno dostupné bez použití speciálních pomůcek či zařízení V souladu s bodem 6.1 podléhá schválení typu těmto podmínkám: a) provozovateli nesilničního pojízdného stroje se poskytnou písemné pokyny pro údržbu, jak je uvedeno v příloze 9 tohoto předpisu; b) výrobci původního zařízení (OEM) se poskytnou dokumenty pro montáž motoru, včetně systému regulace emisí, který je součástí schváleného typu motoru; c) výrobci původního zařízení se poskytnou informace o systému varování provozovatele, systému upozornění a (případně) ochraně činidla před zamrznutím; d) budou se uplatňovat ustanovení o pokynech pro provozovatele, montážní dokumentaci, systému varování provozovatele, systému upozornění a o ochraně činidla před zamrznutím, které jsou uvedeny v příloze 9 tohoto předpisu Kontrolní rozsah pro výkonová pásma Q až R U motorů výkonových pásem Q až R nesmí emise, jejichž vzorek byl odebrán v kontrolním rozsahu vymezeném v bodě 5.3.5, překročit o více než 100 % mezní hodnoty emisí uvedené v bodě tohoto předpisu Požadavky na prokazování Pro účely zkoušení vybere technická zkušebna namátkou až tři hodnoty zatížení a otáček v rámci kontrolního rozsahu. Technická zkušebna rovněž namátkově určí pořadí zkušebních bodů. Zkouška se provede v souladu s hlavními požadavky NRSC, ale každý zkušební bod se musí hodnotit samostatně. Každý zkušební bod musí splňovat mezní hodnoty stanovené v bodě

20 L 88/18 Úřední věstník Evropské unie Zkušební požadavky Zkouška se provede takto: a) zkouška musí být provedena bezprostředně po zkušebních cyklech s diskrétním režimem, jak je popsáno v písm. a) až e) bodu přílohy 4B tohoto předpisu, avšak před provedením postupů po zkoušce (písm. f)), nebo alternativně po zkoušce s cykly s lineárními přechody mezi režimy uvedené v písm. a) až d) bodu přílohy 4B tohoto předpisu, avšak před provedením postupů po zkoušce (písm. e), podle situace; b) zkoušky musí být provedeny podle písm. b) až e) bodu přílohy 4B tohoto předpisu, metodou s více filtry (jeden filtr na každý zkušební bod) u každého ze tří zvolených zkušebních bodů; c) pro každý zkušební bod se vypočte specifická hodnota emisí (v g/kwh); d) hodnoty emisí mohou být vypočteny na molárním základě s využitím dodatku A.7 nebo na hmotnostním základě s využitím dodatku A.8 přílohy 4B tohoto předpisu, měly by ovšem být v souladu s metodou použitou při zkoušce cyklu s diskrétním režimem nebo lineárními přechody mezi režimy; e) pro účely sumačních výpočtů plynů se hodnota N mode nastaví na hodnotu 1 a použije se váhový faktor 1; f) pro výpočty částic se použije metoda s více filtry a pro účely sumačních výpočtů plynů se hodnota N mode nastaví na hodnotu 1 a použije se váhový faktor Požadavky na kontrolní rozsah Kontrolní rozsah motoru Kontrolní rozsah (viz obrázek 2) je definován takto: rozsah otáček: otáčky A po vysoké otáčky, otáčky A = nízké otáčky + 15 % (vysoké otáčky - nízké otáčky). Použijí se vysoké a nízké hodnoty otáček podle definice v příloze 4B tohoto předpisu. Jsou-li změřené otáčky motoru A v rozmezí ±3 % otáček motoru uvedených výrobcem, použijí se výrobcem uvedené otáčky. Dojde-li u kterýchkoli zkušebních otáček k překročení povolené odchylky, musí se použít změřené otáčky motoru Ze zkoušek se vyloučí následující provozní podmínky motoru: a) body nižší než 30 % maximálního točivého momentu, b) body nižší než 30 % maximálního výkonu. Výrobce může požádat, aby technická zkušebna při certifikaci / schvalování typu vyňala ze zkušebního rozsahu body vymezené v bodech a Technická zkušebna může tuto výjimku udělit, jestliže výrobce prokáže, že motor v jakékoli strojní konfiguraci není v takových bodech nikdy schopen provozu.

21 Úřední věstník Evropské unie L 88/19 Obrázek 2 Zkušební rozsah Ověření emisí plynů z klikové skříně u motorů výkonových pásem Q až R Kromě výjimky podle bodu nesmí být z klikové skříně vypouštěny přímo do ovzduší žádné emise Motory mohou během celého provozu vypouštět emise z klikové skříně do výfuku před jakýmkoli zařízením pro následné zpracování Motory vybavené turbodmychadly, čerpadly, ventilátory nebo přeplňovacími dmychadly pro sání vzduchu mohou uvolňovat emise z klikové skříně do okolního ovzduší. V takovém případě se emise z klikové skříně přičtou (fyzicky nebo matematicky) k výfukovým emisím při všech zkouškách emisí v souladu s bodem 6.10 přílohy 4B tohoto předpisu. 5.4 Výběr kategorie výkonu motoru Ke stanovení toho, zda motory s proměnlivými otáčkami podle bodů 1.1 a 1.2 tohoto předpisu splňují mezní hodnoty emisí podle bodu tohoto předpisu, zařadí se do výkonových pásem na základě nejvyšší hodnoty netto výkonu změřené v souladu s bodem tohoto předpisu U jiných typů motorů se použije jmenovitý netto výkon. 6. MONTÁŽ DO VOZIDLA 6.1 Montáž motoru do vozidla musí z hlediska schválení motoru splňovat tyto požadavky Podtlak v sání nesmí být vyšší než podtlak uvedený pro schválený motor v dodatku 1 nebo 3 přílohy 1A tohoto předpisu, podle situace Protitlak ve výfuku nesmí být vyšší než podtlak uvedený pro schválený motor v dodatku 1 nebo 3 přílohy 1A tohoto předpisu, podle situace Obsluha musí být informována o kontrole činidla podle bodu nebo případně podle přílohy 9 tohoto předpisu, vztahuje-li se na danou situaci Výrobci původního zařízení se případně poskytne montážní dokumentace a návod, jak je uvedeno v bodě SHODNOST VÝROBY 7.1 Postupy shodnosti výroby musejí odpovídat postupům stanoveným v dodatku 2 dohody (E/ECE/ 324 E/ECE/TRANS/505/Rev.2) a musejí vyhovovat následujícím požadavkům:

22 L 88/20 Úřední věstník Evropské unie Schvalující orgán, který udělil schválení typu, může kdykoliv ověřovat kontrolní postupy shodnosti, které jsou využívány v každé výrobní jednotce Při každé inspekci se zkušebnímu inspektorovi předkládají záznamy o zkouškách a o kontrole výroby Pokud se jeví úroveň jakosti jako neuspokojivá nebo pokud se zdá potřebné ověřit platnost zkoušek podle bodu 5.2, použije se následující postup: Ze série se vybere jeden motor a podrobí se podle bodu 5.2 zkoušce, popsané v příloze 4A nebo 4B. Emise oxidu uhelnatého, emise uhlovodíků, emise oxidů dusíku a emise částic nesmějí, s výhradou dodržení požadavků bodu 5.2.2, překročit hodnoty uvedené v tabulce v bodu Nesplní-li motor odebraný ze série požadavky bodu , může výrobce požádat, aby se změřil vzorek stejně specifikovaných motorů odebraných ze série, a to včetně původně odebraného motoru. Výrobce stanoví velikost vzorku n v dohodě s technickou zkušebnou. Motory jiné než motor původně odebraný se podrobí zkoušce. U každé znečisťující látky se stanoví aritmetický průměr ðxþ výsledků naměřených na vzorku. Shodnost sériové výroby se považuje za vyhovující, jestliže je splněna následující podmínka: x þ ks Ï 1 P ðx Ä xþ 2 S 2 ¼ n Ä 1 x je kterákoli hodnota z jednotlivých výsledků naměřených na vzorku o velikosti n; l mezní hodnota stanovená v bodu pro každou znečišťující látku; k statistický faktor závislý na n a daný následující tabulkou: n k 0,973 0,613 0,489 0,421 0,376 0,342 0,317 0,296 0,279 n k 0,265 0,253 0,242 0,233 0,224 0,216 0,210 0,203 0,198 pokud je n 20, k ¼ 0,860 p ffiffi n Technická zkušebna pověřená ověřením shodnosti výroby zkouší motory částečně nebo zcela zaběhnuté podle instrukcí výrobce Obvyklá četnost inspekcí z pověření schvalovacího orgánu činí jednu inspekci za rok. Jestliže nejsou splněny požadavky uvedené v bodě , musí schvalovací orgán zajistit, aby byly podniknuty všechny nezbytné kroky k co nejrychlejšímu obnovení shodnosti výroby. 8. POSTIHY ZA NESHODNOST VÝROBY 8.1 Schválení udělené typu motoru nebo rodině motorů podle tohoto předpisu může být odejmuto, nejsou-li splněny požadavky stanovené v bodu 7.2, nebo jestliže vybraný motor/motory neprošly úspěšně zkouškami stanovenými v bodu Pokud některá smluvní strana dohody, která uplatňuje tento předpis, odejme schválení typu, které dříve udělila, uvědomí o této skutečnosti neprodleně ostatní smluvní strany uplatňující tento předpis, k čemuž použije formulář pro sdělení, který odpovídá vzoru uvedenému v příloze 2 tohoto předpisu.

23 Úřední věstník Evropské unie L 88/21 9. ZMĚNA SCHVÁLENÉHO TYPU A ROZŠÍŘENÍ SCHVÁLENÍ 9.1 Každá změna schváleného typu nebo rodiny motorů se musí oznámit schvalovacímu orgánu, který typ schválil. Tento orgán pak může buď: dojít k závěru, že změny zřejmě nemají hodnotitelný negativní vliv a že změněný typ v každém případě stále splňuje požadavky, nebo požadovat od technické zkušebny pro schvalovací zkoušky nový zkušební protokol. 9.2 Potvrzení nebo odmítnutí schválení s uvedením úprav se oznámí smluvním stranám dohody, které používají tento předpis, předepsaným postupem. 9.3 Schvalovací orgán, který udělil rozšíření schválení, přidělí takovému rozšíření pořadové číslo a prostřednictvím formuláře sdělení podle vzoru v příloze 2 tohoto předpisu o tom informuje ostatní smluvní strany dohody z r. 1958, které tento předpis uplatňují. 10. DEFINITIVNÍ UKONČENÍ VÝROBY Pokud držitel schválení přestane zcela vyrábět typ nebo rodinu motorů, které byly schváleny v souladu s tímto předpisem, oznámí tuto skutečnost orgánu, který schválení udělil. Po obdržení příslušného sdělení tento orgán informuje smluvní strany dohody, které uplatňují tento předpis, na formuláři sdělení podle vzoru uvedeného v příloze 2 tohoto předpisu. 11. PŘECHODNÁ USTANOVENÍ 11.1 Od data vstupu v platnost série změn 02 nesmí žádná smluvní strana, která uplatňuje tento předpis, zamítnout udělit schválení podle tohoto předpisu změněného sérií změn Od data vstupu v platnost série změn 02 mohou smluvní strany, které uplatňují tento předpis, odmítnout udělení schválení pro motory nebo rodiny motorů s proměnnými otáčkami s rozsahy výkonu H, I, J a K, jež nevyhovují požadavkům tohoto předpisu ve znění série změn Od data vstupu v platnost série změn 02 mohou smluvní strany, které uplatňují tento předpis, odmítnout uvedení na trh motorů nebo rodiny motorů s proměnnými otáčkami s rozsahy výkonu H, I, J a K, jež nebyly schváleny podle tohoto předpisu ve znění série změn Od 1. ledna 2010 mohou smluvní strany, které uplatňují tento předpis, odmítnout udělení schválení pro motory nebo rodiny motorů s konstantními otáčkami s rozsahy výkonu H, I, a K, jež nevyhovují požadavkům tohoto předpisu ve znění série změn Od 1. ledna 2011 mohou smluvní strany, které uplatňují tento předpis, odmítnout udělení schválení pro motory nebo rodiny motorů s konstantními otáčkami s pásmem výkonu J, jež nevyhovují požadavkům tohoto předpisu ve znění série změn Od 1. ledna 2011 mohou smluvní strany, které uplatňují tento předpis, odmítnout uvedení na trh motorů nebo rodiny motorů s konstantními otáčkami s pásmy výkonu H, I, a K, jež nebyly schváleny podle předpisu ve znění série změn Od 1. ledna 2012 mohou smluvní strany, které uplatňují tento předpis, odmítnout uvedení na trh motorů nebo rodiny motorů s konstantními otáčkami s pásmem výkonu J, jež nebyly schváleny podle předpisu ve znění série změn Odchylně od ustanovení bodů 11.3, 11.6 a 11.7 mohou smluvní strany, které uplatňují tento předpis, odložit každé výše uvedené datum o dva roky pro motory, jež byly vyrobeny před uvedenými daty.

24 L 88/22 Úřední věstník Evropské unie Odchylně od ustanovení bodů 11.3, 11.6 a 11.7 mohou smluvní strany, které uplatňují tento předpis, umožnit uvádět na trh motory schválené podle předchozích technických norem, pod podmínkou, že jsou tyto motory zamýšleny jako náhradní díly k montáži do vozidel v provozu a není technicky proveditelné, aby tyto motory vyhovovaly novým požadavkům série změn Od data vstupu v platnost série změn 03 nesmí žádná smluvní strana, která uplatňuje tento předpis, odmítnout udělit schválení podle tohoto předpisu změněného sérií změn Od data vstupu v platnost série změn 03 mohou smluvní strany, které uplatňují tento předpis, odmítnout udělení schválení pro motory nebo rodiny motorů s proměnnými otáčkami s rozsahy výkonu L, M, N a P, jež nevyhovují požadavkům tohoto předpisu ve znění série změn Od 1. ledna 2013 mohou smluvní strany, které uplatňují tento předpis, odmítnout udělení schválení pro motory nebo rodiny motorů s proměnnými otáčkami s pásmem výkonu Q, jež nevyhovují požadavkům tohoto předpisu ve znění série změn Od 1. října 2013 mohou smluvní strany, které uplatňují tento předpis, odmítnout udělení schválení pro motory nebo rodiny motorů s proměnnými otáčkami s pásmem výkonu R, jež nevyhovují požadavkům tohoto předpisu ve znění série změn Od data vstupu v platnost série změn 03 mohou smluvní strany, které uplatňují tento předpis, odmítnout uvedení na trh motorů nebo rodiny motorů s proměnnými otáčkami s pásmy výkonu L, M, N a P, jež nebyly schváleny podle tohoto předpisu ve znění série změn Od 1. ledna 2014 mohou smluvní strany, které uplatňují tento předpis, odmítnout uvedení na trh motorů nebo rodiny motorů s proměnnými otáčkami s pásmem výkonu Q, jež nebyly schváleny podle předpisu ve znění série změn Od 1. října 2014 mohou smluvní strany, které uplatňují tento předpis, odmítnout uvedení na trh motorů nebo rodiny motorů s proměnnými otáčkami s pásmem výkonu R, jež nebyly schváleny podle předpisu ve znění série změn Odchylně od ustanovení bodů až smluvní strany, které uplatňují tento předpis, odloží každé výše uvedené datum o dva roky pro motory, jež byly vyrobeny před uvedenými daty Odchylně od ustanovení bodů 11.14, a mohou smluvní strany, které uplatňují tento předpis, umožnit uvádět na trh motory schválené podle předchozích technických norem, pod podmínkou, že jsou tyto motory zamýšleny jako náhradní díly k montáži do vozidel v provozu a není technicky proveditelné, aby tyto motory vyhovovaly novým požadavkům série změn Odchylně od ustanovení v bodech až se přechodná ustanovení v bodech až použijí na vozidla kategorie T, která mají tyto specifické charakteristiky a) Traktory s maximální konstrukční rychlostí nepřekračující 40 km/h, s minimálním rozchodem menším než mm, s nenaloženou hmotností v provozním stavu větší než 600 kg a se světlou výškou nad vozovkou maximálně 600 mm. Pokud je poměr výšky těžiště traktoru ( 1 ) (měřené vzhledem k zemi) a střední hodnoty minimálního rozchodu kol u všech náprav větší než 0,90, nesmí maximální konstrukční rychlost překročit 30 km/h; b) Traktory konstruované pro práce s vysokými plodinami, např. s vinnou révou. Vyznačují se zvýšeným podvozkem nebo jeho částí, což traktoru umožňuje pojíždět souběžně s plodinou s levými a pravými koly po každé straně jednoho nebo více řádků plodiny. Tyto traktory jsou určeny k nesení nebo k pohonu nářadí, které může být namontováno na předku, mezi nápravami, na zádi nebo na nákladové plošině. Pokud je traktor v pracovní poloze, je jeho ( 1 ) Výška těžiště traktoru podle normy ISO 789-6: 1982.

25 Úřední věstník Evropské unie L 88/23 světlá výška kolmá na řádky plodiny vyšší než mm. Pokud je poměr výšky těžiště traktoru ( 1 ) (měřené vzhledem k zemi při užití obvykle montovaných pneumatik) a střední hodnoty minimálního rozchodu kol u všech náprav větší než 0,90, nesmí maximální konstrukční rychlost překročit 30 km/h Od 1. ledna 2013 mohou smluvní strany, které uplatňují tento předpis, odmítnout udělení schválení pro motory nebo rodiny motorů s proměnnými otáčkami s pásmy výkonu L, jež jsou určeny pro montáž do vozidel uvedených v bodu a jež nevyhovují požadavkům tohoto předpisu ve znění série změn Od 1. ledna 2014 mohou smluvní strany, které uplatňují tento předpis, odmítnout udělení schválení pro motory nebo rodiny motorů s proměnnými otáčkami s pásmy výkonu M a N, jež jsou určeny pro montáž do vozidel uvedených v bodu a jež nevyhovují požadavkům tohoto předpisu ve znění série změn Od 1. ledna 2015 mohou smluvní strany, které uplatňují tento předpis, odmítnout udělení schválení pro motory nebo rodiny motorů s proměnnými otáčkami s pásmem výkonu P, jež jsou určeny pro montáž do vozidel uvedených v bodu a jež nevyhovují požadavkům tohoto předpisu ve znění série změn Od 1. ledna 2016 mohou smluvní strany, které uplatňují tento předpis, odmítnout udělení schválení pro motory nebo rodiny motorů s proměnnými otáčkami s pásmem výkonu Q, jež jsou určeny pro montáž do vozidel uvedených v bodu a jež nevyhovují požadavkům tohoto předpisu ve znění série změn Od 1. října 2016 mohou smluvní strany, které uplatňují tento předpis, odmítnout udělení schválení pro motory nebo rodiny motorů s proměnnými otáčkami s pásmem výkonu R, jež jsou určeny pro montáž do vozidel uvedených v bodu a jež nevyhovují požadavkům tohoto předpisu ve znění série změn Od 1. ledna 2014 mohou smluvní strany, které uplatňují tento předpis, odmítnout uvádění na trh motorů nebo rodiny motorů s proměnnými otáčkami s pásmem výkonu L, jež jsou určeny pro montáž do vozidel uvedených v bodu a jež nebyly schváleny podle předpisu ve znění série změn Od 1. ledna 2015 mohou smluvní strany, které uplatňují tento předpis, odmítnout uvádění na trh motorů nebo rodiny motorů s proměnnými otáčkami s pásmy výkonu M a N, jež jsou určeny pro montáž do vozidel uvedených v bodu a jež nebyly schváleny podle předpisu ve znění série změn Od 1. ledna 2016 mohou smluvní strany, které uplatňují tento předpis, odmítnout uvádění na trh motorů nebo rodiny motorů s proměnnými otáčkami s pásmem výkonu P, jež jsou určeny pro montáž do vozidel uvedených v bodu a jež nebyly schváleny podle předpisu ve znění série změn Od 1. ledna 2017 mohou smluvní strany, které uplatňují tento předpis, odmítnout uvádění na trh motorů nebo rodiny motorů s proměnnými otáčkami s pásmem výkonu Q, jež jsou určeny pro montáž do vozidel uvedených v bodu a jež nebyly schváleny podle předpisu ve znění série změn Od 1. října 2017 mohou smluvní strany, které uplatňují tento předpis, odmítnout uvádění na trh motorů nebo rodiny motorů s proměnnými otáčkami s rozsahem výkonu R, jež jsou určeny pro montáž do vozidel uvedených v bodu a jež nebyly schváleny podle předpisu ve znění série změn Odchylně od ustanovení bodů až smluvní strany, které uplatňují tento předpis, odloží každé výše uvedené datum o dva roky pro motory, jež byly vyrobeny před uvedenými daty.

26 L 88/24 Úřední věstník Evropské unie NÁZVY A ADRESY TECHNICKÝCH ZKUŠEBEN ODPOVĚDNÝCH ZA PROVÁDĚNÍ SCHVALOVACÍCH ZKOUŠEK A NÁZVY A ADRESY SCHVALOVACÍCH ORGÁNŮ Smluvní strany dohody z roku 1958, které uplatňují tento předpis, sdělí sekretariátu Organizace spojených národů názvy a adresy technických zkušeben odpovědných za provádění schvalovacích zkoušek, jakož i názvy a adresy schvalovacích orgánů, které schválení udělují a jimž se zasílají formuláře potvrzující udělení nebo rozšíření nebo zamítnutí nebo odnětí schválení vydané v jiných zemích.

27 Úřední věstník Evropské unie L 88/25 PŘÍLOHA 1A Informační dokument č. týkající se schvalování typu z hlediska opatření proti emisím plynných znečišťujících látek a znečišťujících částic ze spalovacích motorů určených pro nesilniční pojízdné stroje Základní motor/typ motoru ( 1 ): Obecné 1.1 Značka (název výrobce): Typ a obchodní popis základního motoru a (popřípadě) motoru/motorů příslušné rodiny motorů: Kód typu motoru podle výrobce vyznačený na motoru (motorech): Specifikace strojního zařízení, které má motor pohánět ( 2 ): Název a adresa výrobce:... Název a adresa případného zástupce výrobce: Umístění, kódování a způsob upevnění označení motoru: Umístění a způsob upevnění značky schválení typu: Adresa montážního závodu (závodů):... Přílohy: 1.1 Základní vlastnosti (základního) motoru (motorů) (viz dodatek 1) 1.2 Základní vlastnosti rodiny motorů (viz dodatek 2) 1.3 Základní vlastnosti typů motorů příslušné rodiny (viz dodatek 3) 2. Případně základní vlastnosti dílů mobilních strojních zařízení spojených s motorem 3. Fotografie základního motoru 4. Seznam dalších případných příloh Datum, složka ( 1 ) Nehodící se škrtněte. ( 2 ) Uveďte povolenou odchylku.

28 L 88/26 Úřední věstník Evropské unie Dodatek 1 Základní vlastnosti (základního) motoru 1. Popis motoru 1.1 Výrobce: Kód motoru podle výrobce: Cyklus: čtyřdobý/dvoudobý ( 1 ) 1.4 Vrtání:... mm 1.5 Zdvih:... mm 1.6 Počet a uspořádání válců: Zdvihový objem motoru:... cm Jmenovité otáčky: Otáčky maximálního točivého momentu: Objemový kompresní poměr ( 2 ) Popis spalovacího systému: Výkres (výkresy) spalovací komory a hlavy pístu: Minimální průřez sacím a výfukovým potrubím: Chladicí systém Kapalinou Druh kapaliny: Oběhové čerpadlo (čerpadla): ano/ne ( 1 ) Vlastnosti nebo značka (značky) a typ (typy) (lze-li uvést): Převodový poměr (poměry) (lze-li uvést): Vzduchem Ventilátor: ano/ne ( 1 ) Vlastnosti nebo značka (značky) a typ (typy) (lze-li uvést): Převodový poměr (poměry) (lze-li uvést): Přípustná teplota podle výrobce Chlazení kapalinou: Maximální výstupní teplota.... K Chlazení vzduchem: Vztažný bod:... Max. teplota ve vztažném bodu:... K Maximální teplota přeplňovacího vzduchu na vstupu (případného) mezichladiče:... K ( 1 ) Nehodící se škrtněte. ( 2 ) Uveďte povolenou odchylku.

29 Úřední věstník Evropské unie L 88/ Maximální teplota výfukových plynů v místě, kde výfukové potrubí přechází do vnější příruby (přírub) sběrného potrubí:... K Teplota paliva:... min: K...max: K Teplota maziva:... min: K...max: K 1.16 Přeplňování: ano/ne ( 1 ) Značka: Typ: Popis systému (např. maximální přeplňovací tlak, popřípadě odlehčovací ventil): Mezichladič: ano/ne ( 1 ) 1.17 Systém sání: Maximální přípustný podtlak sání při jmenovitých otáčkách a při plném zatížení:... kpa 1.18 Výfukový systém: Maximální přípustný protitlak výfuku při jmenovitých otáčkách a při plném zatížení:... kpa 2. Opatření proti znečišťování ovzduší 2.1 Zařízení pro recyklaci plynů z klikové skříně: ano/ne ( 1 ) 2.2 Doplňková zařízení k omezení znečišťujících látek (pokud existují a nejsou uvedena v jiném bodě) Katalyzátor: ano/ne ( 1 ) Značka/značky: Typ (typy): Počet katalyzátorů a jejich částí Rozměry a objem katalyzátoru (katalyzátorů): Druh katalytické činnosti: Celková náplň drahých kovů: Poměrná koncentrace: Nosič (struktura a materiál): Hustota komůrek: Typ pouzdra katalyzátoru (katalyzátorů): Umístění katalyzátoru (katalyzátorů) (místo/místa a maximální/minimální vzdálenost(i) od motoru): Normální rozmezí pracovní teploty (K): Spotřebitelné činidlo (v případě potřeby): Typ a koncentrace činidla potřebného pro katalytickou činnost: Normální rozmezí pracovní teploty činidla:...

30 L 88/28 Úřední věstník Evropské unie Mezinárodní norma (v případě potřeby): Snímač NO x : ano/ne ( 1 ) Kyslíkové čidlo: ano/ne ( 1 ) Značka/značky: Typ: Umístění: Přípusť vzduchu: ano/ne ( 1 ) Typ (pulzující vzduch, vzduchové čerpadlo atd.): Recirkulace výfukových plynů: ano/ne ( 1 ) Vlastnosti (chlazený/nechlazený systém, vysokotlaký/nízkotlaký systém atd.): Filtr částic: ano/ne ( 1 ) Rozměry a objem filtru částic: Typ a konstrukce filtru částic: Umístění (místo/místa a maximální/minimální vzdálenost(i) od motoru): Postup nebo systém regenerace, popis a/nebo výkres: Normální rozmezí pracovní teploty (K) a tlaku (kpa): Ostatní systémy: ano/ne ( 1 ) Popis a provoz: Přívod paliva 3.1 Podávací palivové čerpadlo Tlak ( 2 ) nebo charakteristický diagram:...kpa 3.2 Systém vstřikování: Čerpadlo Značka/značky: Typ (typy): Průtok:... mm 3 / zdvih ( 2 ) nebo cyklus při otáčkách čerpadla:... min 1 při plném vstřiku nebo diagram charakteristiky. Uveďte použitou metodu: na motoru / na zkušebním zařízení pro čerpadla ( 1 ) Předvstřik Křivka předvstřiku ( 2 ): Časování ( 2 ): Vstřikovací potrubí Délka:... mm Vnitřní průměr:... mm

31 Úřední věstník Evropské unie L 88/ Vstřikovač (vstřikovače): Značka/značky: Typ (typy): Otevírací tlak ( 2 ) nebo diagram charakteristiky:... kpa Regulátor Značka/značky: Typ (typy): Otáčky, při nichž začne při plném zatížení docházet k omezení ( 2 ):... min Maximální otáčky při nulovém zatížení ( 2 ):... min Volnoběžné otáčky ( 2 ):...min Systém startu za studena Značka/značky: Typ (typy): Popis: Vyhrazeno 5. Časování ventilů 5.1 Maximální zdvih ventilů a úhly otevření a zavření vzhledem k úvratím nebo rovnocenné údaje: Referenční nebo seřizovací rozpětí ( 1 ) 5.3 Systém s proměnlivým časováním ventilů (přichází-li v úvahu, a zda sání a/nebo výfuk) ( 1 ) Typ: plynulý nebo zapnuto/vypnuto ( 1 ) Úhel fáze vačkového hřídele: Vyhrazeno 7. Vyhrazeno

32 L 88/30 Úřední věstník Evropské unie Dodatek 2 Zásadní vlastnosti rodiny motorů 1. Společné parametry ( 1 ) 1.1 Spalovací cyklus: Chladicí médium: Způsob nasávání vzduchu: Druh/konstrukce spalovací komory: Uspořádání ventilů a kanálů konfigurace, rozměr, počet: Palivový systém: Systémy řízení motoru... Prokázání identity podle čísla/čísel výkresů: Chlazení přeplňovacího vzduchu: Recirkulace výfukových plynů ( 2 ) Vstřikování vody/emulze ( 2 ) Přípusť vzduchu ( 2 ): Systém následného zpracování výfukových plynů ( 3 )... Důkaz o identickém poměru (nebo u základního motoru o nejnižším poměru): kapacita systému / dodávka paliva na zdvih podle čísla/čísel na diagramu: Seznam údajů o rodině motorů 2.1 Název rodiny motorů: Specifikace motorů v této rodině: Základní motor (*) Motory v rodině (**) Typ motoru Počet válců Jmenovité otáčky (min 1 ) Dodávka paliva na zdvih (mm 3 ) při jmenovitém netto výkonu Jmenovitý netto výkon (kw) Otáčky při maximálním výkonu (min 1 ) Maximální netto výkon (kw) Otáčky při maximálním točivém momentu (min 1 ) Dodávka paliva na zdvih (mm 3 ) při maximálním točivém momentu Maximální točivý moment (Nm) ( 1 ) Nehodící se škrtněte. ( 2 ) Uveďte povolenou odchylku. ( 3 ) Nehodí-li se, uveďte není.

33 Úřední věstník Evropské unie L 88/31 Základní motor (*) Motory v rodině (**) Dolní volnoběžné otáčky (min 1 ) Zdvihový objem (v % zdvihového objemu základního motoru) 100 (*) Veškeré podrobnosti viz dodatek 1. (**) Veškeré podrobnosti viz dodatek Schvalovacímu orgánu se navíc předkládají informace požadované v Dodatku 3 přílohy 1B pro každý typ motoru v rodině motorů.

34 L 88/32 Úřední věstník Evropské unie Dodatek 3 Základní vlastnosti typů motoru v rodině motorů 1. Popis motoru 1.1 Výrobce: Kód motoru podle výrobce: Cyklus: čtyřdobý/dvoudobý ( 1 ) 1.4 Vrtání:... mm 1.5 Zdvih:... mm 1.6 Počet a uspořádání válců: Zdvihový objem motoru:... cm Jmenovité otáčky: Otáčky maximálního točivého momentu: Objemový kompresní poměr ( 2 ) Popis spalovacího systému: Výkres (výkresy) spalovací komory a hlavy pístu Minimální průřez sacím a výfukovým potrubím: Chladicí systém Kapalinou Druh kapaliny: Oběhové čerpadlo (čerpadla): ano/ne ( 1 ) Vlastnosti nebo značka (značky) a typ (typy) (lze-li uvést): Převodový poměr (poměry) (lze-li uvést): Vzduchem Ventilátor: ano/ne ( 1 ) Vlastnosti nebo značka (značky) a typ (typy) (lze-li uvést): Převodový poměr (poměry) (lze-li uvést): Přípustná teplota podle výrobce Chlazení kapalinou: Maximální výstupní teplota.... K Chlazení vzduchem: Vztažný bod:... Max. teplota ve vztažném bodu:... K Maximální teplota přeplňovacího vzduchu na vstupu (případného) mezichladiče:... K Maximální teplota výfukových plynů v místě, kde výfukové potrubí přechází do vnější příruby (přírub) sběrného potrubí:... K Teplota paliva:... min: K...max: K Teplota maziva:... min: K...max: K ( 1 ) Nehodící se škrtněte. ( 2 ) Uveďte povolenou odchylku.

35 Úřední věstník Evropské unie L 88/ Přeplňování: ano/ne ( 1 ) Značka: Typ: Popis systému (např. maximální plnicí tlak, popřípadě odpouštěcí zařízení): Mezichladič: ano/ne ( 1 ) 1.17 Systém sání: Maximální přípustný podtlak sání při jmenovitých otáčkách a při plném zatížení:... kpa 1.18 Výfukový systém: Maximální přípustný protitlak výfuku při jmenovitých otáčkách a při plném zatížení:... kpa 2. Opatření proti znečišťování ovzduší 2.1 Zařízení pro recyklaci plynů z klikové skříně: ano/ne ( 1 ) 2.2 Doplňková zařízení k omezení znečišťujících látek (pokud existují a nejsou uvedena v jiném bodě) Katalyzátor: ano/ne ( 1 ) Značka/značky: Typ (typy): Počet katalyzátorů a prvků: Rozměry a objem katalyzátoru (katalyzátorů): Druh katalytické činnosti: Celková náplň drahých kovů: Poměrná koncentrace: Nosič (struktura a materiál): Hustota komůrek: Typ pouzdra katalyzátoru (katalyzátorů): Umístění katalyzátoru (katalyzátorů) (místo/místa a maximální/minimální vzdálenost(i) od motoru): Normální rozmezí pracovní teploty (K) Spotřebitelné činidlo (v případě potřeby): Typ a koncentrace činidla potřebného pro katalytickou činnost: Normální rozmezí pracovní teploty činidla: Mezinárodní norma (v případě potřeby): Snímač NO x : ano/ne ( 1 ) Kyslíkové čidlo: ano/ne ( 1 ) Značka/značky: Typ: Umístění: Přípusť vzduchu: ano/ne ( 1 ) Typ (pulzující vzduch, vzduchové čerpadlo atd.): Recirkulace výfukových plynů: ano/ne ( 1 ) Vlastnosti (chlazený/nechlazený systém, vysokotlaký/nízkotlaký systém atd.): Filtr částic: ano/ne ( 1 ) Rozměry a objem filtru částic: Typ a konstrukce filtru částic:...

36 L 88/34 Úřední věstník Evropské unie Umístění (místo/místa a maximální/minimální vzdálenost(i) od motoru): Postup nebo systém regenerace, popis a/nebo výkres: Normální rozmezí pracovní teploty (K) a tlaku (kpa): Ostatní systémy: ano/ne ( 1 ) Popis a provoz: Přívod paliva 3.1 Podávací palivové čerpadlo Tlak ( 2 ) nebo charakteristický diagram:... kpa 3.2 Systém vstřikování: Čerpadlo Značka/značky: Typ (typy): Doručení:... mm 3 na zdvih ( 2 ) nebo cyklus při otáčkách čerpadla... min 1 při plném vstřiku nebo diagram charakteristiky. Uveďte použitou metodu: na motoru / na zkušebním zařízení pro čerpadla ( 1 ) Předvstřik Křivka předvstřiku ( 2 ): Časování ( 2 ): Vstřikovací potrubí Délka:... mm Vnitřní průměr:... mm Vstřikovač (vstřikovače): Značka/značky: Typ (typy): Otevírací tlak ( 2 ) nebo diagram charakteristiky:... kpa Regulátor Značka/značky: Typ (typy): Otáčky, při nichž začne při plném zatížení docházet k omezení ( 2 ):... min Maximální otáčky při nulovém zatížení ( 2 ):... min Volnoběžné otáčky ( 2 ):... min Systém startu za studena Značka/značky: Typ (typy): Popis: Vyhrazeno 5. Časování ventilů 5.1 Maximální zdvih ventilů a úhly otevření a zavření vzhledem k úvratím nebo rovnocenné údaje:...

37 Úřední věstník Evropské unie L 88/ Referenční nebo seřizovací rozpětí ( 1 ) 5.3 Systém s proměnlivým časováním ventilů (přichází-li v úvahu, a zda sání a/nebo výfuk) ( 1 ) Typ: plynulý nebo zapnuto/vypnuto ( 1 ) Úhel fáze vačkového hřídele: Vyhrazeno 7. Vyhrazeno

38 L 88/36 Úřední věstník Evropské unie PŘÍLOHA 1B VLASTNOSTI RODINY MOTORŮ A VOLBA ZÁKLADNÍHO MOTORU 1. PARAMETRY VYMEZUJÍCÍ RODINU MOTORŮ 1.1 Obecné Rodina motorů je určena konstrukčními parametry. Ty musí být pro všechny motory jedné rodiny společné. Zda motory patří do stejné rodiny motorů, může rozhodnout výrobce, pokud jsou dodržena kritéria vyjmenovaná v bodě 1.3. Rodina motorů musí být schválena schvalovacím orgánem. Výrobce schvalovacímu orgánu poskytne příslušné informace o hodnotách emisí motorů v rodině motorů. 1.2 Zvláštní případy Interakce mezi parametry V některých případech se mohou parametry navzájem ovlivňovat, což může zapříčinit změnu emisí. Tyto vlivy se musí brát v úvahu, aby se zajistilo, že do stejné rodiny motorů jsou zahrnuty pouze motory, které mají z hlediska emisí znečišťujících látek podobné vlastnosti. Tyto případy musí být určeny výrobcem a oznámeny schvalovacímu orgánu. Budou brány v úvahu jako kritérium při stanovování nové rodiny motorů Zařízení nebo prvky, které mají silný vliv na emise Zařízení nebo prvky, které nejsou uvedeny v bodě 1.3 a které mají silný vliv na hodnoty emisí, musí být označeny výrobcem na základě osvědčeného odborného úsudku a oznámeny schvalovacímu orgánu. Budou brány v úvahu jako kritérium při stanovování nové rodiny motorů Doplňková kritéria Kromě parametrů v odstavci 1.3 může výrobce zavést další kritéria, která umožní vymezení rodin motorů menší velikosti. Takové parametry nemusí nutně ovlivňovat hodnoty emisí. 1.3 Parametry vymezující rodinu motorů Spalovací cyklus: a) dvoudobý; b) čtyřdobý; c) rotační motor; d) jiný Uspořádání válců Řazení válců v bloku: a) do V; b) v řadě; c) radiálně; d) jinak (F, do W, atd.) Relativní řazení válců Motory se stejným blokem mohou patřit do stejné rodiny, pokud jsou rozteče vrtání jejich válců totožné Hlavní chladicí médium: a) vzduch; b) voda; c) olej.

39 Úřední věstník Evropské unie L 88/ Zdvihový objem jednotlivých válců Mezi 85 % a 100 % největšího zdvihového objemu v rodině motorů v případě motorů se zdvihovým objemem jednotlivého válce 0,75 dm 3. Mezi 70 % a 100 % největšího zdvihového objemu v rodině motorů v případě motorů se zdvihovým objemem jednotlivého válce < 0,75 dm Způsob nasávání vzduchu: a) atmosférické sání; b) přeplňování; c) přeplňování s chladičem Druh/konstrukce spalovací komory: a) otevřená spalovací komora; b) rozdělená spalovací komora; c) jiné druhy Ventily a kanály: a) uspořádání; b) počet ventilů na jeden válec Způsob dodávky paliva: a) čerpadlo (vysokotlaké), potrubí a vstřikovací tryska; b) řadové čerpadlo nebo čerpadlo s rozdělovačem; c) sdružená vstřikovací jednotka d) vstřikování se společným tlakovým potrubím Další zařízení: a) recirkulace výfukových plynů (EGR); b) vstřikování vody; c) přípusť vzduchu; d) jiné Strategie elektronického řízení Vybavení nebo nevybavení motoru elektronickou řídicí jednotkou (ECU) se považuje za základní parametr rodiny motorů. V případě elektronicky řízených motorů musí výrobce předložit technické materiály, které zdůvodní seskupení těchto motorů do jedné rodiny, tj. důvody, proč se předpokládá, že tyto motory budou splňovat stejné požadavky na hodnoty emisí. Elektronická regulace otáček nemusí patřit do jiné rodiny motorů, než jsou motory s mechanickou regulací. Potřeba oddělovat motory s elektronickou regulací od motorů s mechanickou regulací se uplatní pouze pro charakteristiky vstřikování paliva, jako je časování, tlak, podoba dávky atd Systémy následného zpracování výfukových plynů Činnost a kombinace následujících zařízení jsou považovány za kritéria členství v rodině motorů: a) oxidační katalyzátor; b) systém ke snížení emisí NO x se selektivní redukcí NO x (přidávání redukčního činidla); c) ostatní systémy ke snížení emisí NO x ; d) filtr částic s pasivní regenerací; e) filtr částic s aktivní regenerací;

40 L 88/38 Úřední věstník Evropské unie f) jiné filtry částic; g) jiná zařízení. Byl-li motor schválen bez systému následného zpracování výfukových plynů, ať už jako základní motor nebo jako motor z rodiny motorů, pak tento motor může být zařazen do stejné rodiny motorů, jestliže je vybaven oxidačním katalyzátorem (nikoli se zachycovačem částic) a nevyžaduje jiné palivové vlastnosti. Má-li zvláštní palivové požadavky (např. filtry částic vyžadující zvláštní přísady v palivu k zajištění procesu regenerace), rozhodnutí o zařazení do stejné rodiny musí být založeno na technických materiálech poskytnutých výrobcem. Tyto dokumenty doloží, že očekávané hodnoty emisí takto vybaveného motoru jsou v souladu se stejnými mezními hodnotami jako motory, které tak vybavené nejsou. Byl-li motor schválen se systémem následného zpracování výfukových plynů, ať už jako základní motor nebo jako motor z rodiny motorů, jejíž základní motor je vybaven stejným systémem následného zpracování výfukových plynů, pak tento motor nesmí být zařazen do stejné rodiny motorů, jestliže není vybaven systémem následného zpracování výfukových plynů. 2. VOLBA ZÁKLADNÍHO MOTORU 2.1 Hlavním kritériem při volbě základního motoru rodiny je největší dodávka paliva na jeden zdvih při deklarovaných otáčkách maximálního točivého momentu. V případě, kdy toto hlavní kritérium splňují zároveň dva nebo více motorů, užije se jako druhé kritérium pro volbu základního motoru největší dodávka paliva na jeden zdvih při jmenovitých otáčkách. Za určitých okolností může schvalovací orgán dojít k závěru, že nejhorší případ emisí rodiny motorů je možno nejlépe určit zkouškou druhého motoru. Schvalovací orgán pak může vybrat ke zkoušce další motor, jehož vlastnosti nasvědčují tomu, že bude pravděpodobně mít nejvyšší úroveň emisí v této rodině motorů. 2.2 Jestliže motory rodiny mají další proměnné vlastnosti, které by mohly být pokládány za vlastnosti ovlivňující emise z výfuku, musí se tyto vlastnosti také určit a brát v úvahu při volbě základního motoru.

41 Úřední věstník Evropské unie L 88/39 PŘÍLOHA 2 SDĚLENÍ (Maximální formát: A4 ( mm))

42 L 88/40 Úřední věstník Evropské unie Dodatek 1 Zkušební protokol pro výsledky zkoušek vznětových motorů Výsledky zkoušek ( 1 ) Informace o zkoušeném motoru Typ motoru:... Identifikační číslo motoru: Informace o průběhu zkoušky: 1.1 Referenční palivo použité pro zkoušku Cetanové číslo: Obsah síry: Hustota: Mazivo Značka/značky: Typ (typy):... (uvést procento oleje v palivu, je-li palivo a mazivo smíšeno) 1.3 Motorem poháněná zařízení (přichází-li v úvahu) Výčet a identifikační údaje: Příkon při stanovených otáčkách (podle údajů výrobce): Příkon zařízení poháněných motorem při různých otáčkách motoru ( 2 ) ( 3 ), s uvážením přílohy 7 Zařízení Mezilehlé otáčky (přicházejí-li v úvahu) Otáčky při maximálním výkonu (liší-li se od jmenovitých) Jmenovité otáčky ( 4 ) Celkem: 1.4 Výkon motoru Otáčky motoru: Volnoběžné:...min 1 Mezilehlé:...min 1 Maximální výkon:... min 1 Jmenovité ( 5 )... min 1 ( 1 ) V případě více základních motorů uveďte následující údaje pro každý jednotlivý motor. ( 2 ) Nehodící se škrtněte. ( 3 ) Nesmí překročit 10 % výkonu naměřeného při zkoušce. ( 4 ) Uveďte hodnoty při otáčkách motoru, které odpovídají 100 % normalizovaných hodnot otáček, pracuje-li se při zkoušce NRSC s těmito otáčkami. ( 5 ) Uveďte hodnoty při otáčkách motoru, které odpovídají 100 % normalizovaných hodnot otáček, pracuje-li se při zkoušce NRSC s těmito otáčkami

43 Úřední věstník Evropské unie L 88/ Výkon motoru ( 6 ) Nastavení výkonu (kw) při různých otáčkách motoru Podmínka Mezilehlé otáčky (přicházejí-li v úvahu) Otáčky při maximálním výkonu (liší-li se od jmenovitých) Jmenovité otáčky ( 7 ) Maximální výkon změřený při specifikovaných zkušebních otáčkách (kw) (a) Celkový příkon zařízení poháněných motorem podle bodu tohoto dodatku, s uvážením přílohy 7 (kw) (b) Netto výkon motoru, jak je uveden v bodě (kw) (c) c = a + b 2. Informace o provedení zkoušky NRSC: 2.1 Nastavení dynamometru (kw) Nastavení dynamometru (kw) při různých otáčkách motoru Procento zatížení 10 (přichází-li v úvahu) 25 (přichází-li v úvahu) Mezilehlé otáčky (jestliže přicházejí v úvahu) Jmenovité otáčky ( 7 ) 2.2 Výsledné hodnoty emisí z motoru / základního motoru ( 8 ) Faktor zhoršení (DF): vypočtený/stanovený ( 8 ) V následující tabulce uveďte hodnoty faktoru zhoršení a výsledné hodnoty emisí ( 7 ): NRSC Test DF multiplikační/aditivní ( 8 ) CO HC NO x PM Emise CO (g/kwh) HC (g/kwh) NO x (g/kwh) PM (g/kwh) CO 2 (g/kwh) Výsledek zkoušky Konečný výsledek zkoušky s použitím DF ( 6 ) Nekorigovaný výkon změřený v souladu s bodem ( 7 ) Nahraďte hodnotami při otáčkách motoru, které odpovídají 100 % normalizovaných hodnot otáček, pracuje-li se při zkoušce NRSC s těmito otáčkami. ( 8 ) Nehodící se škrtněte.

44 L 88/42 Úřední věstník Evropské unie Dodatečné zkušební body v rámci kontrolního rozsahu (přicházejí-li v úvahu) Emise ve zkušebním bodě Otáčky motoru Zatížení (%) CO (g/kwh) HC (g/kwh) NO x (g/kwh) PM (g/kwh) Výsledek zkoušky 1 Výsledek zkoušky 2 Výsledek zkoušky Systém odběru vzorků použitý při zkoušce NRSC: Plynné emise ( 9 ) PM ( 9 ): Metoda ( 8 ): jediný filtr / více filtrů 3. Informace o průběhu zkoušky NRTC (přichází-li v úvahu) ( 10 ): 3.1 Výsledné hodnoty emisí z motoru / základního motoru ( 8 ) Faktor zhoršení (DF): vypočtený/stanovený ( 8 ) V následující tabulce uveďte hodnoty faktoru zhoršení a výsledné hodnoty emisí ( 9 ): Údaje týkající se regenerace se zaznamenávají u motorů výkonových pásem Q a R. Zkouška NRTC DF multiplikační/aditivní ( 8 ) CO HC NO x PM Emise CO (g/kwh) HC (g/kwh) NO x (g/kwh) HC+NO x (g/kwh) PM (g/kwh) Při startu za studena Emise CO (g/kwh) HC (g/kwh) NO x (g/kwh) HC+NO x (g/kwh) Start za tepla bez regenerace Start za tepla s regenerací ( 8 ) k r,u (multiplikační/aditivní) ( 8 ) k r,d (multiplikační/aditivní) ( 8 ) Vážený výsledek zkoušky Konečný výsledek zkoušky s použitím DF PM (g/kwh) CO 2 (g/kwh) Práce cyklu v případě startu za tepla bez regenerace, kwh 3.2 Systém odběru vzorků použitý při zkoušce NRTC: Plynné emise ( 9 ):... Částice ( 9 ):... Metoda ( 8 ): jediný filtr / více filtrů ( 9 ) Uveďte čísla obrázků zvoleného systému, jak je uvedeno v dodatku 4 přílohy 4A, nebo v bodě 9 přílohy 4B tohoto předpisu, podle situace. ( 10 ) V případě více základních motorů uveďte pro každý jednotlivý motor.

45 Úřední věstník Evropské unie L 88/43 PŘÍLOHA 3 USPOŘÁDÁNÍ ZNAČEK SCHVÁLENÍ TYPU Vzor A (Viz bod 4.4 tohoto předpisu) a = min. 8 mm Výše uvedená značka schválení, která je připevněna k motoru, informuje o tom, že tento typ motoru byl pod číslem schválen v Nizozemsku (E4) podle předpisu č. 96 (pro hodnoty odpovídající výkonovému pásmu F, jako motor s proměnlivými otáčkami, jak označuje písmeno A). První dvě číslice čísla schválení typu udávají, že při udělení schválení byl již předpis č. 96 pozměněn (série změn 03). Vzor B (Viz bod 4.5 tohoto předpisu) a = min. 8 mm Výše uvedená značka schválení, která je připevněna k motoru, informuje o tom, že tento typ motoru byl schválen v Nizozemsku (E4) podle předpisu č. 96 (pro hodnoty odpovídající výkonovému pásmu F, jako motor s proměnlivými otáčkami, jak označuje písmeno A) a podle předpisu č První dvě číslice čísla schválení typu udávají, že při udělení schválení již předpis č. 96 byl pozměněn (série změn 03) a předpis č. 120 byl v původním znění.

46 L 88/44 Úřední věstník Evropské unie PŘÍLOHA 4A ZPŮSOB STANOVENÍ EMISÍ PLYNNÝCH ZNEČIŠŤUJÍCÍCH LÁTEK A ZNEČIŠŤUJÍCÍCH ČÁSTIC 1. ÚVOD 1.1 Tato příloha popisuje způsob stanovení emisí plynných znečisťujících látek a znečisťujících částic z motoru určeného ke zkouškám. Použijí se následující zkušební cykly: Cyklus NRSC (nesilniční cyklus s ustálenými stavy), který se použije pro měření emisí oxidu uhelnatého, uhlovodíků, oxidů dusíku a částic pro všechna výkonová pásma u motorů popsaných v bodech 1.1, 1.2 a 1.3 tohoto předpisu, a cyklus NRTC (nesilniční cyklus s neustálenými stavy), který se použije pro měření emisí oxidu uhelnatého, uhlovodíků, oxidů dusíku a částic pro výkonové pásmo L a vyšší u motorů popsaných v bodech 1.1 a 1.2 tohoto předpisu. Plynné složky a částice emitované z motoru předaného ke zkouškám se měří metodami popsanými v dodatku 4 přílohy 4A. Přípustné jsou i jiné systémy nebo analyzátory, jestliže poskytují rovnocenné výsledky k těmto referenčním systémům: a) pro plynné emise měřené v surovém výfukovém plynu, se systémem znázorněným na obrázku 2 v dodatku 4 přílohy 4A; b) pro plynné emise měřené ve zředěném výfukovém plynu, se systémem znázorněným na obrázku 3 v dodatku 4 přílohy 4A; c) pro emise částic, se systémem s ředěním plného toku používajícím samostatný filtr pro každý režim, znázorněným na obrázku 13 v dodatku 4 přílohy 4A. Určení rovnocennosti systému musí být založeno na korelační studii, která obsahuje sedm (nebo více) cyklů a která se provede mezi zkoušeným systémem a jedním nebo více z výše uvedených referenčních systémů. Kritérium rovnocennosti je definováno jako ± 5 % shoda průměrů vážených hodnot emisí cyklů. Použije se cyklus, který je uveden v bodě přílohy 4A. K přijetí nového systému do předpisu se musí určení rovnocennosti zakládat na výpočtu opakovatelnosti a reprodukovatelnosti podle normy ISO Ke zkoušce se motor namontuje na zkušební stav a připojí se k dynamometru. 1.3 Princip měření: Emise z výfuku motoru zahrnují plynné složky (oxid uhelnatý, veškeré uhlovodíky a oxidy dusíku) a částice. Mimo to se často používá oxid uhličitý jako sledovací plyn ke stanovení ředicího poměru u systémů s ředěním části toku nebo plného toku. V souladu se správnou technickou praxí se všeobecně doporučuje provádět měření oxidu uhličitého jako výhodný prostředek k odhalování problémů měření, které vznikají v průběhu zkoušky Zkouška NRSC: V průběhu předepsaného sledu provozních podmínek při zahřátém motoru se kontinuálně zjišťuje množství výše uvedených emisí odebíráním vzorků ze surového výfukového plynu. Zkušební cyklus se skládá z řady režimů otáček a točivého momentu (zatížení), které zahrnují typický rozsah provozu vznětového motoru. V průběhu každého režimu se stanoví koncentrace každé plynné znečišťující látky, průtok výfukového plynu a výkon a z výsledků měření se stanoví vážené hodnoty (buď váhovými faktory, nebo dobou odběru). Vzorek částic se ředí stabilizovaným vzduchem z okolí. Jeden vzorek se odebere v průběhu celého zkušebního cyklu a zachytí se na vhodných filtrech. Alternativně se v případě cyklů s diskrétním režimem mohou vzorky odebírat na oddělených filtrech, po jednom vzorku pro každý režim, a vypočítávají se vážené hodnoty pro zkušební cyklus. Postupem podle dodatku 3 této přílohy se vypočítá množství každé emitované znečišťující látky v gramech na kilowatthodinu Zkouška NRTC: Předepsaný zkušební cyklus s neustálenými stavy, který věrně odráží provozní podmínky vznětových motorů instalovaných v nesilničních strojích, se uskutečňuje dvakrát:

47 Úřední věstník Evropské unie L 88/45 a) poprvé (při startu za studena), když je motor ochlazen na pokojovou teplotu a teplota chladiva a oleje motoru, systémů následného zpracování a všech pomocných zařízení pro regulaci emisí se stabilizovala v rozmezí od 20 C do 30 C; b) podruhé (při startu za tepla) po 20 minutách odstavení za tepla, následujícím bezprostředně po cyklu se startem za studena. V průběhu této zkušební posloupnosti se zjišťují výše uvedené znečišťující látky. Tato zkušební posloupnost se skládá z cyklu se startem za studena, který následuje po přirozeném nebo uměle vyvolaném vychladnutí motoru, z doby odstavení za tepla a z cyklu se startem za tepla, a výsledkem je kombinovaný výpočet emisí. S použitím signálů naměřených hodnot točivého momentu a otáček motoru vysílaných dynamometrem se integrací výkonu přes celou dobu cyklu stanoví práce, kterou motor během cyklu vykonal. Určí se koncentrace plynných složek za celý cyklus, buď v surovém výfukovém plynu integrací signálu analyzátoru podle dodatku 3 této přílohy, nebo ve zředěném výfukovém plynu ze systému CVS s ředěním plného toku integrací nebo odběrem vzorků do vaků podle dodatku 3 této přílohy. V případě částic se na stanoveném filtru zachycuje proporcionální vzorek zředěného výfukového plynu při ředění buď části toku, nebo plného toku. V závislosti na použité metodě se pro výpočet hmotnostních hodnot emisí znečišťujících látek určí průtok zředěného nebo nezředěného výfukového plynu v průběhu celého cyklu. Vztažením hmotnostních hodnot emisí k práci motoru se určí množství každé znečišťující látky v gramech na kilowatthodinu. Emise (v g/kwh) se měří v průběhu obou cyklů, tj. jak se startem za studena, tak za tepla. Složená hodnota vážených emisí se vypočítá vážením výsledků získaných při startu za studena faktorem 0,10 a výsledků získaných při startu za tepla faktorem 0,90. Vážené kombinované hodnoty musí být v souladu s mezními hodnotami. 1.4 Značky zkušebních parametrů Značka Jednotka Význam Ap m 2 Plocha průřezu izokinetické odběrné sondy. A T m 2 Plocha průřezu výfukové trubky. aver Vážené průměrné hodnoty pro: m 3 /h kg/h g/kwh objemový průtok, hmotnostní průtok, Specifické emise. α Molární poměr vodíku v palivu. C1 Ekvivalent uhlovodíků vyjádřený uhlíkem 1. conc ppm Koncentrace (s indexem % obj. označujícím složku). conc c ppm Koncentrace korigovaná pozadím. % obj. conc d ppm Koncentrace znečišťující látky měřená v ředicím vzduchu. % obj. DF Faktor ředění. f a Faktor ovzduší v laboratoři. F FH Specifický faktor paliva používaný pro výpočty koncentrací ve vlhkém stavu z koncentrací v suchém stavu poměru dusíku k uhlíku. G AIRW kg/h Hmotnostní průtok nasávaného vzduchu ve vlhkém stavu. G AIRD kg/h Hmotnostní průtok nasávaného vzduchu v suchém stavu. G DILW kg/h Hmotnostní průtok ředicího vzduchu ve vlhkém stavu. G EDFW kg/h Hmotnostní průtok ekvivalentního zředěného výfukového plynu ve vlhkém stavu. G EXHW kg/h Hmotnostní průtok výfukového plynu ve vlhkém stavu.

48 L 88/46 Úřední věstník Evropské unie Značka Jednotka Význam G FUEL kg/h Hmotnostní průtok paliva. G TOTW kg/h Hmotnostní průtok zředěného výfukového plynu ve vlhkém stavu. H REF g/kg Referenční hodnota absolutní vlhkosti 10,71 g/kg pro výpočet NO x a korekčních faktorů vlhkosti pro částice. H a g/kg Absolutní vlhkost nasávaného vzduchu. H d g/kg Absolutní vlhkost ředicího vzduchu. i Index označující jednotlivý režim. K H Korekční faktor vlhkosti pro NO x. K p Korekční faktor vlhkosti pro částice. K W,a Korekční faktor převodu ze suchého stavu na vlhký stav pro nasávaný vzduch. K W,d Korekční faktor převodu ze suchého stavu na vlhký stav pro ředicí vzduch. K W,e Korekční faktor převodu ze suchého stavu na vlhký stav pro ředěný výfukový plyn. K W,r Korekční faktor převodu ze suchého stavu na vlhký stav pro surový výfukový plyn. L % Procento točivého momentu z maximálního točivého momentu při zkušebních otáčkách. mass g/h Index označující hmotnostní průtok. emisí. M DIL kg Hmotnost vzorku ředicího vzduchu prošlého filtry pro odběr vzorku částic. M SAM kg Hmotnost vzorku zředěných výfukových plynů prošlých filtry pro odběr vzorku částic. M d mg Hmotnost vzorku částic odebraného z ředicího vzduchu. M f mg Hmotnost odebraného vzorku částic. p a kpa Tlak nasycených par vzduchu nasávaného motorem (ISO 3046 p sy = PSY atmosférický tlak okolí při zkoušce). p B kpa Celkový barometrický tlak (ISO 3046: P x = PX celkový atmosférický tlak okolí v dané lokalitě; P x = PY celkový atmosférický tlak okolí při zkoušce). p d kpa Tlak nasycených par ředicího vzduchu. p s kpa Atmosférický tlak vzduchu v suchém stavu. P kw Výkon na brzdě nekorigovaný. P AE kw Deklarovaný celkový příkon pomocných zařízení namontovaných pro zkoušku, která nejsou požadována podle bodu tohoto předpisu. P M kw Maximální výkon změřený při zkušebních otáčkách za zkušebních podmínek (viz příloha 1A). P m kw Výkon změřený při různých zkušebních režimech. q Ředicí poměr. r Poměr ploch průřezu izokinetické sondy a výfukového potrubí. R a % Relativní vlhkost nasávaného vzduchu. R d % Relativní vlhkost ředicího vzduchu. R f Faktor odezvy FID. S kw Seřízení dynamometru. T a K Absolutní teplota nasávaného vzduchu. T Dd K Absolutní teplota rosného bodu.

49 Úřední věstník Evropské unie L 88/47 Značka Jednotka Význam T SC K Teplota vzduchu z mezichladiče. T ref K Referenční teplota (spalovacího vzduchu 298 K (25 C)). T SCRef K Referenční teplota chlazeného vzduchu. V AIRD m 3 /h Objemový průtok nasávaného vzduchu v suchém stavu. V AIRW m 3 /h Objemový průtok nasávaného vzduchu ve vlhkém stavu. V DIL m 3 Objem vzorku ředicího vzduchu prošlého odběrnými filtry částic. V DILW m 3 /h Objemový průtok ředicího vzduchu ve vlhkém stavu. V EDFW m 3 /h Ekvivalentní objemový průtok zředěného výfukového plynu ve vlhkém stavu. V EXHD m 3 /h Objemový průtok výfukových plynů v suchém stavu. V EXHW m 3 /h Objemový průtok výfukových plynů ve vlhkém stavu. V SAM m 3 Objem vzorku procházejícího odběrnými filtry částic. V TOTW m 3 /h Objemový průtok zředěného výfukového plynu ve vlhkém stavu. WF Váhový faktor. WF E Efektivní váhový faktor. 2. ZKUŠEBNÍ PODMÍNKY 2.1 Obecné požadavky Všechny objemy a objemové průtoky se vždy vztahují k teplotě 273 K (0 C) a tlaku 101,3 kpa. 2.2 Podmínky zkoušky motoru Změří se absolutní teplota T a v sání vzduchu pro motor vyjádřená v kelvinech a suchý atmosférický tlak p s vyjádřený v kpa a podle následujících ustanovení se určí parametr f a : Motory s atmosférickým sáním a motory mechanicky přeplňované: Í Î Í Î 0,7 99 T f a ¼ 298 p s Motory přeplňované turbokompresorem s chlazením nasávaného vzduchu nebo bez tohoto chlazení: Í Î 0,7 Í Î 1,5 99 T f a ¼ 298 p s Platnost zkoušky Aby byla zkouška uznána za platnou, musí parametr f a splňovat podmínku: 0,96 fa 1, Motory s chlazením přeplňovacího vzduchu Zaznamenává se teplota přeplňovacího vzduchu, která při deklarovaných jmenovitých otáčkách a plném zatížení musí odpovídat v rozmezí ± 5 K maximální teplotě přeplňovacího vzduchu stanovené výrobcem. Teplota chladicího média musí být nejméně 293 K (20 C). Používá-li se zařízení zkušebny nebo vnější dmychadlo, musí teplota přeplňovacího vzduchu odpovídat v rozmezí ± 5 K maximální teplotě přeplňovacího vzduchu stanovené výrobcem při otáčkách při deklarovaném maximální výkonu a plném zatížení. Během celého zkušebního cyklu se nesmí měnit teplota a průtok chladiva v chladiči přeplňovacího vzduchu mimo výše uvedený rozsah. Objem chladiče přeplňovacího vzduchu musí odpovídat správné technické praxi a typickému použití vozidla/stroje.

50 L 88/48 Úřední věstník Evropské unie Může být zvoleno nastavení chladiče přeplňovacího vzduchu podle normy SAE J 1937 zveřejněné v lednu Systém sání motoru Zkoušený motor musí být opatřen systémem sání se vstupním odporem vzduchu odpovídajícím v rozmezí ± 300 Pa hodnotě stanovené výrobcem pro čistý čistič vzduchu za provozních podmínek motoru stanovené výrobcem, při nichž se dosahuje největšího průtoku vzduchu. Tyto odpory se nastavují při jmenovitých otáčkách a plném zatížení. Může se použít systém zkušebny za podmínky, že odpovídá skutečným provozním podmínkám motoru. 2.4 Výfuková soustava motoru Zkoušený motor musí být opatřen výfukovým systémem, jehož protitlak ve výfuku odpovídá v rozmezí ± 650 Pa hodnotě stanovené výrobcem za provozních podmínek, při nichž se dosahuje největšího deklarovaného výkonu. Je-li motor opatřen zařízením pro následné zpracování, musí mít výfuková trubka stejný průměr, jaký je použit pro nejméně čtyři trubky nacházející se před vstupem do expanzní části, v níž je zařízení pro následné zpracování instalováno. Vzdálenost mezi přírubou sběrného výfukového potrubí nebo výstupem z turbokompresoru a zařízením pro následné zpracování musí být stejná, jaká je v konfiguraci stroje nebo v rozmezí určeném výrobcem. Hodnoty protitlaku nebo odporu ve výfuku musí splňovat stejná kritéria, jaká jsou uvedena výše, a mohou být nastaveny pomocí ventilu. Během slepých zkoušek a pro účely mapování motoru může být modul se zařízením pro následné zpracování odstraněn a nahrazen ekvivalentním modulem s podporou neaktivního katalyzátoru. 2.5 Chladicí systém Systém chlazení motoru s dostatečnou kapacitou k udržení běžných pracovních teplot motoru musí být předepsán výrobcem. 2.6 Mazací olej Specifikace mazacího oleje použitého při zkoušce musí být zapsána a předložena zároveň s výsledky zkoušky. 2.7 Zkušební palivo: Zkušebním palivem musí být referenční palivo uvedené v příloze 6 pro příslušné výkonové pásmo: příloha 6, tabulka 1 pro výkonová pásma D až G příloha 6, tabulka 2 pro výkonová pásma H až K příloha 6, tabulka 3 pro výkonová pásma L až P Volitelně lze použít referenční palivo uvedené v tabulce 1 přílohy 6 pro výkonová pásma H až K. Cetanové číslo a obsah síry referenčního paliva, které se použilo pro zkoušku, se musí zaznamenat do bodu 1.1 dodatku 1 přílohy 2. Teplota paliva na vstupu do vstřikovacího čerpadla musí být v rozsahu od 306 K do 316 K. (33 C až 43 C). 3. PROVEDENÍ ZKOUŠKY (ZKOUŠKA NRSC) 3.1 Určení nastavení dynamometru Základem pro měření specifických emisí je nekorigovaný výkon na brzdě podle předpisu č V průběhu zkoušky musí být pomocná zařízení potřebná k provozu stroje namontována v souladu s požadavky přílohy 7. Jestliže pomocná zařízení nebyla odmontována, musí se k výpočtu seřízení dynamometru určit jimi pohlcený výkon, s výjimkou motorů, u nichž taková zařízení tvoří integrální část motoru (např. chladicí ventilátory u vzduchem chlazených motorů). Seřízení odporu sání a protitlaku ve výfukové trubce se provede na horní meze určené výrobcem podle bodů 2.3 a 2.4.

51 Úřední věstník Evropské unie L 88/49 Maximální hodnoty točivého momentu při uvedených zkušebních otáčkách se určí experimentálně, aby se mohly vypočítat hodnoty točivého momentu pro předepsané zkušební režimy. Pro motory, které nejsou určeny k provozu v rozsahu otáček na křivce maximálního točivého momentu při plném zatížení, uvede maximální točivý moment při zkušebních otáčkách výrobce. Seřízení motoru pro každý zkušební režim se vypočítá podle následujícího vzorce: ÍÍ Î Î L S ¼ P M þ P AE Ä P AE 100 Je-li poměr P AE P M Ð0,03 může být hodnota P AE ověřena technickým orgánem, který uděluje schválení typu. 3.2 Příprava odběrných filtrů Nejméně jednu hodinu před zkouškou se vloží každý filtr (dvojice filtrů) do uzavřené, ale neutěsněné Petriho misky a umístí se do vážicí komory ke stabilizaci. Na konci periody stabilizace se každý filtr (dvojice filtrů) zváží a zaznamená se vlastní hmotnost filtrů. Filtr (dvojice filtrů) se pak uloží do Petriho misky, která se uzavře, nebo do utěsněného držáku filtru až do doby, kdy bude potřebný ke zkoušce. Jestliže se filtr (dvojice filtrů) nepoužije během osmi hodin od jeho vyjmutí z vážicí komory, musí se stabilizovat a znovu zvážit před použitím. 3.3 Instalace měřicího zařízení Přístroje a odběrné sondy se instalují předepsaným způsobem. Použije-li se k ředění výfukových plynů systém s ředěním plného toku, připojí se výfuková trubka k systému. 3.4 Startování ředicího systému a motoru Ředicí systém a motor se nastartují a zahřívají se, až se všechny teploty a tlaky ustálí při maximálním výkonu a jmenovitých otáčkách (bod 3.6.2). 3.5 Nastavení ředicího poměru Systém odběru vzorku částic se spustí a při metodě jediného filtru se použije s obtokem (což je volitelné u metody více filtrů). Hladinu pozadí částic v ředicím vzduchu lze určit vedením ředicího vzduchu přes filtry částic. Jestliže se používá filtrovaný ředicí vzduch, může se provést jedno měření kdykoliv před zkouškou, v průběhu zkoušky nebo po ní. Není-li ředicí vzduch filtrován, provede se měření na jednom vzorku odebraném během doby trvání zkoušky. Ředicí vzduch se nastaví tak, aby teplota na vstupu do filtru při kterémkoli režimu byla v rozmezí od 315 K (42 C) do 325 K (52 C). Celkový ředicí poměr musí být nejméně čtyři. Pozn.: Pro výkonová pásma po pásmo K včetně používající zkušební cykly s diskrétními režimy se může teplota filtru udržovat na maximální teplotě 325 K (52 C) nebo pod ní, namísto dodržování teplotního rozmezí 42 C až 52 C. Při metodách jediného filtru nebo více filtrů v systému s ředěním plného toku musí být hmotnostní průtok vzorku filtrem udržován při všech režimech v konstantním poměru k hmotnostnímu průtoku zředěného výfukového plynu. Tento hmotnostní poměr musí být dodržen s odchylkou ± 5 % od průměrné hodnoty pro daný režim, s výjimkou prvních 10 sekund každého režimu u systémů, které nemohou mít obtok. U systémů s ředěním části toku používajících metodu jediného filtru musí být hmotnostní průtok filtrem konstantní s odchylkou ± 5 % od průměrné hodnoty pro daný režim, s výjimkou prvních 10 sekund každého režimu u systémů, které nemohou mít obtok. U systémů, které používají k regulaci koncentrace CO 2 nebo NO x, se měří obsah CO 2 nebo NO x v ředicím vzduchu na začátku a na konci každé zkoušky. Výsledky měření koncentrace CO 2 nebo NO x v ředicím vzduchu před zkouškou a po ní se smějí lišit nejvíce o 100 ppm u prvního plynu a o 5 ppm u druhého plynu. Použije-li se analytický systém s ředěním výfukového plynu, určí se koncentrace pozadí odebíráním vzorků ředicího vzduchu do odběrného vaku v průběhu celého postupu zkoušky. Průběžnou koncentraci pozadí (bez vaku) je možné určit nejméně třikrát, na začátku, na konci a přibližně v polovině zkušebního cyklu a vypočítat průměrnou hodnotu. Na žádost výrobce je možné od měření pozadí upustit.

52 L 88/50 Úřední věstník Evropské unie Kontrola analyzátorů Analyzátory emisí se nastaví na nulu a zkalibruje se jejich měřicí rozsah. 3.7 Zkušební cyklus Specifikace stroje podle bodů 1.1 až 1.3: Specifikace A V případě motorů, na které se vztahují body 1.1 a 1.2 tohoto předpisu, se zkoušený motor podrobí na dynamometru osmirežimovému cyklu ( 1 ) s diskrétními režimy podle písm. a) bodu 1.1 přílohy 5. Volitelně lze použít odpovídající devítirežimový cyklus s lineárními přechody mezi režimy podle písm. a) bodu 1.2 přílohy 5. V tomto případě se cyklus provede v souladu s bodem přílohy 4B místo postupu v bodech až Specifikace B V případě motorů, na které se vztahuje bod 1.3 tohoto předpisu, se zkoušený motor podrobí na dynamometru pětirežimovému cyklu ( 2 ) s diskrétními režimy podle písm. b) bodu 1.1 přílohy 5. Volitelně lze použít pětirežimový cyklus s lineárními přechody mezi režimy podle písm. b) bodu 1.2 přílohy 5. V tomto případě se cyklus provede v souladu s bodem přílohy 4B místo postupu v bodech až Údaje o zatížení jsou procentuální hodnoty točivého momentu odpovídajícího základní hodnotě výkonu, který je definován jako maximální disponibilní výkon v průběhu sledu proměnlivých výkonů v provozu po neomezený počet hodin za rok, mezi udanými intervaly údržby a za udaných podmínek okolí, když se údržba provádí podle předpisu výrobce Stabilizace motoru Motor a systém se zahřejí při maximálních otáčkách a maximálním točivém momentu tak, aby se stabilizovaly parametry motoru podle doporučení výrobce. Pozn.: Perioda stabilizace také zabrání vlivu úsad ve výfukovém systému pocházejících z předchozí zkoušky. Perioda stabilizování je také požadována mezi jednotlivými režimy zkoušky a byla tam vložena, aby se minimalizovaly vlivy přechodu z jednoho režimu do druhého Postup zkoušky Zahájí se zkušební posloupnost. Zkouška musí být provedena v pořadí čísel režimů stanoveném výše pro zkušební cykly. Po počáteční přechodné periodě musí být v průběhu každého režimu daného zkušebního cyklu dodrženy specifikované otáčky s přesností ± 1 % jmenovitých otáček nebo ± 3 min 1, podle toho, která hodnota je větší, s výjimkou dolních otáček volnoběhu, u nichž se musí dodržet dovolené odchylky udané výrobcem. Uvedený točivý moment se musí udržovat tak, aby průměr pro časový úsek měření odpovídal s dovolenou odchylkou ± 2 % maximálnímu točivému momentu při zkušebních otáčkách. Pro každý měřicí bod je zapotřebí nejméně deset minut času. Jsou-li při zkoušení motoru pro odběr vzorku nezbytné delší časy, aby se na měřicím filtru nashromáždilo dostatečné množství částic, může se doba zkušebního režimu podle potřeby prodloužit. Doba zkušebních režimů se musí zaznamenat a uvést v protokolu. Hodnoty koncentrace plynných emisí z výfuku se změří a zaznamenají v průběhu posledních tří minut režimu. K odběru částic a měření plynných emisí by nemělo dojít před dosažením stabilizace motoru, tak jak je definována výrobcem, a dokončení obou činností proběhne současně. Teplota paliva se měří na vstupu palivového vstřikovacího čerpadla nebo podle specifikace výrobce a místo měření se zaznamená Odezva analyzátorů Výstup analyzátorů se zapisuje zapisovačem nebo se zaznamenává odpovídajícím systémem záznamu dat, kdy výfukový plyn prochází analyzátory podobu nejméně tří minut v každém režimu. Jestliže se použije k měření zředěného CO a CO 2 odběrný vak (viz bod dodatku 4 přílohy 4A), vzorek se musí odebírat do vaku v průběhu posledních tří minut každého režimu a vzorek z vaku se analyzuje a hodnoty zaznamenají. ( 1 ) Je totožný s cyklem C1 popsaným v bodě normy ISO : 2007 (corr. 2008). ( 2 ) Je totožný s cyklem D2 popsaným v bodě normy ISO : 2007 (corr. 2008).

53 Úřední věstník Evropské unie L 88/ Odběr vzorku částic Odběr vzorků částic lze provádět metodou jediného filtru nebo metodou více filtrů (bod 1.5 dodatku 1 přílohy 4A). Protože výsledky těchto metod se mohou poněkud lišit, uvede se spolu s výsledky i použitá metoda. Při metodě jediného filtru se musí při odběru vzorků uvažovat váhové faktory pro jednotlivé režimy uvedené v postupu zkušebního cyklu tím, že se příslušně seřídí průtok vzorku nebo doba odběru. Odběr se musí provést v každém režimu co nejpozději. Odběr vzorků trvá v každém režimu při metodě jediného filtru nejméně 20 sekund a při metodě více filtrů nejméně 60 sekund. U systémů, které nemají možnost obtoku, trvá odběr vzorků u každého režimu při metodě jediného filtru i metodě více filtrů nejméně 60 sekund Stav motoru Během každého režimu se po stabilizování motoru měří otáčky a zatížení motoru, teplota nasávaného vzduchu a průtok paliva a vzduchu nebo průtok výfukového plynu. Jestliže není možné měření průtoku výfukového plynu nebo měření spalovacího vzduchu a spotřeby paliva, mohou se tyto hodnoty vypočítat metodou bilance uhlíku a kyslíku (viz bod dodatku 1 přílohy 4A). Všechna doplňková data nutná k výpočtu se musí zaznamenat (viz body 1.1 a 1.2 dodatku 3 přílohy 4A). 3.8 Opakované ověření analyzátorů Po zkoušce emisí se k opakovanému ověření analyzátorů použije nulovací plyn a shodný kalibrační plyn. Analýza se považuje za přijatelnou, pokud je rozdíl mezi oběma výsledky měření menší než 2 %. 4. PROVEDENÍ ZKOUŠKY (ZKOUŠKA NRTC) 4.1 Úvod Nesilniční cyklus s neustálenými stavy (NRTC) je uveden v příloze 5 jako po sekundách se měnící sled normalizovaných hodnot otáček a točivého momentu, použitelný pro všechny vznětové motory, na které se vztahuje tento předpis. Před zkouškou motoru na zkušebním stanovišti musí být normalizované hodnoty převedeny pro konkrétní zkoušený motor na základě mapovací křivky na skutečné hodnoty. Tento převod se označuje jako denormalizace a příslušný zkušební cyklus jako referenční cyklus motoru určeného ke zkoušce. S použitím takto získaných referenčních hodnot otáček a točivého momentu se uskuteční zkušební cyklus ve zkušební komoře, přičemž se zaznamenají naměřené hodnoty otáček a točivého momentu. K ověření zkoušky se po jejím skončení provede regresní analýza vztahu mezi referenčními a naměřenými hodnotami otáček a točivého momentu Je zakázáno používat odpojovací zařízení nebo iracionální strategie pro omezení emisí. 4.2 Postup mapování motoru Jako přípravu na zkoušku NRTC ve zkušební komoře je nutno před spuštěním zkušebního cyklu provést mapování motoru ke stanovení křivky otáčky-točivý moment Stanovení rozsahu mapovacích otáček Minimální a maximální mapovací otáčky jsou definovány takto: Minimální otáčky pro mapování Maximální otáčky pro mapování = volnoběžné otáčky = n h 1,02 nebo otáčky, při nichž točivý moment za plného zatížení klesne na nulu, podle toho, která hodnota je menší (n h jsou horní otáčky, definované jako nejvyšší otáčky motoru, při kterých se dosahuje 70 % jmenovitého výkonu) Mapovací křivka motoru Motor se zahřeje při maximálním výkonu, aby se stabilizovaly parametry motoru podle doporučení výrobce a osvědčené technické praxe. Když je motor stabilizovaný, provede se mapování vlastností motoru podle následujících postupů: Mapa přechodných stavů a) Motor se odlehčí a nechá pracovat při volnoběžných otáčkách. b) Motor se nechá pracovat při plném zatížení/plném nastavení vstřikovacího čerpadla při minimálních mapovacích otáčkách.

54 L 88/52 Úřední věstník Evropské unie c) Otáčky motoru se zvyšují s průměrným přírůstkem 8 ±1 min 1 /s z minimálních otáček pro mapování na maximální otáčky pro mapování. Zaznamenávají se hodnoty otáček motoru a točivého momentu rychlostí nejméně jednoho bodu za sekundu Mapa postupných kroků a) Motor se odlehčí a nechá pracovat při volnoběžných otáčkách. b) Motor se nechá pracovat při plném zatížení/plném nastavení vstřikovacího čerpadla při minimálních mapovacích otáčkách. c) Při udržování plného zatížení se minimální mapovací otáčky udržují po dobu nejméně 15 sekund a během posledních 5 sekund se zaznamená průměrný točivý moment. Stanoví se křivka maximálního točivého momentu od minimálních do maximálních mapovacích otáček při zvyšování otáček o přírůstek nejvýše 100 ± 20 min 1. Na každém měřicím bodu se zařízení udržuje po dobu nejméně 15 sekund a během posledních 5 sekund se zaznamená průměrný točivý moment Vyhotovení mapovací křivky Všechny body naměřených hodnot podle bodu se propojí s použitím lineární korelace mezi jednotlivými body. Výsledná křivka točivého momentu je mapovací křivkou motoru, která se použije k převodu normalizovaných hodnot točivého momentu programu dynamometru pro zkoušky motoru (příloha 5) na skutečné hodnoty točivého momentu pro zkušební cyklus, jak je uvedeno v bodu Alternativní metody mapování Má-li výrobce za to, že výše uvedená metoda mapování není pro určitý motor bezpečná nebo mu neodpovídá, mohou být použity alternativní metody mapování. Tyto jiné metody musí splňovat záměr vymezených mapovacích postupů k určení maximálního točivého momentu dosažitelného při všech otáčkách motoru, kterých je dosaženo v průběhu zkušebních cyklů. Metody, které se z důvodu bezpečnosti nebo reprezentativnosti odchylují od metody mapování uvedené v tomto bodu, musí být schváleny zúčastněnými stranami a jejich použití musí být odůvodněno. V žádném případě však nesmí být křivka točivého momentu u regulovaných motorů nebo u motorů přeplňovaných turbokompresorem získána při snižujících se otáčkách motoru Opakování zkoušky Motor nemusí být mapován před každým jednotlivým zkušebním cyklem. Motor se musí znovu zmapovat před zkušebním cyklem, jestliže: a) od posledního mapování uplynula podle technického posouzení nepřiměřená doba, nebo b) na motoru byly vykonány mechanické změny nebo následná kalibrování, které potenciálně mohou ovlivnit výkonové vlastnosti motoru. 4.3 Provedení referenčního zkušebního cyklu Referenční otáčky Referenční otáčky (n ref ) odpovídají 100 % hodnot otáček specifikovaných v programu motorového dynamometru v příloze 5. Skutečný cyklus motoru vzniklý denormalizací referenčních otáček do značné míry závisí na volbě správných referenčních otáček. Referenční otáčky jsou určeny následujícím vztahem: n ref = nízké otáčky + 0,95 (horní otáčky - nízké otáčky) (horní otáčky jsou nejvyšší otáčky motoru, při nichž se dosahuje 70 % jmenovitého výkonu, dolní otáčky jsou nejnižší otáčky motoru, při nichž se dosahuje 50 % jmenovitého výkonu). Pokud jsou naměřené referenční otáčky v rozmezí +/ 3 % referenčních otáček uváděných výrobcem, mohou být pro zkoušku emisí použity uváděné referenční otáčky. Pokud jsou dovolené odchylky překročeny, použijí se pro zkoušku emisí naměřené referenční otáčky. (V souladu s normou ISO :2006.) Denormalizace otáček motoru Otáčky se převedou z normalizovaných hodnot podle této rovnice: ActualSpeed ¼ %speed ðreferencespeed Ä idlespeedþ þ idlespeed Denormalizace točivého momentu motoru

55 Úřední věstník Evropské unie L 88/53 Hodnoty točivého momentu v plánu průběhu zkoušky s motorem na dynamometru v příloze 5 jsou normalizované podle maximálního točivého momentu při příslušných otáčkách. Hodnoty točivého momentu referenčního cyklu se musí převést z normalizovaného stavu následujícím způsobem s použitím mapovací křivky určené podle bodu 4.2.2: Actualtorque ¼ %torque max:torque 100 pro příslušné skutečné otáčky určené podle bodu Příklad postupu denormalizace Jako příklad se denormalizují tyto zkušební body: % otáček = 43 procent % točivého momentu = 82 procent Pokud jsou dány hodnoty: referenční otáčky = min 1 volnoběžné otáčky = 600 min 1 z toho vyplývá ActualSpeed ¼ 43 1 ð2 200 Ä 600Þ þ 600 ¼ min 100 A maximální točivý moment zjištěný z mapovací křivky při otáčkách min 1 je 700 Nm. Actualtorque ¼ ¼ 574 Nm Dynamometr Při použití siloměru se signál točivého momentu přenáší na hřídel motoru, přičemž je nutno brát v úvahu setrvačnost siloměru. Skutečný točivý moment motoru je točivý moment odečtený na siloměru plus moment setrvačnosti brzdy násobený úhlovým zrychlením. Ovládací systém musí tento výpočet provádět v reálném čase Jestliže se motor zkouší na dynamometru s vířivými proudy, doporučuje se, aby počet bodů, u nichž je rozdíl menší než 5 % největšího točivého momentu, nebyl větší než 30 (kde T sp je požadovaný točivý moment, n sp je derivace otáček motoru a Θ D je rotační setrvačnost dynamometru s vířivými proudy). 4.5 Provedení zkoušky emisí Průběh zkušební posloupnosti znázorňuje tento vývojový diagram:

56 L 88/54 Úřední věstník Evropské unie Před měřicím cyklem může být proveden jeden nebo několik předběžných cyklů podle potřeby ke zkontrolování motoru, zkušební komory a emisních systémů Příprava odběrných filtrů Nejméně jednu hodinu před zkouškou se umístí každý filtr do Petriho misky, která je chráněná před znečištěním prachem a umožňuje výměnu vzduchu, a uloží se do vážicí komory za účelem stabilizace. Na konci doby stabilizace se každý filtr zváží a jeho hmotnost se zaznamená. Filtr se pak uchovává v uzavřené Petriho misce nebo v utěsněném držáku filtru do doby, než bude potřebný ke zkoušce. Filtr se musí použít do osmi hodin od vyjmutí z vážící komory. Zaznamená se jeho vlastní hmotnost Instalace měřicího zařízení Přístroje a odběrné sondy se instalují předepsaným způsobem. Jestliže se používá systém s ředěním plného toku, připojí se k němu výfuková trubka.

57 Úřední věstník Evropské unie L 88/ Spuštění systému ředění Systém ředění se nastartuje. Průtok veškerého zředěného výfukového plynu u systému s ředěním plného toku nebo průtok zředěného výfukového plynu systémem s ředěním části toku se nastaví tak, aby nedocházelo ke kondenzaci vody v systému a aby teplota na vstupu do filtrů byla v rozmezí od 315 K (42 C) do 325 K (52 C) Nastartování systému k odběru vzorků částic Systém odběru vzorku částic se spustí a nechá pracovat s obtokem. Hladinu pozadí částic v ředicím vzduchu lze určit odběrem vzorku ředicího vzduchu před vstupem do ředicího tunelu. Výhodné je odebrat vzorek pozadí částic během cyklu s neustálenými stavy, je-li k dispozici další systém odběru vzorku částic. V opačném případě lze použít systém odběru vzorku částic, který slouží k odběru vzorků při cyklu s neustálenými stavy. Jestliže se používá filtrovaný ředicí vzduch, může se provést jedno měření před zkouškou nebo po ní. Pokud ředicí vzduch není filtrován, je třeba provést měření před začátkem zkušebního cyklu a po jeho ukončení a vypočítat průměrnou hodnotu Kontrola analyzátorů Analyzátory emisí se nastaví na nulu a zkalibruje se jejich měřicí rozsah. Používají-li se vaky pro jímání vzorku, musí být vyprázdněny Požadavky na vychladnutí Může se použít způsob přirozeného nebo nuceného chlazení. U nuceného chlazení se použije osvědčený technický úsudek k nastavení systémů tak, aby chladicí vzduch obtékal motor, aby studený olej proudil mazacím systémem motoru, aby se teplo z chladiva odvádělo chladicím systémem motoru a aby se odvádělo teplo ze systému k následnému zpracování výfukových plynů. V případě uměle vyvolaného vychladnutí u systému následného zpracování výfukových plynů se chladicí vzduch použije až poté, co systém následného zpracování výfukových plynů vychladl na teplotu nižší, než je jeho teplota pro aktivaci katalyzátoru. Není přípustný žádný způsob ochlazování, který by vedl k nereprezentativním emisím. Cyklus zkoušky emisí výfukových plynů se startem za studena může začít po vychladnutí pouze v případě, že se teploty oleje v motoru, chladiva a systému následného zpracování výfukových plynů stabilizovaly po dobu nejméně patnácti minut na teplotu 20 C až 30 C Provedení zkoušky Cyklus se startem za studena Zkušební posloupnost začíná cyklem se startem za studena při dokončení procesu vychládání, jsou-li splněny všechny požadavky uvedené v bodě Motor se nastartuje postupem spouštění doporučeným výrobcem v uživatelské příručce, s použitím buď sériového spouštěcího motoru, nebo dynamometru. Jakmile se stanoví, že je motor spuštěn, spustí se časovač pro nezatížený volnoběh. Motor se nechá běžet na volnoběh bez zatížení po dobu 23 ± 1 s. Zahájí se cyklus motoru s neustálenými stavy tak, aby se první záznam cyklu mimo volnoběh uskutečnil po uplynutí 23 ± 1 s. Doba volnoběhu je zahrnuta do uvedené doby 23 ± 1 s. Zkouška se provádí podle referenčního cyklu uvedeného v příloze 5. Body seřízení, které určují otáčky a točivý moment motoru, musí být udávány s frekvencí 5 Hz nebo vyšší (doporučuje se frekvence 10 Hz). Body seřízení se vypočtou lineární interpolací mezi hodnotami seřízení 1 Hz referenčního cyklu. Naměřené hodnoty otáček a točivého momentu se během zkušebního cyklu zaznamenávají nejméně jednou za sekundu a signály mohou být elektronicky filtrovány Odezva analyzátorů Při nastartování motoru se současně spustí měřicí zařízení: a) zahájí se odběr nebo analýza ředicího vzduchu, jestliže se používá systém s ředěním plného toku; b) zahájí se odběr nebo analýza surového nebo zředěného výfukového plynu podle použité metody; c) zahájí se měření množství zředěného výfukového plynu a požadovaných teplot a tlaků; d) zahájí se záznam hmotnostního průtoku výfukového plynu, jestliže je použita analýza surového výfukového plynu; e) zahájí se záznam hodnot otáček a točivého momentu dynamometru. Jestliže se provádí měření surového výfukového plynu, měří se kontinuálně hodnoty koncentrace emisí (HC, CO a NO x ) a hmotnostního průtoku výfukového plynu a ukládají se v počítačovém systému s frekvencí nejméně 2 Hz. Všechny ostatní údaje se mohou zaznamenávat s frekvencí nejméně 1 Hz. U analogových analyzátorů se registruje odezva a kalibrační údaje se mohou použít buď online, nebo offline v průběhu vyhodnocování údajů.

58 L 88/56 Úřední věstník Evropské unie Je-li použit systém s ředěním plného toku, v ředicím tunelu se s frekvencí alespoň 2 Hz nepřetržitě měří HC a NO x. Průměrné koncentrace se určí integrací signálů analyzátoru po celou dobu zkušebního cyklu. Doba odezvy systému nesmí být delší než 20 sekund a v případě potřeby musí být sladěna s fluktuacemi průtoku v systému CVS a s odchylkami doby odběru vzorků v průběhu zkušebního cyklu. Množství CO a CO 2 se stanoví integrací nebo analyzováním koncentrací nashromážděných ve vaku pro jímání vzorku v průběhu cyklu. Koncentrace plynných znečišťujících látek v ředicím vzduchu se určí integrací nebo jímáním ve vaku pro jímání vzorku pozadí. Všechny ostatní parametry, které je třeba měřit, se zaznamenávají s frekvencí nejméně jedno měření za sekundu (1 Hz) Odběr vzorku částic Při nastartování motoru se systém odběru vzorku částic přepojí z obtoku na odběr částic. Jestliže se používá systém s ředěním části toku, seřídí se odběrné čerpadlo (odběrná čerpadla) tak, aby průtok odběrnou sondou vzorku částic nebo přenosovou trubkou zůstával úměrný hmotnostnímu průtoku výfukového plynu. Jestliže je použit systém s ředěním plného toku, musí být čerpadlo (čerpadla) k odběru vzorků seřízeno (seřízena) tak, aby se průtok sondou k odběru vzorků částic nebo přenosovou trubkou udržoval na hodnotě nastaveného průtoku s přípustnou odchylkou ± 5 %. Jestliže se použije kompenzace průtoku (tj. proporcionální řízení toku vzorků), musí se prokázat, že poměr průtoku hlavním tunelem k průtoku vzorků částic kolísá nejvýše o ± 5 % jeho nastavené hodnoty (kromě prvních 10 sekund odběru vzorků). Pozn.: Při dvojitém ředění je průtok vzorku čistý rozdíl mezi průtokem odběrnými filtry a průtokem sekundárního ředicího vzduchu. Zaznamenává se průměrná teplota a tlak na vstupu plynoměrů nebo zařízení k měření průtoku. Jestliže není možno udržet nastavený průtok v průběhu úplného cyklu (v mezích ± 5 %) vzhledem k vysokému zanesení filtru částicemi, je zkouška neplatná. Zkoušku je třeba opakovat při menším průtoku nebo s použitím filtru většího průměru Zastavení motoru při zkušebním cyklu se startem za studena Jestliže se motor kdykoli v průběhu zkušebního cyklu se startem za studena zastaví, musí se motor stabilizovat a pak se opakuje postup vychladnutí; nakonec se motor znovu nastartuje a zkouška se zopakuje. Dojde-li během zkušebního cyklu k poruše některého potřebného zařízení, je zkouška neplatná Úkony po cyklu se startem za studena Po dokončení zkušebního cyklu se startem za studena se zastaví měření hmotnostního průtoku výfukového plynu a objemu zředěného výfukového plynu, jakož i proudění plynu do sběrných vaků a odběrné čerpadlo vzorku částic. V případě integrovaného analytického systému pokračuje odběr vzorků do uplynutí doby odezvy systému. Pokud se používají sběrné vaky, je nutno co nejdříve provést analýzu koncentrací v jejich obsahu, v každém případě nejpozději do 20 minut po skončení zkušebního cyklu. Po zkoušce emisí se k opakovanému ověření analyzátorů použije nulovací plyn a shodný kalibrační plyn pro plný rozsah. Zkouška se pokládá za platnou, jestliže je rozdíl mezi výsledky před zkouškou a po zkoušce menší než 2 % hodnoty kalibračního plynu pro plný rozsah. Filtry částic se musí nejpozději do jedné hodiny po skončení zkoušky vrátit do vážicí komory. Musí se nejméně jednu hodinu stabilizovat v Petriho misce chráněné před znečištěním prachem a umožňující výměnu vzduchu, a poté se zváží. Zaznamená se brutto hmotnost filtrů Odstavení za tepla Bezprostředně po vypnutí motoru se vypne/vypnou chladicí ventilátor(y) motoru, pokud se používá/používají, a vyřadí se z činnosti dmychadlo CVS (nebo se výfukový systém od CVS odpojí), pokud se používá. Motor se odstaví na dobu 20 ± 1 minut. Motor a dynamometr se připraví na zkoušku se startem za tepla. Vyprázdněné vaky pro jímání vzorku se připojí k systémům pro jímání vzorků zředěného výfukového plynu a ředicího vzduchu. Uvede se do provozu CVS (pokud se používá nebo pokud již není v provozu) nebo se výfukový systém připojí k CVS (byl-li odpojen). Uvedou se do provozu odběrná čerpadla (kromě odběrného čerpadla/čerpadel vzorku částic), chladicí ventilátor(y) motoru a systém pro sběr dat. Výměník tepla přístroje odběru s konstantním objemem (je-li použit) a vyhřívané komponenty případného systému (systémů) kontinuálního odběru vzorku (podle konkrétního případu) se před začátkem zkoušky předehřejí na stanovenou pracovní teplotu. Průtok vzorku se nastaví na žádanou hodnotu a přístroje pro měření průtoku plynů CVS se nastaví na nulu. Do každého držáku filtru se opatrně upevní čistý filtr částic a kompletní držáky filtru se umístí do trasy průtoku vzorku.

59 Úřední věstník Evropské unie L 88/ Cyklus se startem za tepla Jakmile se stanoví, že je motor spuštěn, spustí se časovač pro nezatížený volnoběh. Motor se nechá běžet na volnoběh bez zatížení po dobu 23 ± 1 s. Zahájí se cyklus motoru s neustálenými stavy tak, aby se první záznam cyklu mimo volnoběh uskutečnil po uplynutí 23 ± 1 s. Doba volnoběhu je zahrnuta do uvedené doby 23 ± 1 s. Zkouška se provádí podle referenčního cyklu uvedeného v příloze 5. Body seřízení, které určují otáčky a točivý moment motoru, musí být udávány s frekvencí 5 Hz nebo vyšší (doporučuje se frekvence 10 Hz). Body seřízení se vypočtou lineární interpolací mezi hodnotami seřízení 1 Hz referenčního cyklu. Naměřené hodnoty otáček a točivého momentu se během zkušebního cyklu zaznamenávají nejméně jednou za sekundu a signály mohou být elektronicky filtrovány. Poté se zopakuje postup popsaný v předchozích bodech a Zastavení motoru při zkušebním cyklu se startem za tepla Jestliže se motor kdykoli v průběhu zkušebního cyklu se startem za tepla zastaví, motor může být vypnut a znovu odstaven za tepla na dobu 20 minut. Poté může být cyklus se startem za tepla zopakován. Povoluje se pouze jedno opětovné odstavení za tepla a cyklus s opětovným startem za tepla Operace po cyklu se startem za tepla Po dokončení cyklu se startem za tepla se zastaví měření hmotnostního průtoku výfukového plynu a objemu zředěného výfukového plynu, jakož i proudění plynu do sběrných vaků a odběrné čerpadlo vzorku částic. V případě integrovaného analytického systému pokračuje odběr vzorků do uplynutí doby odezvy systému. Pokud se používají sběrné vaky, je nutno co nejdříve provést analýzu koncentrací v jejich obsahu, v každém případě nejpozději do 20 minut po skončení zkušebního cyklu. Po zkoušce emisí se k opakovanému ověření analyzátorů použije nulovací plyn a shodný kalibrační plyn pro plný rozsah. Zkouška se pokládá za platnou, jestliže je rozdíl mezi výsledky před zkouškou a po zkoušce menší než 2 % hodnoty kalibračního plynu pro plný rozsah. Filtry částic se musí nejpozději do jedné hodiny po skončení zkoušky vrátit do vážicí komory. Musí se nejméně jednu hodinu stabilizovat v Petriho misce chráněné před znečištěním prachem a umožňující výměnu vzduchu, a poté se zváží. Zaznamená se brutto hmotnost filtrů. 4.6 Ověření provedené zkoušky Posun dat K minimalizování zkreslujícího účinku časové prodlevy mezi naměřenými hodnotami a hodnotami referenčního cyklu se může celý sled zpětnovazebních signálů naměřených otáček a točivého momentu časově posunout před sled referenčních otáček a točivého momentu nebo za něj. Při posunu signálů zpětnovazebných naměřených hodnot se otáčky a točivý moment posunou ve stejném rozsahu a ve stejném směru Výpočet práce cyklu Skutečná práce cyklu W act (kwh) se vždy vypočte z páru zaznamenaných naměřených otáček motoru a hodnot točivého momentu. Hodnota skutečné práce cyklu se používá ke srovnání s prací referenčního cyklu W ref a k výpočtu specifických emisí brzd. Stejnou metodou se postupuje při integraci referenčního i skutečného výkonu motoru. Jestliže se mají určit hodnoty mezi sousedními referenčními hodnotami nebo sousedními změřenými hodnotami, provede se lineární interpolace. Při integraci práce referenčního cyklu a skutečného cyklu se všechny negativní hodnoty točivého momentu nastaví na nulu a zahrnou se do výpočtu. Jestliže se integrování provede při frekvenci menší než 5 Hz a jestliže se během daného časového úseku hodnota točivého momentu mění z pozitivní na negativní nebo z negativní na pozitivní, vypočte se negativní podíl a nastaví se na nulu. Pozitivní podíl se zahrne do integrované hodnoty. W act musí být mezi 15 % a + 5 % hodnoty W ref Statistické ověření zkušebního cyklu U otáček, točivého momentu a výkonu se provede lineární regrese vztahu mezi naměřenými a referenčními hodnotami. Musí se provést při každém posunu naměřených dat, jestliže byla tato operace zvolena. Musí se použít postup nejmenších čtverců, přičemž rovnice má tento tvar: y = mx + b y = naměřená (skutečná) hodnota otáček (min 1 ), točivého momentu (Nm) nebo výkonu (kw) m = sklon regresní přímky

60 L 88/58 Úřední věstník Evropské unie x = referenční hodnota otáček (min 1 ), točivého momentu (Nm) nebo výkonu (kw) b = pořadnice regresní přímky s osou y Pro každou regresní přímku se vypočte směrodatná chyba odhadu (SE) hodnoty y v závislosti na x a koeficient určení r 2. Doporučuje se, aby se tato analýza vykonala při 1 Hz. Aby se zkouška mohla pokládat za platnou, musí splňovat kritéria tabulky 1. Tabulka 1 Mezní odchylky regresní přímky Otáčky Točivý moment Výkon Směrodatná chyba odhadu (SEE) y z veličiny x maximálně 100 min 1 maximálně 13 % největšího točivého momentu podle mapy výkonu maximálně 8 % největšího výkonu podle mapy výkonu Sklon regresní přímky, m 0,95 až 1,03 0,83 1,03 0,89 1,03 Koeficient určení, r 2 min. 0,9700 min. 0,8800 min. 0,9100 pořadnice regresní přímky s osou y, b ± 50 min 1 ± 20 Nm nebo ± 2 % největšího točivého momentu, podle toho, která hodnota je větší ± 4 kw nebo ± 2 % největšího výkonu, podle toho, která hodnota je větší Pouze pro účely regrese je dovoleno vypustit před regresními výpočty některé body podle tabulky 2. Tyto body však nesmí být vypuštěny při výpočtech práce cyklu a emisí. Bod volnoběhu je vymezen jako bod, jehož normalizovaný referenční točivý moment je 0 % a normalizované referenční otáčky také 0 %. Vypuštění bodu lze provést v celém cyklu nebo v jeho části. Tabulka 2 Přípustné vypuštění bodů při regresní analýze (body, které se vypouštějí, musí být specifikovány) Podmínka Prvních (24 ± 1) sekund a posledních 25 sekund Plně otevřená škrticí klapka a naměřený točivý moment < 95 % referenčního točivého momentu Plně otevřená škrticí klapka a naměřené otáčky < 95 % referenčních otáček Zavřená škrticí klapka, naměřené otáčky > volnoběžné otáčky + 50 min 1, a naměřený točivý moment > 105 % referenčního točivého momentu Zavřená škrticí klapka, naměřené otáčky volnoběžné otáčky + 50 min 1 a naměřený točivý moment rovný volnoběžnému točivému momentu stanovenému nebo změřenému výrobcem ± 2 % max. točivého momentu Zavřená škrticí klapka a naměřené otáčky > 105 % referenčních otáček Body otáček nebo točivého momentu nebo výkonu, které lze vypustit za podmínek uvedených v levém sloupci Otáčky, točivý moment a výkon Točivý moment nebo výkon Otáčky nebo výkon Točivý moment nebo výkon Otáčky nebo výkon Otáčky nebo výkon

61 Úřední věstník Evropské unie L 88/59 Dodatek 1 Postupy měření a odběru vzorků (NRSC, NRTC) 1. POSTUPY MĚŘENÍ A ODBĚRU VZORKŮ (ZKOUŠKA NRTC) Emise plynných znečišťujících látek a znečišťujících částic z motoru, který byl předán ke zkoušce, se musí měřit metodami, které jsou popsány v dodatku 4 přílohy 4A. Popis těchto metod v dodatku 4 přílohy 4A zahrnuje doporučené systémy analýzy plynných emisí (bod 1.1) a doporučené systémy ředění a odběru vzorku částic (bod 1.2). Na žádost výrobce a se schválením schvalovacího orgánu lze použít metody popsané v bodě 9 přílohy 4B jako alternativu metod uvedených v bodě 1 tohoto dodatku. 1.1 Specifikace dynamometru Použije se dynamometr pro zkoušky motorů s vhodnými vlastnostmi, aby na něm bylo možno vykonat zkušební cyklus popsaný v bodu přílohy 4A. Přístroje k měření točivého momentu a otáček musí umožňovat měření výkonu v rámci zadaných mezních hodnot. Mohou být nutné doplňkové výpočty. Měřicí přístroje mají takovou přesnost, aby se nepřekročily největší přípustné odchylky uvedené v bodu Průtok výfukového plynu Průtok výfukového plynu se určí některou z metod uvedených v bodech až Metoda přímého měření Přímé měření průtoku výfukového plynu průtokovou clonou nebo rovnocenným měřicím systémem (podrobnosti viz ISO 5167:2000). Pozn.: Přímé měření průtoku plynu je obtížný úkol. Je třeba přijmout bezpečnostní opatření, aby se zabránilo chybám měření, které způsobí chyby hodnot emisí Metoda měření průtoku vzduchu a paliva Měření průtoku vzduchu a průtoku paliva. Použijí se průtokoměry vzduchu a průtokoměry paliva, které mají přesnost podle bodu 1.3. Výpočet průtoku výfukového plynu se provede takto: G EXHW = G AIRW + G FUEL (pro hmotnost výfukového plynu ve vlhkém stavu) Metoda bilance uhlíku Výpočet hmotnosti zplodin výfuku ze spotřeby paliva a koncentrací výfukového plynu podle metody bilance uhlíku (viz dodatek 3 přílohy 4A) Metoda měření pomocí sledovacího plynu Tato metoda zahrnuje měření koncentrace sledovacího plynu ve výfukovém plynu. Do výfukového plynu se vstříkne známé množství inertního plynu (např. čistého helia) jako sledovací plyn. Plyn se smíchá s výfukovými plyny a tím se zředí, nesmí však reagovat ve výfukovém potrubí. Měří se pak jeho koncentrace ve vzorku výfukového plynu. Aby se zajistilo dokonalé smísení sledovacího plynu, musí být odběrná sonda vzorku výfukového plynu umístěna ve vzdálenosti nejméně 1 m nebo třicetinásobku průměru výfukové trubky (podle toho, která vzdálenost je větší) za bodem vstřiku sledovacího plynu ve směru proudění. Odběrná sonda může být umístěna blíže k bodu vstřiku, jestliže se ověří dokonalé smísení porovnáním koncentrace sledovacího plynu s referenční koncentrací, je-li sledovací plyn vstříknut před vstupem do motoru. Průtok sledovacího plynu se nastaví tak, aby koncentrace sledovacího plynu při volnoběžných otáčkách motoru po smísení byla nižší než plný rozsah stupnice analyzátoru sledovacího plynu.

62 L 88/60 Úřední věstník Evropské unie Výpočet průtoku výfukového plynu se provede takto: G T ρ EXH G EXHW ¼ 60 ðconc mix Ä conc a Þ G EXHW = okamžitý hmotnostní průtok výfukového plynu (kg/s) G T = průtok sledovacího plynu (cm 3 /min) conc mix = okamžitá koncentrace sledovacího plynu po smísení (ppm) ρ EXH = hustota výfukového plynu (kg/m 3 ) conc a = koncentrace pozadí sledovacího plynu ve vstupním vzduchu (ppm) Koncentraci pozadí sledovacího plynu (conc a ) lze určit změřením průměrné koncentrace pozadí bezprostředně před a po provedení zkoušky. Je-li koncentrace pozadí menší než 1 % koncentrace sledovacího plynu po smíchání (conc mix ) při nejvyšším průtoku výfukových plynů, je možno koncentraci pozadí nebrat v úvahu. Celý systém musí splňovat požadavky na přesnost týkající se průtoku výfukového plynu a musí být kalibrován podle bodu dodatku Metoda měření průtoku vzduchu a poměru vzduchu k palivu Tato metoda zahrnuje výpočet hmotnosti výfukového plynu z hodnot průtoku vzduchu a poměru vzduchu k palivu. Okamžitý hmotnostní průtok výfukového plynu se vypočte takto: Í Î 1 G EXHW ¼ G AIRW 1 þ A=F st λ with A/F st = 14,5 Í 100 Ä conc CO 10 4 Î A 1 Ä 2 conc CO 10 4! Ä conc HC ,5 conc CO 2 þ 0, þ conc CO 10 4 ðconc CO þ conc 2 CO 10 4 Þ 3,5 conc CO 2 λ ¼ 6,9078 ðconc CO þ conc 2 CO 10 4 þ conc HC 10 4 Þ A/F st λ = stechiometrický poměr vzduch/palivo (kg/kg) = relativní poměr vzduch/palivo conc CO 2 = koncentrace suchého CO 2 (%) conc CO conc HC = koncentrace suchého CO (ppm) = koncentrace HC (ppm) Pozn.: Výpočet se vztahuje na motorovou naftu, u níž je poměr H/C rovný 1,8. Průtokoměr vzduchu musí splňovat požadavky na přesnost podle tabulky 3, použitý analyzátor CO 2 musí splňovat požadavky bodu a celý systém musí splňovat požadavky vztahující se na průtok výfukového plynu. K měření relativního poměru vzduchu k palivu může být zvoleno zařízení na měření poměru vzduch/palivo, například snímač zirkonového typu, v souladu s požadavky podle bodu Celkový průtok zředěného výfukového plynu Při použití systémů ředění plného toku se celkový průtok zředěného výfukového plynu (G TOTW ) musí měřit systémem PDP nebo CFV nebo SVV (bod dodatku 4 přílohy 4A). Přesnost měření musí odpovídat ustanovením bodu 2.2 dodatku 2 přílohy 4A.

63 Úřední věstník Evropské unie L 88/ Přesnost Kalibrace všech měřicích přístrojů musí být ve shodě s národními nebo mezinárodními normami a musí splňovat požadavky uvedené v tabulce 3. Tabulka 3 Přesnost měřicích přístrojů Č. Měřicí zařízení Přesnost 1 Otáčky motoru ± 2 % zjištěného údaje nebo ± 1 % nejvyšší hodnoty motoru, podle toho, co je větší 2 Točivý moment ± 2 % zjištěného údaje nebo ± 1 % nejvyšší hodnoty motoru, podle toho, co je větší 3 Spotřeba paliva ± 2 % nejvyšší hodnoty motoru 4 Spotřeba vzduchu ± 2 % zjištěného údaje nebo ± 1 % nejvyšší hodnoty motoru, podle toho, co je větší 5 Průtok výfukového plynu ± 2,5 % zjištěného údaje nebo ± 1,5 % nejvyšší hodnoty motoru, podle toho, co je větší 6 Teploty 600 K ± 2 K v absolutních hodnotách 7 Teploty > 600 K ± 1 % zjištěného údaje 8 Tlak výfukových plynů ± 0,2 kpa v absolutní hodnotě 9 Podtlak v sacím potrubí ± 0,05 kpa v absolutní hodnotě 10 Atmosférický tlak ± 0,1 kpa v absolutní hodnotě 11 Jiné vlivy ± 0,1 kpa v absolutní hodnotě 12 Absolutní vlhkost ± 5 % zjištěného údaje 13 Průtok ředicího vzduchu ± 2 % zjištěného údaje 14 Průtok zředěného výfukového plynu ± 2 % zjištěného údaje 1.4 Určení plynných složek Obecné specifikace analyzátorů Analyzátory musí mít měřicí rozsah odpovídající požadavkům na přesnost měření koncentrace složek výfukového plynu (bod ). Doporučuje se, aby analyzátory pracovaly tak, aby měřená koncentrace byla v rozmezí od 15 % do 100 % plného rozsahu stupnice. Je-li hodnota plného rozsahu stupnice 155 ppm (nebo ppm C) nebo menší nebo používají-li se indikační systémy (počítače, zařízení k záznamu dat), které poskytují dostatečnou přesnost a rozlišovací schopnost pod 15 % plného rozsahu stupnice, jsou přijatelné i koncentrace menší než 15 % plného rozsahu stupnice. V tomto případě musí být provedeny doplňkové kalibrace k zajištění přesnosti kalibračních křivek (bod dodatku 2 přílohy 4A). Elektromagnetická kompatibilita (EMC) zařízení musí být na takové úrovni, aby se minimalizovaly další chyby Chyba měření Analyzátor se nesmí odchýlit od jmenovité hodnoty kalibračního bodu o více než ± 2 % zjištěného údaje nebo ± 0,3 % plného rozsahu stupnice, podle toho, která hodnota je větší. Pozn.: Pro účely tohoto předpisu je přesnost definována jako odchylka údaje analyzátoru od jmenovitých hodnot kalibračních bodů při použití kalibračního plynu ( pravá hodnota).

64 L 88/62 Úřední věstník Evropské unie Opakovatelnost Opakovatelnost, definovaná jako 2,5násobek směrodatné odchylky deseti opakovaných odezev na daný kalibrační plyn nebo kalibrační plyn pro plný rozsah, nesmí být pro žádný použitý měřicí rozsah nad 155 ppm (nebo ppm C) větší než 1 % koncentrace na plném rozsahu stupnice nebo větší než 2 % každého měřicího rozsahu použitého pod 155 ppm (nebo ppm C) Šum Odezva analyzátoru mezi špičkami na nulovací plyn a na kalibrační plyn nebo na kalibrační plyn pro plný rozsah v průběhu kterékoli periody trvající 10 s nesmí překročit 2 % plného rozsahu stupnice na všech použitých rozsazích Posun nuly Posun nuly za dobu jedné hodiny je na nejnižším používaném rozsahu menší než 2 % plného rozsahu stupnice. Odezva na nulu je definována jako střední hodnota odezvy (včetně šumu) na nulovací plyn v časovém intervalu 30 s Posun měřicího rozpětí Posun měřícího rozpětí za dobu jedné hodiny je na nejnižším používaném rozsahu menší než 2 % plného rozsahu stupnice. Měřicí rozpětí je definováno jako rozdíl mezi odezvou měřicího rozpětí a nulovou odezvou. Odezva měřicího rozpětí je definována jako střední hodnota odezvy, včetně šumu, na kalibrační plyn pro plný rozsah v časovém intervalu 30 s Sušení plynu Volitelné zařízení pro sušení plynu musí mít minimální vliv na koncentraci měřených plynů. Použití chemických sušiček k odstraňování vody ze vzorku není přípustné Analyzátory Principy měření, které je nutno používat, jsou popsány v bodech až tohoto dodatku. Podrobný popis měřicích systémů je uveden v dodatku 4 přílohy 4A. Plyny, které se mají měřit, se analyzují níže uvedenými přístroji. U nelineárních analyzátorů je přípustné použití linearizačních obvodů Analýza oxidu uhelnatého (CO) Analyzátor oxidu uhelnatého musí být nedisperzního typu s absorpcí v infračerveném pásmu (NDIR) Analýza oxidu uhličitého (CO 2 ) Analyzátor oxidu uhličitého musí být nedisperzního typu s absorpcí v infračerveném pásmu (NDIR) Analýza uhlovodíků (HC) Analyzátor uhlovodíků musí být typu vyhřívaného plamenoionizačního detektoru (HFID) s detektorem, ventily, potrubím apod. a vyhřívanými tak, aby se teplota plynu udržovala na hodnotě 463 K (190 C) ± 10 K Analýza oxidů dusíku (NO x ) Analyzátor oxidů dusíku musí být druhu chemoluminiscenční detektor (CLD) nebo vyhřívaný chemoluminiscenční detektor (HCLD) s konvertorem NO 2 /NO, jestliže se měří v suchém stavu. Jestliže se měří ve vlhkém stavu, použije se HCLD s konvertorem udržovaný na teplotě nad 328 K (55 C), za předpokladu vyhovujícího výsledku zkoušky rušivých vlivů vodní páry (bod dodatku 2 přílohy 4A). U CLD i HCLD musí být cesta vzorku až ke konvertoru (při měření v suchém stavu) resp. k analyzátoru (při měření ve vlhkém stavu) udržována na teplotě stěny 328 až 473 K (55 C až 200 C) Měření poměru vzduchu a paliva Zařízení k měření poměru vzduchu a paliva používané ke stanovení průtoku výfukového plynu podle bodu musí být širokopásmový snímač poměru vzduch/palivo nebo lambda snímač typu zirkonium. Snímač se namontuje přímo na výfukovou trubku, kde je teplota výfukového plynu dostatečně vysoká, aby nedocházelo ke kondenzaci vody.

65 Úřední věstník Evropské unie L 88/63 Přesnost snímače s instalovanou elektronikou musí být v rozmezí: ± 3 % zjištěného údaje λ < 2 ± 5 % zjištěného údaje 2 λ < 5 ± 10 % zjištěného údaje 5 λ Aby byl tento požadavek na přesnost splněn, musí být snímač kalibrován podle specifikace výrobce přístroje Odběr vzorků plynných emisí Odběrné sondy plynných emisí musí být namontovány, jestliže je to proveditelné, nejméně 0,5 m nebo trojnásobek průměru výfukového potrubí (zvolí se větší z obou hodnot) proti směru toku plynů od místa výstupu z výfukového systému a dostatečně blízko k motoru, aby se zajistila teplota výfukových plynů v sondě nejméně 343 K (70 C). U víceválcového motoru s rozvětveným sběrným výfukovým potrubím musí být vstup sondy umístěn dostatečně daleko po toku plynů, aby se zajistilo, že odebíraný vzorek je reprezentativní pro střední hodnotu emisí výfuku ze všech válců. U víceválcových motorů s oddělenými větvemi sběrného potrubí, jako při uspořádání motoru do V, je přípustné odebírat vzorky individuálně z každé větve a vypočítat střední hodnotu emisí z výfuku. Mohou se použít jiné metody, u nichž byla prokázána korelace s výše uvedenými metodami. Pro výpočet emisí z výfuku se použije celkový hmotnostní průtok výfukových plynů. Je-li k určení částic použit systém s ředěním plného toku, mohou být ve zředěném výfukovém plynu určeny i plynné emise. Odběrné sondy musí být umístěny v blízkosti odběrné sondy vzorku částic v ředicím tunelu (příloha 4A, dodatek 4, bod pro DT a bod pro PSP). Volitelně mohou být CO a CO 2 určeny též odběrem vzorku do vaku a následným měřením koncentrace ve vaku pro jímání vzorku. 1.5 Určení částic K určení částic je nutno použít ředicí systém. Ředit je možné systémem s ředěním části toku nebo systémem s ředěním plného toku. Průtok ředicím systémem musí být dostatečně velký, aby se zcela vyloučila kondenzace vody v ředicím i odběrném systému a aby se teplota zředěného výfukového plynu bezprostředně před držáky filtrů udržovala v rozmezí od 315 K (42 C) do 325 K (52 C). Při vysoké vlhkosti vzduchu je přípustné vysoušení ředicího vzduchu před vstupem do ředicího systému. Je-li okolní teplota nižší než 293 K (20 C), doporučuje se předehřát ředicí vzduch nad mezní hodnotu teploty 303 K (30 C). Teplota ředicího vzduchu před zavedením výfukových plynů do ředicího tunelu však nesmí překročit 325 K (52 C). Pozn.: Pro výkonová pásma po pásmo K včetně používající zkušební cykly s diskrétními režimy se může teplota filtru udržovat na maximální teplotě 325 K (52 C) nebo pod ní, namísto dodržování teplotního rozmezí 42 C až 52 C. U systému s ředěním části toku musí být odběrná sonda vzorku částic namontována těsně před odběrnou sondou pro plyny (s ohledem na směr proudění), jak je uvedeno v bodu 4.4, a v souladu s obrázky 4 až 12 (EP a SP) v bodu dodatku 4 přílohy 4A. Systém s ředěním části toku musí být konstruován tak, aby dělil proud výfukových plynů na dvě části, z nichž menší se ředí vzduchem a poté se použije k měření částic. Je proto důležité, aby byl ředicí poměr určen velmi přesně. Je možné použít různé metody k dělení toku, přičemž druh použitého dělení významným způsobem určuje, jaké odběrné zařízení a postupy se musí použít (bod dodatku 4 přílohy 4A). K určení hmotnosti částic je zapotřebí systém odběru vzorku částic, filtry pro odběr vzorku částic, mikrováhy a vážící komoru s řízenou teplotou a vlhkostí. K odběru vzorku částic lze použít dvě metody: a) metoda jediného filtru, při níž se používá jeden pár filtrů (viz bod tohoto dodatku) pro všechny režimy zkušebního cyklu. Značnou pozornost je nutno při zkoušce během fáze odběru vzorků věnovat časům odběru vzorků a průtokům. Na zkušební cyklus je však potřebný jen jeden pár filtrů, b) metoda více filtrů, která vyžaduje, aby byl jeden pár filtrů použit pro každý z jednotlivých režimů zkušebního cyklu (viz bod tohoto dodatku). Tato metoda umožňuje méně přísný postup odběru vzorků, ale používá více filtrů.

66 L 88/64 Úřední věstník Evropské unie Filtry pro odběr vzorku částic Specifikace filtrů Pro schvalovací zkoušky se požadují filtry ze skelných vláken nebo z fluorkarbonových membrán. Pro zvláštní účely lze použít jiné materiály filtrů. Všechny druhy filtrů musí mít účinnost zachycování 0,3 μm DOP (dioktylftalátů) nejméně 99 % při rychlosti proudění plynu na filtr mezi 35 a 100 cm/s. Při provádění srovnávacích zkoušek mezi laboratořemi nebo mezi výrobcem a schvalovacím orgánem se použijí filtry stejné jakosti Velikost filtrů Filtry částic mají průměr nejméně 47 mm (účinný průměr 37 mm). Přípustné jsou filtry větších průměrů (bod ) Primární a koncové filtry Zředěný výfukový plyn se v průběhu zkušební posloupnosti vede přes dvojici filtrů umístěných za sebou (jeden primární filtr a jeden koncový filtr). Koncový filtr musí být umístěn nejdále 100 mm za primárním filtrem ve směru proudění a nesmí se ho dotýkat. Filtry se mohou vážit jednotlivě nebo ve dvojicích s činnými stranami obrácenými k sobě Rychlost proudění plynu na filtr Musí se dosáhnout rychlosti proudění plynu přes filtry od 35 cm/s do 100 cm/s. Zvětšení hodnoty poklesu tlaku mezi začátkem a koncem zkoušky nesmí přesáhnout 25 kpa Zatížení filtrů V připojené tabulce je uvedeno doporučené minimální zatížení filtru pro nejobvyklejší velikosti filtrů. U filtrů větších rozměrů musí být minimální zatížení filtru 0,065 mg/1 000 mm 2 plochy filtru. Průměr filtru (mm) Doporučený průměr činné plochy (mm) Doporučené minimální zatížení filtru (mg) , , , ,62 U metody s více filtry se doporučené minimální zatížení filtru pro součet všech filtrů rovná součinu výše uvedené příslušné hodnoty a druhé odmocniny celkového počtu režimů Specifikace vážicí komory a analytické váhy Podmínky pro vážící komoru Teplota v komoře (nebo místnosti), ve které se filtry částic stabilizují a váží, se musí po celou dobu stabilizování a vážení udržovat na hodnotě 295 K (22 C) ± 3 K. Vlhkost se musí udržovat na rosném bodu 282,5 K ± 3 K (9,5 C) ± 3 K a na relativní vlhkosti 45 % ± 8 % Vážení referenčního filtru Prostředí komory (nebo místnosti) musí být prosté jakéhokoli okolního znečištění (jako je prach), které by se mohlo usazovat na filtrech částic v průběhu jejich stabilizace. Odchylky od hodnot požadavků na vážicí komory uvedených v odstavci jsou přípustné, jestliže doba trvání odchylek nepřesáhne 30 minut. Vážící místnost musí odpovídat předepsané specifikaci před příchodem obsluhy. Nejméně dva nepoužité referenční filtry nebo dvojice referenčních filtrů se zváží pokud možno současně s vážením filtrů (dvojice) pro odběr vzorků, avšak nejpozději čtyři hodiny po vážení těchto filtrů. Referenční filtry musí mít stejnou velikost a být z téhož materiálu jako filtry pro odběr vzorků. Jestliže se průměrná hmotnost referenčních filtrů (dvojic referenčních filtrů) mezi vážením filtrů pro odběr vzorků změní o více než 10 μg, musí se všechny filtry pro odběr vzorků vyřadit a zkouška emisí se musí opakovat.

67 Úřední věstník Evropské unie L 88/65 Nejsou-li splněna kritéria stability vážící místnosti uvedená v bodu , avšak vážení referenčních filtrů (dvojic) výše uvedená kritéria splňuje, má výrobce motoru možnost volby buď souhlasit se zjištěnými hmotnostmi filtrů se vzorky, nebo požadovat prohlášení zkoušek za neplatné, přičemž je nutno systém regulace vážící místnosti seřídit a zkoušku opakovat Analytické váhy Analytické váhy používané k určení hmotnosti všech filtrů musí mít přesnost (směrodatnou odchylku) 2 μg a rozlišovací schopnost 1 μg (1 číslice = 1 μg) specifikovanou výrobcem vah Vyloučení účinků statické elektřiny K vyloučení účinků statické elektřiny je nutno filtry před vážením neutralizovat například neutralizátorem s poloniem nebo jiným zařízením s podobným účinkem Doplňkové požadavky na měření částic Všechny části ředicího systému a systému odběru vzorků z výfukového potrubí až po nosič filtru, které jsou ve styku se surovými a se zředěnými výfukovými plyny, musí být konstruovány tak, aby úsady nebo změny vlastností částic byly co nejmenší. Všechny části musí být z elektricky vodivých materiálů, které nereagují se složkami výfukového plynu, a musí být elektricky uzemněny, aby se zabránilo elektrostatickým účinkům. 2. POSTUPY MĚŘENÍ A ODBĚRU VZORKŮ (ZKOUŠKA NRTC) 2.1 Úvod Plynné složky a částice emitované z motoru předaného ke zkouškám se měří metodami popsanými v dodatku 4 přílohy 4A. Popis těchto metod v dodatku 4 přílohy 4A zahrnuje doporučené systémy analýzy plynných emisí (bod 1.1) a doporučené systémy ředění a odběru vzorku částic (bod 1.2). 2.2 Dynamometr a zařízení zkušební komory Ke zkouškám emisí motoru na dynamometru pro zkoušky motoru se použije toto zařízení Dynamometr Použije se dynamometr pro zkoušky motorů s takovými vhodnými vlastnostmi, aby na něm bylo možno vykonat zkušební cyklus popsaný v dodatku 4 této přílohy. Přístroje k měření točivého momentu a otáček musí umožňovat měření výkonu v rámci zadaných mezních hodnot. Mohou být nutné doplňkové výpočty. Měřicí přístroje musí mít takovou přesnost, aby se nepřekročily největší přípustné odchylky uvedené v tabulce Ostatní přístroje V souladu s požadavky se použijí přístroje pro měření spotřeby paliva, spotřeby vzduchu, teploty chladiva a maziva, tlaku výfukového plynu a podtlaku v sacím potrubí, teploty výfukového plynu, teploty nasávaného vzduchu, atmosférického tlaku, vlhkosti a teploty paliva. Tyto přístroje musí splňovat požadavky uvedené v tabulce 4: Tabulka 4 Přesnost měřicích přístrojů Č. Měřicí zařízení Přesnost 1 Otáčky motoru ± 2 % zjištěného údaje nebo ± 1 % nejvyšší hodnoty motoru, podle toho, co je větší 2 Točivý moment ± 2 % zjištěného údaje nebo ± 1 % nejvyšší hodnoty motoru, podle toho, co je větší 3 Spotřeba paliva ± 2 % nejvyšší hodnoty motoru 4 Spotřeba vzduchu ± 2 % zjištěného údaje nebo ± 1 % nejvyšší hodnoty motoru, podle toho, co je větší 5 Průtok výfukového plynu ± 2,5 % zjištěného údaje nebo ± 1,5 % nejvyšší hodnoty motoru, podle toho, co je větší 6 Teploty 600 K ± 2 K v absolutních hodnotách

68 L 88/66 Úřední věstník Evropské unie Č. Měřicí zařízení Přesnost 7 Teploty > 600 K ± 1 % zjištěného údaje 8 Tlak výfukových plynů ± 0,2 kpa v absolutní hodnotě 9 Podtlak v sacím potrubí ± 0,05 kpa v absolutní hodnotě 10 Atmosférický tlak ± 0,1 kpa v absolutní hodnotě 11 Jiné vlivy ± 0,1 kpa v absolutní hodnotě 12 Absolutní vlhkost ± 5 % zjištěného údaje 13 Průtok ředicího vzduchu ± 2 % zjištěného údaje 14 Průtok zředěného výfukového plynu ± 2 % zjištěného údaje Průtok surového výfukového plynu Pro výpočet emisí v surovém výfukovém plynu a pro regulaci systému s ředěním části toku je nutné znát hmotnostní průtok výfukového plynu. K určení hmotnostního průtoku výfukového plynu lze použít jednu z níže popsaných metod. Pro účely výpočtu emisí musí být doba odezvy u každé z níže uvedených metod rovná požadované době odezvy analyzátorů podle bodu dodatku 2 nebo kratší. Pro účely regulace systému s ředěním části toku jsou nutné kratší doby odezvy. U systému s ředěním části toku regulovaných on-line se požaduje doba odezvy 0,3 sekundy. U systému s ředěním části toku s regulací nastavenou na základě předem zaznamenaného průběhu zkoušky se požaduje doba odezvy systému měření průtoku výfukových plynů 5 sekund s dobou náběhu 1 sekunda. Dobu odezvy systému stanoví výrobce přístroje. Kombinované požadavky na dobu odezvy systému měření průtoku výfukových plynů a systému s ředěním části toku jsou uvedeny v bodu 2.4. Metoda přímého měření K přímému měření okamžitého průtoku výfukového plynu mohou být použity například tyto systémy: a) diferenciální tlakoměry, například průtokové clony (podrobnosti viz ISO 5167: 2000); b) ultrazvukové průtokoměry; c) vírové průtokoměry. Je nutno učinit opatření bránící chybám v měření, které mají vliv na chyby v hodnotách emisí. K těmto opatřením patří pečlivá instalace měřicích zařízení do výfukového systému motoru v souladu s doporučením jejich výrobců a se správnou technickou praxí. Instalací přístroje nesmí být dotčen zejména výkon motoru a emise. Průtokoměry musí splňovat požadavky na přesnost podle tabulky 3. Metoda měření průtoku vzduchu a paliva Vhodnými průtokoměry se měří průtok vzduchu a paliva. Průtok výfukového plynu se vypočítá podle vztahu: G EXHW = G AIRW + G FUEL (pro hmotnost výfukového plynu ve vlhkém stavu) Průtokoměry musí splňovat požadavky na přesnost podle tabulky 3, musí však být též dostatečně přesné, aby splňovaly požadavky na přesnost týkající se průtoku výfukového plynu. Metoda měření pomocí sledovacího plynu Tato metoda zahrnuje měření koncentrace sledovacího plynu ve výfukovém plynu. Do výfukového plynu se vstříkne známé množství inertního plynu (např. čistého helia) jako sledovací plyn. Plyn se smíchá s výfukovými plyny a tím se zředí, nesmí však reagovat ve výfukovém potrubí. Měří se pak jeho koncentrace ve vzorku výfukového plynu.

69 Úřední věstník Evropské unie L 88/67 Aby se zajistilo dokonalé smísení sledovacího plynu, musí být odběrná sonda vzorku výfukového plynu umístěna ve vzdálenosti nejméně 1 m nebo třicetinásobku průměru výfukové trubky (podle toho, která vzdálenost je větší) za bodem vstřiku sledovacího plynu ve směru proudění. Odběrná sonda může být umístěna blíže k bodu vstřiku, jestliže se ověří dokonalé smísení porovnáním koncentrace sledovacího plynu s referenční koncentrací, je-li sledovací plyn vstříknut před vstupem do motoru. Průtok sledovacího plynu se nastaví tak, aby koncentrace sledovacího plynu při volnoběžných otáčkách motoru po smísení byla nižší než plný rozsah stupnice analyzátoru sledovacího plynu. Výpočet průtoku výfukového plynu se provede takto: Í Î 1 G EXHW ¼ G AIRW 1 þ A=F st λ with A/F st = 14,5 Í 100 Ä conc CO 10 4 Î A 1 Ä 2 conc CO 10 4! Ä conc HC ,5 conc CO 2 þ 0, þ conc CO 10 4 ðconc CO þ conc 2 CO 10 4 Þ 3,5 conc CO 2 λ ¼ 6,9078 ðconc CO þ conc 2 CO 10 4 þ conc HC 10 4 Þ A/F st λ = stechiometrický poměr vzduch/palivo (kg/kg) = relativní poměr vzduch/palivo conc CO 2 = koncentrace suchého CO 2 (%) conc CO conc HC = koncentrace suchého CO (ppm) = koncentrace HC (ppm) Pozn.: Výpočet se vztahuje na motorovou naftu, u níž je poměr H/C rovný 1,8. Průtokoměr vzduchu musí splňovat požadavky na přesnost podle tabulky 3, použitý analyzátor CO 2 musí splňovat požadavky bodu a celý systém musí splňovat požadavky vztahující se na průtok výfukového plynu. Volitelně může být k měření poměru přebytku vzduchu použito zařízení na měření poměru vzduch/palivo, například čidlo zirkonového typu, v souladu s požadavky podle bodu Průtok zředěného výfukového plynu Pro výpočet emisí ve zředěném výfukovém plynu je nutné znát hmotnostní průtok zředěného výfukového plynu. Celkový průtok zředěného výfukového plynu za celý cyklus (kg/zkouška) se vypočítá z naměřených hodnot za celý cyklus a z příslušných kalibračních údajů zařízení (V 0 pro PDP, K V pro CFV, C d pro SSV. s použitím metod popsaných v bodu dodatku 3. Je-li celková hmotnost vzorku částic a plynných znečišťujících látek větší než 0,5 % celkového průtoku systému CVS, je nutno průtok systému CVS korigovat nebo tok vzorku částic vrátit do systému CVS před zařízení na měření průtoku. 2.3 Určení plynných složek Obecné specifikace analyzátorů Analyzátory musí mít měřicí rozsah odpovídající požadavkům na přesnost měření koncentrace složek výfukového plynu (bod ). Doporučuje se, aby analyzátory pracovaly tak, aby měřená koncentrace byla v rozsahu od 15 % do 100 % plného rozsahu stupnice. Je-li hodnota plného rozsahu stupnice 155 ppm (nebo ppm C) nebo menší nebo používají-li se indikační systémy (počítače, zařízení k záznamu dat), které poskytují dostatečnou přesnost a rozlišovací schopnost pod 15 % plného rozsahu stupnice, jsou přijatelné i koncentrace menší než 15 % plného rozsahu stupnice. V tomto případě musí být provedeny doplňkové kalibrace k zajištění přesnosti kalibračních křivek (bod dodatku 2 přílohy 4A).

70 L 88/68 Úřední věstník Evropské unie Elektromagnetická kompatibilita (EMC) zařízení musí být na takové úrovni, aby se minimalizovaly dodatečné chyby Chyba měření Analyzátor se nesmí odchýlit od jmenovité hodnoty kalibračního bodu o více než ± 2 % zjištěného údaje nebo ± 0,3 % plného rozsahu stupnice, podle toho, která hodnota je větší. Pozn.: Pro účely tohoto předpisu je přesnost definována jako odchylka údaje analyzátoru od jmenovitých hodnot kalibračních bodů při použití kalibračního plynu ( pravá hodnota) Opakovatelnost Opakovatelnost, definovaná jako 2,5násobek směrodatné odchylky deseti opakovaných odezev na daný kalibrační plyn nebo kalibrační plyn pro plný rozsah, nesmí být pro žádný použitý měřicí rozsah nad 155 ppm (nebo ppm C) větší než 1 % koncentrace na plném rozsahu stupnice nebo větší než 2 % každého měřicího rozsahu použitého pod 155 ppm (nebo ppm C) Šum Odezva analyzátoru mezi špičkami na nulovací plyn a na kalibrační plyn nebo na kalibrační plyn pro plný rozsah v průběhu kterékoli periody trvající 10 s nesmí překročit 2 % plného rozsahu stupnice na všech použitých rozsazích Posun nuly Posun nuly za dobu jedné hodiny je na nejnižším používaném rozsahu menší než 2 % plného rozsahu stupnice. Odezva na nulu je definována jako střední hodnota odezvy (včetně šumu) na nulovací plyn v časovém intervalu 30 s Posun měřicího rozpětí Posun měřícího rozpětí za dobu jedné hodiny je na nejnižším používaném rozsahu menší než 2 % plného rozsahu stupnice. Měřicí rozpětí je definováno jako rozdíl mezi odezvou měřicího rozpětí a odezvou nuly. Odezva měřicího rozpětí je definována jako střední hodnota odezvy, včetně šumu, na kalibrační plyn pro plný rozsah v časovém intervalu 30 s Doba náběhu U analýzy surového výfukového plynu nesmí být doba náběhu analyzátoru instalovaného v měřicím systému delší než 2,5 s. Pozn.: Vhodnost celého systému pro zkoušku s neustálenými stavy není jednoznačně určena pouze vyhodnocením doby odezvy samotného analyzátoru. Prostory, a zejména mrtvé objemy v celém systému ovlivňují nejen dobu transportu od sondy k analyzátoru, ale i dobu náběhu. Také doby transportu uvnitř analyzátoru určují dobu odezvy analyzátoru, jako je tomu v případě konvertoru nebo odlučovače vody uvnitř analyzátorů NO x. Stanovení doby odezvy celého systému je uvedeno v bodu dodatku Sušení plynu Platí stejná specifikace jako u zkušebního cyklu NRSC uvedená výše (bod 1.4.2). Volitelné zařízení pro sušení plynu musí mít minimální vliv na koncentraci měřených plynů. Použití chemických sušiček k odstraňování vody ze vzorku není přípustné Analyzátory Platí stejná specifikace jako u zkušebního cyklu NRSC uvedená výše (bod 1.4.2). Plyny, které se mají měřit, se analyzují níže uvedenými přístroji. U nelineárních analyzátorů je přípustné použití linearizačních obvodů Analýza oxidu uhelnatého (CO) Analyzátor oxidu uhelnatého musí být nedisperzního typu s absorpcí v infračerveném pásmu (NDIR) Analýza oxidu uhličitého (CO 2 ) Analyzátor oxidu uhličitého musí být nedisperzního typu s absorpcí v infračerveném pásmu (NDIR).

71 Úřední věstník Evropské unie L 88/ Analýza uhlovodíků (HC) Analyzátor uhlovodíků musí být typu vyhřívaného plamenoionizačního detektoru (HFID) s detektorem, ventily, potrubím apod. a vyhřívanými tak, aby se teplota plynu udržovala na hodnotě 463K (190 C) ± 10 K Analýza oxidů dusíku (NO x ) Analyzátor oxidů dusíku musí být druhu chemoluminiscenční detektor (CLD) nebo vyhřívaný chemoluminiscenční detektor (HCLD) s konvertorem NO 2 /NO, jestliže se měří v suchém stavu. Jestliže se měří ve vlhkém stavu, použije se HCLD s konvertorem udržovaný na teplotě nad 328 K (55 C), za předpokladu vyhovujícího výsledku zkoušky rušivých vlivů vodní páry (bod dodatku 2 přílohy 4A). U CLD i HCLD musí být cesta vzorku až ke konvertoru (při měření v suchém stavu) resp. k analyzátoru (při měření ve vlhkém stavu) udržována na teplotě stěny 328 až 473 K (55 C až 200 C) Měření poměru vzduchu a paliva Zařízení k měření poměru vzduchu a paliva používané ke stanovení průtoku výfukového plynu podle bodu musí být širokopásmový snímač poměru vzduch/palivo nebo lambda čidlo zirkonového typu. Snímač se namontuje přímo na výfukovou trubku, kde je teplota výfukového plynu dostatečně vysoká, aby nedocházelo ke kondenzaci vody. Přesnost snímače s instalovanou elektronikou musí být v rozmezí: ± 3 % zjištěného údaje λ < 2 ± 5 % zjištěného údaje 2 λ < 5 ± 10 % zjištěného údaje 5 λ Aby byl tento požadavek na přesnost splněn, musí být snímač kalibrován podle specifikace výrobce přístroje Odběr vzorků plynných emisí Průtok surového výfukového plynu Pro výpočet emisí v surovém výfukovém plynu platí stejné specifikace jako u zkušebního cyklu NRSC (bod 1.4.4), jak je uvedeno níže. Odběrné sondy plynných emisí musí být namontovány, jestliže je to proveditelné, nejméně 0,5 m nebo trojnásobek průměru výfukového potrubí (zvolí se větší z obou hodnot) proti směru toku plynů od místa výstupu z výfukového systému a dostatečně blízko k motoru, aby se zajistila teplota výfukových plynů v sondě nejméně 343 K (70 C). U víceválcového motoru s rozvětveným sběrným výfukovým potrubím musí být vstup sondy umístěn dostatečně daleko ve směru proudění plynu, aby se zajistilo, že odebíraný vzorek je reprezentativní pro průměrnou hodnotu emisí z výfuku ze všech válců. U víceválcových motorů s oddělenými větvemi sběrného potrubí, jako např. při uspořádání motoru do V, je přípustné odebírat vzorky individuálně z každé větve a vypočítat průměrnou hodnotu emisí z výfuku. Mohou se použít jiné metody, u nichž byla prokázána korelace s výše uvedenými metodami. Pro výpočet emisí z výfuku se použije celkový hmotnostní průtok výfukových plynů Průtok zředěného výfukového plynu Používá-li se systém s ředěním plného toku, platí níže uvedená specifikace. Výfuková trubka mezi motorem a systémem s ředěním plného toku musí odpovídat požadavkům podle dodatku 4 přílohy 4A. Odběrná sonda nebo odběrné sondy vzorku plynných emisí se instalují do ředicího tunelu v místě, kde jsou ředicí vzduch a výfukový plyn dobře smíšeny, a v těsné blízkosti odběrné sondy vzorku částic. Odběr vzorků lze obecně provádět dvěma způsoby: a) Znečišťující látky se odebírají do vaku k jímání vzorků v průběhu celého cyklu a změří se po ukončení zkoušky. b) Znečišťující látky se v průběhu celého cyklu odebírají kontinuálně a integrují; tato metoda je povinná pro HC a NO x.

72 L 88/70 Úřední věstník Evropské unie Vzorky koncentrace pozadí se odebírají před ředicím tunelem do vaku pro jímání vzorků a jejich hodnoty se odečtou od koncentrace emisí podle bodu dodatku Určení částic K určení částic je nutno použít ředicí systém. Ředit je možné systémem s ředěním části toku nebo systémem s ředěním plného toku. Průtok ředicím systémem musí být dostatečně velký, aby se zcela vyloučila kondenzace vody v ředicím i odběrném systému a aby se teplota zředěného výfukového plynu bezprostředně před držáky filtrů udržovala v rozmezí od 315 K (42 C) do 325 K (52 C). Při vysoké vlhkosti vzduchu je přípustné vysoušení ředicího vzduchu před vstupem do ředicího systému. Je-li okolní teplota nižší než 293 K (20 C), doporučuje se předehřát ředicí vzduch nad mezní hodnotu teploty 303 K (30 C). Teplota ředicího vzduchu před zavedením výfukových plynů do ředicího tunelu však nesmí překročit 325 K (52 C). Odběrná sonda vzorku částic musí být namontována v bezprostřední blízkosti odběrné sondy vzorku plynných emisí a její instalace musí splňovat požadavky bodu K určení hmotnosti částic je zapotřebí systém odběru vzorku částic, filtry pro odběr vzorku částic, mikrováhy a vážicí komora s řízenou teplotou a vlhkostí. Specifikace systému s ředěním části toku Systém s ředěním části toku musí být konstruován tak, aby dělil proud výfukových plynů na dvě části, z nichž menší se ředí vzduchem a poté se použije k měření částic. Je proto důležité, aby byl ředicí poměr určen velmi přesně. Je možné použít různé metody k dělení toku, přičemž druh použitého dělení významným způsobem určuje, jaké odběrné zařízení a postupy se musí použít (bod dodatku 4 přílohy 4A). K regulaci systému s ředěním části toku je nutná krátká doba odezvy systému. Doba transformace systému se stanoví postupem podle bodu dodatku 2. Je-li kombinovaná doba transformace systému měření průtoku výfukového plynu (viz předchozí bod) a systému s ředěním části toku kratší než 0,3 sekundy, mohou být použity systémy regulace pracující on-line. Je-li doba transformace delší než 0,3 sekundy, je nutno použít regulaci stanovenou předem na základě zaznamenané zkoušky. V tomto případě musí být doba náběhu 1 sekunda a zpoždění kombinace 10 sekund. Celková doba odezvy systému musí být tak krátká, aby byl zajištěn reprezentativní vzorek částic úměrný hmotnostnímu průtoku při hodnotě G SE úměrné hmotnostnímu průtoku výfukového plynu. K určení této úměrnosti se provede regresní analýza vztahu mezi G SE a G EXHW při minimální frekvenci sběru dat 5 Hz, přičemž musí být splněna tato kritéria: a) koeficient korelace r lineární regrese vztahu mezi G SE a G EXHW nesmí být menší než 0,95; b) směrodatná chyba odhadnuté hodnoty G SE ve vztahu k G EXHW nesmí překročit 5 % maximální hodnoty G SE ; c) pořadnice regresní přímky s osou G SE nesmí být větší než ± 2 % maximální hodnoty G SE. Volitelně lze provést předběžnou zkoušku a signál hmotnostního průtoku výfukového plynu použít k regulaci toku vzorku do systému odběru vzorku částic (k regulaci předem stanoveného průběhu). Tento postup je nutný, je-li doba transformace systému odběru vzorku částic (t 50,P ) nebo doba transformace snímače signálu hmotnostního průtoku výfukového plynu (t 50,F ) větší než 0,3 sekundy. Správné regulace systému s ředěním části toku se dosáhne, pokud se časová křivka G EXHW,pre z předběžné zkoušky, která reguluje G SE, posune o dobu regulace předem stanoveného průběhu t 50,P + t 50,F. Pro stanovení korelace mezi G a G SE EXHW se použijí data získaná během skutečné zkoušky, přičemž čas G EXHW se podle t 50,F synchronizuje s časem G SE (bez příspěvku t 50,P k časové synchronizaci). To znamená, že časový posun mezi G a G EXHW SE je rozdílem jejich dob transformace určených podle bodu 2.6 dodatku 2. U systémů s ředěním části toku má mimořádný význam přesnost průtoku vzorku výfukového plynu G SE, jestliže se neměří přímo, nýbrž určuje na základě diferenciálního měření průtoku: G SE = G TOTW - G DILW V tomto případě přesnost ± 2 % u G TOTW a G DILW nepostačuje k zajištění přijatelné přesnosti G SE. Jestliže se průtok plynu diferenciálním měřením toku, musí být maximální chyba rozdílu taková, aby přesnost G SE byla v rozmezí ± 5 %, je-li ředicí poměr menší než 15. Tuto chybu je možné vypočítat metodou střední kvadratické odchylky chyb každého přístroje.

73 Úřední věstník Evropské unie L 88/71 Přijatelné hodnoty přesnosti G SE lze dosáhnout některou z těchto metod: a) Je-li absolutní přesnost G TOTW a G DILW ± 0,2 %, dosáhne se přesnosti G SE 5 % při ředicím poměru 15. Při větších ředicích poměrech však vzniká větší chyba; b) provede se kalibrace G DILW podle G TOTW tak, aby se u G SE dosáhlo stejné přesnosti jako podle písm. a). Podrobnosti této kalibrace jsou uvedeny v bodu 2.6 dodatku 2; c) přesnost G SE se určí nepřímo podle přesnosti ředicího poměru stanovené pomocí sledovacího plynu, např. CO 2. I v tomto případě jsou u G SE nutné rovnocenné hodnoty přesnosti jako v případě metody uvedené pod písm. a); d) je-li absolutní přesnost G TOTW a G DILW v rozmezí ± 2 % plného rozsahu stupnice, je maximální chyba rozdílu mezi G TOTW a G DILW v rozmezí ± 0,2 % a chyba linearity v rozmezí ± 0,2 % nejvyšší hodnoty G TOTW, která byla zjištěna v průběhu zkoušky Filtry pro odběr vzorků částic Specifikace filtrů Pro schvalovací zkoušky se požadují filtry ze skelných vláken nebo z fluorkarbonových membrán. Pro zvláštní účely lze použít jiné materiály filtrů. Všechny druhy filtrů musí mít účinnost zachycování 0,3 μm DOP (dioktylftalátů) nejméně 99 % při rychlosti proudění plynu na filtr mezi 35 a 100 cm/s. Při provádění srovnávacích zkoušek mezi laboratořemi nebo mezi výrobcem a schvalovacím orgánem se použijí filtry stejné jakosti Velikost filtrů Filtry částic mají průměr nejméně 47 mm (účinný průměr 37 mm). Přípustné jsou filtry o větším průměru (bod ) Primární a koncové filtry Zředěný výfukový plyn se v průběhu zkušební posloupnosti vede přes dvojici filtrů umístěných za sebou (jeden primární filtr a jeden koncový filtr). Koncový filtr musí být umístěn nejdále 100 mm za primárním filtrem ve směru proudění a nesmí se ho dotýkat. Filtry se mohou vážit jednotlivě nebo ve dvojicích s činnými stranami obrácenými k sobě Rychlost proudění plynu na filtr Musí se dosáhnout rychlosti proudění plynu přes filtry od 35 cm/s do 100 cm/s. Zvětšení hodnoty poklesu tlaku mezi začátkem a koncem zkoušky nesmí přesáhnout 25 kpa Zatížení filtrů V připojené tabulce je uvedeno doporučené minimální zatížení filtru pro nejobvyklejší velikosti filtrů. U filtrů větších rozměrů musí být minimální zatížení filtru 0,065 mg/1 000 mm 2 plochy filtru. Průměr filtru (mm) Doporučený průměr činné plochy (mm) Doporučené minimální zatížení filtru (mg) , , , , Specifikace vážicí komory a analytické váhy Podmínky pro vážicí komoru Teplota v komoře (nebo místnosti), ve které se filtry částic stabilizují a váží, se musí po celou dobu stabilizování a vážení udržovat na hodnotě 295 K (22 C) ± 3 K. Vlhkost se musí udržovat na rosném bodu 282,5 K ± 3 K (9,5 C) ± 3 K a na relativní vlhkosti 45 % ± 8 %.

74 L 88/72 Úřední věstník Evropské unie Vážení referenčního filtru Prostředí komory (nebo místnosti) musí být prosté jakéhokoli okolního znečištění (jako je prach), které by se mohlo usazovat na filtrech částic v průběhu jejich stabilizace. Odchylky od hodnot požadavků na vážicí komory uvedených v odstavci jsou přípustné, jestliže doba trvání odchylek nepřesáhne 30 minut. Vážicí místnost musí odpovídat předepsané specifikaci před příchodem obsluhy. Nejméně dva nepoužité referenční filtry nebo dvojice referenčních filtrů se zváží pokud možno současně s vážením filtrů (dvojice) pro odběr vzorků, avšak nejpozději čtyři hodiny po vážení těchto filtrů. Referenční filtry musí mít stejnou velikost a být z téhož materiálu jako filtry pro odběr vzorků. Jestliže se průměrná hmotnost referenčních filtrů (dvojic referenčních filtrů) mezi vážením filtrů pro odběr vzorků změní o více než 10 μg, musí se všechny filtry pro odběr vzorků vyřadit a zkouška emisí se musí opakovat. Nejsou-li splněna kritéria stability vážicí místnosti uvedená v bodu , avšak vážení referenčních filtrů (dvojic) výše uvedená kritéria splňuje, má výrobce motoru možnost volby buď souhlasit se zjištěnými hmotnostmi filtrů se vzorky, nebo požadovat prohlášení zkoušek za neplatné, přičemž je nutno systém regulace vážicí místnosti seřídit a zkoušku opakovat Analytické váhy Analytické váhy používané k určení hmotnosti všech filtrů musí mít přesnost (směrodatnou odchylku) 2 μg a rozlišovací schopnost 1 μg (1 číslice = 1 μg) specifikovanou výrobcem vah Vyloučení účinků statické elektřiny K vyloučení účinků statické elektřiny je nutno filtry před vážením neutralizovat například neutralizátorem s poloniem nebo jiným zařízením s podobným účinkem Doplňkové požadavky na měření částic Všechny části ředicího systému a systému odběru vzorků z výfukového potrubí až po nosič filtru, které jsou ve styku se surovými a se zředěnými výfukovými plyny, musí být konstruovány tak, aby úsady nebo změny vlastností částic byly co nejmenší. Všechny části musí být z elektricky vodivých materiálů, které nereagují se složkami výfukového plynu, a musí být elektricky uzemněny, aby se zabránilo elektrostatickým účinkům.

75 Úřední věstník Evropské unie L 88/73 Dodatek 2 Postupy kalibrace (NRSC, NRTC ( 1 )) 1. KALIBRACE ANALYTICKÝCH PŘÍSTROJŮ 1.1 Úvod Každý analyzátor se musí kalibrovat tak často, jak je nutné, aby splňoval požadavky na přesnost podle tohoto předpisu. V tomto bodě je popsána metoda kalibrace pro analyzátory uvedené v bodě dodatku 1. Na žádost výrobce a se schválením schvalovacího orgánu lze použít metody popsané v bodech 8.1 a 8.2 přílohy 4B jako alternativu metod uvedených v bodě 1 tohoto dodatku. 1.2 Kalibrační plyny Musí se respektovat doba trvanlivosti všech kalibračních plynů. Musí se zaznamenat datum konce záruční lhůty kalibračních plynů podle údaje výrobce Čisté plyny Požadovaná čistota plynů je definována mezními hodnotami znečištění, které jsou uvedeny níže. K dispozici musí být tyto plyny: a) čištěný dusík (znečištění 1 ppm C, 1 ppm CO, 400 ppm CO 2, 0,1 ppm NO), b) čištěný kyslík (čistota > 99,5 obj. % O 2 ), c) směs vodíku s heliem (40 % ± 2 % vodíku, zbytek helium) (znečištění 1 ppm C, 400 ppm CO 2 ) d) čištěný syntetický vzduch (znečištění 1 ppm C, 1 ppm CO, 400 ppm CO 2, 0,1 ppm NO), (obsah kyslíku v rozmezí % obj.) Kalibrační plyny a kalibrační plyny pro plný rozsah Musí být k dispozici směsi plynů, které mají následující chemické složení: a) C 3 H 8 a čištěný syntetický vzduch (viz bod 1.2.1); b) CO a čištěný dusík; c) NO a čištěný dusík (množství NO 2 obsažené v tomto kalibračním plynu nesmí překračovat 5 % obsahu NO); d) O 2 a čištěný dusík; e) CO 2 a čištěný dusík; f) CH 4 a čištěný syntetický vzduch; g) C 2 H 6 a čištěný syntetický vzduch. Pozn.: Přípustné jsou jiné kombinace plynů ze předpokladu, že vzájemně nereagují. Skutečná koncentrace kalibračního plynu a kalibračního plynu pro plný rozsah se smí lišit od jmenovité hodnoty v rozmezí ± 2 %. Všechny koncentrace kalibračního plynu se musí udávat v objemových jednotkách (objemové % nebo objemové ppm). Plyny použité ke kalibraci a ke kalibraci plného rozsahu se mohou také získat použitím oddělovače plynů a ředěním čištěným N 2 nebo čištěným syntetickým vzduchem. Přesnost směšovacího zařízení musí být taková, aby se koncentrace zředěných kalibračních plynů mohly určit s přesností ± 2 %. ( 1 ) Postup kalibrace je u NRSC i NRTC stejný, s výjimkou požadavků uvedených v bodech 1.11 a 2.6.

76 L 88/74 Úřední věstník Evropské unie Tato přesnost znamená, že primární plyny použité ke smísení musí vykazovat přesnost nejméně ± 1 % podle hodnot vnitrostátních nebo mezinárodních norem pro plyny. Ověření se provede při rozsahu od 15 % do 50 % plného rozsahu stupnice pro každou kalibraci provedenou s použitím směšovacího zařízení. Je-li první ověření neúspěšné, provede se dodatečné ověření s použitím jiného kalibračního plynu. Volitelně je možno ověřit směšovací zařízení přístrojem, který je ze své podstaty lineární, např. použitím plynu NO s detektorem CLD. Hodnota pro plný rozsah přístroje se nastaví kalibračním plynem pro plný rozsah přímo připojeným k přístroji. Směšovací zařízení se ověří při použitých nastaveních a jmenovitá hodnota se porovná s koncentrací změřenou přístrojem. Zjištěný rozdíl musí být v každém bodu v rozmezí ± 1 % jmenovité hodnoty. Mohou se použít jiné metody založené na správné technické praxi po předchozím souhlasu zúčastněných stran. Pozn.: K sestrojení přesné kalibrační křivky se doporučuje použít přesný dávkovač plynu pracující s přesností ± 1 %. Dávkovač musí být kalibrován výrobcem přístroje. 1.3 Postup práce s analyzátory a systém odběru vzorků Při obsluze analyzátorů je nutno postupovat podle instrukcí, které výrobce stanovil pro uvádění do provozu a používání. Musí se také dodržovat minimální požadavky uvedené v bodech 1.4 až Zkouška těsnosti Musí se přezkoušet těsnost systému. Sonda se odpojí od výfukového systému a uzavře se její konec. Pak se uvede do chodu čerpadlo analyzátoru. Po počáteční periodě stabilizace musí všechny průtokoměry ukazovat nulu. Jestliže tomu tak není, je třeba zkontrolovat odběrná potrubí a odstranit závadu. Maximální přípustná netěsnost na straně podtlaku je 0,5 % skutečného průtoku v provozu v části systému, který je zkoušen. Ke stanovení skutečných průtoků v provozu je možné použít průtoky analyzátorem a průtoky obtokem. Jinou metodou je zavedení skokové změny koncentrace na začátku odběrného potrubí přepnutím z nulovacího plynu na kalibrační plyn pro plný rozsah. Jestliže po přiměřené době indikace udává nižší koncentraci, než je zavedená koncentrace, svědčí to o problémech s kalibrací nebo s těsností. 1.5 Postup kalibrace Sestava přístrojů Sestava přístrojů se kalibruje a kalibrační křivky se ověří kalibračními plyny. Musí se použít tytéž průtoky plynu, jako když se odebírají vzorky výfukových plynů Doba ohřívání Doba ohřívání by měla odpovídat doporučení výrobce. Pokud tato doba není uvedena, doporučuje se k ohřívání analyzátorů doba nejméně dvou hodin Analyzátory NDIR a HFID Je-li to třeba, musí se analyzátor NDIR seřídit a u analyzátoru HFID se musí optimalizovat plamen (bod 1.8.1) Kalibrace Kalibruje se každý normálně používaný pracovní rozsah. Analyzátory CO, CO, NO 2 x, HC a O 2 dusíku). se nastaví na nulu s použitím čištěného syntetického vzduchu (nebo Do analyzátorů se zavedou příslušné kalibrační plyny, zaznamenají se hodnoty a stanoví se kalibrační křivka podle bodu Znovu se ověří nastavení nuly, a je-li to nutné, opakuje se postup kalibrace Stanovení kalibrační křivky Obecné pokyny Kalibrační křivka analyzátoru se sestrojí nejméně ze šesti kalibračních bodů (s výjimkou nuly), jejichž rozložení musí být co nejrovnoměrnější. Nejvyšší jmenovitá koncentrace musí být rovna nejméně 90 % plného rozsahu stupnice. Kalibrační křivka se vypočítá metodou nejmenších čtverců. Pokud je stupeň výsledného polynomu vyšší než 3, musí být počet kalibračních bodů (včetně nuly) roven alespoň tomuto stupni polynomu zvýšenému o 2 stupně.

77 Úřední věstník Evropské unie L 88/75 Kalibrační křivka se smí odchylovat nejvýše o ± 2 % od jmenovité hodnoty každého kalibračního bodu a v nule nejvýše o ± 0,3 % plného rozsahu stupnice. Z průběhu kalibrační křivky a z kalibračních bodů lze ověřit, zda kalibrace byla provedena správně. Musí se uvést různé typické technické údaje analyzátoru, zejména: a) měřicí rozsah; b) citlivost; c) datum kalibrace Kalibrace pod hodnotou 15 % plného rozsahu stupnice Kalibrační křivka analyzátoru se stanoví s použitím nejméně deseti kalibračních bodů (s vyloučením nuly), které jsou rozmístěny tak, že 50 % kalibračních bodů je pod hodnotou 10 % plného rozsahu stupnice. Kalibrační křivka se vypočítá metodou nejmenších čtverců. Kalibrační křivka se smí odchylovat nejvýše o ± 4 % od jmenovité hodnoty každého kalibračního bodu a v nule nejvýše o ± 0,3 % plného rozsahu stupnice Alternativní metody Jestliže se prokáže, že rovnocennou přesnost může zajistit jiný postup (např. počítač, elektronicky ovládaný přepínač rozsahů atd.), mohou se tyto postupy použít. 1.6 Ověření kalibrace Každý běžně používaný pracovní rozsah se musí před každou analýzou ověřit následujícím postupem. Kalibrace se ověřuje použitím nulovacího plynu a kalibračního plynu pro plný rozsah, jehož jmenovitá hodnota je vyšší než 80 % plné hodnoty měřicího rozsahu stupnice. Jestliže se pro dva uvažované body neliší zjištěná hodnota od deklarované referenční hodnoty o více než ± 4 % plného rozsahu stupnice, je možno změnit parametry seřízení. Pokud tomu tak není, musí se sestrojit nová kalibrační křivka podle odstavce Zkouška účinnosti konvertoru NO x Účinnost konvertoru používaného ke konverzi NO 2 na NO se zkouší podle bodů až (obrázek 1) Zkušební sestava Účinnost konvertorů lze kontrolovat ozonizátorem s použitím zkušební sestavy podle obrázku 1 (viz také bod dodatku 1) a dále popsaným postupem.

78 L 88/76 Úřední věstník Evropské unie Obrázek 1 Schéma zařízení k určení účinnosti konvertoru NO Kalibrace Detektory CLD a HCLD se kalibrují podle specifikací výrobce v nejčastěji používaném provozním rozsahu nulovacím plynem a kalibračním plynem pro plný rozsah (jehož obsah NO musí odpovídat asi 80 % pracovního rozsahu, a koncentrace NO 2 ve směsi plynů musí být nižší než 5 % koncentrace NO). Analyzátor NO x je nastaven na režim NO tak, aby kalibrační plyn pro plný rozsah neprocházel konvertorem. Zaznamená se koncentrace udaná přístrojem Výpočet Účinnost konvertoru NO x se vypočte takto: Efficiency ð%þ ¼ Í 1 þ a Ä b Î 100 c Ä d a = koncentrace NO x podle bodu b = koncentrace NO x podle bodu c = koncentrace NO podle bodu d = koncentrace NO podle bodu Přidávání kyslíku Přípojkou T se do proudu plynu kontinuálně přidává kyslík nebo nulovací vzduch, dokud není indikovaná koncentrace asi o 20 % nižší než indikovaná kalibrační koncentrace podle bodu (Analyzátor je v režimu NO.) Zaznamená se indikovaná koncentrace c. Ozonizátor zůstává během celého tohoto procesu deaktivován Aktivace ozonizátoru Ozonizátor se aktivuje tak, aby vyráběl dostatek ozónu ke snížení koncentrace NO na asi 20 % (nejméně 10 %) kalibrační koncentrace uvedené v bodě Zaznamená se indikovaná koncentrace d. (Analyzátor je v režimu NO.) Režim NO x Analyzátor se pak přepne do režimu NO x, aby směs plynů (skládající se z NO, NO 2, O 2 a N 2 ) nyní procházela konvertorem. Zaznamená se indikovaná koncentrace a. (Analyzátor je v režimu NO x.)

79 Úřední věstník Evropské unie L 88/ Deaktivace ozonizátoru Ozonizátor se nyní deaktivuje. Směs plynů definovaná v odstavci prochází konvertorem do detektoru. Zaznamená se indikovaná koncentrace b. (Analyzátor je v režimu NO x.) Režim NO Přepnutím do režimu NO při deaktivovaném ozonizátoru se také uzavře průtok kyslíku nebo syntetického vzduchu. Údaj NO x na analyzátoru se nesmí lišit o více než ± 5 % od hodnoty naměřené podle bodu (Analyzátor je v režimu NO.) Interval přezkoušení Účinnost konvertoru se musí přezkoušet před každou kalibrací analyzátoru NO x Požadavek na účinnost Účinnost konvertoru nesmí být menší než 90 %, rozhodně se však doporučuje účinnost větší než 95 %. Pozn.: Jestliže s analyzátorem nastaveným na nejčastěji používaný rozsah nemůže ozonizátor dosáhnout snížení z 80 % na 20 % podle bodu 1.7.5, použije se nejvyšší rozsah, kterým se dosáhne takového snížení. 1.8 Seřízení FID Optimalizace odezvy detektoru Analyzátor HFID musí být seřízen podle pokynů výrobce přístroje. Pro optimalizaci odezvy v nejobvyklejším pracovním rozsahu by se měl použít kalibrační plyn pro plný rozsah ze směsi propanu se vzduchem. Do analyzátoru se při průtocích paliva a vzduchu nastavených podle doporučení výrobce zavede kalibrační plyn rozpětí s (350 (75) ppm C. Odezva se při daném průtoku paliva určí z rozdílu mezi odezvou na kalibrační plyn pro plný rozsah a odezvou na nulovací plyn. Průtok paliva se postupně seřídí nad hodnotu uvedenou výrobcem a pod tuto hodnotu. Při těchto průtocích paliva se zaznamená odezva na kalibrační plyn pro plný rozsah a na nulu. Rozdíl mezi odezvou na kalibrační plyn pro plný rozsah a na nulu se vynese jako křivka a průtok paliva se seřídí ke straně křivky s bohatou směsí Faktory odezvy na uhlovodíky Analyzátor se kalibruje směsí propanu se vzduchem a čištěným syntetickým vzduchem podle bodu 1.5. Faktory odezvy se určí při uvedení analyzátoru do provozu a po intervalech větší údržby. Faktor odezvy (R f ) pro určitý druh uhlovodíku je poměrem mezi hodnotou C1 indikovanou analyzátorem FID a koncentrací plynu v láhvi vyjádřenou v ppm C1. Koncentrace zkušebního plynu musí být taková, aby dávala odezvu na přibližně 80 % plného rozsahu stupnice. Koncentrace musí být známa s přesností ± 2 %, vztaženo ke gravimetrické normalizované hodnotě vyjádřené objemově. Kromě toho musí být láhev s plynem stabilizována po dobu 24 hodin při teplotě 298 K (25 oc) ± 5 K. Zkušební plyny, které se použijí, a doporučené faktory relativní odezvy jsou tyto: methan a čištěný syntetický vzduch: 1,00 R f 1,15 propylen a čištěný syntetický vzduch: 0,90 R f 1,1 toluen a čištěný syntetický vzduch: 0,90 R f 1,10 Tyto hodnoty jsou vztaženy k faktoru odezvy (R f ) = 1,00 pro propan a čištěný syntetický vzduch Rušivý vliv kyslíku Kontrola rušivého vlivu kyslíku se provede při uvádění analyzátoru do provozu a po intervalech větší údržby. Zvolí se rozsah, v němž se hodnota pro plyny ke kontrole rušivého vlivu kyslíku bude pohybovat v horní polovině. Tato zkouška se vykoná s pecí seřízenou na požadovanou teplotu.

80 L 88/78 Úřední věstník Evropské unie Plyny pro kontrolu rušivého vlivu kyslíku Plyny pro kontrolu rušivého vlivu kyslíku musí obsahovat propan s 350 ppmc až 75 ppmc uhlovodíků. Hodnota koncentrace se určí, s mezními hodnotami kalibračních plynů, chromatografickou analýzou všech uhlovodíků včetně nečistot nebo dynamickým smísením. Převažujícím ředicím plynem musí být dusík a zbývající podíl musí tvořit kyslík. Ke zkoušení vznětových motorů se požadují tyto směsi: Koncentrace O 2 Zbývající podíl 21 (20 až 22) dusík 10 (9 až 11) dusík 5 (4 až 6) dusík Postup a) Analyzátor se vynuluje. b) Analyzátor se kalibruje se směsí s 21 % kyslíku. c) Znovu se překontroluje odezva na nulu. Jestliže se změnila o více než 0,5 % plného rozsahu stupnice, postup podle písmen a) a b) se opakuje. d) Zavedou se 5% a 10% plyny ke kontrole rušivého vlivu kyslíku. e) Znovu se překontroluje odezva na nulu. Jestliže se změnila o více než ± 1 % plného rozsahu stupnice, zkouška se opakuje. f) Rušivý vliv kyslíku (% O 2 I) se vypočítá pro každou směs použitou v kroku podle písmene d) podle vztahu: ðb Ä CÞ %O 2 I ¼ 100 B A = koncentrace uhlovodíků (ppm C) kalibračního plynu pro plný rozsah použitého v kroku podle písmene b), B = koncentrace uhlovodíků (ppm C) plynů pro kontrolu rušivého vlivu kyslíku použitých v kroku podle písmene d), C = odezva analyzátoru, ðppmcþ ¼ A D D = odezva analyzátoru na A, vyjádřená v procentech plného rozsahu stupnice. g) Procento rušivého vlivu kyslíku (% O 2 I) musí být před zkouškou menší než ± 3 % pro všechny předepsané plyny pro kontrolu rušivého vlivu kyslíku. h) Je-li rušivý vliv kyslíku větší než ± 3 %, seřídí se po stupních průtok vzduchu nad hodnoty specifikované výrobcem a pod tyto hodnoty a pro každý průtok se opakuje postup podle bodu i) Je-li po seřízení průtoku vzduchu rušivý vliv kyslíku větší než ± 3 %, změní se průtok paliva a pak průtok odebraného vzorku a pro každé nové nastavení se opakuje postup podle bodu j) Je-li rušivý vliv kyslíku stále ještě větší než ± 3 %, musí se před zkouškou opravit nebo vyměnit analyzátor, palivo FID nebo vzduch do hořáku. Postup podle tohoto bodu se pak opakuje s opraveným nebo vyměněným zařízením nebo plyny. 1.9 Rušivé vlivy u analyzátorů NDIR a CLD Plyny, které jsou obsaženy ve výfukovém plynu a které nejsou analyzovanými plyny, mohou ovlivňovat indikované hodnoty více způsoby. K pozitivnímu rušení dochází u přístrojů NDIR, když rušivý plyn má stejný účinek jako měřený plyn, avšak v menší míře. K negativnímu rušení dochází u přístrojů NDIR, když rušivý plyn rozšiřuje pásmo absorpce měřeného plynu, a u přístrojů CLD, když rušivý plyn potlačuje záření. Kontroly rušivých vlivů podle odstavců a se musí provádět před uvedením analyzátoru do provozu a po delším servisním intervalu.

81 Úřední věstník Evropské unie L 88/ Kontrola rušivých vlivů u analyzátoru CO Činnost analyzátoru CO může rušit voda a CO 2. Proto se nechá při pokojové teplotě probublávat vodou kalibrační plyn rozpětí CO 2 s koncentrací od 80 % do 100 % plného rozsahu stupnice při maximálním pracovním rozsahu používaném při zkoušce a zaznamená se odezva analyzátoru. Odezva analyzátoru smí být nejvýše 1 % plného rozsahu stupnice pro rozsahy nejméně 300 ppm nebo nejvýše 3 ppm pro rozsahy pod 300 ppm Kontrola rušivých vlivů u analyzátoru NO x Dva plyny, kterým se musí věnovat pozornost u analyzátorů CLD (a HCLD), jsou CO 2 a vodní pára. Rušivé odezvy těchto plynů jsou úměrné jejich koncentracím a vyžadují proto techniky zkoušení k určení rušivých vlivů při jejich nejvyšších koncentracích očekávaných podle zkušeností při zkouškách Kontrola rušivého vlivu CO 2 Kalibrační plyn CO 2 pro plný rozsah s koncentrací od 80 % do 100 % plného rozsahu stupnice při maximálním pracovním rozsahu se nechá procházet analyzátorem NDIR a zaznamená se hodnota CO 2 jako hodnota A. Tento plyn se pak ředí na přibližně 50 % kalibračním plynem NO pro plný rozsah a nechá se procházet NDIR a (H)CLD, přičemž hodnoty CO 2 a NO se zaznamenají jako hodnoty B a C. Pak se uzavře přívod CO 2 a detektorem (H)CLD prochází jen kalibrační plyn NO pro plný rozsah a hodnota NO se zaznamená jako hodnota D. Rušivý vliv se vypočte takto: Ï Í ÎB C A %CO 2 Quench ¼ 1 Ä ðd AÞ Ä ðd BÞ 100 a nesmí být větší než 3 % plného rozsahu stupnice. A = koncentrace nezředěného CO 2 naměřená analyzátorem NDIR v %, B = koncentrace zředěného CO 2 naměřená analyzátorem NDIR v %, C = koncentrace zředěného NO naměřená detektorem CLD v ppm, D = koncentrace nezředěného NO naměřená detektorem CLD v ppm Kontrola rušivého vlivu vodní páry Tato kontrola se uplatní jen na měření koncentrace plynu ve vlhkém stavu. Výpočet rušivého vlivu vodní páry musí zohlednit ředění kalibračního plynu NO pro plný rozsah vodní párou a úpravu koncentrace vodní páry ve směsi na hodnotu očekávanou při zkoušce. Kalibrační plyn NO pro plný rozsah s koncentrací od 80 % do 100 % plného rozsahu stupnice při normálním pracovním rozsahu se nechá procházet analyzátorem (H)CLD a zaznamená se hodnota NO jako hodnota D. Kalibrační plyn pro plný rozsah se pak nechá při pokojové teplotě probublávat vodou a procházet detektorem (H)CLD a hodnota NO se zaznamená jako hodnota C. Určí se teplota vody a zaznamená se jako hodnota F. Určí se tlak nasycených par směsi, který odpovídá teplotě probublávané vody (F), a zaznamená se jako hodnota G. Koncentrace vodní páry (v %) ve směsi se vypočte takto: Í Î G H ¼ 100 P B a zaznamená se jako hodnota H. Očekávaná koncentrace zředěného kalibračního plynu NO pro plný rozsah (ve vodní páře) se vypočte takto: Í Î H De ¼ D 1 Ä 100 a zaznamená se jako hodnota De. U výfukových plynů vznětového motoru se odhadne maximální koncentrace vodní páry (v %) očekávaná při zkoušce, za předpokladu poměru H/C paliva 1,8/1,0 z maximální koncentrace CO 2 ve výfukovém plynu nebo z koncentrace nezředěného kalibračního plynu CO 2 pro plný rozsah (A, hodnota změřená podle bodu ) takto: a zaznamená se jako Hm. Hm = (0,9 A)

82 L 88/80 Úřední věstník Evropské unie Rušivý vliv páry se vypočte takto. Í De Ä C %H 2 O Quench ¼ 100 De Î Í Î Hm H a nesmí být větší než 3 % plného rozsahu stupnice. De = očekávaná koncentrace zředěného NO (ppm) C = koncentrace zředěného NO (ppm) Hm = maximální koncentrace vodní páry (%) H = skutečná koncentrace vodní páry (%) Pozn.: Pro tuto kontrolu je důležité, aby kalibrační plyn rozpětí NO 2 obsahoval co nejmenší koncentraci NO 2, protože při výpočtu rušivého vlivu se nebrala v úvahu absorpce NO 2 ve vodě Intervaly mezi kalibracemi Analyzátory se musí kalibrovat podle bodu 1.5 nejméně jednou za každé tři měsíce nebo vždy, když se provedou na systému opravy nebo změny, které by mohly ovlivnit kalibraci Dodatečné požadavky na kalibraci pro měření surového výfukového plynu při zkoušce NRTC Kontrola doby odezvy analytického systému Nastavení systému pro vyhodnocení doby odezvy musí být naprosto stejné jako při měření ve skutečné zkoušce (tj. tlak, průtoky, seřízení filtrů na analyzátorech a všechny další činitele ovlivňující dobu odezvy). Doba odezvy se určí změnou plynu přímo na vstupu odběrné sondy. Ke změně plynu musí dojít v době kratší než 0,1 sekundy. Plyny použité ke zkoušce musí vyvolat změnu koncentrace nejméně 60 % plného rozsahu stupnice. Zaznamená se průběh koncentrace každé jednotlivé složky plynu. Doba odezvy je definována jako rozdíl času mezi vpuštěním přiváděného plynu a příslušnou změnou zaznamenávané koncentrace. Doba odezvy systému (t 90 ) se skládá z doby zpoždění k měřicímu detektoru a dobou náběhu detektoru. Doba zpoždění se definuje jako doba od změny (t 0 ) k odezvě u 10 % konečné udávané hodnoty (t 10 ). Doba náběhu se definuje jako doba mezi okamžikem dosažení 10 % konečné udávané hodnoty a okamžikem dosažení 90 % konečné udávané hodnoty (t 90 t 10 ). Pro synchronizaci času signálů analyzátoru a toku výfukového plynu v případě měření surového výfukového plynu je doba transformace definována jako doba od změny (t 0 ) do okamžiku, kdy odezva dosáhne 50 % konečného zjištěného údaje (t 50 ). Doba odezvy systému musí být 10 sekund při době náběhu 2,5 sekundy pro všechny složky (CO, NO x, HC) a všechny použité rozsahy Kalibrace analyzátoru sledovacího plynu pro měření průtoku výfukového plynu V případě použití sledovacího plynu se analyzátor pro měření jeho koncentrace kalibruje s použitím standardního plynu. Kalibrační křivka se sestrojí nejméně z 10 kalibračních bodů (s výjimkou nuly) rozložených tak, že polovina kalibračních bodů leží v rozmezí od 4 % do 20 % plného rozsahu stupnice analyzátoru a zbývající body leží v rozmezí od 20 % do 100 % plného rozsahu stupnice. Kalibrační křivka se vypočítá metodou nejmenších čtverců. Kalibrační křivka se v rozmezí od 20 % do 100 % plného rozsahu stupnice nesmí odchylovat od jmenovité hodnoty každého kalibračního bodu o více než ± 1 % plného rozsahu stupnice. Rovněž se o více než ± 2 % nesmí odchylovat od jmenovité hodnoty v rozmezí od 4 % do 20 % plného rozsahu stupnice. Před zkouškou se analyzátor nastaví na nulu a zkalibruje pro plný rozsah s použitím nulovacího plynu a kalibračního plynu pro plný rozsah, u nichž je jmenovitá hodnota větší než 80 % plného rozsahu stupnice analyzátoru. 2. KALIBRACE SYSTÉMU PRO MĚŘENÍ ČÁSTIC 2.1 Úvod Každá část se musí kalibrovat tak často, jak je potřebné ke splnění požadavků na přesnost podle tohoto předpisu. Metoda kalibrace, která se použije, je popsána v tomto bodu pro přístroje uvedené v bodě 1.5 dodatku 1 přílohy 4A. Na žádost výrobce a se schválením schvalovacího orgánu lze použít metody popsané v bodech 8.1 a 8.2 přílohy 4B jako alternativu metod uvedených v bodě 2 tohoto dodatku.

83 Úřední věstník Evropské unie L 88/ Měření průtoku Kalibrace plynoměrů nebo zařízení k měření průtoku musí být ve shodě s vnitrostátními nebo mezinárodními normami. Maximální chyba měřené hodnoty nesmí být větší než ± 2 % zjištěného údaje. U systémů s ředěním části toku má mimořádný význam přesnost průtoku vzorku výfukového plynu G SE, jestliže se neměří přímo, nýbrž určuje na základě diferenciálního měření průtoku: G SE = G TOTW - G DILW V tomto případě přesnost ± 2 % u G TOTW a G DILW nepostačuje k zajištění přijatelné přesnosti G SE. Jestliže se průtok plynu diferenciálním měřením toku, musí být maximální chyba rozdílu taková, aby přesnost G SE byla v rozmezí ± 5 %, je-li ředicí poměr menší než 15. Tuto chybu je možné vypočítat metodou střední kvadratické odchylky chyb každého přístroje. 2.3 Kontrola ředicího poměru Když se použijí systémy pro odběr částic bez EGA (bod dodatku 4 přílohy 4A), zkontroluje se ředicí poměr při každém nově instalovaném motoru za běhu motoru a při měření koncentrace CO 2 nebo NO x v surovém a ve zředěném výfukovém plynu. Změřený ředicí poměr se smí lišit od ředicího poměru vypočteného ze změřených hodnot koncentrace CO 2 nebo NO x o nejvýše ± 10 %. 2.4 Kontrola podmínek části toku Rozsah rychlosti výfukového plynu a kolísání tlaku se musí zkontrolovat a v případě potřeby seřídit podle požadavků uvedených v bodě dodatku 4 přílohy 4 (EP). 2.5 Intervaly mezi kalibracemi Přístroje k měření průtoku se musí kalibrovat nejméně každé tři měsíce nebo vždy, když se na systému provedly opravy nebo změny, které by mohly ovlivnit kalibraci. 2.6 Dodatečné požadavky na kalibraci u systémů s ředěním části toku Periodická kalibrace Jestliže se průtok vzorku plynu určuje diferenciálním měřením průtoku, průtokoměr nebo přístroj na měření průtoku musí být kalibrován některým z níže uvedených postupů, u nichž průtok vzorku G SE v tunelu splňuje požadavky na přesnost podle bodu 1 dodatku 1 přílohy 4A: Průtokoměr pro G DILW se sériově připojí k průtokoměru pro G TOTW, rozdíl mezi oběma průtokoměry se kalibruje nejméně u pěti nastavených hodnot s hodnotami průtoku rovnoměrně rozloženými mezi nejnižší hodnotou G použitou při zkoušce a hodnotou G DILW TOTW použitou při zkoušce. Ředicí tunel může být obtékán. K průtokoměru pro G TOTW se sériově připojí kalibrované zařízení na měření hmotnostního průtoku a zkontroluje se přesnost hodnoty použité při zkoušce. Pak se kalibrované zařízení na měření hmotnostního průtoku sériově připojí k průtokoměru pro G DILW a zkontroluje se přesnost nejméně u pěti nastavení, která odpovídají ředicímu poměru mezi 3 a 50, ve vztahu ke G TOTW použitému při zkoušce. Přenosová trubka TT se odpojí od výfuku a připojí se k ní kalibrované zařízení na měření průtoku s vhodným rozsahem pro měření G SE. G TOTW se nastaví na hodnotu použitou při zkoušce a G DILW se postupně nastaví nejméně na pět hodnot odpovídajících ředicím poměrům q mezi 3 a 50. Alternativně může být použita speciální linka pro kalibraci průtoku, kterou je tunel obtékán, avšak celkový průtok a průtok ředicího vzduchu se udržuje jako při skutečné zkoušce. Do přenosové trubky TT se přivede sledovací plyn. Tímto sledovacím plynem může být některá ze složek výfukového plynu, např. CO 2 nebo NO x. Po zředění v tunelu se tato složka sledovacího plynu změří. Měření se provádí pro pět ředicích poměrů mezi 3 a 50. Přesnost průtoku vzorku se určí z hodnoty ředicího poměru q: G SE = G TOTW /q Při zajišťování přesnosti G SE je nutno brát v úvahu přesnost analyzátorů plynů.

84 L 88/82 Úřední věstník Evropské unie Kontrola průtoku uhlíku Kontrola průtoku uhlíku s použitím skutečného výfukového plynu se důrazně doporučuje k odhalení problémů při měření a kontrole a k ověření správné funkce systému s ředěním části toku. Kontrola průtoku uhlíku by měla být provedena nejméně při každé instalaci nového motoru nebo po významné změně konfigurace zkušební komory. Motor musí běžet na maximální točivý moment při plném zatížení a otáčkách nebo v jiném ustáleném režimu, při němž vzniká 5 % nebo více emisí CO 2. Systém odběru vzorků s ředěním části toku musí pracovat s faktorem ředění přibližně 15: Kontrola před zkouškou Kontrola před zkouškou se provede nejdéle 2 hodiny před zkouškou tímto způsobem: Zkontroluje se přesnost průtokoměrů stejnou metodou, jaká se používá ke kalibraci nejméně dvou bodů, včetně hodnot průtoku G DILW, které odpovídají poměrům ředění mezi 5 a 15 pro hodnotu G TOTW použitou při zkoušce. Pokud lze na základě záznamů postupu kalibrace popsané výše prokázat, že kalibrace průtokoměru je stabilní po delší dobu, je možno kontrolu před zkouškou vynechat Určení doby transformace Nastavení systému pro vyhodnocení doby transformace musí být naprosto stejné jako při měření ve skutečné zkoušce. Doba transformace se určí touto metodou: Nezávislý referenční průtokoměr s měřicím rozsahem vhodným pro průtok sondou se zapojí v sérii se sondou a spojí se s ní. Tento průtokoměr musí mít dobu transformace kratší než 100 ms pro velikosti průtoku použité při měření doby odezvy a dostatečně malé škrcení toku, aby neovlivňovalo dynamický výkon systému s ředěním části toku, a musí být v souladu s osvědčenou technickou praxí. Do průtoku výfukových plynů (nebo průtoku vzduchu, pokud se průtok výfukových plynů stanovuje výpočtem) systémem s částečným ředěním toku se zavede skoková změna, z nízkého průtoku na nejméně 90 % plného rozsahu stupnice. Spouštěcí impuls této skokové změny by měl být stejný, jaký se používá ke spuštění regulace předem stanoveného průběhu během skutečné zkoušky. Signál iniciace skokové změny průtoku výfukového plynu a odezva průtokoměru se musí měřit rychlostí nejméně 10 Hz. Na základě těchto údajů se určí doba transformace pro systém s ředěním části toku, což je doba od počátku signálu ke skokové změně průtoku do bodu 50 % odezvy průtokoměru. Podobným způsobem se určí doba transformace signálu G SE systému s ředěním části toku a signálu G EXHW průtokoměru výfukového plynu. Tyto signály se používají při regresních kontrolách prováděných po každé zkoušce (bod 2.4 dodatku 1 přílohy 4A). Výpočet se opakuje nejméně pro pět hodnot náběhu a doběhu a z výsledků se vypočítá průměrná hodnota. Od této hodnoty se odečte interní doba transformace (< 100 ms) referenčního průtokoměru. Tím se získá hodnota předem stanoveného průběhu systému s ředěním části toku, která se použije podle bodu 2.4 dodatku 1 přílohy 4A. 3. KALIBRACE SYSTÉMU CVS 3.1 Obecné Systém CVS se kalibruje s použitím přesného průtokoměru a zařízení umožňujících měnit pracovní podmínky. Průtok systémem se měří při různém pracovním nastavení průtoku, přičemž se měří parametry regulace systému a uvádějí do vztahu s průtokem. Mohou se použít různé typy průtokoměrů, např. kalibrovaná Venturiho trubice, kalibrovaný laminární průtokoměr nebo kalibrovaný turbinový průtokoměr. Na žádost výrobce a se schválením schvalovacího orgánu lze použít metody popsané v bodech 8.1 a 8.2 přílohy 4B jako alternativu metod uvedených v bodě 3 tohoto dodatku.

85 Úřední věstník Evropské unie L 88/ Kalibrace objemového dávkovacího čerpadla (PDP) Všechny parametry čerpadla se musí měřit současně s parametry kalibrované Venturiho trubice, která je sériově připojena k čerpadlu. Vypočtené hodnoty průtoku (v m 3 /min na vstupu čerpadla při absolutním tlaku a teplotě) se vynesou v závislosti na korelační funkci reprezentující specifickou kombinaci parametrů čerpadla. Odvodí se lineární rovnice vyjadřující vztah mezi průtokem čerpadla a uvedenou korelační funkcí. Jestliže má systém CVS pohon s více rychlostmi, provede se kalibrace pro každou použitou rychlost. Během kalibrace musí být udržována stálá teplota. Úniky ze všech spojů a potrubí mezi kalibrační Venturiho trubicí a čerpadlem CVS se musí udržovat na hodnotě nižší než 0,3 % nejnižší hodnoty průtoku (při maximálním škrcení a nejnižších otáčkách čerpadla PDP) Analýza dat Vypočítá se průtok vzduchu (Q s ) při každém nastavení odporu (nejméně 6 nastavení) v standardních hodnotách m 3 /min podle údajů průtokoměru a s použitím metody udané výrobcem. Pak se takto přepočte průtok vzduchu na průtok čerpadla (V 0 ) v m 3 /ot při absolutní teplotě a absolutním tlaku na vstupu čerpadla: V 0 ¼ Q s n T ,3 P A Q s = průtok vzduchu za standardních podmínek (101,3 kpa, 273 K) (m 3 /s) T = teplota na vstupu čerpadla (K) p A = absolutní tlak na vstupu čerpadla (p B p 1 ) (kpa) n = otáčky čerpadla (ot./s) Pro zahrnutí interakce kolísání tlaku a ztrát v čerpadle, se stanoví korelační funkce (X 0 ) mezi otáčkami čerpadla, tlakovým rozdílem mezi vstupem a výstupem čerpadla a absolutním tlakem na výstupu čerpadla podle vztahu: s ffiffiffiffiffiffiffi X 0 ¼ 1 n Δp p p A Δp p = rozdíl tlaku mezi vstupem a výstupem čerpadla (kpa) p A = tlakový rozdíl mezi vstupem a výstupem čerpadla (kpa) Lineárním vyrovnáním metodou nejmenších čtverců se získá kalibrační rovnice: V 0 = D 0 - m (X 0 ) D 0 a m jsou konstanty pořadnice a sklonu, tyto konstanty popisují regresní přímky. U systému CVS s více rychlostmi musí být kalibrační křivky získané pro různé rozsahy průtoku čerpadla přibližně paralelní, přičemž hodnota pořadnice (D 0 ) s klesajícím průtokem čerpadla roste. Hodnoty vypočtené z rovnice musí být v rozsahu ± 0,5 % změřené hodnoty V 0. Hodnoty m budou u různých čerpadel různé. Úsady částic způsobí v průběhu času zmenšování skluzu čerpadla, což se projeví v nižších hodnotách m. Proto se kalibrace musí provést při uvedení čerpadla do provozu, po větší údržbě, a jestliže ověření celého systému (bod 3.5) ukazuje změnu míry ztrát. 3.3 Kalibrace Venturiho trubice s kritickým průtokem (CFV) Kalibrace CFV vychází z rovnice průtoku pro Venturiho trubici s kritickým prouděním. Průtok plynu je funkcí vstupního tlaku a teploty:

86 L 88/84 Úřední věstník Evropské unie Q s ¼ K v p A p ffiffiffi T K v = kalibrační koeficient p A = absolutní tlak na vstupu Venturiho trubice (kpa) T = teplota na vstupu Venturiho trubice (K) Analýza dat Vypočítá se průtok vzduchu (Q s ) při každém nastavení odporu (nejméně 8 nastavení) v standardních hodnotách m 3 /min podle údajů průtokoměru a s použitím metody udané výrobcem. Kalibrační koeficient se vypočítá z kalibračních dat pro každé nastavení podle vztahu: K v ¼ Q p ffiffiffi s T p A Q s = průtok vzduchu za standardních podmínek (101,3 kpa, 273 K) (m 3 /s) T = teplota na vstupu Venturiho trubice (K) p A = absolutní tlak na vstupu Venturiho trubice (kpa) K určení rozsahu kritického proudění se sestrojí křivka K v jako funkce tlaku na vstupu Venturiho trubice. Při kritickém (škrceném) průtoku má K v relativně konstantní hodnotu. Když tlak klesá (zvětšuje se podtlak), Venturiho trubice přestává být škrcena a K v se snižuje, což ukazuje, že CFV pracuje mimo přípustný rozsah. Při minimálním počtu osmi bodů v oblasti kritického průtoku se vypočítá průměrná hodnota K V a směrodatná odchylka. Směrodatná odchylka nesmí překročit ± 0,3 % střední hodnoty K V. 3.4 Kalibrace Venturiho trubice s podzvukovým prouděním (SSV) Kalibrace SSV vychází z rovnice průtoku pro Venturiho trubici s podzvukovým prouděním. Průtok plynu je funkcí vstupního tlaku a teploty a tlakového spádu mezi vstupem a hrdlem SSV: s Ï ffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffi Í ÎB 1 Q SSV ¼ A 0 d 2 C d P A T ðr 1,4286 Ä r 1, Þ 1 Ä ß 4 r 1,4286 A 0 d = soubor konstant a převodů jednotek = Í Î A! 1 m 3 Í Î K 2 1 0, v jednotkách SI min kpa mm 2 = průměr hrdla SSV (m) C d = výtokový součinitel SSV p A = absolutní tlak na vstupu Venturiho trubice (kpa) T = teplota na vstupu Venturiho trubice (K) r = poměr absolutního statického tlaku mezi hrdlem a vstupem SSV ¼ 1 Ä ΔP P A ß = poměr průměru hrdla SSV, d, k vnitřnímu průměru vstupní trubky ¼ d D Analýza dat Vypočítá se průtok vzduchu (Q SSV ) při každém nastavení průtoku (nejméně 16 nastavení) v standardních hodnotách m 3 /min podle údajů průtokoměru a s použitím metody udané výrobcem. Výtokový součinitel se vypočítá z kalibračních dat pro každé nastavení podle vztahu: Q SSV C d ¼ sï ffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffi Í ÎB 1 A 0 d 2 P A T ðr 1,4286 Ä r 1, Þ 1 Ä β 4 r 1,4286

87 Úřední věstník Evropské unie L 88/85 Q SSV = průtok vzduchu za standardních podmínek (101,3 kpa, 273 K), m 3 /s T = teplota na vstupu Venturiho trubice (K) d = průměr hrdla SSV (m) r = poměr absolutního statického tlaku mezi hrdlem a vstupem SSV ¼ 1 Ä ΔP P A ß = poměr průměru hrdla SSV, d, k vnitřnímu průměru vstupní trubky ¼ d D K určení rozsahu podzvukového proudění se sestrojí křivka C d jako funkce Reynoldsova čísla Re v hrdle SSV. Hodnota Re u hrdla SSV se vypočítá podle vztahu: R e ¼ A 1 Q SSV dμ Í Î Í Î Í Î 1 min mm A 1 = soubor konstant a převodů jednotek 25,55152 m 3 s m Q SSV = průtok vzduchu za standardních podmínek (101,3 kpa, 273 K) (m 3 /s) d = průměr hrdla SSV (m) μ = absolutní nebo dynamická viskozita plynu vypočtená podle vztahu: 3=2 ½ bt μ ¼ S þ T ¼ bt 1 þ S kg=m s T b = empirická konstanta ¼ 1, kg 1 msk 2 S = empirická konstanta = 104,4 K Protože se hodnota Q SSV používá ve vzorci pro výpočet Re, musí být výpočty zahájeny prvním odhadem Q SSV nebo C d kalibrační Venturiho trubice a opakovány do konvergence hodnoty Q SSV. Konvergenční metoda musí mít přesnost nejméně 0,1 %. Pro nejméně šestnáct bodů v oblasti podzvukového proudění musí být hodnoty C d vypočtené pomocí výsledné rovnice pro přizpůsobení kalibrační křivky v rozmezí ± 0,5 % naměřené hodnoty C d u každého kalibračního bodu. 3.5 Ověření celého systému Celková přesnost odběrného systému CVS a analytického systému se určí zavedením známého množství znečišťujícího plynu do systému během jeho normální činnosti. Znečišťující látka se analyzuje a vypočte se hmotnost podle bodu dodatku 3 přílohy 4A kromě propanu, u něhož se použije faktor 0, místo hodnoty 0, pro HC. Použije se některá z dvou níže uvedených metod Měření pomocí clony s kritickým průtokem Do systému CVS se kalibrovanou clonou s kritickým průtokem zavede známé množství čistého plynu (propanu). Je-li vstupní tlak dostatečně vysoký, je průtok, nastavený pomocí clony s kritickým průtokem, nezávislý na tlaku na výstupu clony (kritický průtok). Systém CVS má pracovat jako při normální zkoušce emisí výfukového plynu po dobu asi 5 až 10 minut. Pomocí běžného zařízení (pomocí vaku pro jímání vzorku nebo metodou integrace) se analyzuje vzorek plynu a vypočítá hmotnost plynu. Takto určená hmotnost se nesmí od známé hmotnosti vpuštěného plynu lišit o více než ± 3 % Měření gravimetrickou metodou Stanoví se hmotnost malého válce naplněného propanem s přesností ± 0,01 g. Systém CVS se nechá pracovat po dobu asi 5 až 10 minut jako při normální zkoušce emisí výfukového plynu, přičemž se do systému vstříkne oxid uhelnatý nebo propan. Množství vypuštěného čistého plynu se určí měřením rozdílu hmotnosti. Pomocí běžného zařízení (pomocí vaku pro jímání vzorku nebo metodou integrace) se analyzuje vzorek plynu a vypočítá hmotnost plynu. Takto určená hmotnost se nesmí od známé hmotnosti vpuštěného plynu lišit o více než ± 3 %.

88 L 88/86 Úřední věstník Evropské unie Dodatek 3 Vyhodnocení změřených hodnot a výpočty 1. VYHODNOCENÍ ZMĚŘENÝCH HODNOT A VÝPOČTY ZKOUŠKA NRSC 1.1 Vyhodnocení změřených hodnot plynných emisí K vyhodnocení plynných emisí se pro každý režim určí střední hodnota ze záznamu údajů posledních 60 sekund režimu, a jestliže se použije metoda bilance uhlíku, určí se v průběhu každého režimu střední koncentrace (conc) of HC, CO, NO x a CO 2 ze středních hodnot záznamů údajů a příslušných kalibračních údajů. Může se použít jiný způsob záznamu, jestliže zajistí rovnocenný sběr dat. Průměrné koncentrace pozadí (conc d ) se mohou určit ze záznamu údajů z vaků pro jímání ředicího vzduchu nebo ze záznamů údajů kontinuálního měření pozadí (bez odběrných vaků) a z příslušných kalibračních údajů. Jestliže se použijí cykly s lineárními přechody mezi režimy podle písm. a) nebo b) bodu 1.2 přílohy 5 uplatní se postupy vyhodnocení změřených údajů a výpočtů podle bodu přílohy 4B a použitelné části bodů A.8.2, A.8.3 a A.8.4. Konečné výsledky zkoušky se vypočítají z rovnic A.8-60 a A.8-61, respektive A.7-49 a A Emise částic K vyhodnocení částic se zaznamená celková hmotnost (M SAM,i ) vzorku zachyceného filtry pro každý režim. Filtry se vloží zpět do vážicí komory a stabilizují se po dobu nejméně jedné hodiny, avšak nejvýše po dobu 80 hodin, a poté se zváží. Zaznamená se brutto hmotnost filtrů a odečte se hmotnost tara (viz bod 3.1 přílohy 4A). Hmotnost částic (M f u metody jediného filtru; M f,i u metody více filtrů) je součet hmotností částic na primárních a koncových filtrech. Je-li nutno použít korekci pozadím, zaznamená se hmotnost (M DIL ) ředicího vzduchu, který prošel filtry, a hmotnost částic (M d ). Jestliže se vykonalo více než jedno měření, vypočítá se pro každé jednotlivé měření poměr M d /M DIL a určí se střední hodnota. Jestliže se použijí cykly s lineárními přechody mezi režimy podle písm. a) nebo b) bodu 1.2 přílohy 5 uplatní se postupy vyhodnocení změřených údajů a výpočtů podle bodu přílohy 4B a použitelné části bodů A.8.2, A.8.3 a A.8.4. Konečné výsledky zkoušky se vypočítají z rovnice A.8-64, respektive A Výpočet plynných emisí Výsledky zkoušek, které se uvedou v protokolu o zkoušce, se vypočtou v následujících krocích: Emise částic Průtok výfukového plynu (G EXHW, i ) se určí pro každý režim podle bodů až dodatku 1 přílohy 4A. Jestliže se použije systém s ředěním plného toku, určí se celkový průtok zředěného výfukového plynu (G TOTW, i ) pro každý režim podle bodu dodatku 1 přílohy 4A Korekce suchého stavu na vlhký stav Korekce suchého stavu na vlhký stav (G EXHW, i ) se určí pro každý režim podle bodů až dodatku 1 přílohy 4A. Má-li být použita hodnota G EXHW, převede se změřená koncentrace na vlhký stav podle níže uvedených vzorců, pokud již nebyla ve vlhkém stavu změřena: conc wet = K w conc dry

89 Úřední věstník Evropské unie L 88/87 Pro surový výfukový plyn A! 1 K w;r ¼ Ä K w1 1 þ 1,88 0,005 ð%co½dryâ þ %CO 2 ½dryâÞ 1,608 H a K w1 ¼ þ ð1,608 H a Þ 6,22 R a p a H a ¼ p B Ä p a R a 10 2 Pro zředěný plyn: A! K w;e;1 ¼ 1 Ä 1,88 CO 2 %ðwetþ Ä K w2 200 nebo: 0 B K w;e;2 1 þ 1 Ä K w2 1 þ 1,88 CO 2 %ðdryþ C A 1,608 ½H d ð1 Ä 1=DFÞ þ H a ð1=dfþâ K W2 ¼ þ 1,608 ½H d ð1 Ä 1=DFÞ þ H a ð1=dfþâ Pro ředicí vzduch: K w,d = 1 - K w3 1,608 H d K w3 ¼ þ ð1,608 H d Þ 6,22 R d p d H d ¼ p B Ä p d R d 10 2 Pro nasávaný vzduch (jestliže je jiný než ředicí vzduch): K w,a = 1 - K w2 1,608 H a K w2 ¼ þ ð1,608 H a Þ 6,22 R a p a H a ¼ p B Ä p a R a 10 2 H a = absolutní vlhkost nasávaného vzduchu (g vody na 1 kg suchého vzduchu) H d = absolutní vlhkost ředicího vzduchu (g vody na 1 kg suchého vzduchu) R d = relativní vlhkost ředicího vzduchu (%) R a = relativní vlhkost nasávaného vzduchu (%) p d = p a = p B = tlak nasycených par v ředicím vzduchu (kpa) tlak nasycených par v nasávaném vzduchu (kpa) celkový barometrický tlak (kpa). Pozn.: Hodnoty H a a H d lze určit z výše uvedeného měření relativní vlhkosti nebo z měření rosného bodu, měření tlaku par nebo měření psychrometrem s použitím obecně uznávaných vzorců.

90 L 88/88 Úřední věstník Evropské unie Korekce na vlhkost u NO x Protože emise NO x jsou závislé na podmínkách okolního vzduchu, musí se koncentrace NO x korigovat s ohledem na teplotu a vlhkost okolního vzduchu pomocí faktoru K H podle vztahu: 1 K H ¼ 1 þ AðH a Ä 10,71Þ þ BðT a Ä 298Þ A = 0,309 G Fuel /G AIRD - 0,0266 B = - 0,209 G Fuel /G AIRD + 0,00954 G FUEL ¼ Fuel air ratio (dry air basis) G AIRD T a = teplota vzduchu (K) H a = vlhkost nasávaného vzduchu (g vody na 1 kg suchého vzduchu): 6,220 R a p a H a ¼ p B Ä p a R a 10 2 R a = relativní vlhkost nasávaného vzduchu (%) p a = p B = tlak nasycených par v nasávaném vzduchu (kpa) celkový barometrický tlak (kpa). Pozn.: Hodnotu H a lze určit z výše uvedeného měření relativní vlhkosti nebo z měření rosného bodu, měření tlaku par nebo měření psychrometrem, s použitím obecně uznávaných vzorců Výpočet hmotnostních průtoků emisí Hmotnostní průtoky emisí pro každý režim se vypočtou takto: a) Pro surový výfukový plyn ( 1 ): Gas mass = u conc G EXHW b) pro zředěný výfukový plyn ( 2 ): Gas mass = u conc c G TOTW conc c koncentrace korigovaná pozadím conc c ¼ conc Ä conc d ð1 Ä ð1=dfþþ DF ¼ 13,4=ðconc CO 2 þ ðconc CO þ conc HC Þ 10 4 Þ nebo: DF = 13,4/concCO 2 Koeficienty u-vlhký se použijí podle tabulky 5. ( 1 ) V případě NO x se koncentrace NO x (NO x conc nebo NO x conc c ) násobí faktorem K HNOx (korekčním faktorem vlhkosti pro NO x uvedeným v bodu 1.3.3): K HNOx conc nebo K HNOx conc c ( 2 ) V případě NO x se koncentrace NO x (NO x conc nebo NO x conc c ) násobí faktorem K HNOx (korekčním faktorem vlhkosti pro NO x uvedeným v bodu 1.3.3): K HNOx conc nebo K HNOx conc c

91 Úřední věstník Evropské unie L 88/89 Tabulka 5 Hodnoty koeficientů u-vlhký pro různé složky výfukového plynu Plyn u conc NO x 0, ppm CO 0, ppm HC 0, ppm CO 2 15,19 % Hustota HC je založena na průměrném poměru uhlíku k vodíku 1:1, Výpočet specifických emisí Specifické emise (g/kwh) se vypočtou pro každou jednotlivou složku: Individual gas ¼ X n i¼1 n Gas mass i WF i X p i WF i i¼1 P i = P m, i + P AE, i. Při výše uvedeném výpočtu se používají váhové faktory a počet režimů n podle bodu přílohy 4A. 1.4 Výpočet emisí částic Emise částic se vypočtou tímto způsobem: Korekční faktor vlhkosti pro částice Protože emise částic ze vznětových motorů jsou závislé na vlastnostech okolního vzduchu, musí se hmotnostní průtok částic korigovat s ohledem na vlhkost okolního vzduchu faktorem K p podle vztahu: K p = 1/(1 + 0,0133 (H a - 10,71)) H a = je vlhkost nasávaného vzduchu, g vody na 1 kg suchého vzduchu 6,220 R a p a H a ¼ p B Ä p a R a 10 2 R a = relativní vlhkost nasávaného vzduchu (%) p a = p B = tlak nasycených par v nasávaném vzduchu (kpa) celkový barometrický tlak (kpa). Pozn.: Hodnotu H a lze určit z výše uvedeného měření relativní vlhkosti nebo z měření rosného bodu, měření tlaku par nebo měření psychrometrem, s použitím obecně uznávaných vzorců Systém s ředěním části toku Konečné výsledky zkoušky emisí částic uváděné v protokolu o zkoušce se získají níže uvedenými kroky. Protože druhy regulace ředicího poměru mohou být různé, použijí se k určení ekvivalentního hmotnostního průtoku zředěného výfukového plynu G EDF různé metody výpočtu. Všechny výpočty se zakládají na průměrných hodnotách jednotlivých režimů (i) během doby odběru vzorku.

92 L 88/90 Úřední věstník Evropské unie Izokinetické systémy G EDFW,i = G EXHW, i q i q i ¼ G DILW;i þ ðg EXHW;i rþ ðg EXHW;i rþ kde r odpovídá poměru ploch průřezů izokinetické sondy A p a výfukové trubky A T : r ¼ A p A T Systémy s měřením koncentrace CO 2 nebo NO x G EDFW,i = G EXHW,i q i q i ¼ Conc E;i Ä Conc A;i Conc D;i Ä Conc A;i Conc E = koncentrace vlhkého sledovacího plynu v surovém výfukovém plynu Conc D = Conc A = koncentrace vlhkého sledovacího plynu ve zředěném výfukovém plynu koncentrace vlhkého sledovacího plynu v ředicím vzduchu Koncentrace měřené pro suchý stav se převádějí na vlhký stav podle bodu Systémy s měřením CO 2 a metoda bilance uhlíku 206,6 G FUEL;i G EDFW;i ¼ CO 2D;i Ä CO 2A;i CO 2D = koncentrace CO 2 ve zředěném výfukovém plynu CO 2A = koncentrace CO 2 v ředicím vzduchu (koncentrace v objemových % ve vlhkém stavu) Uvedená rovnice je založena na předpokladu uhlíkové bilance (atomy uhlíku dodané motoru se uvolňují v podobě CO 2 ) a je odvozena těmito kroky: G EDFW,i = G EXHW,i q i a: 206,6 G FUEL;i q i ¼ G EXHW;i ðco 2D;i Ä CO 2A;i Þ Systémy s měřením průtoku G EDFW;i ¼ G EXHW;i q i G TOTw;i q i ¼ ðg TOTw;i Ä G DILW;i Þ Systém s ředěním plného toku Konečné výsledky zkoušky emisí částic uváděné v protokolu o zkoušce se získají níže uvedenými kroky. Všechny výpočty se zakládají na průměrných hodnotách jednotlivých režimů (i) během doby odběru vzorku Výpočet hmotnostního průtoku částic Hmotnostní průtok částic se vypočte takto: G EDFW,i = G TOTW,i

93 Úřední věstník Evropské unie L 88/91 U metody s jedním filtrem: PT mass ¼ M f ðg EDFW Þ aver M SAM (G EDFW ) aver za zkušební cyklus se určí součtem průměrných hodnot pro jednotlivé režimy během doby odběru vzorků: ðg EDFW Þ ¼ X n aver i¼1 G EDFW;i WF i kde i 1, n U metody s více filtry: M SAM ¼ X n M SAM;i i¼1 kde i 1, n PT mass;i ¼ M f;i ðg EDFW;i Þ aver M SAM;i Hmotnostní průtok částic může být korigován pozadím takto: U metody s jedním filtrem: " A M f PT mass ¼ M Ä SAM M d M DIL A X n i¼1 Í Î!!# 1 1 Ä WF i DF i ðg EDFW Þ aver Jestliže se provádí více než jedno měření, nahradí se (M d /M DIL ) výrazem (M d /M DIL ) aver 13,4 DF ¼ conc CO þ ðconc 2 CO þ conc HC Þ 10 4 nebo: U metody s více filtry: DF ¼ 13,4=conc CO 2 " A M f;i PT mass;i ¼ M Ä SAM;i M d M DIL Í 1 Ä 1 Î!# " DF G EDFW;i # Jestliže se provádí více než jedno měření, nahradí se (M d /M DIL ) výrazem (M d /M DIL ) aver 13,4 DF ¼ conc CO þ ðconc 2 CO þ conc HC Þ 10 4 nebo: DF ¼ 13,4=conc CO 2

94 L 88/92 Úřední věstník Evropské unie Výpočet specifických emisí Specifické emise částic PT (g/kwh) se vypočtou takto ( 1 ): U metody s jedním filtrem: PT mass PT ¼ X n P i WF i i¼1 U metody s více filtry: PT ¼ X n i¼1 n PT mass;i WF i X P i WF i i¼ Efektivní váhový faktor U metody s jedním filtrem se efektivní váhový faktor WF E, i pro každý režim vypočte podle vztahu: WF E;i ¼ M SAM;i ðg EDF Þ aver M SAM ðg EDFW;i Þ kde i 1, n Hodnota efektivních váhových faktorů se smí lišit od hodnoty váhových faktorů uvedených v bodu přílohy 4A nejvýše o ±0,005 (absolutní hodnota). 2. VYHODNOCENÍ ZMĚŘENÝCH HODNOT A VÝPOČTY (ZKOUŠKA NRTC) V této části jsou popsány dva principy měření, které lze použít k vyhodnocení emisí znečišťujících látek při cyklu NRTC: a) plynné složky jsou měřeny v reálném čase v surových výfukových plynech a částice jsou určeny pomocí systému s ředěním části toku; b) plynné složky a částice se určí s použitím systému s ředěním plného toku (systém CVS). 2.1 Výpočet plynných emisí v surovém výfukovém plynu a emisí částic s použitím systému s ředěním části toku Úvod K výpočtu hmotnosti emisí se používají signály okamžité koncentrace plynných složek, které se násobí okamžitým hmotnostním průtokem výfukového plynu. Hmotnostní průtok výfukového plynu lze měřit přímo nebo vypočítat metodou podle bodu dodatku 1 přílohy 4A. (měření průtoku nasávaného vzduchu a paliva, metoda měření pomocí sledovacího plynu metoda měření průtoku vzduchu a poměru vzduch/palivo). Zvláštní pozornost je třeba věnovat dobám odezvy jednotlivých přístrojů. Tyto rozdíly je nutno brát v úvahu při časové synchronizaci signálů. U částic se používají signály hmotnostního průtoku výfukového plynu k regulaci systému s ředěním části toku pro odběr vzorku proporcionálního hmotnostnímu průtoku výfukového plynu. Kvalita proporcionality se kontroluje regresní analýzou vztahu mezi průtokem vzorku a výfukového plynu podle bodu 2.4 dodatku 1 přílohy 4A Určení plynných složek Výpočet hmotnosti emisí Hmotnost znečišťujících látek M gas (g/zkouška) se určí výpočtem okamžité hmotnosti emisí z koncentrace znečišťujících látek v surovém výfukovém plynu, z hodnot koeficientu u podle tabulky 6 (viz též bod 1.3.4) a z hmotnostního průtoku výfukového plynu, s vyrovnáním s ohledem na dobu transformace a integrací okamžitých hodnot přes celou dobu cyklu. Výhodnější je měřit koncentrace ve vlhkém stavu. Jestliže se měří v suchém stavu, je nutno před dalšími výpočty provést u okamžitých hodnot koncentrace korekci suchého stavu na vlhký stav. ( 1 ) Hmotnostní průtok částic PT mas se násobí faktorem Kp (korekčním faktorem vlhkosti pro částice podle bodu 1.4.1).

95 Úřední věstník Evropské unie L 88/93 Tabulka 6 Hodnoty koeficientů u-vlhký pro různé složky výfukového plynu Plyn u conc NO x 0, ppm CO 0, ppm HC 0, ppm CO 2 15,19 % Hustota HC je založena na průměrném poměru uhlíku k vodíku 1:1,85. Použije se rovnice: M gas ¼ X n i¼1 u conc i G EXHW;i 1 f (v g/zkouška) u = poměr mezi hustotou složky výfukového plynu a hustotou výfukového plynu conc i = okamžitá koncentrace příslušné složky v surovém výfukovém plynu (ppm) G EXHW, i = okamžitý hmotnostní průtok výfukového plynu (kg/s) f = frekvence sběru dat (Hz) n = počet měření Při výpočtu NO x se použije korekční faktor vlhkosti k H, jak je uvedeno níže. Pokud okamžité koncentrace nebyly měřeny ve vlhkém stavu, převedou se na vlhký stav, jak je uvedeno níže Korekce suchého stavu na vlhký stav Jestliže se okamžitá koncentrace měří v suchém stavu, je nutné ji převést na vlhký stav podle vztahu: conc wet = K W conc dry A! 1 K W;r ¼ 1 þ 1,88 0,005 ðconc CO þ conc CO Þ Ä K w2 2 1,608 H a K w2 ¼ þ ð1,608 H a Þ conc CO2 = koncentrace suchého CO 2 (%) conc CO = koncentrace suchého CO (%) H a = vlhkost nasávaného vzduchu (g vody na kg suchého vzduchu) 6,220 R a p a H a ¼ p B Ä p a R a 10 2 R a = relativní vlhkost nasávaného vzduchu (%) p a = p B = tlak nasycených par v nasávaném vzduchu (kpa) celkový barometrický tlak (kpa). Pozn.: Hodnotu H a lze určit z výše uvedeného měření relativní vlhkosti nebo z měření rosného bodu, měření tlaku par nebo měření psychrometrem, s použitím obecně uznávaných vzorců.

96 L 88/94 Úřední věstník Evropské unie Korekce vlhkosti a teploty u NO x Protože emise NO x jsou závislé na podmínkách okolního vzduchu, musí se koncentrace NO x korigovat s ohledem na vlhkost a teplotu okolního vzduchu pomocí faktorů uvedených ve vztahu: 1 k H ¼ 1 Ä 0,0182 ðh a Ä 10,71Þ þ 0,0045 ðt a Ä 298Þ T a = teplota nasávaného vzduchu (K) H a = vlhkost nasávaného vzduchu (g vody na 1 kg suchého vzduchu) 6,220 R a p a H a ¼ p B Ä p a R a 10 2 R a = relativní vlhkost nasávaného vzduchu (%) p a = p B = tlak nasycených par v nasávaném vzduchu (kpa) celkový barometrický tlak (kpa). Pozn.: Hodnotu H a lze určit z výše uvedeného měření relativní vlhkosti nebo z měření rosného bodu, měření tlaku par nebo měření psychrometrem, s použitím obecně uznávaných vzorců Výpočet specifických emisí Specifické emise (g/kwh) se vypočtou pro každou jednotlivou složku podle vztahu: Individual Gas ¼ ð1=10þm gas;cold þ ð9=10þm gas;hot ð1=10þw gas;cold þ ð9=10þw gas;hot M gas,cold = celková hmotnost plynných znečišťujících látek během cyklu se startem za studena (g) M gas,hot = celková hmotnost plynných znečišťujících látek během cyklu se startem za tepla (g) W act,cold = efektivní práce cyklu během cyklu se startem za studena určená podle bodu přílohy 4A (kwh) W act,hot = efektivní práce cyklu během cyklu se startem za tepla určená podle bodu přílohy 4A (kwh) Určení částic Výpočet hmotnosti emisí Hmotnost částic M PT,cold a M PT,hot (g/zkouška) se vypočítá některou z těchto metod: a) M PT ¼ M f M M EDFW SAM M PT = M PT,cold pro cyklus se startem za studena M PT = M PT,hot pro cyklus se startem za tepla M f = hmotnost vzorku částic odebraného během cyklu (mg) M EDFW = hmotnost ekvivalentního zředěného výfukového plynu během cyklu (kg) M SAM = hmotnost zředěného výfukového plynu prošlého filtry pro odběr vzorku částic (kg)

97 Úřední věstník Evropské unie L 88/95 Celková hmotnost ekvivalentního zředěného výfukového plynu během cyklu se určí podle vztahů: M EDFW ¼ X n i¼1 G EDFW;i 1 f G EDFW,i = G EXHW,i q i G TOTW;i q i ¼ G TOTW;i Ä G DILW;i G EDFW,i = okamžitý ekvivalentní hmotnostní průtok zředěného výfukového plynu (kg/s) G EXHW,i = okamžitý hmotnostní průtok výfukového plynu (kg/s) q i = okamžitý ředicí poměr G TOTW,i = G DILW,i = okamžitý hmotnostní průtok zředěného výfukového plynu ředicím tunelem (kg/s) okamžitý hmotnostní průtok ředicího vzduchu (kg/s) f = frekvence sběru údajů (Hz) n = počet měření M f b) M PT ¼ r s M PT = M PT,cold pro cyklus se startem za studena M PT = M PT,hot pro cyklus se startem za tepla M f = hmotnost vzorku částic odebraného během cyklu (mg) r s = průměrný podíl odebraného vzorku během cyklu M SE r s ¼ M M SAM EXHW M TOTW M SE = hmotnost vzorku výfukového plynu během cyklu (kg) M EXHW = celková hmotnost výfukového plynu během cyklu (kg) M SAM = hmotnost zředěného výfukového plynu prošlého filtry pro odběr vzorku částic (kg) M TOTW = hmotnost zředěného výfukového plynu prošlého ředicím tunelem (kg) Pozn.: V případě systému s odběrem celkového vzorku jsou hodnoty M SAM a M TOTW identické Korekční faktor vlhkosti pro částice Protože jsou emise částic ze vznětových motorů závislé na vlastnostech okolního vzduchu, musí se koncentrace částic korigovat s ohledem na vlhkost okolního vzduchu faktorem kp podle vztahu: 1 k p ¼ ð1 þ 0,0133 ðh a Ä 10,71ÞÞ H a = vlhkost nasávaného vzduchu (g vody na 1 kg suchého vzduchu) 6,220 R a p a H a ¼ p B Ä p a R a 10 2 R a = relativní vlhkost nasávaného vzduchu (%) p a = p B = tlak nasycených par v nasávaném vzduchu (kpa) celkový barometrický tlak (kpa).

98 L 88/96 Úřední věstník Evropské unie Pozn.: Hodnotu H a lze určit z výše uvedeného měření relativní vlhkosti nebo z měření rosného bodu, měření tlaku par nebo měření psychrometrem, s použitím obecně uznávaných vzorců Výpočet specifických emisí Specifické emise (g/kwh) se vypočtou podle vztahu: PT ¼ ð1=10þk p;cold M PT;cold þ ð9=10þk p;hot M PT;hot ð1=10þw act;cold þ ð9=10þw act;hot M PT,cold = hmotnost částic během cyklu se startem za studena (g/zkouška) M PT,hot = hmotnost částic během cyklu se startem za tepla (g/zkouška) K p, cold = korekční faktor vlhkosti pro částice během cyklu se startem za studena K p, hot = korekční faktor vlhkosti pro částice během cyklu se startem za tepla W act, cold = efektivní práce cyklu během cyklu se startem za studena určená podle bodu přílohy 4A (kwh) W act, hot = efektivní práce cyklu během cyklu se startem za tepla určená podle bodu přílohy 4A (kwh) 2.2 Určení plynných složek a částic u systému s ředěním plného toku Pro výpočet emisí ve zředěném výfukovém plynu je nutné znát hmotnostní průtok zředěného výfukového plynu. Celkový průtok zředěného výfukového plynu za celý cyklus M TOTW (kg/zkouška) se vypočítá z naměřených hodnot za celý cyklus a z příslušných kalibračních údajů zařízení (V 0 pro PDP, K V pro CFV, C d pro SSV): mohou být použity metody popsané v bodu Je-li celková hmotnost vzorku částic (M SAM) a plynných znečišťujících látek větší než 0,5 % celkového průtoku systému CVS (M TOTW), je nutno průtok systému CVS pro M SAM korigovat nebo tok vzorku částic vrátit do systému CVS před zařízení na měření průtoku Určení průtoku zředěného výfukového plynu Systém PDP-CVS Hmotnostní průtok během celého cyklu se vypočítá podle vztahu (za předpokladu, že se teplota zředěného výfukového plynu při použití výměníku tepla udržuje po celý cyklus v rozmezí ±6 K): M TOTW = 1,293 V 0 N P (p B - p 1 ) 273/(101,3 T) M TOTW = hmotnost zředěného výfukového plynu ve vlhkém stavu za celý cyklus V 0 = objem plynu čerpaného za jednu otáčku čerpadla za zkušebních podmínek (m 3 /ot.) N P = celkový počet otáček čerpadla během zkoušky p B = atmosférický tlak ve zkušební komoře (kpa) p 1 = tlakový spád mezi atmosférickým tlakem a tlakem na vstupu čerpadla (kpa) T = průměrná teplota zředěného výfukového plynu u vstupu čerpadla během cyklu (K) Používá-li se systém s kompenzací průtoku (tj. bez výměníku tepla), vypočítá se okamžitá hmotnost emisí a integruje se přes celý cyklus. V tomto případě se vypočítá okamžitá hmotnost zředěného výfukového plynu podle vztahu: M TOTW,i = 1,293 V 0 N P, i (p B - p 1 ) 273/(101,3 T) N P, i = celkový počet otáček čerpadla v časovém úseku Systém CFV-CVS Hmotnostní průtok během celého cyklu se vypočítá, za předpokladu, že se teplota zředěného výfukového plynu při použití výměníku tepla udržuje po celý cyklus v rozmezí ±11 K, podle vztahu: M TOTW ¼ 1,293 t K v p A=T 0,5

99 Úřední věstník Evropské unie L 88/97 M TOTW = hmotnost zředěného výfukového plynu ve vlhkém stavu za celý cyklus t = doba cyklu (s) K v = kalibrační koeficient Venturiho trubice s kritickým průtokem p A = absolutní tlak na vstupu Venturiho trubice (kpa) T = absolutní teplota na vstupu Venturiho trubice (K) Používá-li se systém s kompenzací průtoku (tj. bez výměníku tepla), vypočítá se okamžitá hmotnost emisí a integruje se přes celý cyklus. V tomto případě se vypočítá okamžitá hmotnost zředěného výfukového plynu podle vztahu: M TOTW;i ¼ 1,293 Δt i K V p A=T 0,5 Δt i = časový úsek (s) Systém SSV-CVS Hmotnostní průtok během celého cyklu se vypočítá podle vztahu (za předpokladu, že se teplota zředěného výfukového plynu při použití výměníku tepla udržuje po celý cyklus v rozmezí ±11 K): M TOTW = 1,293 Q ssv Δt v ffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffi " u Q ssv ¼ A 0 d 2 1 Ä C d P Ö Í Î # t 1 A r 1,4286 Ä r 1,7143 T 1 Ä ß 4 r 1,4286 A 0 = souhrn konstant a převodů jednotek Í Î A! 1 m 3 Í Î K 2 1 = 0, v jednotkách SI min kpa mm 2 d = průměr hrdla SSV (m) C d = p A = výtokový součinitel SSV absolutní tlak na vstupu Venturiho trubice (kpa) T = teplota na vstupu Venturiho trubice (K) r = poměr absolutního statického tlaku mezi hrdlem a vstupem SSV ¼ 1 Ä ΔP P A ß = poměr průměru hrdla SSV, d,k vnitřnímu průměru vstupní trubky ¼ d D Používá-li se systém s kompenzací průtoku (tj. bez výměníku tepla), vypočítá se okamžitá hmotnost emisí a integruje se přes celý cyklus. V tomto případě se vypočítá okamžitá hmotnost zředěného výfukového plynu podle vztahu: M TOTW;i ¼ 1,293 Q ssv Δt i v ffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffi " u Q ssv ¼ A 0 d 2 1 Ä C d P A x Ö Í Î # t 1 r 1,4286 Ä r 1,7143 T 1 Ä ß 4 r 1,4286 Δt i = časový úsek (s) Výpočet v reálném čase je spuštěn přiměřenou hodnotou C d, např. 0,98, nebo přiměřenou hodnotou Q ssv. Pokud výpočet začne hodnotou Q ssv, použije se tato výchozí hodnota Q ssv k výpočtu Re. Během všech emisních zkoušek musí být Reynoldsovo číslo u hrdla SSV v rozsahu Reynoldsových čísel použitých k sestrojení kalibrační křivky podle bodu 3.2 dodatku 2.

100 L 88/98 Úřední věstník Evropské unie Korekce vlhkosti u NO x Protože jsou emise NO x závislé na podmínkách okolního vzduchu, musí se koncentrace NO x korigovat s ohledem na vlhkost okolního vzduchu pomocí faktorů uvedených ve vztahu: 1 k H ¼ 1 Ä 0,0182 ðh a Ä 10,71Þ þ 0,0045 ðt a Ä 298Þ T a = teplota vzduchu (K) H a = vlhkost nasávaného vzduchu (g vody na 1 kg suchého vzduchu) 6,220 R a p a H a ¼ p B Ä p a R a 10 2 R a = relativní vlhkost nasávaného vzduchu (%) p a = tlak nasycených par v nasávaném vzduchu (kpa) p B = celkový barometrický tlak (kpa). Pozn.: Hodnotu H a lze určit z výše uvedeného měření relativní vlhkosti nebo z měření rosného bodu, měření tlaku par nebo měření psychrometrem, s použitím obecně uznávaných vzorců Výpočet hmotnostního průtoku emisí Systémy s konstantním hmotnostním průtokem U systémů s výměníkem tepla se hmotnost znečišťujících látek M GAS (g/zkouška) určí podle vztahu: M gas = u conc M TOTW u = poměr mezi hustotou složky výfukového plynu a hustotou výfukového plynu, podle bodu tabulky 6. conc = průměrné koncentrace korigované pozadím za celý cyklus (povinné u NO x a HC) nebo výsledek měření pomocí vaků pro jímání vzorku (ppm). M TOTW = celková hmotnost zředěného výfukového plynu za celý cyklus určená podle bodu (kg). Protože jsou emise NO x závislé na podmínkách okolního vzduchu, musí se koncentrace NO x korigovat s ohledem na vlhkost okolního vzduchu pomocí faktoru k H podle bodu Koncentrace měřené v suchém stavu musí být převedeny na vlhký stav podle bodu Určení koncentrací korigovaných pozadím K určení netto koncentrace znečišťujících látek se průměrné koncentrace pozadí plynných znečišťujících látek v ředicím vzduchu odečtou od měřených koncentrací. Průměrné hodnoty koncentrací pozadí se určí metodou vaků pro jímání vzorku nebo kontinuálním měřením a integrací. Použije se tento vztah: conc = conc e - conc d (1 - (1/DF)) conc = koncentrace příslušné znečišťující látky v ředicím vzduchu korigovaná množstvím této znečišťující látky obsaženým v ředicím vzduchu (ppm) conc e = conc d = koncentrace příslušné znečišťující látky ve zředěném výfukovém plynu (ppm) okamžitá koncentrace příslušné znečišťující látky v ředicím vzduchu (ppm) DF = faktor ředění

101 Úřední věstník Evropské unie L 88/99 Faktor ředění se vypočítá podle vztahu: 13,4 DF ¼ conc eco þ ðconc 2 ehc þ con eco Þ Systémy s kompenzací průtoku U systémů bez výměníku tepla se hmotnost znečišťujících látek M GAS (g/zkouška) určí výpočtem okamžitých hmotností emisí a integrací okamžitých hodnot během celého cyklu. Také korekci pozadím lze provádět přímo u okamžitých hodnot koncentrace. Použije se tento vztah: M GAS ¼ X n Í Í Í ðm TOTW;i conc e;i uþ Ä M TOTW conc d 1 Ä 1 Î ÎÎ u DF i¼1 conc e, i conc d = okamžitá koncentrace příslušné znečišťující látky měřená ve zředěném výfukovém plynu (ppm) = okamžitá koncentrace příslušné znečišťující látky v ředicím vzduchu (ppm) u = poměr mezi hustotou složky výfukového plynu a hustotou výfukového plynu, podle bodu tabulky 6. M TOTW, i = okamžitá hmotnost zředěného výfukového plynu (bod 2.2.1) (kg) M TOTW = celková hmotnost zředěného výfukového plynu za celý cyklus (bod 2.2.1) (kg) DF = faktor ředění určený podle bodu Protože jsou emise NO x závislé na podmínkách okolního vzduchu, musí se koncentrace NO x korigovat s ohledem na vlhkost okolního vzduchu pomocí faktoru k H podle bodu Výpočet specifických emisí Specifické emise (g/kwh) se vypočtou pro každou jednotlivou složku podle vztahu: Individual Gas ¼ ð1=10þm gas;cold þ ð9=10þm gas;hot ð1=10þw gas;cold þ ð9=10þw gas;hot M gas,cold = celková hmotnost plynných znečišťujících látek během cyklu se startem za studena (g) M gas,hot = celková hmotnost plynných znečišťujících látek během cyklu se startem za tepla (g) W act,cold = efektivní práce cyklu během cyklu se startem za studena určená podle bodu přílohy 4A (kwh) W act,hot = efektivní práce cyklu během cyklu se startem za tepla určená podle bodu přílohy 4A (kwh) Výpočet emise částic Výpočet hmotnostního průtoku Hmotnost částic M PT,cold a M PT,hot (g/zkouška) se vypočítá podle vztahu: M f M PT ¼ M M TOTW SAM M PT = M PT,cold pro cyklus se startem za studena M PT = M PT,hot pro cyklus se startem za tepla M f = hmotnost vzorku částic odebraného během cyklu (mg) M TOTW = celková hmotnost zředěného výfukového plynu za celý cyklus určená podle bodu (kg) M SAM = hmotnost zředěného výfukového plynu odebraného z ředicího tunelu pro jímání částic (kg)

102 L 88/100 Úřední věstník Evropské unie a dále M f = M f,p + M f,b jestliže se váží odděleně (mg) M f,p = hmotnost částic zachycených na primárním filtru (mg) M f,b = hmotnost částic zachycených na koncovém filtru (mg) Jestliže se používá systém s dvojitým ředěním, odečte se hmotnost sekundárního ředicího vzduchu od celkové hmotnosti dvakrát zředěného výfukového plynu vedeného k filtrům pro odběr vzorku částic. M SAM = M TOT - M SEC M TOT = hmotnost dvakrát zředěného výfukového plynu vedeného k filtrům pro odběr vzorku částic (kg) M SEC = hmotnost sekundárního ředicího vzduchu (kg) Jestliže se úroveň pozadí částic v ředicím vzduchu určuje podle bodu přílohy 4A, může být hmotnost částic korigována pozadím. V tomto případě se hmotnost částic M PT,cold a M PT,hot (g/zkouška) vypočítá podle vztahu: Í Í Í M f M M PT ¼ M Ä d SAM M 1 Ä 1 ÎÎÎ M TOTW DIL DF M PT M PT = M PT,cold pro cyklus se startem za studena = M PT,hot pro cyklus se startem za tepla M f, M SAM, M TOTW = viz výše M DIL = hmotnost vzorku primárního ředicího vzduchu prošlého systémem odběru vzorku pozadí částic (kg) M d = hmotnost zachycených částic pozadí z primárního ředicího vzduchu (mg) DF = faktor ředění určený podle bodu Korekční faktor vlhkosti pro částice Protože jsou emise částic ze vznětových motorů závislé na vlastnostech okolního vzduchu, musí se koncentrace částic korigovat s ohledem na vlhkost okolního vzduchu faktorem kp podle vztahu: 1 k p ¼ ð1 þ 0,0133 ðh a Ä 10,71ÞÞ H a = vlhkost nasávaného vzduchu (g vody na 1 kg suchého vzduchu) 6,220 R a p a H a ¼ p B Ä p a R a 10 2 R a = relativní vlhkost nasávaného vzduchu (%) p a = tlak nasycených par v nasávaném vzduchu (kpa) p B = celkový barometrický tlak (kpa). Pozn.: Hodnotu H a lze určit z výše uvedeného měření relativní vlhkosti nebo z měření rosného bodu, měření tlaku par nebo měření psychrometrem, s použitím obecně uznávaných vzorců.

103 Úřední věstník Evropské unie L 88/ Výpočet specifických emisí Specifické emise (g/kwh) se vypočtou podle vztahu: PT ¼ ð1=10þk p;cold M PT;cold þ ð9=10þk p;hot M PT;hot ð1=10þw act;cold þ ð9=10þw act;hot M PT,cold M PT,hot K p, cold K p, hot = hmotnost částic během cyklu se startem za studena u NRTC (g/zkouška) = hmotnost částic během cyklu se startem za tepla u NRTC (g/zkouška) = korekční faktor vlhkosti pro částice během cyklu se startem za studena = korekční faktor vlhkosti pro částice během cyklu se startem za tepla W act, cold = efektivní práce cyklu během cyklu se startem za studena určená podle bodu přílohy 4A (kwh) W act, hot = efektivní práce cyklu během cyklu se startem za tepla určená podle bodu přílohy 4A (kwh)

104 L 88/102 Úřední věstník Evropské unie Dodatek 4 1. SYSTÉMY ODBĚRU VZORKŮ PLYNŮ A ČÁSTIC Analytické systémy a systémy odběru vzorků Číslo obrázku Popis 2 Analytický systém pro surový výfukový plyn 3 Analytický systém pro zředěný výfukový plyn 4 Ředění části toku, izokinetický průtok, regulace sacím ventilátorem, odběr dílčího vzorku 5 Ředění části toku, izokinetický průtok, regulace tlakovým ventilátorem, odběr dílčího vzorku 6 Ředění části toku, měření CO 2 nebo NO x, odběr dílčího vzorku 7 Ředění části toku, měření CO 2 nebo bilance uhlíku, odběr celkového vzorku 8 Ředění části toku, jednoduchá Venturiho trubice a měření koncentrace, odběr dílčího vzorku 9 Ředění části toku, dvojitá Venturiho trubice nebo dvojitá clona a měření koncentrace, odběr dílčího vzorku 10 Ředění části toku, rozdělení do více trubek a měření koncentrace, odběr dílčího vzorku 11 Ředění části toku, regulace průtoku, odběr celkového vzorku 12 Ředění části toku, regulace průtoku, odběr dílčího vzorku 13 Ředění plného toku, objemové dávkovací čerpadlo nebo Venturiho trubice s kritickým průtokem, odběr dílčího vzorku 14 Systém odběru vzorku částic 15 Systém s ředěním plného toku 1.1 Určení plynných emisí Bod a obrázky 2 a 3 obsahují podrobný popis doporučených systémů odběru vzorků a analytických systémů. Protože rovnocenných výsledků lze dosáhnout při různém uspořádání, není nutná přesná shoda s uvedenými obrázky. K získání dalších informací a ke koordinaci funkcí dílčích systémů mohou být použity další části, jako jsou přístroje, ventily, elektromagnety, čerpadla a spínače. Jiné součásti, kterých není zapotřebí k udržení přesnosti některých systémů, je možno vyloučit, pokud se jejich vyloučení opírá o odborné technické posouzení Složky plynných emisí CO, CO 2, HC, NO x Je popsán analytický systém pro určení plynných emisí v surovém nebo zředěném výfukovém plynu, založený na použití analyzátoru HFID pro měření uhlovodíků; analyzátorů NDIR pro měření oxidu uhelnatého a oxidu uhličitého; analyzátoru HCLD nebo rovnocenného analyzátoru pro měření oxidů dusíku. U surového výfukového plynu (obrázek 2) se vzorek k určení všech složek může odebírat jednou odběrnou sondou nebo dvěma odběrnými sondami umístěnými velmi blízko sebe, které jsou uvnitř rozdělené pro různé analyzátory. Je nutné dbát na to, aby v žádném bodě analytického systému nedocházelo ke kondenzaci složek výfuku (tedy ani vody nebo kyseliny sírové).

105 Úřední věstník Evropské unie L 88/103 U zředěného výfukového plynu (obrázek 3) se vzorek k určení uhlovodíků odebírá jinou odběrnou sondou než vzorek k určení ostatních složek. Je nutné dbát na to, aby v žádném bodě analytického systému nedocházelo ke kondenzaci složek výfuku (tedy ani vody nebo kyseliny sírové). Obrázek 2 Schéma systému sloužícího k analýze CO, NO x a HC

106 L 88/104 Úřední věstník Evropské unie Obrázek 3 Schéma systému sloužícího k analýze CO, CO 2, NO x a HC ve zředěném výfukovém plynu Popisy k obrázkům 2 a 3 Obecné upozornění: Všechny konstrukční části, se kterými vzorek plynu přijde do styku, musí být udržovány na teplotě předepsané pro příslušný systém. SP1 Odběrná sonda surového výfukového plynu (pouze obrázek 2) Doporučuje se sonda z nerezové oceli přímého tvaru s uzavřeným koncem a s více otvory. Vnitřní průměr nesmí být větší než vnitřní průměr odběrného potrubí. Tloušťka stěny sondy nesmí být větší než 1 mm. Sonda musí mít nejméně tři otvory ve třech různých radiálních rovinách o takové velikosti, aby odebíraly přibližně stejný tok vzorku. Sonda musí zabírat nejméně 80 % průměru výfukové trubky. SP2 Odběrná sonda vzorků HC ze zředěného výfukového plynu (jen obrázek 3) Sonda musí: tvořit první část vyhřívaného odběrného potrubí pro uhlovodíky (HSL3) délky 254 mm až 762 mm, mít minimální vnitřní průměr 5 mm, být instalována v ředicím tunelu DT (bod ) v místě, kde jsou ředicí vzduch a výfukový plyn řádně promíšeny (tj. ve vzdálenosti rovnající se přibližně 10 průměrům tunelu ve směru proudění plynu od místa, v kterém vstupuje výfukový plyn do ředicího tunelu), být dostatečně (radiálně) vzdálena od ostatních sond a od stěny tunelu tak, aby nebyla ovlivňována vlněními nebo víry, být vyhřívána tak, aby se teplota proudu plynů ve výstupu ze sondy zvýšila na 463 K (190 C) ±10 K.

107 Úřední věstník Evropské unie L 88/105 SP3 Odběrná sonda vzorků CO, CO 2, NO x ze zředěného výfukového plynu (jen obrázek 3) Sonda musí: být v téže rovině jako SP2, být dostatečně (radiálně) vzdálena od ostatních sond a od stěny tunelu tak, aby nebyla ovlivňována vlněními nebo víry, být vyhřívána a izolována po celé své délce tak, aby měla teplotu nejméně 328 K (55 C) a aby se zabránilo kondenzaci vodních par. HSL1 Vyhřívané odběrné potrubí Odběrné potrubí vede vzorek plynu z jediné sondy k dělicímu bodu (dělicím bodům) a k analyzátoru HC. Odběrné potrubí musí: mít vnitřní průměr nejméně 5 mm a nejvýše 13,5 mm; být vyrobeno z nerezové oceli nebo z PTFE; udržovat teplotu stěn měřenou na každém odděleně regulovaném vyhřívaném úseku na hodnotě 463 K (190 C) ±10 K, je-li teplota výfukového plynu v odběrné sondě rovna 463 K (190 C) nebo nižší, udržovat teplotu stěn na hodnotě nad 453 K (180 C), jestliže je teplota výfukových plynů v odběrné sondě vyšší než 463 K (190 C); udržovat teplotu plynu těsně před vyhřívaným filtrem (F2) a před HFID na hodnotě 463 K (190 C) ±10 K. HSL2 Vyhřívané odběrné potrubí pro NO x Odběrné potrubí musí: udržovat teplotu stěn od 328 K do 473 K (od 55 C do 200 C) až ke konvertoru, jestliže se používá chladicí lázeň, a až k analyzátoru, jestliže se chladicí lázeň nepoužívá, být vyrobeno z nerezové oceli nebo z PTFE; Protože odběrné potrubí je nutno vyhřívat jen proto, aby se zabránilo kondenzaci vody a kyseliny sírové, závisí teplota odběrného potrubí na obsahu síry v palivu. SL Odběrné potrubí pro CO (CO 2 ) Potrubí musí být vyrobeno z teflonu nebo z nerezové oceli. Může být vyhřívané nebo nevyhřívané. BK Odběrný vak vzorku pozadí (volitelný; pouze obrázek 3) Pro odběr vzorků koncentrací pozadí. BG Vak na jímání vzorku (volitelný; jen obrázek 3, pro CO a CO 2 ) Pro měření koncentrace vzorků. F1 Vyhřívaný předfiltr (volitelný) Filtr musí být udržován na stejné teplotě jakou má HSL1. F2 Vyhřívaný filtr Filtr oddělí ze vzorku plynu před jeho vstupem do analyzátoru všechny pevné částice. Filtr musí být udržován na stejné teplotě jakou má HSL1. Filtr je nutno podle potřeby měnit. P Vyhřívané odběrné čerpadlo Čerpadlo musí být vyhříváno na teplotu HSL1. HC Vyhřívaný plamenoionizační detektor (HFID) pro určení uhlovodíků. Teplota se musí udržovat na hodnotě od 453 K do 473 K (od 180 C do 200 C). CO, CO 2

108 L 88/106 Úřední věstník Evropské unie Analyzátory NDIR pro určení oxidu uhelnatého a oxidu uhličitého. NO 2 Analyzátor (H)CLD pro určení oxidů dusíku. Jestliže se použije HCLD, musí se udržovat na teplotě od 328 K do 473 K (od 55 C do 200 C). C Konvertor Konvertor se použije ke katalytické redukci NO 2 na NO před analýzou v CLD nebo v HCLD. B Chladicí lázeň K ochlazení a kondenzaci vody ze vzorku výfukového plynu. Lázeň se musí udržovat na teplotě od 273 K do 277 K (od 0 C do 4 C) ledem nebo chladicím systémem. Je volitelná, pokud na analyzátor nepůsobí rušivé vlivy vodní páry určené podle bodů a dodatku 2 přílohy 4A. Pro odstranění vody ze vzorku není přípustné chemické sušení. T1, T2, T3 Snímač teploty K monitorování teploty proudu plynu. T4 Snímač teploty K monitorování teploty konvertoru NO 2 NO. T5 Snímač teploty K monitorování teploty chladicí lázně. G1, G2, G3: Snímač tlaku K měření tlaku v odběrných potrubích. R1, R2 Regulátor tlaku K regulaci tlaku vzduchu a popřípadě paliva pro HFID. R3, R4, R5: Regulátor tlaku K regulaci tlaku v odběrných potrubích a toku k analyzátorům. FL1, FL2, FL3: Průtokoměr K monitorování průtoku vzorku obtokem. FL4 až FL7: Průtokoměr (volitelný) K monitorování velikosti průtoku analyzátory. V1 až V6: Vícecestný ventil Ventily vhodné k volitelnému přepínání toku vzorku, kalibračního plynu pro plný rozsah nebo nulovacího plynu do analyzátoru. V7, V8 Elektromagnetický ventil Pro obtok konvertoru NO 2 NO. V9 Jehlový ventil Pro vyrovnání průtoku konvertorem NO 2 NO a obtokem. V10, V11: Jehlový ventil K regulaci průtoku do analyzátorů. V12, V13: Vypouštěcí ventil Pro vypouštění kondenzátu z lázně B. V14 Přepínací ventil Pro přepínání do odběrného vaku vzorku plynu nebo do odběrného vaku vzorku pozadí.

109 Úřední věstník Evropské unie L 88/ Určení částic Body a a obrázky 4 až 15 obsahují podrobný popis doporučených systémů ředění a odběru vzorků. Protože rovnocenných výsledků lze dosáhnout při různém uspořádání, není nutná přesná shoda s uvedenými obrázky. K získání dalších informací a ke koordinaci funkcí dílčích systémů mohou být použity další části, jako jsou přístroje, ventily, elektromagnety, čerpadla a spínače. Jiné části, kterých není zapotřebí k udržení přesnosti některých systémů, je možno vyloučit, pokud jsou vyloučeny na základě odborného technického posouzení Ředicí systém Systém s ředěním části toku (obrázky 4 až 12) ( 1 ) Je popsán systém založený na ředění části toku výfukového plynu. Rozdělení proudu výfukového plynu a navazující proces ředění se může uskutečnit různými druhy systému ředění. K následnému jímání částic prochází systémem odběru vzorku částic všechen zředěný výfukový plyn nebo jen část zředěného výfukového plynu (bod 1.2.2, obrázek 14). První metoda se označuje jako odběr celkového vzorku, druhá metoda jako odběr dílčího vzorku. Výpočet ředicího poměru závisí na typu použitého systému. Doporučují se tyto typy: izokinetické systémy (obrázek 4 a obrázek 5) U těchto systémů tok přiváděný do přenosové trubky odpovídá z hlediska rychlosti nebo tlaku celkovému toku výfukového plynu, proto je na odběrné sondě požadován nerušený a rovnoměrný tok výfukového plynu. Toho se obvykle dosáhne rezonátorem a přímou přívodní trubicí umístěnou před bodem odběru vzorku. Dělicí poměr se pak vypočte ze snadno měřitelných hodnot, jako jsou průměry trubek. Je třeba poznamenat, že izokinetika se používá jen k vyrovnání podmínek toku, a nikoli k vyrovnání rozdělení částic podle velikostí. Toto vyrovnání není zpravidla nutné, protože částice jsou dostatečně malé, aby sledovaly proudnice výfukového plynu, systémy s regulací průtoku a s měřením koncentrace (obrázky 6 až 10) U těchto systémů se vzorek odebírá z plného toku výfukového plynu seřízením průtoku ředicího vzduchu a průtoku plného toku zředěného výfukového plynu. Ředicí poměr se určí z koncentrací sledovacích plynů, jako je CO 2 nebo NO x, které jsou běžně obsaženy ve výfukovém plynu motoru. Koncentrace se měří ve zředěném výfukovém plynu a v ředicím vzduchu, zatímco koncentraci v surovém výfukovém plynu lze měřit buď přímo, nebo může být určena z průtoku paliva a z rovnice bilance uhlíku, je-li známo složení paliva. Systémy mohou být regulovány na základě vypočteného ředicího poměru (obrázky 6 a 7) nebo průtoku do přenosové trubky (obrázky 8, 9 a 10), systémy s regulací průtoku a s měřením průtoku (obrázky 11 a 12) U těchto systémů se vzorek odebírá z plného toku výfukového plynu nastavením průtoku ředicího vzduchu a průtoku plného toku zředěného výfukového plynu. Ředicí poměr se určí z rozdílu těchto dvou průtoků. Požaduje se přesná vzájemná kalibrace průtokoměrů, protože relativní velikost obou průtoků může vést při větších ředicích poměrech k významným chybám. Průtok je přímo regulován udržováním konstantního průtoku zředěného výfukového plynu a v případě potřeby se mění průtok ředicího vzduchu. Aby se využily přednosti systémů s ředěním části toku, je nutno věnovat pozornost možným problémům ztráty částic v přenosové trubce, zajištění odběru reprezentativního vzorku z výfukového plynu motoru a určení dělicího poměru. Popisované systémy berou na tyto kritické oblasti zřetel. ( 1 ) Na obrázcích 4 až 12 je znázorněna řada druhů systémů s ředěním části toku, které lze normálně použít při stacionární zkoušce (NRSC). Vzhledem k vážným omezením u dynamických zkoušek (NRTC) však mohou být pro tuto zkoušku přijatelné pouze ty systémy s ředěním části toku (obrázky 4 a ž12), které splňují všechny požadavky uvedené v bodu 2.4 dodatku 1 přílohy Specifikace systému s ředěním části toku.

110 L 88/108 Úřední věstník Evropské unie Obrázek 4 Systém s ředěním části toku s izokinetickou sondou a s odběrem dílčího vzorku (regulace SB) Surový výfukový plyn se přivádí z výfukové trubky EP izokinetickou odběrnou sondou ISP a přenosovou trubkou TT do ředicího tunelu DT. Rozdíl tlaku výfukového plynu mezi výfukovou trubkou a vstupem do sondy se měří snímačem tlaku DPT. Tento signál se přenáší do regulátoru průtoku FC1, který řídí sací ventilátor SB tak, aby se na vstupu sondy udržoval nulový tlakový rozdíl. Za těchto podmínek jsou rychlosti výfukového plynu v EP a ISP identické a průtok zařízeními ISP a TT je konstantním podílem průtoku výfukového plynu. Dělicí poměr se určí z příčných průřezů EP a ISP. Průtok ředicího vzduchu se měří průtokoměrem FM1. Ředicí poměr se vypočte z průtoku ředicího vzduchu a z dělicího poměru. Obrázek 5 Systém s ředěním části toku s izokinetickou sondou a s odběrem dílčího vzorku (regulace PB) Surový výfukový plyn se přivádí z výfukové trubky EP izokinetickou odběrnou sondou ISP a přenosovou trubkou TT do ředicího tunelu DT. Rozdíl tlaku výfukového plynu mezi výfukovou trubkou a vstupem do sondy se měří snímačem tlaku DPT. Tento signál se přenáší do regulátoru průtoku FC1, který řídí tlakový ventilátor PB tak, aby se na vstupu sondy udržoval nulový tlakový rozdíl. Toho se dosáhne tím, že se odebírá malá část ředicího vzduchu, jehož průtok byl právě změřen průtokoměrem FM1, a tato část se zavede do TT

111 Úřední věstník Evropské unie L 88/109 pneumatickou clonou. Za těchto podmínek jsou rychlosti výfukového plynu v EP a ISP identické a průtok zařízeními ISP a TT je konstantním podílem průtoku výfukového plynu. Dělicí poměr se určí z příčných průřezů EP a ISP. Ředicí vzduch je nasáván ředicím tunelem DT pomocí sacího ventilátoru SB a průtok se měří průtokoměrem FM1, který je na vstupu do DT. Ředicí poměr se vypočte z průtoku ředicího vzduchu a z dělicího poměru. Obrázek 6 Systém s ředěním části toku s měřením koncentrace CO 2 nebo NO x a s odběrem dílčího vzorku Surový výfukový plyn se přivádí z výfukové trubky EP odběrnou sondou SP a přenosovou trubkou TT do ředicího tunelu DT. Koncentrace sledovacího plynu (CO 2 nebo NO x ) se měří v surovém i zředěném výfukovém plynu a v ředicím vzduchu analyzátorem (analyzátory) EGA. Tyto signály se přenášejí do regulátoru průtoku FC2, který řídí buď tlakový ventilátor PB, nebo sací ventilátor SB tak, aby se v tunelu DT udržovalo požadované dělení toku výfukového plynu a ředicí poměr. Ředicí poměr se vypočte z koncentrací sledovacího plynu v surovém výfukovém plynu, ve zředěném výfukovém plynu a v ředicím vzduchu.

112 L 88/110 Úřední věstník Evropské unie Obrázek 7 Systém s ředěním části toku s měřením koncentrace CO 2, s bilancí uhlíku a s odběrem celkového vzorku Surový výfukový plyn se přivádí z výfukové trubky EP odběrnou sondou SP a přenosovou trubkou TT do ředicího tunelu DT. Koncentrace CO 2 se měří ve zředěném výfukovém plynu a v ředicím vzduchu analyzátorem (analyzátory) EGA. Signály CO 2 a průtoku paliva G FUEL se přenášejí buď do regulátoru průtoku FC2, nebo do regulátoru průtoku FC3 systému k odběru vzorku částic (obrázek 14). FC2 řídí tlakový ventilátor PB a FC3 řídí systém odběru vzorku částic (obrázek 14), čímž seřizují toky do systému a z něj tak, aby se v tunelu DT udržovalo požadované dělení toku výfukového plynu a ředicí poměr. Ředicí poměr se vypočte z koncentrací CO 2 a z G FUEL s použitím metody bilance uhlíku.

113 Úřední věstník Evropské unie L 88/111 Obrázek 8 Systém s ředěním části toku s jednoduchou Venturiho trubicí a s odběrem dílčího vzorku Surový výfukový plyn se přivádí z výfukové trubky EP odběrnou sondou SP a přenosovou trubkou TT do ředicího tunelu DT působením podtlaku tvořeného Venturiho trubicí VN v DT. Průtok plynu přenosovou trubkou TT závisí na změně hybnosti v oblasti Venturiho trubice, a je tak ovlivňován absolutní teplotou plynu ve výstupu z TT. V důsledku toho není dělení toku výfukového plynu pro daný průtok tunelem konstantní a ředicí poměr je při malém zatížení poněkud menší než při velkém zatížení. Koncentrace sledovacího plynu (CO 2 nebo NO x ) se měří v surovém výfukovém plynu, ve zředěném výfukovém plynu a v ředicím vzduchu analyzátorem (analyzátory) EGA a ředicí poměr se vypočte z takto změřených hodnot.

114 L 88/112 Úřední věstník Evropské unie Obrázek 9 Systém s ředěním části toku s rozdělením do více trubek, s měřením koncentrace a s odběrem dílčího vzorku Surový výfukový plyn se přivádí z výfukové trubky EP odběrnou sondou SP a přenosovou trubkou TT do ředicího tunelu DT přes dělič toku, který obsahuje sadu clon nebo Venturiho trubic. První z nich (FD1) je umístěna v EP, druhá (FD2) v TT. Dále jsou nutné dva řídicí ventily tlaku (PCV1 a PCV2) k udržování stálého dělicího poměru řízením protitlaku v EP a tlaku v DT. PCV1 je umístěn v EP za SP ve směru toku plynů, PCV2 je umístěn mezi tlakovým ventilátorem PB a DT. Koncentrace sledovacího plynu (CO 2 nebo NO x ) se měří v surovém výfukovém plynu, ve zředěném výfukovém plynu a v ředicím vzduchu analyzátorem (analyzátory) výfukového plynu EGA. Tyto koncentrace jsou zapotřebí k ověření dělicího poměru toku výfukového plynu a mohou se použít k seřízení PCV1 a PCV2 k přesné regulaci dělicího poměru. Ředicí poměr se vypočte z koncentrací sledovacího plynu.

115 Úřední věstník Evropské unie L 88/113 Obrázek 10 Systém s ředěním části toku s rozdělením do více trubek, s měřením koncentrace a s odběrem dílčího vzorku Surový výfukový plyn se přivádí z výfukové trubky EP přenosovou trubkou TT do ředicího tunelu DT přes dělič toku FD3, který je instalován v EP a skládá se z řady trubek stejných rozměrů (stejného průměru, délky a poloměru zakřivení). Jednou z těchto trubek se výfukový plyn přivádí do DT, ostatními trubkami je veden přes tlumicí komoru DC. Dělicí poměr je tedy určen celkovým počtem trubek. K řízení konstantního rozdělení je nutný nulový rozdíl tlaku mezi tlakem v DC a na výstupu z TT, který se měří diferenciálním snímačem tlaku DPT. Nulový rozdíl tlaku se dosahuje vpouštěním čerstvého vzduchu do DT u výstupu z TT. Koncentrace sledovacího plynu (CO nebo NO 2 x ) se měří v surovém výfukovém plynu, ve zředěném výfukovém plynu a v ředicím vzduchu analyzátorem (analyzátory) výfukového plynu EGA. Tyto koncentrace jsou zapotřebí k ověření dělicího poměru toku výfukového plynu a mohou se použít k regulaci průtoku vpouštěného vzduchu, kterým se zpřesní regulace dělicího poměru. Ředicí poměr se vypočte z koncentrací sledovacího plynu.

116 L 88/114 Úřední věstník Evropské unie Obrázek 11 Systém s ředěním části toku, s regulací průtoku a s odběrem celkového vzorku Surový výfukový plyn se přivádí z výfukové trubky EP odběrnou sondou SP a přenosovou trubkou TT do ředicího tunelu DT. Celkový průtok tunelem se nastavuje regulátorem průtoku FC3 a odběrným čerpadlem P systému odběru vzorku částic (obrázek 13). Průtok ředicího vzduchu se řídí regulátorem průtoku FC2, který může používat G, G EXH AIR nebo G FUEL jako řídicí signály pro požadovaný dělicí poměr výfukového plynu. Průtok vzorku do DT je rozdílem celkového průtoku a průtoku ředicího vzduchu. Průtok ředicího vzduchu se měří průtokoměrem FM1, celkový průtok se měří průtokoměrem FM3 systému odběru vzorku částic (obrázek 14). Ředící poměr se vypočte z těchto dvou průtoků.

117 Úřední věstník Evropské unie L 88/115 Obrázek 12 Systém s ředěním části toku s regulací průtoku a s odběrem dílčího vzorku Surový výfukový plyn se přivádí z výfukové trubky EP odběrnou sondou SP a přenosovou trubkou TT do ředicího tunelu DT. Rozdělení výfukového plynu a průtok do DT se řídí regulátorem průtoku FC2, který reguluje průtoky (nebo otáčky) tlakového ventilátoru PB a sacího ventilátoru SB. Je to umožněno tím, že se vzorek odebraný ze systému k odběru částic vrací do DT. Jako řídicí signály pro FC2 mohou být použity G EXH, G AIR nebo G FUEL. Průtok ředicího vzduchu se měří průtokoměrem FM1, celkový průtok se měří průtokoměrem FM2. Ředící poměr se vypočte z těchto dvou průtoků. Popisy k obrázkům 4 až 12 EP: výfuková trubka Výfuková trubka může být izolována. Ke zmenšení tepelné setrvačnosti výfukové trubky se doporučuje, aby poměr tloušťky stěny k průměru trubky byl nejvýše 0,015. Používání ohebných úseků se musí omezit na poměr délky k průměru nejvýše 12. Ohybů musí být co nejméně, aby se omezily usazeniny vznikající působením setrvačných sil. Jestliže k systému patří tlumič zkušebního zařízení, může být také tento tlumič izolován. U izokinetického systému nesmí mít výfuková trubka kolena, ohyby a náhlé změny průměru do vzdálenosti od vstupu sondy nejméně šesti průměrů trubky proti směru proudění a tří průměrů trubky ve směru proudění. Rychlost průtoku plynu v oblasti odběru musí být vyšší než 10 m/s, s výjimkou volnoběžného režimu. Kolísání tlaku výfukových plynů nesmí překračovat v průměru ± 500 Pa. Jakákoli opatření k omezení kolísání tlaku, která sahají mimo rámec používaného výfukového systému vozidla (včetně tlumiče a zařízení k následnému zpracování výfukového plynu), nesmějí měnit výkonové vlastnosti motoru ani vést k usazování částic. U systémů bez izokinetické sondy se doporučuje, aby trubka byla přímá od vstupu sondy v délce nejméně šesti průměrů trubky proti směru proudění a tří průměrů trubky ve směru proudění. SP: Odběrná sonda (obrázky 6 až 12) Nejmenší vnitřní průměr sondy musí být 4 mm. Poměr průměru výfukové trubky systému k průměru sondy se musí rovnat nejméně číslu 4. Sonda je otevřená trubka směřující proti proudu plynu, instalovaná v ose výfukové trubky nebo sonda s více otvory podle popisu u sondy SP1 v bodu

118 L 88/116 Úřední věstník Evropské unie ISP: Izokinetická odběrná sonda (obrázky 4 a 5) Izokinetická odběrná sonda vzorku musí být instalována ve směru proti proudu plynu v ose výfukové trubky v té její části, která splňuje podmínky průtoku v úseku EP, a musí být konstruována tak, aby zabezpečovala proporcionální vzorek surového výfukového plynu. Musí mít vnitřní průměr nejméně 12 mm. K izokinetickému dělení výfukového plynu je nutný regulační systém udržující nulový rozdíl tlaku mezi EP a ISP. Za těchto podmínek jsou rychlosti výfukového plynu v EP a v ISP shodné a hmotnostní průtok sondou ISP je pak konstantní částí průtoku výfukového plynu. ISP musí být napojena na diferenciální tlakový snímač. Nulový rozdíl tlaku mezi EP a ISP se zajišťuje otáčkami ventilátoru nebo regulátorem průtoku. FD1, FD2: Dělič toku (obrázek 9) Ve výfukové trubce EP a v přenosové trubce TT je instalována sada Venturiho trubic nebo clon, které zajišťují proporcionální vzorek surového výfukového plynu. K proporcionálnímu rozdělování je nutný regulační systém pro regulaci tlaku v EP a v DT, skládající se ze dvou ventilů k regulaci tlaku PCV1 a PCV2. FD3: Dělič toku (obrázek 10) Ve výfukové trubce EP je instalována sada trubek (vícetrubková jednotka), která zajišťuje proporcionální vzorek surového výfukového plynu. Jedna z těchto trubek vede výfukový plyn do ředicího tunelu DT, ostatními trubkami se přivádí výfukový plyn do tlumicí komory DC. Trubky musí mít totožné rozměry (stejný průměr, délku, poloměr ohybu), aby rozdělování výfukových plynů záviselo jen na celkovém počtu trubek. K proporcionálnímu rozdělování je nutný regulační systém, který udržuje nulový rozdíl tlaku mezi výstupem sady trubek do komory DC a výstupem trubky TT. Za těchto podmínek jsou rychlosti výfukového plynu v EP a v FD3 proporcionální a průtok trubkou TT je pak konstantním podílem průtoku výfukového plynu. Oba body musí být napojeny na diferenciální tlakový snímač DPT. Nulový rozdíl tlaku je zajišťován regulátorem průtoku FC1. EGA: Analyzátor výfukového plynu (obrázky 6 až 10) Mohou se použít analyzátory CO nebo NO 2 x (u metody bilance uhlíku pouze analyzátor CO 2 ). Analyzátory musí být kalibrovány stejně jako analyzátory k měření plynných emisí. K určení rozdílů koncentrací lze použít jeden nebo několik analyzátorů. Přesnost měřicích systémů musí být taková, aby přesnost určení G EDFW, i byla ± 4 %. TT: Přenosová trubka (obrázky 4 až 12) Přenosová trubka pro odběrnou sondu vzorku částic musí být co nejkratší, nesmí však být delší než 5 m, mít průměr shodný jako průměr sondy nebo větší, avšak nejvýše 25 mm, mít výstup v ose ředicího tunelu a ve směru proudění. Je-li délka trubky 1 m nebo menší, musí být izolována materiálem s maximální tepelnou vodivostí 0,05 W/m K při radiální tloušťce izolace odpovídající průměru sondy. Jestliže je trubka delší než 1 m, musí být izolována a vyhřívána tak, aby teplota stěny byla nejméně 523 K (250 C). Alternativně lze teplotu stěny přenosové trubky určit standardními výpočty přenosu tepla. DPT: Diferenciální snímač tlaku (obrázky 4, 5 a 10) Diferenciální snímač tlaku musí mít rozsah nejvýše ±500 Pa. FC1: Regulátor průtoku (obrázky 4, 5 a 10) Regulátor průtoku je u izokinetických systémů (obrázky 4 a 5) nutný k udržování nulového rozdílu tlaku mezi EP a ISP. Seřízení se docílí

119 Úřední věstník Evropské unie L 88/117 a) regulací otáček nebo průtoku sacího ventilátoru SB a udržováním konstantních otáček tlakového ventilátoru PB při každém režimu (obrázek 4); nebo b) seřízením sacího ventilátoru SB na konstantní hmotnostní průtok zředěného výfukového plynu a regulací průtoku tlakovým ventilátorem PB, a tím průtoku vzorku výfukového plynu v oblasti na konci přenosové trubky TT (obrázek 5). U systému s řízeným tlakem nesmí zbytková chyba v regulačním okruhu překročit ± 3 Pa. U systému s rozdělením do více trubek (obrázek 10) je regulátor průtoku nutný k udržování nulového rozdílu tlaku mezi výstupem ze sady více trubek a výstupem z TT, a tím k proporcionálnímu rozdělování výfukového plynu. Seřízení se provede regulací průtoku vzduchu vpouštěného do DT u výstupu TT. PCV1, PCV2: Ventil k regulaci tlaku (obrázek 9) U systému s dvojitými Venturiho trubicemi/dvojitými clonami jsou nutné dva ventily k regulaci tlaku, aby se regulací protitlaku v EP a tlaku v DT tok proporcionálně rozděloval. Ventily musí být umístěny v EP, a to za SP ve směru proudění a mezi PB a DT. DC: Tlumicí komora (obrázek 10) Tlumicí komora musí být namontována na výstupu sady více trubek, aby se minimalizovalo kolísání tlaku ve výfukové trubce EP. VN: Venturiho trubice (obrázek 8) K vytvoření podtlaku v oblasti výstupu z přenosové trubky TT je v ředicím tunelu DT instalována Venturiho trubice. Průtok v TT je určen změnou hybnosti v oblasti Venturiho trubice a v zásadě je úměrný průtoku tlakovým ventilátorem PB, čímž se dosahuje konstantního ředicího poměru. Protože změna hybnosti je ovlivňována teplotou na výstupu z TT a rozdílem tlaků mezi EP a DT, je skutečný ředicí poměr poněkud menší při malém zatížení než při velkém zatížení. FC2: Regulátor průtoku (obrázky 6, 7, 11 a 12; volitelný) Regulátor průtoku může být použit k regulaci průtoku tlakovým ventilátorem PB nebo sacím ventilátorem SB. Může být napojen na signály průtoku výfukových plynů, nasávaného vzduchu nebo paliva nebo na signály diferenciálního snímače CO 2 nebo NO x. Jestliže se používá systém dodávky tlakového vzduchu (obrázek 11), je průtok vzduchu přímo regulován pomocí FC2. FM1: Průtokoměr (obrázky 6, 7, 11 a 12) Plynoměr nebo jiný přístroj k měření průtoku ředicího vzduchu. FM1 je volitelný, je-li tlakový ventilátor PB kalibrován k měření průtoku. FM2: Průtokoměr (obrázek 12) Plynoměr nebo jiný přístroj k měření průtoku zředěných výfukových plynů. FM2 je volitelný, jestliže je sací ventilátor SB kalibrován k měření průtoku. PB: Tlakový ventilátor (obrázky 4, 5, 6, 7, 8, 9 a 12) K řízení průtoku ředicího vzduchu může být PB připojen k regulátorům průtoku FC1 nebo FC2. PB se nepožaduje, jestliže se použije škrticí klapka. Je-li kalibrován, může být PB použit k měření průtoku ředicího vzduchu. SB: Sací ventilátor (obrázky 4, 5, 6, 9, 10 a 12) Pouze u systémů s odběrem dílčího vzorku. Je-li kalibrován, může být SB použit k měření průtoku zředěného výfukového plynu. DAF: Filtr ředicího vzduchu (obrázky 4 až 12) Za účelem vyloučení uhlovodíků z pozadí se doporučuje, aby byl ředicí vzduch filtrován a čištěn průchodem přes aktivní uhlí. Ředicí vzduch musí mít teplotu 298 K (25 C) ±5 K.

120 L 88/118 Úřední věstník Evropské unie Na žádost výrobce se odebere vzorek ředicího vzduchu podle osvědčené technické praxe, aby se určily hladiny částic v pozadí, které pak lze odečíst od hodnot změřených ve zředěném výfukovém plynu. PSP: Odběrná sonda vzorku částic (obrázky 4, 5, 6, 8, 9, 10 a 12) Sonda je přední částí PTT, přičemž: musí být instalována ve směru proti proudu plynu v místě, kde jsou ředicí vzduch a výfukový plyn dobře promíšeny, tj. v ose ředicího tunelu DT, ve vzdálenosti rovnající se přibližně deseti průměrům tunelu po proudu od místa, kde výfukový plyn vstupuje do ředicího tunelu, musí mít vnitřní průměr nejméně 12 mm, může být vyhřívána na teplotu stěny nejvýše 325 K (52 C) přímým ohřevem nebo předehřátím ředicího vzduchu za předpokladu, že teplota vzduchu před vstupem výfukového plynu do ředicího tunelu není vyšší než 325 K (52 C), může být izolována. DT: Ředicí tunel (obrázky 4 až 12) Ředicí tunel: musí mít dostatečnou délku, aby se výfukové plyny a ředicí vzduch dokonale promísily za podmínek turbulentního proudění, musí být vyroben z nerezové oceli a mít: poměr tloušťky stěny k průměru nejvýše 0,025 u ředicích tunelů s vnitřním průměrem větším než 75 mm, jmenovitou tloušťku stěny nejméně 1,5 mm u ředicích tunelů s vnitřním průměrem rovným 75 mm nebo menším, u systému s odběrem dílčího vzorku musí mít průměr nejméně 75 mm, u systému pro odběr celkového vzorku se doporučuje, aby měl průměr nejméně 25 mm, může být vyhříván na teplotu stěny nejvýše 325 K (52 C) přímým ohřevem nebo předehřátím ředicího vzduchu za předpokladu, že teplota vzduchu před vstupem výfukového plynu do ředicího tunelu nepřekročí teplotu 325 K (52 C), může být izolován. Výfukový plyn motoru musí být důkladně promíšen s ředicím vzduchem. U systémů s odběrem dílčího vzorku se kvalita promíšení ověří po uvedení do provozu na základě profilu CO 2 tunelu za chodu motoru (při nejméně čtyřech rovnoměrně rozložených měřicích bodech). V případě nutnosti může být použita mísicí clona. Pozn.: Je-li teplota okolí v blízkosti ředicího tunelu DT nižší než 293 K (20 C), je třeba učinit opatření, aby se zabránilo ztrátám částic na chladných stěnách ředicího tunelu. Proto se doporučuje vyhřívání nebo izolace tunelu ve výše uvedených mezích. Při vysokých zatíženích motoru může být tunel chlazen neagresivními prostředky, jako je oběhový ventilátor, do doby než teplota chladicího média klesne pod 293 K (20 C). HE: Výměník tepla (obrázky 9 a 10) Výměník tepla musí mít dostatečnou kapacitu, aby udržoval na vstupu sacího čerpadla SB teplotu v mezích ±11 K od střední pracovní teploty pozorované v průběhu zkoušky Systém s ředěním plného toku (obrázek 13) Je popsán ředicí systém založený na ředění plného toku výfukového plynu a používající princip odběru vzorků s konstantním objemem (CVS). Musí se měřit celkový objem směsi výfukových plynů a ředicího vzduchu. Může být použit systém PDP nebo CFV nebo SSV.

121 Úřední věstník Evropské unie L 88/119 K následnému jímání částic prochází vzorek zředěného výfukového plynu do systému odběru vzorku částic (bod obrázky 14 a 15). Jestliže se tak děje přímo, označuje se to jako jednoduché ředění. Jestliže se vzorek ředí ještě jednou v sekundárním ředicím tunelu, hovoří se o dvojitém ředění. Tento způsob je užitečný, jestliže při jednoduchém ředění nelze dodržet požadovanou teplotu na vstupu do filtru. Systém s dvojitým ředěním, přestože je zčásti ředicím systémem, je popsán v bodu (obrázek 15) jako modifikace systému odběru vzorku částic, protože má většinu částí shodnou s typickým systémem odběru vzorku částic. V ředicím tunelu systému s ředěním plného toku je možno určovat i plynné emise. Proto jsou na obrázku 13 znázorněny odběrné sondy pro plynné složky, nejsou však uvedeny v popisu. Příslušné požadavky jsou uvedeny v bodu Popis k obrázku 13 EP výfuková trubka Délka výfukového potrubí od výstupu ze sběrného potrubí motoru, od výstupu turbodmychadla nebo ze zařízení k následnému zpracování výfukových plynů k ředicímu tunelu nesmí být větší než 10 m. Jestliže délka výfukové trubky za sběrným potrubím motoru, výstupem turbodmychadla nebo za zařízením k následnému zpracování výfukových plynů překračuje 4 m, musí být celá část potrubí překračující 4 m izolována, s výjimkou kouřoměru instalovaného do potrubí, je-li použit. Radiální tloušťka izolace musí být nejméně 25 mm. Tepelná vodivost izolačního materiálu musí mít hodnotu nejvýše 0,1 W/m K, měřeno při 673 K (400 C). K omezení tepelné setrvačnosti výfukové trubky se doporučuje, aby poměr tloušťky stěny k průměru trubky byl nejvýše 0,015. Používání ohebných úseků se musí omezit na poměr délky k průměru nejvýše 12. Obrázek 13 Systém s ředěním plného toku Celkové množství surového výfukového plynu se smísí v ředicím tunelu DT s ředicím vzduchem. Průtok zředěného výfukového plynu se měří buď objemovým dávkovacím čerpadlem PDP, nebo Venturiho trubicí s kritickým průtokem CFV, nebo podzvukovou Venturiho trubicí. K proporcionálnímu odběru vzorku částic a k stanovení průtoku může být použit výměník tepla HE nebo elektronická kompenzace průtoku EFC. Protože určení hmotnosti částic se zakládá na průtoku plného toku zředěného výfukového plynu, není nutný výpočet ředicího poměru.

122 L 88/120 Úřední věstník Evropské unie PDP: Objemové dávkovací čerpadlo Pomocí PDP se měří celkový průtok zředěného výfukového plynu podle počtu otáček a výtlaku čerpadla. Protitlak výfukového systému nesmí být čerpadlem PDP nebo systémem vpouštění ředicího vzduchu uměle snižován. Statický protitlak ve výfuku měřený pracujícím systémem CVS se musí udržovat v rozmezí ±1,5 kpa od statického tlaku, který byl změřen bez připojení k systému CVS při identických otáčkách a zatížení motoru. Teplota směsi plynu měřená bezprostředně před PDP musí být v rozmezí ± 6 K od průměrné provozní teploty zjištěné v průběhu zkoušky, jestliže se nepoužívá kompenzace průtoku. Kompenzaci průtoku lze použít jen tehdy, jestliže teplota na vstupu PDP není vyšší než 323 K (50 C). CFV: CFV: Venturiho clona s kritickým průtokem Pomocí CFV se měří celkový průtok zředěného výfukového plynu v podmínkách škrcení (kritický průtok). Statický protitlak ve výfuku měřený pracujícím systémem CFV se musí udržovat v rozmezí ± 1,5 kpa od statického tlaku, který byl změřen bez připojení k systému CFV při identických otáčkách a zatížení motoru. Teplota směsi plynu měřená bezprostředně před CFV musí být v rozmezí ± 11 K od průměrné provozní teploty zjištěné v průběhu zkoušky, jestliže se nepoužívá kompenzace průtoku. SSV: Podzvuková Venturiho clona Pomocí SSV se měří celkový průtok zředěného výfukového plynu jako funkce vstupního tlaku, vstupní teploty a tlakového spádu mezi vstupem a hrdlem SSV. Statický protitlak ve výfuku měřený pracujícím systémem SSV se musí udržovat v rozmezí ± 1,5 kpa od statického tlaku, který byl změřen bez připojení k systému SSV při identických otáčkách a zatížení motoru. Teplota směsi plynu měřená bezprostředně před SSV musí být v rozmezí ± 11 K od průměrné provozní teploty zjištěné v průběhu zkoušky, jestliže se nepoužívá kompenzace průtoku. HE: Výměník tepla (volitelný, používá-li se EFC) Výměník tepla musí mít dostatečnou kapacitu, aby udržoval teplotu na výše uvedených mezních hodnotách. Elektronická kompenzace průtoku (volitelná, používá-li se HE) Jestliže se teplota na vstupu do PDP nebo CFV nebo SSV neudržuje na výše uvedených mezních hodnotách, je ke kontinuálnímu měření průtoku a k řízení proporcionálního odběru vzorku v systému odběru vzorku částic nutný systém kompenzace průtoku. K tomuto účelu se použijí signály kontinuálně měřeného průtoku, kterými se příslušně koriguje průtok vzorku filtry částic v systému odběru vzorku částic (obrázky 14 a 15). DT: Ředicí tunel Ředicí tunel: musí mít dostatečně malý průměr, aby vytvářel turbulentní průtok (Reynoldsovo číslo větší než 4 000), a musí být dostatečně dlouhý, aby se výfukové plyny a ředicí vzduch dokonale promísily. Lze použít směšovací clonu, musí mít průměr alespoň 75 mm, může být izolován. Výfukové plyny motoru musí být v bodu, kde vstupují do ředicího tunelu, usměrněny ve směru proudění a důkladně promíšeny. Používá-li se jednoduché ředění, vede se do systému pro odběr vzorku částic vzorek z ředicího tunelu (bod 1.2.2, obrázek 14). Kapacita průtoku systémy PDP nebo CFV nebo SSV musí být dostatečná, aby se teplota zředěného výfukového plynu bezprostředně před primárním filtrem částic udržovala na hodnotě nejvýše 325 K (52 C).

123 Úřední věstník Evropské unie L 88/121 Používá-li se dvojité ředění, vede se vzorek z ředicího tunelu do sekundárního ředicího tunelu, kde se dále ředí, a pak prochází filtry pro odběr vzorku (bod 1.2.2, obrázek 15). Kapacita průtoku systémy PDP nebo CFV nebo SSV musí být dostatečná, aby se teplota proudu zředěného výfukového plynu v DT v oblasti odběru vzorku udržovala na hodnotě nejvýše 464 K (191 C). Sekundární ředicí systém musí dodávat dostatek ředicího vzduchu k udržování proudu dvojitě zředěných výfukových plynů bezprostředně před primárním filtrem částic na teplotě nejvýše 325 K (52 C). DAF: Filtr ředicího vzduchu Za účelem vyloučení uhlovodíků z pozadí se doporučuje, aby byl ředicí vzduch filtrován a čištěn průchodem přes aktivní uhlí. Ředicí vzduch má mít teplotu 298 K (25 C) ±5 K. Na žádost výrobce se odebere vzorek ředicího vzduchu podle osvědčené technické praxe, aby se určily hladiny částic v pozadí, které pak lze odečíst od hodnot změřených ve zředěném výfukovém plynu. PSP: Odběrná sonda vzorku částic Sonda je přední částí PTT, přičemž: musí být instalována ve směru proti proudu plynu v místě, kde jsou ředicí vzduch a výfukový plyn dobře promíšeny, tj. v ose ředicího tunelu DT, ve vzdálenosti rovnající se přibližně deseti průměrům tunelu po proudu od místa, kde výfukový plyn vstupuje do ředicího tunelu, musí mít vnitřní průměr nejméně 12 mm, může být vyhřívána na teplotu stěny nejvýše 325 K (52 C) přímým ohřevem nebo předehřátím ředicího vzduchu za předpokladu, že teplota vzduchu před vstupem výfukového plynu do ředicího tunelu není vyšší než 325 K (52 C), může být izolována Systém odběru vzorku částic (obrázky 14 a 15) Systém odběru vzorku částic slouží k jímání částic na filtru částic. U systému s ředěním části toku a s odběrem celkového vzorku, kde prochází filtry celý vzorek zředěného výfukového plynu, tvoří ředicí systém (bod , obrázky 7 a 11) a systém odběru vzorků zpravidla integrální celek. U systému s ředěním části toku a s odběrem dílčího vzorku nebo u systému s ředěním plného toku, kde prochází filtry jen část zředěného výfukového plynu, tvoří ředicí systém (bod obrázky 4, 5, 6, 8, 9, 10 a 12 a bod obrázek 13) a systém pro odběr vzorků zpravidla oddělené celky. V tomto předpisu se systém s dvojitým ředěním DDS (obrázek 15) u systému s ředěním plného toku považuje za specifickou modifikaci typického systému pro odběr vzorku částic podle obrázku 14. Systém s dvojitým ředěním obsahuje všechny podstatné části systému odběru vzorku částic, jako jsou držáky filtrů a odběrné čerpadlo, a kromě toho některé prvky související s ředěním, jako je dodávka ředicího vzduchu a sekundární ředicí tunel. Aby se zabránilo jakémukoli ovlivňování regulačního okruhu, doporučuje se, aby odběrné čerpadlo bylo v chodu po celou dobu trvání zkoušky. U metody jediného filtru se musí používat systém s obtokem, aby vzorek procházel odběrnými filtry v požadovaných časech. Rušivý účinek přepínání na regulačních okruzích musí být minimalizován. Popisy k obrázkům 14 a 15 PSP: Odběrná sonda vzorku částic (obrázky 14 a 15) Odběrná sonda vzorku částic znázorněná na obrázcích 14 a 15 je přední částí přenosové trubky částic PTT. Sonda: musí být instalována ve směru proti proudu plynu v místě, kde jsou ředicí vzduch a výfukový plyn dobře promíšeny, tj. v ose ředicího tunelu DT ředicího systému (bod 1.2.1), ve vzdálenosti rovnající se přibližně 10 průměrům tunelu po proudu od místa, kde výfukový plyn vstupuje do ředicího tunelu,

124 L 88/122 Úřední věstník Evropské unie musí mít vnitřní průměr nejméně 12 mm, může být vyhřívána na teplotu stěny nejvýše 325 K (52 C) přímým ohřevem nebo předehřátím ředicího vzduchu za předpokladu, že teplota vzduchu před vstupem výfukového plynu do ředicího tunelu nepřekročí teplotu 325 K (52 C), může být izolována. Obrázek 14 Systém odběru vzorku částic Vzorek zředěného výfukového plynu se odebírá z ředicího tunelu DT systému s ředěním části toku nebo systému s ředěním plného toku odběrnou sondou částic PSP a přenosovou trubkou částic PTT pomocí odběrného čerpadla P. Vzorek prochází držákem (držáky) filtrů FH, v nichž jsou filtry k odběru vzorků částic. Průtok vzorku je řízen regulátorem průtoku FC3. Používá-li se elektronická kompenzace EFC (viz obrázek 13), použije se průtok zředěného výfukového plynu jako řídicí signál pro FC3.

125 Úřední věstník Evropské unie L 88/123 Obrázek 15 Systém s dvojitým ředěním (pouze u systémů s ředěním plného toku) Vzorek zředěného výfukového plynu se vede z ředicího tunelu DT systému s ředěním plného toku odběrnou sondou částic PSP a přenosovou trubkou částic PTT do sekundárního ředicího tunelu SDT, kde se ještě jednou ředí. Vzorek pak prochází držákem (držáky) filtrů FH, v nichž jsou filtry k odběru vzorků částic. Průtok ředicího vzduchu je obvykle konstantní, zatímco průtok vzorku je řízen regulátorem průtoku FC3. Používá-li se elektronická kompenzace EFC (obrázek 13), použije se plný průtok zředěného výfukového plynu jako řídicí signál pro FC3. PTT: Přenosová trubka částic (obrázky 14 a 15) Přenosová trubka částic nesmí být delší než mm a musí být co nejkratší. Tyto rozměry platí: u systému s ředěním části toku a s odběrem dílčího vzorku a u systému plného toku s jednoduchým ředěním od vstupu sondy k držáku filtru, u systému s ředěním části toku a s odběrem celkového vzorku od konce ředicího tunelu k držáku filtru, u systému plného toku s dvojitým ředěním od vstupu sondy k sekundárnímu ředicímu tunelu. Přenosová trubka: může být vyhřívána na teplotu stěny nejvýše 325 K (52 C) přímým ohřevem nebo předehřátím ředicího vzduchu za předpokladu, že teplota vzduchu před vstupem výfukového plynu do ředicího tunelu není vyšší než 325 K (52 C), může být izolována. SDT: Sekundární ředicí tunel (obrázek 15) Sekundární ředicí tunel by měl mít průměr nejméně 75 mm a měl by mít dostatečnou délku, aby dvojitě zředěný vzorek v něm setrval nejméně 0,25 s. Držák primárního filtru FH musí být umístěn ve vzdálenosti nejvýše 300 mm od výstupu z SDT. Sekundární ředicí tunel: může být vyhříván na teplotu stěny nejvýše 325 K (52 C) přímým ohřevem nebo předehřátím ředicího vzduchu za předpokladu, že teplota vzduchu před vstupem výfukového plynu do ředicího tunelu nepřekročí teplotu 325 K (52 C), může být izolován. FH: Držák (držáky) filtru (obrázky 14 a 15) Pro primární a koncový filtr může být použit jediný držák nebo dva oddělené držáky filtru. Musí být splněny požadavky podle bodu dodatku 1 přílohy 4A.

126 L 88/124 Úřední věstník Evropské unie Držák (držáky) filtru: může být vyhříván (mohou být vyhřívány) na teplotu stěny nejvýše 325 K (52 C) přímým ohřevem nebo předehřátím ředicího vzduchu za předpokladu, že teplota vzduchu není vyšší než 325 K (52 C), může být izolován (mohou být izolovány). P: Odběrné čerpadlo (obrázky 14 a 15) Jestliže se nepoužívá korekce průtoku regulátorem FC3, musí být odběrné čerpadlo vzorku částic umístěno v dostatečné vzdálenosti od tunelu, aby se teplota vstupujícího plynu udržovala konstantní (±3 K). DP: Čerpadlo ředicího vzduchu (obrázek 15) (pouze u systému plného toku s dvojitým ředěním) Čerpadlo ředicího vzduchu musí být umístěno tak, aby měl přiváděný sekundární ředicí vzduch teplotu 298 K (25 C) ±5 K. FC3: Regulátor průtoku (obrázky 14 a 15) Nejsou-li dostupné jiné prostředky, použije se ke kompenzaci kolísání teploty a protitlaku toku vzorku částic v průběhu cesty vzorku regulátor průtoku. Regulátor průtoku je nutný v případě použití elektronické kompenzace průtoku EFC (obrázek 13). FM3: Průtokoměr (obrázky 14 a 15) (tok vzorku částic) Jestliže se nepoužívá korekce průtoku regulátorem FC3, musí být plynoměr nebo zařízení k měření průtoku umístěny v dostatečné vzdálenosti od odběrného čerpadla, aby se teplota vstupujícího plynu udržovala konstantní (±3 K). FM4: Průtokoměr (obrázek 15) (ředicí vzduch, pouze u systému plného toku s dvojitým ředěním) Plynoměr nebo zařízení k měření průtoku musí být umístěny tak, aby se teplota vstupujícího plynu udržovala na hodnotě 298 K (25 C) ±5 K. BV: Kulový ventil (volitelný) Kulový ventil nesmí mít vnitřní průměr menší, než je vnitřní průměr trubky pro odběr vzorku, a musí mít dobu přepínání kratší než 0,5 s. Pozn.: Je-li teplota okolí v blízkosti PSP, PTT, SDT a FH nižší než 239 K (20 C), je třeba učinit opatření, aby se zabránilo ztrátám částic na chladných stěnách těchto částí. Proto se u těchto částí doporučuje vyhřívání nebo izolování v mezích uvedených v příslušných popisech. Rovněž se doporučuje, aby teplota na vstupu do filtru v průběhu odběru vzorku byla nejméně 293 K (20 C). Při vysokých zatíženích motoru mohou být výše uvedené části chlazeny neagresivními prostředky, jako je oběhový ventilátor, do doby, než teplota chladicího média klesne pod 293 K (20 C).

127 Úřední věstník Evropské unie L 88/125 PŘÍLOHA 4B Zkušební postup pro vznětové motory určené k montáži do zemědělských a lesnických traktorů a do nesilničních mobilních strojů z hlediska emisí znečišťujících látek z motoru 1. VYHRAZENO 2. VYHRAZENO 3. DEFINICE, ZNAČKY A ZKRATKY 3.1 Definice Viz bod 2.1 tohoto předpisu 3.2 Všeobecné značky ( 1 ) Značka Jednotka Význam a 0 pořadnice regresní přímky s osou y a 1 sklon regresní přímky α sp rad/s 2 derivované otáčky motoru v bodě nastavení A/F st stechiometrický poměr vzduchu a paliva c ppm, % obj. koncentrace (rovněž v μmol/mol = ppm) D faktor ředění d m průměr E % účinnost konverze e g/kwh základna specifická pro brzdu e gas g/kwh specifické emise plynných složek e PM g/kwh specifické emise částic e w g/kwh vážené specifické emise F statistika F-testu F F frekvence události regenerace v podobě zlomku zkoušek, během nichž dochází k regeneraci f a faktor ovzduší v laboratoři k r multiplikativní faktor regenerace k Dr korekční faktor regenerace dolu k Ur korekční faktor regenerace nahoru λ poměr přebytečného vzduchu L procento točivého momentu M a g/mol molární hmotnost nasávaného vzduchu M e g/mol molární hmotnost výfukových plynů ( 1 ) V přílohách jsou obsaženy specifické značky.

128 L 88/126 Úřední věstník Evropské unie Značka Jednotka Význam M gas g/mol molární hmotnost plynných složek m kg hmotnost m gas g hmotnost plynných emisí za zkušební cyklus m PM g hmotnost emisí částic za zkušební cyklus n min -1 otáčky motoru n hi min -1 horní otáčky motoru n lo min -1 dolní otáčky motoru P kw výkon P max kw maximální zjištěný nebo deklarovaný výkon při zkušebních otáčkách a za zkušebních podmínek (podle údajů výrobce) P AUX kw deklarovaný celkový příkon namontovaných pomocných zařízení pro provedení zkoušky p kpa tlak p a kpa atmosférický tlak suchého vzduchu PF per cent penetrační frakce q maw kg/s hmotnostní průtok nasávaného vzduchu ve vlhkém stavu q mdw kg/s hmotnostní průtok ředicího vzduchu ve vlhkém stavu q mdew kg/s hmotnostní průtok zředěného výfukového plynu ve vlhkém stavu q mew kg/s hmotnostní průtok výfukového plynu ve vlhkém stavu q mf kg/s hmotnostní průtok paliva q mp kg/s průtok vzorku výfukového plynu do systému s ředěním části toku q V m 3 /s objemový průtok RF faktor odezvy r d ředicí poměr r 2 koeficient určení ρ kg/m 3 hustota σ směrodatná odchylka S kw nastavení dynamometru SEE směrodatná chyba odhadu y z veličiny x T C teplota T a K absolutní teplota T N m točivý moment motoru T sp N m Požadovaný točivý moment u bodu nastavení sp u poměr mezi hustotami složky plynu a výfukových plynů

129 Úřední věstník Evropské unie L 88/127 Značka Jednotka Význam t s čas Δt s časový interval t 10 s čas mezi skokovým vstupem a 10 % konečné hodnoty t 50 s čas mezi skokovým vstupem a 50 % konečné hodnoty t 90 s čas mezi skokovým vstupem a 90 % konečné hodnoty V m 3 objem W kwh práce y y generická proměnná aritmetický průměr 3.3 Indexy abs act air amb atm cor CFV denorm dry exp filter i i idle in leak max meas min mix out PDP ref SSV total uncor vac weight wet absolutní veličina skutečná veličina veličina vzduchu veličina okolí atmosférická veličina korigovaná veličina Venturiho trubice s kritickým prouděním denormalizovaná veličina veličina v suchém stavu očekávaná veličina filtr pro odběr pevných částic okamžité měření (např. 1 Hz) jednotlivá veličina se série za podmínek volnoběžného stavu veličina vstupu veličina úniku maximální (vrcholná) hodnota měřená veličina minimální hodnota molární hmotnost vzduchu veličina výstupu objemové dávkovací čerpadlo referenční veličina Venturiho trubice s podzvukovým prouděním celková veličina nekorigovaná veličina veličina podtlaku kalibrační závaží veličina ve vlhkém stavu

130 L 88/128 Úřední věstník Evropské unie Značky a zkratky chemických složek (použitých rovněž jako indexy) Viz bod tohoto předpisu 3.5 Zkratky Viz bod tohoto předpisu 4. OBECNÉ POŽADAVKY Systém motoru musí být navržen, vyroben a sestaven takovým způsobem, aby motor plnil požadavky stanovené tímto předpisem. Výrobce musí učinit technická opatření, kterými se zajistí účinné omezení uvedených emisí podle tohoto předpisu po celou dobu životnosti motoru a za obvyklých podmínek používání. K tomuto účelu musí motory splňovat požadavky na vlastnosti uvedené v bodu 5, když jsou zkoušeny za podmínek uvedených v bodu 6 zkušebními metodami uvedenými v bodu POŽADAVKY NA VLASTNOSTI 5.1 Obecné požadavky Vyhrazeno ( 1 ) Emise plynných znečišťujících látek a znečišťujících částic Znečišťující látky představují tyto látky: a) oxidy dusíku, NO x ; b) uhlovodíky, které mohou být vyjádřeny následujícími způsoby: i) celkové množství uhlovodíků, HC nebo THC, ii) uhlovodíky jiné než methan, NMHC; c) částice, PM; d) oxid uhelnatý, CO. Měřené hodnoty plynných znečišťujících látek a znečišťujících částic emitovaných motorem se týkají specifických hodnot emisí na brzdě v gramech na kilowatthodinu (g/kwh). S příslušným převodem lze použít jiné systémy jednotek. Emise se určí během zkušebních cyklů (s ustálenými stavy nebo s neustálenými stavy), jak popisuje bod 7. Měřicí systémy musí splňovat požadavky týkající se kontroly kalibrace a vlastností, které stanovuje bod 8 za použití měřicích přístrojů podle bodu 9. Schvalovací orgán může schválit i jiné systémy nebo analyzátory, zjistí-li se, že poskytují rovnocenné výsledky v souladu s bodem Rovnocennost Určení rovnocennosti systému se musí zakládat na korelační studii zahrnující 7 párů vzorků (nebo více) a porovnávající posuzovaný systém s jedním ze systémů uvedených v této příloze. Výsledky představují konkrétní váženou hodnotu emisí cyklu. Korelační zkoušky se musí provést v téže laboratoři, na tomtéž zkušebním stanovišti a s tímtéž motorem a pokud možno se provedou současně. Jak je popsáno v dodatku A.2 přílohy 4B, rovnocennost průměrných hodnot zkušebních párů se určuje na základě statistických údajů z F-testu a t-testu, které byly v ohledu zkušebního stanoviště a motoru získány za totožných podmínek, jak je popsáno výše. Odlehlé hodnoty se určí v souladu s normou ISO 5725 a vyloučí se z databáze. Systémy, které se použijí ke korelačním zkouškám, podléhají schválení schvalovacím orgánem. ( 1 ) Číslování této přílohy odpovídá číslování celosvětového technického předpisu NRMM gtr 11. Některé odstavce předpisu NRMM však nebylo nutno do této přílohy zařadit.

131 Úřední věstník Evropské unie L 88/ Vyhrazeno 6. Zkušební podmínky 6.1 Podmínky laboratorních zkoušek Změří se absolutní teplota (T a ) nasávaného vzduchu do motor na vstupu vyjádřená v kelvinech a suchý atmosférický tlak (p s ) vyjádřený v kpa a podle následujících ustanovení se určí parametr f a. Ve víceválcových motorech s rozvětveným sacím potrubím, např. při uspořádání motoru do V, se použije průměrná teplota oddělených větví. Parametr f a se uvede v protokolu o zkoušce spolu s výsledky zkoušky. Pro lepší opakovatelnost a reprodukovatelnost výsledků zkoušky se doporučuje, aby parametr fa byl takový, že platí: 0,93 f a 1,07. Motory s atmosférickým sáním a motory mechanicky přeplňované: f a ¼ Í Î Í Î 99 T 0,7 a p s 298 (6-1) Motory přeplňované turbokompresorem s chlazením nasávaného vzduchu nebo bez tohoto chlazení: f a ¼ Í Î 99 0,7 Í Î T 1,5 a p s 298 (6-2) Teplota nasávaného vzduchu se udržuje na (25 ± 5) C, měřeno před kteroukoliv součástí motoru. Je přípustné použít: a) sdílený měřič atmosférického tlaku, pokud si zařízení k práci s nasávaným vzduchem při zkoušce motoru udržuje tlak okolí lišící se nejvýše o ±1 kpa od hodnoty sdíleného atmosférického tlaku; b) sdílené měření vlhkosti nasávaného vzduchu, pokud si zařízení k práci s nasávaným vzduchem při zkoušce motoru udržuje rosný bod lišící se nejvýše o ±0,5 kpa od hodnoty sdíleného atmosférického tlaku. 6.2 Motory s chlazením přeplňovacího vzduchu a) Musí se použít systém s chlazením přeplňovacího vzduchu s celkovou kapacitou nasávaného vzduchu, která odpovídá nainstalovaným sériově vyráběným motorům používaným v provozu. Laboratorní systém k chlazení přeplňovacího vzduchu musí být vždy konstruován takovým způsobem, aby minimalizoval akumulaci kondenzátu. Před zkouškou emisí musí být veškerý naakumulovaný kondenzát vypuštěn a všechna vypouštěcí zařízení se musí úplně uzavřít. Během zkoušky emisí musí zůstat všechny odtoky uzavřeny. Musí se udržovat tyto podmínky chlazení: i) během zkoušky se musí na vstupu do chladiče přeplňovacího vzduchu udržovat teplota chladiva nejméně 20 C, ii) za podmínek, které pro motor stanovil výrobce, se musí nastavit průtok chladiva tak, aby bylo dosaženo teploty vzduchu za výstupem z chladiče přeplňovacího vzduchu v rozmezí ± 5 C od hodnoty uvedené výrobcem. Výrobce specifikuje místo, kde se měří teplota vzduchu na výstupu. Toto nastavení průtoku chladiva se musí použít během celé zkoušky. Pokud výrobce motoru nespecifikuje podmínky nebo odpovídající teplotu vzduchu na výstupu z chladiče přeplňovacího vzduchu, musí se průtok chladiva nastavit při maximálním výkonu motoru tak, aby bylo dosaženo teploty vzduchu na výstupu z chladiče přeplňovacího vzduchu, jež odpovídá podmínkám provozu, iii) jestliže výrobce motoru specifikuje mezní hodnoty poklesu tlaku při průchodu chladicím systémem přeplňovacího vzduchu, musí se zajistit, aby pokles tlaku při průchodu chladicím systémem přeplňovacího vzduchu za podmínek motoru stanovených výrobcem byl v mezích specifikovaných výrobcem. Pokles tlaku se měří v místech určených výrobcem; b) Cílem je získat výsledky hodnot emisí reprezentativních pro běžný provoz. Vyplývá-li z osvědčeného technického úsudku, že by specifikace v tomto oddíle vedly k nereprezentativním zkouškám (např. k přechlazení přeplňovacího vzduchu), lze použít sofistikovanějších nastavení a ovládání poklesu tlaku přeplňovacího vzduchu, teploty chladiva a průtoku k dosažení reprezentativnějších výsledků.

132 L 88/130 Úřední věstník Evropské unie Výkon motoru Základ pro měření emisí Základem pro měření emisí je nekorigovaný výkon Použitá pomocná zařízení V průběhu zkoušky musí být pomocná zařízení potřebná k provozu stroje namontována na zkušební stav v souladu s požadavky přílohy Pomocná zařízení, která je třeba odpojit Některá pomocná zařízení, která jsou nutná pouze k provozu příslušného stroje a která mohou být namontována na motoru, musí být na zkoušku odmontována. Nelze-li pomocné zařízení odmontovat, je možné stanovit výkon, který toto zařízení odebírá v nezatíženém stavu a přičíst jej k měřenému výkonu motoru (viz poznámka g v tabulce přílohy 7). Jestliže je tato hodnota větší než 3 % maximálního výkonu při zkušebních otáčkách, zkušební orgán ji může ověřit. Příkon pomocných zařízení se použije k úpravě nastavených hodnot a k výpočtu práce vykonané motorem během zkušebního cyklu. 6.4 Systém sání motoru Úvod Je nutné použít systém sání instalovaný na motoru nebo takový systém, který představuje typickou konfiguraci motoru v běžném provozu. Do toho patří systémy chlazení přeplňovacího vzduchu a recirkulace výfukového plynu Škrcení nasávaného vzduchu Musí se použít systém sání motoru nebo laboratorní zkušební systém, jehož vstupní odpor vzduchu je v rozmezí ±300 Pa od maximální hodnoty uvedené výrobcem pro čistý čistič vzduchu u motoru běžícího při jmenovitých otáčkách a s plným zatížením. Statický rozdíl tlaku na vstupním odporu se měří v místě a za otáček a točivého momentu určených výrobcem. Pokud výrobce nespecifikuje příslušné místo, měří se tento tlak před každým připojením systému turbodmychadla nebo systému recirkulace výfukového plynu k systému nasávání vzduchu. Pokud výrobce nespecifikuje nastavení otáček a točivého momentu, měří se tento tlak na motoru, který pracuje s maximálním výkonem. 6.5 Výfukový systém motoru Je nutné použít výfukový systém instalovaný na motoru nebo takový, který představuje typickou konfiguraci motoru v běžném provozu. Pro zařízení k následnému zpracování musí odpor ve výfuku určit výrobce v závislosti na podmínkách následného zpracování (např. podle úrovně záběhu / stárnutí a regenerace/zatížení). Výfukový systém musí splňovat požadavky na odběr vzorků výfukových plynů stanovené v bodě 9.3. Je nutno použít výfukový systém motoru nebo laboratorní zkušební systém, jehož protitlak ve výfuku činí 80 až 100 % maximální hodnoty protitlaku při otáčkách a točivém momentu uvedených výrobcem. Jestliže je maximální odpor 5 kpa nebo menší, nastavený bod musí být nejméně 1,0 kpa od maxima. Pokud výrobce nespecifikuje nastavení otáček a točivého momentu, měří se tento tlak na motoru, který pracuje s maximálním výkonem. 6.6 Motor se systémem následného zpracování výfukových plynů Jestliže je motor vybaven systémem následného zpracování výfukových plynů, musí mít výfuková trubka stejný průměr, jako se používá v praxi, do vzdálenosti nejméně čtyři průměry trubky proti směru proudění od vstupu v začátku expanzní části, která obsahuje zařízení k následnému zpracování výfukových plynů. Vzdálenost mezi přírubou sběrného výfukového potrubí nebo výstupem z turbokompresoru a systémem následného zpracování výfukových plynů musí být stejná jako v uspořádání na vozidle nebo musí mít hodnotu uvedenou výrobcem. Hodnoty protitlaku nebo odporu ve výfuku musí splňovat stejná kritéria, jaká jsou uvedena výše, a mohou být nastaveny pomocí ventilu. Během slepých zkoušek a pro účely mapování motoru může být modul se zařízením pro následné zpracování odstraněn a nahrazen ekvivalentním modulem s podporou neaktivního katalyzátoru. Emise naměřené během zkušebního cyklu musí být reprezentativní pro emise ve skutečném provozu. Je-li motor vybaven systémem následného zpracování výfukových plynů, který vyžaduje použití činidla, je nutno při všech zkouškách použít výrobcem stanovené činidlo.

133 Úřední věstník Evropské unie L 88/131 U motorů vybavených systémem k následnému zpracování výfukových plynů, které mají periodickou (málo častou) regeneraci, jak je popsáno v bodu 6.6.2, musí být výsledky hodnot emisí upraveny tak, aby braly v úvahu jednotlivé regenerace. V takovém případě průměrná hodnota emisí závisí na frekvenci regenerace z hlediska těch částí zkoušek, během kterých k regeneraci dochází. Systémy k následnému zpracování výfukových plynů s kontinuální regenerací v souladu s bodem nevyžadují zvláštní zkušební postup Kontinuální regenerace U systému následného zpracování výfukových plynů založeného na postupu kontinuální regenerace musí být hodnoty emisí měřeny na systému následného zpracování výfukových plynů, který byl stabilizován, aby byla zaručena opakovatelnost výsledků trendů emisí. K procesu regenerace musí dojít během zkoušky NRTC za tepla nebo zkoušky s cykly s ustálenými přechody (RMC) nejméně jednou a výrobce musí udat normální podmínky, za nichž dochází k regeneraci (množství úsad sazí, teplota, protitlak výfukových plynů atd.). Aby se prokázalo, že je regenerační proces kontinuální, musí být provedeny nejméně tři zkoušky NRTC s teplým startem nebo zkouškami s cykly s lineárními přechody (RMC). V případě zkoušky NRTC za tepla se musí motor zahřát podle bodu , stabilizovat podle bodu a musí se provést první zkouška NRTC za tepla. Následné zkoušky NRTC za tepla se zahájí po stabilizaci motoru podle odstavce Během zkoušek musí být zaznamenány teplota a tlak ve výfuku (teplota před a za systémem k následnému zpracování plynů, protitlak ve výfuku atd.). Systém následného zpracování výfukových plynů lze považovat za vyhovující, jestliže podmínky uvedené výrobcem nastanou během zkoušky na dostatečně dlouhou dobu a rozptyl naměřených hodnot emisí není vyšší než ± 25 % nebo 0,005 g/kwh podle toho, která hodnota je vyšší. Má-li systém následného zpracování výfukových plynů bezpečnostní režim, který se přepíná na režim periodické (málo časté) regenerace, zkouška se provádí podle bodu V tomto zvláštním případě lze příslušné mezní hodnoty emisí překročit a nebudou se vážit Málo častá (periodická) regenerace Toto ustanovení se vztahuje jen pro motory vybavené regulací emisí s periodickou regenerací. U motorů, které pracují v diskrétním režimu, nelze tento postup použít. Emise se měří nejméně třemi zkouškami NRTC se startem za tepla nebo zkouškami s cyklem s lineárními přechody mezi režimy (RMC), přičemž u jedné zkoušky s regenerací a druhými dvěma bez procesu regenerace, a to při stabilizovaném systému následného zpracování. K procesu regenerace musí dojít během zkoušky NRTC nebo RMC nejméně jednou. Jestliže regenerace zaujímá více než jednu zkoušku NRTC nebo RMC, provedou se následující úplné zkoušky NRTC nebo RMC a pokračuje se v měření emisí bez stabilizace a bez zastavování motoru, dokud není regenerace ukončena, a vypočte se průměr ze zkoušek. Jestliže se regenerace ukončí v průběhu některé ze zkoušek, ve zkoušce se pokračuje v celé její délce. Motor může být vybaven přepínačem, který umožňuje zamezit procesu regenerace nebo ho umožnit za předpokladu, že toto nemá žádný vliv na původní kalibrování motoru. Výrobce určí běžné podmínky, za nichž k regeneraci dochází (množství úsad sazí, teplota, protitlak výfukových plynů atd.). Výrobce rovněž poskytne frekvenci výskytu regenerace v podobě počtu zkoušek, během nichž k regeneraci dochází. Přesný postup určení této frekvence se dohodne mezi výrobcem motoru a schvalovacím orgánem na základě osvědčeného odborného úsudku. Pro účely regenerační zkoušky poskytne výrobce systém k následnému zpracování výfukových plynů, který předtím zachytil znečišťující látky. K regeneraci nesmí dojít během stabilizační fáze motoru. Volitelně může výrobce provést následně za sebou zkoušky NRTC se startem za tepla nebo RMC, až se systém k následnému zpracování zaplní. Měření emisí není požadováno u všech zkoušek. Průměrné hodnoty emisí mezi fázemi regenerace se určí aritmetickým průměrem několika rovnoměrně rozložených zkoušek NRTC s teplým startem nebo RMC. Musí být provedena nejméně jedna zkouška NRTC s teplým startem nebo RMC co nejblíže před zkouškou regenerace a jedna zkouška NRTC s teplým startem nebo RMC ihned po zkoušce regenerace. Během zkoušky regenerace se zaznamenávají všechny údaje, které jsou potřebné ke zjištění regenerace (emise CO nebo NO x, teplota před systémem k následnému zpracování výfukových plynů a za ním, protitlak výfukových plynů atd.). Během procesu regenerace může dojít k překročení příslušných mezních hodnot emisí. Schéma postupu zkoušky je na obrázku 6.1.

134 L 88/132 Úřední věstník Evropské unie Obrázek 6.1 Schéma málo časté (periodické) regenerace s počtem měření n a počtem měření během regenerace n r Průměrná specifická míra emisí pro start za tepla e w [g/kwh] se váží takto (viz obrázek Figure 6.1): e w ¼ n e þ n r e r n þ n r (6-3) n = počet zkoušek, při nichž nedochází k regeneraci, n r = počet zkoušek, při nichž dochází k regeneraci (minimálně jedna zkouška), e = průměrné specifické emise u zkoušky, při níž nedochází k regeneraci [g/kwh] e r = průměrné specifické emise u zkoušky, při níž dochází k regeneraci [g/kwh] V závislosti na volbě výrobce a na základě osvědčené technické analýzy lze korekční faktor regenerace k r, vyjadřující průměrnou hodnotu emisí vypočítat buď multiplikačně, nebo aditivně takto: Multiplikační k Ur ¼ e w e k Dr ¼ e w e r (korekční faktor regenerace nahoru) (korekční faktor regenerace dolů) (6-4a) (6-4b) Aditivní k Ur ¼ e w Ä e (korekční faktor regenerace nahoru) (6-5) k Dr ¼ e w Ä e r (korekční faktor regenerace dolů) (6-6)

135 Úřední věstník Evropské unie L 88/133 Korekční faktory regenerace nahoru se vynásobí změřenými hodnotami emisí nebo se k nim přičtou u všech zkoušek, ve kterých nedochází k regeneraci. Korekční faktory regenerace dolů se vynásobí změřenými hodnotami emisí nebo se k nim přičtou u všech zkoušek, při nichž dochází k regeneraci. V průběhu celého zkoušení se výskyt regenerace identifikuje způsobem, ze kterého je dobře zřejmý. V případě, že není zjištěna žádná regenerace, použije se korekční faktor nahoru. S odkazem na dodatky A.7-A.8 přílohy 4B o výpočtech specifických emisí na brzdě se korekční faktory regenerace: a) musí použít na výsledky vážených zkoušek NRTC a RMC; b) mohou použít na zkoušky s cykly s lineárními přechody a zkoušky NRTC se startem za studena, pokud během zkušebního cyklu dojde k regeneraci; c) mohou být rozšířeny na ostatní členy stejné rodiny motorů; d) mohou být rozšířeny na další skupiny motorů, které používají stejný systém následného zpracování výfukových plynů, na základě předchozího schválení orgánu pro schvalování typu, vydaného na základě technických podkladů dodaných výrobcem, které potvrzují, že příslušné hodnoty emisí jsou podobné. Přihlíží se k těmto možnostem: a) Výrobce může zvolit, že vypustí korekční faktory pro jednu nebo více ze svých rodin motorů (nebo konfigurací), protože vliv regenerace je malý, nebo protože je nepraktické identifikovat, kdy k regeneraci dochází. V takových případech se nepoužije žádný korekční faktor a výrobce odpovídá za splnění mezních hodnot emisí u všech zkoušek, bez ohledu na to, zda dochází k regeneraci. b) Orgán pro schvalování typu může na žádost výrobce zohlednit případy regenerace odlišným způsobem, než je stanoveno v pododstavci a). Avšak tuto možnost lze využít jen v případech, ke kterým dochází velmi zřídka a které prakticky nelze řešit použitím korekčních faktorů popsaných v písm. a). 6.7 Chladicí systém Musí se použít systém chlazení motoru s dostatečnou kapacitou k udržení motoru na normálních provozních teplotách předepsaných výrobcem pro nasávaný vzduch, olej, chladivo, blok či hlavy válců. Lze použít laboratorní pomocné chladiče a ventilátory. 6.8 Mazací olej Údaje o mazacím oleji musí být uvedeny výrobcem a olej musí být reprezentativní pro mazací oleje na trhu. Vlastnosti mazacího oleje použitého při zkoušce musí být zaznamenány a předloženy zároveň s výsledky zkoušky. 6.9 Vlastnosti referenčního paliva Referenční palivo je specifikováno v tabulce 3 přílohy 6. Teplota paliva musí být v souladu s doporučeními výrobce. Teplota paliva se měří na vstupu palivového vstřikovacího čerpadla nebo podle specifikace výrobce a místo měření se zaznamená Emise z klikové skříně Žádné emise z klikové skříně nesmí být vypouštěny přímo do okolního ovzduší, s následující výjimkou: motory vybavené turbodmychadly, čerpadly, ventilátory nebo přeplňovacími dmychadly pro sání vzduchu mohou uvolňovat emise z klikové skříně do okolního ovzduší, jsou-li emise při všech zkouškách emisí přičítány (fyzicky nebo matematicky) k emisím z výfuku. Výrobci, kteří této výjimky využijí, musí motory nastavit tak, aby všechny emise z klikové skříně mohly být odvedeny do odběrného systému. Pro účely tohoto odstavce se emise z klikové skříně, které se v celém průběhu provozu odvádějí do proudu výfukových plynů před zařízením k následnému zpracování výfukových plynů, nepokládají za vypouštěné přímo do okolního ovzduší.

136 L 88/134 Úřední věstník Evropské unie Volné emise z klikové skříně musí být odváděny do výfukového systému za účelem měření emisí takto: a) potrubí musí být z materiálu s hladkým povrchem, elektricky vodivého a nereagujícího s emisemi z klikové skříně. Trubky musí být co nejkratší; b) počet ohybů potrubí, kterým se ve zkušebně odvádějí plyny z klikové skříně, musí být co nejmenší a poloměr všech nevyhnutelných ohybů musí být co největší; c) potrubí, kterým se ve zkušebně odvádějí výfukové plyny z klikové skříně, musí splňovat specifikace výrobce motoru pro zpětný tlak z klikové skříně; d) potrubí, kterým se odvádějí plyny z klikové skříně, musí ústit do proudu výfukových plynů za každým systémem následného zpracování výfukových plynů, za každým odporem, který je namontován do výfuku, a v dostatečné vzdálenosti před všemi odběrnými sondami, aby se před odběrem zajistilo úplné smíšení s výfukovými plyny z motoru. Potrubí, kterým se vedou plyny z klikové skříně, musí zasahovat do volného proudu výfukových plynů, aby se zabránilo jevům mezní vrstvy a aby se podporovalo smíšení. Výstup z potrubí, kterým se vedou plyny z klikové skříně, může být orientován v libovolném směru vzhledem k toku surového výfukového plynu. 7. ZKUŠEBNÍ POSTUPY 7.1 Úvod Tento bod popisuje způsob stanovení emisí plynných znečisťujících látek a znečisťujících částic emisí specifických pro brzdu u motoru určeného ke zkouškám. Zkoušený motor musí být základním motorem rodiny motorů, jak je specifikována v bodu 5.2. Laboratorní zkoušku emisí tvoří měření emisí a dalších parametrů zkušebních cyklů vymezených touto přílohou. Probírají se následující hlediska (v této příloze 4B): a) laboratorní konfigurace pro měření emisí specifických pro brzdu (bod 7.2); b) postupy ověřování před zkouškou a po zkoušce (bod 7.3); c) zkušební cykly (7.4); d) obecný sled zkoušek (7.5); e) mapování motoru (bod 7.6); f) generování zkušebního cyklu (7.7); g) postup konkrétního zkušebního cyklu (bod 7.8). 7.2 Zásada měření emisí K měření emisí specifických pro brzdu je třeba, aby motor prošel příslušnými zkušebními cykly vymezenými v bodě 7.4. K měření emisí specifických pro brzdu je třeba určit hmotnost složek ve výfukových plynech (HC, NMHC, CO, NO x a PM) a odpovídající práci motoru v průběhu cyklu Hmotnost složek Celková hmotnost každé jednotlivé složky se určí za příslušný zkušební cyklus použitím těchto metod: Průběžný odběr vzorků U průběžného odběru vzorků se kontinuálně měří koncentrace složky v surovém nebo ve zředěném výfukovém plynu. Tato koncentrace se vynásobí kontinuálním průtokem výfukového plynu (surového nebo zředěného) v místě odběru emisí k určení průtoku složky. Emise složky se v průběhu zkušebního intervalu neustále sčítají. Celkovou hmotností emitované složky je tento součet.

137 Úřední věstník Evropské unie L 88/ Odběr dávek U odběru dávek se kontinuálně odebírá vzorek surového nebo zředěného výfukového plynu a ukládá se pro pozdější měření. Odebraný vzorek musí být proporcionální k průtoku surového nebo zředěného výfukového plynu. U jednotlivých odebraných dávek jsou plynné složky shromážděny ve vaku a znečišťující částice jsou zachyceny na filtru. V zásadě se metoda výpočtu emisí provede takto: koncentrace složek v odebraných dávkách se vynásobí celkovou hmotností nebo hmotnostním průtokem (surového nebo zředěného plynu), z nichž byla dávka během zkušebního cyklu odebrána. Výsledkem je celková hmotnost nebo hmotnostní průtok emitované složky. K výpočtu koncentrace znečišťujících částic se částice zachycené z proporcionálně odebraného výfukového plynu na filtru vydělí množstvím přefiltrovaného výfukového plynu Kombinovaný odběr vzorků Je přípustné jakkoliv kombinovat průběžný odběr vzorků a odběr vzorků dávkami (např. měření částic odběrem dávek a měření plynných emisí kontinuálním odběrem). Následující obrázek popisuje tyto dva aspekty zkušebních postupů k měření emisí: zařízení s odběrnými vedeními pro surový a zředěný výfukový plyn a operace nutné ke kalkulaci emisí znečišťujících látek ve zkušebních cyklech s ustáleným stavem a s neustálenými stavy (obrázek 7.1).

138 Obrázek 7.1 Zkušební postupy pro měření emisí Poznámka k obrázku 7.1: Termín odběr vzorků PM z části toku zahrnuje ředění části toku k extrakci pouze surového výfukového plynu s konstantním nebo variabilním ředicím poměrem. L 88/136 Úřední věstník Evropské unie

139 Úřední věstník Evropské unie L 88/ Určení vykonané práce Práce vykonaná v cyklu se určí za celý cyklus tak, že se synchronně použijí hodnoty otáček a točivého momentu k výpočtu okamžitých hodnot výkonu motoru na brzdě. Výkon motoru na brzdě se spojí za zkušební cyklus, čímž se určí celková práce. 7.3 Ověření a kalibrace Postupy před zkouškou Přípravná stabilizace Pro dosažení stabilních podmínek musí být odběrný systém a motor stabilizovány před začátkem sledu zkoušek, jak je uvedeno v bodech 7.3 a 7.4. V bodě je zvláště uvedena přípravná stabilizace k ochlazení motoru pro provedení zkoušky s neustáleným stavem se startem za studena Ověření kontaminace uhlovodíky Existuje-li předpoklad, že uhlovodíky významně kontaminují měřicí systém výfukového plynu, je možné ověřit kontaminaci uhlovodíky nulovacím plynem a případné znečištění lze odstranit. Pokud se má zkontrolovat rozsah kontaminace a uhlovodíků v systému, je nutné tak učinit v průběhu 8 hodin předcházejících začátku každého zkušebního cyklu. Hodnoty se zaznamenají pro účely pozdější korekce. Před touto kontrolou se musí zkontrolovat těsnost systému a provést kalibrace analyzátoru FID Příprava měřicího zařízení pro odběr vzorků Před začátkem odběru vzorků emisí se učiní následující kroky: a) v průběhu 8 hodin předcházejících odběru emisí podle bodu se přezkouší těsnost systému; b) pro odběr vzorků v dávkách se připojí čisté prostředky k ukládání, jako jsou vyprázdněné vaky nebo filtry, u kterých byla změřena jejich vlastní váha; c) spustí se všechny měřicí přístroje podle instrukcí výrobce přístrojů a osvědčeného technického úsudku; d) nastartují se ředicí systémy, odběrná čerpadla, chladicí ventilátory a systém pro shromažďování údajů; e) seřídí se průtoky vzorků na požadované úrovně, s použitím obtoků, je-li to žádoucí; f) výměníky tepla v systému odběru vzorků se předehřejí nebo předchladí, aby se nalézaly ve svých provozních rozsazích teplot pro zkoušku; g) vyhřívané nebo chlazené součásti, jako jsou odběrná potrubí, filtry, chladiče a čerpadla se stabilizují na své provozní teploty; h) systém k ředění toku výfukových plynů se uvede do činnosti nejméně 10 minut před začátkem sledu zkoušek; i) provede se kalibrace analyzátorů plynu a vynulují se kontinuální analyzátory podle postupu v následujícím bodě ; j) všechna elektronická integrační zařízení se před začátkem každého intervalu zkoušky vynulují nebo znovu vynulují Kalibrace analyzátorů plynů Vyberou se vhodné pracovní rozsahy analyzátoru plynu. Jsou povoleny analyzátory emisí s automatickým nebo ručním přepínáním pracovních rozsahů. Během zkoušky s lineárními přechody mezi režimy nebo zkoušky NRTC a během doby odběru plynných emisí na konci každého režimu v případě zkoušení s diskrétním režimem nelze přepínat rozsah analyzátorů emisí. Rovněž nelze během zkušebního cyklu přepínat zesílení analogového provozního zesilovače (zesilovačů) analyzátoru. Všechny kontinuální analyzátory se vynulují a kalibrují pro plný rozsah plyny podle mezinárodních norem, jež odpovídají specifikacím bodu U analyzátorů FID se musí zkontrolovat plný rozsah stupnice na bázi uhlíkového čísla jedna (C 1 ).

140 L 88/138 Úřední věstník Evropské unie Přípravná stabilizace filtru částic a zjištění hmotnosti tara Přípravná stabilizace filtru částic a zjištění hmotnosti tara se provede v souladu s bodem Postupy po provedení zkoušky Po ukončení odběru vzorků emisí se učiní následující kroky: Ověření proporcionálního odběru vzorků U každé proporcionální dávky odebraných vzorků, jako je vzorek v jímacím vaku nebo vzorek částic, se ověří, že byl udržován proporcionální odběr podle bodu U metody s jediným filtrem a zkušebního cyklu s diskrétním ustáleným stavem se provede výpočet efektivního váhového faktoru částic. Každý vzorek, který nesplňuje požadavky bodu 8.2.1, se považuje za neplatný Stabilizace a vážení filtru částic po zkoušce Použité filtry částic se musí umístit do zakrytých nebo utěsněných nádržek nebo se uzavřou držáky filtru, aby se odběrné filtry chránily proti kontaminaci z okolí. Tímto způsobem chráněné se zaplněné filtry musí vrátit do komory nebo místnosti, které jsou určeny ke stabilizaci filtrů částic. Následně se odběrné filtry částic stabilizují a zváží v souladu s bodem (zacházení s filtry částic po stabilizaci a kompletní postupy vážení) Analýza plynných vzorků odebraných dávkami Co možno nejdříve se provedou následující úkony: a) všechny analyzátory plynu pro odběr dávkami se vynulují a kalibrují pro plný rozsah nejpozději 30 minut od ukončení zkušebního cyklu, nebo pokud je to praktické, v průběhu doby odstavení, aby se ověřilo, že analyzátory plynu jsou stále stabilní; b) všechny konvenčně odebrané vzorky plynů se analyzují nejpozději do 30 minut od ukončení zkoušky se startem za tepla nebo v průběhu doby odstavení; c) vzorky pozadí se analyzují do 60 minut od ukončení zkušebního cyklu se startem za tepla Ověření posunu Po kvantifikaci výfukových plynů se tímto způsobem ověří posun: a) V případě analyzátorů plynu pracujících s dávkami nebo kontinuálně se po provedení stabilizace analyzátoru nulovacím plynem zaznamená střední hodnota analyzátoru. Stabilizace může zahrnovat čas nutný k vyčištění analyzátoru od jakéhokoli vzorku plynu a všechny doplňkové časy zohledňující odezvu analyzátoru; b) Po provedení stabilizace analyzátoru kalibračním plynem pro plný rozsah se zaznamená střední hodnota analyzátoru. Stabilizace může zahrnovat čas nutný k vyčištění analyzátoru od jakéhokoli vzorku plynu a všechny doplňkové časy zohledňující odezvu analyzátoru; c) Tyto údaje slouží k potvrzení správnosti a provedení korekce posunem, jak popisuje bod Zkušební cykly Použijí se následující zkušební cykly: a) v případě motorů s proměnnými otáčkami zkušební cyklus s osmi režimy nebo odpovídající cyklus s lineárními přechody mezi režimy, a cyklus NRTC s neustálenými stavy, jak jsou vymezeny v příloze 5; b) v případě motorů s konstantními otáčkami zkušební cyklus s pěti režimy nebo odpovídající cyklus s lineárními přechody mezi režimy, jak jsou vymezeny v příloze 5.

141 Úřední věstník Evropské unie L 88/ Zkušební cykly s ustálenými stavy Zkušební cykly s ustálenými stavy specifikuje příloha 5 jako seznam diskrétních režimů (provozních bodů), ve kterém ke každému provoznímu bodu přísluší jedna hodnota otáček a jedna hodnota točivého momentu. Během zkušebních cyklů s ustálenými stavy je při měření motor zahřátý a běží podle specifikací výrobce. Zkušební cyklus s ustálenými stavy může být proveden jako cyklus s diskrétními režimy nebo jako cyklus s lineárními přechody mezi režimy, což dále vysvětlují následující odstavce Zkušební cykly s ustálenými stavy s diskrétními režimy Zkušební cyklus s ustálenými stavy s osmi diskrétními režimy je tvořen osmi režimy otáček a zatížení (s příslušnými váhovými faktory pro každý režim), které pokrývají typický provozní rozsah motorů s proměnnými otáčkami. Cyklus je vysvětlen v tabulce 5. Zkušební cyklus s ustálenými stavy s pěti diskrétními režimy s konstantními otáčkami je tvořen pěti režimy zatížení (s příslušnými váhovými faktory pro každý režim), přičemž všechny jsou při jmenovitých otáčkách, které pokrývají typický provozní rozsah motorů s konstantními otáčkami. Cyklus je vysvětlen v tabulce Zkušební cykly s ustálenými stavy s lineárními přechody mezi režimy Zkušební cykly s lineárními přechody mezi režimy (RMC) jsou cykly probíhající za tepla, během nichž se emise začínají měřit po nastartování motoru, jeho zahřátí a běhu, jak specifikuje bod odstavci Během zkušebního cyklu RMC musí být motor soustavně regulován řídicí jednotkou zkušebního stavu. Plynné emise a emise částic se musí měřit a zachycovat kontinuálně v průběhu zkušebního cyklu RMC, a to stejným způsobem jako během zkušebním cyklu s neustálenými stavy. V případě zkušebního cyklu s pěti režimy RMC tvoří stejné režimy ve stejném pořadí jako odpovídající diskrétní zkušební cyklus s ustálenými stavy. V případě zkušebního cyklu s osmi režimy má RMC jeden režim navíc (rozdělený režim volnoběhu) a sled režimů není totožný jako u odpovídajícího cyklu s ustálenými stavy a s diskrétními režimy, aby se vyloučily extrémní změny teploty při následném zpracování výfukových plynů. Délka režimů se zvolí tak, aby byla ekvivalentní váhovým faktorům odpovídajícího zkušebního cyklu s ustálenými stavy s diskrétními režimy. Změna otáček a zatížení motoru z jednoho režimu k následujícímu musí být řízena, aby probíhala lineárně v době 20 ± 1 s. Doba změny režimu tvoří část nového režimu (i u prvního režimu) Zkušební cyklus s neustálenými stavy (NRTC) Nesilniční zkušební cyklus v neustáleném stavu (NRTC) je uveden v dodatku 5 jako sled každou sekundu se střídajících normalizovaných hodnot otáček a točivého momentu. Před zkouškou motoru na zkušebním stanovišti musí být normalizované hodnoty převedeny na ekvivalentní referenční hodnoty pro konkrétní zkoušený motor na základě specifických hodnot otáček a točivého momentu zjištěných z křivky mapování motoru. Tento převod se označuje jako denormalizace a zkušební cyklus takto vytvořený je referenční cyklus NRTC motoru, který má být zkoušen (viz bod 7.7.2). Plán normalizované zkoušky NRTC na dynamometru je graficky znázorněn v příloze 5. Zkušební cyklus s neustálenými stavy musí proběhnout dvakrát (viz bod 7.8.3): a) se startem za studena, poté, co se motor a systémy k následnému zpracování ochladily na teplotu místnosti po přirozeném ochladnutí motoru, nebo jako se startem za studena po nuceném ochlazení a poté, co se teploty motoru a chladiva, systémy k následnému zpracování a všechna řídicí zařízení motoru stabilizovaly na teplotě mezi 20 C a 30 C. Měření emisí se startem za studena začíná s nastartováním studeného motoru; b) stabilizace za tepla bezprostředně po ukončení fáze zkoušky se startem za studena se motor stabilizuje pro start za tepla periodou stabilizace za tepla v trvání 20 ±1 minuta; c) start za tepla začne bezprostředně po periodě stabilizace za tepla spuštěním motoru. Analyzátory plynu se zapnou nejméně 10 s před koncem periody stabilizace za tepla, aby se vyloučily špičky signálu zapnutí. Měření emisí začne souběžně s počátkem fáze se startem za tepla, tj. včetně spuštění motoru. Emise specifické na brzdě (v g/kwh) se určí postupy uvedenými v tomto oddílu pro zkušební cykly jak se startem za studena i pro zkušební cykly se startem za tepla. Složená hodnota vážených emisí se vypočítá vážením výsledků získaných při startu za studena faktorem 0,10 a výsledků získaných při startu za tepla faktorem 0,90, což je podrobně rozvedeno v dodatcích A.7-A.8 přílohy 4B.

142 L 88/140 Úřední věstník Evropské unie Obecný sled zkoušek Pro změření emisí motoru je nutné provést tyto kroky: a) určit zkušební otáčky a zkušební zatížení motoru pro motor, který se má zkoušet, a to změřením maximálního točivého momentu (motory s konstantními otáčkami) nebo křivky maximálního točivého momentu (motory s proměnnými otáčkami) jako funkci otáček motoru; b) nenormalizovat normalizované zkušební cykly točivým momentem (motory s konstantními otáčkami) nebo otáčkami a točivým momentem (motory s proměnnými otáčkami), které byly zjištěny podle předchozího písm. a) bodu 7.5; c) předem připravit motor, zařízení a měřicí přístroje pro nadcházející zkoušku emisí nebo sérii zkoušek (cyklus se startem za studena a se startem za tepla); d) vykonat postupy před zkouškou, aby se ověřila správná činnost konkrétních zařízení a analyzátorů. Je nutné provést kalibraci všech analyzátorů. Musí se zaznamenat všechny údaje zjištěné před zkouškou; e) nastartovat na začátku zkušebního cyklu motor (NRTC) nebo jej ponechat v běhu (cykly s ustálenými stavy) a souběžně nastartovat systémy pro odběr vzorků; f) měřit nebo zaznamenávat emise a ostatní požadované parametry v průběhu doby odběru vzorků (v případě NRTC a cyklů s ustálenými režimy a s lineárními přechody mezi režimy v průběhu celého zkušebního cyklu); g) provést postupy po zkoušce, aby se ověřila správná činnost konkrétních zařízení a analyzátorů; h) stabilizovat filtr (filtry) částic, zvážit je (hmotnost prázdného filtru), zaplnit, opět stabilizovat, opět zvážit (hmotnost naplněného filtru) a následně vyhodnotit vzorky v souladu s postupy před zkouškou (bod ) a postupy po zkoušce (bod ); i) vyhodnotit výsledky zkoušky emisí. Následující diagram znázorňuje přehled postupů, které jsou nutné k vykonání zkušebních cyklů s měřením emisí motorů z výfuku pro nesilniční mobilní stroje.

143 Úřední věstník Evropské unie L 88/141 Obrázek 7.3 Sled zkoušky Startování a opakované startování motoru Start motoru Motor se nastartuje: a) v souladu s doporučením v uživatelské příručce sériovým startérem motoru nebo vzduchovým startovacím systémem, a to buď s přiměřeně nabitou baterií, s vhodným zdrojem energie nebo s vhodným zdrojem tlakového vzduchu; nebo

144 L 88/142 Úřední věstník Evropské unie b) dynamometrem k roztočení motoru, dokud se motor nenastartuje. V typickém případě roztáčením v rozmezí ± 25 % typických otáček motoru při startování ve skutečném provozu, nebo lineárně vzrůstajícími otáčkami dynamometru od nuly do otáček, které jsou o 100 min 1 nižší, než jsou dolní otáčky volnoběhu, avšak jen do okamžiku, kdy je motor nastartován. Roztáčení se musí ukončit do 1 sekundy od nastartování motoru. Nenastartuje-li motor po 15 sekundách protáčení, přeruší se protáčení a určí se příčina selhání startu, kromě případu, kdy příručka pro uživatele nebo příručka pro údržbu a opravy uvádí, že delší doba protáčení je normální Zastavení motoru a) Zastaví-li se motor kdykoli během zkoušky NRTC se studeným startem, je zkouška neplatná; b) Zastaví-li se motor kdykoli během zkoušky NRTC s teplým startem, je zkouška neplatná. Motor se musí stabilizovat podle odstavce a zkouška se startem za tepla se musí opakovat. V tomto případě není potřebné opakovat zkoušku se startem za studena; c) Zastaví-li se motor kdykoliv během cyklu s ustálenými stavy (diskrétními nebo s lineárními přechody mezi režimy), je zkouška neplatná a musí se opakovat od postupu zahřátí motoru. V případě měření částic metodou více filtrů (jeden odběrný filtr pro každý pracovní režim) pokračuje zkouška stabilizací motoru v předchozím režimu, aby došlo ke stabilizaci teploty motoru a poté bylo zahájeno měření s režimem, při kterém se motor zastavil. 7.6 Mapování motoru Před zahájením mapování motoru se motor musí zahřát a na konci zahřívání musí být v provozu nejméně po 10 minut při maximálním výkonu, případně podle doporučení výrobce a osvědčeného technického úsudku, aby došlo ke stabilizaci teploty chladiva a mazacího oleje motoru. Po stabilizaci motoru se vytvoří mapa vlastností motoru. S výjimkou motorů s konstantními otáčkami se mapování motoru provádí se zcela otevřenou pákou přípusti paliva nebo s regulátorem, který používá diskrétní otáčky ve vzestupném pořadí. Minimální a maximální mapovací otáčky jsou definovány takto: Minimální otáčky pro mapování = volnoběžné otáčky zahřátého motoru Maximální otáčky pro mapování = n hi 1,02 nebo otáčky, při kterých maximální točivý moment klesne na nulu, podle toho, které z nich jsou nižší. Kde n hi jsou horní otáčky, které jsou definovány jako nejvyšší otáčky motoru, při nichž má 70 % maximálního výkonu. Nejsou-li nejvyšší otáčky bezpečné nebo reprezentativní (např. u motorů bez regulátoru), použije se k mapování až do maximálních bezpečných otáček nebo reprezentativního maxima osvědčený technický úsudek Mapování motoru pro zkušební cyklus s ustálenými stavy s osmi režimy V případě mapování motoru pro zkušební cyklus s ustálenými stavy s osmi režimy (jen pro motory, s nimiž se nemusí provést NRTC) se použije osvědčený technický úsudek za účelem výběru dostatečného počtu (20 až 30) rovnoměrně rozložených bodů nastavení. V každém bodě nastavení se otáčky stabilizují a točivý moment se nechá stabilizovat nejméně po dobu 15 sekund. U každého bodu nastavení se zaznamenají střední otáčky a točivý moment. V případě potřeby se k určení otáček a točivých momentů u zkoušky s osmi režimy použije lineární interpolace. Pokud se otáčky a zatížení zjištěné při zkoušce neliší o více než ± 2,5 % od otáček a točivých momentů uváděných výrobcem, použijí se otáčky a zatížení uvedené výrobcem. Pokud mají být motory podrobeny rovněž zkoušce NRTC, pak se k určení otáček a točivých momentů u zkoušky motoru s ustálenými stavy použije mapovací křivka NRTC Mapování motoru pro cyklus NRTC Mapování motoru se provádí podle následujícího postupu: a) motor se odlehčí a nechá pracovat při volnoběžných otáčkách: i) v případě motorů s regulátorem dolních otáček se požadavek operátora nastaví na minimum, dynamometr nebo jiné zatěžovací zařízení se použije k dosažení hodnoty nula točivého momentu na základním výstupním hřídeli motoru a motoru se se musí umožnit regulovat otáčky. Tyto volnoběžné otáčky zahřátého motoru se změří.

145 Úřední věstník Evropské unie L 88/143 ii) v případě motorů bez regulátoru dolních otáček se dynamometr nastaví k dosažení hodnoty nula točivého momentu na základním výstupním hřídeli motoru, a požadavek operátora se nastaví tak, aby reguloval otáčky na jejich nejnižší možnou hodnotu udávanou výrobcem při minimálním zatížení (rovněž známy jako volnoběžné otáčky zahřátého motoru udávané výrobcem); iii) volnoběžný točivý moment udávaný výrobcem se může použít pro všechny motory s proměnnými otáčkami (s či bez regulátoru dolních otáček), je-li pro skutečný provoz reprezentativní točivý moment nenulové hodnoty při volnoběhu; b) požadavek operátora se nastaví na maximum a otáčky motoru se nařídí, aby byly mezi volnoběžnými otáčkami zahřátého motoru a 95 % jejich hodnoty. V případě motorů s referenčními zkušebními cykly, u nichž nejnižší otáčky jsou vyšší než volnoběžné otáčky zahřátého motoru, může být mapování zahájeno při hodnotě mezi nejnižšími referenčními otáčkami a 95 % hodnoty nejnižších referenčních otáček; c) otáčky motoru se zvyšují při středním přírůstku 8 ±1 min -1 /s nebo se motor mapuje plynulým zvyšováním otáček při konstantním přírůstku tak, aby proběh od minimálních do maximálních mapovacích otáček byl 4 až 6 minut. Rozsah mapovacích otáček musí počínat mezi volnoběžnými otáčkami zahřátého motoru a 95 % jejich hodnoty a končit nejvyššími otáčkami nad hodnotou otáček maximálního výkonu, při nichž má výkon hodnotu méně než 70 % maximálního výkonu. Nejsou-li tyto nejvyšší otáčky bezpečné nebo reprezentativní (např. u motorů bez regulátoru), použije se k mapování až do maximálních bezpečných otáček nebo reprezentativního maxima osvědčený technický úsudek. Body otáček motoru a točivého momentu se zaznamenávají s frekvencí alespoň 1 Hz; d) má-li výrobce za to, že výše uvedená metoda mapování není pro určitý motor bezpečná nebo mu neodpovídá, mohou být použity alternativní metody mapování. Tyto jiné metody musí splňovat záměr vymezených mapovacích postupů k určení maximálního točivého momentu dosažitelného při všech otáčkách motoru, kterých je dosaženo v průběhu zkušebních cyklů. Odchylky od způsobů mapování uvedených v tomto odstavci musí být z důvodů spolehlivosti nebo reprezentativnosti schváleny schvalovacím orgánem zároveň se zdůvodněním jejich použití. V případě regulovaných motorů nebo u motorů přeplňovaných turbodmychadlem se však v žádném případě nesmí pro křivku točivého momentu použít sestupné změny otáček motoru; e) motor není nutné mapovat před každým jednotlivým zkušebním cyklem. Motor je nutné znovu zmapovat, pokud: i) podle osvědčeného technického úsudku uplynula neúměrně dlouhá doba od posledního mapování; nebo ii) byly na motoru vykonány mechanické změny nebo následná kalibrování, které mohou mít vliv na výkon motoru; nebo iii) atmosférický tlak v blízkosti sání vzduchu do motoru není v rozmezí ± 5 kpa od hodnoty v době posledního mapování motoru Mapování motorů s konstantními otáčkami: a) motor může být provozován se sériovým regulátorem konstantních otáček nebo lze pomocí regulace otáček motoru řídicím systémem pracujícím podle požadavku operátora simulovat regulátor konstantních otáček. Musí se použít buď izochronní regulátor, nebo případně regulátor nastavený na trvalou odchylku otáček; b) motor se provozuje s regulátorem nebo se simulovaným regulátorem (řídícím otáčky podle požadavku operátora) s otáčkami regulovanými pro stav bez zatížení, a to při horních otáčkách, nikoli dolních volnoběžných otáčkách, po dobu nejméně 15 sekund; c) pro zvyšování točivého momentu o konstantní přírůstky se použije dynamometr. Mapování je nutné provést tak, aby proběh od otáček regulovaných na stav bez zatížení do maximálního točivého momentu byl 2 až 4 minuty. Během mapování motoru se skutečné otáčky a točivý moment zaznamenávají s frekvencí nejméně 1 Hz; d) v případě motorů pro motorgenerátorové soustrojí, které slouží k výrobě proudu o kmitočtu 50 Hz a 60 Hz (1 500 a min -1 ), se motor zkouší při obou konstantních rychlostech samostatně. V případě motorů s konstantními otáčkami se při použití jiných metod k záznamu maximálního točivého momentu a výkonu při stanovených provozních otáčkách postupuje podle osvědčeného technického úsudku. 7.7 Generování zkušebního cyklu

146 L 88/144 Úřední věstník Evropské unie Generování zkušebních cyklů s ustálenými stavy (NRSC) Jmenovité a denormalizované otáčky V případě motorů zkoušených s NRSC i NRTC se denormalizované otáčky vypočítají podle postupu pro neustálené stavy (body a a obrázek 7.3). V případě cyklu v ustáleném stavu se místo jmenovitých otáček použijí denormalizované otáčky (n denorm ). Pokud jsou vypočtené denormalizované otáčky (n denorm ) v rozmezí ± 2,5 % denormalizovaných otáček uváděných výrobcem, mohou být pro zkoušku emisí použity uváděné denormalizované otáčky (n denorm ). Pokud jsou dovolené odchylky překročeny, použijí se pro zkoušku emisí vypočtené denormalizované otáčky (n denorm ). V případě cyklu s ustálenými stavy se vypočtené denormalizované otáčky (n denorm ) uvedou v tabulce jako jmenovité otáčky. V případě motorů s proměnlivými otáčkami nezkoušených s NRTC se jmenovité otáčky pro tabulky v příloze 5 tohoto předpisu pro diskrétní cyklus s osmi režimy a pro odvozený cyklus s lineárními přechody mezi režimy vypočítají podle postupu pro ustálený cyklus (bod a obrázek 7.3). Jmenovité otáčky jsou vymezeny v bodě U motorů s konstantními otáčkami se pro jmenovité otáčky a regulované otáčky motoru v tabulkách v příloze 5 tohoto předpisu pro diskrétní cyklus s pěti režimy a pro odvozený cyklus s lineárními přechody mezi režimy použijí hodnoty definované v bodech a Generování zkušebního cyklu s ustálenými stavy s osmi režimy (diskrétními a s lineárními přechody mezi režimy) Mezilehlé otáčky se určí výpočtem z jejich definice (viz bod ). U motorů zkoušených s NRSC i NRTC se shodně s bodem ke stanovení mezilehlých otáček použijí namísto jmenovitých otáček denormalizované otáčky (n denorm ). Seřízení motoru pro každý zkušební režim se vypočítá podle následujícího vzorce: S ¼ ððp max þ P AUX Þ L 100 Þ Ä P AUX (7-1) S = nastavení dynamometru v kw P max = maximální zjištěný nebo deklarovaný výkon při zkušebních otáčkách a za zkušebních podmínek (podle údajů výrobce) v kw P AUX = deklarovaný celkový příkon pomocných zařízení namontovaných pro zkoušku (viz bod 6.3) při zkušebních otáčkách v kw L = % točivého momentu Během zkušebního cyklu se musí motor provozovat při otáčkách a točivém momentu vymezených v příloze 5. Maximální mapovací hodnoty točivého momentu při specifikovaných zkušebních otáčkách se odvodí z mapovací křivky (viz bod nebo 7.6.2). Naměřené hodnoty jsou buď změřeny přímo během mapování motoru, nebo se určí z mapy motoru. Deklarované hodnoty jsou hodnoty uvedené výrobcem. Jsou-li k dispozici jak naměřené, tak deklarované hodnoty, lze místo změřených hodnot točivého momentu použít deklarované hodnoty, pokud se neodchylují o více než ± 2,5 %. Jinak se použijí naměřené hodnoty točivého momentu z mapování motoru Generování zkušebního cyklu s ustálenými stavy s pěti režimy (diskrétními a s lineárními přechody mezi režimy) Během zkušebního cyklu se musí motor provozovat při otáčkách a točivém momentu vymezených v příloze 5. Pro účely generování zkušebního cyklu s 5 režimy je nutné použít maximální mapovací hodnotu točivého momentu při specifikovaných jmenovitých otáčkách (viz bod ). Minimální točivý moment zahřátého motoru, reprezentativní pro skutečný provoz, může být deklarován výrobcem. Typicky např. je-li motor připojen ke stroji, který nepracuje pod určitou minimální hodnotou točivého momentu, může být tento točivý moment deklarován a lze jej použít ke generování cyklu. V případě, že pro maximální zkušební točivý moment ke generování cyklu jsou k dispozici jak naměřené, tak i deklarované hodnoty, lze použít deklarované hodnoty namísto naměřených hodnot, jsou-li v rozmezí 95 % až 100 % naměřených hodnot.

147 Úřední věstník Evropské unie L 88/145 Číselné hodnoty točivého momentu jsou procentními hodnotami točivého momentu, který odpovídá základnímu jmenovitému výkonu ( 1 ). Základní výkon je vymezen jako maximální výkon dosažitelný během sledu proměnlivého výkonu, který může být dosahován po neomezený počet hodin ročně, mezi stanovenými intervaly údržby a za stanovených podmínek okolí. Údržba je prováděna dle instrukcí výrobce Generování zkušebního cyklu s neustálenými stavy (denormalizace NRTC) Příslušné zkušební cykly v normalizovaném formátu jsou vymezeny v příloze 5. Normalizovaný zkušební cyklus je tvořen sledem dvojic hodnot otáček a točivého momentu vyjádřených v procentech. Normalizované hodnoty otáček a točivého momentu se převedou podle následujících pravidel: a) normalizované otáčky se podle bodu převedou do sledu referenčních otáček n ref ; b) normalizovaný točivý moment se vyjádří jako procento točivého momentu z mapy při odpovídajících referenčních otáčkách. Tyto normalizované hodnoty se podle bodu převedou do sledu referenčního točivého momentu T ref ; c) hodnoty referenčních otáček a referenčního točivého momentu v soudržných jednotkách se vynásobí k výpočtu hodnot referenčního výkonu Denormalizované otáčky (n denorm ) Denormalizované otáčky (n denorm ) se zvolí tak, aby byly rovny 100 % hodnot otáček specifikovaných v programu motorového dynamometru v příloze 5. Referenční cyklus motoru vzniklý denormalizací referenčních otáček do značné míry závisí na volbě správných denormalizovaných otáček (n denorm ). Pro výpočet denormalizovaných otáček (n denorm ) z hodnot získaných z naměřené mapovací křivky lze použít, se souhlasem orgánu pro schválení typu, některý z následujících rovnocenných vzorců: a) n denorm = n lo + 0,95 (n hi - n lo ) (7-2) n denorm = denormalizované otáčky n hi = horní otáčky (viz bod ) n lo = dolní otáčky (viz bod ) b) n denorm odpovídající nejdelšímu vektoru, který je definován jako: n denorm ¼ n i at the maximum of ðn 2 normi þ P 2 normi Þ (7-3) i = proměnný index představující jednu zaznamenanou hodnotu na mapě motoru n normi = otáčky motoru normalizované jejich vydělením hodnotou n Pmax. P normi = výkon motoru normalizovaný jeho vydělením hodnotou P max. Nalezne-li se více maximálních hodnot, měly by denormalizované otáčky (n denorm ) být nejnižšími otáčkami ze všech bodů se stejným maximálním součtem čtverců. Lze použít vyšší deklarované otáčky, pokud je délka vektoru u deklarovaných otáček v rozmezí 2 % od délky vektoru u naměřené hodnoty. Pokud klesající část křivky plného zatížení má velmi strmý okraj, může to zkomplikovat správný průběh 105 % otáček zkušebního cyklu NRTC. V takovém případě je po předchozím souhlasu orgánu pro schválení typu povoleno, mírně snížit denormalizované otáčky (n denorm ) (maximálně o 3 %) s cílem umožnit správný průběh NRTC. ( 1 ) Další vysvětlení definice základního výkonu znázorňuje obrázek 2 normy ISO :2005.

148 L 88/146 Úřední věstník Evropské unie Pokud jsou naměřené denormalizované otáčky (n denorm ) v rozmezí ± 3 % denormalizovaných otáček uváděných výrobcem, mohou být pro zkoušku emisí použity uváděné denormalizované otáčky (n denorm ). Pokud jsou dovolené odchylky překročeny, použijí se pro zkoušku emisí naměřené denormalizované otáčky (n denorm ) Denormalizace otáček motoru Otáčky motoru se převedou z normalizovaných hodnot podle této rovnice: n ref ¼ %speed ðn denorm Ä n idle Þ þ n idle (7-4) 100 n ref = referenční otáčky n denorm = denormalizované otáčky n idle = volnoběžné otáčky %speed = normalizované otáčky z tabulky NRTC Denormalizace točivého momentu motoru Hodnoty točivého momentu v plánu průběhu zkoušky s motorem na dynamometru v bodu 1.3 přílohy 5 jsou normalizované podle maximálního točivého momentu při příslušných otáčkách. Hodnoty točivého momentu referenčního cyklu se musí převést z normalizovaného stavu následujícím způsobem s použitím mapovací křivky určené podle odstavce 7.6.2: % toč: momentu x max: toč: moment T ref ¼ 100 pro příslušné referenční otáčky určené podle bodu (7-5) Příklad postupu denormalizace Jako příklad se denormalizují tyto zkušební body: %rychlost = 43 procent %točivého momentu = 82 procent Pokud jsou dány hodnoty: n denorm = min -1 n idle = 600 min -1 z toho vyplývá n ref ¼ 43 ð2 200 Ä 600Þ þ 600 ¼ min Ä1 100 A maximální točivý moment zjištěný z mapovací křivky při otáčkách min -1 je 700 Nm. T ref ¼ 82 Ü 700 ¼ 574Nm Postup konkrétních zkušebních cyklů Sled zkoušky emisí u zkušebních cyklů s ustálenými stavy a diskrétními režimy Zahřátí motoru u zkušebních cyklů s ustálenými stavy a diskrétními režimy

149 Úřední věstník Evropské unie L 88/147 K přípravné stabilizaci se motor zahřeje podle doporučení výrobce a osvědčeného technického úsudku. Předtím zahájením odběru vzorků emisí je motor v provozu, dokud se nestabilizují teploty motoru (chladicí voda a mazací olej) (obyčejně nejméně 10 minut) v režimu 1 (100 % točivého momentu a jmenovité otáčky u zkušebního cyklu s osmi režimy, a při jmenovitých nebo nominálních konstantních otáčkách motoru a se 100 % točivého momentu u zkušebního cyklu s pěti režimy). Bezprostředně od tohoto bodu stabilizace motoru začíná měření ve zkušebním cyklu. Provede se postup před zkouškou podle bodu 7.3.1, včetně provedení kalibrace analyzátoru Provedení zkušebních cyklů s diskrétními režimy a) Zkouška musí být provedena v pořadí čísel režimů, jak je stanoveno výše pro zkušební cyklus (viz příloha 5); b) Každý režim trvá nejméně 10 minut. V každém režimu se motor stabilizuje po dobu nejméně 5 minut a emise se odebírají po dobu 1 až 3 minut u plynných emisí na konci každého režimu. Dobu odběru vzorků je přípustné prodloužit s cílem zlepšit přesnost odběru vzorků částic. Doba zkušebních režimů se musí zaznamenat a uvést v protokolu. c) Odběr vzorků částic lze provádět metodou jediného filtru nebo metodou více filtrů. Protože výsledky těchto metod se mohou poněkud lišit, uvede se spolu s výsledky i použitá metoda. Při metodě jediného filtru se musí při odběru vzorků vzít v úvahu váhové faktory pro jednotlivé režimy uvedené v postupu zkušebního cyklu a skutečný průtok výfukového plynu tím, že se odpovídajícím způsobem seřídí průtok vzorku nebo doba odběru. Je nutné, aby efektivní váhový faktor odběru vzorku částic byl v rozmezí ± 0,003 od váhového faktoru příslušného režimu; Odběr se musí provést v každém režimu co nejpozději. U metody jediného filtru ukončení odběru vzorku částic měla časově koincidovat v rozmezí ± 5 sekund s ukončením měření plynných emisí. Odběr vzorků trvá v každém režimu při metodě jediného filtru nejméně 20 sekund a při metodě více filtrů nejméně 60 sekund. U systémů bez obtoku trvá odběr vzorků u každého režimu při metodě jediného filtru i metodě více filtrů nejméně 60 sekund; d) Otáčky a zatížení motoru, teplota nasávaného vzduchu, průtok paliva a průtok vzduchu nebo výfukového plynu se měří v každém režimu ve stejném časovém intervalu, v němž se měří koncentrace plynných složek. Zaznamenají se všechny další údaje nutné pro výpočty. e) Pokud se motor zastaví nebo je přerušen odběr vzorku emisí kdykoliv po začátku odběru vzorků emisí pro diskrétní režim a metodu jediného filtru, je zkouška neplatná a musí se opakovat, a to od zahřátí motoru. V případě měření částic metodou více filtrů (jeden odběrný filtr pro každý pracovní režim) pokračuje zkouška stabilizací motoru v předchozím režimu, aby došlo ke stabilizaci teploty motoru a poté bylo zahájeno měření s režimem, při kterém se motor zastavil; f) Provede se postup po zkoušce podle bodu Kritéria ověření správnosti Po počáteční přechodné periodě v průběhu každého režimu zkušebního cyklu s ustálenými stavy se naměřené otáčky nesmí odchylovat od referenčních otáček o ± 1 % jmenovitých otáček nebo ± 3 min -1, podle toho, která hodnota je větší, s výjimkou volnoběžných otáček, u nichž se musí dodržet dovolené odchylky udané výrobcem. Naměřený točivý moment se nesmí odchýlit od referenčního točivého momentu o více než ± 2 % maximálního točivého momentu při zkušebních otáčkách Zkušební cykly s lineárními přechody mezi režimy Zahřátí motoru Před zahájením zkušebních cyklů s ustálenými stavy s lineárními přechody mezi režimy (RMC) se motor musí zahřát a musí být v běhu, dokud nedojde ke stabilizaci teploty motoru (chladicí voda a mazací olej), a to při 50 % otáček a 50 % točivého momentu zkušebního cyklu RMC (odvozeného ze zkušebního cyklu s osmi režimy) a při jmenovitých nebo nominálních otáčkách motoru a při 50 % točivého momentu zkušebního cyklu RMC (odvozeného ze zkušebního cyklu s pěti režimy). Bezprostředně po stabilizaci motoru otáčky a točivý moment motoru přecházejí lineárním přechodem v trvání 20 ± 1 sekunda do prvního režimu zkoušky. V rozmezí 5 až 10 sekund od ukončení přechodu musí být zahájeno měření ve zkušebním cyklu.

150 L 88/148 Úřední věstník Evropské unie Provedení zkušebního cyklu s lineárními přechody mezi režimy Zkušební cykly s lineárními přechody odvozené ze zkušebních cyklů s osmi a pěti režimy jsou nastíněny v příloze 5. V každém režimu je motor v provozu po předepsanou dobu. Přechod z jednoho režimu do následujícího je lineární za dobu 20 ± 1 sekunda, přičemž povolené odchylky stanoví bod (viz příloha 5). V případě zkušebních cyklů s lineárními přechody mezi režimy se generují hodnoty referenčních otáček a točivého momentu s minimální frekvencí 1 Hz a tento sled bodů se použije k provedení cyklu. Během přechodu mezi režimy se denormalizované referenční hodnoty otáček a točivého momentu lineárně mění, a tím generují referenční body. Normalizované referenční hodnoty točivého momentu se nesmí měnit lineárně mezi režimy a poté denormalizovat. Pokud přechod otáček a točivého momentu prochází bodem nad křivkou točivého momentu motoru, pokračuje se k dosažení referenčních hodnot točivých momentů, přičemž je přípustné, aby požadavek operátora šel na maximum. Během celého zkušebního cyklu RMC (během každého režimu i během přechodů mezi režimy) se měří koncentrace každé plynné znečišťující látky a odebírají se vzorky částic. Plynné znečišťující látky lze měřit v surovém či ve zředěném stavu a zaznamenávat je kontinuálním způsobem, přičemž jsou-li ve zředěném stavu, lze je odebírat do jímacího vaku. Vzorek částic se zředí stabilizovaným a čistým vzduchem. V průběhu celého postupu zkoušky se odebere jeden vzorek a zachytí se jedním vhodným filtrem pro odběr částic. K provedení výpočtu emisí specifických pro brzdu se vypočte skutečná práce cyklu integrováním skutečného výkonu motoru během celého cyklu Sled zkoušek emisí: a) provedení RMC, odběr vzorků výfukového plynu, záznam údajů a integrace naměřených hodnot se musí zahájit souběžně; b) otáčky a točivý moment jsou regulovány do prvního režimu zkušebního cyklu; c) pokud se motor kdykoli v průběhu provádění RMC zastaví, je zkouška neplatná. Musí se provést nová stabilizace motoru a zkouška znovu opakovat; d) na konci RMC pokračuje odběr vzorků, s výjimkou odběru vzorku částic, a všechny systémy jsou v provozu, aby se poskytl čas na odezvu systému. Následně se veškerý odběr vzorků a záznamů zastaví, včetně záznamu vzorků pozadí. Pak se zastaví všechna integrační zařízení a v záznamu údajů se vyznačí konec zkušebního cyklu; e) Provede se postup po zkoušce podle bodu Kritéria ověření správnosti Správnost zkoušek RMC se musí ověřit regresní analýzou, jak popisují body a Přípustné odchylky RMC obsahuje následující tabulka 7.1. Upozornění, mezní odchylky pro RMC se liší od mezních odchylek pro NRTC v tabulce 7.2. Tabulka 7.1 Mezní odchylky regresní přímky pro RMC Otáčky Točivý moment Výkon Směrodatná chyba odhadu (SEE) y v závislosti na x nejvýše 1 % jmenovitých otáček nejvýše 2 % maximálního točivého momentu motoru nejvýše 2 % maximálního výkonu motoru Sklon regresní přímky, a 1 0,99 až 1,01 0,98 až 1,02 0,98 až 1,02 Koeficient určení, r 2 min. 0,990 min. 0,950 min. 0,950 pořadnice regresní přímky s osou y, a 0 ± 1 % jmenovitých otáček ± 20 Nm nebo ± 2 % max. točivého momentu, podle toho, která hodnota je větší ± 4 kw nebo ± 2 % max. výkonu, podle toho, která hodnota je větší

151 Úřední věstník Evropské unie L 88/149 Pokud se zkouška RMC neprovádí na zkušebním stavu určeném pro zkoušky s přechodnými stavy, ale na zařízení, které nedává po sekundách měnící se hodnoty otáček a točivého momentu, platí tato kritéria ověření správnosti. Požadavky na mezní odchylky otáček a točivého momentu pro každý režim uvádí bod V případě lineárních přechodů otáček a točivého momentu mezi režimy v trvání 20 sekund u zkoušky RMC s ustálenými stavy (bod ) se pro přechod otáček a zatížení použijí tyto mezní odchylky. Otáčky se musí udržovat lineární v rozmezí ± 2 % jmenovitých otáček a točivý moment se musí udržovat lineární v rozmezí ± 5 % maximálního točivého momentu při jmenovitých otáčkách Zkušební cyklus s neustálenými stavy (NRTC) Zkušební cyklus s neustálenými stavy se provádí sekvenčním vykonáváním příkazů pro referenční otáčky a točivé momenty. Příkazy pro otáčky a točivé momenty se vydávají s frekvencí nejméně 5 Hz. Jelikož má referenční zkušební cyklus specifikaci pro frekvenci 1 Hz, mezilehlé hodnoty mezi příkazy pro otáčky a točivé momenty se lineárně interpolují z hodnot referenčního točivého momentu generovaných z generování cyklu. Nízké hodnoty denormalizovaných otáček v blízkosti volnoběžných otáček zahřátého motoru mohou způsobit aktivaci regulátoru dolních volnoběžných otáček a překročení hodnot referenčního točivého momentu, přestože požadavkem operátora je minimum. V těchto případech se doporučuje ovládat dynamometr tak, aby prioritně sledoval referenční točivý moment místo referenčních otáček a řízení otáček ponechal na motoru. V případě startu za studena mohou motory používat zařízení zvyšující volnoběžné otáčky za účelem rychlého zahřátí motoru a zařízení k následnému zpracování. Za těchto podmínek velmi nízké normalizované otáčky generují referenční otáčky, které jsou pod těmito zvýšenými volnoběžnými otáčkami. V těchto případech se doporučuje ovládat dynamometr tak, aby prioritně sledoval referenční točivý moment místo referenčních otáček a, když je požadavek operátora minimum, řízení otáček ponechal na motoru. Během zkoušky emisí referenční otáčky a točivé momenty a naměřené otáčky a točivé momenty zaznamenávají s minimální frekvencí 1 Hz, přednostně však s frekvencí 5 Hz či dokonce 10 Hz. Tato vyšší frekvence záznamu je důležitá, neboť pomáhá minimalizovat zkreslení způsobené časovou prodlevou mezi referenčními a naměřenými hodnotami otáček a točivého momentu. Referenční a naměřené otáčky a točivé momenty lze zaznamenávat v nižších frekvencích (jako 1 Hz), jsou-li zaznamenávány průměrné hodnoty v časovém intervalu mezi zaznamenávanými hodnotami. Průměrné hodnoty se vypočítají z naměřených hodnot aktualizovaných s frekvencí nejméně 5 Hz. Tyto zaznamenané hodnoty slouží k výpočtu statistických údajů k ověření správnosti cyklu a celkem vykonané práce Přípravná stabilizace motoru K zajištění stabilních podmínek pro navazující zkoušku emisí se musí provést stabilizace odběrného systému a motoru buď provedením celého přípravného cyklu pro NRTC, nebo provozem motoru a měřicích systémů za obdobných podmínek, jaké panují v samotném zkušebním cyklu. Pokud předcházející zkouška byla rovněž zkouškou NRTC se zahřátým motorem, není nutná žádná dodatečná stabilizace. Může se použít způsob přirozeného nebo nuceného chlazení. U nuceného chlazení se použije osvědčený technický úsudek k nastavení systémů tak, aby chladicí vzduch obtékal motor, aby studený olej proudil mazacím systémem motoru, aby se teplo z chladiva odvádělo chladicím systémem motoru a aby se odvádělo teplo ze systému k následnému zpracování výfukových plynů. V případě uměle vyvolaného vychladnutí u systému následného zpracování výfukových plynů se chladicí vzduch použije až poté, co systém následného zpracování výfukových plynů vychladl na teplotu nižší, než je jeho teplota pro aktivaci katalyzátoru. Není přípustný žádný způsob ochlazování, který by vedl k nereprezentativním emisím. Provedou se postupy před zkouškou podle bodu 7.3.1, včetně provedení kalibrace analyzátoru Provedení zkušebního cyklu NRTC s neustálenými stavy Zkouška začne takto: Sled zkoušky je v případě zkoušky NRTC se startem za studena zahájen bezprostředně po nastartování motoru v jeho ochlazeném stavu, nebo v případě zkoušky NRTC se startem za tepla je zahájen ze stavu odstavení za tepla. Následují se pokyny uvedené v příloze 5. Záznam údajů, odběr vzorků výfukového plynu a integrace naměřených hodnot jsou zahájeny souběžně s nastartováním motoru. Zkušební cyklus je zahájen, když se motor nastartuje, a je prováděn podle harmonogramu v příloze 5.

152 L 88/150 Úřední věstník Evropské unie Na konci cyklu pokračuje odběr vzorků a všechny systémy jsou v provozu za účelem poskytnutí času na odezvu systému. Následně se veškerý odběr vzorků a záznamů zastaví, včetně záznamu vzorků pozadí. Pak se zastaví všechna integrační zařízení a v záznamu údajů se vyznačí konec zkušebního cyklu. Musí se provést postupy po zkoušce podle bodu Kritéria ověření platnosti u zkušebního cyklu s neustálenými stavy Aby se ověřila platnost zkoušky, na referenční a naměřené hodnoty otáček, točivého momentu, výkonu a celkem vykonané práce se použijí kritéria platnosti cyklu uvedená v tomto bodě Výpočet práce vykonané v cyklu Před vypočtením práce vykonané v cyklu se vypustí všechny hodnoty otáček a točivého momentu zaznamenané během startování motoru. Body se zápornými hodnotami točivého momentu se musí započítat jako nulová práce. Skutečná práce v cyklu W act (kwh) se vypočte z naměřených otáček motoru a hodnot točivého momentu. Práce v referenčním cyklu Wref (kwh) se vypočte z referenčních otáček motoru a hodnot točivého momentu. Skutečná práce v cyklu Wact slouží k porovnání s prací v referenčním cyklu Wref a k výpočtu emisí specifických pro brzdu (viz bod 7.2). Wact musí být mezi 85 % a 105 % hodnoty Wref Statistické údaje k ověření platnosti zkušebního cyklu (viz příloha 4B dodatek A.2.) U otáček, točivého momentu a výkonu se provede lineární regrese vztahu mezi referenčními a naměřenými hodnotami. K minimalizování zkreslujícího účinku časové prodlevy mezi hodnotami referenčního cyklu a naměřenými hodnotami se může celý sled zpětnovazebních signálů naměřených otáček a točivého momentu časově posunout před sled referenčních otáček a točivého momentu nebo za něj. Při posunu signálů zpětnovazebných naměřených hodnot se posunou otáčky a točivý moment ve stejném rozsahu a ve stejném směru. Použije se metoda nejmenších čtverců s nejvhodnější rovnicí, která má tvar: y = a 1 x + a 0 (7-6) y = naměřené hodnota otáček (min -1 ), točivého momentu (Nm) nebo výkonu (kw) a 1 = sklon regresní přímky x = referenční hodnota otáček (min -1 ), točivého momentu (Nm) nebo výkonu (kw) a 0 = pořadnice regresní přímky s osou y Pro každou regresní přímku se vypočte směrodatná chyba odhadnuté hodnoty (SEE) y v závislosti na x a koeficient určení (r 2 ) (příloha 4B dodatek A.2). Doporučuje se, aby se tato analýza vykonala při 1 Hz. Aby se zkouška mohla pokládat za platnou, musí splňovat kritéria tabulky 7.2 tohoto bodu. Tabulka 7.2 Mezní odchylky regresní přímky Otáčky Točivý moment Výkon Směrodatná chyba odhadu (SEE) y v závislosti na x 5 % maximálních otáček při zkoušce 10 % maximálního točivého momentu motoru při zkoušce 10 % maximálního výkonu motoru při zkoušce Sklon regresní přímky, a 1 0,95 až 1,03 0,83 až 1,03 0,89 až 1,03 Koeficient určení, r 2 nejméně 0,970 nejméně 0,850 nejméně 0,910 pořadnice regresní přímky s osou y, a 0 10 % volnoběžných otáček ± 20 Nm nebo ± 2 % maximálního točivého momentu podle toho, která hodnota je větší ± 4 kw nebo ± 2 % maximálního výkonu podle toho, která hodnota je větší

153 Úřední věstník Evropské unie L 88/151 Pouze pro účely regrese je dovoleno vypustit před regresními výpočty některé body podle tabulky 7.3 tohoto bodu. Tyto body však nesmí být vypuštěny při výpočtech práce cyklu a emisí. Bod volnoběhu je vymezen jako bod, jehož normalizovaný referenční točivý moment je 0 % a normalizované referenční otáčky také 0 %. Vypuštění bodu je přípustné použít na celý cyklus nebo jakoukoli jeho část. Vypuštěné body se musí specifikovat. Tabulka 7.3 Přípustná vypuštění bodů z regresní analýzy Případ Minimální požadavek operátora (bod volnoběhu) Minimální požadavek operátora Maximální požadavek operátora Podmínky (n = otáčky motoru, T = točivý moment) n ref = n idle a T ref = 0 a T act > (T ref 0,02 T maxmappedtorque ) a T act < (T ref + 0,02 T maxmappedtorque ) n act 1,02 n ref at act > T ref nebo n act > n ref at act T ref' nebo n act > 1,02 n ref at ref < T act (T ref + 0,02 T maxmappedtorque ) n act < n ref at act T ref nebo n act 0,98 n ref at act < T ref nebo n act < 0,98 n ref at ref > T act (T ref 0,02 T maxmappedtorque ) Přípustná vypuštění bodů měření otáčky a výkon výkon a buď točivý moment, nebo otáčky výkon a buď točivý moment, nebo otáčky 8. POSTUPY MĚŘENÍ 8.1 Kontroly kalibrace a vlastností Úvod Tento bod popisuje nutné kalibrace a ověření měřicích systémů. Specifikace, které se vztahují na konkrétní přístroje, viz bod 9.4. Jako obecné pravidlo platí, že kalibrace nebo ověření se provedou pro úplný měřicí řetězec. Nejsou-li kalibrace nebo ověření specifikovány pro část měřicího systému, pak se tato část kalibruje a její vlastnosti se ověřují s četností odpovídající veškerým doporučením výrobce měřicího systému a vyhovující osvědčenému technickému úsudku. Pro stanovení přípustných mezních hodnot a odchylek u kalibrace a ověření se použijí mezinárodně známé a uznávané normy Shrnutí kalibrací a ověření V tabulce 8.1 je shrnutí kalibrací a ověření popsaných v bodu s uvedením, kdy se mají provádět. Tabulka 8.1 Shrnutí kalibrací a ověření Druh kalibrace nebo ověření Minimální frekvence ( a ) 8.1.3: Přesnost, opakovatelnost a šum Přesnost: nepožaduje se, je však doporučena u počáteční instalace. Opakovatelnost: nepožaduje se, je však doporučena u počáteční instalace. Šum: nepožaduje se, je však doporučena u počáteční instalace.

154 L 88/152 Úřední věstník Evropské unie Druh kalibrace nebo ověření Minimální frekvence ( a ) 8.1.4: Linearita Otáčky: při počáteční instalaci, v období 370 dnů před zkoušením a po větší údržbě. Točivý moment: při počáteční instalaci, v období 370 dnů před zkoušením a po větší údržbě. Čistý plyn a průtok zředěného výfukového plynu: při počáteční instalaci, v období 370 dnů před zkoušením a po větší údržbě, pokud není průtok ověřován kontrolou propanem nebo metodou bilance uhlíku nebo kyslíku. Surový výfukový plyn: při počáteční instalaci, v období 185 dnů před zkoušením a po větší údržbě, neověřuje-li se průtok kontrolou propanem nebo metodou bilance uhlíku nebo kyslíku. Analyzátory plynů: při počáteční instalaci, v období 35 dnů před zkoušením a po větší údržbě. Váhy na částice: při počáteční instalaci, v období 370 dnů před zkoušením a po větší údržbě. Nezávislý tlak a teplota: při počáteční instalaci, v období 370 dnů před zkoušením a po větší údržbě : Systém pro kontinuální analýzu plynů: odezva a ověření aktualizace-záznam v případě analyzátorů plynu, které nejsou kontinuálně kompenzovány pro jiné druhy plynu Při počáteční instalaci nebo po změně systému, která by ovlivnila odezvu : Systém pro kontinuální analýzu plynů: odezva a ověření aktualizace-záznam v případě analyzátorů plynu, které jsou kontinuálně kompenzovány pro jiné druhy plynu Při počáteční instalaci nebo po změně systému, která by ovlivnila odezvu : Točivý moment Při počáteční instalaci a po větší údržbě : Tlak, teplota, rosný bod Při počáteční instalaci a po větší údržbě : Průtok paliva Při počáteční instalaci a po větší údržbě : Průtok sání Při počáteční instalaci a po větší údržbě : Průtok výfukového plynu Při počáteční instalaci a po větší údržbě : Průtok zředěného výfukového plynu (CVS a PFD) Při počáteční instalaci a po větší údržbě : CVS/PFD a ověření zařízení k odběru vzorků ( b ) Při počáteční instalaci, v období 35 dnů před zkoušením a po větší údržbě. (kontrola propanem) : Netěsnost podtlaku Před každým laboratorním zkoušením podle bodu : Rušivý vliv H 2 O na NDIR u CO 2 Při počáteční instalaci a po větší údržbě : Rušivý vliv CO 2 a H 2 O na NDIR u CO Při počáteční instalaci a po větší údržbě : Kalibrace FID, optimalizace THC FID a ověření THC FID Kalibrace, optimalizace a určení odezvy CH 4 : při počáteční instalaci a po větší údržbě. Ověření odezvy CH 4 : při počáteční instalaci, v období 185 dnů před zkoušením a po větší údržbě.

155 Úřední věstník Evropské unie L 88/153 Druh kalibrace nebo ověření Minimální frekvence ( a ) : Rušivý vliv O 2 na FID při měření surového výfukového plynu : Penetrace separátorem uhlovodíků jiných než methan Pro všechny analyzátory FID: při počáteční instalaci a po větší údržbě. Pro analyzátory THC FID: při počáteční instalaci, po větší údržbě a po optimalizaci FID podle bodu Při počáteční instalaci, v období 185 dnů před zkoušením a po větší údržbě : Rušivý vliv CO 2 a H 2 O na CLD Při počáteční instalaci a po větší údržbě : Rušivý vliv HC a H 2 O na HC u NDUV Při počáteční instalaci a po větší údržbě : Penetrace NO 2 do chladicí lázně (chladiče) Při počáteční instalaci a po větší údržbě : Konverze NO 2 na NO konvertorem Při počáteční instalaci, v období 35 dnů před zkoušením a po větší údržbě : Bilance a vážení filtru částic Nezávislé ověření: při počáteční instalaci, v období 370 dnů před zkoušením a po větší údržbě. Ověření nuly, rozsahu a referenčního vzorku: v průběhu dvanácti hodin předcházejících vážení a po větší údržbě. ( a ) Provádět kalibrace a ověřování častěji, podle instrukcí výrobce měřicího systému a osvědčeného technického úsudku. ( b ) Ověření CVS není nutné v případě systémů, které se shodují v rozmezí ± 2 % z hlediska chemické bilance uhlíku nebo kyslíku nasávaného vzduchu, paliva a zředěného výfukového plynu Ověření přesnosti, opakovatelnosti a šumu Hodnoty vlastností jednotlivých přístrojů uvedených v tabulce 9.3 slouží jako základ k určení přesnosti, opakovatelnosti a šumu jednotlivého přístroje. Není vyžadováno ověření přesnosti, opakovatelnosti a šumu přístroje. Může však být užitečné uvážit tato ověření, když se vymezují specifikace pro nový přístroj, ověřují vlastnosti nového přístroje při jeho dodávce, případně odstraňují nedostatky u existujících přístrojů Kontrola linearity Oblast působnosti a frekvence U každého měřicího systému uvedeného v tabulce 8.2 se ověřuje linearita nejméně s takovou frekvencí, jaká je uvedena v tabulce, v souladu s doporučeními výrobce měřicího systému a osvědčeným technickým úsudkem. Cílem ověřování linearity je stanovit, že měřicí systém proporcionálně odpovídá požadovanému rozsahu měření. Není-li uvedeno jinak, skládá se ověření linearity ze zanesení série nejméně 10 referenčních hodnot do měřicího systému. Měřicí systém každou referenční hodnotu kvantifikuje. Naměřené hodnoty se kolektivně porovnají s referenčními hodnotami použitím lineární regrese metodou nejmenších čtverců a kritérií linearity v tabulce 8.2 tohoto bodu Požadavky na vlastnosti Nesplňuje-li měřicí systém příslušná kritéria linearity z tabulky 8.2, případné nedostatky se odstraní opětnou kalibrací, opravou, případně výměnou součásti. Po odstranění nedostatků se zopakuje ověření linearity za účelem potvrzení, že měřicí systém vyhovuje kritériím linearity Postup K ověření linearity se použije následující postup: a) S měřicím systém se pracuje při pro něj stanovených teplotách, tlacích a průtocích;

156 L 88/154 Úřední věstník Evropské unie b) Přístroj se vynuluje zavedením nulovacího signálu (jako by byl před zkouškami emisí); pro analyzátory plynu se použije nulovací plyn, který vyhovuje specifikacím bodu 9.5.1, a zavede se přímo do ústí analyzátoru; c) Přístroj se kalibruje pro plný rozsah (jako by byl před zkouškami emisí) zavedením signálu plného rozsahu; Pro analyzátory plynu se použije plyn pro plný rozsah, který vyhovuje specifikacím bodu 9.5.1, a zavede se přímo do ústí analyzátoru; d) Po provedení kalibrace přístroje pro plný rozsah se musí zkontrolovat nula stejným signálem, který byl použit u písm. b) tohoto bodu. Použije se osvědčený technický úsudek, aby se na základě údaje o nule určilo, zda je nutné opětovně přístroj vynulovat nebo kalibrovat pro plný rozsah před dalším krokem; e) U všech měřených veličin se použijí doporučení výrobce a osvědčený technický úsudek při výběru referenčních hodnot (y refi ), které pokrývají úplný rozsah hodnot, jež se očekávají během zkoušky emisí, a tudíž nebude nutné za tyto hodnoty extrapolovat. Za jednu z referenčních hodnot ověření linearity se zvolí referenční signál nuly. Pro ověření linearity nezávislého tlaku a teploty se zvolí nejméně tři referenční hodnoty. Pro všechna ostatní ověření linearity se zvolí nejméně deset referenčních hodnot; f) Podle doporučení výrobce přístroje a osvědčeného technického úsudku se provede výběr pořadí, ve kterém se bude zavádět série referenčních hodnot; g) Referenční veličiny se generují a zavádějí podle instrukcí v bodu Pro analyzátory plynu se použijí koncentrace plynů, o kterých se ví, že vyhovují specifikacím bodu 9.5.1, a zavedou se přímo do ústí analyzátoru; h) Přístroji, když měří referenční hodnotu, je nutné poskytnout čas na stabilizaci; i) Při frekvenci záznamu odpovídající nejméně minimální frekvenci uvedené v tabulce 9.2 se měří referenční hodnota po dobu 30 sekund a zaznamená se aritmetický průměr y i zaznamenaných hodnot; j) Kroky pod písm. g) až i) tohoto bodu se opakují, dokud nejsou změřeny všechny referenční veličiny; k) Aritmetické průměry y i a referenční hodnoty y refi slouží k výpočtu regresních parametrů metodou nejmenších čtverců a statistických hodnot pro porovnání s kritérii minimálních vlastností vymezených v tabulce 8.2. Použijí se výpočty popsané v bodu A.2 dodatku A.2 přílohy 4B Referenční signály Tento bod popisuje doporučené metody pro generování referenčních hodnot pro účely ověřování linearity uvedené v bodu tohoto oddílu. Je nutné použít referenční hodnoty, které simulují skutečné hodnoty, nebo se vloží skutečná hodnota a změří měřicím systémem pro referenční hodnoty. V tomto druhém případě je referenční hodnotou hodnota udaná měřicím systémem pro referenční hodnoty. Referenční hodnoty a měřicí systémy pro referenční hodnoty musí splňovat mezinárodní požadavky. V případě systémů k měření teplot s čidly, např. termočlánky, odporovým teploměrným zařízením a termistory, lze linearitu ověřit vyjmutím čidla ze systému a použitím simulátoru místo něj. Je nutné použít simulátor, který je nezávisle kalibrován a případně kompenzován studeným spojem. Odchylka simulátoru, který splňuje mezinárodní požadavky, vyjádřená na teplotní stupnici, musí být menší než 0,5 % maximální provozní teploty T max. Zvolí-li se tato možnost, je nutné použít čidla, která mají podle prohlášení dodavatele přesnost lepší než 0,5 % T max ve srovnání s jejich standardní kalibrační křivkou Měřicí systémy vyžadující ověření linearity Tabulka 8.2 uvádí měřicí systémy, u kterých se vyžadují ověření linearity. Pro tuto tabulku platí následující. a) Ověření linearity se provádí častěji, je-li to doporučeno výrobcem nebo vyplývá-li to z osvědčeného technického úsudku; b) Výraz min odkazuje na minimální referenční hodnotu použitou v průběhu ověření linearity. Tato hodnota může být nula nebo záporná hodnota v závislosti na signálu;

157 Úřední věstník Evropské unie L 88/155 c) Výraz max obecně odkazuje na maximální referenční hodnotu použitou v průběhu ověření linearity. Například u děličů plynu představuje x max koncentraci kalibračního plynu pro plný rozsah, neděleného a nezředěného. Toto jsou zvláštní případy, v nichž výraz max odkazuje na rozdílnou hodnotu: i) při ověřování linearity bilance částic odkazuje m max na typickou hmotnost filtru částic, ii) při ověření linearity točivého momentu T max odkazuje na vrcholnou hodnotu točivého momentu motoru uvedenou výrobcem u motoru s nejvyšší točivým momentem, který se má zkoušet; d) Specifikované rozsahy jsou inkluzivní. Např. Specifikovaný rozsah 0,98 1,02 pro sklon a1 znamená 0,98 a 1 1,02; e) Tato ověření linearity nejsou vyžadována u systémů, u nichž se ověřuje průtok zředěného výfukového plynu podle bodu pro kontrolu propanem, nebo u systémů, které se shodují v rozmezí ± 2 % z hlediska chemické bilance uhlíku nebo kyslíku nasávaného vzduchu, paliva a výfukového plynu; f) U těchto veličin se musí splnit kritéria a 1 pouze, pokud je vyžadována absolutní hodnota konkrétní veličiny, na rozdíl od signálu, který je pouze lineárně úměrný skutečné hodnotě; g) Mezi nezávislé teploty patří: teploty motoru a podmínky okolí, které se použijí k nastavení nebo ověření podmínek motoru, teploty použité pro nastavení nebo ověření kritických podmínek ve zkušebním systému a teploty použité při výpočtech emisí: i) Tyto kontroly linearity teploty jsou povinné: nasávání vzduchu; zkušební stavy pro zařízení k následnému zpracování (v případě motorů zkoušených se zařízeními k následnému zpracování v cyklech se startem za studena); ředicí vzduch pro odběr vzorků částic (CVS, dvojité ředění a systémy s částí toku); vzorek částic a vzorek z chladiče (v případě systémů s odběrem vzorků plynných látek, které používají chladiče k vysoušení vzorků), ii) Tyto kontroly linearity teploty jsou povinné, pouze pokud je stanoví výrobce motoru: přívod paliva; výstup vzduchu z chladiče přeplňovacího vzduchu zkušební komory (v případě motorů zkoušených s výměníkem tepla pro zkušební komoru simulujícího chladič přeplňovacího vzduchu vozidla/stroje); Přívod chladiva do chladiče přeplňovacího vzduchu zkušební komory (v případě motorů zkoušených s výměníkem tepla pro zkušební komoru simulujícího chladič přeplňovacího vzduchu vozidla/stroje); a olej v olejové vaně/pánvi; chladivo před termostatem (u motoru chlazených kapalinou); h) Mezi nezávislé tlaky patří: tlak v motoru a podmínky okolí, které se použijí k nastavení nebo ověření podmínek motoru, tlaky použité pro nastavení nebo ověření kritických podmínek ve zkušebním systému; a tlaky použité při výpočtech emisí: i) Tyto kontroly linearity tlaku jsou povinné: škrcení nasávaného vzduchu; protitlak výfukového plynu; barometr; manometr na vstupu CVS (použije-li se při měření CVS); vzorek z chladiče (v případě systémů s odběrem vzorků plynných látek, které používají chladiče k vysoušení vzorků), ii) Tyto kontroly linearity tlaku jsou povinné, pouze pokud je stanoví výrobce motoru: Přívod chladiva do chladiče přeplňovacího vzduchu zkušební komory (v případě motorů zkoušených s výměníkem tepla pro zkušební komoru simulujícího chladič přeplňovacího vzduchu vozidla/stroje); přívod a odvod paliva. Tabulka 8.2 Měřicí systémy vyžadující ověření linearity Měřicí systém Množství Minimální frekvence ověřování x min (a 1-1) + a 0 Kritéria linearity a SEE r 2 Otáčky motoru n Do 370 dnů před zkoušením 0,05 % n max 0,98-1,02 2 % n max 0,990 Točivý moment motoru T Do 370 dnů před zkoušením 1 % T max 0,98-1,02 2 % T max 0,990 Průtok paliva q m Do 370 dnů před zkoušením 1 % 0,98-1,02 2 % 0,990 q m,max q m,max

158 L 88/156 Úřední věstník Evropské unie Měřicí systém Množství Minimální frekvence ověřování x min (a 1-1) + a 0 Kritéria linearity a SEE r 2 Průtok nasávaného vzduchu Průtok ředicího vzduchu Průtok zředěného výfukového plynu q v Do 370 dnů před zkoušením q v Do 370 dnů před zkoušením q v Do 370 dnů před zkoušením 1 % 0,98-1,02 2 % 0,990 q v,max q v,max 1 % 0,98-1,02 2 % 0,990 q v,max q v,max 1 % 0,98-1,02 2 % 0,990 q v,max q v,max Průtok surového výfukového plynu q v Do 185 dnů před zkoušením 1 % q v,max 0,98-1,02 2 % q v,max 0,990 Průtoky odběru dávkách po q v Do 370 dnů před zkoušením 1 % 0,98-1,02 2 % 0,990 q v,max q v,max Děliče plynů x/x span Do 370 dnů před zkoušením 0,5 % 0,98-1,02 2 % x max 0,990 x max Analyzátory plynů x Do 35 dnů před zkoušením 0,5 % 0,99-1,01 1 % x max 0,998 x max Bilance částic m Do 370 dnů před zkoušením Nezávislé tlaky p Do 370 dnů před zkoušením 1 % m max 0,99-1,01 1 % m max 0,998 1 % p max 0,99-1,01 1 % p max 0,998 Převod signálů nezávislých teplot z analogových na digitální T Do 370 dnů před zkoušením 1 % T max 0,99-1,01 1 % T max 0, Systém pro kontinuální analýzu plynů ověření odezvy a aktualizace záznamů Tento oddíl popisuje obecný postup ověřování u systému pro kontinuální analýzu plynů z hlediska odezvy a aktualizace záznamů. Pro ověřování u analyzátorů s kompenzací viz bod Oblast působnosti a frekvence Toto ověření se provádí po instalaci nebo výměně analyzátoru plynů používaného pro kontinuální odběr vzorků. Toto ověření se rovněž provádí, pokud je systém znovu nakonfigurován takovým způsobem, že by mohla být změněna odezva systému. Toto ověření je nutné pro kontinuální analyzátory plynů, používané ke zkouškám s neustálenými stavy nebo s lineárními přechody mezi režimy, není však nutné pro systémy analyzátorů plynů pracujících s dávkami nebo pro systémy analyzátorů plynů používané pouze pro zkoušky s diskrétními režimy Principy měření Tato zkouška ověřuje, že frekvence aktualizace a záznamu odpovídají celkové odezvě systému na rychlé změny hodnot koncentrací v odběrné sondě vzorků. Systémy analyzátorů plynu se optimalizují, aby jejich celková odezva na rychlé změny koncentrace byla aktualizována a zaznamenávala se vhodnou frekvencí zabraňují ztrátě informací. Tato zkouška rovněž ověřuje, že systémy kontinuálních analyzátorů plynu dodržují minimální dobu odezvy. Nastavení systému pro vyhodnocení doby odezvy musí být naprosto stejné jako při měření ve skutečné zkoušce (tj. tlak, průtoky, seřízení filtrů na analyzátorech a všechny další činitele ovlivňující dobu odezvy). Doba odezvy se určí změnou plynu přímo na vstupu odběrné sondy. Zařízení k přepnutí plynu musí být schopno provést přepnutí v době kratší než 0,1 sekundy. Plyny použité ke zkoušce musí vyvolat změnu koncentrace nejméně 60 % plného rozsahu stupnice.

159 Úřední věstník Evropské unie L 88/157 Zaznamená se průběh koncentrace každé jednotlivé složky plynu Požadavky na systém a) Doba odezvy systému musí být 10 sekund při době náběhu 2,5 sekundy nebo při době náběhu a poklesu 5 sekund pro každou ze všech regulovaných složek (CO, NO x, CO 2 a HC) a pro všechny použité rozsahy. Jestliže se použije NMC k měření NMHC, může doba odezvy systému přesáhnout 10 sekund. Všechny údaje (koncentrace, průtoky paliva a vzduchu) se musí posunout o naměřené doby jejich odezvy před vypočtením emisí podle dodatků A.7 A.8. b) K doložení, že dochází k přijatelné aktualizaci a záznamu celkové odezvy systému, je nutné, aby systém splňoval jedno z následujících kritérií: i) součin průměrné doby náběhu a frekvence, se kterou systém zaznamenává aktualizovanou koncentraci, musí být nejméně 5. V žádném případě nesmí průměrná doba náběhu překračovat 10 sekund, ii) frekvence záznamu koncentrace musí být nejméně 2 Hz (viz také tabulka 9.2) Postup Pro ověření odezvy každého systému kontinuálního analyzátoru platí tento postup: a) Při zapojení přístroje se postupuje podle instrukcí výrobce systému analyzátoru pro nastartování a provoz. Měřicí systém se nastaví pro optimalizaci vlastností. Toto ověření se provede s analyzátorem pracujícím stejným způsobem, jaký je použit u zkoušky emisí. Pokud analyzátor sdílí odběrný systém s jinými analyzátory a pokud tok plynu do jiných analyzátorů ovlivní dobu odezvy systému, pak se ostatní analyzátory nastartují a jsou v provozu během tohoto ověřování. Tato ověřovací zkouška může být realizována zároveň na několika analyzátorech sdílejících stejný odběrný systém. Pokud se při zkoušce emisí použijí analogové filtry nebo digitální filtry pracující v reálném čase, musí být tyto filtry v průběhu tohoto ověření fungovat stejným způsobem. b) Pro zařízení používané k ověření doby odezvy systému se doporučuje nejkratší délka vedení plynu mezi všemi připojeními, přičemž zdroj nulovacího plynu musí být připojen k rychločinného třícestného ventilu (2 vstupy a 1 výstup) za účelem řízení toku nulovacích a kalibračních plynů pro plný rozsah ke vstupu sondy odběrného systému nebo k tvarovce T v blízkosti výstupu ze sondy. Průtok plynu je obvykle větší než průtok vzorku sondou, přičemž přebytek proteče mimo vstup do sondy. Pokud je průtok plynu menší než průtok sondou, upraví se koncentrace plynu, aby se zohlednilo ředění okolním vzduchem nasávaným sondou. Lze použít dvousložkové nebo vícesložkové kalibrační plyny pro plný rozsah. Směs kalibračních plynů pro plný rozsah lze vytvořit zařízením k vytváření směsí nebo směšovacím zařízením. Pro vytvoření směsi kalibračních plynů pro plný rozsah zředěných N 2 s kalibračními plyny pro plný rozsah zředěnými vzduchem se doporučuje použít zařízení k vytváření směsi nebo směšovací zařízení. Použitím děliče plynů se kalibrační plyn pro plný rozsah NO CO CO 2 C 3 H 8 CH 4 (zbytek N 2 ) rovnoměrně smísí s kalibračním plynem pro plný rozsah NO2 (doplněný čištěným syntetickým vzduchem). Ve vhodných případech lze místo směsi kalibračního plynu pro plný rozsah NO-CO-CO 2 -C 3 H 8 -CH 4 (zbytek N 2 ) použít standardní dvousložkové kalibrační plyny pro plný rozsah. V takovém případě se musí provést samostatná zkouška odezvy pro každý analyzátor. Výstup děliče plynů se napojí na jiný vstup třícestného ventilu. Výstup ventilu se připojí k přetoku u sondy systému analyzátoru plynu nebo k přetokové tvarovce mezi sondou a potrubím vedoucím ke všem ověřovaným analyzátorům. Zapojení musí bránit pulsacím tlaku z důvodu zastavení toku směšovacím zařízením. Každá z těchto složek plynu, která není relevantní pro účely ověření analyzátorů, se vynechá. Alternativně lze použít láhve s jednotlivými plyny a dobu odezvy měřit odděleně; c) Sběr údajů se provádí takto: i) ventil se přepne k nastartování toku nulovacího plynu, ii) umožní se stabilizace zohledňující transportní zpoždění a nejpomalejší plnou odezvu analyzátoru, iii) zahájí se záznam údajů s frekvencí používanou při zkoušce emisí. Každá zaznamenaná hodnota musí být jedinečná aktualizovaná koncentrace naměřená analyzátorem, zaznamenané hodnoty se nesmí měnit interpolací nebo filtrováním, iv) ventil se přepne, aby umožňoval tok směsi kalibračních plynů pro plný rozsah do analyzátorů. Tento čas se zaznamená jako t 0, v) zohlední se transportní zpoždění a nejpomalejší plná odezva analyzátoru,

160 L 88/158 Úřední věstník Evropské unie vi) průtok se přepne tak, aby do analyzátoru vtékal nulovací plyn. Tento čas se zaznamená jako t 100, vii) zohlední se transportní zpoždění a nejpomalejší plná odezva analyzátoru, viii) kroky uvedené pod písm. c) iv) až vii) tohoto bodu se opakují k zaznamenání sedmi cyklů s tím, že nakonec do analyzátorů vteče nulovací plyn, ix) zaznamenávání se zastaví Hodnocení vlastností Údaje získané podle písm. c) bodu tohoto oddílu slouží k výpočtu průměrné doby náběhu T pro každý z analyzátorů. a) Pokud se na základě volby prokazuje vyhovění požadavků písm. b) pododstavec i) bodu tohoto oddílu, platí tento následující postup: doby náběhu (v sekundách) se vynásobí příslušnými frekvencemi záznamu Hz (1/s). Hodnota každého výsledku musí činit nejméně 5. Je-li tato hodnota menší než 5, je nutné zvětšit frekvenci záznamu, nebo přizpůsobit průtoky, případně se musí změnit uspořádání odběrného systému za účelem prodloužení doby náběhu. Rovněž je možné nakonfigurovat digitální filtry za účelem prodloužení doby náběhu; b) Pokud se na základě volby prokazuje dodržení požadavků písm. b) pododstavce ii) bodu tohoto oddílu, postačuje prokázání, že se vyhovělo požadavkům písm. b) pododstavce ii) bodu Ověření doby odezvy u kompenzačních analyzátorů Oblast působnosti a frekvence Ověření se provádí k určení odezvy systému u kontinuální analýzy plynů, kde odezvu jednoho analyzátoru kompenzuje odezva jiného za účelem kvantifikování plynných emisí. Pro účely této kontroly se vodní pára považuje za plynnou složku. Toto ověření je povinné pro kontinuální analyzátory plynu, které se používají u zkoušek s neustálenými stavy nebo s lineárními přechody mezi režimy. Ověření není nutné pro analyzátory plynu pracující s dávkami nebo pro kontinuální analyzátory plynu používané pouze u zkoušek s diskrétními režimy. Toto ověření se nevztahuje na korekce vody odstraněné ze vzorku, které byly provedeny po zkoušce a nevztahuje se na určení NMHC z THC a CH 4, uvedené v dodatcích A.7 a A.8 o výpočtech emisí. Toto ověření se provádí po počáteční instalaci (tj. uvedení zkušební komory do provozu). Po větší údržbě lze použít bod k ověření jednotné odezvy, pokud u všech vyměněných součástí byla někdy ověřena jednotná odezva za vlhka Principy měření Tímto postupem se ověřuje synchronizace a jednotná odezva při kontinuálních měřeních kombinovaných plynů. U tohoto postupu je nutné zajistit, že jsou v činnosti všechny kompenzační algoritmy a korekce vlhkosti Požadavky na systém Požadavky na celkovou dobu odezvy a na náběh uvedené v písm. a) bodu platí rovněž pro kompenzační analyzátory. Navíc liší-li se frekvence záznamu od frekvence aktualizace kontinuálně kombinovaného / kompenzovaného signálu, použije se pro ověření vyžadované v písm. b) pododstavci i) bodu nižší z těchto dvou frekvencí Postup Musí se použít všechny postupy uvedené v písm. a) až c) bodu Navíc se rovněž musí změřit doba odezvy a náběh vodní páry, pokud je kompenzační algoritmus založený na měření vodní páry. V takovém případě se nejméně jeden z použitých kalibračních plynů (avšak nikoliv NO 2 ) zvlhčí tímto způsobem: Pokud systém nepoužívá vysoušeč odebraného vzorku k odstranění vody ze vzorku plynu, kalibrační plyn se zvlhčí průtokem směsi plynu skrze utěsněnou nádobu (probubláváním destilovanou vodou), v níž se zvlhčí plyn na nejvyšší rosný bod vzorku, který se odhaduje v průběhu odběru emisí. Pokud systém během

161 Úřední věstník Evropské unie L 88/159 zkoušky používá kontrolou ověřený vysoušeč odebraného vzorku, lze připojit zvlhčenou směs plynů za vysoušečem vzorku tak, že směs bude probublávat destilovanou vodou v utěsněné nádobě při 25 C ± 10 C, nebo při teplotě vyšší, než je rosný bod. V každém případě musí být zvlhčený plyn udržován při teplotě nejméně o 5 C vyšší, než je jeho lokální rosný bod v potrubí. Kteroukoli z těchto složek plynu je možné vypustit, není-li relevantní pro toto ověření analyzátorů. Pokud u některé z těchto složek plynu není možná kompenzace vody, je možné u těchto analyzátorů provést kontrolu odezvy bez zvlhčení Měření parametrů motoru a podmínky okolí Výrobce motoru používá postupy interní kontroly jakosti vyhovující uznávaným vnitrostátním nebo mezinárodním normám. Mimoto platí následující postupy Kalibrace točivého momentu Oblast působnosti a frekvence Všechny systémy pro měření točivého momentu, včetně měřicích systémů a snímačů točivého momentu dynamometru, se kalibrují po počáteční instalaci a po větší údržbě za použití kromě jiného referenční síly nebo ramena páky o referenční délce se závažím. Pro opakování kalibrace se použije osvědčený technický úsudek. U linearizace výstupu snímače točivého momentu se postupuje podle instrukcí výrobce snímače. Jsou přípustné jiné metody kalibrace Kalibrace závažím Při této technice se využívá známá síla vyplývající ze zavěšení určitého závaží na rameno páky v určité vzdálenosti. Je třeba zajistit, aby rameno páky se závažími bylo kolmo ke směru tíže (tj. aby bylo ve vodorovné poloze) a kolmo k rotační ose dynamometru. Nejméně šest kombinací kalibračních závaží se použije pro každý použitelný rozsah měření točivého momentu a hmotnosti závaží se rozmístí přibližně rovnoměrně v rozsahu měření. Během kalibrace je nutné, aby dynamometr osciloval nebo rotoval, a došlo tak ke zmenšení statické třecí hystereze. Síla, kterou vyvíjí konkrétní závaží, se určí vynásobením jeho hmotnosti podle mezinárodních norem hodnotou místního tíhového zrychlení Kalibrace tenzometry nebo prstencovým siloměrem Při této technice se využívá síla vyplývající buď ze zavěšení závaží na rameno páky (závaží a délka ramene páky se nepoužijí pro určení referenčního točivého momentu) nebo se dynamometr provozuje při různých točivých momentech. Nejméně šest kombinací sil se použije pro každý použitelný rozsah měření točivého momentu a síly se rozmístí přibližně rovnoměrně v rozsahu měření. Během kalibrace je nutné, aby dynamometr osciloval nebo rotoval, a došlo tak ke zmenšení statické třecí hystereze. V tomto případě se referenční točivý moment určí vynásobením výstupní síly referenčního měřidla (např. tenzometr nebo prstencový siloměr) efektivní délkou ramena jeho páky, měřené od bodu měření síly k rotační ose dynamometru. Je třeba zajistit, aby se tato délka měřila kolmo k měřicí ose referenčního měřidla a byla kolmo k rotační ose dynamometru Kalibrace tlaku, teploty, rosného bodu Po počáteční instalaci se kalibrují přístroje pro měření tlaku, teploty a rosného bodu. Opakování kalibrace přístrojů se provádí podle instrukcí výrobce a osvědčeného technického úsudku. U systémů k měření teploty s termočlánky, odporovými teploměrnými zařízeními a termistorovými čidly se kalibrace systému provádí podle popisu v bodu ohledně ověření linearity Měření průtoku Kalibrace průtoku paliva Průtokoměry paliva se kalibrují po počáteční kalibraci. Opakování kalibrace přístrojů se provádí podle instrukcí výrobce a osvědčeného technického úsudku Kalibrace průtoku nasávaného vzduchu Průtokoměry nasávaného vzduchu se kalibrují po počáteční kalibraci. Opakování kalibrace přístrojů se provádí podle instrukcí výrobce a osvědčeného technického úsudku.

162 L 88/160 Úřední věstník Evropské unie Kalibrace průtoku výfukového plynu Průtokoměry výfukového plynu se kalibrují po počáteční kalibraci. Opakování kalibrace přístrojů se provádí podle instrukcí výrobce a osvědčeného úsudku Kalibrace průtoku zředěného výfukového plynu (CVS) Přehled a) Tento oddíl popisuje, jak kalibrovat průtokoměry pro systémy odběru vzorků s konstantním objemem; b) Kalibrace se provede, když je průtokoměr namontován do své trvalé pozice. Tuto kalibraci je nutné provést vždy, když se změní jakákoliv část konfigurace toku před průtokoměrem nebo za ním, která může ovlivnit kalibraci průtokoměru. Tato kalibrace se provede po počáteční instalaci systému CVS a po každé nápravné akci, která neodstraní nesplnění ověření průtoku zředěného výfukového plynu (t j. kontrole propanem) v bodě c) Průtokoměr CVS se kalibruje referenčním průtokoměrem, např. průtokoměrem Venturiho trubicí s podzvukovým prouděním, průtokovou tryskou zakřivenou dlouhým poloměrem, clonou s pozvolnou změnou průměru, prvkem s laminárním prouděním, sadou Venturiho trubic s kritickým prouděním nebo ultrazvukovým průtokoměrem. Musí se použít referenční průtokoměr, který udává množství s tolerancí ± 1 % podle mezinárodně uznávaných norem. Odezva tohoto referenčního průtokoměru na průtok se použije jako referenční hodnota pro kalibraci průtokoměru CVS; d) Před referenčním průtokoměrem se nesmí použít clona nebo jiný odpor, který by mohl ovlivnit průtok před průtokoměrem, vyjma případu, kdy se průtokoměr kalibruje s tímto odporem; e) Sled kalibrace uvedený v tomto bodě je založen na molárním přístupu. Pro odpovídající sled používaný při hmotnostním přístupu viz dodatek 1 přílohy Kalibrace PDP Objemové dávkovací čerpadlo (PDP) se kalibruje, aby se stanovila rovnice průtoku v závislosti na otáčkách PDP zohledňující únik toku těsnicími plochami v PDP jako funkce vstupního tlaku PDP. Pro tuto rovnici se stanoví koeficienty specifické pro každé otáčky, při kterých PDP pracuje. Průtokoměr PDP se kalibruje takto: a) Systém se zapojí podle obrázku 8.1; b) Úniky mezi kalibračním průtokoměrem a PDP musí být menší než 0,3 % celkového průtoku v nejnižším kalibračním bodu průtoku, tj. například v bodě největšího odporu a nejnižších otáček PDP; c) Během činnosti PDP je nutné udržovat konstantní teplotu na vstupu PDP v rozmezí ± 2 % od střední absolutní teploty na vstupu T in ; d) Otáčky PDP se nastaví na první bod otáček kalibrace; e) Variabilní odpor se nastaví do polohy úplného otevření; f) Po dobu nejméně 3 minut je PDP v činnosti, aby se systém stabilizoval; následně se při kontinuálně pracujícím PDP zaznamenávají po dobu nejméně 30 sekund střední hodnoty nashromážděných dat každé z těchto veličin: i) střední průtok referenčního průtokoměru,q Vref, ii) střední teplota na vstupu PDP, T in, iii) střední statický absolutní tlak na vstupu PDP, p in, iv) střední statický absolutní tlak na výstupu PDP, p out, v) střední otáčky PDP, n PDP ; g) Ventil odporu se postupně zavře, aby došlo ke snížení absolutního tlaku na vstupu PDP, p in ;

163 Úřední věstník Evropské unie L 88/161 h) Postup v písm. f) a g) bodu se opakuje za účelem zaznamenání údajů v nejméně šesti polohách otevření ventilu odporu představujících úplný rozsah možných provozních tlaků ve vstupu PDP; i) Za použití nashromážděných dat a rovnic uvedených v dodatcích A.7 A.8. se PDP kalibruje; j) Postup v písm. f) až i) tohoto oddílu se opakuje pro každé otáčky provozu PDP; k) Rovnice uvedené v dodatku A.7 přílohy 4B (molární přístup) nebo A.8 (hmotnostní přístup) se použijí pro stanovení rovnice pro průtok PDP pro zkoušky emisí; l) Kalibrace se ověří ověřením CVS (tj. kontrolou propanem) podle popisu v bodu ; m) PDP se nesmí používat při hodnotách tlaku nižších, než je nejnižší tlak na vstupu, který byl zjištěn při kalibraci Kalibrace CFV Venturiho trubice s kritickým prouděním (CFV) se kalibruje, aby se ověřil její výtokový koeficient C d při nejmenším očekávaném rozdílu statických tlaků mezi jejím vstupem a výstupem. Průtokoměr CFV se kalibruje takto: a) Systém se zapojí podle obrázku 8.1; b) Nastartuje se dmychadlo za CFV; c) Během činnosti CFV je nutné udržovat konstantní teplotu na vstupu CFV v rozmezí ± 2 % od střední absolutní teploty na vstupu T in ; d) Úniky mezi kalibračním průtokoměrem a CFV musí být menší než 0,3 % celkového průtoku při nejnižším odporu; e) Variabilní odpor se nastaví do polohy úplného otevření. Místo variabilního odporu lze měnit tlak za CFV změnou otáček dmychadla nebo zavedením řízeného úniku. Některá dmychadla však mají omezení při provozu bez zatížení; f) Po dobu nejméně 3 minut je CFV v činnosti, aby se systém stabilizoval. Následně se při trvale pracující CFV zaznamenávají po dobu nejméně 30 sekund střední hodnoty nashromážděných dat každé z těchto veličin: i) střední průtok referenčního průtokoměru, q Vref ; ii) volitelně střední rosný bod kalibračního vzduchu, T dew. Viz dodatky A.7-A.8 pro přípustné předpoklady během měření emisí, iii) střední teplota na vstupu do Venturiho trubice, T in, iv) střední statický absolutní tlak na vstupu do Venturiho trubice, p in, v) střední rozdíl statických tlaků mezi vstupem a výstupem CFV, Δp CFV ; (g) Ventil odporu se postupně zavře, aby došlo ke snížení absolutního tlaku na vstupu CFV, p in ; h) Postup v písm. f) a g) tohoto bodu se opakuje za účelem zaznamenání údajů v nejméně deseti polohách otevření ventilu odporu, aby se během zkoušení vyzkoušel očekávaný nejúplnější rozsah Δp CFV ; pro kalibraci při nejmenších možných odporech není nutné odstraňovat komponenty kalibrace nebo komponenty CVS; i) C d a nejmenší přípustný poměr tlaků r se určí postupem popsaným v dodatcích A.7-A.8; j) C d se použije k určení průtoku CFV během zkoušky emisí. CFV se nesmí používat při hodnotách nižších, než je přípustný poměr r, určený v dodatcích A.7-A.8; k) Kalibrace se ověří ověřením CVS (tj. kontrolou propanem) podle popisu v bodu ;

164 L 88/162 Úřední věstník Evropské unie l) Pokud je CVS nakonfigurován, aby působil současně na více CFV, musí být CVS kalibrován jedním z následujících způsobů: i) každá kombinace systémů CFV musí být kalibrována podle tohoto bodu a dodatků A.7-A.8. Pro instrukce k výpočtu průtoku pro tuto možnost viz dodatky A.7-A.8, ii) každá CFV musí být kalibrována podle tohoto bodu a dodatků A.7-A.8. Pro instrukce k výpočtu průtoku pro tuto možnost viz dodatky A.7-A Kalibrace SSV Venturiho trubice s podzvukovým prouděním (SSV) se kalibruje, aby se ověřil její výtokový koeficient C d při očekávaném rozpětí tlaků na vstupu. Průtokoměr SSV se kalibruje takto: a) Systém se zapojí podle obrázku 8.1; b) Nastartuje se dmychadlo za SSV; c) Úniky mezi kalibračním průtokoměrem a SSV musí být menší než 0,3 % celkového průtoku při nejnižším odporu; d) Během činnosti SSV je nutné udržovat konstantní teplotu na vstupu SSV v rozmezí ± 2 % od střední absolutní teploty na vstupu T in ; e) Variabilní odpor nebo dmychadlo s proměnnými otáčkami se nastaví na průtok větší, než je největší průtok, který se očekává v průběhu zkoušky. Průtoky se nesmějí extrapolovat za kalibrované hodnoty, je tudíž vhodné ujistit se, že je Reynoldsovo číslo Re v hrdle SSV při největším kalibrovaném průtoku větší než maximální Re, které se očekává během zkoušky. f) SSV se ponechá v chodu po dobu nejméně 3 minut, aby se systém stabilizoval. Následně se při trvale pracující SSV zaznamenávají po dobu nejméně 30 sekund střední hodnoty nashromážděných dat každé z těchto veličin: i) střední průtok referenčního průtokoměru, q Vref, ii) volitelně střední rosný bod kalibračního vzduchu, T dew. Pro přípustné předpoklady viz dodatky A.7 A.8, iii) střední teplota na vstupu do Venturiho trubice, T in, iv) střední statický absolutní tlak na vstupu do Venturiho trubice, p in, v) rozdíl statických tlaků mezi statickým tlakem na vstupu Venturiho trubice a statickým tlakem v hrdle Venturiho trubice, Δp SSV ; g) Odporový ventil se postupně zavře nebo se sníží rychlost turbodmychadla s cílem snížit průtok; h) Postup v písm. f) a g) tohoto bodu se opakuje za účelem zaznamenání údajů o nejméně deseti průtocích; i) Stanoví se funkce C d v závislosti na Re za použití nashromážděných údajů a rovnic v dodatcích A.7 A.8; j) Kalibrace se ověří ověřením CVS (tj. kontrolou propanem) podle popisu v bodu za použití nové rovnice pro C d v závislosti na Re; k) SSV se použije pouze mezi minimálním a maximálním kalibrovaným průtokem; l) Rovnice uvedené v dodatku A.7 přílohy 4B (molární přístup) nebo A.8 (hmotnostní přístup) se použijí pro stanovení rovnice pro průtok SSV během zkoušky emisí Kalibrace nadzvukového přístroje (vyhrazeno)

165 Úřední věstník Evropské unie Obrázek 8.1 Schématická vyobrazení kalibrace CVS s průtokem zředěného výfukového plynu L 88/163

166 L 88/164 Úřední věstník Evropské unie Ověření CVS a systému odběru vzorků dávkami (kontrola propanem) Úvod a) Kontrola propanem slouží pro ověření CVS, aby se stanovilo, zda existují nesrovnalosti mezi naměřenými hodnotami zředěného výfukového plynu. Kontrola propanem rovněž pomáhá ověřit systém odběru vzorků dávkami, aby se zjistilo, zda existují nesrovnalosti v systému odběru dávkami odebírajícím vzorek z CVS, jak popisuje pododstavec vi) tohoto bodu. Podle osvědčeného technického úsudku a spolehlivé praxe lze tuto kontrolu provést jiným plynem, než je propan, např. CO 2 nebo CO. Negativní výsledek kontroly propanem může indikovat problém či více problémů, které je nutné odstranit, viz níže: i) nesprávná kalibrace analyzátoru. Analyzátor FID je nutné znovu kalibrovat, opravit, nebo vyměnit, ii) zkontrolovat, zda nedochází k únikům v tunelu CVS, spojeních, spojovacích prvcích a odběrném systému HC podle bodu , iii) ověřit se, zda nedošlo k nesprávnému smísení podle bodu 9.2.2, iv) ověřit se, zda nedošlo ke kontaminaci odběrného systému uhlovodíky, jak popisuje bod , v) změna v kalibraci CVS. V daném místě se kalibruje průtokoměr CVS, jak popisuje bod , vi) jiné problémy s CVS nebo s technickým či programovým vybavením sloužícím k ověření odběru vzorků. Zkontrolovat systém CVS, technické či programové vybavení k ověření CVS a odhalit, b) Kontrola propanem používá buď referenční hmotnost nebo referenční průtok C 3 H 8 coby sledovacího plynu v CVS. Pokud se použije referenční průtok, je třeba zohlednit každé neideální chování plynu C 3 H 8 v referenčním průtokoměru. Instrukce ke kalibraci a používání některých průtokoměrů viz dodatek A.7 (molární přístup) nebo A.8 (hmotnostní přístup). V bodě a dodatcích A.7 nebo A.8 nelze pracovat s předpokladem ideálního plynu. Při kontrole propanem se porovnává vypočtená hmotnost vstříknutého C 3 H 8 s referenční hodnotou při měření HC a měření průtoků CVS Metoda zavedení známého množství propanu do systému CVS Celková přesnost odběrného systému CVS a analytického systému se určí zavedením známého množství znečišťujícího plynu do systému během jeho normální činnosti. Znečišťující látka se podrobí analýze a její hmotnost se vypočítá podle dodatků A.7 A.8. Použije se některá z dvou níže uvedených metod. a) Měření gravimetrickou technikou se provádí takto: Změří se hmotnost malé láhve naplněné oxidem uhelnatým nebo propanem s přesností ± 0,01 g. Systém CVS je v činnosti jako při normální zkoušce emisí z výfuku po dobu 5 až 10 minut, přičemž se oxid uhelnatý nebo propan vpouští do systému. Množství vypuštěného čistého plynu se určí měřením rozdílu hmotnosti. Vzorek plynu se analyzuje obvyklým zařízením (vak k odběru vzorků nebo metoda integrace) a vypočte se hmotnost plynu; b) Měření clonou s kritickým prouděním se provádí takto: Známé množství čistého plynu (oxid uhelnatý nebo propan) se vpustí do systému CVS kalibrovanou clonou s kritickým prouděním. Je-li vstupní tlak dostatečně vysoký, je průtok, nastavený pomocí clony s kritickým průtokem, nezávislý na tlaku na výstupu clony (kritický průtok). Systém CVS musí být v činnosti jako při normální zkoušce emisí z výfuku po dobu 5 až 10 minut. Pomocí běžného zařízení (pomocí vaku pro jímání vzorku nebo metodou integrace) se analyzuje vzorek plynu a vypočítá hmotnost plynu Příprava kontroly propanem Kontrola propanem se připraví následovně: a) Pokud se místo referenčního průtoku použije referenční hmotnost C 3 H 8, pracuje se s lahví naplněnou C 3 H 8. Referenční hmotnost C 3 H 8 v láhvi se určí s přesností ± 0,5 % množství C 3 H 8, které má být použito; b) Zvolí se vhodné průtoky CVS a C 3 H 8 ;

167 Úřední věstník Evropské unie L 88/165 c) Zvolí se místo zavedení C 3 H 8 do CVS. Místo zavedení se zvolí tak, aby bylo co nejblíže místu, kde se do CVS zavádí výfuk motoru. Láhev s C 3 H 8 se připojí k systému vstřikování plynu; d) CVS je v činnosti a je stabilizován; e) Všechny výměníky tepla v odběrném systému se předehřejí nebo předchladí; f) Vyhřívané a chlazené součásti, jako jsou odběrná potrubí, filtry, chladiče a čerpadla se stabilizují na své provozní teploty; g) Případně se ověří strana podtlaku odběrného systému HC na netěsnosti podle popisu v bodě Příprava odběrného systému HC na kontrolu propanem Lze provést ověření strany podtlaku odběrného systému HC na netěsnosti podle písm. g) tohoto bodu. Pokud se použije tento postup, lze použít postup kontaminace HC v bodu Pokud se neprovádí ověření strany podtlaku odběrného systému HC na netěsnosti podle písm. g), pak je nutné odběrný systém HC vynulovat, kalibrovat pro plný rozsah a ověřit kontaminaci následujícím způsobem: a) Zvolí se nejnižší rozsah analyzátoru HC, při kterém lze měřit koncentraci C 3 H 8 plánovanou pro CVS, a zvolí se průtoky C 3 H 8 ; b) Analyzátor HC se vynuluje nulovacím vzduchem zavedeným do vstupu analyzátoru; c) Analyzátor HC se kalibruje pro plný rozsah kalibračním plynem C 3 H 8 zavedeným do vstupu analyzátoru; d) Proud nulovacího vzduchu směřuje na sondu HC nebo do trubky mezi sondou HC a dopravním potrubím; e) Stabilní koncentrace HC v odběrném systému HC se měří při průtoku nulovacího vzduchu. V případě měření HC dávkami je nutné naplnit nádrž na dávku (jako je jímací vak) a změřit koncentraci HC v protékajícím médiu; f) Pokud koncentrace HC v toku přesahuje 2 μmol/mol nesmí se do odstranění kontaminace postupovat dále. Je nutné určit zdroj kontaminace a odstranit ji, např. systém vyčistit nebo vyměnit kontaminované části; g) Pokud koncentrace HC v toku nepřesahuje 2 μmol/mol, zaznamená se tato hodnota jako x HCinit a použije se ke korigování kontaminací HC podle popisu v dodatku A.7 přílohy 4B (molární přístup) nebo dodatku A.8 přílohy 4B (hmotnostní přístup) Provedení kontroly propanem a) Kontrola propanem se provede následovně: i) Pro odběr vzorků HC v dávkách se připojí čisté prostředky k ukládání, jako jsou vyprázdněné vaky, ii) Přístroje k měření HC se používají podle instrukcí výrobce, iii) Pokud se plánuje korekce koncentrací HC v pozadí ředicího vzduchu, měří se a zaznamená se pozadí HC v ředicím vzduchu, iv) Všechna připojená zařízení se vynulují, v) Zahájí se odběr vzorků a všechny integrátory průtoku se uvedou do provozu, vi) Vpustí se C 3 H 8 ve zvoleném průtoku. Pokud se použije referenční průtok C 3 H 8, zahájí se integrace tohoto průtoku, vii) C 3 H 8 se dále vpouští, dokud nebylo vpuštěno dostatek C 3 H 8 pro zajištění přesného kvantifikování referenčního C 3 H 8 a změřeného C 3 H 8, viii) láhev s C3H 8 se uzavře, přičemž odběr vzorků pokračuje, dokud nejsou zohledněny časové prodlevy z důvodu dopravy vzorku a odezvy analyzátoru, ix) Odběr vzorků se zastaví a všechny integrátory průtoku se vypnou;

168 L 88/166 Úřední věstník Evropské unie b) V případě měření clonou s kritickým prouděním lze pro kontrolu propanem použít jako alternativní metodu k metodě uvedené v písm. a) bodu následující postup: i) Pro odběr vzorků HC v dávkách se připojí čisté prostředky k ukládání, jako jsou vyprázdněné vaky, ii) Přístroje k měření HC se používají podle instrukcí výrobce, iii) Pokud se plánuje korekce koncentrací HC v pozadí ředicího vzduchu, měří se a zaznamená se pozadí HC v ředicím vzduchu, iv) Všechna připojená zařízení se vynulují, v) z referenční láhve se vypouští obsah C 3 H 8 se zvoleným průtokem, vi) Zahájí se odběr vzorků, přičemž všechny integrátory průtoku se uvedou do provozu poté, co se potvrdí stabilní koncentrace HC, vii) Obsah láhve se dále vpouští, dokud nebylo vpuštěno dostatek C 3 H 8 pro zajištění přesného kvantifikování referenčního C 3 H 8 a změřeného C 3 H 8, viii) Všechny integrátory se vypnou, ix) Referenční láhev s C 3 H 8 se uzavře Vyhodnocení kontroly propanem Po provedení kontroly se provede následující: a) Pokud se prováděl odběr vzorků dávkami, podrobí se vzorky analýze co nejdříve; b) Po analýze HC následuje korekce kontaminace a pozadí; c) Vypočte se celková hmotnost C 3 H 8 na základě údajů CVS a HC podle popisu v dodatcích A.7 a A.8, přičemž se použije molární hmotnost C 3 H 8 (M C3H8 ) místo efektivní molární hmotnosti HC (M HC ); d) Pokud se pracuje s referenční hmotností (gravimetrická metoda), určí se hmotnost propanu v láhvi s přesností ± 0,5 % a referenční hmotnost C 3 H 8 se určí odečtením hmotnosti prázdné láhve na propan od hmotnosti plné láhve na propan. Pokud se použije clona s kritickým prouděním (měření clonou s kritickým průtokem), určí se hmotnost propanu jako součin průtoku a doby zkoušky; e) Referenční hmotnost C H 3 8 se odečte od vypočtené hmotnosti. Pokud je výsledný rozdíl v rozmezí ± 3,0 % referenční hmotnosti, CVS byl ověřen pozitivně Ověření sekundárního ředicího systému částic Když se kontrola propanem musí opakovat k ověření sekundárního ředicího systému částic, platí pro toto ověření následující postup podle písm. a) až d): a) Odběrný systém HC se nastaví tak, aby odebral vzorek v blízkosti umístění jímacího prostředku při odběru dávkami (jako je filtr částic). Je-li absolutní tlak v tomto místě příliš nízký pro odběr vzorku HC, lze vzorek HC odebrat z výstupu odběrného čerpadla dávek. Vzorek z výstupu čerpadla je nutno odebírat opatrně, neboť jinak při přijatelném úniku z čerpadla za průtokoměrem odběrného zařízení pracujícího dávkami vznikne chybný výsledek kontroly propanem; b) Kontrola propanem popsaná v tomto bodě se opakuje, avšak HC se odebírá z odběrného zařízení pracujícího s dávkami; c) Vypočte se hmotnost C 3 H 8 při zohlednění každého sekundárního zředění z odběrného zařízení pracujícího dávkami; d) Referenční hmotnost C 3 H 8 se odečte od vypočtené hmotnosti. Pokud je výsledný rozdíl v rozmezí ± 5,0 % referenční hmotnosti, odběrné zařízení pracující s dávkami bylo ověřeno pozitivně. V opačném případě je nutná korekce.

169 Úřední věstník Evropské unie L 88/ Ověření vysoušeče vzorku Je-li na výstupu vysoušeče vzorku plynu umístěn snímač vlhkosti ke kontinuálnímu monitorování rosného bodu, tato kontrola se nemusí provádět, dokud je zajištěna vlhkost na výstupu vysoušeče pod minimálními hodnotami, které se používají při kontrolách utlumujícího rušivého vlivu, rušivého vlivu a kompenzace. a) Je-li k odstranění vody ze vzorku plynu použit vysoušeč vzorku plynu, jak povoluje bod , ověřují se jeho vlastnosti z hlediska ochlazování po jeho instalaci a větší údržbě. V případě vysoušečů s osmotickými membránami se vlastnosti ověřují po instalaci, po větší údržbě a v období 35 dnů přede dnem zkoušení; b) Schopnost analyzátoru správně měřit sledovanou složku výfukového plynu může být ovlivněna vodou, proto se voda někdy odstraňuje ze vzorku plynu před průchodem analyzátorem. Voda může například u chemiluminiscenčního detektoru negativně ovlivnit odezvu na NO x kolizním utlumujícím rušivým vlivem a u analyzátoru NDIR může mít pozitivní rušivý vliv vyvoláním odezvy obdobné jako na CO; c) Vysoušeč vzorku plynu musí vyhovovat specifikacím stanoveným v bodě pro rosný bod (T dew ) a absolutní tlak (p total ) za vysoušečem s osmotickou membránou nebo chladičem ve směru proudění; d) Vlastnosti vysoušeče vzorku plynu se ověřují podle následujícího postupu, případně se použije osvědčený technický úsudek k sestavení jiného postupu: i) Propojení se vytvoří z potrubí z teflonu nebo z nerezové oceli, ii) N 2 nebo čištěný vzduch se zvlhčí probubláváním destilovanou vodou v utěsněné nádobě, kde se zvlhčuje plyn na nejvyšší rosný bod vzorku, jehož se má v průběhu odběru vzorků emisí dosáhnout; iii) zvlhčený plyn se zavede před vysoušeč vzorku plynu, iv) teplota zvlhčeného plynu za nádobou se udržuje nejméně o 5 C nad jeho rosným bodem, v) rosný bod (T dew ) a absolutní tlak (p total ) zvlhčeného plynu se měří co nejblíže vstupu vysoušeče vzorku plynu, aby se ověřilo, že tento rosný bod je nejvyšší, který byl odhadnut pro průběh odběru vzorku emisí, vi) rosný bod (T dew ) a absolutní tlak (p total ) zvlhčeného plynu se měří co nejblíže výstupu vysoušeče vzorku plynu, vii) vysoušeč vzorku plynu je pozitivně ověřen, pokud výsledek podle písm. d) pododstavce vi) tohoto bodu je nižší, než rosný bod odpovídající specifikacím vysoušeče vzorku plynu určeným podle bodu plus 2 C, nebo pokud molární podíl podle písm. d) pododstavce vi) je menší než udávají odpovídající specifikace vysoušeče vzorku plynu plus 0,002 mol/mol, nebo 0,2 % objemových. Upozornění: rosný bod vzorku plynu je vyjádřen v absolutní teplotě, tj. v Kelvinech Periodická kalibrace části toku částic a přidružené měřicí systémy surového výfukového plynu Specifikace měření toku z rozdílů průtoků U systémů s ředěním části toku k odběru proporcionálního vzorku surového výfukového plynu má zvláštní význam přesnost toku vzorku q mp, pokud se neměří přímo, ale určuje se diferenciálním měřením toku: q mp = q mdew - q mdw (8-1) q mp = hmotnostní průtok vzorku výfukového plynu do systému s ředěním části toku q mdw = hmotnostní průtok ředicího vzduchu (ve vlhkém stavu) q mdew = hmotnostní průtok zředěného výfukového plynu ve vlhkém stavu V tomto případě musí být maximální chyba rozdílu taková, aby hodnota q mp byla přesně v rozmezí ± 5 %, je-li ředicí poměr menší než 15. Tuto chybu je možné vypočítat metodou střední kvadratické odchylky chyb každého přístroje.

170 L 88/168 Úřední věstník Evropské unie Přijatelnou přesnost q mp lze získat některou z těchto metod: a) absolutní přesnost q a q mdew mdw je ± 0,2 %, čímž je zaručena přesnost q mp 5 % při ředicím poměru 15. Při vyšších ředicích poměrech však dochází k větším chybám; b) Kalibrace q mdw vztažená k q mdew se provádí tak, že je dosaženo stejné přesnosti q mp jako podle písm. a). Podrobnosti viz bod ; c) Přesnost q mp se určuje nepřímo z přesnosti ředicího poměru určeného sledovacím plynem, např. CO 2. Vyžaduje se přesnost pro q mp rovnocenná postupu podle písm. a); d) Absolutní přesnost q mdew a q mdw je v rozmezí ± 2 % plného rozsahu stupnice, maximální chyba rozdílu mezi q mdew a q mdw je v rozmezí 0,2 % a chyba linearity je v rozmezí ± 0,2 % nejvyšší hodnoty q mdew pozorované během zkoušky Kalibrace měření toku z rozdílů průtoků Systém s ředěním části toku pro odběr proporcionálního vzorku surového výfukového plynu, musí být periodicky kalibrován přesným průtokoměrem, který odpovídá mezinárodním či vnitrostátním normám. Průtokoměr sestavy přístrojů k měření průtoku se musí kalibrovat jedním z následujících postupů, aby průtok sondou q m p do tunelu splňoval požadavky na přesnost v odstavci a) Průtokoměr q mdw se zapojí v sérii s průtokoměrem q mdew, rozdíl mezi dvěma průtokoměry se kalibruje pro nejméně 5 bodů seřízení, přičemž hodnoty průtoku jsou rovnoměrně rozloženy mezi nejnižší hodnotou q mdw použitou při zkoušce a hodnotou q mdew použitou při zkoušce. Ředicí tunel může být v obtoku; b) Kalibrovaný přístroj k měření průtoku se zapojí v sérii s průtokoměrem q mdew a zkontroluje se přesnost hodnoty použité pro zkoušku. Poté se kalibrovaný přístroj k měření průtoku zapojí v sérii s průtokoměrem q mdw a zkontroluje se přesnost pro nejméně 5 nastavení odpovídajících ředicímu poměru mezi 3 a 15, vztaženo na hodnotu q mdew použitou při zkoušce; c) Přenosová trubka TL (viz obrázek 9.2) se odpojí od výfuku a připojí se k ní kalibrovaný přístroj k měření průtoku s vhodným rozsahem pro měření údajů q mp. q mdew se nastaví na hodnotu použitou při zkoušce a q mdw se následně nastaví na nejméně 5 hodnot odpovídajících ředicím poměrům mezi 3 a 15. Nebo je možno použít speciální kalibrační proudovou dráhu, v níž je tunel obtečen, ale celkový a ředicí vzduch proudí příslušnými průtokoměry jako při skutečné zkoušce; d) Do přenosové trubky TL se přivede sledovací plyn. Tímto sledovacím plynem může být některá ze složek výfukového plynu, např. CO 2 nebo NO x. Po ředění v tunelu se měří složka, kterou je sledovací plyn. Měření se provádí pro 5 ředicích poměrů mezi 3 a 15. Přesnost průtoku vzorku se určí z ředicího poměru r d : q mp = q mdew /r d (8-2) Přesnost analyzátorů plynu je nutno vzít v úvahu při záruce přesnosti q mp Zvláštní požadavky na měření toku z rozdílů průtoků Rozhodně se doporučuje provést kontrolu průtoku uhlíku ve skutečném výfukovém plynu, aby se zjistily problémy týkající se měření a regulace a aby se ověřila správná činnost systému s ředěním části toku. Kontrola průtoku uhlíku by měla být provedena nejméně při každé instalaci nového motoru nebo po významné změně konfigurace zkušební komory. Motor musí běžet při plném zatížení s maximálním točivým momentem a jemu příslušných otáčkách nebo v jiném ustáleném režimu, při němž vzniká 5 % nebo více emisí CO 2. Systém odběru vzorků s ředěním části toku musí pracovat s faktorem ředění přibližně 15:1. Provádí-li se kontrola průtoku uhlíku, použije se postup uvedený v dodatku A.4 přílohy 4B. Průtoky uhlíku se vypočítají podle rovnic v dodatku A.4 přílohy 4B. Všechny průtoky uhlíku se musí shodovat v mezích 5 %.

171 Úřední věstník Evropské unie L 88/ Kontrola před zkouškou Kontrola před zkouškou se provádí v rozmezí dvou hodin před zkouškou následujícím způsobem. Přesnost průtokoměrů se zkontroluje u nejméně dvou bodů stejným způsobem, jaký se používá pro kalibraci (viz odstavec ), včetně hodnot průtoku q mdw, které odpovídají ředicím poměrům mezi 5 a 15 pro hodnotu q mdew použitou při zkoušce. Pokud lze na základě záznamů postupu kalibrace podle odstavce prokázat, že kalibrace průtokoměru je stabilní po delší dobu, je možno kontrolu před zkouškou vynechat Určení doby transformace Seřízení systému pro určení doby transformace je stejné jako při měření během zkoušky. Doba transformace, vymezená na obrázku 3.1 se určí touto metodou: Nezávislý referenční průtokoměr s měřicím rozsahem vhodným pro průtok sondou se zapojí v sérii se sondou a spojí se s ní. Tento průtokoměr musí mít dobu transformace kratší než 100 ms pro velikosti průtoku použité při měření doby odezvy a dostatečně malé škrcení toku, aby neovlivňovalo dynamický výkon systému s ředěním části toku, a musí být v souladu s osvědčeným technickým úsudkem. Do průtoku výfukových plynů (nebo průtoku vzduchu, pokud se průtok výfukových plynů stanovuje výpočtem) systémem s částečným ředěním toku se zavede skoková změna, z nízkého průtoku na nejméně 90 % plného rozsahu stupnice. Spouštěč skokové změny musí být stejný jako spouštěč použitý ke spuštění regulace předem stanoveného průběhu při skutečné zkoušce. Signál iniciace skokové změny průtoku výfukového plynu a odezva průtokoměru se musí měřit rychlostí nejméně 10 Hz. Na základě těchto údajů se určí doba transformace pro systém s ředěním části toku, což je doba od počátku signálu ke skokové změně průtoku do bodu 50 % odezvy průtokoměru. Stejným způsobem se určí doby transformace signálu q mp (tj. toku vzorku výfukového plynu do systému s ředěním části toku) a signálu q mew,i (tj. hmotnostního průtoku výfukového plynu ve vlhkém stavu proudícího z průtokoměru výfukového plynu). Tyto signály se používají při regresních kontrolách prováděných po každé zkoušce (viz bod ). Výpočet se opakuje pro nejméně pět signálů ke zvýšení a poklesu průtoku a z výsledků se vypočte průměrná hodnota. Od této hodnoty se odečte interní doba transformace (< 100 ms) referenčního průtokoměru. V případě, že systém podle bodu vyžaduje metodu předem stanoveného průběhu, je to předem stanovená hodnota systému s ředěním části toku, která se použije podle bodu Ověření těsnosti na straně podtlaku Oblast působnosti a frekvence Po počáteční instalaci systému pro odběru vzorků, po větší údržbě, např. po výměnách předsazených filtrů, a do 8 hodin před každým sledem zkušebního cyklu se musí ověřit, že nedochází k žádnému znatelnému úniku na straně podtlaku, a to za použití některé ze zkoušek netěsnosti, které popisuje tento oddíl. Toto ověření se nevztahuje na žádnou část s plným tokem u ředicího systému CVS Principy měření Netěsnost lze odhalit naměřením malého průtoku, když by průtok měl být nulový, zjištěním naředění známé koncentrace kalibračního plynu pro plný rozsah při průtoku stranou podtlaku v systému pro odběr vzorků, nebo naměřením nárůstu tlaku v systému s podtlakem Zkouška netěsnosti pomocí malého průtoku Netěsnost systému k odběru vzorků pomocí malého průtoku se zkouší takto: a) Konec sondy systému se utěsní některým z těchto postupů: i) nasazením krytky nebo ucpáním, ii) sonda se odpojí od přenosového potrubí, které se uzavře krytkou nebo se ucpe, iii) zavře se těsnící ventil v potrubí mezi sondou a přenosovým vedením;

172 L 88/170 Úřední věstník Evropské unie b) Všechny vývěvy se uvedou do provozu. Po provedení stabilizace je nutné ověřit, že průtok stranou podtlaku systému k odběru vzorků je menší než 0,5 % normálního průtoku v systému při jeho používání. Jako aproximaci obvyklého průtoku systémem při jeho používání lze odhadnout typické průtoky analyzátorem a obtokem Zkouška netěsnosti odhalením zředění kalibračního plynu pro plný rozsah Pro tuto zkoušku lze použít jakýkoliv analyzátor plynů. Pokud se k této zkoušce použije FID, musí korigovat každá kontaminace systému k odběru vzorků plyny HC podle dodatků A.7 a A.8 o určení HC a NMHC. Zkreslení výsledků se vyloučí tím, že se použijí pouze analyzátory s opakovatelností 0,5 % nebo lepší při koncentraci kalibračního plynu pro plný rozsah, který se použije k této zkoušce. Zkouška netěsnosti na straně podtlaku se provede následovně: a) Analyzátor plynu se připraví jako pro zkoušku emisí; b) Kalibrační plyn pro plný rozsah se zavede do vstupu analyzátoru a ověří se, že je jeho koncentrace měřena v rozsahu očekávané přesnosti a opakovatelnosti měření; c) Přetok kalibračního plynu pro plný rozsah se směruje k jednomu z následujících míst systému k odběru vzorků: i) konec odběrné sondy, ii) přenosové potrubí se rozpojí ve spoji se sondou a kalibrační plyn pro plný rozsah vytéká v otevřeném konci přenosového potrubí, iii) třícestný ventil sériově namontovaný mezi odběrnou sondu a její přenosové potrubí; d) Ověří se, že koncentrace protékajícího kalibračního plynu pro plný rozsah je v rozmezí ± 0,5 % koncentrace kalibračního plynu pro plný rozsah. Je-li naměřená hodnota menší než očekávaná, ukazuje to na netěsnost, je-li však naměřená hodnota větší než očekávaná, může signalizovat problém s kalibračním plynem pro plný rozsah nebo s analyzátorem samým. Vyšší než očekávaná naměřená hodnota neukazuje na netěsnost Zkouška netěsnosti pomocí zániku podtlaku K provedení této zkoušky se vytvoří v odběrném systému na straně podtlaku podtlak a sleduje se míra úniku ze systému jako zánik vytvořeného podtlaku. K provedení této zkoušky je nutné znát objem odběrného systému na straně podtlaku s přesností ±10 % skutečného objemu. Zkoušku je nutné provést s měřicími přístroji, které splňují specifikace bodů 8.1 a 9.4. Zkouška netěsnosti zánikem podtlaku se provede následovně: a) Konec sondy systému se utěsní co nejblíže k otvoru sondy některým z těchto postupů: i) nasazením krytky nebo ucpáním, ii) sonda se odpojí od přenosového potrubí, které se uzavře krytkou nebo se ucpe, iii) zavře se těsnící ventil v potrubí mezi sondou a přenosovým vedením. b) Všechny vývěvy se uvedou do provozu. Vytvoří se podtlak, který odpovídá obvyklým provozním podmínkám. V případě použití vaků k jímání vzorků by se měl obvyklý postup vyprázdnění vaků k jímání vzorků opakovat dvakrát s cílem minimalizovat případné zachyceniny; c) Vypnou se odběrná čerpadla a systém se zaslepí. Změří a zaznamená se absolutní tlak zachyceného plynu a volitelně rovněž absolutní teplota v systému. Poskytne se dostatečná doba na vyrovnání všech přechodových jevů, která je dostatečně dlouhá na to, aby únik o hodnotě 0,5 % změnil tlak o nejméně desetinásobek rozlišovací schopnosti snímače tlaku. Znovu se zaznamenají tlak a volitelně teplota. d) Vypočte se únik průtoku v závislosti na předpokládané hodnotě nula pro objemy vyprázdněných vaků k jímání vzorků a v závislosti na známých hodnotách objemu systému k odběru vzorků, počátečních a konečných tlaků, volitelných teplot a uplynulého času. Je nutné ověřit, že průtok při zániku podtlaku netěsností je menší než 0,5 % normálního průtoku systémem v jeho provozu, a to následujícím způsobem:

173 Úřední věstník Evropské unie L 88/171 Í p 2 V vac T Ä p Î 1 2 T 1 q Vleak ¼ Rðt 2 Ä t 1 Þ (8-3) q Vleak = míra zániku podtlaku (mol/s) V vac = geometrický objem strany podtlaku v systému odběru vzorků (m 3 ) R p 2 T 2 p 1 T 1 t 2 t 1 = molární konstanta plynu (J/(mol K)) = absolutní tlak na straně podtlaku v čase t 2 (Pa) = absolutní teplota na straně podtlaku v čase t 2 (K) = absolutní tlak na straně podtlaku v čase t 1 (Pa) = absolutní teplota na straně podtlaku v čase t 1 (K) = čas ukončení ověřovací zkoušky netěsnosti při zániku podtlaku (s) = čas zahájení ověřovací zkoušky netěsnosti při zániku podtlaku (s) Měření CO a CO Ověření rušivých vlivů H 2 O u analyzátorů NDIR pro CO Oblast působnosti a frekvence Měří-li se CO 2 analyzátorem NDIR, musí se ověřit míra rušivého vlivu H 2 O po počáteční instalaci analyzátoru a po větší údržbě Principy měření H O může rušit odezvu analyzátoru NDIR na CO 2 2. Jestliže analyzátor NDIR pracuje s kompenzačními algoritmy, které používají měření jiných plynů k ověření tohoto rušivého vlivu, musí se zároveň taková měření provádět za účelem přezkoušení kompenzačních algoritmů v průběhu ověřování rušivých vlivů působících na analyzátor Požadavky na systém Na analyzátor NDIR pro CO 2 může působit rušivý vliv H 2 O, který je v rozmezí (0,0 ±0,4) mmol/mol (očekávané střední koncentrace CO 2 ) Postup Kontrola rušivého vlivu se provede následovně: a) Analyzátor NDIR pro CO 2 se nastartuje, uvede v činnost, vynuluje a kalibruje pro plný rozsah stejně jako před zkouškou emisí; b) V utěsněné nádobě se v destilované vodě vytvoří zvlhčený zkušební plyn pomocí probublávání nulovacího vzduchu, který splňuje specifikace v bodu Pokud odebraný vzorek neprochází vysoušečem, reguluje se teplota v nádobě tak, aby se vytvořila úroveň H 2 O přinejmenším o takové výši, jako je maximum očekávané v průběhu zkoušky. Pokud odebraný vzorek neprochází vysoušečem, reguluje se teplota v nádobě tak, aby se vytvořila úroveň H 2 O přinejmenším o takové výši, jako je úroveň stanovená v bodě ; c) Teplota zvlhčeného zkušebního plynu za nádobou se udržuje nejméně o 5 oc nad jeho rosným bodem; d) Do odběrného systému se zavede zvlhčený zkušební plyn. Zvlhčený zkušební plyn je možné zavést do místa za (ve směru průtoku) jakýmkoli vysoušečem vzorku, pokud se takový vysoušeč použije během zkoušky; e) Pokud možno co nejblíže vstupu do analyzátoru se změří molární podíl vody (x H2O ) ve zvlhčeném zkušebním plynu. Pro výpočet x H2O se změří rosný bod (T dew ) a absolutní tlak (p total ); f) Kondenzaci v přenosových potrubích, závitech nebo ventilech z bodu, ve kterém se měří x H2O, k analyzátoru, se zabrání použitím osvědčeného technického úsudku.

174 L 88/172 Úřední věstník Evropské unie g) Ponechá se určitý čas, aby se stabilizovala odezva analyzátoru. Doba stabilizace zahrnuje čas k odvodnění přenosového potrubí a čas potřebný k odezvě analyzátoru; h) Když analyzátor měří koncentraci vzorku, zaznamenají se údaje shromažďované v průběhu 30 sekund. Z těchto údajů se vypočítá aritmetický průměr. Pokud je tato hodnota v rozmezí (0,0 ±0,4) mmol/mol, vyhověl analyzátor ověření z hlediska rušivého vlivu Ověření rušivých vlivů H 2 O a CO 2 u analyzátorů NDIR pro CO Oblast působnosti a frekvence Měří-li CO analyzátorem NDIR, musí se ověřit míra rušivého vlivu H2O a CO2 po počáteční instalaci analyzátoru a po větší údržbě Principy měření H 2 O a CO 2 mohou mít pozitivní rušivý vliv na analyzátor NDIR tím, že způsobují odezvu podobnou jako CO. Jestliže analyzátor NDIR pracuje s kompenzačními algoritmy, které používají měření jiných plynů k ověření tohoto rušivého vlivu, musí se zároveň taková měření provádět za účelem přezkoušení kompenzačních algoritmů v průběhu ověřování rušivých vlivů působících na analyzátor Požadavky na systém Na analyzátor NDIR pro CO může působit kombinovaný rušivý vliv H 2 O a CO 2, který je v rozmezí ± 2 % očekávané střední koncentrace CO Postup Kontrola rušivého vlivu se provede následovně: a) Analyzátor NDIR pro CO se nastartuje, uvede v činnost, vynuluje a kalibruje pro plný rozsah stejně jako před zkouškou emisí; b) V utěsněné nádobě se v destilované vodě vytvoří zvlhčený zkušební plyn CO 2 pomocí probublávání kalibračního CO 2 pro plný rozsah. Pokud odebraný vzorek neprochází vysoušečem, reguluje se teplota v nádobě tak, aby se vytvořila úroveň H 2 O přinejmenším o takové výši, jako je maximum očekávané v průběhu zkoušky. Pokud odebraný vzorek neprochází vysoušečem, reguluje se teplota v nádobě tak, aby se vytvořila úroveň H 2 O přinejmenším o takové výši, jako je úroveň stanovená v bodě ; Použije se koncentrace kalibračního plynu CO 2 pro plný rozsah přinejmenším tak vysoká, jako je očekávané maximum během zkoušky; c) Do odběrného systému se zavede zvlhčený zkušební plyn CO. Zvlhčený zkušební plyn CO 2 2 je možné zavést do místa za (ve směru průtoku) jakýmkoli vysoušečem vzorku, pokud se takový vysoušeč během zkoušky použije; d) Pokud možno co nejblíže vstupu do analyzátoru se změří molární podíl vody (x H2O ) ve zvlhčeném zkušebním plynu. Pro výpočet x H2O se změří rosný bod (T dew ) a absolutní tlak (p total ). e) Kondenzaci v přenosových potrubích, závitech nebo ventilech z bodu, ve kterém se měří x H2O, k analyzátoru, se zabrání použitím osvědčeného technického úsudku. f) Ponechá se určitý čas, aby se stabilizovala odezva analyzátoru; g) Když analyzátor měří koncentraci vzorku, zaznamenají se údaje shromažďované v průběhu 30 sekund. Z těchto údajů se vypočítá aritmetický průměr; h) Pokud výsledek vypočtený v písm. g) tohoto bodu je v rámci odchylek povolených podle bodu , vyhověl analyzátor ověření z hlediska rušivého vlivu; i) Postupy ke zjišťování rušivých vlivů CO 2 a H 2 O se také mohou provádět odděleně. Jestliže jsou úrovně CO 2 a H 2 O vyšší než maximální úrovně očekávané při zkouškách, musí se každá zjištěná hodnota rušivého vlivu snížit vynásobením zjištěného rušivého vlivu poměrem hodnoty maximální očekávané koncentrace ke skutečné hodnotě použité v průběhu tohoto postupu. Je možno provádět oddělené postupy ke zjišťování rušivého vlivu koncentrací H 2 O (směrem dolů až k 0,025 mol/mol obsahu H 2 O), které jsou nižší než maximální úrovně očekávané během zkoušky, avšak zjištěné rušivé vlivy H 2 O se zvětší vynásobením zjištěného rušivého vlivu poměrem hodnoty maximální očekávané koncentrace H 2 O ke skutečné hodnotě použité v průběhu tohoto postupu. Součet takto upravených dvou hodnot rušivého vlivu musí splňovat požadavky na povolené odchylky specifikované v bodě

175 Úřední věstník Evropské unie L 88/ Měření uhlovodíků Optimalizace a ověření FID Oblast působnosti a frekvence Všechny analyzátory FID je nutné kalibrovat po počáteční instalaci. Opakování kalibrace se provádí podle potřeby na základě osvědčeného technického úsudku. V případě FID, které měří uhlovodíky, se provádí následující kroky: a) Odezvu FID na různé uhlovodíky je nutné optimalizovat po počáteční instalaci analyzátoru a po větší údržbě. Odezva FID na propylen a toluen musí být mezi 0,9 a 1,1 k propanu; b) Faktor odezvy FID na methan (CH 4 ) se určí po počáteční instalaci analyzátoru a po větší údržbě, jak popisuje bod tohoto oddílu; c) Odezvu na methan (CH 4 ) je nutné ověřit do 185 dnů před zkouškou Kalibrace Podle osvědčeného technického úsudku se vypracuje postup kalibrace, který může vycházet z instrukcí výrobce analyzátoru FID a doporučené frekvence kalibrace FID. Analyzátor FID, jímž se měří uhlovodíky, se kalibruje kalibrační plyny C 3 H 8, které vyhovují specifikacím v bodu Analyzátor FID, jímž se měří CH 4, se kalibruje kalibrační plyny CH 4, které vyhovují specifikacím v bodu Bez ohledu na složení kalibračního plynu musí být analyzátor kalibrován na základě karbonového čísla jedna (C 1 ) Optimalizace odezvy FID na uhlovodíky Tento postup platí pouze pro analyzátory FID, které měří uhlovodíky. a) Pro počáteční nastartování přístroje a základní provozní nastavení s palivem FID a nulovacím vzduchem je nutné dodržet požadavky výrobce přístroje a použít osvědčený technický úsudek. Vyhřívané analyzátory FID musí být v požadovaném rozsahu provozní teploty. Odezva analyzátoru FID se optimalizuje tak, aby vyhovovala požadavkům týkajícím se faktorů odezvy uhlovodíků a kontroly rušivého vlivu kyslíku podle písm. a) bodu a podle bodu pro nejobvyklejší rozsah analyzátoru, který se očekává během zkoušek emisí. Pokud je obvyklý rozsah analyzátoru menší než minimální rozsah pro optimalizaci, který specifikoval výrobce přístroje, lze použít vyšší rozsah analyzátoru podle doporučení výrobce přístroje a osvědčeného technického úsudku za účelem získání přesné optimalizace analyzátoru FID; b) Vyhřívané analyzátory FID musí být v požadovaném rozsahu provozní teploty. Odezva FID musí být optimalizována v nejobvyklejším rozsahu analyzátoru, který se očekává během zkoušek emisí. Do analyzátoru se při průtocích paliva a vzduchu nastavených podle doporučení výrobce zavede kalibrační plyn pro plný rozsah; c) Pro optimalizaci se postupuje podle následujících kroků i) až iv) nebo podle instrukcí. Případně lze postupovat při optimalizaci podle postupů v publikaci SAE č ; i) Odezva se při daném průtoku paliva určí z rozdílu mezi odezvou na kalibrační plyn pro plný rozsah a odezvou na nulovací plyn, ii) Průtok paliva se postupně seřídí nad hodnotu uvedenou výrobcem a pod tuto hodnotu. Při těchto průtocích paliva se zaznamená odezva na kalibrační plyn pro plný rozsah a na nulovací plyn, iii) Rozdíl mezi odezvou na kalibrační plyn pro plný rozsah a na nulu se vynese jako křivka a průtok paliva se seřídí ke straně křivky s bohatou směsí. To je počáteční seřízení průtoku, které může vyžadovat další optimalizaci v závislosti na výsledcích faktorů odezvy na uhlovodíky a na kontrole rušivého vlivu kyslíku podle písm. a) bodu a bodu ; iv) Pokud rušivý vliv kyslíku nebo faktory odezvy uhlovodíků splňují následující požadavky, seřídí se průtok vzduchu po stupních nad hodnoty uvedené výrobcem a pod tyto hodnoty a pro každý průtok se opakuje postup podle písm. a) bodu a ; d) Stanoví se optimální průtoky nebo tlaky pro palivo a vzduch pro hořák analyzátoru FID a tyto údaje se shromáždí a zaznamenají jako budoucí referenční hodnoty.

176 L 88/174 Úřední věstník Evropské unie Určení faktoru odezvy na CH 4 u analyzátorů FID měřících uhlovodíky Tento postup platí pouze pro analyzátory FID, které měří uhlovodíky. Vzhledem k tomu, že analyzátory FID mají obecně jinou odezvu na CH 4 než na C 3 H 8, musí se po optimalizaci FID určit u každého analyzátoru FID, kterým se měří THC, faktor odezvy CH 4 (RF CH4[THC-FID] ). Podle tohoto bodu naposledy změřený faktor RF CH4[THC-FID] se použije ve výpočtech k určení uhlovodíků popsaných v dodatku A.7 přílohy 4B (molární základ) nebo v dodatku A.8 přílohy 4B (hmotnostní základ) za účelem kompenzace odezvy na CH 4. Faktor RF CH4[THC-FID] se určí následujícím postupem, přičemž se tento faktor neurčuje pro analyzátory FID, které se kalibrují (včetně kalibrace pro plný rozsah) za použití CH 4 se separátorem uhlovodíků jiných než methan: a) Pro kalibraci analyzátoru před zkouškou emisí se zvolí koncentrace kalibračního plynu pro plný rozsah C 3 H 8. Je nutné zvolit pouze kalibrační plyny pro plný rozsah, které splňují specifikace v bodu a koncentrace C 3 H 8 se zaznamená; b) Je nutné zvolit pouze kalibrační plyn pro plný rozsah CH 4, který splňuje specifikace v bodě a koncentrace CH 4 se zaznamená; c) Analyzátor FID se provozuje podle instrukcí výrobce; d) Ověří se, že byl analyzátor FID kalibrován C 3 H 8. Kalibrace se musí provést na bázi uhlíkového čísla jedna (C 1 ); e) Analyzátor FID se vynuluje nulovacím plynem pro zkoušku emisí; f) Analyzátor se nakalibruje zvoleným kalibračním plynem pro plný rozsah C 3 H 8 ; g) Kalibrační plyn pro rozsah CH 4 (zvolený podle písm. b) tohoto bodu) se zavede do zkušebního portu analyzátoru FID; h) Odezva analyzátoru se stabilizuje. Doba stabilizace může zahrnovat čas k odvodnění analyzátoru a čas potřebný k odezvě analyzátoru; i) V době, kdy všechny analyzátory měří koncentraci CH 4, se musí zaznamenávat údaje nahromaděné v průběhu 30 sekund a vypočítávat aritmetické průměry těchto údajů; j) Aritmetický průměr naměřené koncentrace se vydělí zaznamenanou koncentrací kalibračního plynu pro plný rozsah CH 4. Výsledkem je faktor odezvy analyzátoru FID na CH 4 (RF CH4[THC-FID] ) Ověření odezvy na methan (CH 4 ) u analyzátorů FID měřících uhlovodíky Tento postup platí pouze pro analyzátory FID, které měří uhlovodíky. Pokud je hodnota faktoru RF CH4[THC- FID] vypočtená podle bodu v rozmezí ± 5,0 % od naposledy stanovené hodnoty, je výsledek ověření odezvy HC FID na methan pozitivní. a) Nejdříve je nutné ověřit, že tlaky nebo průtoky paliva pro FID, vzduchu pro hořák a odebraného vzorku jsou jednotlivě v rozmezí ± 0,5 % od naposledy zaznamenané hodnoty, podle bodu tohoto oddílu. Pokud je nutné tyto průtoky upravit, musí se určit nový faktor RF CH4[THC-FID] podle popisu v bodu tohoto oddílu. Je třeba ověřit, že hodnota faktoru RF CH4[THC-FID] je určena v mezi tolerance uvedené v bodu ; b) Pokud hodnota faktoru RF CH4[THC-FID] není v rámci povolené tolerance v bodu , je nutné znovu optimalizovat odezvu FID podle popisu v bodu tohoto oddílu; c) Nová hodnota faktoru RF CH4[THC-FID] se určí podle popisu v bodě tohoto oddílu. Tato nová hodnota faktoru RF CH4[THC-FID] se použije pro výpočty uhlovodíků, jak je popsáno v dodatku A.7 přílohy 4B, (molární základ) nebo dodatku A.8 přílohy 4B (hmotnostní základ) Nestechiometrické ověření rušivého vlivu O 2 u analyzátorů FID pro měření surového výfukového plynu Oblast působnosti a frekvence Pokud se analyzátory FID používají při měření surového výfukového plynu, ověří se rušivý vliv O 2 po počáteční instalaci a po větší údržbě.

177 Úřední věstník Evropské unie L 88/ Principy měření Změny koncentrace O 2 v surovém výfukovém plynu mohou ovlivnit odezvu FID tím, že změní teplotu plamene FID. Pro účely tohoto ověření je nutné optimalizovat průtok paliva pro FID, vzduchu pro hořák a odebraného vzorku. Vlastnosti analyzátoru FID se ověří kompenzačními algoritmy pro rušivé vlivy O 2, které se v průběhu zkoušky emisí na analyzátoru FID projevují Požadavky na systém Každý analyzátor FID použitý při zkouškách musí projít ověřením rušivého vlivu O 2 podle tohoto oddílu Postup Rušivý vliv O 2 na analyzátor FID se určí následujícím postupem, přičemž lze použít jeden či více děličů plynu za účelem vytvoření koncentrací referenčních plynů nutných k provedení tohoto ověření: a) Zvolí se tři referenční kalibrační plyny pro plný rozsah, které mají specifikace podle bodu a obsahují koncentraci C 3 H 8 používanou ke kalibraci analyzátorů pro plný rozsah před zkouškou emisí. Pro analyzátory FID kalibrované CH 4 s aplikací separátoru plynů jiných než methan lze použít pouze referenční kalibrační plyny CH 4 pro plný rozsah splňující specifikace v oddílu Tři vyvážené koncentrace plynu se zvolí tak, aby koncentrace O a N 2 2 představovaly minimální a maximální a mezilehlé koncentrace O 2, které se očekávají během zkoušky. Pokud je analyzátor FID kalibrován kalibračním plynem pro plný rozsah, který je v rovnováze ke střední očekávané koncentraci kyslíku, není nutné použít střední koncentraci O 2 ; b) Je třeba potvrdit, že analyzátor FID splňuje všechny specifikace uvedené v bodě ; c) Analyzátor FID se nastartuje a provozuje jako by bylo před zkouškou emisí. Bez ohledu na zdroj vzduchu hořáku FID během zkoušky je nutné k tomuto ověření použít pro hořák FID nulovací vzduch; d) Analyzátor se nastaví na nulu; e) Analyzátor se kalibruje pro plný rozsah kalibračním plynem pro plný rozsah, který bude použit během zkoušky emisí; f) Nulovacím plynem, který bude použit během zkoušky emisí, se zkontroluje odezva na nulu. Pokud je střední odezva na nulu v průběhu 30 sekund shromažďování údajů v rozmezí ± 0,5 % referenční hodnoty kalibračního plynu pro plný rozsah použitého podle písm. e) tohoto bodu, přistoupí se dalšímu kroku; g) Zkontroluje se odezva analyzátoru kalibračním plynem pro plný rozsah, který má minimální koncentraci O 2, jež se očekává při zkoušce. Střední hodnota odezvy ze vzorku stabilizovaných údajů, které byly nashromážděny během 30 sekund, se zaznamená jako x O2minHC ; h) Nulovacím plynem, který bude použit během zkoušky emisí, se zkontroluje odezva analyzátoru FID na nulu. Pokud je střední odezva na nulu v průběhu 30 sekund vzorku stabilizovaných údajů v rozmezí ± 0,5 % referenční hodnoty kalibračního plynu pro plný rozsah použitého podle písm. e) tohoto bodu, přistoupí se k dalšímu kroku, v opačném případě se postup zahájí znovu krokem pod písm. d) tohoto bodu; i) Zkontroluje se odezva analyzátoru kalibračním plynem pro plný rozsah, který má průměrnou koncentraci O 2, jež se očekává při zkoušce. Střední hodnota odezvy ze vzorku stabilizovaných údajů, které byly nashromážděny během 30 sekund, se zaznamená jako x O2avgHC ; j) Nulovacím plynem, který bude použit během zkoušky emisí, se zkontroluje odezva analyzátoru FID na nulu. Pokud je střední odezva na nulu v průběhu 30 sekund vzorku stabilizovaných údajů v rozmezí ± 0,5 % referenční hodnoty kalibračního plynu pro plný rozsah použitého podle písm. e) tohoto bodu, přistoupí se k dalšímu kroku, v opačném případě se postup zahájí znovu krokem pod písm. d) tohoto bodu; k) Zkontroluje se odezva analyzátoru kalibračním plynem pro plný rozsah, který má maximální koncentraci O 2, jež se očekává při zkoušce. Střední hodnota odezvy ze vzorku stabilizovaných údajů, které byly nashromážděny během 30 sekund, se zaznamená jako x O2maxHC ; l) Nulovacím plynem, který bude použit během zkoušky emisí, se zkontroluje odezva analyzátoru FID na nulu. Pokud je střední odezva na nulu v průběhu 30 sekund vzorku stabilizovaných údajů v rozmezí ± 0,5 % referenční hodnoty kalibračního plynu pro plný rozsah použitého podle písm. e) tohoto bodu, přistoupí se k dalšímu kroku, v opačném případě se postup zahájí znovu krokem pod písm. d) tohoto bodu;

178 L 88/176 Úřední věstník Evropské unie m) Vypočítá se procentuální rozdíl mezi x O2maxHC a koncentrací jeho referenčního plynu. Vypočítá se procentuální rozdíl mezi x O2avgHC a koncentrací jeho referenčního plynu. Vypočítá se procentuální rozdíl mezi x O2minHC a koncentrací jeho referenčního plynu. Určí se největší procentuální rozdíl z těchto tří údajů, který je rušivým vlivem O 2 ; n) Pokud je rušivý vliv O 2 v rozmezí ± 3 %, prošel analyzátor FID pozitivně ověřením rušivého vlivu O 2. V opačném případě je nutné nedostatky napravit následovně: i) Zopakovat ověření s cílem zjistit, zda nedošlo k chybě, ii) Zvolit nulovací plyn a kalibrační plyny pro plný rozsah tak, aby obsahovaly vyšší nebo nižší koncentrace O 2, a zopakovat ověření, iii) Upravit průtoky vzduchu pro hořák FID, paliva a odebraného vzorku. Pokud se průtoky seřídí na THC FID, aby došlo ke splnění požadavků ověření rušivého vlivu O 2, je nutné nastavit znovu RF CH4 pro jeho příští ověření. Ověření rušivého vlivu O 2 se po úpravách zopakuje a určí se RF CH4 ; iv) Opravit, vyměnit analyzátor FID a zopakovat ověření rušivého vlivu O Penetrační frakce separátoru uhlovodíků jiných než methan Oblast působnosti a frekvence Pokud se k měření methanu (CH 4 ) použije analyzátor FID a separátor uhlovodíků jiných než methan (NMC), určí se u separátoru uhlovodíků jiných než methan účinnost konverze methanu (E CH4 ) a ethanu (E C2H6 ). Jak je rozvedeno v tomto bodě, tyto účinnosti konverze lze určit jako kombinaci účinnosti konverze NMC a faktorů odezvy analyzátoru FID, a to v závislosti na konkrétní konfiguraci NMC a analyzátoru FID. Toto ověření se provádí po instalaci separátoru uhlovodíků jiných než methan. Toto ověření se opakuje v období 185 dnů přede dnem zkoušení s cílem ověřit, že nedošlo ke zhoršení katalytické činnosti separátoru Principy měření Separátor uhlovodíků jiných než methan je vyhřívaný katalyzátor odstraňující uhlovodíky jiné než methan z toku výfukového plynu předtím, než analyzátor FID měří koncentraci zbylých uhlovodíků. Ideální separátor uhlovodíků jiných než methan by měl mít účinnost konverze E CH4 [-] o hodnotě 0 (tj. penetrační frakce methanu (PF CH4 ) o hodnotě 1,000), a účinnost konverze u všech ostatních uhlovodíků by měla hodnotu 1,000, představovanou účinností konverze ethanu E C2H6 [-] o hodnotě 1 (tj. penetrační frakce ethanu PF C2H6 [-] o hodnotě 0). Výpočty emisí v dodatku A.7 přílohy 4B nebo v dodatku A.8 přílohy 4B pracují s hodnotami účinnosti konverze E CH4 a E C2H6 naměřenými podle tohoto bodu, aby byly zohledněny horší než ideální vlastnosti NMC Požadavky na systém Účinnosti konverze NMC nejsou omezeny na konkrétní rozsah. Nicméně je doporučeno provést optimalizaci separátoru uhlovodíků jiných než methan upravením jeho teploty tak, aby bylo dosaženo E CH4 < 0,15 a E C2H6 > 0,98 (PF CH4 > 0,85 a PF C2H6 < 0,02), jak stanoví bod Pokud výsledkem upravení teploty NMC není dosažení těchto specifikací, doporučuje se vyměnit katalytický materiál. Nejčerstvěji určené hodnoty konverze podle tohoto oddílu slouží k výpočtu emisí uhlovodíků podle dodatků A.7 nebo A Postup Doporučuje se postupovat podle kteréhokoli z postupů uvedených v bodech , a Lze použít rovněž alternativní metody doporučené výrobcem přístroje Postup kalibrace FID s NMC Pokud se analyzátor FID kalibruje vždy k měření CH 4 s NMC, kalibruje se pro plný rozsah s NMC kalibračním plynem CH 4 pro plný rozsah, přičemž součin faktoru odezvy tohoto analyzátoru FID na CH 4 a penetrační frakce CH 4 (RFPF CH4[NMC-FID] ) se stanoví rovný hodnotě 1,0 (tj. účinnost E CH4 [-] je stanovena rovná hodnotě 0) pro všechny výpočty emisí, a kombinace faktoru odezvy ethanu (C 2 H 6 ) a penetrační frakce RFPF C2H6[NMC-FID] (a účinnosti E C2H6 [-]) se určí takto:

179 Úřední věstník Evropské unie L 88/177 a) Směs plynu CH 4 a analytická směs plynu C 2 H 6 se zvolí takové, aby splňovaly specifikace bodu Zvolí se koncentrace CH 4 pro kalibrování analyzátoru FID pro plný rozsah během zkoušek emisí a koncentrace C 2 H 6, která je typická pro koncentraci NMHC ve špičce, jež se očekává u standardních uhlovodíků, nebo která se rovná plnému rozsahu analyzátoru THC; b) Separátor uhlovodíků jiných než methan se uvede do chodu, je v provozu a optimalizuje se podle instrukcí výrobce (včetně optimalizace teploty); c) Je třeba potvrdit, že analyzátor FID splňuje všechny specifikace uvedené v bodu ; d) Analyzátor FID se provozuje podle instrukcí výrobce; e) Kalibrace analyzátoru FID se separátorem pro plný rozsah se provede kalibračním plynem CH 4 pro plný rozsah. Kalibrace analyzátoru FID pro plný rozsah se provede na základě uhlíkového čísla C 1. Má-li například kalibrační plyn CH 4 pro plný rozsah referenční hodnotu 100 μmol/mol, je správná odezva analyzátoru FID na tento kalibrační plyn pro plný rozsah hodnota 100 μmol/mol z důvodu jednoho atomu uhlíku na molekulu CH 4 ; f) Analytická směs plynu C 2 H 6 se zavede před separátor uhlovodíků jiných než methan; g) Odezva analyzátoru se stabilizuje. Doba stabilizace může zahrnovat čas k odvodnění separátoru uhlovodíků a čas potřebný k odezvě analyzátoru; h) V době, kdy všechny analyzátory měří stabilní koncentraci, se musí zaznamenávat údaje nahromaděné v průběhu 30 sekund a vypočítávat aritmetické průměry těchto údajů; i) Tento průměr se vydělí referenční hodnotou C 2 H 6 konvertovanou na základ C 1. Výsledkem je kombinace faktoru odezvy C 2 H 6 a penetrační frakce RFPF C2H6[NMC-FID], která se rovná (1 - E C2H6 [-]). Tato kombinace faktoru odezvy a penetrační frakce a součin faktoru odezvy CH 4 a penetrační frakce CH 4 (RFPF CH4[NMC-FID] ), jehož hodnota se stanoví jako 1,000, slouží pro výpočet emisí podle dodatku A.7 nebo A Postup v případě analyzátoru FID kalibrovaném propanem obtékajícím NMC Pokud je analyzátor FID požíván s NMC, který je kalibrován propanem C 3 H 8, obtékajícím NMC, určí se penetrační frakce PF C2H6[NMC-FID] a PF CH4[NMC-FID] následujícím způsobem: a) Směs plynu CH 4 a analytická směs plynu C 2 H 6 se zvolí takové, aby splňovaly specifikace bodu 9.5.1, přičemž koncentrace CH 4 je typická koncentrace ve špičce, která se očekává u standardních uhlovodíků, a koncentrace C 2 H 6 je typická koncentrace celkového množství uhlovodíků (THC) ve špičce, která se očekává u standardních uhlovodíků nebo která se rovná plnému rozsahu analyzátoru THC; b) Separátor uhlovodíků jiných než methan se uvede do chodu, je v provozu a optimalizuje se podle instrukcí výrobce (včetně optimalizace teploty); c) Je třeba potvrdit, že analyzátor FID splňuje všechny specifikace uvedené v bodu ; d) Analyzátor FID se provozuje podle instrukcí výrobce; e) Analyzátor FID se vynuluje, nakalibruje pro plný rozsah jako pro zkoušku emisí. Analyzátor FID se kalibračním plynem C 3 H 8 pro plný rozsah kalibruje pro plný rozsah s obtokem separátoru. Kalibrace analyzátoru FID pro plný rozsah se provede na základě uhlíkového čísla C 1 ; f) Analytická směs plynu C 2 H 6 se zavede před separátor uhlovodíků jiných než methan ve stejném místě, kde byl zaveden nulovací plyn; g) Ponechá se určitý čas, aby se stabilizovala odezva analyzátoru. Doba stabilizace může zahrnovat čas k odvodnění separátoru uhlovodíků a čas potřebný k odezvě analyzátoru; h) V době, kdy všechny analyzátory měří stabilní koncentraci, se musí zaznamenávat údaje nahromaděné v průběhu 30 sekund a vypočítávat aritmetické průměry těchto údajů; i) Tok se nasměruje tak, aby obtékal separátor uhlovodíků jiných než methan, analytická směs plynu C 2 H 6 se zavede do obtoku a znovu se provedou kroky v písm. g) až h) tohoto bodu;

180 L 88/178 Úřední věstník Evropské unie j) Střední hodnota koncentrace C 2 H 6 naměřená při průtoku separátorem uhlovodíků jiných než methan se vydělí průměrnou koncentrací naměřenou po obtoku separátoru uhlovodíků jiných než methan. Výsledkem je penetrační frakce PF C2H6[NMC-FID], která se rovná (1 - E C2H6 [-]). Tato penetrační frakce se použije v souladu s dodatkem A.7 nebo A.8. k) Kroky v písm. f) až j) tohoto bodu se zopakují, avšak tentokrát s analytickou směsí CH 4 místo C 2 H 6. Výsledkem je penetrační frakce CH 4 (PF CH4[NMC-FID], která se rovná (1 - E CH4 [-]). Tato penetrační frakce se použije v souladu s dodatkem A.7 nebo A Postup v případě analyzátoru FID kalibrovaného methanem obtékajícím NMC Pokud je analyzátor FID požíván s NMC, který je kalibrován methanem, CH 4, obtékajícím NMC, určí se kombinace faktoru odezvy ethanu (C 2 H 6 ) a penetrační frakce RFPF C2H6[NMC-FID] a penetrační frakce CH 4 (PF CH4[NMC-FID] ) následujícím způsobem: a) Směs plynu CH 4 a analytická směs plynu C 2 H 6 se zvolí takové, aby splňovaly specifikace bodu 9.5.1, přičemž koncentrace CH 4 je typická koncentrace ve špičce, která se očekává u standardních uhlovodíků, a koncentrace C 2 H 6 je typická koncentrace celkového množství uhlovodíků (THC) ve špičce, která se očekává u standardních uhlovodíků nebo která se rovná plnému rozsahu analyzátoru THC; b) Nastartuje se separátor uhlovodíků jiných než methan, je v provozu a optimalizuje podle instrukcí výrobce (včetně optimalizace teploty); c) Je třeba potvrdit, že analyzátor FID splňuje všechny specifikace uvedené v bodu ; d) Analyzátor FID se nastartuje a provozuje podle instrukcí výrobce; e) Analyzátor FID se vynuluje, nakalibruje pro plný rozsah jako v průběhu zkoušky emisí. Kalibrace analyzátoru FID pro plný rozsah se provede kalibračním plynem CH 4 pro plný rozsah, který obteče separátor. Kalibrace analyzátoru FID pro plný rozsah se provede na základě uhlíkového čísla C 1. Má-li například kalibrační plyn pro plný rozsah referenční hodnotu pro methan 100 μmol/mol, je správná odezva analyzátoru FID na tento kalibrační plyn pro plný rozsah hodnota 100 μmol/mol z důvodu jednoho atomu uhlíku na molekulu CH 4 ; f) Analytická směs plynu C 2 H 6 se zavede před separátor uhlovodíků jiných než methan ve stejném místě, kde byl zaveden nulovací plyn; g) Ponechá se určitý čas, aby se stabilizovala odezva analyzátoru. Doba stabilizace může zahrnovat čas k odvodnění separátoru uhlovodíků a čas potřebný k odezvě analyzátoru; h) V době, kdy všechny analyzátory měří stabilní koncentraci, se musí zaznamenávat údaje nahromaděné v průběhu 30 sekund a vypočítávat aritmetické průměry těchto údajů; i) Tok se nasměruje tak, aby obtékal separátor uhlovodíků jiných než methan, analytická směs plynu C 2 H 6 se zavede do obtoku a znovu se provedou kroky v písm. g) a h) tohoto bodu; j) Střední hodnota koncentrace C H 2 6 naměřená při průtoku separátorem uhlovodíků jiných než methan se vydělí průměrnou koncentrací naměřenou po obtoku separátoru uhlovodíků jiných než methan. Výsledkem je kombinace faktoru odezvy C 2 H 6 a penetrační frakce RFPF C2H6[NMC-FID. Tato kombinace faktoru odezvy a penetrační frakce se použije v souladu s dodatky A.7 nebo A.8; k) Kroky v písm. f) až j) tohoto bodu se zopakují, avšak tentokrát s analytickou směsí CH 4 místo C 2 H 6. Výsledkem je penetrační frakce CH (PF 4 CH4[NMC-FID] ). Tato penetrační frakce se použije v souladu s dodatky A.7 nebo A Měření NO x Ověření utlumujícího rušivého vlivu CO 2 a H 2 O na CLD Oblast působnosti a frekvence Měří-li NO x analyzátor CLD, musí se ověřit míra utlumujícího rušivého vlivu H 2 O a CO 2 po počáteční instalaci analyzátoru CLD a po větší údržbě.

181 Úřední věstník Evropské unie L 88/ Principy měření H 2 O a CO 2 mohou mít negativní vliv na CLD na NO x kolizním utlumujícím rušivým vlivem, který tlumí chemiluminiscenční reakci, již CLD používá za účelem zjištění NO x. Pomocí tohoto postupu a výpočtů podle bodu se stanoví utlumující rušivý vliv a jeho výsledky se vyjádří jako maximální molární podíl H 2 O a maximální koncentrace CO 2, které se očekávají během zkoušky emisí. Jestliže analyzátor CLD používá algoritmy ke kompenzaci utlumujících rušivých vlivů pracující s přístroji, které měří H 2 O nebo CO 2, musí se rušivé vlivy vyhodnotit s těmito přístroji v činnosti a s použitím kompenzačních algoritmů Požadavky na systém V případě měření se zředěním nesmí kombinovaný utlumující rušivý vliv H 2 O a CO 2 analyzátoru CLD přesáhnout ± 2 %. V případě měření surového výfukového plynu nesmí kombinovaný utlumující rušivý vliv H 2 O a CO 2 analyzátoru CLD přesáhnout ± 2 %. Kombinovaný utlumující rušivý vliv představuje součet utlumujícího rušivého vlivu CO 2 podle bodu a utlumujícího rušivého vlivu H 2 O podle bodu Analyzátor je nutné opravit nebo vyměnit, dokud nejsou tyto požadavky splněny. Před provedením zkoušky emisí je třeba ověřit, že analyzátor funguje řádně Postup pro ověření utlumujícího rušivého vlivu CO 2 Pro určení utlumujícího rušivého vlivu CO 2 lze použít následující metodu nebo metodu předepsanou výrobcem přístroje s tím, že se použije dělič plynů, který smísí dvousložkové kalibrační plyny pro plný rozsah s nulovacím plynem jako ředidlem a který splňuje specifikace v bodu , případně se jiný postup stanoví na základě osvědčeného technického úsudku: a) Propojení se vytvoří z potrubí z teflonu nebo z nerezové oceli, b) Nakonfiguruje se dělič plynů, aby se smísila téměř stejná množství kalibračního plynu pro plný rozsah a ředicích plynů; c) Pokud má analyzátor CLD provozní režim, ve kterém detekuje pouze NO na rozdíl od celku NO x, provozuje se tento analyzátor CLD v provozním režimu pouze pro NO; d) Je nutné použít kalibrační plyn CO 2 pro plný rozsah, který splňuje specifikace v bodu a který má koncentraci přibližně dvojnásobku maximální koncentrace CO 2 očekávané během zkoušky emisí; e) Je nutné použít kalibrační plyn NO pro plný rozsah, který splňuje specifikace v bodu a který má koncentraci přibližně dvojnásobku maximální koncentrace NO očekávané během zkoušky emisí. Pokud je očekávaná koncentrace NO nižší než minimální rozsah pro ověření, který specifikoval výrobce přístroje, lze použít vyšší koncentraci podle doporučení výrobce přístroje a osvědčeného technického úsudku za účelem získání přesného ověření; f) Analyzátor CLD se vynuluje a kalibruje pro plný rozsah. Analyzátor CLD se kalibruje pro plný rozsah kalibračním plynem NO podle písm. e) tohoto bodu pomocí děliče plynů. Kalibrační plyn NO pro plný rozsah se připojí ke kalibračnímu portu děliče plynů, nulovací plyn se připojí k ředicímu portu děliče plynů, použije se stejný nominální směšovací poměr, jaký byl zvolen v písm. b) tohoto bodu, a výstupní koncentrace NO z děliče plynů se použije ke kalibrování analyzátoru CLD pro plný rozsah. Případně se provede korekce vlastností plynů s cílem zajistit přesné rozdělení plynů; g) Kalibrační plyn CO 2 pro plný rozsah se připojí ke kalibračnímu portu děliče plynů, h) Kalibrační plyn NO pro plný rozsah se připojí k ředicímu portu děliče plynů, i) Při průtoku NO a CO 2 děličem plynů je výstup z děliče stabilizován. Určí se koncentrace CO 2 z výstupu děliče plynů a případně se provede korekce vlastností plynů s cílem zajistit přesné rozdělení plynů. Tato koncentrace x CO2act se zaznamená a slouží pro výpočet ověření utlumujícího rušivého vlivu podle bodu Alternativně lze místo děliče plynů použít jiné jednoduché zařízení ke směšování plynů. V takovém případě se k určení koncentrace CO 2 použije analyzátor. Pokud se použije NDIR spolu s jednoduchým zařízením ke směšování plynů, musí splňovat požadavky tohoto bodu a musí být kalibrován kalibračním plynem CO 2 pro plný rozsah podle písm. d) tohoto bodu. Předtím je nutné zkontrolovat linearitu analyzátoru NDIR v celém rozsahu až do dvojnásobku maximální koncentrace CO 2, která se očekává během zkoušky.

182 L 88/180 Úřední věstník Evropské unie j) Koncentrace NO se měří za děličem plynů s analyzátorem CLD. Ponechá se určitý čas, aby se stabilizovala odezva analyzátoru. Doba stabilizace může zahrnovat čas k odvodnění přenosového potrubí a čas potřebný k odezvě analyzátoru. Když analyzátor měří koncentraci vzorku, zaznamenají se údaje shromažďované v průběhu 30 sekund. Z těchto údajů se vypočítá aritmetická střední koncentrace x NOmeas. Tato koncentrace x NOmeas se zaznamená a slouží pro výpočet ověření utlumujícího rušivého vlivu podle bodu ; k) Vypočte se podle rovnice (8-5) skutečná koncentrace NO ve výstupu děliče plynů (x NOact ) na základě koncentrace kalibračního plynu pro plný rozsah a x CO2act. Vypočtená hodnota se použije pro výpočet ověření utlumujícího rušivého vlivu v rovnici (8-4); l) Hodnoty zaznamenané podle bodů a tohoto oddílu slouží k výpočtu utlumujícího rušivého vlivu podle bodu Postup pro ověření utlumujícího rušivého vlivu H 2 O Pro určení utlumujícího rušivého vlivu H 2 O lze použít následující metodu nebo metodu předepsanou výrobcem přístroje či jiný postup stanovený na základě osvědčeného technického úsudku: a) Propojení se vytvoří z potrubí z teflonu nebo z nerezové oceli, b) Pokud má analyzátor CLD provozní režim, ve kterém detekuje pouze NO na rozdíl od celku NO x, provozuje se tento analyzátor CLD v provozním režimu pouze pro NO; c) Je nutné použít kalibrační plyn NO pro plný rozsah, který splňuje specifikace v bodu a který má koncentraci přibližně maximální koncentrace NO očekávané během zkoušky emisí. Je-li očekávaná koncentrace nižší než minimální rozsah pro ověření, který specifikoval výrobce přístroje, lze použít vyšší koncentraci podle doporučení výrobce přístroje a osvědčeného technického úsudku za účelem získání přesného ověření; d) Analyzátor CLD se vynuluje a kalibruje pro plný rozsah. Analyzátor CLD se kalibruje kalibračním plynem NO pro plný rozsah podle písm. c) tohoto bodu, koncentrace kalibračního plynu pro plný rozsah se zaznamená jako x NOdry a použije se pro výpočet ověření utlumujícího rušivého vlivu v bodě ; e) Kalibrační plyn NO pro plný rozsah se zvlhčí probubláváním destilovanou vodou v utěsněné nádobě. Pokud vzorek zvlhčeného kalibračního plynu NO pro plný rozsah neprochází pro účely této ověřovací zkoušky vysoušečem, reguluje se teplota v nádobě tak, aby se vytvářela úroveň H 2 O přibližně rovná maximálnímu molárnímu podílu H 2 O, který se očekává během zkoušky emisí. Pokud vzorek zvlhčeného kalibračního plynu NO pro plný rozsah neprochází vysoušečem vzorku během ověření utlumujícího rušivého vlivu podle bodu kvantifikuje se naměřený utlumující rušivý vliv H 2 O jako nejvyšší molární podíl H 2 O, který se očekává během zkoušky emisí. Pokud odebraný vzorek neprochází pro účely této ověřovací zkoušky vysoušečem, reguluje se teplota v nádobě tak, aby se vytvořila úroveň H 2 O přinejmenším o takové výši, jako je úroveň stanovená v bodě V takovém případě výpočty ověření rušivého vlivu podle bodu nekvantifikují naměřený utlumující rušivý vliv H 2 O; f) Do odběrného systému se zavede zvlhčený zkušební plyn NO. Lze jej zavést před vysoušeč, který se použije v průběhu zkoušek emisí, nebo za něj. V závislosti na bodě, kde je vzorek zaveden, se zvolí příslušná metoda výpočtu podle písm. e). Vysoušeč vzorku musí projít ověřením podle bodu ; g) Změří se molární podíl H 2 O ve zvlhčeném kalibračním plynu NO pro plný rozsah. V případě použití vysoušeče vzorku se molární podíl H 2 O ve zvlhčeném kalibračním plynu NO pro plný rozsah měří za tímto vysoušečem (x H2Omeas ). Je doporučeno měřit x H2Omeas co nejblíže ke vstupu analyzátoru CLD. Hodnotu x H2Omeas lze vypočítat z naměřených hodnot rosného bodu (T dew ) a absolutního tlaku (p total ); h) Kondenzaci v přenosových potrubích, závitech nebo ventilech z bodu, ve kterém se měří x H2Omeas, k analyzátoru, se zabrání použitím osvědčeného technického úsudku. Doporučuje se taková konstrukce systému, ve které jsou teploty stěn v přenosovém potrubí, šroubení a ventilech od bodu, ve kterém se měří x H2Omeas, k analyzátoru nejméně o 5 C vyšší, nežli lokální rosný bod odebraného vzorku plynu;

183 Úřední věstník Evropské unie L 88/181 i) Koncentrace zvlhčeného kalibračního plynu NO pro plný rozsah se měří analyzátorem CLD. Ponechá se určitý čas, aby se stabilizovala odezva analyzátoru. Doba stabilizace může zahrnovat čas k odvodnění přenosového potrubí a čas potřebný k odezvě analyzátoru. Když analyzátor měří koncentraci vzorku, zaznamenají se údaje shromažďované v průběhu 30 sekund. Z těchto údajů se vypočítá aritmetická střední hodnota x NOwet. Tato hodnota x NOmeas se zaznamená a slouží pro výpočet ověření utlumujícího rušivého vlivu podle bodu Výpočty ověření utlumujícího rušivého vlivu analyzátoru CLD Výpočty pro ověření utlumujícího rušivého vlivu analyzátoru CLD se provádí podle popisu v tomto bodu Množství vody očekávané během zkoušky Maximální očekávaný molární podíl vody v průběhu zkoušky emisí (x H2Oexp ) se odhadne. Tento odhad je nutné provést tam, kde byl zaveden zvlhčený kalibrační plyn NO pro plný rozsah podle písm. f) bodu Když se odhaduje maximální očekávaný molární podíl vody, je nutné zohlednit maximální očekávaný obsah vody ve spalovacím vzduchu, ve spalinách paliva a případně v ředicím vzduchu. Pokud se během ověřovací zkoušky zavádí zvlhčený kalibrační plyn NO pro plný rozsah do odběrného systému před vysoušeč vzorku, není nutné odhadovat maximální očekávaný molární podíl vody a x H2Oexp se stanoví jako rovné x H2Omeas Množství CO 2 očekávané během zkoušky Maximální množství CO 2 očekávané během zkoušky emisí (x CO2exp ) se odhadne. Tento odhad se provede v odběrném systému tam, kde se zavádí smísené kalibrační plyny NO a CO 2 pro plný rozsah podle písm. j) bodu Při odhadování maximální očekávané koncentrace CO 2 je nutné zohlednit maximální očekávaný obsah CO 2 ve spalinách paliva a v ředicím vzduchu Výpočty kombinovaného utlumujícího rušivého vlivu H 2 O a CO 2 Kombinovaný utlumující rušivý vliv H 2 O a CO 2 se vypočítá takto: 20 x 1 3 NOwet Í Î 6 B 1 Ä x H 2 Omeas C x H 2 Oexp x quench Ä 1 A x þ NOmeas H 2 Omeas x Ä 1 x CO 2 exp % (8-4) NOact x NOdry x CO 2 act quench = množství utlumujícího rušivého vlivu analyzátoru CLD x NOdry = naměřená koncentrace NO v místě před probublávačem, podle písm. d) bodu x NOwet = naměřená koncentrace NO v místě za probublávačem, podle písm. i) bodu x H 2 Oexp = maximální očekávaný molární podíl vody během zkoušky emisí podle odstavce x H 2 Omeas = naměřený molární podíl vody během ověření utlumujícího rušivého vlivu podle písm. g) odstavce x NOmeas = naměřená koncentrace NO, když se kalibrační plyn NO pro plný rozsah smísí s kalibračním plynem CO 2 pro plný rozsah, podle písm. j) bodu x NOact = skutečná koncentrace NO, když se kalibrační plyn NO pro plný rozsah smísí s kalibračním plynem CO 2 pro plný rozsah, podle písm. k) bodu podle rovnice (8-5) x CO exp 2 = maximální očekávaný molární podíl CO 2 během zkoušky emisí podle odstavce x CO 2 act = skutečná koncentrace CO 2, když se kalibrační plyn NO pro plný rozsah smísí s kalibračním plynem CO 2 pro plný rozsah, podle písm. i) bodu

184 L 88/182 Úřední věstník Evropské unie Í x NOspan ¼ 1 Ä x Î CO 2 act x NOspan (8-5) x CO 2 span x NOspan = koncentrace kalibračního plynu NO pro plný rozsah na vstupu do děliče plynů, podle písm. e) bodu x CO span = koncentrace kalibračního plynu CO 2 2 pro plný rozsah na vstupu do děliče plynů, podle písm. d) bodu Ověření rušivého vlivu HC a H 2 O u analyzátoru NDUV Oblast působnosti a frekvence Měří-li NO x analyzátorem NDUV, musí se ověřit míra rušivého vlivu H 2 O a uhlovodíků po počáteční instalaci analyzátoru a po větší údržbě Principy měření Uhlovodíky a H 2 O mohou mít pozitivní rušivý vliv na analyzátor NDUV tím, že způsobují odezvu podobnou jako NO x. Jestliže analyzátor NDUV pracuje s kompenzačními algoritmy, které používají měření jiných plynů k ověření tohoto rušivého vlivu, musí se zároveň taková měření provádět za účelem přezkoušení algoritmů v průběhu ověřování rušivých vlivů působících na analyzátor Požadavky na systém Na analyzátor NDUV může působit kombinovaný rušivý vliv H 2 O a CO 2, který je v rozmezí ± 2 % střední koncentrace NO x Postup Kontrola rušivého vlivu se provede následovně: a) Analyzátor NDUV k měření NO x instrukcí výrobce přístroje; se spustí, provozuje, vynuluje a kalibruje pro plný rozsah podle b) K provedení tohoto ověření se doporučuje oddělit výfukový plyn z motoru. K určení množství NO x ve výfukovém plynu se použije analyzátor CLD, který splňuje specifikace bodu 9.4. Odezva CLD se použije jako referenční hodnota. Ve výfukovém plynu se měří také uhlovodíky analyzátorem FID, který splňuje specifikace bodu 9.4. Odezva FID se použije jako referenční hodnota uhlovodíků; c) Výfukový plyn z motoru se zavede do analyzátoru NDUV před vysoušečem vzorku plynu, pokud se vysoušeč používá při zkoušce; d) Ponechá se určitý čas, aby se stabilizovala odezva analyzátoru. Doba stabilizace může zahrnovat čas k odvodnění přenosového potrubí a čas potřebný k odezvě analyzátoru; e) V době, kdy všechny analyzátory měří koncentraci vzorku, se musí zaznamenávat údaje nahromaděné v průběhu 30 sekund a vypočítat aritmetické střední hodnoty pro tři analyzátory; f) Střední hodnota z CLD se odečte od střední hodnoty z NDUV; g) Tento rozdíl se vynásobí poměrem očekávané střední koncentrace uhlovodíků ke koncentraci uhlovodíků naměřené v průběhu ověřování. Analyzátor vyhověl při ověření rušivého vlivu podle tohoto bodu, pokud je výsledek v rozmezí ± 2 % koncentrace NO x, která se očekává jako standardní: Í Î x HC;exp jx NOx;CLD;meas Ä x NOx;NDUV;meas j Ï 2% ðx NOx;exp Þ (8-6) x HC;meas x NOx;CLD;meas = střední koncentrace NO x naměřená analyzátorem CLD [μmol/mol] nebo [ppm] x NOx;NDUV;meas = střední koncentrace NO x naměřená analyzátorem NDUV [μmol/mol] nebo [ppm] x HC;meas = střední koncentrace naměřených uhlovodíků [μmol/mol] nebo [ppm]

185 Úřední věstník Evropské unie L 88/183 x HC;exp = střední koncentrace naměřených uhlovodíků, očekávaná jako standardní [μmol/mol] nebo [ppm] x NOx;exp = střední koncentrace naměřených NO x, očekávaná jako standardní [μmol/mol] nebo [ppm] Požadavky na chladicí lázeň (chladiče) Je nutné prokázat, že u nejvyšší očekávané koncentrace vodní páry H m ponechá technika pro odstranění vody v analyzátoru CLD vlhkost na 5 g vody/kg suchého vzduchu (nebo okolo 0,8 % objemových H 2 O), což je 100 % relativní vlhkosti při teplotě 3,9 C a tlaku 101,3 kpa. Tato specifikace vlhkosti také odpovídá přibližně 25 % relativní vlhkosti při 25 C a 101,3 kpa. To je možno prokázat měřením teploty na výstupu z tepelného odvlhčovače nebo měřením vlhkosti v místě těsně před analyzátorem CLD Penetrace NO 2 do chladicí lázně (chladiče) Oblast působnosti a frekvence Toto ověření penetrace NO 2 do chladicí lázně je nutné provést, pokud se k vysoušení odebraného vzorku před přístrojem k měření NO x použije chladicí lázeň, avšak před chladicí lázní se nepoužije žádný konvertor NO 2 na NO. Toto ověření je nutné provést po počáteční instalaci a po větší údržbě Principy měření Chladicí lázeň (chladič) odstraňuje vodu, která jinak může mít na měření NO x rušivý vliv. Tekutá voda, která zůstává v nedokonale konstruované chladicí lázni, může ze vzorku odebírat NO 2. Pokud se před chladicí lázní nepoužije konvertor NO 2 na NO, je možné před měřením NO x odnímat ze vzorku NO Požadavky na systém Chladič musí být schopen změřit nejméně 95 % celkového množství NO 2 při maximální očekávané koncentraci NO Postup K ověření vlastností chladiče se postupuje takto: a) Nastavení přístroje. Pro nastartování a provozování se postupuje podle instrukcí výrobce analyzátoru a chladiče. Analyzátor a chladič se seřídí takovým způsobem, aby byly jejich vlastnosti optimální; b) Nastavení přístrojů a sběr údajů. i) Analyzátory celku plynů NO x se vynulují a kalibrují pro plný rozsah, jako před zkouškou emisí, ii) zvolí se kalibrační plyn NO 2 (bilančním plynem je suchý vzduch) s koncentrací blízkou maximální hodnotě, která se očekává během zkoušky. Pokud je očekávaná koncentrace NO 2 nižší než minimální rozsah pro ověření, který specifikoval výrobce přístroje, lze použít vyšší koncentraci podle doporučení výrobce přístroje a osvědčeného technického úsudku, aby ověření bylo přesné, iii) tento kalibrační plyn protéká přes sondu systému pro odběr vzorků nebo přetokové šroubení. Umožní se stabilizace odezvy na celkové množství NO x zohledňující pouze transportní zpoždění a odezvu přístroje, iv) vypočítá se střední hodnota z údajů celkových NO x zaznamenávaných po dobu 30 sekund a tato hodnota se zanese jako x NOxref ; v) průtok kalibračního plynu NO 2 se zastaví, vi) dalším krokem je, že se odběrný systém nasytí přetokem výstupu generátoru rosného bodu, nastaveného na rosný bod při 50 C, až do sondy odběrného systému plynu nebo přetokového šroubení. Z výtoku z generátoru rosného bodu se odebírá vzorek pomocí odběrného systému a chladiče po dobu nejméně 10 minut až do stavu, kdy dle očekávání chladič odnímá vodu konstantním tokem, vii) pak se okamžitě přepne zpět na přetékání kalibračního plynu NO 2 za účelem určení x NOxref. Umožní se stabilizace odezvy na celkové množství NO x zohledňující pouze transportní zpoždění a odezvu přístroje. Vypočítá se střední hodnota z údajů celkových NO x zaznamenávaných po dobu 30 sekund a tato hodnota se zanese jako x NOxmeas ;

186 L 88/184 Úřední věstník Evropské unie viii) hodnota x NOxmeas se koriguje na hodnotu x NOxdry na základě rezidua vodní páry, která prošla chladičem při teplotě a tlaku na výstupu chladiče; c) Hodnocení vlastností. Pokud je x NOxdry menší než 95 % x NOxref, je nutné chladič opravit nebo vyměnit Ověření konverze NO 2 na NO konvertorem Oblast působnosti a frekvence Pokud se pro určení NO x použije analyzátor, který měří pouze NO, je nutné použít před analyzátorem konvertor NO 2 na NO. Toto ověření se provádí po instalaci konvertoru, po větší údržbě a v období 35 dnů před zkouškou emisí. Ověření se opakuje s touto frekvencí s cílem ověřit, že nedošlo ke zhoršení katalytické činnosti konvertoru NO 2 na NO Principy měření Konvertor NO 2 na NO umožňuje, aby analyzátor měřící pouze NO určil celkové NO x, a to pomocí konverze NO 2 ve výfukovém plynu na NO Požadavky na systém Konvertor NO na NO musí být schopen změřit nejméně 95 % celkového množství NO 2 2 při maximální očekávané koncentraci NO Postup Vlastnosti konvertoru NO 2 na NO se ověřují podle tohoto postupu: a) Při zapojení přístroje se postupuje podle instrukcí výrobce analyzátoru a konvertoru NO 2 na NO pro nastartování a provoz. Analyzátor a konvertor se nastaví pro optimalizaci vlastností; b) Vstup ozonizátoru se připojí na zdroj nulovacího vzduchu nebo kyslíku a jeho výstup se připojí k jednomu portu třícestného šroubení ve tvaru T. Kalibrační plyn NO pro plný rozsah se připojí k dalšímu portu a k poslednímu portu se připojí vstup konvertoru NO 2 na NO; c) Tato kontrola se provádí těmito kroky. i) Uzavře se přívod vzduchu do ozonizátoru a vypne se přívod proudu do ozonizátoru a konvertor NO 2 na NO se přepne do režimu obtoku (tj. do režimu NO). Umožní se stabilizace zohledňující pouze transportní zpoždění a odezvu přístroje. ii) Průtoky NO a nulovacího plynu se upraví tak, aby se koncentrace NO v analyzátoru blížila špičkové hodnotě koncentrace celkových NO x, která se očekává během zkoušky. Směs plynů musí mít obsah NO 2 menší než 5 % koncentrace NO. Koncentrace NO se zjistí výpočtem střední hodnoty údajů z analyzátoru shromažďovaných v průběhu 30 sekund a tato hodnota se zaznamená jako x NOref. Pokud je očekávaná koncentrace NO nižší než minimální rozsah pro ověření, který specifikoval výrobce přístroje, lze použít vyšší koncentraci podle doporučení výrobce přístroje a osvědčeného technického úsudku za účelem získání přesného ověření. iii) Otevře se přívod O 2 do ozonizátoru a jeho průtok do ozonizátoru se seřídí, aby hodnota NO udávaná analyzátorem byla přibližně o 10 % nižší než x NOref. Koncentrace NO se zjistí výpočtem střední hodnoty údajů z analyzátoru shromažďovaných v průběhu 30 sekund a tato hodnota se zaznamená jako x NO+O2mix. iv) Zapne se ozonizátor a míra generování ozonu se upraví tak, aby NO měřený analyzátorem byl na úrovni přibližně 20 % x NOref, při zachování nejméně 10 % NO, který se nezúčastnil reakce. Koncentrace NO se zjistí výpočtem střední hodnoty údajů z analyzátoru shromažďovaných v průběhu 30 sekund a tato hodnota se zaznamená jako x NOmeas. v) Analyzátor NO x se přepne do režimu NO x a změří se celkové NO x. Koncentrace NO x se zjistí výpočtem střední hodnoty údajů z analyzátoru shromažďovaných v průběhu 30 sekund a tato hodnota se zaznamená jako x NOxmeas.

187 Úřední věstník Evropské unie L 88/185 vi) Vypne se ozonizátor, ale průtok plynu systémem se zachová. Analyzátor NO x uvede hodnotu NO x ve směsi NO + O 2. Koncentrace NO x se zjistí výpočtem střední hodnoty údajů z analyzátoru shromažďovaných v průběhu 30 sekund a tato hodnota se zaznamená jako x NOx+O 2 mix. vii) Přítok O 2 se vypne. Analyzátor NO x uvede hodnotu NO x v původní směsi NO v N 2. Koncentrace NO x se zjistí výpočtem střední hodnoty údajů z analyzátoru shromažďovaných v průběhu 30 sekund a tato hodnota se zaznamená jako x NOxref. Tato hodnota nesmí být o více než 5 % vyšší než hodnota x Noref. d) Hodnocení vlastností. Účinnost konvertoru NO x se vypočítá vložením zjištěných koncentrací do této rovnice: Efficiency½%â ¼ Í 1 þ x Î NOxmeas Ä x NOxþO 2 mix 100 x NOþO 2 mix Ä x NOmeas (8-7) e) Pokud vyjde výsledek menší než 95 %, je nutné konvertor NO 2 na NO opravit nebo vyměnit Měření částic Ověření vah na částice a vážicího postupu Oblast působnosti a frekvence V tomto bodu jsou popsána tři ověření. a) Nezávislé ověření vlastností vah na částice v období 370 dnů před vážením filtru; b) Vynulování a kalibrování pro plný rozsah v období 12 hodin před vážením filtru; c) Ověření, že určení hmotnosti referenčních filtrů před a po vážení filtrů je v rámci specifikované tolerance Nezávislé ověření Výrobce váhy (nebo jím schválený zástupce) ověří vlastnosti váhy v období 370 dnů přede dnem zkoušení podle postupů pro interní audit Vynulování a kalibrování pro plný rozsah Vlastnosti vah se ověří vynulováním a kalibrováním pro plný rozsah nejméně jedním kalibračním závažím, přičemž všechna použitá závaží musí splňovat specifikace bodu Použije se manuální nebo automatický proces: a) Manuální proces vyžaduje, aby se použily váhy, které se vynulují a kalibrují pro plný rozsah nejméně jedním kalibračním závažím. Pokud se střední hodnoty normálně získávají tím, že se opakuje vážení s cílem zlepšit správnost a přesnost měření částic, použije se tentýž postup i pro ověření vlastností vah; b) Automatizovaný proces se provádí pomocí interních kalibračních závaží, která automaticky ověřují vlastnosti vah. Tato vnitřní kalibrační závaží musí splňovat specifikace v bodu Vážení referenčního vzorku Všechny údaje o hmotnosti zjištěné v průběhu vážení se ověří zvážením referenčních médií se vzorky částic (např. filtry) před vážením a po něm. Vážení může být dle potřeby co nejkratší, avšak nejdéle 80 hodin, a může zahrnovat zjišťování údajů hmotnosti jak před zkouškou, tak po zkoušce. Postupné určování hmotnosti každého referenčního média se vzorkem částic musí udávat stejné hodnoty v rozmezí ± 10 μg nebo ± 10 % očekávané celkové hmotnosti částic, podle toho, které hodnoty jsou vyšší. Není-li při postupném určování hmotnosti váženími filtru se vzorkem částic splněno toto kritérium, stanou se neplatnými všechny zjištěné údaje hmotnosti v případech vážení jednotlivých zkoušených filtrů, ke kterým došlo mezi postupnými určeními hmotnosti referenčních filtrů. Tyto filtry je možné znovu zvážit při dalším vážení. Stane-li se určitý filtr po zkoušce neplatným, je neplatný zkušební interval. Ověření se provede takto: a) Minimálně dvě nepoužitá média se vzorky částic se ponechají v prostředí stabilizujícím částice. Budou použita jako referenční média. Nepoužité filtry ze stejného materiálu a o stejné velikosti se zvolí za referenční;

188 L 88/186 Úřední věstník Evropské unie b) Referenční filtry jsou stabilizovány v prostředí, které stabilizuje částice. Referenční filtry se považují za stabilizované, pokud se nacházely v prostředí stabilizujícím částice po dobu nejméně 30 minut a prostředí stabilizující částice bylo v podmínkách stanovených v bodu po dobu nejméně 60 předcházejících minut; c) Provede se několik vážení referenčních vzorků bez zaznamenání hodnot; d) Váha se vynuluje a kalibruje pro plný rozsah. Na váhu se umístí zkušební zátěž (např. kalibrační závaží) a pak se odebere a zkontroluje se, zda se váha za normální dobu stabilizace vrátila k údaji přijatelné nuly; e) Každé z referenčních médií (např. filtrů) se zváží a jeho hmotnost se zaznamená. Pokud se střední hodnoty normálně získávají tím, že se opakuje vážení s cílem zlepšit správnost a přesnost hmotností referenčních médií (např. filtrů) částic, použije se tentýž postup i pro změření středních hodnot hmotností médií se vzorkem (např. filtrů); f) Zaznamenají se rosný bod, teplota okolí a atmosférický tlak v okolí váhy; g) Zaznamenané podmínky okolí slouží ke korigování výsledků vztlakem podle popisu v bodu Zaznamená se hmotnost každého z referenčních médií korigovaná vztlakem; h) Hmotnost korigovaná vztlakem každého z referenčních médií (např. filtrů) se odečte od dříve změřené a zaznamenané hmotnosti korigované vztlakem; i) Pokud jsou zjištěné změny hmotnosti u některých referenčních filtrů větší, než povoluje tento bod, stávají se všechna určení hmotnosti částic vykonaná od posledního potvrzení správnosti hmotnosti referenčního média (např. filtru) neplatnými. Referenční filtry částic lze vyřadit, pokud se změnila pouze jedna z hmotností filtrů o více, než je dovolená hodnota, a je možné jednoznačně identifikovat zvláštní příčinu změny hmotnosti tohoto filtru, která by neovlivnila jiné filtry tohoto procesu. Tudíž potvrzení správnosti lze považovat za úspěšné. V takovém případě nejsou kontaminovaná referenční média součástí určování, zda je dosaženo souladu s písm. j) tohoto bodu, ale dotyčný referenční filtr se vyřadí a nahradí; j) Pokud se některá z referenčních hmotností změní o více, než povoluje tento bod , všechny výsledky měření částic, které byly zjištěny mezi dvěma časy, při nichž se určovaly referenční hmotnosti, se stanou neplatnými. Pokud se referenční médium se vzorkem částic podle písm. i) tohoto bodu vyřadí, je nutné, aby zůstal minimálně jeden rozdíl referenčních hmotností, který splňuje kritérium podle tohoto bodu V opačném případě se výsledky měření částic vykonaného mezi těmito dvěma časy, při nichž se určily hmotnosti referenčních médií (např. filtrů), stanou neplatnými Korekce filtru částic vztlakem Obecné U odběrného filtru musí být provedena korekce kvůli vztlaku vzduchu. Korekce vztlakem závisí na hustotě odběrného filtru, hustotě vzduchu a hustotě kalibračního závaží použitého ke kalibraci váhy. Korekce vztlakem nezohledňuje vztlakový účinek samotných znečišťujících částic, protože hmotnost částic činí typicky pouze (0,01 až 0,1) % celkové hmotnosti. Korekce takto malého podílu hmotnosti by činila nejvíce 0,010 %. Hodnoty korigované vztlakem jsou vlastní hmotnosti filtrů k odběru vzorků částic. Tyto hodnoty korigované vztlakem získané zvážením filtrů před zkouškou se následně odečtou od hodnot korigovaných vztlakem získaných zvážením příslušných filtrů po zkoušce s cílem určit hmotnost částic emitovaných během zkoušky Hustota filtru pro odběr pevných částic Různé filtry pro odběr částic mají různé hustoty. Použije se známá hustota odběrného média, nebo jedna z hustot některých běžných odběrných médií, viz: a) pro borosilikátové sklo pokryté PTFE platí hustota odběrného média kg/m 3 ; b) pro médium s membránou (filmem) z PTFE s integrálním nosným kruhem z polymethylpentenu, který má 95 % hmotnosti média, platí hustota odběrného média 920 kg/m 3 ; c) pro médium s membránou (filmem) z PTFE s integrálním nosným kruhem z PTFE, platí hustota odběrného média kg/m 3.

189 Úřední věstník Evropské unie L 88/ Hustota vzduchu Prostředí váhy k vážení částic musí být přísně regulováno na teplotu okolí (22 ±1) C a rosný bod (9,5 ±1) C, a proto je hustota vzduchu primárně funkcí atmosférického tlaku. Korekce vztlakem je tudíž specifikována jen jako funkce atmosférického tlaku Hustota kalibračního závaží Použije se udávaná hustota materiálu kovových kalibračních závaží Výpočet korekce Korekce filtru pro 0 odběr částic z důvodu vztlaku se provede za použití následujících rovnic: ρ 1 air 1 Ä ρ weight m cor ¼ m uncor B ρ air A (8-8) 1 Ä ρ media m cor = hmotnost filtru pro odběr částic korigovaná vztlakem m uncor = hmotnost filtru pro odběr částic nekorigovaná vztlakem ρ air = hustota vzduchu v prostředí váhy ρ weight = hustota kalibračního závaží použitého ke kalibraci váhy ρ media = hustota filtru pro odběr pevných částic ρ air ¼ ρ abs M mix R T amb (8-9) p abs = absolutní tlak v prostředí váhy M mix = molární hmotnost vzduchu v prostředí váhy R = molární plynová konstanta T amb = absolutní teplota v okolí váhy 8.2 Potvrzení správnosti přístrojů pro zkoušku Potvrzení správnosti regulace proporcionálního toku k odběru vzorků dávkami a minimálního ředicího poměru pro odběr částic dávkami Kritéria proporcionality pro CVS Proporcionální průtoky Pro každý pár průtokoměrů se použijí zaznamenané průtoky u vzorku a u plného toku, nebo jejich střední hodnoty při 1 Hz ke statistickým výpočtům v bodě A.2.9 dodatku A.2 přílohy 4B. Určí se směrodatná chyba odhadnuté hodnoty průtoku vzorku v závislosti na celkovém průtoku. Při každém zkušebním intervalu je nutné prokázat, že se SEE rovná nejvýše 3,5 % střední hodnoty průtoku vzorku Konstantní průtoky Pro každý pár průtokoměrů se použijí zaznamenané průtoky u vzorku a u plného toku, nebo jejich střední hodnoty při 1 Hz pro účely prokázání, že každý průtok byl konstantní v rozmezí ± 2,5 % příslušných středních nebo cílových hodnot průtoku. Namísto zaznamenávání příslušného průtoku každým druhem průtokoměru lze použít tyto možnosti: a) Venturiho trubice s kritickým prouděním. Pro Venturiho trubici s kritickým prouděním se použijí zaznamenané podmínky na vstupu Venturiho trubice nebo jejich střední hodnoty při 1 Hz. Je nutné prokázat, že hustota proudění na vstupu Venturiho trubice byla konstantní v rozmezí ± 2,5 % příslušné střední nebo cílové hustoty během každého zkušebního intervalu. U Venturiho trubice CVS s kritickým prouděním to může být prokázáno tím, že absolutní teplota na vstupu Venturiho trubice byla konstantní v rozmezí ± 4 % od střední nebo cílové absolutní teploty během každého zkušebního intervalu.

190 L 88/188 Úřední věstník Evropské unie b) Objemové dávkovací čerpadlo. Použijí se zaznamenané podmínky na vstupu čerpadla nebo jejich střední hodnoty při 1 Hz. Je nutné prokázat, že hustota proudění na čerpadla byla konstantní v rozmezí ± 2,5 % příslušné střední nebo cílové hustoty během každého zkušebního intervalu. U CVS čerpadla to může být prokázáno tím, že absolutní teplota na vstupu čerpadla byla konstantní v rozmezí ± 2 % od střední nebo cílové absolutní teploty během každého zkušebního intervalu Prokázání proporcionálního odběru vzorků V případě každého proporcionálního odběru vzorků dávkami, např. vaku k jímání vzorků nebo filtru částic, je nutné prokázat, že proporcionální odběr vzorků byl zachován s použitím jednoho z následujících způsobů, přičemž je možné vypustit až 5 % celkového počtu údajů jako odlehlé výsledky. Technickou analýzou za použití osvědčeného technického úsudku je nutno prokázat, že řídicí systém proporcionálního toku inherentně zajišťuje proporcionální odběr vzorku za všech okolností, které lze očekávat během zkoušky. Venturiho trubice s kritickým prouděním lze například použít jak pro tok odebraného vzorku, tak pro tok plný, prokáže-li se, že mají vždy stejné tlaky a teploty na vstupu a že v podmínkách kritického proudění jsou stále v činnosti. Minimální ředicí poměr pro odběr vzorků částic dávkami ve zkušebním intervalu se určí za pomoci naměřených nebo vypočtených průtoků či koncentrací sledovacího plynu (např. CO 2 ) Potvrzení správnosti u systému s ředěním části toku K regulaci systému s ředěním části toku, kterým se odebírá proporcionální vzorek výfukového plynu, je nutná rychlá odezva systému. Tu odhalí pohotovost systému k ředění části toku. Doba transformace systému se určí postupem podle bodu a souvisejícího obrázku 3.1. Skutečná regulace systému s ředěním části toku je založena na běžných podmínkách měření. Je-li kombinovaná doba transformace systému k měření průtoku výfukového plynu a systému s ředěním části toku 0,3 sekundy, je možno použít regulaci on-line. Je-li doba transformace delší než 0,3 sekundy, je nutno použít regulaci předem stanoveného průběhu na základě předem zaznamenané zkoušky. V takovém případě musí být kombinovaná doba náběhu 1 sekunda a kombinovaná doba zpoždění 10 sekund. Celková doba odezvy musí být nastavena tak, aby byl zajištěn reprezentativní vzorek částic q mp,i (vzorek toku výfukového plynu v systému s ředěním části toku), proporcionální k hmotnostnímu průtoku výfukového plynu. K určení úměrnosti se provede regresní analýza q mp,i v závislosti na q mew,i (hmotnostní průtok výfukového plynu ve vlhkém stavu), s frekvencí sběru dat nejméně 5 Hz a musí být splněna tato kritéria: a) korelační koeficient r 2 lineární regrese mezi q mp,i a q mew,i nesmí být nižší než 0,95; b) směrodatná chyba odhadnuté hodnoty q mp,i ve vztahu k q mew,i nesmí překročit 5 % maximální hodnoty q mp c) q mp pořadnice regresní přímky nesmí překročit ± 2 % maximální hodnoty q mp. Je-li kombinovaná doba transformace systému odběru vzorku částic (t 50,P ) a snímače signálu hmotnostního průtoku výfukového plynu (t 50,F ) větší než 0,3 sekundy, musí se použít regulace předem stanoveného průběhu. V takovém případě se provede předběžná zkouška a k regulaci průtoku vzorku do systému částic se může použít signál hmotnostního průtoku výfukových plynů z předběžné zkoušky. Správné regulace systému s ředěním části toku se dosáhne, pokud se časová křivka q mew,pre z předběžné zkoušky, která reguluje q mp, posune o předem stanovený čas t 50,P + t 50,F. Pro stanovení korelace mezi q mp,i a q mew,i se použijí údaje získané při skutečné zkoušce, přičemž čas q mew,i se podle t 50,F synchronizuje s časem q mp,i (bez příspěvku t 50,P k časové synchronizaci). Časový posun mezi q mew a q mp je rozdílem mezi jejich dobami transformace, které byly určeny podle bodu Potvrzení správnosti rozsahu analyzátoru plynu, potvrzení správnosti posunu a korekce posunem Potvrzení správnosti rozsahu Pokud se analyzátor kdykoli během zkoušky dostane nad 100 % svého rozsahu, provede se toto: Odběr dávek V případě odběru vzorků dávkami se odebraný vzorek podrobí nové analýze s nejnižším rozsahem analyzátoru, při kterém je maximální odezva přístroje pod 100 %. V protokolu se uvede výsledek z nejnižšího rozsahu, při kterém analyzátor funguje pod 100 % svého rozsahu po celou zkoušku.

191 Úřední věstník Evropské unie L 88/ Kontinuální odběr vzorků V případě kontinuálního odběru vzorků se celá zkouška zopakuje s nejbližším vyšším rozsahem analyzátoru. Pokud analyzátor znovu pracuje nad 100 % svého rozsahu, je nutné zkoušku zopakovat s nejbližším vyšším rozsahem. Se zkouškami se pokračuje, dokud analyzátor vždy během celé zkoušky nepracuje pod 100 % svého rozsahu Potvrzení správnosti posunu a korekce posunem Pokud se posun nachází v intervalu ± 1 %, lze údaje přijmout bez jakékoli korekce, případně je přijmout po korekci. Je-li posun větší než ± 1 %, musí se vypočítat dvě sady výsledků emisí specifických na brzdě pro každou znečišťující látku, jinak je zkouška neplatná. Jedna sada se vypočítá s údaji před korekcí posunem a druhá sada se vypočítá po korekci všech údajů posunem podle dodatků A.7.2 a A.8.2 přílohy 4B. Porovnání se musí vyjádřit procentem z nekorigovaných výsledků. Rozdíl mezi neupravenými a upravenými hodnotami emisí specifických pro brzdu musí být v intervalu ± 4 % neupravených hodnot emisí specifických pro brzdu. Není-li tomu tak, je zkouška neplatná Přípravná stabilizace médií pro odběr vzorků částic (např. filtrů) a vážení jejich hmotnosti Před zkouškou emisí je nutné podniknout tyto kroky k přípravě médií pro odběr vzorků částic a zařízení pro měření částic: Pravidelná ověření Je nutné zajistit, že váha a prostředí pro stabilizaci částic splňují pravidelná ověření podle bodu Referenční filtr se zváží těsně před vážením filtrů pro zkoušku s cílem získat odpovídající referenční bod (postup je podrobně popsán v bodě ). Stabilita referenčních filtrů se ověří po periodě stabilizace po zkoušce bezprostředně před vážením po zkoušce Vizuální kontrola Nepoužitá filtrovací média k odběru vzorků se zkontrolují vizuálně, zda nemají závady, a vadné filtry se vyřadí Uzemnění S filtry částic se manipuluje pomocí elektricky uzemněných pinzet nebo za pomoci zemnicí pásky, podle popisu v bodu Nepoužitá média k odběru vzorků Nepoužitá média k odběru vzorků se vloží do jedné, případně několika kontejnerů, otevřených vůči prostředí, které stabilizuje částice. Jsou-li použity filtry, lze je umístit do dolní poloviny pouzdra na filtr Stabilizace Média k odběru vzorků se stabilizují v prostředí, které stabilizuje částice. Nepoužité médium k odběru vzorků lze považovat za stabilizované, pokud bylo v prostředí, které stabilizuje částice po dobu nejméně 30 minut, přičemž prostředí pro stabilizaci částic musí splňovat specifikace bodu Vážení Média k odběru vzorků se zváží manuálně nebo automaticky takto: a) V případě automatického vážení se při přípravě vzorků pro vážení postupuje podle instrukcí výrobce automatického systému; b) V případě manuálního vážení se postupuje podle osvědčeného technického úsudku; c) Volitelně je přípustné substituční vážení (viz bod ); d) Jakmile je filtr zvážen, umístí se zpět do Petriho misky a miska se zavře Korekce vztlakem Naměřená váha se koriguje vztlakovým účinkem v souladu s postupem v bodě

192 L 88/190 Úřední věstník Evropské unie Opakování Měření hmotnosti filtrů lze opakovat s cílem stanovit za pomoci osvědčeného technického úsudku průměrnou hmotnost filtru a vyloučit odlehlé výsledky při výpočtu průměrné hodnoty Vážení samotných filtrů Předtím než jsou přineseny do zkušební komory k odběru vzorků, se nepoužité filtry, u nichž byla zjištěna jejich vlastní hmotnost, umístí do čistých pouzder na filtry a pouzdra se vloží do krytého nebo utěsněného kontejneru Substituční vážení Substituční vážení představuje volitelnou možnost, a je-li k němu přistoupeno, zahrnuje změření referenčního závaží před každým vážením média k odběru vzorků částic (např. filtru) a po tomto vážení. Substituční vážení vyžaduje větší počet měření, koriguje posun nuly váhy a vychází z linearity váhy pouze v malém rozsahu. Je nejvhodnější při kvantifikaci celkové hmotnosti částic, která je menší než 0,1 % hmotnosti média k odběru vzorků. Nemusí však představovat vhodný postup, když celková hmotnost částic přesahuje 1 % hmotnosti média k odběru vzorků. Použije-li se substituční vážení, je nutné jej použít jak k vážení před zkouškou, tak i k vážení po zkoušce. Stejné substituční závaží, je nutné jak k vážení před zkouškou, tak i k vážení po zkoušce. Pokud je hustota substitučního závaží menší než 2,0 g/cm 3, koriguje se hmotnost substitučního závaží vztlakem. Následující kroky představují příklad substitučního vážení: a) Používají se elektricky uzemněné pinzety nebo zemnicí pásky, podle popisu v bodu ; b) Než je předmět vložen na misku váhy, minimalizuje se jeho statický elektrický náboj za použití statického neutralizátoru, podle popisu v bodě ; c) Zvolí se substituční závaží, které splňuje specifikace pro kalibrační závaží v bodě Je nutné, aby substituční závaží mělo taktéž shodnou hustotu jako závaží, které se použije ke kalibraci mikrováhy pro plný rozsah, a podobnou hmotnost jako nepoužité médium k odběru vzorků (např. filtr). Jsou-li použity filtry, mělo by mít závaží hmotnost zhruba 80 mg až 100 mg pro typické filtry s průměrem 47 mm; d) Stabilizovaný údaj váhy se zaznamená a následně se kalibrační závaží odebere; e) Nepoužité médium k odběru vzorků (např. nový filtr) se zváží, stabilizovaný údaj váhy se zaznamená, a dále se zaznamená rosný bod, teplota a atmosférický tlak okolí váhy; f) Kalibrační závaží se znovu zváží a zaznamená se stabilizovaný údaj váhy; g) Z těchto dvou údajů vážení kalibračního závaží, zaznamenaných bezprostředně před a po vážení nepoužitého média k odběru vzorků, se vypočítá aritmetická střední hodnota. Tato střední hodnota se odečte od hodnoty nepoužitého média k odběru vzorků a následně se přičte skutečná hmotnost kalibračního závaží uvedená na jeho osvědčení. Tento výsledek se zaznamená. Jde o vlastní hmotnost nepoužitého média k odběru vzorků bez korekce vztlakem; h) Tyto kroky týkající se substitučního vážení se opakují se zbývajícími nepoužitými médii k odběru vzorků; i) Po dokončení vážení se postupuje podle pokynů v bodech až tohoto oddílu Předběžná stabilizace vzorku částic po zkoušce a vážení celku Pravidelné ověření Je nutné zajistit, že vážení a prostředí pro stabilizaci částic vyhověly v pravidelných ověřeních podle bodu Po dokončení zkoušky se filtry vrátí zpět do prostředí k vážení a ke stabilizaci částic. Při vážení a v prostředí pro stabilizaci částic musí být dodrženy požadavky na podmínky okolí stanovené v bodě , jinak se musí zkušební filtry ponechat přikryté až do okamžiku, kdy jsou požadované podmínky splněny Vyjmutí z uzavřených kontejnerů Odebrané vzorky částic se vyjmou z uzavřených kontejnerů v prostředí pro stabilizaci částic. Filtry lze vyjmout z pouzder před stabilizací nebo až po ní. Po vyjmutí filtru z pouzdra se speciálním oddělovačem oddělí horní polovina pouzdra od dolní poloviny.

193 Úřední věstník Evropské unie L 88/ Elektrické uzemnění Při nakládání se vzorky částic se používají elektricky uzemněné pinzety nebo zemnicí pásky, podle popisu v bodě ; Vizuální kontrola Odebrané vzorky částic a filtrační média se podrobí vizuální kontrole. Pokud se zdá, že došlo k porušení podmínek u filtru nebo u odebraného vzorku částic, nebo pokud se částice dotýkají jiného povrchu než filtru, nesmí se vzorek použít k určení emisí částic. V případě styku s jinými povrchy se musí před dalším postupem dotyčný povrch vyčistit Stabilizace vzorků částic Vzorky částic se vloží do jednoho, případně několika kontejnerů, otevřených vůči prostředí, které stabilizuje částice. Vzorek částic je stabilizován, pokud byl v prostředí, které stabilizuje částice po následující doby trvání, přičemž prostředí pro stabilizaci částic musí splňovat specifikace bodu : a) Pokud se očekává, že koncentrace částic na celkovém povrchu bude větší než 0,353 μg/mm 2 za předpokladu pokrytí 400 μg na ploše skvrny filtru s průměrem 38 mm, musí být filtr před vážením vystaven prostředí pro stabilizaci po dobu nejméně 60 minut; b) Pokud se očekává, že koncentrace částic na celkovém povrchu bude menší než 0,353 μg/mm 2, musí být filtr před vážením vystaven prostředí pro stabilizaci po dobu nejméně 30 minut; c) Pokud není známa očekávaná koncentrace částic na celkovém povrchu, musí být filtr před vážením vystaven prostředí pro stabilizaci po dobu nejméně 60 minut Určení hmotnosti filtru po zkoušce Zopakují se postupy uvedené v bodu (body až ) pro určení hmotnosti filtrů po zkoušce Celková hmotnost Každá hmotnost samotného filtru korigovaná vztlakem se odečte od příslušné hmotnosti filtru po zkoušce korigované vztlakem. Výsledek představuje celkovou hmotnost m total, která slouží pro výpočty emisí v dodatcích A.7 a A MĚŘICÍ ZAŘÍZENÍ 9.1 Specifikace dynamometru pro zkoušky motorů Práce hřídele dynamometru Je nutné použít motorový dynamometr, který má vhodné charakteristiky k provedení příslušného zkušebního cyklu a schopnost splnit odpovídající kritéria potvrzení správnosti cyklu. Mohou se použít tyto dynamometry: a) dynamometry na vířivé proudy nebo s hydrodynamickou brzdou; b) dynamometry na střídavý proud nebo na stejnosměrný proud; c) jeden či více dynamometrů Cyklus s neustálenými stavy Pro účely měření točivého momentu lze použít siloměr nebo sériově zapojený měřič točivého momentu. Při použití siloměru se signál točivého momentu přenáší na hřídel motoru, přičemž je nutno brát v úvahu setrvačnost siloměru. Skutečný točivý moment motoru je točivý moment odečtený na siloměru plus moment setrvačnosti brzdy násobený úhlovým zrychlením. Ovládací systém musí tento výpočet provádět v reálném čase Příslušenství motoru

194 L 88/192 Úřední věstník Evropské unie Je nutné zohlednit práci příslušenství motoru, která je potřeba k dodávkám paliva, lubrikaci nebo ohřevu motoru, cirkulaci chladicí kapaliny motoru, nebo k činnosti zařízení k následnému zpracování, a tato zařízení se namontují v souladu s bodem Postup ředění (použije-li se) Podmínky týkající se ředicího média a koncentrace pozadí Plynné složky lze měřit v surovém stavu nebo ve zředěném stavu, zatímco pro měření částic je obecně nutné ředění. Ředit je možné systémem s ředěním části toku nebo systémem s ředěním plného toku. Při ředění lze výfukový plyn ředit okolním vzduchem, syntetickým vzduchem nebo dusíkem. V případě měření plynných emisí je nutné, aby ředicí médium mělo teplotu nejméně 15 C. V případě odběru vzorků částic je teplota ředicího média specifikována v bodu pro CVS a v bodu pro PFD s variabilním ředicím poměrem. Průtok ředicím systémem musí být dostatečně velký, aby se zcela vyloučila kondenzace vody v ředicím i odběrném systému. Při vysoké vlhkosti vzduchu je přípustné vysoušení ředicího vzduchu před vstupem do ředicího systému. Stěny ředicího tunelu a potrubí hlavního proudu za tunelem lze vyhřívat nebo izolovat s cílem zabránit kondenzaci vody. Ředicí médium je možné stabilizovat zvýšením nebo snížením jeho teploty nebo vlhkosti předtím jeho smísením s výfukovým plynem. Z ředicího média je možné odstranit některé složky, aby se snížila jejich koncentrace pozadí. Při odstraňování některých složek nebo zohledňování koncentrace pozadí se postupuje podle těchto ustanovení: a) Koncentrace složek v ředicím médiu je možné změřit a vykompenzovat z důvodu účinků pozadí na výsledky zkoušky. Pro výpočty kompenzující koncentrace pozadí viz dodatky A.7-A.8; b) Pro zohlednění částic na pozadí existují tyto možnosti: i) pro odstranění částic z pozadí je nutné ředicí médium filtrovat vysoce účinnými vzduchovými filtry na částice (HEPA) se specifikovanou počáteční účinností jímání 99,97 % (pro účinnost filtrace HEPA viz bod 3.1), ii) pro korekci pozadí částic bez filtrace filtrem HEPA je nutné, aby se částice pozadí nepodílely více než z 50 % na částicích netto zachycených filtrem k odběru vzorků, iii) korekce pozadím částic netto u filtrace s filtrem HEPA je přípustná neomezeně Systém plného toku Ředění plného toku; odběr vzorků s konstantním objemem (CVS). Plný tok surového výfukového plynu je ředěn v ředicím tunelu. Konstantní tok lze zachovávat udržováním teploty a tlaku v průtokoměru v příslušných mezích. V případě toku, který není konstantní, je třeba tok měřit přímo s cílem umožnit odběr proporcionálních vzorků. Systém je třeba navrhnout takto (viz obrázek 9.1): a) Je třeba použít tunel, který má vnitřní stěny z nerezové oceli. Celý ředicí tunel musí mít elektrické uzemnění; b) Protitlak výfukového systému se nesmí uměle snižovat systémem vpouštění ředicího vzduchu. Statický tlak v místě, kde se do tunelu vpouští surový výfukový plyn, je nutno udržovat v intervalu ± 1,2 kpa od atmosférického tlaku; c) Pro podporu mísení se do tunelu zavede surový výfukový plyn a nasměruje se po směru podél střednice tunelu. Část ředicího vzduchu lze zavést radiálně z vnitřního povrchu tunelu s cílem minimalizovat interakci výfukového plynu se stěnami tunelu; d) Ředicí médium. Pro účely odběru vzorků částic se teplota ředicího média (okolní vzduch, syntetický vzduch nebo dusík, viz bod 9.2.1) v těsné blízkosti vstupu do ředicího tunelu udržuje mezi 293 K a 325 K (20 C až 52 C); e) Reynoldsovo číslo (Re) musí činit minimálně pro proud zředěného výfukového plynu, kde Re je odvozeno od vnitřního průměru ředicího tunelu. Veličina Re je definovaná v dodatcích A.7-A.8. Při přesouvání odběrné sondy napříč tunelem po průměru, svisle a vodorovně se prověří, že došlo k dostatečnému promísení. Indikuje-li odezva analyzátoru jakoukoli odchylku převyšující ± 2 % střední hodnoty naměřené koncentrace, musí CVS pracovat při vyšším průtoku, nebo se namontuje mísicí deska či clona, aby se promísení zdokonalilo;

195 Úřední věstník Evropské unie L 88/193 f) Přípravná stabilizace měření průtoku. Zředěný výfukový plyn lze před měřením jeho průtoku stabilizovat, pokud k této stabilizaci dochází za vyhřívanými sondami pro odběr HC nebo částic, takto: i) možným použitím narovnávače toku, tlumiče pulsací, případně obojím, ii) možným použitím filtru, iii) možným použitím výměníku tepla k řízení teploty před každým průtokoměrem, je však třeba přijmout opatření zabraňující kondenzaci vody; g) Kondenzace vody. Pro zajištění, že je měřen tok, který odpovídá měřené koncentraci, je nutné buď zabránit kondenzaci vody mezi místem sondy k odběru vzorků a vstupem průtokoměru v ředicím tunelu, nebo kondenzaci vody připustit a měřit vlhkost na vstupu průtokoměru. Stěny ředicího tunelu a potrubí hlavního proudu za tunelem lze vyhřívat nebo izolovat s cílem zabránit kondenzaci vody. Kondenzaci vody je třeba zabránit v rámci celého ředicího tunelu. Některé složky výfukového plynu může přítomná vlhkost zředit nebo eliminovat V případě odběru vzorků částic u proporcionálního toku, přicházejícího z CVS, dochází k sekundárnímu ředění (jednomu nebo několika), aby bylo dosaženo požadovaného celkového ředicího poměru, což ukazuje obrázek 9.2 a zmiňuje bod ; h) Minimální celkový ředicí poměr musí být v rozmezí 5:1 až 7:1 a nejméně 2:1 v primárním ředicím stupni a musí vycházet z maximálního průtoku výfukového plynu z motoru během zkušebního cyklu nebo intervalu; i) Celkový čas přítomnosti v systému musí být od 0,5 do 5 sekund, při měření od místa zavedení ředicího média k držáku (držákům) filtru; j) Celkový čas přítomnosti v případném sekundárním ředicím systému musí být nejméně 0,5 sekundy, při měření od místa zavedení ředicího média k držáku (držákům) filtru. K určení hmotnosti částic jsou nutné: systém k odběru vzorků částic, filtr k odběru vzorků částic, gravimetrická váha a vážicí komora s řízenou teplotou a vlhkostí.

196 Obrázek 9.1 Příklady sestavení odběru vzorků s ředěním plného toku L 88/194 Úřední věstník Evropské unie

197 Úřední věstník Evropské unie L 88/ Systém s ředěním části toku (PFD) Popis systému s ředěním části toku Schéma PFD je znázorněno na obrázku 9.2. Jde o obecné schéma znázorňující principy odebírání vzorků, ředění a odběru vzorků částic. Všechny komponenty znázorněné na obrázku nemusí nutně být ve všech systémech k odběru vzorků splňujících svůj účel. Jsou přípustné i jiné odlišné konfigurace, pokud plní stejný účel, tj. odebírají vzorky, ředí a odebírají vzorky částic. Musí však splňovat další kritéria, uvedená např. v bodu (periodická kalibrace) a (potvrzení správnosti) pro úpravu ředění PFD a bodu a tabulky 8.2 (ověření linearity) a bodu (ověření) pro PFD s konstantním ředěním. Jak znázorňuje obrázek 9.2, surový výfukový plyn nebo primárně zředěný tok se odběrnou sondou SP a přenosovou trubkou TL přenáší z výfukové trubky EP (nebo případně z CVS) do ředicího tunelu DT. Celkový průtok tunelem se nastavuje regulátorem průtoku a odběrným čerpadlem P systému odběru vzorku částic (PSS). Pro účely proporcionálního odběru vzorků ze surového výfukového plynu se tok ředicího vzduchu reguluje regulátorem průtoku FC1 s možným použitím ovládacích signálů q mew (hmotnostní průtok výfukového plynu ve vlhkém stavu) nebo q maw (hmotnostní průtok nasávaného vzduchu ve vlhkém stavu) a q mf (hmotnostní průtok paliva), tak, aby vznikl požadovaný poměr rozdělení výfukového plynu. Průtok vzorku do DT je rozdílem celkového průtoku a průtoku ředicího vzduchu. Průtok ředicího vzduchu se měří průtokoměrem FM1, celkový průtok průtokoměrem systému pro odběr vzorku částic. Ředicí poměr se vypočítá z těchto dvou průtoků. Při odběru vzorků s konstantním ředicím poměrem ze surového nebo zředěného výfukového plynu na toku výfukového plynu (např. sekundární ředění pro odběr vzorků částic) je průtok ředicího vzduchu obvykle konstantní a reguluje jej regulátor průtoku FC1 nebo čerpadlo ředicího vzduchu. Obrázek 9.2 Schéma systému s ředěním části toku (typ s odběrem celkového vzorku) a = výfukový plyn nebo primárně zředěný tok b = volitelné c = odběr vzorků částic Popis komponentu na obrázku 9.2: DAF = filtr ředicího vzduchu ředicí vzduch (okolní vzduch, syntetický vzduch, nebo dusík) je nutné filtrovat vzduchovým filtrem částic s vysokou účinností (HEPA). DT = Ředicí tunel nebo sekundární ředicí systém EP = výfuková trubka nebo primární ředicí systém FC1 = regulátor průtoku

198 L 88/196 Úřední věstník Evropské unie FH = držák filtru FM1 = průtokoměr měřící průtok ředicího vzduchu P PSS PTL SP TL = odběrné čerpadlo = systém pro odběr vzorku částic = přenosové potrubí částic = odběrná sonda surového nebo zředěného výfukového plynu = přenosové potrubí Hmotnostní průtoky použitelné jen v případě odběru proporcionálních vzorků surového výfukového plynu v systému PFD: q mew = hmotnostní průtok výfukového plynu ve vlhkém stavu q maw = hmotnostní průtok nasávaného vzduchu ve vlhkém stavu q mf = hmotnostní průtok paliva Ředění Teplota ředicího média (okolní vzduch, syntetický vzduch nebo dusík, viz bod 9.2.1) se v těsné blízkosti vstupu do ředicího tunelu udržuje mezi 293 K a 325 K (20 C až 52 C). Ředicí vzduch lze před vstupem do ředicího systému odvlhčovat. Systém s ředěním části toku musí být konstruován tak, aby odděloval proporcionální vzorek surového výfukového plynu od proudu výfukových plynů z motoru, tedy reagoval na odchylky průtoku proudu výfukových plynů, a přiváděl k tomuto vzorku ředicí vzduch, aby bylo na zkušebním filtru dosaženo teploty předepsané v bodě K tomuto účelu je podstatné, aby byl ředicí poměr stanoven tak, aby byly splněny požadavky na přesnost podle odstavce Pro zajištění, že je měřen tok, který odpovídá měřené koncentraci, je nutné buď zabránit kondenzaci vody mezi místem sondy k odběru vzorků a vstupem průtokoměru v ředicím tunelu, nebo kondenzaci vody připustit a měřit vlhkost na vstupu průtokoměru. PFD lze vyhřívat nebo izolovat s cílem zabránit kondenzaci vody. Kondenzaci vody je třeba zabránit v rámci celého ředicího tunelu. Minimální ředicí poměr musí být v rozmezí 5:1 až 7:1 a musí vycházet z maximálního průtoku výfukového plynu z motoru během zkušebního cyklu nebo intervalu. Čas přítomnosti v systému musí být od 0,5 do 5 sekund, při měření od místa zavedení ředicího média k držáku (držákům) filtru. K určení hmotnosti částic jsou nutné: systém k odběru vzorků částic, filtr k odběru vzorků částic, gravimetrická váha a vážicí komora s řízenou teplotou a vlhkostí Použitelnost PFD lze použít k odběru proporcionálního vzorku surového výfukového plynu pro každý odběr částic a plynných emisí, v dávkách nebo kontinuálně, v průběhu každého zkušebního cyklu s neustálenými stavy, každého zkušebního cyklu s ustálenými stavy, nebo každého zkušebního cyklu s ustálenými stavy a lineárními přechody. Systém lze rovněž použít pro již dříve zředěný výfukový plyn, u kterého byl zředěn proporcionální tok konstantním ředicím poměrem (viz obrázek 9.2). Takto se provádí sekundární ředění, které počíná tunelem CVS, pro dosažení potřebného celkového ředicího poměru pro odběr vzorku částic Kalibrace Kalibrace PFD k odběru proporcionálního vzorku surového výfukového plynu podle bodu Postupy odběru vzorků Obecné požadavky na odběr vzorků

199 Úřední věstník Evropské unie L 88/ Návrh a konstrukce odběrné sondy Sonda je prvním prvkem potrubí odběrného systému. Je vnořena do proudu surového nebo zředěného výfukového plynu pro odběr vzorku a její vnitřní a vnější povrchy jsou ve styku s výfukovým plynem. Vzorek je ze sondy odváděn do přenosového potrubí. Sondy k odběru vzorků musí mít vnitřní povrchy z nerezové oceli, případně pro odběr vzorků surového výfukového plynu, z jakéhokoli inertního materiálu, který je schopný vydržet teploty surového výfukového plynu. Sondy k odběru vzorků je nutné umístit v místě, kde mají promísené složky střední koncentraci vzorku a kde je minimální ovlivňování s jinými sondami. Doporučuje se, aby žádné sondy nebyly vystaveny vlivům z mezních vrstev, úplavů a turbulencí (zvláště v blízkosti výstupu surového výfukového plynu z výfukové trubky), kde může nastávat nezamýšlené ředění. Pročištění nebo zpětný proplach sondy nesmí ovlivnit jinou sondu během zkoušky. K odběru vzorku více než jedné složky lze použít jedinou sondu, pokud tato sonda splňuje všechny specifikace stanovené pro každou jednotlivou složku Přenosové potrubí Přenosová potrubí vedoucí odebraný vzorek ze sondy do analyzátoru, do úložného média, nebo do ředicího systému musí být co nejkratší, proto musí být analyzátory, úložná média, nebo ředicí systémy umístěny co nejblíže k sondám. Počet ohybů potrubí musí být co nejmenší a poloměr všech nevyhnutelných ohybů musí být co největší Metody odběru vzorků Pro kontinuální odběr vzorků a pro odběr vzorků po dávkách uvedených v bodě 7.2 platí tyto podmínky: a) při odběru vzorku z konstantního průtoku musí být vzorek také odváděn dále s konstantním průtokem; b) Při odběru vzorku z variabilního průtoku musí být průtok vzorku upravován poměrně k měnícímu se průtoku; c) Při proporcionálním odběru vzorků je nutné potvrdit správnost podle bodu Odběr vzorků plynu Sondy k odběru K odběru vzorků plynných emisí se používají sondy jednoportové nebo víceportové. Orientace sondy může být jakákoliv ve vztahu k toku surového nebo zředěného výfukového plynu. U některých sond je třeba teplotu vzorků regulovat takto: a) v případě sond odebírajících NO x ze zředěného výfukového plynu je nutné regulovat teplotu stěny sondy tak, aby nedocházelo ke kondenzaci vody, b) v případě sond odebírajících uhlovodíky ze zředěného výfukového plynu je doporučeno udržovat teplotu stěny sondy na přibližně 190 C s cílem minimalizovat kontaminaci Přenosové potrubí Je třeba použít přenosová potrubí s vnitřními povrchy z nerezové oceli, PTFE, Viton, nebo z jiného materiálu, který má vhodnější vlastnosti pro odběr vzorků emisí. Je třeba použít inertní materiál, který je schopen odolávat teplotám výfukového plynu. Lze použít filtry vložené do potrubí, pokud filtr a jeho držák vyhovují stejným požadavkům týkajícím se teploty jako přenosové potrubí, tj.: a) u přenosového potrubí pro NO x před konvertorem NO 2 na NO splňujícím specifikace v bodu nebo před chladičem splňujícím specifikace v bodu je nutné udržovat teplotu vzorku, která zabraňuje kondenzaci vody; b) u přenosového potrubí pro THC je nutné udržovat teplotu stěny v celém potrubí v rozmezí 191 C ± 11 C. Dochází-li k odběru vzorku ze surového výfukového plynu, lze sondu spojit přímo s izolovaným a nevyhřívaným potrubím. Délku a izolaci přenosového potrubí je třeba zvolit tak, nedošlo k ochlazení nejvyšší očekávané teploty surového výfukového plynu na hodnotu nižší než 191 C, při měření na výstupu přenosového potrubí. Dochází-li k odběru vzorků ze zředěného výfukového plynu, činí přípustná přechodová zóna mezi sondou a přenosovým potrubím maximálně 0,92 m, aby teplota stěny mohla dosáhnout hodnoty 191 C ± 11 C.

200 L 88/198 Úřední věstník Evropské unie Komponenty pro stabilizace vzorku Vysoušeče vzorku Požadavky K odstranění vlhkosti lze použít přístroj, který splňuje minimální požadavky stanovené v následujícím odstavci. V rovnici (A.8-14) je použit obsah vlhkosti 0,8 % objemových H 2 O. Metoda odstraňování vody musí pro nejvyšší očekávanou koncentraci vodní páry H m udržovat vlhkost CLD na 5 g vody/kg suchého vzduchu (nebo kolem 0,8 % objemových H 2 O), což je 100 % relativní vlhkosti při 3,9 C a 101,3 kpa. Tato specifikace vlhkosti také odpovídá přibližně 25 % relativní vlhkosti při 25 C a 101,3 kpa. To je možno prokázat měřením teploty na výstupu z tepelného odvlhčovače nebo měřením vlhkosti v místě těsně před analyzátorem CLD Povolené typy vysoušeče vzorku a vyhodnocování obsahu vlhkosti za vysoušečem Vliv vody na měření plynných emisí lze snížit použitím kterékoliv typu vysoušeče uvedeného v tomto bodu. a) Vysoušeč s osmotickou membránou, který je použit před jakýmkoli analyzátorem plynů nebo úložným médiem, musí splňovat požadavky týkající se teploty podle bodu Za vysoušečem s osmotickou membránou se kontroluje rosný bod (T dew ) a absolutní tlak (p total ). Vypočítá se množství vody podle specifikace v dodatcích A.7-A.8 pomocí kontinuálně zaznamenávaných hodnot T dew a p total, nebo jejich špičkových hodnot zjištěných během zkoušky, nebo hodnot nastavených pro jejich výstražnou signalizaci. Při neexistenci přímého změření, se vezme jmenovitá hodnota p total při nejnižším absolutním tlaku vysoušeče, který je očekáván během zkoušky; b) Vznětové motory nesmí použít termální chladič před systémem měření THC. Při použití termálního chladiče před konvertorem NO 2 na NO nebo systému k odběru vzorků bez konvertoru NO 2 na NO musí chladič vyhovět ověření kontroly na ztrátu NO 2, která je specifikována v bodu Za termálním chladičem se kontroluje rosný bod (T dew ) a absolutní tlak (p total ). Vypočítá se množství vody podle specifikace v dodatcích A.7-A.8 pomocí kontinuálně zaznamenávaných hodnot T dew a p total, nebo jejich špičkových hodnot zjištěných během zkoušky, nebo hodnot nastavených pro jejich výstražnou signalizaci. Při neexistenci přímého změření, se vezme jmenovitá hodnota p total při nejnižším absolutním tlaku termálního chladiče, který je očekáván během zkoušky. Lze-li důvodně předpokládat stupeň nasycení v termálním chladiči, je možné vypočítat T dew na základě známé účinnosti chladiče a kontinuálního monitorování teploty chladiče T chiller. Pokud se teplota T chiller nezaznamenává kontinuálně, lze použít její špičkovou hodnotu zjištěnou během zkoušky, nebo její hodnotu nastavenou pro výstražnou signalizaci, jako konstantní hodnotu pro určení konstantního množství vody v souladu s dodatky A.7 a A.8. Lze-li důvodně předpokládat, že T chiller se rovná T dew, je možné použít T chiller namísto T dew v souladu s dodatky A.7 a A.8. Lze-li důvodně předpokládat konstantní kompenzaci teploty mezi T chiller a T dew danou známým a stanoveným ohříváním vzorku mezi výstupem chladiče a místem měření teploty, je možné tuto kompenzaci zohlednit jako faktor při výpočtech emisí. Oprávněnost všech předpokladů přípustných podle tohoto bodu je nutné potvrdit technickou analýzou nebo údaji Odběrná čerpadla Před analyzátorem nebo úložným médiem pro každý plyn se použijí odběrná čerpadla. Je třeba použít odběrná čerpadla s vnitřními povrchy z nerezové oceli, PTFE nebo z jiného materiálu, který má vhodnější vlastnosti pro odběr vzorků emisí. U některých odběrných čerpadel je třeba teplotu regulovat takto: a) Při použití odběrného čerpadla pro NO x před konvertorem NO 2 na NO splňujícím specifikace bodu nebo před chladičem splňujícím specifikace bodu je nutné čerpadlo ohřívat, aby se zabránilo kondenzaci vody; b) Při použití odběrného čerpadla před analyzátorem THC nebo úložným médiem je třeba vyhřívat vnitřní prostor na teplotu 191 ± 11 C Úložná média pro odebrané vzorky Při odebírání vzorků do vaku se objemy plynu ukládají do dostatečně čistých zásobníků, které jsou těsné a nepropustné. Přijatelné meze pro čistotu a nepropustnost úložných médií se stanoví na základě osvědčeného technického úsudku. K vyčištění je zásobník možné opakovaně propláchnout a vyprázdnit a lze jej zahřát. Je třeba použít pružný zásobník (např. vak) v prostředí s regulovanou teplotou, nebo rigidní zásobník s regulovanou teplotou, který je na začátku vyprázdněn nebo jehož objem se může měnit (např. válec s pístem). Je nutné použít zásobníky, které splňují specifikace v tabulce 9.1.

201 Úřední věstník Evropské unie L 88/199 Tabulka 9.1 Materiály pro zásobníky k odběru vzorků plynných emisí dávkami CO, CO 2, O 2, CH 4, C 2 H 6, C 3 H 8, NO, NO 2 ( 1 ) polyvinylfluorid (PVF) ( 2 ) např. Tedlar, polyvinylidenfluorid ( 2 ) např. Kynar, polytetrafluoroethylen ( 3 ) např. Teflon, případně nerezová ocel ( 3 ) THC, NMHC polytetrafluoroethylen ( 4 ) nebo nerezová ocel ( 4 ) ( 1 ) Pokud je zabraňováno kondenzaci vody v zásobníku. ( 2 ) Až do 40 C. ( 3 ) Až do 202 C. ( 4 ) Při (191 ±11) C Odběr vzorků částic Sondy k odběru Je třeba použít sondy k odběru s jedním otvorem na konci. Sondy směřují přímo proti proudu. Odběrná sonda částic může mít stínění krytem splňujícím požadavky podle obrázku 9.3. V takovém případě není možné použít předsazený separátor popsaný v bodě , který odděluje částice podle velikosti. Obrázek 9.3 Schéma sondy k odběru s předsazeným separátorem ve tvaru kloboučku Přenosové potrubí Je doporučeno použít izolované nebo vyhřívané přenosové potrubí nebo vyhřívané zakrytí za účelem minimalizace teplotních rozdílů mezi přenosovým potrubím a složkami výfukového plynu. Je třeba použít přenosová potrubí, inertní z hlediska částic a elektricky vodivá na vnitřním povrchu. Je doporučeno použít přenosové potrubí částic z nerezové oceli. Každý jiný materiál než nerezová ocel musí mít stejné vlastnosti z hlediska odběru vzorků jako nerezová ocel. Vnitřní povrch přenosového potrubí části musí být elektricky vodivý Předsazený separátor oddělující částice podle velikosti Před držák filtru přímo do ředicího systému lze namontovat předsazený separátor k odstraňování částic velkého průměru. Povolen je pouze jeden separátor. Při použití sondy s krytem ve tvaru kloboučku (viz obrázek 9.3) není povoleno použít předsazený separátor.

202 L 88/200 Úřední věstník Evropské unie Předsazený separátor částic může představovat inerciální lapač prachu nebo cyklonový separátor. Musí být vyroben z nerezové oceli. Předsazený separátor musí mít specifikace, aby odstraňoval minimálně 50 % částic o aerodynamickém průměru 10 μm avšak ne více než 1 % částic o aerodynamickém průměru 1 μm v rozsahu průtoků, pro které je používán. Výstup předsazeného separátoru musí být nakonfigurován tak, aby bylo možné obtékat všechny filtry k zachycování částic a tím předsazený separátor před začátkem zkoušky stabilizovat. Filtr k odběru částic musí být umístěn za výstupem předsazeného separátoru po směru toku ve vzdálenosti maximálně 75 cm Filtr k odběru částic Vzorek zředěného výfukového plynu se odebírá v průběhu celého postupu zkoušky pomocí filtru, který splňuje požadavky bodů až Specifikace filtrů Všechny druhy filtrů musí mít účinnost zachycování 0,3 μm DOP (dioktylftalátů) nejméně 99,7 %. K prokázání tohoto požadavku lze použít měření výrobcem pomocí odběrného filtru, která jsou obsažena v hodnocení výrobku. Materiálem filtrů musí být buď: a) fluorkarbon (PTFE) pokrytý skelnými vlákny; nebo b) membrána z fluorkarbonu (PTFE). Pokud očekávaná netto hmotnost částic na filtru překročí 400 μg, je možné použít filtr s minimální počáteční účinnosti zachycování 98 % Velikost filtrů Jmenovitá velikost filtru je 46,50 mm ± 0,6 mm (průměr) Ředění a regulace teploty vzorků částic V případě systému CVS se vzorky částic ředí nejméně jednou před přenosovým potrubím a v případě PFD za přenosovým potrubím (viz bod o přenosovém potrubí). Teplotu vzorku je třeba regulovat na 47 C ± 5 C, při měření kdekoli v rozmezí 200 mm před nebo za úložnými médii pro částice. Vzorek částic má být zahříván nebo ochlazován především ředěním podle specifikací v písm. a) bodu Rychlost proudění plynu na filtr Rychlost, kterou proudí plyn na filtr, musí být mezi 0,90 m/s a 1,00 m/s, s méně než 5 % zaznamenaných hodnot průtoku, které překračují tento rozsah. Pokud celková hmotnost částic překročí 400 μg, je možné rychlost proudění na filtr snížit. Rychlost, kterou proudí plyn na filtr, se měří jako objemový průtok vzorku při tlaku, který je před filtrem, a při teplotě čela filtru, děleno exponovanou plochou filtru. Tlak ve výfukové trubce nebo v tunelu CVS se použije jako tlak před filtrem, poklesne-li tlak z důvodu průchodu zařízením k odběru částic až k filtru o méně než 2 kpa Držák filtru Pro minimalizaci úsad způsobených turbulencí a pro rovnoměrné zachycování částic na filtru musí být přechod v kuželovitém tvaru rozbíhající se v úhlu 12,5 (od střednice) od průměru přenosové trubky k exponovanému průměru čela filtru. Tento přechod musí být z nerezové oceli Prostředí pro stabilizaci a vážení částic pro gravimetrickou analýzu Prostředí pro gravimetrickou analýzu Tento oddíl popisuje dvě prostředí nutná pro stabilizaci a vážení částic pro gravimetrickou analýzu: prostředí pro stabilizaci částic, ve kterém jsou filtry uloženy před zvážením, a prostředí pro vážení, ve kterém se nachází váha. Obě prostředí mohou sdílet společný prostor. Prostředí pro stabilizaci a prostředí pro vážení musí být prosté jakéhokoli okolního znečištění, jako je prach, aerosol, nebo polotěkavý materiál, které by mohlo částice kontaminovat Čistota Čistota prostředí pro stabilizaci částic se ověřuje referenčními filtry podle popisu v bodě

203 Úřední věstník Evropské unie L 88/ Teplota v komoře Teplota v komoře (případně v místnosti), kde dochází ke stabilizaci a vážení filtrů částic, se musí po celou dobu těchto procesů udržovat na hodnotě 22 C ±1 C. Vlhkost se musí udržovat na rosném bodě 9,5 C ±3 C a na relativní vlhkosti 45 % ±8 %. Pokud jsou oddělená prostředí pro stabilizaci a pro vážení, udržuje se v prostředí pro stabilizaci teplota 22 C ±3 C Ověření podmínek okolí Při použití měřicích přístrojů splňujících specifikace podle bodu 9.4 je nutné ověřit tyto podmínky okolí: a) Zaznamenává se rosný bod a teplota okolí. Tyto hodnoty se použijí k určení, zda prostředí pro stabilizaci a pro vážení zůstala v rámci tolerance specifikované v bodě tohoto oddílu po dobu nejméně 60 minut před vážením filtrů; b) Soustavně se zaznamenává atmosférický tlak v prostředí pro vážení. Za přijatelné se považuje použití barometru, kterým se měří atmosférický tlak mimo prostředí pro vážení, pokud lze zajistit, že se atmosférický tlak bude stále nacházet v intervalu ± 100 Pa od sdíleného atmosférického tlaku. Je třeba zajistit prostředek pro měření nejnovějšího atmosférického tlaku při vážení každého vzorku částic. Tato hodnota k výpočtu korekce vztlakem u částic podle bodu Instalace váhy Instalace se provádí takto: a) na plošině izolující vibrace, která ji chrání před vnějším hlukem a vibracemi; b) se stíněním proti konvektivnímu proudění vzduchu elektricky uzemněným krytem odvádějícím statickou elektřinu Elektrostatický náboj V prostředí vah se musí minimalizovat náboj statické elektřiny, a to tímto způsobem: a) váha musí být elektricky uzemněna; b) při ruční manipulaci se vzorky částic se použijí pinzeta z nerezové oceli; c) pinzeta musí být uzemněna zemnicím páskem nebo se zemnicí pásek připojí k operátorovi tak, aby tento pásek měl společné uzemnění s váhou; d) k odstranění elektrostatického náboje ze vzorků částic se použije neutralizátor statické elektřiny, který je elektricky uzemněn společně s váhou. 9.4 Měřicí přístroje Úvod Oblast působnosti Tento bod specifikuje měřicí přístroje a přidružené systémy související se zkouškou emisí. Patří mezi ně laboratorní přístroje pro měření parametrů motoru, podmínek okolí, parametrů průtoku a koncentrací emisí (v surovém nebo zředěném výfukovém plynu) Druhy přístrojů Všechny přístroje uvedené v této příloze se používají způsobem uvedeným v příloze (viz tabulka 8.2 týkající se měřených hodnot udávaných těmito přístroji). Kdykoli je přístroj uvedený v této příloze použit nespecifikovaným způsobem, nebo je místo něj použit přístroj jiný, platí požadavky na rovnocennost stanovené v bodu V případě, že je pro konkrétní měření specifikováno více přístrojů, určí na žádost orgán pro schválení typu jeden z nich za referenční pro prokázání, že alternativní postup je rovnocenný specifikovanému postupu.

204 L 88/202 Úřední věstník Evropské unie Záložní systémy S předchozím souhlasem orgánu pro schválení typu lze pro výpočet výsledků jedné zkoušky použít údaje z více přístrojů v případě všech měřicích přístrojů, které jsou popsány v tomto bodě. Výsledky všech měření se zaznamenají a uchovají se výchozí údaje. Tento požadavek platí bez ohledu na skutečnost, zda se naměřené údaje fakticky použijí ve výpočtech Záznam údajů a kontrola Je nutné, aby byl zkušební systém schopen provádět aktualizaci údajů, záznam údajů a ovládat příslušné systémy, dynamometr, zařízení k odběru vzorků a měřicí přístroje podle požadavků operátora. Je nutné použít systémy k získávání dat a řídicí systémy, které mohou provádět záznam při specifikovaných minimálních frekvencích, podle tabulky 9.2 (tato tabulka neplatí pro zkoušky v diskrétním režimu). Tabulka 9.2 Záznam údajů a kontrola minimálních frekvencí Příslušný oddíl zkušebního protokolu Měřené hodnoty Minimální frekvence řídicích pokynů a kontrol Minimální frekvence záznamu 7.6 Otáčky a točivý moment během postupného mapování motoru 7.6 Otáčky a točivý moment během průběžného mapování motoru Referenční a naměřené otáčky a točivé momenty v cyklu s neustálenými stavy Referenční a naměřené otáčky a točivé momenty v cyklu s ustálenými stavy a lineárními přechody 1 Hz 1 střední hodnota za etapu 5 Hz 1 Hz střední 5 Hz 1 Hz střední 1 Hz 1 Hz 7.3 Kontinuální koncentrace analyzátorů surového plynu Nepoužije se 1 Hz 7.3 Kontinuální koncentrace analyzátorů zředěného plynu Nepoužije se 1 Hz 7.3 Koncentrace dávek analyzátorů surového či zředěného plynu Nepoužije se 1 střední hodnota za zkušební interval Průtok zředěného výfukového plynu z CVS s výměníkem tepla před místem měření průtoku Nepoužije se 1 Hz Průtok zředěného výfukového plynu z CVS bez výměníku tepla před místem měření průtoku 5 Hz 1 Hz střední Průtok nasávaného vzduchu nebo výfukového plynu (při měření surového plynu v neustálených režimech) Nepoužije se 1 Hz střední Průtok ředicího vzduchu, je-li aktivně řízen 5 Hz 1 Hz střední Průtok odebraného vzorku z CVS s výměníkem tepla 1 Hz 1 Hz Průtok odebraného vzorku z CVS bez výměníku tepla 5 Hz 1 Hz střední Specifikace vlastností měřicích přístrojů Přehled Zkušební systém jako celek musí vyhovět všem příslušným kalibracím, ověřením a kritériím potvrzení správnosti zkoušky stanoveným v bodě 8.1, a rovněž požadavkům na kontrolu linearity podle bodů a 8.2. Přístroje musí mít specifikace z tabulky 9.2 ve všech rozsazích, které se použijí při zkouškách. Dále se musí uchovávat veškerá dokumentace od výrobce přístrojů, která dokládá, že přístroje vyhovují specifikacím v tabulce 9.2.

205 Úřední věstník Evropské unie L 88/ Požadavky na komponenty V tabulce 9.3 jsou uvedeny specifikace snímačů točivého momentu, otáček a tlaku, čidla teploty a rosného bodu a dalších přístrojů. Celkový systém, kterým se měří daná fyzikální nebo chemická veličina, musí být v souladu s požadavky na ověření linearity v bodu Pro měření plynných emisí lze použít analyzátory s kompenzačními algoritmy, které jsou funkcemi jiných měřených plynných složek a vlastností paliva pro specifickou zkoušku motoru. Každý kompenzační algoritmus slouží pouze ke kompenzaci posunu bez jakéhokoli zesílení (tj. nedochází ke zkreslení). Tabulka 9.3 Doporučené specifikace vlastností měřicích přístrojů Měřicí přístroj Značka měřené veličiny Doba náběhu celého systému Frekvence aktualizace záznamu Přesnost ( a ) Opakovatelnost ( a ) Snímač otáček motoru n 1 s 1 Hz střední 2,0 % z pt nebo 0,5 % z max 1,0 % z pt nebo 0,25 % z max Snímač točivého momentu motoru T 1 s 1 Hz střední 2,0 % z pt nebo 1,0 % z max 1,0 % z pt nebo 0,5 % z max Průtokoměr paliva (Palivový sčítač) 5 s (Nepoužije se) 1 Hz (Nepoužije se) 2,0 % z pt nebo 1,5 % z max 1,0 % z pt nebo 0,75 % z max Průtokoměr celkového zředěného výfukového plynu (CVS) (s výměníkem tepla před průtokoměrem) 1 s (5 s) 1 Hz střední (1 Hz) 2,0 % z pt nebo 1,5 % z max 1,0 % z pt nebo 0,75 % z max Průtokoměry ředicího vzduchu, nasávaného vzduchu, výfukového plynu a odebíraných vzorků 1 s 1 Hz střední ze vzorků o frekvenci 5 Hz 2,5 % z pt nebo 1,5 % z max 1,25 % z pt nebo 0,75 % z max Kontinuální analyzátor surového plynu Kontinuální analyzátor zředěného plynu x 2,5 s 2 Hz 2,0 % z pt nebo 2,0 % z meas x 5 s 1 Hz 2,0 % z pt nebo 2,0 % z meas 1,0 % z pt nebo 1,0 % z meas 1,0 % z pt nebo 1,0 % z meas Kontinuální analyzátor plynu x 5 s 1 Hz 2,0 % z pt nebo 2,0 % z meas Dávkový analyzátor plynu x Nepoužije se Nepoužije se 2,0 % z pt nebo 2,0 % z meas 1,0 % z pt nebo 1,0 % z meas 1,0 % z pt nebo 1,0 % z meas Gravimetrická váha na částice m PM Nepoužije se Nepoužije se Viz ,5 μg Inertní váha na částice m PM 5 s 1 Hz 2,0 % z pt nebo 2,0 % z meas 1,0 % z pt nebo 1,0 % z meas ( a ) Přesnost a opakovatelnost se určí ze stejných shromážděných údajů podle popisu v bodu a jsou založeny na absolutních hodnotách. Hodnota pt značí celkovou střední hodnotu očekávanou při mezních hodnotách emisí, hodnota max značí špičkovou hodnotu očekávanou při mezních hodnotách emisí během zkušebního cyklu, nikoli však maximální rozsah přístroje, hodnota meas značí skutečnou střední hodnotu změřenou za celý zkušební cyklus Měření parametrů motoru a podmínky okolí Snímače otáček a točivého momentu Použití Přístroje měřící vstupní a výstupní práci během činnosti motoru musí splňovat specifikace stanovené v tomto bodu. Doporučuje se použít snímače, čidla a měřiče se specifikacemi uvedenými v tabulce 9.3. Celkové systémy měřící vstupní a výstupní práci musí vyhovovat požadavkům na ověření linearity v bodě

206 L 88/204 Úřední věstník Evropské unie Práce hřídele Práce a výkon se vypočítají z výstupních údajů snímačů otáček a točivého momentu podle bodu Celkové systémy měřící otáčky a točivý moment musí splňovat požadavky na kalibraci a ověření v bodech a Točivý moment vytvářený setrvačností zrychlujících se a zpomalujících se komponentů připojených k setrvačníku, např. hnací hřídelí a rotorem dynamometru, je nutné případně podle osvědčeného technického úsudku kompenzovat Snímače tlaku, teploty a rosného bodu Celkové systémy měřící tlak, teplotu a rosný bod musí splňovat požadavky na kalibraci v bodě Snímače tlaku se umístí do prostředí s regulovanou teplotou, nebo je nutné kompenzovat změny teploty v rámci očekávaného rozsahu měření. Snímače musí být vyrobeny z materiálů, které jsou kompatibilní s měřenými médii Měření průtoku Pro každý typ průtokoměru (pro palivo, nasávaný vzduch, surový výfukový plyn, zředěný výfukový plyn, odebíraný vzorek) je třeba dle potřeby průtok stabilizovat, a zabránit tak zkreslení přesnosti a opakovatelnosti měřiče vyplývající z úplavů, turbulencí nebo pulzací toku. Toho lze u některých průtokoměrů dosáhnout dostatečnou délkou přímého potrubí (např. délkou rovnající se nejméně 10 průměrům trubky) nebo speciálně tvarovanými ohyby potrubí, usměrňovači, clonami (nebo pneumatickými tlumiči pulzací u průtokoměrů paliva) pro dosažení stabilního a předvídatelného rychlostního profilu před průtokoměrem Průtokoměr paliva Celkový systém měřící průtok paliva musí splňovat požadavky na kalibraci v bodě Každé měření průtoku paliva musí zohlednit případné palivo, které obchází motor nebo z motoru se vrací zpět do palivové nádrže Průtokoměr nasávaného vzduchu Celkový systém měřící průtok nasávaného vzduchu musí splňovat požadavky na kalibraci v bodě Průtokoměr surového výfukového plynu Požadavky na komponenty Celkový systém měřící průtok surového výfukového plynu musí vyhovovat požadavkům linearity v bodě Každý průtokoměr surového výfukového plynu musí být navržen tak, aby odpovídajícím způsobem kompenzoval změny stavů termodynamiky, fluidity a kompozice surového výfukového plynu Doba odezvy průtokoměru Z důvodu regulace v systému s ředěním části toku, kterým se odebírá proporcionální vzorek výfukového plynu, musí být doba odezvy průtokoměru rychlejší, než je uvedeno v tabulce 9.3. V případě systémů s ředěním části toku s online regulací musí doba odezvy průtokoměru splňovat specifikace v bodě Chlazení výfukového plynu Je přípustné chladit výfukový plyn před průtokoměrem s těmito omezeními: a) vzorky částic se neodebírají za místem chlazení; b) pokud se chlazením teplota výfukového plynu nad 202 C sníží pod 180 C, neodebírají se za chlazením vzorky NMHC; c) pokud chlazení způsobuje kondenzaci vody, neodebírají se za chlazením vzorky NO x, vyjma případů, kdy chladič splňuje ověření vlastností podle bodu ; d) pokud chlazení způsobuje kondenzaci vody před tím, než tok dosáhne průtokoměru, měří se hodnoty T dew a p total na vstupu průtokoměru. Tyto hodnoty slouží pro výpočty emisí podle dodatků A.7 a A.8.

207 Úřední věstník Evropské unie L 88/ Průtokoměry ředicího vzduchu a zředěného výfukového plynu Použití Momentální průtoky zředěného výfukového plynu nebo celkový průtok zředěného výfukového plynu za zkušební interval určuje průtokoměr zředěného výfukového plynu. Průtoky surového výfukového plynu nebo celkový průtok surového výfukového plynu za zkušební interval lze vypočítat z rozdílu mezi hodnotami průtokoměru zředěného výfukového plynu a průtokoměru ředicího vzduchu Požadavky na komponenty Celkový systém měření zředěného výfukového plynu musí splňovat požadavky na kalibraci a ověření v bodech a Mohou se použít tyto průtokoměry: a) V případě odběru vzorků s konstantním objemem (CVS) z plného toku zředěného výfukového plynu je možné použít Venturiho trubice s kritickým prouděním (CFV) nebo vícečetné Venturiho trubice s kritickým prouděním s paralelním uspořádáním, objemové dávkovací čerpadlo (PDP), Venturiho trubice s podzvukovým prouděním (SSV) nebo ultrazvukový průtokoměr (UFM). Při nakombinování s předřazeným výměníkem tepla může CFV nebo PDP rovněž sloužit jako zařízení k pasivnímu řízení průtoku udržováním konstantní teploty zředěného výfukového plynu v systému CVS; b) V případě systému s ředěním části toku (PFD) je možné použít kombinaci jakéhokoliv průtokoměru s kterýmkoli systémem s aktivní regulací průtoku, aby došlo k udržení proporcionálního odběru složek výfukového plynu. K zachování proporcionálního odběru vzorků je možné regulovat plný průtok zředěného výfukového plynu, nebo jeden nebo více průtoků vzorku, případně kombinace těchto průtoků. V případě jakéhokoliv jiného systému s ředěním je možné použít prvek s laminárním prouděním, ultrazvukový průtokoměr, Venturiho trubici s podzvukovým prouděním, Venturiho trubici s kritickým prouděním nebo vícečetné Venturiho trubice s kritickým prouděním s paralelním uspořádáním, objemový dávkovací měřič, měřič množství tepla, Pitotovu trubici udávající střední hodnoty nebo žárový anemometr Chlazení výfukového plynu Je přípustné chladit zředěný výfukový plyn před průtokoměrem s těmito omezeními: a) vzorky částic se neodebírají za místem chlazení; b) pokud se chlazením teplota výfukového plynu nad 202 C sníží pod 180 C, neodebírají se za místem chlazení vzorky NMHC; c) Pokud chlazení způsobuje kondenzaci vody, neodebírají se za chlazením vzorky NO x, vyjma případů, kdy chladič splňuje ověření vlastností podle bodu ; d) pokud chlazení způsobuje kondenzaci vody před tím, než tok dosáhne průtokoměru, měří hodnoty rosného bodu T dew a tlaku p total na vstupu průtokoměru. Tyto hodnoty slouží pro výpočty emisí podle dodatků A.7 a A Průtokoměr vzorku v případě odběru vzorků dávkami Průtok vzorků nebo celkový průtok vzorků odebraných za zkušební interval do systému k odběru vzorků dávkami určí průtokoměr vzorků. Rozdílné hodnoty dvou průtokoměrů mohou sloužit k výpočtu průtoku vzorku do ředicího tunelu, např. v případě měření částic u ředění části toku a měření částic u sekundárního ředění toku. Bod obsahuje specifikace pro rozdílové měření průtoku pro odebrání proporcionálního vzorku surového výfukového plynu a bod popisuje kalibraci rozdílového měření průtoku. Celkový systém měřící průtok v případě odběru vzorků dávkami musí splňovat požadavky na kalibraci v bodě Dělič plynů Ke smísení kalibračních plynů lze použít dělič plynů. Je třeba použít dělič plynů, který mísí plyny podle specifikací v bodě a na koncentrace které jsou očekávány během zkoušky. Je možné použít děliče plynu s kritickým prouděním, děliče plynu s kapilární trubicí nebo děliče plynu s měřičem množství tepla. V případě potřeby se použijí viskozitní korekce pro zajištění správného dělení plynu (neprovádí-li je interní programové vybavení děliče plynu). Systém děliče

208 L 88/206 Úřední věstník Evropské unie plynů musí splňovat ověření linearity uvedené v bodě Volitelně je možno ověřit směšovací zařízení přístrojem, který je ze své podstaty lineární, např. použitím plynu NO s detektorem CLD. Hodnota pro plný rozsah přístroje se nastaví kalibračním plynem pro plný rozsah přímo připojeným k přístroji. Dělič plynů se ověří při použitých nastaveních a jmenovitá hodnota se porovná s koncentrací změřenou přístrojem Měření CO a CO 2 Koncentrace CO a CO 2 v surovém nebo zředěném výfukovém plynu při odběru vzorků dávkami i při kontinuálním odběru vzorků se měří nedisperzním analyzátorem s absorpcí v infračerveném pásmu (NDIR). Systém založený na NDIR musí splňovat požadavky na kalibraci a ověření uvedené v bodu Měření uhlovodíků Plamenoionizační detektor Použití Koncentrace uhlovodíků v surovém nebo zředěném výfukovém plynu při odběru vzorků dávkami i při kontinuálním odběru vzorků se měří vyhřívaným plamenoionizačním detektorem (FID). Koncentrace uhlovodíků se určují na bázi uhlíkového čísla jedna (C 1 ). Hodnoty methanu a uhlovodíků jiných než methan se určují podle popisu v bodu U analyzátorů s vyhřívaným FID musí mít všechny povrchy vystavené emisím udržovány na teplotě 191 C ± 11 C Požadavky na komponenty Systém s FID měřící THC nebo CH 4 musí splňovat všechny požadavky na ověření u měření uhlovodíků uvedených v bodě Palivo a spalovací vzduch pro detektor FID Palivo a spalovací vzduch pro detektor FID musí splňovat všechny specifikace v bodě Palivo a spalovací vzduch pro detektor FID se před vstupem do analyzátoru FID nesmí smísit, aby analyzátor FID mohl pracovat s difúzním plamenem a ne s plamenem předtím předem smísené směsi Methan Analyzátory FID měří celkové množství uhlovodíků (THC). Uhlovodíky jiné než methan (NMHC) se určí kvantifikací methanu CH 4 separátorem uhlovodíků jiných než methan a analyzátorem FID podle popisu v bodě , nebo plynovým chromatografem podle popisu v bodě U analyzátoru FID, kterým se určují NMHC, se určí jeho faktor odezvy na CH 4 (RF CH4 ) podle popisu v bodě Výpočty týkající se NMHC jsou popsány v dodatcích A.7 a A Předpoklad methanu Místo měření methanu je přípustné se domnívat, že 2 % naměřených uhlovodíků tvoří methan, jak je popsáno v dodatcích A.7 a A Separátor uhlovodíků jiných než methan Použití K měření CH 4 je možné použít separátor uhlovodíků jiných než methan s analyzátorem FID. Separátor uhlovodíků jiných než methan oxiduje všechny uhlovodíky jiné než methan na CO 2 a H 2 O. Separátor uhlovodíků jiných než methan lze použít k odběru vzorků ze surového nebo zředěného výfukového plynu při odběru dávkami či při odběru kontinuálním Vlastnosti systému Vlastnosti separátoru uhlovodíků jiných než methan se určí podle popisu v bodě a slouží k výpočtu emisí NMHC podle příloh A.7 a A Konfigurace Konfigurace separátoru uhlovodíků jiných než methan má obtokové vedení pro ověření uvedené v bodě

209 Úřední věstník Evropské unie L 88/ Optimalizace Je možné optimalizovat separátor uhlovodíků jiných než methan s cílem maximalizovat penetraci CH 4 a oxidaci všech ostatních uhlovodíků. Před separátorem uhlovodíků jiných než methan je možné vzorek zvlhčit a zředit čištěným vzduchem nebo kyslíkem (O 2 ) s cílem optimalizovat vlastnosti separátoru. Každé zvlhčení a zředění vzorku je nutné zohlednit při výpočtech emisí Plynový chromatograf Použití: Koncentrace CH 4 ve zředěném výfukovém plynu u odběru vzorků dávkami je možné měřit plynovým chromatografem. Zatímco pro měření CH 4 lze použít rovněž separátor uhlovodíků jiných než methan podle popisu v bodě , referenční postup založený na plynovém chromatografu se použije pro porovnání navržených alternativních postupů měření podle bodu Měření NO x K měření NO x jsou specifikovány dva měřicí přístroje a každý z nich se smí použít za podmínky, že splňuje kritéria určená v bodě pro jeden nebo v bodě pro druhý přístroj. Chemoluminiscenční detektor se použije jako referenční postup pro porovnání navržených alternativních postupů měření podle bodu této přílohy Chemoluminiscenční detektor Použití Chemoluminiscenčním detektorem (CLD) spojeným s konvertorem NO 2 na NO se měří koncentrace NO x v surovém nebo zředěném výfukovém plynu u odběru vzorků dávkami nebo odběru kontinuálním Požadavky na komponenty Systém založený na CLD musí splňovat požadavky ověření rušivého vlivu uvedené v bodě Je možné použít vyhřívaný nebo nevyhřívaný CLD, který pracuje v podmínkách atmosférického tlaku nebo podtlaku Konvertor NO 2 na NO Interní nebo externí konvertor NO 2 na NO splňující požadavky ověření podle bodu se ve směru proudu umístí před CLD. Konvertor je konfigurován s obtokem s cílem usnadnit toto ověření Účinky vlhkosti Aby se vyloučil vznik kondenzace vody, udržují se všechny teplotní parametry CLD. Vlhkost ze vzorku před CLD se odstraňuje jednou z těchto konfigurací: a) CLD se připojí za vysoušeč nebo chladič, který je za konvertorem NO 2 na NO splňujícím ověření podle bodu ; b) CLD se připojí za vysoušeč nebo termální chladič, který splňuje ověření podle bodu Doba odezvy Pro zlepšení doby odezvy CLD je možné použít vyhřívaný CLD Nedisperzní analyzátor s absorpcí v ultrafialovém pásmu Použití Koncentrace NO x v surovém nebo zředěném výfukovém plynu při odběru vzorků dávkami i při kontinuálním odběru vzorků se měří nedisperzním analyzátorem s absorpcí v ultrafialovém pásmu (NDUV) Požadavky na komponenty Systém založený na NDUV musí splňovat požadavky ověření uvedené v bodě Konvertor NO 2 na NO Pokud analyzátor NDUV měří pouze NO, umístí se před analyzátor NDUV interní nebo externí konvertor NO 2 na NO splňující požadavky ověření podle bodu Konvertor je v konfiguraci s obtokem s cílem usnadnit toto ověření.

210 L 88/208 Úřední věstník Evropské unie Účinky vlhkosti Teplota NDUV se musí udržovat na hodnotě, která znemožní kondenzaci vody, není-li použita jedna z těchto konfigurací: a) NDUV se připojí za vysoušeč nebo chladič, který je za konvertorem NO 2 na NO splňujícím ověření podle bodu ; b) NDUV se připojí za vysoušeč nebo termální chladič, který splňuje ověření podle bodu Měření O 2 Koncentrace O 2 v surovém nebo zředěném výfukovém plynu při odběru vzorků dávkami i při kontinuálním odběru vzorků se měří analyzátor s paramagnetickou detekcí (PMD) nebo magneticko-pneumatickou detekcí (MPD) Měření poměru vzduchu a paliva Poměr vzduchu a paliva v surovém výfukovém plynu u kontinuálního odběru vzorků je možné měřit analyzátorem se zirkonovou (ZrO 2 ) sondou. Měření O 2 s měřeními nasávaného vzduchu nebo průtoku paliva je možné použít pro výpočet průtoku výfukového plynu podle dodatků A.7 a A Měření částic gravimetrickou váhou Hmotnost netto částic zachycených na odběrném filtru se zváží na váze. Minimálním požadavkem na rozlišovací schopnost váhy je hodnota opakovatelnosti rovná nebo nižší než 0,5 mikrogramů doporučená v tabulce 9.3. Pokud při rutinním ověřování plného rozsahu a linearity používá váha vnitřní kalibrační závaží, musí toto kalibrační závaží splňovat požadavky stanovené v bodu Váha musí být nakonfigurována na optimální dobu ustálení a stabilizaci v místě své instalace. 9.5 Analytické plyny a hmotnostní normy Analytické plyny Analytické plyny musí splňovat specifikace týkající se přesnosti a čistoty, které jsou obsaženy v tomto oddílu Specifikace plynů Přihlíží se k těmto specifikacím plynů: a) K vynulování měřicích přístrojů a k mísení s kalibračními plyny se používají čištěné plyny. Je třeba používat plyny, které nemají vyšší kontaminaci, než je nejvyšší z následujících hodnot v láhvi s plynem, nebo na výstupu generátoru nulovacího plynu: i) 2% kontaminace, měřená ke střední koncentraci očekávané podle normy. Například, očekává-li se koncentrace CO o hodnotě 100,0 μmol/mol, je možné použít nulovací plyn s kontaminací CO nepřesahující 2,000 μmol/mol, ii) kontaminace specifikovaná v tabulce 9.4, která platí pro měření plynů v surovém nebo zředěném stavu, iii) kontaminace specifikovaná v tabulce 9.5, která platí pro měření plynů v surovém stavu. Tabulka 9.4 Mezní hodnoty kontaminace platné pro měření v surovém nebo zředěném stavu [μmol/mol = ppm (3.2)] Složka Čištěný syntetický vzduch ( a ) Čištěný N 2 ( a ) THC (ekvivalent C 1 ) 0,05 μmol/mol 0,05 μmol/mol CO 1 μmol/mol 1 μmol/mol CO 2 10 μmol/mol 10 μmol/mol O 2 0,205 to 0,215 mol/mol 2 μmol/mol NO x 0,02 μmol/mol 0,02 μmol/mol ( a ) Tyto mezní hodnoty čistoty nemusí odpovídat mezinárodním nebo vnitrostátním uznávaným normám.

211 Úřední věstník Evropské unie L 88/209 Tabulka 9.5 Mezní hodnoty kontaminace platné pro měření v surovém stavu [μmol/mol = ppm (3.2)] Složka Čištěný syntetický vzduch ( a ) Čištěný N ( a 2 ) THC (ekvivalent 1 1 μmol/mol 1 μmol/mol CO 1 μmol/mol 1 μmol/mol CO μmol/mol 400 μmol/mol O 2 0,18 to 0,21 mol/mol NO x 0,1 μmol/mol 0,1 μmol/mol ( a ) Tyto mezní hodnoty čistoty nemusí odpovídat mezinárodním nebo vnitrostátním uznávaným normám. b) Pro analyzátor FID lze použít tyto plyny: i) Pro FID se použije palivo s koncentrací H 2 (0,39 až 0,41) mol/mol, zůstatek He. Směs by neměla obsahovat více než 0,05 μmol/mol THC, ii) Pro FID se použije spalovací vzduch splňující specifikace čištěného vzduchu podle písm. a) tohoto bodu, iii) Nulovací plyn pro FID. Detektory s ionizací plamenem se vynulují čištěným plynem splňujícím specifikace podle písm. a) tohoto bodu, s tím, že koncentrace O 2 čištěného plynu může být jakákoliv, iv) Propan jako kalibrační plyn pro plný rozsah pro FID Detektor FID analyzátoru THC se kalibruje na plný rozsah a pro příslušné části stupnice kalibračními koncentracemi propanu C 3 H 8. Kalibrace se provádí na bázi uhlíkového čísla jedna (C 1 ), v) Methan jako kalibrační plyn pro plný rozsah pro FID Pokud se detektor FID pro CH 4 vždy kalibruje pro plný rozsah stupnice a pro příslušné části stupnice se separátorem plynů jiných než methan, kalibruje se FID na plný rozsah i pro příslušné části stupnice kalibračními koncentracemi methanu CH 4. Kalibrace se provádí na bázi uhlíkového čísla jedna (C 1 ), c) Používají se tyto směsi plynů obsahující plyny v limitu ± 1 % skutečné hodnoty uznávaných mezinárodních nebo vnitrostátních norem nebo jiných schválených norem pro plyny: i) CH 4, zůstatek čištěný syntetický vzduch nebo případně N 2, ii) C 2 H 6, zůstatek čištěný syntetický vzduch nebo případně N 2, iii) C 3 H 8, zůstatek čištěný syntetický vzduch nebo případně N 2, iv) CO, zůstatek čištěný N 2, v) CO 2, zůstatek čištěný N 2, vi) NO, zůstatek čištěný N 2, vii) NO 2, zůstatek čištěný syntetický vzduch, viii) O 2, zůstatek čištěný N 2, ix) C 3 H 8, CO, CO 2, NO, zůstatek čištěný N 2, x) C 3 H 8, CH 4, CO, CO 2, NO, zůstatek čištěný N 2. d) Jiné druhy plynů, než uvedené v písm. c) tohoto bodu (např. methanol ve vzduchu, který se může použít k určení faktorů odezvy), je možné použít, pokud jejich skutečné hodnoty jsou v limitu ± 3,0 % uznávaných mezinárodních nebo vnitrostátních norem a pokud splňují požadavky týkající se stability podle bodu ;

212 L 88/210 Úřední věstník Evropské unie e) Je rovněž přípustné vytvořit vlastní kalibrační plyny použitím přesného směšovacího zařízení, např. děliče plynu a zředit plyny čištěným N 2 nebo čištěným syntetickým vzduchem. Pokud dělič plynu splňuje specifikace bodu a míšené plyny splňují požadavky písm. a) a c) tohoto bodu, má se za to, že výsledné směsi splňují požadavky tohoto bodu Koncentrace a datum exspirace Je nutné zaznamenat koncentraci každého standardního kalibračního plynu a datum jeho exspirace uvedené výrobcem. a) Po exspiraci se nesmí používat žádný standardní kalibrační plyn, s výjimkou možnosti připuštěné v písm. b) tohoto bodu; b) Kalibrační plyny mohou být opatřeny novým označením a lze je použít po datu exspirace, pokud to předem schválí orgán pro schválení typu Přenos plynů Přenos plynů z jejich zdrojů do analyzátorů probíhá částmi, které jsou vyhrazeny k regulaci a přenosu pouze těchto plynů. Musí se respektovat doba trvanlivosti všech kalibračních plynů. Musí se zaznamenat datum expirace kalibračních plynů podle údajů výrobce Normy hmotnosti Je nutné použít váhy na částice s kalibračními závažími, která jsou certifikována podle uznávaných mezinárodních nebo vnitrostátních norem na nejistotu měření do 0,1 %. Kalibrační závaží může certifikovat každá kalibrační laboratoř, která dodržuje uznávané mezinárodní nebo vnitrostátní normy. Hmotnost nejmenšího kalibračního závaží nesmí přesáhnout desetinásobek hmotnosti nepoužitého odběrného média na částice. Kalibrační protokol musí rovněž uvádět hustotu závaží. Dodatek A.1 (Vyhrazeno)

213 Úřední věstník Evropské unie L 88/211 Dodatek A.2 A.2.1 Aritmetická střední hodnota Statistika Aritmetická střední hodnota y se vypočte takto: y ¼ X N y i i¼1 N (A.2-1) A.2.2 Směrodatná odchylka Směrodatná odchylka σ pro vzorek (např. N 1), nezatížený chybou, se vypočte takto: v ffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffi X N u ðy i Ä yþ 2 t i¼1 σ y ¼ ðn Ä 1Þ (A.2-2) A.2.3 Střední kvadratická odchylka Střední kvadratická odchylka rms y se vypočte takto: s ffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffi 1 X N rms y ¼ y 2 i N i¼1 A.2.4 t-test Je třeba určit, zda údaje projdou t-testem za pomocí těchto rovnic a tabulek: (A.2-3) a) Pro nepárový t-test se statické kritérium t a počet jeho stupňů volnosti (v) vypočítají takto: jy ref t ¼ s ffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffi Ä yj σ ref 2 N þ σ 2 y ref N A σ ref 2 N þ σ! 2 2 y ref N v ¼ Ä σ 2 ref =N Ö Ä 2 ref σ 2 y þ =N Ö 2 N ref Ä 1 N Ä 1 (A.2-4) (A.2-5) b) Pro párový t-test se statické kritérium t a počet jeho stupňů volnosti (v) vypočtou podle následující rovnice s tím, že ε i jsou chyby (např. rozdíly) mezi každým párem y refi a y i : t ¼ jεj p ffiffiffi N σ ε v = N - 1 (A.2-6) c) Tabulka A.2.1 v tomto bodu slouží k porovnání hodnot t s hodnotami t crit uspořádanými tabulárně ke stupňům volnosti. Je-li hodnota t menší než hodnota t crit, pak tato hodnota t prošla t-testem. Tabulka A.2.1 Kritické hodnoty t ke stupňům volnostin n Spolehlivost 90 % 95 % 1 6,314 12, ,920 4, ,353 3, ,132 2, ,015 2, ,943 2, ,895 2,365

214 L 88/212 Úřední věstník Evropské unie n Spolehlivost 90 % 95 % 8 1,860 2, ,833 2, ,812 2, ,796 2, ,782 2, ,771 2, ,761 2, ,753 2, ,746 2, ,734 2, ,725 2, ,717 2, ,711 2, ,706 2, ,701 2, ,697 2, ,690 2, ,684 2, ,676 2, ,667 1, ,660 1, ,645 1,960 Hodnoty, které nejsou uvedeny v tabulce, se odvodí lineární interpolací. A.2.5 F-test Statistické kritérium F se vypočítá následovně: F y ¼ σ y 2 σ ref 2 (A.2-7) a) Pro F-test se spolehlivostí 90 % se použije tabulka 2 tohoto bodu za účelem porovnání hodnot F s hodnotami F crit90 uspořádanými tabulárně k hodnotám (N-1) a (N ref -1). Je-li hodnota F menší než hodnota F crit90, pak tato hodnota F prošla F-testem při 90 % spolehlivosti; b) Pro F-test se spolehlivostí 95 % se použije tabulka 3 tohoto bodu za účelem porovnání hodnot F s hodnotami F crit95 uspořádanými tabulárně k hodnotám (N-1) a (N ref -1). Je-li hodnota F menší než hodnota F crit95, pak tato hodnota F prošla F-testem při 95 % spolehlivosti. Tabulka A.2.2 Kritické hodnoty F (F crit90 ) k hodnotám N-1 a N ref -1 při 90 % spolehlivosti N N ref ,86 49,50 53,59 55,83 57,24 58,20 58,90 59,43 59,85 60,19 60,70 61,22 61,74 62,00 62,26 62,52 62,79 63,06 63,32 2 8,526 9,000 9,162 9,243 9,293 9,326 9,349 9,367 9,381 9,392 9,408 9,425 9,441 9,450 9,458 9,466 9,475 9,483 9, ,538 5,462 5,391 5,343 5,309 5,285 5,266 5,252 5,240 5,230 5,216 5,200 5,184 5,176 5,168 5,160 5,151 5,143 5,134

215 Úřední věstník Evropské unie L 88/213 N ,545 4,325 4,191 4,107 4,051 4,010 3,979 3,955 3,936 3,920 3,896 3,870 3,844 3,831 3,817 3,804 3,790 3,775 3, ,060 3,780 3,619 3,520 3,453 3,405 3,368 3,339 3,316 3,297 3,268 3,238 3,207 3,191 3,174 3,157 3,140 3,123 3, ,776 3,463 3,289 3,181 3,108 3,055 3,014 2,983 2,958 2,937 2,905 2,871 2,836 2,818 2,800 2,781 2,762 2,742 2, ,589 3,257 3,074 2,961 2,883 2,827 2,785 2,752 2,725 2,703 2,668 2,632 2,595 2,575 2,555 2,535 2,514 2,493 2, ,458 3,113 2,924 2,806 2,726 2,668 2,624 2,589 2,561 2,538 2,502 2,464 2,425 2,404 2,383 2,361 2,339 2,316 2, ,360 3,006 2,813 2,693 2,611 2,551 2,505 2,469 2,440 2,416 2,379 2,340 2,298 2,277 2,255 2,232 2,208 2,184 2, ,285 2,924 2,728 2,605 2,522 2,461 2,414 2,377 2,347 2,323 2,284 2,244 2,201 2,178 2,155 2,132 2,107 2,082 2, ,225 2,860 2,660 2,536 2,451 2,389 2,342 2,304 2,274 2,248 2,209 2,167 2,123 2,100 2,076 2,052 2,026 2,000 1, ,177 2,807 2,606 2,480 2,394 2,331 2,283 2,245 2,214 2,188 2,147 2,105 2,060 2,036 2,011 1,986 1,960 1,932 1, ,136 2,763 2,560 2,434 2,347 2,283 2,234 2,195 2,164 2,138 2,097 2,053 2,007 1,983 1,958 1,931 1,904 1,876 1, ,102 2,726 2,522 2,395 2,307 2,243 2,193 2,154 2,122 2,095 2,054 2,010 1,962 1,938 1,912 1,885 1,857 1,828 1, ,073 2,695 2,490 2,361 2,273 2,208 2,158 2,119 2,086 2,059 2,017 1,972 1,924 1,899 1,873 1,845 1,817 1,787 1, ,048 2,668 2,462 2,333 2,244 2,178 2,128 2,088 2,055 2,028 1,985 1,940 1,891 1,866 1,839 1,811 1,782 1,751 1, ,026 2,645 2,437 2,308 2,218 2,152 2,102 2,061 2,028 2,001 1,958 1,912 1,862 1,836 1,809 1,781 1,751 1,719 1, ,007 2,624 2,416 2,286 2,196 2,130 2,079 2,038 2,005 1,977 1,933 1,887 1,837 1,810 1,783 1,754 1,723 1,691 1, ,990 2,606 2,397 2,266 2,176 2,109 2,058 2,017 1,984 1,956 1,912 1,865 1,814 1,787 1,759 1,730 1,699 1,666 1, ,975 2,589 2,380 2,249 2,158 2,091 2,040 1,999 1,965 1,937 1,892 1,845 1,794 1,767 1,738 1,708 1,677 1,643 1, ,961 2,575 2,365 2,233 2,142 2,075 2,023 1,982 1,948 1,920 1,875 1,827 1,776 1,748 1,719 1,689 1,657 1,623 1, ,949 2,561 2,351 2,219 2,128 2,061 2,008 1,967 1,933 1,904 1,859 1,811 1,759 1,731 1,702 1,671 1,639 1,604 1, ,937 2,549 2,339 2,207 2,115 2,047 1,995 1,953 1,919 1,890 1,845 1,796 1,744 1,716 1,686 1,655 1,622 1,587 1, ,927 2,538 2,327 2,195 2,103 2,035 1,983 1,941 1,906 1,877 1,832 1,783 1,730 1,702 1,672 1,641 1,607 1,571 1, ,918 2,528 2,317 2,184 2,092 2,024 1,971 1,929 1,895 1,866 1,820 1,771 1,718 1,689 1,659 1,627 1,593 1,557 1, ,909 2,519 2,307 2,174 2,082 2,014 1,961 1,919 1,884 1,855 1,809 1,760 1,706 1,677 1,647 1,615 1,581 1,544 1, ,901 2,511 2,299 2,165 2,073 2,005 1,952 1,909 1,874 1,845 1,799 1,749 1,695 1,666 1,636 1,603 1,569 1,531 1, ,894 2,503 2,291 2,157 2,064 1,996 1,943 1,900 1,865 1,836 1,790 1,740 1,685 1,656 1,625 1,593 1,558 1,520 1, ,887 2,495 2,283 2,149 2,057 1,988 1,935 1,892 1,857 1,827 1,781 1,731 1,676 1,647 1,616 1,583 1,547 1,509 1, ,881 2,489 2,276 2,142 2,049 1,980 1,927 1,884 1,849 1,819 1,773 1,722 1,667 1,638 1,606 1,573 1,538 1,499 1, ,835 2,440 2,226 2,091 1,997 1,927 1,873 1,829 1,793 1,763 1,715 1,662 1,605 1,574 1,541 1,506 1,467 1,425 1, ,791 2,393 2,177 2,041 1,946 1,875 1,819 1,775 1,738 1,707 1,657 1,603 1,543 1,511 1,476 1,437 1,395 1,348 1, ,748 2,347 2,130 1,992 1,896 1,824 1,767 1,722 1,684 1,652 1,601 1,545 1,482 1,447 1,409 1,368 1,320 1,265 1, ,706 2,303 2,084 1,945 1,847 1,774 1,717 1,670 1,632 1,599 1,546 1,487 1,421 1,383 1,342 1,295 1,240 1,169 1,000 Tabulka A.2.3 Kritické hodnoty F (F crit95 ) k hodnotám N-1 a N ref -1 při 95 % spolehlivosti N N ref ,4 199,5 215,7 224,5 230,1 233,9 236,7 238,8 240,5 241,8 243,9 245,9 248,0 249,0 250,1 251,1 252,2 253,2 254,3

216 L 88/214 Úřední věstník Evropské unie N ,51 19,00 19,16 19,24 19,29 19,33 19,35 19,37 19,38 19,39 19,41 19,42 19,44 19,45 19,46 19,47 19,47 19,48 19, ,12 9,552 9,277 9,117 9,014 8,941 8,887 8,845 8,812 8,786 8,745 8,703 8,660 8,639 8,617 8,594 8,572 8,549 8, ,709 6,944 6,591 6,388 6,256 6,163 6,094 6,041 5,999 5,964 5,912 5,858 5,803 5,774 5,746 5,717 5,688 5,658 5, ,608 5,786 5,410 5,192 5,050 4,950 4,876 4,818 4,773 4,735 4,678 4,619 4,558 4,527 4,496 4,464 4,431 4,399 4, ,987 5,143 4,757 4,534 4,387 4,284 4,207 4,147 4,099 4,060 4,000 3,938 3,874 3,842 3,808 3,774 3,740 3,705 3, ,591 4,737 4,347 4,120 3,972 3,866 3,787 3,726 3,677 3,637 3,575 3,511 3,445 3,411 3,376 3,340 3,304 3,267 3, ,318 4,459 4,066 3,838 3,688 3,581 3,501 3,438 3,388 3,347 3,284 3,218 3,150 3,115 3,079 3,043 3,005 2,967 2, ,117 4,257 3,863 3,633 3,482 3,374 3,293 3,230 3,179 3,137 3,073 3,006 2,937 2,901 2,864 2,826 2,787 2,748 2, ,965 4,103 3,708 3,478 3,326 3,217 3,136 3,072 3,020 2,978 2,913 2,845 2,774 2,737 2,700 2,661 2,621 2,580 2, ,844 3,982 3,587 3,357 3,204 3,095 3,012 2,948 2,896 2,854 2,788 2,719 2,646 2,609 2,571 2,531 2,490 2,448 2, ,747 3,885 3,490 3,259 3,106 2,996 2,913 2,849 2,796 2,753 2,687 2,617 2,544 2,506 2,466 2,426 2,384 2,341 2, ,667 3,806 3,411 3,179 3,025 2,915 2,832 2,767 2,714 2,671 2,604 2,533 2,459 2,420 2,380 2,339 2,297 2,252 2, ,600 3,739 3,344 3,112 2,958 2,848 2,764 2,699 2,646 2,602 2,534 2,463 2,388 2,349 2,308 2,266 2,223 2,178 2, ,543 3,682 3,287 3,056 2,901 2,791 2,707 2,641 2,588 2,544 2,475 2,403 2,328 2,288 2,247 2,204 2,160 2,114 2, ,494 3,634 3,239 3,007 2,852 2,741 2,657 2,591 2,538 2,494 2,425 2,352 2,276 2,235 2,194 2,151 2,106 2,059 2, ,451 3,592 3,197 2,965 2,810 2,699 2,614 2,548 2,494 2,450 2,381 2,308 2,230 2,190 2,148 2,104 2,058 2,011 1, ,414 3,555 3,160 2,928 2,773 2,661 2,577 2,510 2,456 2,412 2,342 2,269 2,191 2,150 2,107 2,063 2,017 1,968 1, ,381 3,522 3,127 2,895 2,740 2,628 2,544 2,477 2,423 2,378 2,308 2,234 2,156 2,114 2,071 2,026 1,980 1,930 1, ,351 3,493 3,098 2,866 2,711 2,599 2,514 2,447 2,393 2,348 2,278 2,203 2,124 2,083 2,039 1,994 1,946 1,896 1, ,325 3,467 3,073 2,840 2,685 2,573 2,488 2,421 2,366 2,321 2,250 2,176 2,096 2,054 2,010 1,965 1,917 1,866 1, ,301 3,443 3,049 2,817 2,661 2,549 2,464 2,397 2,342 2,297 2,226 2,151 2,071 2,028 1,984 1,938 1,889 1,838 1, ,279 3,422 3,028 2,796 2,640 2,528 2,442 2,375 2,320 2,275 2,204 2,128 2,048 2,005 1,961 1,914 1,865 1,813 1, ,260 3,403 3,009 2,776 2,621 2,508 2,423 2,355 2,300 2,255 2,183 2,108 2,027 1,984 1,939 1,892 1,842 1,790 1, ,242 3,385 2,991 2,759 2,603 2,490 2,405 2,337 2,282 2,237 2,165 2,089 2,008 1,964 1,919 1,872 1,822 1,768 1, ,225 3,369 2,975 2,743 2,587 2,474 2,388 2,321 2,266 2,220 2,148 2,072 1,990 1,946 1,901 1,853 1,803 1,749 1, ,210 3,354 2,960 2,728 2,572 2,459 2,373 2,305 2,250 2,204 2,132 2,056 1,974 1,930 1,884 1,836 1,785 1,731 1, ,196 3,340 2,947 2,714 2,558 2,445 2,359 2,291 2,236 2,190 2,118 2,041 1,959 1,915 1,869 1,820 1,769 1,714 1, ,183 3,328 2,934 2,701 2,545 2,432 2,346 2,278 2,223 2,177 2,105 2,028 1,945 1,901 1,854 1,806 1,754 1,698 1, ,171 3,316 2,922 2,690 2,534 2,421 2,334 2,266 2,211 2,165 2,092 2,015 1,932 1,887 1,841 1,792 1,740 1,684 1, ,085 3,232 2,839 2,606 2,450 2,336 2,249 2,180 2,124 2,077 2,004 1,925 1,839 1,793 1,744 1,693 1,637 1,577 1, ,001 3,150 2,758 2,525 2,368 2,254 2,167 2,097 2,040 1,993 1,917 1,836 1,748 1,700 1,649 1,594 1,534 1,467 1, ,920 3,072 2,680 2,447 2,290 2,175 2,087 2,016 1,959 1,911 1,834 1,751 1,659 1,608 1,554 1,495 1,429 1,352 1, ,842 2,996 2,605 2,372 2,214 2,099 2,010 1,938 1,880 1,831 1,752 1,666 1,571 1,517 1,459 1,394 1,318 1,221 1,000

217 Úřední věstník Evropské unie L 88/215 A.2.6 Sklon Sklon regresní přímky a 1y u metody nejmenších čtverců se vypočte takto: a 1y ¼ X N i¼1 ðy i Ä yþ ðy refi Ä y ref Þ X N i¼1 ðy refi Ä y ref Þ 2 (A.2-8) A.2.7 Pořadnice regresní přímky Pořadnice regresní přímky a 0y u metody nejmenších čtverců se vypočte takto: a 0y ¼ y Ä ða 1y y ref Þ (A.2-9) A.2.8 Směrodatná chyba odhadu Směrodatná chyba odhadu SEE se vypočte takto: v ffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffi X N u ½y i Ä a 0y Ä ða 1y y refi Þâ 2 t i¼1 SEE y ¼ N Ä 2 (A.2-10) A.2.9 Koeficient určení Koeficient určení r 2 se vypočte takto: r 2 y ¼ 1 Ä X N i¼1 ½y i Ä a 0y Ä ða 1y y refi Þâ 2 X N i¼1 ½y i Ä yâ 2 (A.2-11) Dodatek A.3 Mezinárodní vzorec pro gravitaci (1980) Tíhové zrychlení Země (a g ) se liší v závislosti na místě, přičemž pro příslušnou zeměpisnou šířku se vypočítá následovně: a g = 9, [1 + 5, sin 2 θ + 2, sin 4 θ + 1, sin 6 θ sin 8 θ] (A.3-1) θ = stupně severní nebo jižní zeměpisné šířky

218 L 88/216 Úřední věstník Evropské unie Dodatek A.4 Kontrola průtoku uhlíku A.4.1 Úvod Nepatrná část uhlíku ve výfukových plynech pochází z paliva a pouze minimální část se projeví ve výfukovém plynu jako CO 2. To je základem kontroly k ověření systému na základě měření CO 2. Průtok uhlíku do systémů k měření výfukových plynů je určen z průtoku paliva. Průtok uhlíku v různých bodech odběru vzorků v systémech k odběru vzorků emisí a částic je určen z koncentrací CO 2 a průtoků plynů v těchto bodech. V tomto ohledu poskytuje známý zdroj průtoku uhlíku motor a pozorováním téhož průtoku uhlíku ve výfukové trubce a na výstupu systému k odběru vzorků částic s ředěním části toku se ověřuje těsnost a přesnost měření průtoku. Tato kontrola má tu výhodu, že součásti jsou v provozu ve skutečných podmínkách zkoušky motoru, pokud jde o teplotu a průtok. Na obrázku A.4.1 jsou znázorněny body odběru vzorku, v nichž se kontrolují průtoky uhlíku. Dále jsou uvedeny specifické rovnice pro průtok uhlíku v každém bodu odběru vzorku. Obrázek A.4.1 Měřicí body pro kontrolu průtoku uhlíku A.4.2 Průtok uhlíku do motoru (místo 1) Hmotnostní průtok uhlíku do motoru q mcf [kg/s] pro palivo CH a O e je dán rovnicí: q mcf ¼ 12:011 12:011 þ α þ 15:9994 ε q mf (A.4-1) q mf = hmotnostní průtok paliva [kg/s] A.4.3 Průtok uhlíku v surovém výfukovém plynu (místo 2) Hmotnostní průtok uhlíku ve výfukové trubce motoru q mce [kg/s] se určí z koncentrace CO 2 v surovém výfukovém plynu a hmotnostního průtoku výfukového plynu: 8 q mce ¼ > : c 9 CO 2;r Ä c CO 2;a > ; q mew 12: M e (A.4-2)

219 Úřední věstník Evropské unie L 88/217 c CO 2,r = koncentrace CO 2 ve vlhkém stavu v surovém výfukovém plynu [%] c CO,a = koncentrace CO 2 2 ve vlhkém stavu v okolním vzduchu [%] q mew = hmotnostní průtok výfukového plynu ve vlhkém stavu [kg/s] M e = molární hmotnost výfukového plynu [g/mol] Měří-li se CO 2 v suchém stavu, převede se na vlhký stav podle bodu A nebo A A.4.4 Průtok uhlíku v ředicím systému (místo 3) U systémů s ředěním části toku je nutné vzít v úvahu i dělicí poměr. Průtok uhlíku v ekvivalentním ředicím systému q mcp [kg/s] (systému, který je ekvivalentním systému s plným tokem, ve kterém je ředěn celý tok) se určí z koncentrace CO 2 po zředění, z hmotnostního průtoku výfukového plynu a průtoku vzorku; nová rovnice je shodná s rovnicí A.4-2, přičemž je doplněna o ředicí faktor q mdew /q mp. 8 q mcp ¼ > : c 9 CO 2;d Ä c CO 2;a > ; q mew 12: M e q mdew q mp (A.4-3) c CO 2,d = koncentrace CO 2 ve vlhkém stavu ve zředěných výfukových plynech na výstupu ředicího tunelu [%] c CO 2,a = koncentrace CO 2 ve vlhkém stavu v okolním vzduchu [%] q mdew = průtok zředěného vzorku v systému s ředěním části toku [kg/s] q mew = hmotnostní průtok výfukového plynu ve vlhkém stavu [kg/s] q mp = průtok vzorku výfukového plynu do systému s ředěním části toku, [kg/s] M e = molární hmotnost výfukového plynu [g/mol] Měří-li se CO 2 v suchém stavu, převede se na vlhký stav podle bodu A nebo A A.4.5 Výpočet molární hmotnosti výfukových plynů Molární hmotnost výfukových plynů se vypočte podle rovnice (A.8-15) (viz bod A ). Další možností je použití těchto molárních hmotností výfukových plynů: M e (vznětové motory) = 28,9 g/mol

220 L 88/218 Úřední věstník Evropské unie Dodatek A.5 (Vyhrazeno) Dodatek A.6 (Vyhrazeno)

221 Úřední věstník Evropské unie L 88/219 Dodatek A.7 Výpočet emisí molárním přístupem A.7.0 A Převody značek Všeobecné značky Dodatek A.7 ( 1 ) Dodatek A.8 Jednotka Množství A m 2 plocha A t m 2 plocha průřezu hrdla Venturiho trubice a 0 b, D 0 def. ( 7 ) pořadnice regresní přímky s osou y, pořadnice na ose souřadnic příslušející kalibrační funkci PDP a 1 m def. ( 7 ) sklon regresní přímky β r D m/m poměr průměrů C koeficient C d C d výtokový koeficient C f průtokový koeficient d d m průměr DR r d ředicí poměr ( 2 ) e e g/kwh základ emisí specifických na brzdě e gas e gas g/kwh specifické emise plynných složek e PM e PM g/kwh specifické emise částic f Hz frekvence f n n min 1, s 1 otáčky (hřídel) γ poměr specifických tepel K korekční faktor K s X 0 s/ot korekční faktor skluzu PDP k Dr k Dr korekční faktor regenerace dolů k h korekční faktor vlhkosti pro NO x k r k r multiplikativní faktor regenerace k Ur k Ur korekční faktor regenerace nahoru μ μ kg/(m s) dynamická viskozita M M g/mol molární hmotnost ( 3 ) M gas ( 4 ) M gas g/mol molární hmotnost plynných složek m m kg hmotnost

222 L 88/220 Úřední věstník Evropské unie Dodatek A.7 ( 1 ) Dodatek A.8 Jednotka Množství q m kg/s hmotnostní průchod ν m 2 /s kinematická viskozita N celkový počet v sérii n mol množství látky mol/s množství procházející látky P P kw výkon p p kpa tlak p abs p p kpa absolutní tlak p H2O p r kpa tlak vodních par PF 1 E % penetrační frakce (E = účinnost konverze) q V m 3 /s objemový průtok ρ ρ kg/m 3 specifická hmotnost r poměr průměrů Ra μm průměrná drsnost povrchu Re # Re Reynoldsovo číslo RH% RH % relativní vlhkost σ σ směrodatná odchylka S K Sutherlandova konstanta T T a K absolutní teplota T T C teplota T N m točivý moment motoru t t s čas Δt Δt s časový interval V V m 3 objem q V m 3 /s objemový průtok W W kwh práce W act W act kwh skutečná práce ve zkušebním cyklu WF WF váhový faktor w w g/g podíl hmotnosti

223 Úřední věstník Evropské unie L 88/221 Dodatek A.7 ( 1 ) Dodatek A.8 Jednotka Množství X ( 5 ) c mol/mol, % obj. množství molárního podílu látky ( 6 )/koncentrace (rovněž v μmol/mol = ppm) x mol/mol střední koncentrace vážená průtokem y generická proměnná y aritmetická střední hodnota Z faktor stlačitelnosti ( 1 ) Viz indexy, např.: pro hmotnostní průtok suchého vzduchu nebo pro hmotnostní průtok paliva. ( 2 ) Ředicí poměr r d v dodatku A.8 a DR v dodatku A.7: různé značky ale stejné významy a stejné rovnice. Ředicí faktor D v dodatku A.8 a x dil/exh v dodatku A.7: různé značky ale stejný fyzikální význam, rovnice (A.7-47) ukazuje vztah mezi x a DR. dil/exh ( 3 ) Viz bod A tohoto oddílu pro hodnoty používané pro molární hmotnosti. V případě NO x a uhlovodíků předpis specifikuje efektivní molární hmotnosti založené na předpokládané specifikaci a nikoliv na skutečné specifikaci. ( 4 ) Značky a zkratky chemických složek. ( 5 ) Viz specifické značky v tabulce chemického složení. ( 6 ) Molární podíly THC a NMHC jsou vyjádřeny na základě ekvivalentu uhlíkového čísla C1. ( 7 ) def. = nutno definovat. A Indexy Dodatek A.7 Dodatek A.8 ( 1 ) Veličina abs absolutní veličina act act skutečná veličina air atmos bkgnd C cal CFV cor dil dexh dry exh exp eq fuel vzduch, suchý atmosférická pozadí uhlík kalibrační veličina Venturiho trubice s kritickým prouděním korigovaná veličina ředicí vzduch zředěný výfukový plyn veličina v suchém stavu surový výfukový plyn očekávaná veličina ekvivalentní veličina palivo i okamžité měření (např. 1 Hz) i jednotlivá veličina se série

224 L 88/222 Úřední věstník Evropské unie Dodatek A.7 Dodatek A.8 ( 1 ) Veličina idle in init max meas min mix out part PDP raw ref rev sat slip smpl span SSV std test total uncor vac weight wet zero za podmínek volnoběžného stavu veličina vstupu počáteční veličina, obvykle před zkouškou emisí maximální (vrcholná/špičková) hodnota naměřená veličina minimální hodnota molární hmotnost vzduchu veličina výstupu dílčí veličina objemové dávkovací čerpadlo surový výfukový plyn referenční veličina otáčky nasycený stav skluz PDP odběr vzorků kalibrovaná veličina Venturiho trubice s podzvukovým prouděním standardní veličina zkušební veličina celková veličina nekorigovaná veličina veličina podtlaku kalibrační závaží veličina ve vlhkém stavu nulová veličina ( 1 ) V dodatku A.8 určuje význam indexu přidružená veličina, například index d může označovat suchý stav jako v c = d koncentrace v suchém stavu, ředicí vzduch jako v p = tlak nasycených par v ředicím vzduchu nebo k d w,d = korekční faktor převodu ze suchého stavu na vlhký stav pro ředicí vzduch či ředicí poměr jako v r d. Proto je sloupec dodatku A.8 téměř prázdný.

225 Úřední věstník Evropské unie L 88/223 A Značky a zkratky chemických složek (použitých rovněž jako indexy) Dodatek A.7 Dodatek A.8 Veličina Ar Ar Argon C1 C1 uhlík, ekvivalentní uhlíku 1 CH 4 CH 4 methan C 2 H 6 C 2 H 6 ethan C 3 H 8 C 3 H 8 propan CO CO oxid uhelnatý CO 2 CO 2 oxid uhličitý DOP DOP dioktylftalát H atomární vodík H 2 molekulární vodík HC HC uhlovodík H 2 O H 2 O voda He N helium atomární dusík N 2 molekulární dusík NMHC NMHC uhlovodíky jiné než methan NO x NO x oxidy dusíku NO NO oxid dusnatý NO 2 NO 2 oxid dusičitý O atomární kyslík PM PM pevné částice S síra A Značky a zkratky složení paliva Dodatek A.7 ( 1 ) Dodatek A.8 ( 2 ) Veličina w C ( 4 ) w C ( 4 ) obsah uhlíku v palivu, hmotnostní podíl [g/g] nebo [% hmotnosti] w H w H obsah vodíku v palivu, hmotnostní podíl [g/g] nebo [% hmotnosti] w N w N obsah dusíku v palivu, hmotnostní podíl [g/g] nebo [% hmotnosti]

226 L 88/224 Úřední věstník Evropské unie Dodatek A.7 ( 1 ) Dodatek A.8 ( 2 ) Veličina w O w O obsah kyslíku v palivu, hmotnostní podíl [g/g] nebo [% hmotnosti] w S w S obsah síry v palivu, hmotnostní podíl [g/g] nebo [% hmotnosti] α α atomový poměr vodíku k uhlíku (H/C) β ε atomový poměr kyslíku k uhlíku (O/C) ( 3 ) γ γ atomový poměr síry k uhlíku (S/C) δ δ atomový poměr dusíku k uhlíku (N/C) ( 1 ) Odkazuje na palivo s chemickým vzorcem CH α O β S γ N δ ( 2 ) Odkazuje na palivo s chemickým vzorcem CH α O ε N δ S γ ( 3 ) Je třeba věnovat pozornost různým významům značky β, které jsou ve dvou dodatcích pro výpočet emisí: v dodatku A.8 značka označuje palivo s chemických vzorcem CH α S γ N δ O ε (tj. vzorcem C β H α S γ N δ O ε, kde β = 1, za předpokladu, že je jeden atom uhlíku na molekulu), zatímco v dodatku A.7 značka označuje poměr kyslíku k uhlíku s CH α O β S γ N δ. V takovém případě β z dodatku A.7 odpovídá ε dodatku A.8. ( 4 ) Podíl hmotnosti w doplněný v indexu o značku chemické složky. A Symboly pro chemickou bilanci použité v dodatku A.7 x dil/exh x H2Oexh x Ccombdry x H2Oexhdry x prod/intdry x dil/exhdry x int/exhdry x raw/exhdry x O2intdry x CO2intdry x H2Ointdry x CO2int x CO2dil x CO2dildry x H2Odildry x H2Odil x [emission]meas x [emission]dry = množství ředicího plynu nebo přebytkového vzduchu na mol výfukového plynu = množství vody ve výfukovém plynu na mol výfukového plynu = množství uhlíku pocházejícího z paliva na mol suchého výfukového plynu = množství vody ve výfukovém plynu na suchý mol suchého výfukového plynu = množství suchých stechiometrických produktů na suchý mol nasávaného vzduchu = množství ředicího plynu nebo přebytkového vzduchu na mol suchého výfukového plynu = množství nasávaného vzduchu nezbytné k vytvoření skutečných produktů spalování na mol suchého (surového nebo zředěného) výfukového plynu = množství neředěného výfukového plynu (bez přebytkového vzduchu) na mol suchého (surového nebo zředěného) výfukového plynu = množství O 2 v nasávaném vzduchu na mol suchého nasávaného vzduchu = množství CO 2 v nasávaném vzduchu na mol suchého nasávaného vzduchu = množství H 2 O v nasávaném vzduchu na mol suchého nasávaného vzduchu = množství CO 2 v nasávaném vzduchu na mol nasávaného vzduchu = množství CO 2 v ředicím plynu na mol ředicího plynu = množství CO 2 v ředicím plynu na mol suchého ředicího plynu = množství H 2 O v ředicím plynu na mol suchého ředicího plynu = množství H 2 O v ředicím plynu na mol ředicího plynu = množství naměřených emisí ve vzorku podle příslušného analyzátoru plynů = množství emisí na suchý mol suchého vzorku x H2O[emission]meas = množství vody ve vzorku v místě, kde se detekují emise x H2Oint = množství vody v nasávaném vzduchu na základě měření vlhkosti nasávaného vzduchu

227 Úřední věstník Evropské unie L 88/225 A.7.1 A Základní parametry a vztahy Suchý vzduch a chemické látky V této příloze se pracuje s těmito hodnotami pro složení suchého vzduchu: x O2airdry = 0, mol/mol x CO2airdry = 0, mol/mol V této příloze se pracuje s těmito hodnotami molární nebo efektivní molární hmotnosti chemických látek: M air M Ar M C M CO M CO2 M H M H2 M H2O M He M N M N2 = 28,96559 g/mol (suchý vzduch) = 39,948 g/mol (argon) = 12,0107 g/mol (uhlík) = 28,0101 g/mol (oxid uhelnatý) = 44,0095 g/mol (oxid uhličitý) = 1,00794 g/mol (atomární vodík) = 2,01588 g/mol (molekulární vodík) = 18,01528 g/mol (voda) = 4, g/mol (helium) = 14,0067 g/mol (atomární dusík) = 28,0134 g/mol (molekulární dusík) M NMHC = 13, g/mol (uhlovodíky jiné než methan ( a )) M NOx = 46,0055 g/mol (oxidy dusíku ( b )) M O M O2 = 15,9994 g/mol (atomární kyslík) = 31,9988 g/mol (molekulární kyslík) M C3H8 = 44,09562 g/mol (propan) M S = 32,065 g/mol (síra) M THC = 13, g/mol (uhlovodíky celkem ( a )) ( a ) Efektivní molární hmotnost THC nebo NMHC je definovaná atomovým poměrem vodíku k uhlíku (α) o hodnotě 1,85; ( b ) Efektivní molární hmotnost NO x je definována jako molární hmotnost oxidu dusičitého (NO 2 ). V této příloze se pracuje s touto molární plynovou konstantou R pro ideální plyny: R = 8, J/(mol K) V této příloze se pracuje s těmito poměry specifických tepel γ [J/(kg K)]/[J/(kg K)] u ředicího vzduchu a zředěného výfukového plynu: γ air = 1,399 (poměr specifického tepla nasávaného vzduchu nebo ředicího vzduchu) γ dil = 1,399 (poměr specifického tepla zředěného výfukového plynu) γ dil = 1,385 (poměr specifického tepla surového zředěného výfukového plynu) A Vlhký vzduch Tento oddíl popisuje, jak určit množství vody v ideálním plynu:

228 L 88/226 Úřední věstník Evropské unie A Tlak vodní páry Tlak vodní páry p H2O [kpa] pro daný stav teploty nasycení T sat [K] se vypočítá následovně: a) U měření vlhkosti při teplotách okolí od 0 do 100 C nebo u měření vlhkosti nad přechlazenou vodu při teplotách okolí od 50 do 0 C: Í log 10 ðp H 2 O Þ ¼ 10, Ä 273,16 A T sat Í 1, Ä4 1 Ä 10 A Í 4, Ä8, Ä 273,16 T sat Î Í Ä 5,02800 log 10 T sat 273,16 Ä 1 Î Î! Ä1! Ä 0, T sat 273,16 þ 0, Ä3 Î þ (A.7-1) p H2O = tlak vodní páry pro daný stav teploty nasycení [kpa] T sat = teplota nasycení vodní párou při podmínkách měření [K] b) U měření vlhkosti nad ledem při teplotách okolí od ( 100 do 0) C: Í Î 273,16 log 10 ðp sat Þ ¼ Ä9, Ä 1 Ä 3, log 10 Í T sat Î T sat 1 Ä Ä 0, ,16 Í 273,16 T sat Î þ 0, (A.7-2) T sat = teplota nasycení vodní párou při podmínkách měření [K] A Rosný bod Pokud se vlhkost měří jako rosný bod, množství vody v ideálním plynu x H2O [mol/mol] se určí: x H 2 O ¼ p H 2 O p abs (A.7-3) x H 2 O = množství vody v ideálním plynu [mol/mol] p H 2 O = tlak vodní páry v naměřeném rosném bodě, T sat =T dew [kpa] p abs = statický absolutní tlak v místě měření rosného bodu [kpa] A Relativní vlhkost Pokud se vlhkost měří jako relativní vlhkost RH %, množství vody v ideálním plynu x H2O [mol/mol] se určí: x H 2 O ¼ RH% 100 p H 2 O p abs (A.7-4) RH % = relativní vlhkost [%] p H2O = tlak vodní páry při 100 % relativní vlhkosti v místě měření relativní vlhkosti, T sat =T amb [kpa] p abs = statický absolutní tlak v místě měření relativní vlhkosti [kpa]

229 Úřední věstník Evropské unie L 88/227 A Vlastnosti paliva Obecný chemický vzorec paliva je CH α O β S γ N δ, kde α je atomový poměr vodíku k uhlíku (H/C), β je atomový poměr kyslíku k uhlíku (O/C), γ je atomový poměr síry k uhlíku (S/C) a δ je atomový poměr dusíku k uhlíku (N/C). Na základě tohoto vzorce lze vypočítat hmotnostní podíl uhlíku v palivu označený w C. V případě motorové nafty lze použít jednoduchý vzorec CH α O β. Za výchozí hodnoty pro složení paliva lze použít: Tabulka A.7.1 Výchozí hodnoty atomového poměru vodíku k uhlíku (α), atomového poměru kyslíku k uhlíku (β) a hmotnostního podílu uhlíku v palivu (w C ) u motorové nafty Palivo Atomové poměry vodíku a kyslíku k uhlíku CH α O β Hmotnostní koncentrace uhlíku w C [g/g] Motorová nafta CH 1,85 O 0 0,866 A A Koncentrace THC a NMHC Stanovení THC a THC/CH 4 a korekce počáteční kontaminace a) Pokud je nutné stanovit emise THC, vypočítá se následujícím způsobem x THC[THC-FID] za použití počáteční kontaminace koncentrace THC x THC[THC-FID]init z bodu : x THC[THC-FID]cor = x THC[THC-FID]uncorr - x THC[THC-FID]init (A.7-5) x THC[THC-FID]cor = koncentrace THC korigovaná kontaminací [mol/mol] x THC[THC-FID]uncorr = nekorigovaná koncentrace THC [mol/mol] x THC[THC-FID]init = koncentrace počáteční koncentrace THC [mol/mol] b) Pro stanovení NMHC popsané v bodě A , se x THC[THC-FID] koriguje pro počáteční kontaminaci HC za použití rovnice (A.7-5). Počáteční kontaminaci souboru vzorků CH 4 lze korigovat použitím rovnice (A.7-5), ve které se koncentrace CH 4 nahradí koncentracemi THC. A Stanovení NMHC Pro stanovení koncentrace NMHC (x NMHC ) se použije jedno z následujících: a) Pokud se neměří CH 4, je možné stanovit koncentrace NMHC takto: Hmotnost NMHC korigovaná pozadím se porovná s hmotností THC korigovanou pozadím. Pokud je hmotnost NMHC korigovaná pozadím vyšší než 0,98 násobek hmotnosti THC korigované pozadím, použije se za hmotnost NMHC korigovanou pozadím 0,98 násobek hmotnosti THC korigované pozadím. Pokud se k výpočtům NMHC nepřistoupí, za hmotnost NMHC korigovanou pozadím se použije 0,98 násobek hmotnosti THC korigované pozadím; b) Pro separátory uhlovodíků jiných než methan se vypočítá x NMHC použitím penetračních frakcí (PF) separátoru CH a C 4 2 H 6 podle bodu a použitím kontaminace HC a koncentrace THC korigované ze suchého na vlhký stav x THC[THC-FID]cor stanovené v písm. a) bodu A : i) Použijí se následující rovnice pro penetrační frakce stanovené za použití konfigurace NMC, jak uvádí bod : x NMHC ¼ x THC½THCÄFIDâcor Ä x THC½NMCÄFIDâ RF CH4½THCÄFIDâ 1 Ä RFPF C2H6½NMCÄFIDâ RF CH6½THCÄFIDâ (A.7-6) x NMHC = koncentrace NMHC

230 L 88/228 Úřední věstník Evropské unie x THC[THC-FID]cor = koncentrace THC, korigovaná kontaminací HC a ze suchého na vlhký stav, naměřené analyzátorem THC FID během odběru vzorků při obtoku NMC x THC[NMC-FID] = koncentrace THC, korigovaná kontaminací HC (volitelně) a ze suchého na vlhký stav, naměřené analyzátorem NMC FID během odběru vzorků při průtoku NMC RF CH4[THC-FID] = faktor odezvy analyzátoru THC FID na CH 4 podle bodu RFPF C2H6[NMC-FID] = Kombinovaný faktor odezvy na ethan a penetrační frakce ethanu u separátoru uhlovodíků jiných než methan podle bodu ii) pro penetrační frakce stanovené za použití konfigurace NMC, jak uvádí bod , se použije tato rovnice: x NMHC ¼ x THC½THCÄFIDâcor PF CH4½NMCÄFIDâ Ä x THC½NMCÄFIDâ PF CH4½NMCÄFIDâ Ä PF C2H6½NMCÄFIDâ (A.7-7) x NMHC = koncentrace NMHC x THC[THC-FID]cor = koncentrace THC, korigovaná kontaminací HC a ze suchého na vlhký stav, naměřené analyzátorem THC FID během odběru vzorků při obtoku NMC PF CH4[NMC-FID] = penetrační frakce CH 4 u separátoru uhlovodíků jiných než methan podle bodu x THC[NMC-FID] = koncentrace THC, korigovaná kontaminací HC (volitelně) a ze suchého na vlhký stav, naměřené analyzátorem NMC FID během odběru vzorků při průtoku NMC PF C2H6[NMC-FID] = penetrační frakce ethanu u separátoru uhlovodíků jiných než methan podle bodu , iii) pro penetrační frakce stanovené za použití konfigurace NMC, jak uvádí bod , se použije tato rovnice: x NMHC ¼ x THC½THCÄFIDâcor PF CH4½NMCÄFIDâ Ä x THC½NMCÄFIDâ RF CH4½THCÄFIDâ PF CH4½NMCÄFIDâ Ä RFPF C2H6½NMCÄFIDâ RF CH4½THCÄFIDâ (A.7-8) x NMHC = koncentrace NMHC x THC[THC-FID]cor = koncentrace THC, korigovaná kontaminací HC a ze suchého na vlhký stav, naměřené analyzátorem THC FID během odběru vzorků při obtoku NMC PF CH4[NMC-FID] = penetrační frakce CH 4 u separátoru uhlovodíků jiných než methan podle bodu x THC[NMC-FID] = koncentrace THC, korigovaná kontaminací HC (volitelně) a ze suchého na vlhký stav, naměřené analyzátorem NMC FID během odběru vzorků při průtoku NMC RFPF C2H6[NMC-FID] = kombinovaný faktor odezvy na ethan a penetrační frakce ethanu u separátoru uhlovodíků jiných než methan, podle bodu RF CH4[THC-FID] = faktor odezvy analyzátoru THC FID na CH 4, podle bodu c) Pro plynový chromatograf se vypočítá x NMHC za použití faktoru odezvy analyzátoru THC (RF) v případě CH 4, z bodu a za použití počáteční koncentrace THC korigované HC a ze suchého na vlhký stav x THC[THC-FID]cor stanovené v písm. a) výše, a to následujícím způsobem:

231 Úřední věstník Evropské unie L 88/229 x NMHC = x THC[THC-FID]cor - RF CH4[THC-FID] x CH4 (A.7-9) x NMHC = koncentrace NMHC x THC[THC-FID]cor = koncentrace THC, korigovaná kontaminací HC a ze suchého na vlhký stav, naměřené analyzátorem THC FID x CH4 = koncentrace CH 4, korigovaná kontaminací HC (volitelně) a ze suchého na vlhký stav, naměřené plynovým chronomatografem FID RF CH4[THC-FID] = faktor odezvy THC-FID na CH 4 A Aproximace NMHC z THC Emise NMHC (uhlovodíky jiné než methan) lze aproximovat na 98 % THC (celkového množství uhlovodíků). A Střední koncentrace vážená na bázi průtoku Pro některé body v této příloze může být nutné vypočítat střední koncentraci váženou na bázi průtoku s cílem zjistit aplikovatelnost některých ustanovení. Střední hodnota vážená na bázi průtoku je střední hodnotou množství poté, co byla poměrně zvážena k odpovídajícímu průtoku. Pokud se například koncentrace plynu měří kontinuálně ze surového výfukového plynu z motoru, představuje střední koncentraci váženou na bázi průtoku souhrn součinů každé zaznamenané koncentrace a příslušného molárního průtoku výfukového plynu, vydělený souhrnem zaznamenaných hodnot průtoku. Jako další příklad, koncentrace v jímacím vaku systému CVS je stejná, jako střední koncentrace vážená na bázi průtoku, neboť samotný systém CVS rovněž váží koncentraci v jímacím vaku na bázi průtoku. Na základě předchozích zkoušek s podobnými motory nebo zkoušek s obdobným zařízením a přístroji lze očekávat určitou na bázi průtoku váženou střední koncentraci emisí. A.7.2 A Chemické bilance paliva, nasávaného vzduchu a výfukového plynu Obecné Chemické bilance paliva, nasávaného vzduchu a výfukového plynu lze použít pro výpočet průtoků, množství vody v jejich průtocích a koncentrace vlhkých složek v jejich průtocích. S jedním průtokem buďto paliva, nasávaného vzduchu nebo výfukového plynu lze chemické bilance použít pro určení průtoků dalších dvou složek. Například chemické bilance spolu s buďto průtokem nasávaného vzduchu nebo paliva lze určit průtok surového výfukového plynu. A Postupy, pro které jsou nutné chemické bilance Chemické bilance jsou nutné pro určení následujícího: a) množství vody v surovém nebo zředěném výfukovém plynu (x H2Oexh ), když se neměří množství vody pro korekci množstvím vody odstraněným odběrným systémem; b) středního podílu ředicího vzduchu ve zředěném výfukovém plynu váženého na bázi průtoku (x dil/exh ), když se neměří průtok ředicího vzduchu pro korekci emisemi v pozadí. Pokud se chemické bilance použijí k těmto účelům, je nutné pokládat výfukový plyn za stechiometrický, i když jím není. A Postup chemické bilance Při výpočtech chemické bilance se používá systém rovnic vyžadujících iteraci. Provede se odhad až tří počátečních veličin: množství vody v naměřeném průtoku (x H2Oexh ), podíl ředicího vzduchu ve zředěném výfukovém plynu (nebo přebytečný vzduch v surovém výfukovém plynu) (x dil/exh ) a množství produktů na bázi C1 na suchý mol měřeného průtoku v suchém stavu (x Ccombdry ). Při chemické bilanci lze použít střední časově vážené hodnoty vlhkosti spalovacího vzduchu a vlhkosti ředicího vzduchu, pokud vlhkost spalovacího vzduchu a ředicího vzduchu zůstane v toleranci ± 0,0025 mol/mol příslušných středních hodnot během zkušebního intervalu. Pro každou koncentraci emisí x a množství vody x H2Oexh se určí její zcela suchá koncentrace x dry a x H2Oexhdry. Použijí se rovněž hodnoty atomového poměru vodíku k uhlíku (α), atomového poměru kyslíku k uhlíku (β) a hmotnostního podílu uhlíku v palivu (w C ) paliva. U zkušebního paliva lze použít α a β nebo výchozí hodnoty v tabulce 7.1. Pro dokončení chemické bilance použijte následující kroky:

232 L 88/230 Úřední věstník Evropské unie a) Naměřené koncentrace, jako je x CO2meas, x NOmeas, a x H2Oint, se převedou na suché koncentrace tím, že se vydělí jednou mínus množství vody v nich obsažené během příslušných měření; například: x H2OxCO2meas, x H2OxNOmeas, a x H2Oint. Pokud je množství vody obsažené při měření v mokrém stavu stejné jako neznámé množství vody v toku výfukového plynu (x H2Oexh ), je nutné získat tuto hodnotu iterativním postupem ze systému rovnic. Pokud se měří pouze celkový NO x a nikoliv samostatně NO a NO 2, použije se osvědčený technický úsudek pro odhadnutí podílů NO a NO 2 na koncentraci NO x pro účely chemické bilance. Lze předpokládat, že molární koncentrace NO x (x NOx ) činí 75 % NO a 25 % NO 2. U systémů k následnému zpracování výfukových plynů s jímáním NO 2 lze předpokládat, že x Nox činí 25 % NO a 75 % NO 2. Pro výpočet hmotnostních emisí NO x se použije molární hmotnost NO 2 pro efektivní molární hmotnost všech druhů NO x nehledě na skutečný podíl NO 2 na NO x ; b) Rovnice (A.7-10 až A.7-26) v písm. d) tohoto bodu A se zadají do výpočtového programu za účelem iterace hodnot x H2Oexh, x Ccombdry a x dil/exh. Počáteční hodnoty x H2Oexh, x Ccombdry, and x dil/exh se odhadnou za pomocí osvědčeného technického úsudku. Doporučuje se odhadnout množství vody, které činí zhruba dvojnásobek množství vody v nasávaném vzduchu nebo ředicím vzduchu. Doporučuje se odhadnout počáteční hodnotu x Ccombdry jako souhrn naměřených hodnot CO 2, CO, a THC. Doporučuje se rovněž počáteční hodnotu x dil odhadnout mezi 0,75 a 0,95 (0,75 < x dil < 0,95), např. jako 0,8. Hodnoty v systému rovnic se iterují až do momentu, kdy jsou všechny nejpozději aktualizované odhady v intervalu ± 1 % od jim odpovídajících nejpozději vypočtených hodnot; c) Tyto značky a indexy se použijí v systému rovnic podle písm. c) tohoto bodu, kde jednotka pro x je mol/mol: Značka Popis x dil/exh Množství ředicího plynu nebo přebytkového vzduchu na 1 mol výfukového plynu x H2Oexh Množství H 2 O ve výfukovém plynu na 1 mol výfukového plynu x Ccombdry Množství uhlíku pocházejícího z paliva na mol suchého výfukového plynu x H2Oexhdry Množství vody ve výfukovém plynu na suchý mol suchého výfukového plynu x prod/intdry Množství suchých stechiometrických produktů na suchý mol nasávaného vzduchu x dil/exhdry Množství ředicího plynu nebo přebytkového vzduchu na mol suchého výfukového plynu x int/exhdry Množství nasávaného vzduchu nezbytné k vytvoření skutečných produktů spalování na mol suchého (surového nebo zředěného) výfukového plynu x raw/exhdry Množství neředěného výfukového plynu (bez přebytkového vzduchu) na mol suchého (surového nebo zředěného) výfukového plynu x O2intdry Množství nasávaného O 2 v nasávaném vzduchu na mol suchého nasávaného vzduchu; lze předpokládat x O2intdry = 0, mol/mol x CO2intdry Množství nasávaného CO 2 v nasávaném vzduchu na mol suchého nasávaného vzduchu; lze použít x CO2intdry = 375 mmol/mol, avšak doporučuje se změřit skutečnou koncentraci v nasávaném vzduchu x H2Ointdry Množství H 2 O v nasávaném vzduchu na mol suchého nasávaného vzduchu x CO2int Množství CO 2 v nasávaném vzduchu na mol nasávaného vzduchu

233 Úřední věstník Evropské unie L 88/231 Značka x CO2dil x CO2dildry x H2Odildry x H2Odil x [emission]meas x [emission]dry x H2O[emission]meas x H2Oint α β Popis Množství ředicího plynu CO 2 na mol ředicího plynu Množství ředicího plynu CO 2 na mol suchého ředicího plynu. Lze použít x CO2intdry = 375 mmol/mol, avšak doporučuje se změřit skutečnou koncentraci v nasávaném vzduchu. Množství H 2 O v ředicím plynu na mol suchého ředicího plynu Množství H 2 O v ředicím plynu na mol ředicího plynu Množství naměřených emisí ve vzorku podle příslušného analyzátoru plynů Množství emisí na suchý mol suchého vzorku Množství vody ve vzorku v místě, kde se detekují emise. Tyto hodnoty se měří nebo odhadují podle bodu Množství vody v nasávaném vzduchu na základě měření vlhkosti nasávaného vzduchu Atomový podíl vodíku k uhlíku spalované směsi paliva (CH α O β ), vážený molární spotřebou Atomový podíl kyslíku k uhlíku spalované směsi paliva (CH α O β ), vážený molární spotřebou d) Pro iteraci x dil/exh, x H2Oexh a x Ccombdry se použijí tyto rovnice: x raw=exhdry x dil=exh ¼ 1 Ä 1 þ x H2Oexhdry x H2Oexhdry x H2Oexh ¼ 1 Ä 1 þ x H2Oexhdry x Ccombdry = x CO2dry + x COdry + x THCdry - x CO2dil x dil/exhdry - x CO2int x int/exhdry (A.7-10) (A.7-11) (A.7-12) x H2Oexhdry ¼ α 2 ðx Ccombdry Ä x THCdry Þ þ x H2Odil x dil=exhdry þ x H2Oint x int=exhdry (A.7-13) x dil=exh x dil=exhdry ¼ 1 Ä x H2Oexh (A.7-14) ÏÍ Î 1 α Ê Ì Ê Ì B x int=exhdry ¼ 2 x O2int 2 Ä β þ 2 x Ccombdry Ä x THCdry Ä x COdry Ä x NOdry Ä 2x NO2dry (A.7-15) x raw=exhdry ¼ 1 ÏÍ Î α Ê Ì Ê Ì B 2 2 þ β x Ccombdry Ä x THCdry þ 2x THCdry þ x COdry Ä x NOdry þ x int=exhdry (A.7-16) x O2int ¼ 0, Ä x CO2intdry 1 þ x H2Ointdry x CO2intdry x CO2int ¼ 1 þ x H2Ointdry x H2Oint x H2Ointdry ¼ 1 Ä x H2Oint (A.7-17) (A.7-18) (A.7-19)

234 L 88/232 Úřední věstník Evropské unie x CO2dildry x CO2dil ¼ 1 þ x H2Odildry (A.7-20) x H2Odil x H2Odildry ¼ 1 Ä x H2Odil (A.7-21) x COmeas x COdry ¼ 1 Ä x H2OCOmeas (A.7-22) x CO2meas x CO2dry ¼ 1 Ä x H2OCO2meas (A.7-23) x NOmeas x NOdry ¼ 1 Ä x H2ONOmeas (A.7-24) x NO2meas x NO2dry ¼ 1 Ä x H2ONO2meas (A.7-25) x THCmeas x THCdry ¼ 1 Ä x H2OTHCmeas (A.7-26) Na konci chemické bilance se vypočítá molární průtok podle bodů A a A A Korekce vlhkosti u NO x Všechny koncentrace NO x, včetně koncentrací pozadí ředicího vzduchu se korigují vlhkostí nasávaného vzduchu za použití této rovnice: x NOxcor ¼ x NOxuncor ð9,953 x H2O þ 0,832Þ (A.7-27) x NOxuncor = nekorigovaná molární koncentrace NO x ve výfukovém plynu [μmol/mol] x H2O = množství vody v nasávaném vzduchu [mol/mol] A.7.3 A Surové plynné emise Hmotnost plynných emisí Pro výpočet celkové hmotnosti plynných emisí během zkoušky m gas [g/zkouška] se jejich molární koncentrace vynásobí jejich příslušným molárním průtokem a molární hmotností výfukového plynu, následně se provede integrace za zkušební cyklus: (A.7-28) M gas = molární hmotnost generických plynných emisí [g/mol] = okamžitý molární průtok výfukového plynu ve vlhkém stavu [mol/s] x gas t = okamžitá molární koncentrace generického plynu ve vlhkém stavu [mol/mol] = čas [s] Vzhledem k tomu, že rovnici (A.7-28) je nutné vyřešit numerickou integrací, převede se na: (A.7-29)

235 Úřední věstník Evropské unie L 88/233 M gas = molární hmotnost generických emisí [g/mol] = okamžitý molární průtok výfukového plynu ve vlhkém stavu [mol/s] x gasi f = okamžitá molární koncentrace generického plynu ve vlhkém stavu [mol/mol] = frekvence sběru dat [Hz] N = počet měření [-] Obecnou rovnici je možné upravit podle toho, jaký měřící systém se používá (odběr po dávkách nebo kontinuálně) a zda se vzorky odebírají spíše z variabilního nebo z konstantního průtoku. a) V případě kontinuálního odběru vzorků, v obecném případě variabilního průtoku se hmotnost plynných emisí m gas [g/zkouška] vypočítá pomocí následující rovnice: M gas = molární hmotnost generických emisí [g/mol] = okamžitý molární průtok výfukového plynu ve vlhkém stavu [mol/s] (A.7-30) x gasi f = okamžitý molární podíl plynných emisí ve vlhkém stavu [mol/mol] = frekvence sběru dat [Hz] N = počet měření [-] b) V případě kontinuálního odběru vzorků, ve zvláštním případě konstantního průtoku se hmotnost plynných emisí m gas [g/zkouška] vypočítá pomocí následující rovnice: M gas = molární hmotnost generických emisí [g/mol] = molární průtok výfukového plynu ve vlhkém stavu [mol/s] (A.7-31) x gas = střední molární podíl plynných emisí ve vlhkém stavu [mol/mol]] Δt = trvání intervalu zkoušky c) V případě odběru vzorků po dávkách bez ohledu na to, zda je průtok variabilní nebo konstantní, lze rovnici (A.7-30) zjednodušit takto: (A.7-32) M gas = molární hmotnost generických emisí [g/mol] = okamžitý molární průtok výfukového plynu ve vlhkém stavu [mol/s] x gas = střední molární podíl plynných emisí ve vlhkém stavu [mol/mol] F = frekvence sběru dat [Hz] N = počet měření [-]

236 L 88/234 Úřední věstník Evropské unie A Konverze koncentrace v suchém stavu na vlhký stav Parametry uvedené v tomto bodě se získávají z výsledků chemické bilance vypočtených v bodě A.7.2. Následující vztah existuje mezi molárními koncentracemi plynů v naměřeném průtoku x gasdry a x gas [mol/ mol], vyjádřeno v suchém a vlhkém stavu: x gas x gasdry ¼ 1 Ä x H2O x gasdry x gas ¼ 1 þ x H2Odry (A.7-33) (A.7-34) x H2O = molární podíl vody v měřeném průtoku na vlhkém základě [mol/mol] x H2Odry = molární podíl vody v měřeném průtoku na suchém základě [mol/mol] Pro plynné emise se provede korekce na odstraněnou vodu pro generickou koncentraci x [mol/mol]: Ï B ð1 Ä x H2Oexh Þ x ¼ x ½emissionâmeas 1 Ä x H2O½emissionâmeas (A.7-35) x [emission]meas = molární podíl emisí v měřeném průtoku v místě měření [mol/mol] x H2O[emission]meas = množství vody v měřeném průtoku při měření koncentrace [mol/mol] x H2Oexh = množství vody v průtokoměru [mol/mol] A Molární průtok výfukového plynu Průtok surového výfukového plynu lze přímo změřit nebo jej lze vypočítat na základě chemické bilance podle bodu A Výpočet surového molárního průtoku se provádí z naměřeného molárního průtoku nasávaného vzduchu nebo hmotnostního průtoku paliva. Molární průtok surového výfukového plynu lze vypočítat z odebraných vzorků emisí ( ) nebo ze změřeného hmotnostního průtoku paliva ( ) a hodnot vypočtených při použití chemické bilance v bodě A Použije se pro chemickou bilanci v bodu A se stejnou frekvencí, se kterou se hodnoty nebo aktualizují a zaznamenávají. a) Průtok plynů z klikové skříně. Průtok surového výfukového plynu lze na základě nebo vypočítat, pouze pokud pro průtok z klikové skříně platí jedna z následujících podmínek: i) zkoušený motor je vybaven systémem pro regulaci emisí s uzavřenou klikovou skříní, který navádí tok plynů z klikové skříně zpět do nasávaného vzduchu, a to za průtokoměrem nasávaného vzduchu, ii) během zkoušky emisí je tok plynů z otevřené klikové skříně veden do výfuku podle bodu 6.10, iii) měří se emise a toky plynů z otevřené klikové skříně a připojí se k výpočtům emisí specifických na brzdě, iv) z údajů o emisích nebo technické analýzy lze doložit, že zanedbání průtoku z otevřené klikové skříně nebude mít nepříznivý vliv na dodržení platných norem; b) Výpočet molárního průtoku na základě nasávaného vzduchu Na základě se takto vypočte molární průtok výfukového plynu [mol/s]:

237 Úřední věstník Evropské unie L 88/235 (A.7-36) = molární průtok surového výfukového plynu, z něhož se měří emise [mol/s]] = molární průtok nasávaného vzduchu včetně vlhkosti v nasávaném vzduchu [mol/s] x int/exhdry = množství nasávaného vzduchu nezbytné k vytvoření skutečných produktů spalování na mol suchého (surového nebo zředěného) výfukového plynu [mol/mol] x raw/exhdry = množství neředěného výfukového plynu (bez přebytkového vzduchu) na mol suchého (surového nebo zředěného) výfukového plynu [mol/mol] x H2Oexhdry = množství vody ve výfukovém plynu na suchý mol suchého výfukového plynu [mol/mol] c) Výpočet molárního průtoku na základě hmotnostního průtoku paliva Na základě se takto vypočte hodnota [mol/s]: (A.7-37) = molární průtok surového výfukového plynu, z něhož se měří emise = průtok paliva včetně vlhkosti v nasávaném vzduchu [g/s] w C = hmotnostní podíl uhlíku v daném palivu [g/g] x H2Oexhdry = množství H 2 O na suchý mol měřeného průtoku [mol/mol] M C = molekulární hmotnost uhlíku 12,0107 g/mol x Ccombdry = množství uhlíku pocházejícího z paliva na mol suchého výfukového plynu [mol/mol] A.7.4 A Zředěné plynné emise Výpočet hmotnostních emisí a korekce pozadím Rovnice pro výpočet hmotnosti plynných emisí m gas [g/zkouška] jako funkce průtoků molárních emisí: a) Kontinuální odběr vzorků, variabilní průtok (viz A.7-29) M gas = molární hmotnost generických emisí [g/mol] = okamžitý molární průtok výfukového plynu ve vlhkém stavu [mol/s] m gasi f = okamžitá molární koncentrace generického plynu ve vlhkém stavu [mol/mol] = frekvence sběru dat [Hz] N = počet měření [-] Kontinuální odběr vzorků, konstantní průtok (viz A.7-31)

238 L 88/236 Úřední věstník Evropské unie M gas = molární hmotnost generických emisí [g/mol] = molární průtok výfukového plynu ve vlhkém stavu [mol/s] x gas = střední molární podíl plynných emisí ve vlhkém stavu [mol/mol] Δt = trvání intervalu zkoušky b) Při odběru vzorků dávkami bez ohledu na variabilní či konstantní průtok se použije tato rovnice: (viz A.7-32) M gas = molární hmotnost generických emisí [g/mol] = okamžitý molární průtok výfukového plynu ve vlhkém stavu [mol/s] x gas = střední molární podíl plynných emisí ve vlhkém stavu [mol/mol] f = frekvence sběru dat [Hz] N = počet měření [-] c) V případě zředěného výfukového plynu hodnot vypočtené pro hmotnost znečišťujících látek korigují odečtením hmotnosti emisí pozadí pro zohlednění ředicího plynu: i) Nejprve se určí molární průtok ředicího plynu [mol/s] během zkušebního intervalu. Může jít o naměřenou veličinu nebo veličinu vypočtenou z průtoku zředěného výfukového plynu a průtoku středního váženého podílu ředicího vzduchu ve zředěném výfukovém plynu, x dil=exh, ii) Celkový průtok ředicího vzduchu n airdil [mol] se vynásobí střední koncentrací emisí pozadí. Může jít o střední hodnotu váženou časem nebo o střední hodnotu váženou průtokem (např. proporcionálně odebraný vzorek pozadí). Součin n airdil a střední koncentrace emisí pozadí je celkovým množství emisí pozadí, iii) Je-li výsledkem molární hodnota, je nutné ji převést na hmotnost emisí pozadí m bkgnd [g] pomocí jejího vynásobení molární hmotností emisí M gas [g/mol], iv) K provedení korekce emisemi pozadí se celková hmotnost pozadí odečte od celkové hmotnosti, v) Celkový průtok ředicího vzduchu lze určit pomocí přímého měření průtoku. V takovém případě se celková hmotnost pozadí vypočte pomocí průtoku ředicího vzduchu n airdil. Hmotnost emisí pozadí se odečte od celkové hmotnosti. Výsledek se použije při výpočtu emisí specifických na brzdě, vi) Celkový průtok ředicího vzduchu lze určit z celkového průtoku zředěného výfukového plynu a chemické bilance paliva, nasávaného vzduchu a výfukového plynu podle popisu v bodu A.7.2. V takovém případě se celková hmotnost pozadí vypočte pomocí celkového průtoku výfukového plynu n dexh. Následně se tento výsledek vynásobí na bázi průtoku váženým středním podílem ředicího vzduchu ve zředěném výfukovém plynu x dil=exh. Pro případy uvedené v odst. v) a vi) se použijí tyto rovnice: m bkgnd = M gas x gasdil n airdil nebo m bkgnd ¼ M gas x dil=exh x bkgnd n dexh (A.7-38) m gascor = m gas - m bkgnd (A.7-39)

239 Úřední věstník Evropské unie L 88/237 m gas = celková hmotnost plynných emisí [g] m bkgnd = celková hmotnost emisí pozadí [g] m gascor = hmotnost plynu korigovaná emisemi pozadí [g] M gas = molekulární hmotnost generických plynných emisí [g/mol] x gasdil = koncentrace plynných emisí v ředicím vzduch [mol/mol] n airdil = molární průtok ředicího vzduchu [mol] x dil=exh = střední podíl ředicího vzduchu ve zředěném výfukovém plynu vážený průtokem [mol/mol] x bkgnd = podíl plynu v emisích pozadí [mol/mol] n dexh = celkový průtok zředěného výfukového plynu [mol] A Konverze koncentrace v suchém stavu na vlhký stav Ke konverzi koncentrace v suchém stavu na vlhký stav se použijí stejné vztahy jako pro surový plyn (bod A.7.3.2). U ředicího vzduchu se změří vlhkost pro výpočet jeho podílu vodní páry x [mol/mol]: H2Odildry x H2Odil x H2Odildry ¼ 1 Ä x H2Odil (viz A.7-21) x H2Odil = molární podíl vody v průtoku ředicího vzduchu [mol/mol] A Molární průtok výfukového plynu a) Výpočet pomocí chemické bilance. Na základě hmotnostního průtoku paliva lze vypočítat molární průtok [mol/s]: (viz A.7-37) = molární průtok surového výfukového plynu, z něhož se měří emise = průtok paliva včetně vlhkosti v nasávaném vzduchu [g/s] w C = hmotnostní podíl uhlíku v daném palivu [g/g] x H2Oexhdry = množství H 2 O na suchý mol měřeného průtoku [mol/mol] M C = molekulární hmotnost uhlíku 12,0107 g/mol x Ccombdry = množství uhlíku pocházejícího z paliva na mol suchého výfukového plynu [mol/mol] b) Měření Molární průtok výfukového plynu lze změřit třemi systémy: i) Molární průtok metodou PDP. Na základě otáček, při kterých pracuje objemové dávkovací čerpadlo (PDP) během intervalu zkoušky, se pro výpočet molárního průtoku [mol/s] použije příslušný sklon a 1, a pořadnice s osou y (a 0 [-]), vypočtené podle postupu kalibrace v dodatku 1 této přílohy takto:

240 L 88/238 Úřední věstník Evropské unie (A.7-40) V rev ¼ a 1 f n;pdp r ffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffi p out Ä p in þ a 0 p in (A.7-41) a 1 = kalibrační koeficient [m 3 /s] a 0 = kalibrační koeficient [m 3 /ot] p in, p out = tlak na vstupu/výstupu [Pa] R = molární konstanta plynu [J/(mol K)] T in = teplota na vstupu [K] V rev = objem čerpaný PDP [m 3 /ot] f n.,pdp = otáčky čerpadla PDP [ot/s] ii) Molární průtok metodou SSV. Na základě rovnice C d v závislosti na R e # určené podle dodatku 1 této přílohy, se molární průtok Venturiho trubicí s podzvukovým prouděním (SSV) během zkoušky emisí [mol/s] vypočte takto: (A.7-42) p in = tlak na vstupu [Pa] A t = plocha průřezu hrdla Venturiho trubice [m 2 ] R = molární konstanta plynu [J/(mol K)] T in = teplota na vstupu [K] Z = faktor stlačitelnosti M mix = molární hmotnost zředěného výfukového plynu [kg/mol] C d = koeficient výtoku SSV [-] C f = koeficient průtoku SSV [-] iii) Molární průtok metodou CFV. Pro výpočet molárního průtoku pomoci jedné Venturiho trubice či kombinace Venturiho trubic se použijí střední hodnoty C d a další konstanty určené podle dodatku 1 této přílohy. Molární průtok [mol/s] během zkoušky emisí se vypočítá takto: (A.7-43) p in = tlak na vstupu [Pa] A t = plocha průřezu hrdla Venturiho trubice [m 2 ]

241 Úřední věstník Evropské unie L 88/239 R = molární konstanta plynu [J/(mol K)] T in = teplota na vstupu [K] Z = faktor stlačitelnosti M mix = molární hmotnost zředěného výfukového plynu [kg/mol] C d = koeficient výtoku CFV [-] C f = koeficient průtoku CFV [-] A A Stanovení částic Odběr vzorků a) Odběr vzorků při variabilním průtoku Odebírají-li se vzorky dávkami z variabilního průtoku výfukového plynu, vzorek se odebírá poměrně k měnícímu se průtoku. Pro určení celkového průtoku se průtok integruje za celý zkušební interval. Střední koncentrace částic M PM (která je již vyjádřena v jednotkách hmotnosti na jeden mol vzorku) se vynásobí celkovým průtokem pro získání celkové hmotnosti částic m PM [g]: (A.7-44) = okamžitý molární průtok výfukového plynu [mol/s] M PM = střední koncentrace částic [g/mol] Dt i = interval odběru vzorků [s] b) Odběr vzorků při konstantním průtoku Odebírají-li se vzorky dávkami z konstantního průtoku výfukového plynu, určí se střední molární průtok, z něhož se vzorek odebírá. Střední koncentrace částic se vynásobí celkovým průtokem pro získání celkové hmotnosti částic m PM [g]: (A.7-45) = molární průtok výfukového plynu [mol/s] M PM = střední koncentrace částic [g/mol] Δt = doba intervalu zkoušky [s] Při odběru s konstantním ředicím poměrem se m PM [g] vypočítá pomocí této rovnice: m PM = m PMdil DR (A.7-46) m PMdil = hmotnost částic v ředicím vzduchu [g]

242 L 88/240 Úřední věstník Evropské unie DR = ředicí poměr [-] definovaný jako poměr mezi hmotností emisí m a hmotností zředěného výfukového plynu m dil/exh (DR = m/m dil/exh ). Ředicí poměr DR lze vyjádřit jako funkci x dil/exh : A DR ¼ 1 Ä x dil=exh Korekce pozadím (A.7-47) Stejný přístup jako v bodu A se použije na korekci hmotnosti částic pozadím. Vynásobením M PMbkgnd celkovým průtokem ředicího vzduchu se získá celková hmotnost částic pozadí (m PMbkgnd [g]). Odečtením této celkové hmotnosti částic pozadí o celkové hmotnosti získáme hmotnost části korigovanou pozadím m PMcor [g]: m PMcor ¼ m PMuncor Ä M PMbkgnd n airdil (A.7-48) m PMuncor = nekorigovaná hmotnost částic [g] M PMbkgnd = střední koncentrace částic v ředicím vzduchu [g/mol] n airdil = molární průtok ředicího vzduchu [mol] A.7.5 A A Práce za zkušební cyklus a specifické emise Plynné emise Cyklus s neustálenými stavy a lineárními přechody mezi režimy Pro surový a zředěný výfukový plyn se odkazuje na bod A.7.3.1, respektive A Výsledné hodnoty pro výkon P i [kw] se integrují za zkušební interval. Celková práce W act [kwh] se vypočte takto: W act ¼ X N i¼1 P i Δt i ¼ 1 f π 3 60 X N i¼1 ðn i T i Þ (A.7-49) P i = okamžitý výkon motoru [kw] n i = okamžité otáčky motoru [min- 1 ] T i = okamžitý točivý moment motoru [N m] W act = skutečná práce za cyklus [kwh] f = frekvence sběru údajů [Hz] N = počet měření [-] Specifické emise e gas [g/kwh] se vypočtou následujícími způsoby v závislosti na druhu zkušebního cyklu. e gas ¼ m gas W act (A.7-50) m gas = celková hmotnost emisí [g/zkouška] W act = práce za cyklus [kwh]

243 Úřední věstník Evropské unie L 88/241 V případě cyklu s neustálenými stavy je konečným výsledkem zkoušky e gas [g/kwh] vážený průměr ze zkoušky se startem za studena a se startem za tepla podle rovnice: ð0,1 m cold Þ þ ð0,9 m hot Þ e gas ¼ (A.7-51) ð0,1 W actcold Þ þ ð0,9 W acthot Þ V případě málo časté (periodické) regenerace (bod 6.6.2) se specifické emise korigují multiplikačním korekčním faktorem k (rovnice (6-4)) nebo dvěma oddělenými páry aditivních korekčních faktorů k r Ur (faktor korekce nahoru podle rovnice (6-5)) a k Dr (faktor korekce dolu podle rovnice (6-6)). A Cyklus s diskrétním režimem a s ustáleným stavem Specifické emise e gas [g/kwh] se počítají takto: (A.7-52) = střední hmotnostní průtok pro režim i [g/h] P i = výkon motoru pro režim i [kw] s P i = P maxi + P auxi (viz body 6.3 a ) WF i = váhový faktor pro režim i [-] A A Emise částic Cykly s neustálenými stavy a lineárními přechody mezi režimy Specifické emise částic se vypočtou rovnicí (A.7-50), kde e gas [g/kwh] a m gas [g/zkouška] jsou nahrazeny hodnotami e PM [g/kwh], respektive m PM [g/zkouška]: e PM ¼ m PM W act (A.7-53) m PM = celková hmotnost emisí částic vypočtená podle bodu A [g/zkouška] W act = práce za cyklus [kwh] Emise za složený cyklus s neustálenými stavy (tj. za fázi za studena a za tepla) se vypočtou bodle bodu A A Cyklus s diskrétním režimem s ustáleným stavem Specifické emise částic e PM [g/kwh] se vypočtou takto: A U metody s jedním filtrem (A.7-54) P i = výkon motoru pro režim i [kw] s P i ¼ P maxi þ P auxi (viz body 6.3 a ) WF i = váhový faktor pro režim i [-] = hmotnostní průtok částic [g/h]

244 L 88/242 Úřední věstník Evropské unie A U metody s více filtry (A.7-55) P i = výkon motoru pro režim i [kw] s P i ¼ P maxi þ P auxi (viz body 6.3 a ) WF i = váhový faktor pro režim i [-] = hmotnostní průtok částic při režimu i [g/h] U metody s jedním filtrem se efektivní váhový faktor WF effi pro každý režim vypočte podle vztahu: (A.7-56) m smpldexhi m smpldexh = hmotnost vzorku zředěných výfukových plynů prošlých odběrnými filtry částic při režimu i [kg] = hmotnost vzorku zředěných výfukových plynů prošlých filtry pro odběr vzorku částic [kg] = hmotnostní průtok ekvivalentního zředěného výfukového plynu při režimu i [kg/s] = průměrný hmotnostní průtok ekvivalentního zředěného výfukového plynu [kg/s] Hodnota efektivních váhových faktorů musí být v rozmezí ± 0,005 (absolutní hodnota) od hodnoty váhových faktorů uvedených v příloze 5.

245 Úřední věstník Evropské unie L 88/243 Dodatek A.7.1 Kalibrace průtoku zředěného výfukového plynu (CVS) Tento dodatek 1 popisuje výpočty pro kalibraci různých průtokoměrů. V bodě A tohoto dodatku 1 je nejprve popsáno, jak převést výstupy z referenčních průtokoměrů pro účely kalibračních rovnic, které jsou uvedeny na molárním základu. Zbývající body popisují kalibrační výpočty specifické pro některé typy průtokoměrů. A Převedení údajů referenčního měřidla Kalibrační rovnice v tomto oddíle pracují s molárním průtokem coby referenční veličinou. Pokud by zvolené měřidlo udávalo průtok v odlišné veličině, např. v standardním objemovém průtoku ( ), skutečném objemovém průtoku ( ) nebo v hmotnostním průtoku ( ), je nutné údaje z referenčního měřidla převést na molární průtok za použití následujících rovnic s tím, že hodnoty objemového průtoku, hmotnostního průtoku, tlaku, teploty a molární hmotnosti se mohou během zkoušky emisí měnit, ale měly by být udržovány co nejvíce konstantní pro každý jednotlivý bod nastavení během kalibrace průtokoměru: (A.7-57) = referenční molární průtok [mol/s] = referenční objemový průtok, korigovaný na standardní tlak a standardní teplotu [m 3 /s] = referenční objemový průtok při skutečném tlaku a teplotě [m 3 /s] = referenční hmotnostní průtok [g/s] p std p act T std T act R M mix = standardní tlak [Pa] = skutečný tlak plynu [Pa] = standardní teplota [K] = skutečná teplota plynu [K] = molární plynová konstanta = molární hmotnost plynu [g/mol] A Výpočty kalibrace PDP Pro každou polohu omezovače se takto vypočtou střední hodnoty stanovené v bodě : a) Objem, který PDP načerpá za otáčku - V rev (m 3 /ot): (A.7-58) = střední hodnota referenčního molárního průtoku [mol/s] R T in p in ƒ npdp = molární plynová konstanta = střední teplota na vstupu [K] = střední tlak na vstupu [Pa] = střední otáčky [ot/s] b) Korekční faktor skluzu PDP - K s [s/ot]: K s ¼ 1 ƒ npdp s ffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffi P out Ä P in P out (A.7-59)

246 L 88/244 Úřední věstník Evropské unie = střední hodnota referenčního molárního průtoku [mol/s] T in p in p out ƒ npdp R = střední teplota na vstupu [K] = střední tlak na vstupu [Pa] = střední tlak na výstupu [Pa] = střední otáčky PDP [ot/s] = molární plynová konstanta c) Metodou nejmenších čtverců se provede regrese objemu, které načerpá PDP (V rev ), v závislosti na korekčním faktoru skluzu PDP (K s ) pomocí výpočtu sklonu a 1 a pořadnice a 0, podle popisu v dodatku A.2 přílohy 4B; d) Postup v písm. a) až c) tohoto bodu se opakuje pro každé otáčky provozu PDP; e) Následující tabulka znázorňuje tyto výpočty pro různé hodnoty ƒ npdp : Table A.7.2 Příklad údajů o kalibraci PDP ƒ npdp [ot/min] ƒ npdp [ot/s] a 1 [m 3 /min] a 1 [m 3 /s] a 0 [m 3 /ot] 755,0 12,58 50,43 0,8405 0, ,6 16,46 49,86 0,831 0, ,5 20,9 48,54 0,809 0, ,3 23,355 47,30 0,7883 0,061 f) Pro každé otáčky provozu PDP se použije příslušný sklon a 1 a pořadnice a 0 pro výpočet průtoku během zkoušky emisí, jak popisuje písm. b) bodu A A Rovnice, které platí pro Venturiho trubici, a přípustné předpoklady Tento oddíl popisuje rovnice a přípustné předpoklady platné pro kalibraci Venturiho trubice a výpočet průtoku při použití Venturiho trubice. Protože Venturiho trubice s podzvukovým prouděním (SSV) i Venturiho trubice s kritickým prouděním (CFV) pracují podobně, rovnice, jimiž se řídí, jsou téměř stejné, vyjma rovnice popisující poměr jejich tlaku, r (tj. r SSV oproti r CFV ). Tyto rovnice jsou založeny na předpokladu jednorozměrného isentropického stlačitelného toku ideálního plynu. Pod písm. d) bodu A jsou popsány další předpoklady, které lze učinit. Pokud pro měřený tok není přípustný předpoklad ideálního plynu, zahrnují tyto rovnice korekci prvního řádu pro chování skutečného plynu, konkrétně faktor stlačitelnosti Z. Pokud z osvědčeného technického úsudku vyplývá, že je nutné použít jinou hodnotu než Z = 1, je možné sestavit vhodné stavové rovnice pro určení hodnot Z v závislosti na naměřených tlacích a teplotách nebo vyvinout zvláštní rovnice pro kalibraci založené na osvědčeném technickém úsudku. Rovnice pro koeficient toku C f je založena na předpokladu ideálního plynu, tj., že isentropický exponent y se rovná poměru specifických tepel c p /c V. Pokud z osvědčeného technického úsudku vyplývá, že je nutné použít isentropický exponent skutečného plynu, je možné sestavit vhodnou rovnici stavu k určení hodnot y závislosti na naměřených tlacích a teplotách nebo vyvinout zvláštní rovnice pro kalibraci. Molární průtok [mol/s] se vypočítá takto: (A.7-60) C d = koeficient výtoku určený podle písm. a) bodu A [-] C f = koeficient průtoku určený podle písm. b) bodu A [-] A t = plocha průřezu hrdla Venturiho trubice [m 2 ] p in = absolutní statický tlak na vstupu Venturiho trubice [Pa]

247 Úřední věstník Evropské unie L 88/245 Z = faktor stlačitelnosti [-] M mix = molární hmotnost směsi plynu [kg/mol] R T in = molární plynová konstanta = absolutní teplota na vstupu Venturiho trubice [K] a) Hodnota C d se z údajů získaných podle bodu vypočítá pomocí této rovnice: (A.7-61) = referenční molární průtok [mol/s] Ostatní značky jako v rovnici (A.7-60). b) Hodnota C f se určí jedním z následujících postupů: i) Pouze u průtokoměru CFV se hodnota CfCFV odvozuje z následující tabulky založené na hodnotách pro β (poměr hrdla Venturiho trubice k průměru vstupu) a γ (poměr specifických tepel směsi plynů) za použití lineární interpolace ke zjištění mezilehlých hodnot: Tabulka A.7.3 C fcfv ve vztahu k β a γ pro průtokoměry CFV C fcfv β γ = 1,385 exh γ dexh = γ air = 1,399 0,000 0,6822 0,6846 0,400 0,6857 0,6881 0,500 0,6910 0,6934 0,550 0,6953 0,6977 0,600 0,7011 0,7036 0,625 0,7047 0,7072 0,650 0,7089 0,7114 0,675 0,7137 0,7163 0,700 0,7193 0,7219 0,720 0,7245 0,7271 0,740 0,7303 0,7329 0,760 0,7368 0,7395 0,770 0,7404 0,7431 0,780 0,7442 0,7470 0,790 0,7483 0,7511 0,800 0,7527 0,7555 0,810 0,7573 0,7602 0,820 0,7624 0,7652

248 L 88/246 Úřední věstník Evropské unie C fcfv β γ = 1,385 exh γ dexh = γ air = 1,399 0,830 0,7677 0,7707 0,840 0,7735 0,7765 0,850 0,7798 0,7828 ii) Pro každý průtokoměr CFV nebo SSV lze použít následující rovnici pro výpočet C f : " Ê Ì γ Ä 1 2 γ r γ Ä 1 C f ¼ Ê ðγ Ä 1Þ β 4 2 Ä r γ Ì #1 2 (A.7-62) γ r β = isentropický exponent [-]. Pro ideální plyny jde o poměr specifických tepel směsi plynu c p /c V = poměr tlaků určený podle písm. c) tohoto bodu = poměr hrdla Venturiho trubice k průměru vstupu c) Poměr tlaků r se vypočte takto: i) Pouze u systému SSV se r SSV vypočítá touto rovnicí: r SSV ¼ 1 Ä Δp SSV p in (A.7-63) Δp SSV = rozdíl statických tlaků mezi vstupem a výstupem Venturiho trubice [Pa] ii) Pouze u systému CFV se r CFV vypočítá iterativně touto rovnicí: 1 Ä y r y CFV þ Ê y Ä 1 Ì 2 β 4 2 r y CFV ¼ y þ 1 2 (A.7-64) d) Pro získání vhodnějších hodnot pro účely zkoušek lze učinit některý z následujících zjednodušujících předpokladů nebo použít osvědčeného technického úsudku: i) v případě zkoušek emisí v plném rozsahu surového výfukového plynu, zředěného vzduchu a ředicího vzduchu lze předpokládat, že se směs plynu chová jako ideální plyn: Z = 1, ii) pro plný rozsah výfukového plynu lze předpokládat konstantní poměr specifických tepel γ = 1,385, iii) pro plný rozsah zředěného výfukového plynu a vzduchu (např. kalibrační vzduch a ředicí vzduch) lze předpokládat konstantní poměr γ =1,399, iv) pro plný rozsah zředěného výfukového plynu a vzduchu lze považovat molární hmotnost směsi M mix [g/mol] pouze za funkci množství vody v ředicím vzduchu nebo kalibračním vzduchu (x H2O ) určenou podle popisu v bodě A takto: M mix = M air (1 - x H2O ) + M H2O (x H2O ) (A.7-65) M air = 28,96559 g/mol M H2O = 18,01528 g/mol x H2O = množství vody v ředicím nebo nasávaném vzduchu [mol/mol] v) pro plný rozsah zředěného výfukového plynu a vzduchu lze předpokládat konstantní molární hmotnost směsi M mix pro všechny kalibrace a zkoušky, pokud se předpokládaná molární hmotnost neliší o více než ± 1 % od odhadované minimální a maximální molární hmotnosti během kalibrace a zkoušek. Tento předpoklad lze učinit, pokud je dostatečně zajištěna regulace množství vody v kalibračním vzduchu a v

249 Úřední věstník Evropské unie L 88/247 ředicím vzduchu, nebo pokud je odstraněno dostatečné množství vody z kalibračního vzduchu a ředicího vzduchu. Následující tabulka uvádí příklady přípustných rozsahů rosných bodů ředicího vzduchu ve vztahu k rosným bodům kalibračního vzduchu. Tabulka A.7.4 Příklady rosných bodů ředicího vzduchu a kalibračního vzduchu, pro které lze předpokládat konstantu M mix lze Pokud kalibrace T dew ( C) je... předpokládat tuto konstantu M mix (g/mol) pro následující rozsahy T dew ( C) během zkoušek emisí ( a ) suchá 28,96559 suchá do ,89263 suchá do ,86148 suchá do ,81911 suchá do ,76224 suchá do , do , do , do 34 ( a ) Rozsah je platný pro všechny kalibrace a zkoušky emisí při rozsahu atmosférického tlaku ( do ) kpa. A Kalibrace SSV a) Molární přístup. Pro kalibraci průtokoměru SSV se provedou tyto kroky: i) Vypočítá se Reynoldsovo číslo Re # pro každý referenční molární průtok za použití průměru hrdla Venturiho trubice d t. Protože k výpočtu hodnoty Re # je nutná dynamická viskozita μ, lze s použitím osvědčeného technického úsudku využít model specifické viskozity pro určení μ u kalibračního plynu (obvykle vzduch). Alternativně lze pro aproximaci μ použít model tří koeficientů viskozity podle Sutherlanda: (A.7 66) d t = průměr hrdla SSV [m] M mix = molární hmotnost směsi [kg/mol] = referenční molární průtok [mol/s] a při použití modelu tří koeficientu viskozity podle Sutherlanda: μ ¼ μ 0 Í T in T 0 Î3 Í Î 2 T 0 þ S T in þ S (A.7-67) μ μ 0 S = dynamická viskozita kalibračního plynu [kg/(m s)] = referenční viskozity podle Sutherlanda [kg/(m s)] = Sutherlandova konstanta [K] T 0 = Sutherlandova referenční teplota [K] T in = absolutní teplota na vstupu Venturiho trubice [K]

250 L 88/248 Úřední věstník Evropské unie Table A.7.5 Modelové parametry tří koeficientů viskozity podle Sutherlanda Ply ( a ) μ 0 T 0 S Teplotní rozpětí s odchylkou max. ± 2 % Mezní tlak kg /(m s) K K K kpa Vzduch 1,716 x do CO 2 1, do H 2 O 1, do O 2 1, do N 2 1, do ( a ) Parametry v tabulce se použijí pouze pro uvedené čisté plyny. Parametry pro výpočet viskozit směsí plynu se nesmí kombinovat. ii) Vytvoří se rovnice C d v závislosti na Re # za použití párových hodnot (Re #, C d ). C d se vypočítá podle rovnice (A.7-61), přičemž C f se získá z rovnice (A.7-62), případně lze použít jiné matematické vyjádření, včetně polynom nebo mocninové řady. Následující rovnice je příkladem běžně používaného matematického vyjádření pro C d a Re # ; r ffiffiffiffiffiffiffi 10 C d ¼ a 0 Ä a 1 6 Re # (A.7-68) iii) Pro účely určení nejvhodnějších koeficientů pro rovnici se provede regresní analýza metodou nejmenších čtverců a vypočítají se regresní statistika rovnice, směrodatná chyba odhadu (SEE) a koeficient určení r 2, podle dodatku A.2 přílohy 4B; iv) Pokud rovnice splňuje kritéria (nebo ) a r 2 0,995, lze rovnici použít pro určení C d pro zkoušku emisí, podle popisu v písm. b) bodu A.7.4.3; v) Pokud kritéria SEE a r 2 nejsou splněna, lze použít osvědčený technický úsudek pro vypuštění kalibračních bodů pro účely splnění regresní statistiky. Ke splnění kritérií je nutné použít nejméně sedm kalibračních bodů. vi) Pokud se vypuštěním bodů nevyloučí odlehlé hodnoty, je třeba přijmout korektivní opatření. Například zvolí se jiné matematické vyjádření pro rovnice C d ve vztahu k Re #, ověří se těsnost nebo se zopakuje kalibrace. Je-li nutné zopakovat tento proces, použijí se pro měření užší tolerance a ponechá se více času na stabilizaci průtoku. vii) Jakmile rovnice splňuje regresní kritéria, lze ji použít pouze pro určení průtoků, které jsou v rozsahu referenčních průtoků použitých pro splnění regresních kritérií rovnice pro C d ve vztahu k Re #. A Kalibrace CFV a) Molární přístup. Některé průtokoměry sestávají z jediné Venturiho trubice a některé z několika těchto trubic s tím, že různé kombinace Venturiho trubic se používají k měření různých průtoků. V případě průtokoměrů CFV, které jsou tvořeny několika Venturiho trubicemi, lze buď kalibrovat každou z těchto trubic pro určení výtokového koeficientu C d pro každou trubici, nebo lze kalibrovat každou kombinaci těchto trubic jako jeden celek. V případě, že se kalibruje kombinace Venturiho trubic, použije se součet aktivní plochy hrdel trubic jako A t, druhá odmocnina součtu druhých mocnin průměrů hrdel Venturiho trubic jako d t, a poměr průměrů hrdel Venturiho trubic k průměrům vstupů jako poměr druhé odmocniny součtu aktivních průměrů Venturiho trubic (d t ) k průměru společného vstupu do všech Venturiho trubic (D). Pro určení C d u jediné Venturiho trubice nebo jediné kombinace Venturiho trubic se postupuje takto:

251 Úřední věstník Evropské unie L 88/249 i) S údaji shromážděnými v každém kalibračním bodě se pomocí rovnice (A.7-60) vypočítá individuální C d pro každý bod, ii) Pomocí rovnic (A.2-1) a (A.2-2) se vypočítají střední hodnoty a směrodatné odchylky hodnot C d, iii) Pokud je směrodatná odchylka všech hodnot C d nižší nebo rovna 0,3 % střední hodnoty C d, poté se v rovnici (A.7-43) použije střední hodnota C d a CFV se použije pouze do nejnižší hodnoty r naměřené během kalibrace, r = 1 - (Δp/p in ) (A.7-69) iv) Pokud směrodatná odchylka všech hodnot C d překročí 0,3 % střední hodnoty C d, vypustí se hodnoty C d odpovídající v daném bodě sběru nejnižší hodnotě r, v) Pokud je zbývající počet bodů sběru údajů nižší než sedm, je nutné přijmout opatření a ověřit kalibrační údaje, případně zopakovat kalibraci. Pokud se zopakuje proces kalibrace, doporučuje se zkontrolovat těsnost systému, použít užší tolerance pro měření a poskytnout delší čas na stabilizaci, vi) Pokud je počet zbývajících hodnot C d sedm nebo vyšší, je nutné znovu vypočítat střední hodnotu a směrodatnou odchylku zbývajících hodnot C d, vii) Je-li směrodatná odchylka zbývajících hodnot C d nižší nebo rovna 0,3 % střední hodnoty zbývajících C d, poté se v rovnici (A.7-43) použije střední hodnota C d a hodnoty CFV se použijí pouze do nejnižší hodnoty r spojené se zbývajícími C d, viii) Pokud směrodatná odchylka zbývajících C d stále překračuje 0,3 % středních hodnot C d, zopakují se kroky uvedené v písm. a) pododst. iv) až xiii).

252 L 88/250 Úřední věstník Evropské unie Dodatek A.7.2 Korekce posunu A Oblast působnosti a frekvence Výpočty v tomto dodatku 2 se provádí k určení toho, zda posun u analyzátoru plynů může zneplatnit výsledky zkušebního intervalu. Pokud posun nezneplatní výsledky zkušebního intervalu, korigují se odezvy analyzátoru plynu ve zkušebním intervalu posunem podle tohoto dodatku 2. Odezvy analyzátoru plynu korigované posunem se použijí při všech dalších výpočtech emisí. Přijatelná mez pro posun analyzátoru během zkušebního intervalu je uvedena v bodě A Principy korekce Při výpočtech podle tohoto dodatku 2 se používají odezvy analyzátoru plynu pro určení referenčních koncentrací analytických plynů nulovacích a pro plný rozsah, zjištěné před a po zkušebním intervalu. Tyto výpočty slouží pro korekci odezvy analyzátoru, zaznamenané během zkušebního intervalu. Korekce je založena na střední odezvě analyzátoru na referenční plyny nulovací a pro plný rozsah a rovněž na referenčních koncentracích samotných plynů nulovacího a pro plný rozsah. Ověření a korekce posunem se provedou takto: A Ověření posunu Po provedení všech ostatních korekcí, s výjimkou korekce posunem, u všech signálů analyzátoru plynů se vypočítají emise specifické pro brzdu podle bodu A.7.5 dodatku A.7 přílohy 4B. Poté se všechny signály analyzátoru plynu korigují posunem podle tohoto dodatku. Přepočítají se emise specifické pro brzdu při použití všech signálů analyzátoru plynů korigovaných posunem. Ověří se správnost výsledků emisí specifických pro brzdu a v protokolu se uvedou před a po provedení korekce posunem podle bodu A Korekce posunu Každý analyzátor plynu se koriguje takto: a) Každá zaznamenaná koncentrace x i se koriguje pro kontinuální odběr nebo pro odběr dávkami x; b) Korekce posunem se provádí pomocí této rovnice: x idriftcor ¼ x refzero þ ðx refspan Ä x refzero Þ 2x i Ä ðx prezero þ x postzero Þ ða:7 Ä 70Þ ðx prespan þ x postspan Þ Ä ðx prezero þ x postzero Þ x idriftcor x refzero x refspan x prespan x postspan = koncentrace korigovaná posunem [μmol/mol] = referenční koncentrace nulovacího plynu, která je obvykle nula (není-li známo, že by byla jiná) [μmol/mol] = referenční koncentrace plynu pro plný rozsah [μmol/mol] = odezva analyzátoru plynu na koncentraci kalibračního plynu pro plný rozsah před zkušebním intervalem [μmol/mol] = odezva analyzátoru plynu na koncentraci kalibračního plynu pro plný rozsah po zkušebním intervalu [μmol/mol] x i nebo x = zaznamenaná koncentrace, tj. naměřená během zkoušky před korekcí posunem [μmol/mol] x prezero x postzero = odezva analyzátoru plynu na koncentraci nulovacího plynu před zkušebním intervalem [μmol/mol] = odezva analyzátoru plynu na koncentraci nulovacího plynu po zkušebním intervalu [μmol/mol] c) U koncentrací před zkušebním intervalem se použijí koncentrace, které byly určeny nejčerstvěji před zkušebním intervalem. U některých zkušebních intervalů mohla nastat situace, kdy nejčerstvější určení proběhlo před jedním či více předchozími zkušebními intervaly; d) U koncentrací po zkušebním intervalu se použijí koncentrace, které byly určeny nejčerstvěji po zkušebním intervalu. U některých zkušebních intervalů mohla nastat situace, kdy nejčerstvější určení proběhlo po jednom či více následujících zkušebních intervalech;

253 Úřední věstník Evropské unie L 88/251 e) Pokud před zkouškou nebyla zaznamenána odezva analyzátoru na koncentraci plynu pro plný rozsah x prespan, nastaví se hodnota x prespan jako rovna referenční koncentraci na kalibrační plyn pro plný rozsah: x prespan = x refspan ; f) Pokud před zkouškou nebyla zaznamenána odezva analyzátoru na koncentraci nulovacího plynu x prezero, nastaví se hodnota x prezero jako rovna referenční koncentraci na nulovací plyn: x prezero = x refzero ; g) Referenční koncentrace nulovacího plynu x refzero je obvykle nula: x refzero = 0 μmol/mol. V některých případech se však může stát, že hodnota x refzero je nenulovou koncentrací. Například pokud je analyzátor CO 2 vynulován pomocí okolního vzduchu, lze použít výchozí koncentraci CO 2 v okolním vzduchu, která je 375 μmol/mol. V takovém případě je x refzero 375 μmol/mol. V případě, že analyzátor není vynulován pomocí nulovacího plynu x refzero, nastaví se analyzátor tak, aby jeho výstupem byla skutečná koncentrace x refzero. Například pokud x refzero je 375 μmol/mol, nastaví se analyzátor tak, aby jeho výstupem byla hodnota 375 μmol/mol, když jím prochází nulovací plyn.

254 L 88/252 Úřední věstník Evropské unie Dodatek A.8 Výpočet emisí na základě hmotnosti A.8.0 A Převody značek Všeobecné značky Dodatek A.8 Dodatek A.7 Jednotka Veličina b, D 0 a 0 def. ( 3 ) pořadnice regresní přímky s osou y m a 1 def. ( 3 ) sklon regresní přímky A/F st stechiometrický poměr vzduchu a paliva C d C d koeficient výtoku c x ppm, % obj koncentrace (μmol/mol = ppm) c d 1 ppm, % obj koncentrace na suchém základě c w 1 ppm, % obj koncentrace na vlhkém základě c b 1 ppm, % obj koncentrace pozadí D x dil ředicí faktor ( 2 ) D 0 m 3 /ot pořadnice na ose souřadnic příslušející kalibrační funkci PDP d d m průměr d V m průměr hrdla Venturiho trubice e e g/kwh základ emisí specifických na brzdě e gas e gas g/kwh specifické emise plynných složek e PM e PM g/kwh specifické emise částic E 1 PF % účinnost konverze (PF = penetrační frakce) F s stechiometrický faktor f c faktor uhlíku H g/kg absolutní vlhkost K V hê p ffiffiffi K Ì i m 4 s =kg kalibrační funkce CFV k f m 3 /kg fuelm 3 /kg paliva specifický faktor paliva k h korekční faktor vlhkosti pro NO x pro vznětové motory k Dr k Dr korekční faktor regenerace dolů k r k r multiplikativní faktor regenerace

255 Úřední věstník Evropské unie L 88/253 Dodatek A.8 Dodatek A.7 Jednotka Veličina k Ur k Ur korekční faktor regenerace nahoru k w,a korekční faktor převodu ze suchého stavu na vlhký stav pro nasávaný vzduch k w,d korekční faktor převodu ze suchého stavu na vlhký stav pro ředicí vzduch k w,e korekční faktor převodu ze suchého stavu na vlhký stav pro zředěný výfukový plyn k w,r korekční faktor převodu ze suchého stavu na vlhký stav pro surový výfukový plyn μ μ kg/(m s) dynamická viskozita M M g/mol molární hmotnost ( 3 ) M a 1 g/mol molární hmotnost nasávaného vzduchu M e 1 g/mol molární hmotnost výfukových plynů M gas M gas g/mol molární hmotnost plynných složek m m kg hmotnost q m kg/s hmotnostní průchod m d 1 kg hmotnost vzorku ředicího vzduchu prošlého filtry pro odběr vzorku částic m ed 1 kg celková hmotnost zředěného výfukového plynu za cyklus m edf 1 kg hmotnost ekvivalentního zředěného výfukového plynu za zkušební cyklus m ew 1 kg celková hmotnost výfukového plynu za cyklus m f 1 mg hmotnost odebraného vzorku částic m f,d 1 mg hmotnost vzorku částic odebraného z ředicího vzduchu m gas m gas g hmotnost plynných emisí za zkušební cyklus m PM m PM g hmotnost emisí částic za zkušební cyklus m se 1 kg hmotnost vzorku výfukových plynů za zkušební cyklus m sed 1 kg hmotnost zředěného výfukového plynu, který prošel ředicím tunelem

256 L 88/254 Úřední věstník Evropské unie Dodatek A.8 Dodatek A.7 Jednotka Veličina m sep 1 kg hmotnost zředěného výfukového plynu, který prošel odběrnými filtry částic m ssd kg hmotnost sekundárního ředicího vzduchu n f n min 1 otáčky motoru n p r/s otáčky čerpadla PDP P P kw výkon p p kpa tlak p a kpa atmosférický tlak suchého vzduchu p b kpa celkový atmosférický tlak p d kpa tlak nasycených par ředicího vzduchu p p p abs kpa absolutní tlak p r p H2O kpa tlak vodních par p s kpa atmosférický tlak suchého vzduchu 1 E PF % penetrační frakce q mad ( 1 ) kg/s hmotnostní průtok nasávaného vzduchu v suchém stavu q maw ( 1 ) kg/s hmotnostní průtok nasávaného vzduchu ve vlhkém stavu q mce ( 1 ) kg/s hmotnostní průtok uhlíku v surovém výfukovém plynu q mcf ( 1 ) kg/s hmotnostní průtok uhlíku do motoru q mcp ( 1 ) kg/s hmotnostní průtok uhlíku v systému s ředěním části toku q mdew ( 1 ) kg/s hmotnostní průtok zředěného výfukového plynu ve vlhkém stavu q mdw ( 1 ) kg/s hmotnostní průtok ředicího vzduchu ve vlhkém stavu q medf ( 1 ) kg/s hmotnostní průtok ekvivalentního zředěného výfukového plynu ve vlhkém stavu q mew ( 1 ) kg/s hmotnostní průtok výfukového plynu ve vlhkém stavu q mex ( 1 ) kg/s hmotnostní průtok vzorku odebraného z ředicího tunelu

257 Úřední věstník Evropské unie L 88/255 Dodatek A.8 Dodatek A.7 Jednotka Veličina q mf ( 1 ) kg/s hmotnostní průtok paliva q mp ( 1 ) kg/s průtok vzorku výfukového plynu do systému s ředěním části toku q V m 3 /s objemový průtok q VCVS ( 1 ) m 3 /s objemový průtok CVS q Vs ( 1 ) dm 3 /min systémový průtok analyzátoru výfukových plynů q Vt ( 1 ) cm 3 /min průtok sledovacího plynu ρ ρ kg/m 3 specifická hmotnost ρ e kg/m 3 hustota výfukových plynů r d DR ředicí poměr ( 2 ) RH % relativní vlhkost r D β m/m poměr průměrů (systém CVS) r p poměr tlaku SSV Re Re # Reynoldsovo číslo б б směrodatná odchylka T T C teplota T a K absolutní teplota t t s čas Δt Δt s časový interval u poměr mezi hustotami složky plynu a výfukových plynů V V m 3 objem q V m 3 /s objemový průtok V 0 m 3 /r objemový průtok PDP načerpaný za otáčku W W kwh práce W act W act kwh skutečná práce ve zkušebním cyklu WF WF váhový faktor

258 L 88/256 Úřední věstník Evropské unie Dodatek A.8 Dodatek A.7 Jednotka Veličina w w g/g podíl hmotnosti X 0 K s s/ot kalibrační funkce PDP y y aritmetický střed? ( 1 ) Viz indexy, např.: pro hmotnostní průtok suchého vzduchu nebo pro hmotnostní průtok paliva atd. ( 2 ) Ředicí poměr r d v dodatku A.8 a DR v dodatku A.7: různé značky ale stejné významy a stejné rovnice. Ředicí faktor D v dodatku A.8 a x dil v dodatku A.7: různé značky ale stejný fyzikální význam, rovnice (A.7-47) ukazuje vztah mezi x a DR. dil ( 3 ) def. = bude definováno. A Indexy Dodatek A.8 ( 1 ) Dodatek A.7 Veličina act act skutečná veličina i okamžité měření (např. 1 Hz) i jednotlivá veličina ze série ( 1 ) V dodatku A.8 určuje význam indexu přidružená veličina, například index d může označovat suchý stav jako v c d = koncentrace v suchém stavu, ředicí vzduch jako v p d = tlak nasycených par v ředicím vzduchu nebo k w,d = korekční faktor převodu ze suchého stavu na vlhký stav pro ředicí vzduch či ředicí poměr jako v r d. A Značky a zkratky chemických složek (použitých rovněž jako indexy) Dodatek A.8 Dodatek A.7 Veličina Ar Ar argon C1 C1 uhlík, ekvivalentní uhlíku 1 CH 4 CH 4 methan C 2 H 6 C 2 H 6 ethan C 3 H 8 C 3 H 8 propan CO CO oxid uhelnatý CO 2 CO 2 oxid uhličitý DOP DOP dioktylftalát HC HC uhlovodík H 2 O H 2 O voda NMHC NMHC uhlovodíky jiné než methan NO x NO x oxidy dusíku NO NO oxid dusnatý NO 2 NO 2 oxid dusičitý

259 Úřední věstník Evropské unie L 88/257 Dodatek A.8 Dodatek A.7 Veličina PM PM pevné částice S S síra A Značky a zkratky složení paliva Dodatek A.8 ( 1 ) Dodatek A.7 ( 2 ) Veličina w C ( 4 ) w C ( 4 ) obsah uhlíku v palivu, hmotnostní podíl [g/g] nebo [% hmotnosti] w H w H obsah vodíku v palivu, hmotnostní podíl [g/g] nebo [% hmotnosti] w N w N obsah dusíku v palivu, hmotnostní podíl [g/g] nebo [% hmotnosti] w O w O obsah kyslíku v palivu, hmotnostní podíl [g/g] nebo [% hmotnosti] w S w S obsah síry v palivu, hmotnostní podíl [g/g] nebo [% hmotnosti] α α atomový poměr vodíku k uhlíku (H/C) ε β atomový poměr kyslíku k uhlíku (O/C) ( 3 ) γ γ atomový poměr síry k uhlíku (S/C) δ δ atomový poměr dusíku k uhlíku (N/C) ( 1 ) Odkazuje na palivo s chemickým vzorcem CH O α ε N δ S γ ( 2 ) Odkazuje na palivo s chemickým vzorcem CH O α β S γ N δ ( 3 ) Je třeba věnovat pozornost různým významům značky β, které jsou ve dvou dodatcích pro výpočet emisí: v dodatku A.8 značka označuje palivo s chemických vzorcem CH S α γ N δ O ε (tj. vzorcem C β H α S γ N δ O ε, kde β = 1, za předpokladu, že je jeden atom uhlíku na molekulu), zatímco v dodatku A.7 značka označuje poměr kyslíku k uhlíku s CH O α β S γ N δ. V takovém případě β z dodatku A.7 odpovídá ε z dodatku A.8. ( 4 ) Podíl hmotnosti w doplněný v indexu o značku chemické složky. A.8.1 A Základní parametry Určení koncentrací methanu a uhlovodíků jiných než methan Výpočet NMHC a CH 4 závisí na použité kalibrační metodě. Analyzátor FID pro měření bez separátoru NMC se kalibruje propanem. Pro kalibraci analyzátoru FID, který je použit v sérii se separátorem NMC jsou přípustné tyto metody: a) kalibrační plyn propan; propan obtéká NMC; b) kalibrační plyn methan; methan protéká NMC Koncentrace NMHC (c NMHC [-]) a CH 4 (c CH4 [-]) se vypočítají takto pro písm. a): c NMHC ¼ c HCðw=oNMCÞ ð1 Ä E CH4 Þ Ä c HCðw=NMCÞ E C2H6 Ä E CH4 c CH4 ¼ c HCðw=NMCÞ Ä c HCðw=oNMCÞ ð1 Ä E C2H6 Þ RF CH4½THC-FIDâ ðe C2H6 Ä E CH4 Þ (A.8-1a) (A.8-2a) Koncentrace NMHC a CH 4 se pro písm. b) vypočtou takto: c NMHC ¼ c HCðw=oNMCÞ ð1 Ä E CH4 Þ Ä c HCðw=NMCÞ RF CH4½THC-FIDâ ð1 Ä E CH4 Þ E C2H6 Ä E CH4 c CH4 ¼ c HCðw=NMCÞ RF CH4½THC-FIDâ ð1 Ä E CH4 Þ Ä c HCðw=oNMCÞ ð1 Ä E C2H6 Þ RF CH4½THC-FIDâ ðe C2H6 Ä E CH4 Þ c HC(w/NMC) = koncentrace HC, když vzorek plynu protéká NMC [ppm] (A.8-1b) (A.8-2b)

260 L 88/258 Úřední věstník Evropské unie c HC(w/oNMC) = koncentrace HC, když vzorek plynu obtéká NMC [ppm] RF CH4[THC-FID] = faktor odezvy methanu určený podle bodu [-] E CH4 = účinnost methanu určená podle bodu [-] E C2H6 = účinnost ethanu určená podle bodu [-] Pokud je RF CH4[THC-FID] < 1,05, lze jej v rovnicích A.8-1a, A.8-1b a A.8-2b vynechat. Emise NMHC (uhlovodíky jiné než methan) lze aproximovat na 98 % THC (celkového množství uhlovodíků). A.8.2 A A Surové plynné emise Plynné emise Zkoušky s ustálenými stavy Pro každý režim i zkoušky s ustálenými stavy se vypočítá podíl plynných emisí q mgas,i. Koncentrace plynných emisí se vynásobí jejich příslušným průtokem: q (mgas,i) = k h k u gas q mew,i c gas,i (A.8-3) q mgas,i = poměr emisí v režimu i při zkoušce s ustálenými stavy [g/h] k k h u gas = 1 pro c gasr,w,i v [ppm] a k = pro c gasr,w,i v [% objem.] = korekční faktor pro NO [-], platný pro výpočet emisí NO x x (viz bod A.8.2.2) = specifický faktor složky nebo poměr hustot plynné složky a výfukového plynu [-]; vypočítá se pomocí rovnic (A.8-12) nebo (A.8-13) q mew,i = hmotnostní průtok výfukového plynu ve vlhkém stavu v režimu i [kg/s] c gas,i = koncentrace emisí v surovém výfukovém plynu v režimu I ve vlhkém stavu [ppm] nebo [% objem.] A Zkušební cykly s neustálenými stavy a lineárními přechody mezi režimy Celková hmotnost plynných emisí za zkoušku m gas [g/zkouška] se vypočítá vynásobením časově seřazených okamžitých koncentrací a průtoků výfukového plynu a integrováním za celý zkušební cyklus podle této rovnice: m gas ¼ 1 f k h k u gas X N i¼1 ðq mew;i c gas;i Þ (A.8-4) f = frekvence sběru údajů [Hz] k h k u gas = korekční faktor pro NO x [-], platný pro výpočet emisí NO x = 1 pro c gasr,w,i v [ppm] a k = pro c gasr,w,i v [% objem.] = specifický faktor složky [-] (viz bod A.8.2.4) N = počet měření [-] q mew,i = okamžitý hmotnostní průtok výfukového plynu ve vlhkém stavu [kg/s] c gas,i = okamžitá koncentrace emisí v surovém výfukovém plynu ve vlhkém stavu [ppm] nebo [% objem.] V následujících bodech je ukázán výpočet potřebných veličin (c gas,i, u gas a q mew,i ). A Konverze koncentrace v suchém stavu na vlhký stav Pokud se emise měří v suchém stavu, změřená koncentrace c d se převede na koncentraci ve vlhkém stavu c w podle následující obecné rovnice: c w = k w c d (A.8-5) k w = faktor konverze koncentrace v suchém stavu na vlhký stav [-] c d = koncentrace emisí v suchém stavu [ppm] nebo [% objem.]

261 Úřední věstník Evropské unie L 88/259 V případě úplného spalování se faktor konverze koncentrace v suchém stavu na vlhký stav u surového výfukového plynu označuje jako k w,a [-] a vypočítá se takto: 0 q 1 mf;i 1,2442 H a þ 111,19 w H q mad;i B 1 Ä 773,4 þ 1,2442 H a þ q mf;i q k A f mad;i k w;a ¼ Í 1 Ä p Î r p b (A.8-6) H a q mf,i = vlhkost nasávaného vzduchu [g H 2 O/kg suchého vzduchu] = okamžitý průtok paliva [kg/s] q mad,i = okamžitý průtok nasávaného vzduchu v suchém stavu [kg/s] p r p b w H k f = tlak vody za chladičem [kpa] = celkový barometrický tlak [kpa] = obsah vodíku v palivu [% hmot.] = přídavný spalovací objem [m 3 /kg paliva] k f = 0, w H + 0, w N + 0, w o (A.8-7) w H = obsah vodíku v palivu [% hmot.] w N = obsah dusíku v palivu [% hmot.] w O = obsah kyslíku v palivu [% hmot.] V rovnici (A.8-6) lze odhadnout poměr p r / p b : 1 Í 1 Ä p Î ¼ 1,008 r p b (A.8-8) V případě neúplného spalování (bohaté směsi paliva a vzduchu) a rovněž při zkouškách emisí bez přímého měření průtoku vzduchu se upřednostňuje druhá metoda výpočtu k w,a : k w;a ¼ 1 1 þ α 0,005 ðc co2 þ c CO Þ Ä k w1 1 Ä ρ r ρ b (A.8-9) c CO2 = koncentrace CO 2 v surovém výfukovém plynu v suchém stavu [% objem.] c CO p r p b = koncentrace CO v surovém výfukovém plynu v suchém stavu ppm] = tlak vody za chladičem [kpa] (viz rovnice (A.8-9)) = celkový barometrický tlak [kpa] (viz rovnice (A.8-9)) α = molární poměr uhlíku k vodíku [-] k w1 = vlhkost nasávaného vzduchu [-] 1,608 H a k w1 ¼ þ 1,608 H a (A.8-10) A Korekce vlhkosti a teploty u NO x Protože emise NO jsou závislé na vlastnostech okolního vzduchu, musí se koncentrace NO x x korigovat z hlediska okolní teploty a vlhkosti faktory k h [-] podle následující rovnice. Toto je faktor pro rozsah vlhkosti mezi 0 a 25 g H 2 O/kg suchého vzduchu. k h ¼ 15,698 H a þ 0, H a = vlhkost nasávaného vzduchu g H 2 O/kg suchého vzduchu] (A.8-11)

262 L 88/260 Úřední věstník Evropské unie A A specifický faktor složky u Tabulkové hodnoty Některými zjednodušeními rovnic (předpokladem hodnoty λ a podmínek pro nasávaný vzduch podle následující tabulky) v bodě A lze vypočítat hodnotu u gas (viz bod A.8.2.1). Hodnoty u gas jsou uvedeny v tabulce A.8.1. Tabulka A.8.1 Hodnoty u surového výfukového plynu a hustoty složek (hodnoty u jsou počítány pro koncentrace emisí vyjádřené v ppm) Plyn NO x CO HC CO 2 O 2 CH 4 ρ gas [kg/m 3 ] 2,053 1,250 0,621 1,9636 1,4277 0,716 Palivo ρ e [kg/m 3 ] Koeficient u gas při λ = 2, suchý vzduch, 273 K, 101,3 kpa Motorová nafta 1,2939 0, , , , , , A Vypočítané hodnoty Specifický faktor složky u gas,i lze vypočítat pomocí poměru hustoty složky a výfukového plynu, případně pomocí odpovídajícího poměru molárních hmotností: u gas,i = M gas /(M e,i 1 000) (A.8-12) nebo u gas,i = ρ gas /(ρ e,i 1 000) (A.8-13) M gas = molární hmotnost složky plynu [g/mol] M e,i = okamžitá molární hmotnost surového výfukového plynu ve vlhkém stavu [g/mol] ρ gas = hustota složky plynu [kg/m 3 ] ρ e,i = okamžitá hustota surového výfukového plynu ve vlhkém stavu [kg/m 3 ] Molární hmotnost výfukového plynu M e,i se odvodí pro obecné složení paliva CH α O ε N δ S γ, za předpokladu úplného spalování, takto: 1 þ q mf;i q maw;i M e;i ¼ α q mf;i q 4 þ ε 2 þ δ H a maw;i 12,001 þ 1,00794 α þ 15,9994 ε þ 14,0067 δ þ 32,0065 γ þ 2 Ü 1,00794 þ 15,9994 þ 1 1 þ H a 10 3 M a (A.8-14) q mf,i = okamžitý hmotnostní průtok výfukového plynu ve vlhkém stavu [kg/s] q maw,i = okamžitý hmotnostní průtok nasávaného vzduchu ve vlhkém stavu [kg/s] α = molární poměr vodíku k uhlíku [-] δ = molární poměr dusíku k uhlíku [-] ε = molární poměr kyslíku k uhlíku [-] γ = atomový poměr síry k uhlíku [-] H a M a = vlhkost nasávaného vzduchu [g H 2 O/kg suchého vzduchu] = molekulární hmotnost nasávaného vzduchu = 28,965 g/mol Okamžitá hustota surového výfukového plynu r e,i [kg/m 3 ] se odvodí takto: ρ e;i ¼ þ H a þ ðq mf;i=q mad;i Þ 773,4 þ 1,2434 H a þ k f ðq mf;i=q mad;i Þ (A.8-15)

263 Úřední věstník Evropské unie L 88/261 q mf,i = okamžitý hmotnostní průtok paliva [kg/s] q mad,i = okamžitý hmotnostní průtok nasávaného vzduchu v suchém stavu [kg/s] H a k f = vlhkost nasávaného vzduchu [g H 2 O/kg suchého vzduchu] = přídavný spalovací objem [m 3 /kg paliva] (viz rovnice A.8-7) A A Hmotnostní průtok výfukového plynu Metoda měření průtoku vzduchu a paliva Vhodnými průtokoměry se měří průtok vzduchu a paliva. Okamžitý průtok výfukového plynu q mew,i [kg/s] se vypočítá podle vztahu: q mew,i = q maw,i + q mf,i (A.8-16) q maw,i = okamžitý hmotnostní průtok nasávaného vzduchu [kg/s] q mf,i = okamžitý hmotnostní průtok paliva [kg/s] A Metoda měření pomocí sledovacího plynu Tato metoda zahrnuje měření koncentrace sledovacího plynu ve výfukovém plynu. Okamžitý průtok výfukového plynu q mew,i [kg/s] se vypočítá podle vztahu: q mew;i ¼ q Vt ρ e 10 6 ðc mix;i Ä c b Þ (A.8-17) q Vt = průtok sledovacího plynu [m 3 /s] c mix,i = okamžitá koncentrace sledovacího plynu po smíchání [ppm] ρ e = hustota surového výfukového plynu [kg/m 3 ] c b = koncentrace pozadí sledovacího plynu v nasávaném vzduchu [ppm] Koncentraci pozadí sledovacího plynu c b je možno určit jako průměrnou hodnotu z koncentrace pozadí změřené bezprostředně před zkouškou a po zkoušce. Je-li koncentrace pozadí menší než 1 % koncentrace sledovacího plynu po smísení c mix,i při nejvyšším průtoku výfukového plynu, je možno koncentraci pozadí nebrat v úvahu. A Metoda měření průtoku vzduchu a poměru vzduchu k palivu Touto metodou se určuje výpočet hmotnostního průtoku výfukového plynu z průtoku vzduchu a z poměru vzduchu k palivu. Okamžitý hmotnostní průtok výfukového plynu q mew,i [kg/s] se vypočítá podle vztahu: Í Î 1 q mew;i ¼ q maw;i 1 þ (A.8-18) A=F st λ i Í 138,0 1 þ α 4 Ä ε Î 2 þ γ A=F st ¼ (A.8-19) 12,011 þ 1,00794 α þ 15,9994 ε þ 14,0067 δ þ 32,065 γ λ i ¼ 0 Í 100 Ä c COd 10 4 Î 1 Ä Ä c HCw 10 4 α þ B 4 2 c COd ,5 c CO2d 1 þ c COd ,5 c CO2d 1 Ä ε 2 Ä δ C 2 A Ä c CO2d þ c COd 10 Ö 4 Í 4,764 1 þ α 4 Ä ε Î 2 þ γ Ä c CO2d þ c COd 10 4 þ c HCw 10 Ö 4 q maw,i = hmotnostní průtok nasávaného vzduchu ve vlhkém stavu [kg/s] A/F st = stechiometrický poměr vzduchu a paliva [-] l I = okamžitý poměr přebytečného vzduchu [-] (A.8-20)

264 L 88/262 Úřední věstník Evropské unie c Cod = koncentrace CO v surovém výfukovém plynu v suchém stavu [ppm] c CO2d = koncentrace CO 2 v surovém výfukovém plynu v suchém stavu [%] c HCw = koncentrace HC v surovém výfukovém plynu ve vlhkém stavu [ppm C1] a = molární poměr vodíku k uhlíku [-] d = molární poměr dusíku k uhlíku [-] e = molární poměr kyslíku k uhlíku [-] g = atomový poměr síry k uhlíku [-] A Metoda bilance uhlíku, postup jednoho kroku Následující postup jednoho kroku lze použít pro výpočet hmotnostní průtoku výfukového plynu ve vlhkém stavu q mew,i [kg/s]: " 1,4 w 2 Í Î # C q mew;i ¼ q mf:i Ä 1,0828 w C þ k fd f Ö H a 1 þ þ 1 (A.8-21) c f c kde faktor uhlíku f c [-] je dán vztahem: c COd f c ¼ 0,5441 ðc CO2d Ä c CO2d;a Þ þ þ c HCw (A.8-22) q mf,i w C H a k fd = okamžitý hmotnostní průtok paliva [kg/s] = obsah uhlíku v palivu [% hmot.] = vlhkost nasávaného vzduchu [g H 2 O/kg suchého vzduchu] = přídavný spalovací objem v suchém stavu [m 3 /kg paliva] c CO2d = koncentrace CO 2 v surovém výfukovém plynu v suchém stavu [%] c CO2d,a = koncentrace CO 2 v okolním vzduchu v suchém stavu [%] c Cod c HCw = koncentrace CO v surovém výfukovém plynu v suchém stavu [ppm] = koncentrace HC v surovém výfukovém plynu ve vlhkém stavu [ppm] a faktor k fd [m 3 /kg paliva], který se vypočte v suchém stavu odečtením vody vytvořené spalováním od k f : k fd = k f - 0,11118 w H (A.8-23) k f = specifický faktor paliva z rovnice (A.8-7) [m 3 /kg paliva] w H = obsah vodíku v palivu [% hmot.] A.8.3 A A Zředěné plynné emise Hmotnost plynných emisí Měření emisí s ředěním plného toku (CVS) Hmotnostní průtok výfukového plynu se měří systémem odběru s konstantním objemem (CVS), který může používat objemové dávkovací čerpadlo (PDP), Venturiho trubici s kritickým průtokem (CFV) nebo Venturiho trubici s podzvukovým prouděním (SSV). U systémů s konstantním hmotnostním průtokem (tj. s výměníkem tepla) se hmotnost znečišťujících látek m gas [g/zkouška] určí podle vztahu: m gas = k h k u gas c gas m ed (A.8-24) u gas = poměr hustotou složky výfukového plynu a hustotou vzduchu podle tabulky A.8.2 nebo vypočtený pomocí rovnice (A.8-35) [-] c gas = střední korigovaná koncentrace pozadí složky ve vlhkém stavu [ppm], případě [% objem.] k h = korekční faktor pro NO x [-], platný pro výpočet emisí NO x

265 Úřední věstník Evropské unie L 88/263 k = 1 pro c gasr,w,i v [ppm] a k = pro c gasr,w,i v [% objem.] m ed = celková hmotnost zředěného výfukového plynu za cyklus [kg/zkouška] U systémů s kompenzací průtoku (bez výměníku tepla) se hmotnost znečišťujících látek m gas [g/zkouška] určí výpočtem okamžitých hmotností emisí, integrací a korekcí pozadím podle této rovnice: m gas ¼ k h k ( X N i¼1 ÜÄ m ed;i c e u Öä ÏÍ Ê gas Ä m ed c d 1 Ä 1 Î ÎB ) u gas (A.8-25) D c e c d = koncentrace emisí zředěného výfukového plynu ve vlhkém stavu [ppm] nebo [% objem.] = koncentrace emisí v ředicím vzduchu ve vlhkém stavu [ppm] nebo [% objem.] m ed,i = hmotnost zředěného výfukového plynu za zkušební interval i [kg] m ed = celková hmotnost zředěného výfukového plynu za celý cyklus [kg] u gas = hodnoty z tabulky A.8.2 [-] D = faktor ředění (viz rovnice (A.8-29) v bodě A ) [-] k h k = korekční faktor pro NO x [-], platný pro výpočet emisí NO x = 1 pro ci v [ppm] a k = pro c v [% objem.] Koncentrace c gas, c e a c d mohou být buď naměřené hodnoty v odebraném vzorku (do jímacího vaku, avšak nelze použít u NO x a HC) nebo průměrované hodnoty integrované z kontinuálního měření. Rovněž hodnotu m ed,i je nutné zprůměrovat integrací za zkušební cyklus. V následujících bodech je ukázán výpočet potřebných veličin (c e, u gas a m ed ). A A Konverze koncentrace v suchém stavu na vlhký stav Všechny koncentrace v bodě A se převedou pomocí rovnice (A.8-5) (c w = k w c d ). Zředěný výfukový plyn Všechny koncentrace naměřené v suchém stavu se převedou na koncentrace ve vlhkém stavu pomocí jedné z následujících rovnic: ÏÍ k w;e ¼ 1 Ä α c Î B CO2w Ä k w2 1,008 (A.8-26) 200 nebo 0 1 B ð1 Ä k w2 Þ k w;e ¼ 1 þ α c A 1,008 (A.8-27) CO2d 200 k w,e = faktor převodu ze suchého stavu na vlhký stav pro zředěný výfukový plyn [-] a = molární poměr vodíku k uhlíku v palivu [-] c CO2w = koncentrace CO 2 ve zředěném výfukovém plynu ve vlhkém stavu [% objem.] c CO2d = koncentrace CO 2 ve zředěném výfukovém plynu v suchém stavu [% objem.] Korekční faktor konverze suchého na vlhký stav k w2 zohledňuje obsah vody v nasávaném vzduchu i v ředicím vzduchu: Ï Í 1,608 H d 1 Ä 1 Î Í ÎB 1 þ H a D D k w2 ¼ Õ Ï Í þ 1,608 H d 1 Ä 1 Î Í ÎBØ (A.8-28) 1 þ H a D D H a = vlhkost nasávaného vzduchu [g H 2 O/kg suchého vzduchu] H = vlhkost ředicího vzduchu [g H d 2 O/kg suchého vzduchu] D = faktor ředění (viz rovnice (A.8-29) v bodu A ) [-]

266 L 88/264 Úřední věstník Evropské unie A Faktor ředění Faktor ředění [-] (jenž je nutný pro korekci pozadím a výpočet k w2 ) se vypočítá takto: D ¼ F S c CO2;e þ ðc HC;e þ c CO;e Þ 10 4 (A.8-29) F S = stechiometrický faktor [-] c CO2,e = koncentrace CO 2 ve zředěném výfukovém plynu ve vlhkém stavu [% objem.] c HC,e = koncentrace HC ve zředěném výfukovém plynu ve vlhkém stavu [ppm C1] c CO,e = koncentrace CO ve zředěném výfukovém plynu ve vlhkém stavu [ppm] Stechiometrický faktor se vypočte takto: 1 F S ¼ þ α Ê 2 þ 3,76 1 þ α Ì 4 (A.8-30) a = molární poměr vodíku k uhlíku v palivu [-] Jestliže není složení paliva známo, mohou se použít tyto stechiometrické faktory: F S (vznětové motory) = 13,4 Pokud se průtok výfukového plynu měří přímo, lze faktor ředění D [-] vypočítat takto: D ¼ q VCVS q Vew (A.8-31) q VCVS = objemový průtok zředěného výfukového plynu [m 3 /s] q Vew = objemový průtok surového výfukového plynu [m 3 /s] A Ředicí vzduch k w,d = (1 - k w3 ) 1,008 (A.8-32) kde 1,608 H d k w3 ¼ þ 1,608 þ H d (A.8-33) H d = vlhkost ředicího vzduchu [g H 2 O/kg suchého vzduchu] A Určení koncentrace korigované pozadím K určení netto koncentrace znečišťujících látek se průměrné koncentrace pozadí plynných znečišťujících látek v ředicím vzduchu odečtou od měřených koncentrací. Průměrné hodnoty koncentrací pozadí se určí metodou vaků pro jímání vzorku nebo kontinuálním měřením a integrací. Použije se tato rovnice: Í c gas ¼ c gas;e Ä c d 1 Ä 1 Î D (A.8-34) c gas = netto koncentrace plynné znečišťující látky [ppm] nebo [% objem.] c gas,e = koncentrace emisí zředěného výfukového plynu ve vlhkém stavu [ppm] nebo [% objem.] c d = koncentrace emisí v ředicím vzduchu ve vlhkém stavu [ppm] nebo [% objem.] D = faktor ředění (viz rovnice (A.8-29) v bodě A ) [-] A Specifický faktor složky u Specifický faktor složky u gas zředěného plynu lze vypočítat buď pomocí následující rovnice nebo jej vzít z tabulky A.8.2. U hustoty zředěného výfukového plynu v tabulce A.8.2 se předpokládá, že je rovna hustotě vzduchu.

267 Úřední věstník Evropské unie L 88/265 u ¼ M gas M d;w ¼ Ï Í M da;w 1 Ä 1 D M gas Î þ M r;w Í ÎB D (A.8-35) M gas M d,w = molární hmotnost složky plynu [g/mol] = molární hmotnost zředěného výfukového plynu [g/mol] M da,w = molární hmotnost ředicího vzduchu [g/mol] M r,w = molární hmotnost surového výfukového plynu [g/mol] D = faktor ředění (viz rovnice (A.8-29) v bodě A ) [-] Tabulka A.8.2 Hodnoty u zředěného výfukového plynu a hustoty složek (hodnoty u jsou počítány pro koncentrace emisí vyjádřené v ppm) Plyn NO x CO HC CO 2 O 2 CH 4 r gas [kg/m 3 ] 2,053 1,250 0,621 1,9636 1,4277 0,716 Palivo r e [kg/m 3 ] Koeficient u gas při λ = 2, suchý vzduch, 273 K, 101,3 kpa Motorová nafta 1,293 0, , , , , , A A Výpočet hmotnostního průtoku výfukového plynu Systém PDP-CVS Hmotnostní průtok zředěného výfukového plynu [kg/zkouška] za celý cyklus se vypočte následujícím způsobem, pokud se teplota zředěného výfukového plynu m ed udržuje v průběhu celého cyklu na konstantní hodnotě v rozmezí ± 6 K použitím výměníku tepla: m ed ¼ 1,293 V 0 n P p p 101, ,15 T (A.8-36) V 0 n P p p T = objem plynu načerpaného za otáčku při podmínkách zkoušky [m 3 /ot] = celkový počet otáček čerpadla za zkoušku [ot/zkouška] = absolutní tlak na vstupu do čerpadla [kpa] = průměrná teplota zředěného výfukového plynu u vstupu čerpadla [K] 1,293 kg/m 3 = hustota vzduchu při 273,15 K a 101,325 kpa Pokud je použit systém s kompenzací průtoku (tj. bez výměníku tepla), vypočítá se hmotnost zředěného výfukového plynu m ed,i [kg] za interval zkoušky takto: m ed;i ¼ 1,293 V 0 n P;i p p 101, ,15 T (A.8-37) V 0 p p n P,i T = objem plynu načerpaného za otáčku při podmínkách zkoušky [m 3 /ot] = absolutní tlak na vstupu do čerpadla [kpa] = celkový počet otáček čerpadla za časový interval i [ot/δt] = průměrná teplota zředěného výfukového plynu u vstupu čerpadla [K] 1,293 kg/m 3 = hustota vzduchu při 273,15 K a 101,325 kpa A Systém CFV-CVS Hmotnostní průtok během celého cyklu m ed [g/zkouška] se vypočítá podle následujícího vztahu za předpokladu, pokud se teplota zředěného výfukového plynu udržuje po celý cyklus v rozmezí ±11 K použitím výměníku tepla: m ed ¼ 1,293 t K V p p T 0,5 (A.8-38)

268 L 88/266 Úřední věstník Evropské unie t K V p p T = doba trvání cyklu [s] p ffiffiffi = kalibrační koeficient Venturiho trubice s kritickým prouděním½ð K m 4 sþ=kgâ = absolutní tlak na vstupu Venturiho trubice [kpa] = absolutní teplota na vstupu Venturiho trubice [K] 1,293 kg/m 3 = hustota vzduchu při 273,15 K a 101,325 kpa Pokud je použit systém s kompenzací průtoku (tj. bez výměníku tepla), vypočítá se hmotnost zředěného výfukového plynu m ed,i [kg] za interval zkoušky takto: m ed;i ¼ 1,293 Δt i K V p p T 0:5 (A.8-39) Δt i K V p p T = doba intervalu zkoušky [s] p ffiffiffi = kalibrační koeficient Venturiho trubice s kritickým prouděním½ð K m 4 sþ=kgâ = absolutní tlak na vstupu Venturiho trubice [kpa] = absolutní teplota na vstupu Venturiho trubice [K] 1,293 kg/m 3 = hustota vzduchu při 273,15 K a 101,325 kpa A Systém SSV-CVS Hmotnostní průtok zředěného výfukového plynu m ed [kg/zkouška] za cyklus se vypočte následujícím způsobem, pokud se teplota zředěného výfukového plynu m ed udržuje v průběhu celého cyklu na konstantní hodnotě v rozmezí ± 11 K použitím výměníku tepla: m ed = 1,293 q VSSV Δt (A.8-40) 1,293 kg/m 3 = hustota vzduchu při 273,15 K a 101,325 kpa Dt q VSSV = doba trvání cyklu [s] = průtok vzduchu za standardních podmínek (101,325 kpa, 273,15 K) [m 3 /s] kde v ffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffi q VSSV ¼ A " Í Î A!# 0 60 d 2 v C u 1 d p t p r p 1,4286 Ä r p 1, T in 1 Ä r D 4 r p 1,4286 A 0 = soubor konstant apřevodů jednotek ¼ 0, ½ m 3 1 B min K 2 kpa 1 mm 2 d V = průměr hrdla SSV [mm] (A.8-41) C d = koeficient výtoku SSV [-] p p = absolutní tlak na vstupu Venturiho trubice [kpa] T in = teplota na vstupu Venturiho trubice [K] Ê = poměr absolutního statického tlaku mezi hrdlem a vstupem SSV r p 1 Ä Δ p p a r D = poměr průměru hrdla SSV k vnitřnímu průměru vstupní trubky d D [-] Pokud je použit systém s kompenzací průtoku (tj. bez výměníku tepla), vypočítá se hmotnost zředěného výfukového plynu m edi, [kg] za interval zkoušky takto: Ì [-] m ed,i = 1,293 q VSSV Δt i (A.8-42) 1,293 kg/m 3 = hustota vzduchu při 273,15 K a 101,325 kpa Dt i = časový interval (s)

269 Úřední věstník Evropské unie L 88/267 q VSSV = objemový průtok SSV [m 3 /s] A A A Výpočet emisí částic Cykly s neustálenými stavy a lineárními přechody mezi režimy Hmotnost částic (g/zkouška) se vypočte po korekci vztlakovým účinkem filtru se vzorkem částic podle bodu takto: Systém s ředěním části toku Výpočet u systému s dvojím měřením je nastíněn v bodě A A Výpočet založený na poměru odběru vzorků Emise částic za cyklus m PM [g] se vypočítá podle této rovnice: m PM ¼ m f r s (A.8-43) m f = hmotnost částic odebraných za cyklus [mg] r s = průměrný poměr odběru vzorků za cyklus [-] r s ¼ m se m m sep ew m sed (A.8-44) m se = hmotnost vzorku surového výfukového plynu za cyklus [kg] m ew = celková hmotnost surového výfukového plynu za cyklus [kg] m sep = hmotnost zředěného výfukového plynu, který prošel odběrnými filtry částic [kg] m sed = hmotnost zředěného výfukového plynu, který prošel ředicím tunelem [kg] V případě systému s odběrem celkového vzorku jsou hodnoty m sep a m sed stejné. A Výpočet založený na ředicím poměru Emise částic za cyklus m PM [g] se vypočítá podle této rovnice: m PM ¼ m f m m edf sep (A.8-45) m f = hmotnost částic odebraných za cyklus [mg] m sep = hmotnost zředěného výfukového plynu, který prošel odběrnými filtry částic [kg] m edf = hmotnost ekvivalentního zředěného výfukového plynu za cyklus [kg] Celková hmotnost ekvivalentního zředěného výfukového plynu za cyklus m edf [kg] se určí takto: m edf ¼ 1 f X N q medf;i i¼1 q medf,i = q mew,i r d,i (A.8-46) (A.8-47) q mdew;i r d;i ¼ q mdew;i Ä q mdw;i (A.8-48) q medf,i q mew,i = okamžitý hmotnostní průtok ekvivalentního zředěného výfukového plynu [kg/s] = okamžitý hmotnostní průtok výfukového plynu ve vlhkém stavu [kg/s] r d,i = okamžitý ředicí poměr [-] q mdew,i = okamžitý hmotnostní průtok zředěného výfukového plynu ve vlhkém stavu [kg/s] q mdw,i f = okamžitý hmotnostní průtok ředicího vzduchu [kg/s] = frekvence sběru údajů [Hz] N = počet měření [-]

270 L 88/268 Úřední věstník Evropské unie A Systém s ředěním plného toku Hmotnost emisí se vypočte takto: m PM ¼ m f m m ed sep (A.8-49) m f = hmotnost částic odebraných za cyklus [mg] m sep = hmotnost zředěného výfukového plynu, který prošel odběrnými filtry částic [kg] m ed = hmotnost zředěného výfukového plynu za cyklus [kg] kde m sep = m set m ssd (A.8-50) A m set = hmotnost dvojitě zředěného výfukového plynu, který prošel filtrem částic [kg] m ssd = hmotnost sekundárního ředicího vzduchu [kg] Korekce pozadím Hmotnost částic m PM,c [g] může být korigována pozadím takto: Õ Ï Í m f m m PM;c ¼ m Ä b sep m 1 Ä 1 ÎBØ m ed sd D (A.8-51) m f = hmotnost částic odebraných za cyklus [mg] m sep = hmotnost zředěného výfukového plynu, který prošel odběrnými filtry částic [kg] m sd m b m ed = hmotnost ředicího vzduchu odebraného systémem odběru vzorků částic pozadí [kg] = hmotnost částic pozadí odebraná z ředicího vzduchu [mg] = hmotnost zředěného výfukového plynu za cyklus [kg] D = faktor ředění (viz rovnice (A.8-29) v bodě A ) [-] A A Výpočet pro cykly s diskrétním režimem s ustálenými stavy Ředicí systém Všechny výpočty se zakládají na průměrných hodnotách jednotlivých režimů (i) během doby odběru vzorku. a) V případě ředění části toku se ekvivalentní hmotnostní průtok zředěného výfukového plynu určí pomocí systému s měřením toku znázorněným na obrázku 9.2: q medf ¼ q mew r d q mdew r d ¼ q mdew Ä q mdw (A.8-52) (A.8-53) q medf = hmotnostní průtok ekvivalentního zředěného výfukového plynu [kg/s] q mew = hmotnostní průtok výfukového plynu ve vlhkém stavu [kg/s] r d = ředicí poměr [-] q mdew = hmotnostní průtok zředěného výfukového plynu ve vlhkém stavu [kg/s] q mdw = hmotnostní průtok ředicího vzduchu [kg/s] b) V případě systému s ředěním plného toku se q mdew použije jako q medf. A Výpočet hmotnostního průtoku částic Průtok emisí za cyklus q mpm [g/h] se vypočítá takto: a) U metody s jedním filtrem q mpm ¼ m f m q medf sep (A.8-54)

271 Úřední věstník Evropské unie L 88/269 q medf ¼ X N q medfi WF i i¼1 m sep ¼ X N q mpm m f q medf m sepi i¼1 = hmotnostní průtok částic [g/h] = hmotnost částic odebraných za cyklus [mg] (A.8-55) (A.8-56) = střední hmotnostní průtok ekvivalentního zředěného výfukového plynu ve vlhkém stavu [kg/s] q medfi = hmotnostní průtok ekvivalentního zředěného výfukového plynu při režimu i ve vlhkém stavu [kg/s] WF i = váhový faktor pro režim i [-] m sep m sepi = hmotnost zředěného výfukového plynu, který prošel odběrnými filtry částic [kg] = hmotnost vzorku zředěného výfukového plynu, který prošel odběrnými filtry částic při režimu i [kg] N = počet měření [-] b) U metody s více filtry m fi q mpmi ¼ m q medfi sepi q mpmi = hmotnostní průtok částic při režimu i [g/h] (A.8-57) m fi = hmotnost částic odebraných při režimu i [mg] q medfi = hmotnostní průtok ekvivalentního zředěného výfukového plynu při režimu i ve vlhkém stavu [kg/s] m sepi = hmotnost vzorku zředěného výfukového plynu, který prošel odběrnými filtry částic při režimu i [kg] Hmotnost částic za zkušební cyklus se určí součtem středních hodnot pro jednotlivé režimy i během doby odběru vzorků. Hmotnostní průtok částic q mpm [g/h] nebo q mpmi [g/h] lze korigovat pozadím takto: a) U metody s jedním filtrem ( " m f q mpm ¼ m Ä m f;d X A! #) N 1 Ä 1 WF i sep m d D i¼1 i q mpm = hmotnostní průtok částic [g/h] m f m sep m f,d m d = hmotnost odebraného vzorku částic [mg] q medf (A.8-58) = hmotnost vzorku zředěného výfukového plynu, který prošel filtry pro odběr vzorku částic [kg] = hmotnost vzorku částic odebraného z ředicího vzduchu [mg] = hmotnost vzorku ředicího vzduchu, který prošel filtry pro odběr vzorku částic [kg] D i = faktor ředění při režimu i (viz rovnice (A.8-29) v bodě A ) [-] WF i = váhový faktor pro režim i [-] q medf = střední hmotnostní průtok ekvivalentního zředěného výfukového plynu ve vlhkém stavu [kg/s] b) U metody s více filtry ( " m fi q mpmi ¼ m Ä m f;d sepi m d A!#) 1 Ä 1 D q mpm = hmotnostní průtok částic [g/h] m fi m f,d q medfi = hmotnost částic odebraných při režimu i [mg] = hmotnost vzorku částic odebraného z ředicího vzduchu [mg] (A.8-59)

272 L 88/270 Úřední věstník Evropské unie q medfi = hmotnostní průtok ekvivalentního zředěného výfukového plynu při režimu i ve vlhkém stavu [kg/h] A.8.4 A A m sepi m d = hmotnost vzorku zředěného výfukového plynu, který prošel odběrnými filtry částic při režimu i [kg] = hmotnost vzorku ředicího vzduchu, který prošel filtry pro odběr vzorku částic [kg] D = faktor ředění (viz rovnice (A.8-29) v bodě A ) [-] q medf = střední hmotnostní průtok ekvivalentního zředěného výfukového plynu ve vlhkém stavu [kg/s] Pokud se provede více než jedno měření, je nutné mf,d/md nahradit m f,d /m d. Práce za zkušební cyklus a specifické emise Plynné emise Cykly s neustálenými stavy a lineárními přechody mezi režimy Pro surový a zředěný výfukový plyn se odkazuje na bod A.8.2.1, respektive A Výsledné hodnoty pro výkon P [kw] se integrují za zkušební interval. Celková práce W act [kwh] se vypočte takto: W act ¼ X N i¼1 P i Δt i ¼ 1 f π X N i¼1 ðn i T i Þ (A.8-60) P i = okamžitý výkon motoru [kw] n i = okamžité otáčky motoru [min- 1 ] T i = okamžitý točivý moment motoru [Nm] W act = skutečná práce za cyklus [kwh] f = frekvence sběru dat [Hz] N = počet měření [-] Specifické emise e gas [g/kwh] se vypočtou následujícími způsoby v závislosti na druhu zkušebního cyklu. e gas ¼ m gas W act (A.8-61) m gas = celková hmotnost emisí [g/zkouška] W act = práce za cyklus [kwh] V případě cyklu s neustálenými stavy je konečným výsledkem zkoušky e gas [g/kwh] vážený průměr ze zkoušky se startem za studena a se startem za tepla podle rovnice: e gas ¼ ð0,1 m cold Þ þ ð0,9 m hot Þ ð0,1 W act;cold Þ þ ð0,9 W act;hot Þ (A.8-62) V případě málo časté (periodické) regenerace (bod 6.6.2) se specifické emise korigují multiplikačním korekčním faktorem k r (rovnice (6-4)) nebo dvěma oddělenými páry aditivních korekčních faktorů k Ur (faktor korekce nahoru podle rovnice (6-5)) a k Dr (faktor korekce dolů podle rovnice (6-6)). A Cyklus s diskrétním režimem s ustálenými stavy Specifické emise e gas [g/kwh] se počítají takto: e gas ¼ N X mode i¼1 N mode X i¼1 ðq mgasi WF i Þ ðp i WF i Þ (A.8-63) q mgas,i = střední hmotnostní průtok pro režim i [g/h] P i = výkon motoru pro režim i [kw] s P i = P maxi + P auxi (viz body 6.3 a ) WF i = váhový faktor pro režim i [-]

273 Úřední věstník Evropské unie L 88/271 A A Emise částic Cykly s neustálenými stavy a lineárními přechody mezi režimy Specifické emise částic se vypočtou rovnicí (A.8-61), kde e gas [g/kwh] a m gas [g/zkouška] jsou nahrazeny hodnotami e PM [g/kwh], respektive m PM [g/zkouška]: e PM ¼ m PM W act (A.8-64) A m PM = celková hmotnost emisí částic vypočtená podle bodu A [g/zkouška] W act = práce za cyklus [kwh] Emise za složený cyklus s neustálenými stavy (tj. za fázi za studena a za tepla) se vypočtou bodle bodu A Cyklus s diskrétním režimem s ustáleným stavem Specifické emise částic e PM [g/kwh] se vypočtou takto: a) U metody s jedním filtrem e PM ¼ X N i¼1 q mpm ðp i WF i Þ P i = výkon motoru pro režim i [kw] s P i ¼ P maxi þ P auxi (viz body 6.3 a ) WF i = váhový faktor pro režim i [-] q mpm = hmotnostní průtok částic [g/h] b) U metody s více filtry e PM ¼ X N i¼1 N ðq mpmi WF i Þ X ðp i WF i Þ i¼1 P i = výkon motoru pro režim i [kw] s P i = P maxi + P auxi (viz body 6.3 a ) WF i = váhový faktor pro režim i [-] q mpmi = hmotnostní průtok částic při režimu i [g/h] U metody s jedním filtrem se efektivní váhový faktor WF ei pro každý režim vypočte podle vztahu: (A.8-65) (A.8-66) WF ei ¼ m sepi q medf m sep q medfi (A.8-67) m sepi q medf q medfi m sep = hmotnost vzorku zředěných výfukových plynů prošlých odběrnými filtry částic při režimu i [kg] = průměrný hmotnostní průtok ekvivalentního zředěného výfukového plynu [kg/s] = hmotnostní průtok ekvivalentního zředěného výfukového plynu při režimu i [kg/s] = hmotnost vzorku zředěného výfukového plynu prošlého filtry pro odběr vzorku částic [kg] Hodnota efektivních váhových faktorů musí být v rozmezí ± 0,005 (absolutní hodnota) od hodnoty váhových faktorů uvedených v příloze 5.

274 L 88/272 Úřední věstník Evropské unie Dodatek A.8.1 Kalibrace průtoku zředěného výfukového plynu (CVS) A.8.5 Kalibrace systému CVS Systém CVS se kalibruje přesným průtokoměrem a omezovačem průtoku. Průtok systémem se měří při různých nastaveních škrcení a měří se parametry regulace systému a určuje se jejich vztah k průtoku. Mohou se použít různé typy průtokoměrů, např. kalibrovaná Venturiho trubice, kalibrovaný laminární průtokoměr nebo kalibrovaný turbinový průtokoměr. A Objemové dávkovací čerpadlo (PDP) Všechny parametry čerpadla se musí měřit současně s parametry kalibrované Venturiho trubice, která je sériově připojena k čerpadlu. Sestrojí se křivka závislosti vypočteného průtoku (v m 3 /s na vstupu čerpadla při absolutním tlaku a absolutní teplotě) na korelační funkci, která je hodnotou specifické kombinace parametrů čerpadla. Odvodí se lineární rovnice vyjadřující vztah mezi průtokem čerpadla a uvedenou korelační funkcí. Jestliže má systém CVS pohon s více rychlostmi, provede se kalibrace pro každou použitou rychlost. Během kalibrace musí být udržována stálá teplota. Úniky ze všech spojů a potrubí mezi kalibrační Venturiho trubicí a čerpadlem CVS se musí udržovat na hodnotě nižší než 0,3 % nejnižší hodnoty průtoku (při maximálním škrcení a nejnižších otáčkách čerpadla PDP). Průtok vzduchu (q VCVS ) při každém nastavení škrcení (nejméně 6 nastavení) se vypočte v m 3 /s z údajů průtokoměru s použitím postupu předepsaného výrobcem. Pak se průtok vzduchu přepočte na průtok čerpadla (V 0 ) v m 3 /ot při absolutní teplotě a absolutním tlaku na vstupu čerpadla takto: V 0 ¼ q VCVS n T 273,15 101,325 p p (A.8-68) q VCVS = průtok vzduchu při běžných podmínkách (101,325 kpa, 273,15 K) [m 3 /s] T = teplota na vstupu čerpadla [K] p p = absolutní tlak na vstupu do čerpadla [kpa] n = otáčky čerpadla [ot/s] Pro zahrnutí interakce kolísání tlaku a ztrát v čerpadle se stanoví korelační funkce (X 0 ) [s/ot] mezi otáčkami čerpadla, tlakovým rozdílem mezi vstupem a výstupem čerpadla a absolutním tlakem na výstupu čerpadla podle vztahu: s ffiffiffiffiffiffiffi X 0 ¼ 1 n Δp p p p Δp p = rozdíl tlaku mezi vstupem a výstupem čerpadla [kpa] (A.8-69) p p = absolutní tlak na výstupu čerpadla [kpa] n = otáčky čerpadla [ot/s] Lineárním vyrovnáním metodou nejmenších čtverců se získá kalibrační rovnice: V 0 = D 0 - m X 0 (A.8-70) kde D 0 [m 3 /ot] a m jsou pořadnice a sklon, které popisují regresní přímku. U systému CVS s více rychlostmi musí být kalibrační křivky získané pro různé rozsahy průtoku čerpadla přibližně paralelní, přičemž hodnota pořadnice (D 0 ) s klesajícím průtokem čerpadla roste.

275 Úřední věstník Evropské unie L 88/273 Hodnoty vypočtené pomocí uvedené rovnice se mohou lišit maximálně o ± 0,5 % od změřené hodnoty V 0. Hodnoty m budou u různých čerpadel odlišné. V důsledku vstupu částic se úroveň ztrát čerpadla v průběhu času snižuje, což se projevuje nižšími hodnotami m. Proto se kalibrace musí provést při uvedení čerpadla do provozu, po větší údržbě, a jestliže ověření celého systému (bod 3.5) ukazuje změnu míry ztrát. A Venturiho trubice s kritickým prouděním (CFV) Kalibrace CFV vychází z rovnice průtoku pro Venturiho trubici s kritickým prouděním. Průtok plynu je funkcí tlaku a teploty na vstupu Venturiho trubice. K určení rozsahu kritického proudění se sestrojí křivka K V jako funkce tlaku na vstupu Venturiho trubice. Při kritickém (škrceném) průtoku má K v relativně konstantní hodnotu. Když tlak klesá (zvětšuje se podtlak), Venturiho trubice přestává být škrcena a K v se snižuje, což ukazuje, že CFV pracuje mimo přípustný rozsah. Průtok vzduchu (q VCVS ) při každém nastavení škrcení (nejméně 8 nastavení) se vypočte p ffiffiffi v m 3 /s z údajů průtokoměru s použitím postupu předepsaného výrobcem. Kalibrační koeficient K V ½ð K m 4 sþ=kgâ se vypočte z kalibračních údajů pro každé nastavení takto: K V ¼ q VCVS p p p ffiffiffi T q VSSV = průtok vzduchu za standardních podmínek (101,325 kpa, 273,15 K) [m 3 /s] (A.8-71) T p p = teplota na vstupu Venturiho trubice [K] = absolutní tlak na vstupu Venturiho trubice [kpa] Vypočte se střední hodnota K V a směrodatná odchylka. Směrodatná odchylka nesmí překročit ± 0,3 % střední hodnoty K V. A Venturiho trubice s podzvukovým prouděním (SSV) Kalibrace SSV vychází z rovnice průtoku pro Venturiho trubici s podzvukovým prouděním. Průtok plynu je funkcí vstupního tlaku a teploty, poklesu tlaku mezi vstupem a hrdlem SVV, jak vyjadřuje rovnice (A.8-41). Průtok vzduchu (q VSSV ) při každém nastavení škrcení (nejméně 16 nastavení) se vypočte v m 3 /s z údajů průtokoměru s použitím postupu předepsaného výrobcem. Výtokový koeficient se vypočte z kalibračních údajů pro každé nastavení takto: q VSSV C d ¼ s ffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffiffi Ï Í ÎB A d V 2 1,4286 p p ðr p Ä r p 1, Þ T in;v 1 Ä r D 4 r p 1,4286 (A.8-72) Ï 1 B m 3 A 0 = soubor konstant apřevodů jednotek ¼ 0, min K 2 kpa 1 mm 2 q VSSV = průtok vzduchu za standardních podmínek (101,325 kpa, 273,15 K) [m 3 /s] T in,v d V = teplota na vstupu Venturiho trubice [K] = průměr hrdla SSV [mm] r p = poměr absolutního statického tlaku mezi hrdlem a vstupem SSV = 1 - Δp/p p [-] r D = poměr průměru hrdla SSV d V k vnitřnímu průměru přívodní trubky D [-] K určení rozsahu podzvukového proudění se sestrojí křivka C d jako funkce Reynoldsova čísla Re v hrdle SSV. Hodnota čísla Re v hrdle SSV se vypočte podle této rovnice: Re ¼ A 1 60 q VSSV d V μ přičemž μ ¼ b Ü T 1,5 S þ T (A.8-73) (A.8-74)

276 L 88/274 Úřední věstník Evropské unie A 1 = soubor konstant apřevodů jednotek ¼ 27,43831 Ï kg m min mm B 3 s m q VSSV = průtok vzduchu za standardních podmínek (101,325 kpa, 273,15 K) [m 3 /s] d V μ = průměr hrdla SSV [mm] = absolutní nebo dynamická viskozita plynu [kg/(m s)] b = 1, (empirická konstanta) [kg/(m s K 0,5 )] S = 110,4 (empirická konstanta) [K] Protože se hodnota q VSSV používá ve vzorci pro výpočet Re, musí být výpočty zahájeny prvním odhadem q VSSV nebo C d kalibrační Venturiho trubice a opakovány do konvergence hodnoty q VSSV. Konvergenční metoda musí mít přesnost 0,1 % hodnoty měřené v příslušném bodě měření nebo větší přesnost. Nejméně u šestnácti bodů v oblasti podzvukového proudění se vypočtené hodnoty C d z výsledné rovnice pro přizpůsobení kalibrační křivky nesmí odchylovat od měřených hodnot C d o více než ± 0,5 % u každého kalibračního bodu. Dodatek A.8.2 Korekce posunu A.8.6 Výpočty v tomto dodatku se provádějí podle postupu popsaného v dodatku A.7.2 dodatku A.7 přílohy 4B. c idriftcor ¼ c refzero þ ðc refspan Ä c refzero Þ 2c i Ä ðc prezero þ c postzero Þ ðc prespan þ c postspan Þ Ä ðc prezero þ c postzero Þ (A.8-75) c idriftcor c refzero c refspan c prespan c postspan = koncentrace korigovaná posunem [ppm] = referenční koncentrace nulovacího plynu, která je obvykle nula (není-li známo, že by byla jiná) [ppm] = referenční koncentrace plynu pro plný rozsah [ppm] = odezva analyzátoru plynu na koncentraci plynu pro plný rozsah před zkušebním intervalem [ppm] = odezva analyzátoru plynu na koncentraci plynu pro plný rozsah po zkušebním intervalu [ppm] c i nebo c = zaznamenaná koncentrace, tj. naměřená během zkoušky před korekcí posunem [ppm] c prezero c postzero = odezva analyzátoru plynu na koncentraci nulovacího plynu před zkušebním intervalem [ppm] = odezva analyzátoru plynu na koncentraci nulovacího plynu po zkušebním intervalu [ppm]

277 Úřední věstník Evropské unie L 88/275 PŘÍLOHA 5 ZKUŠEBNÍ CYKLY 1. Zkušební cykly 1.1 Zkouška v diskrétním režimu s ustálenými stavy a) U motorů s proměnnými otáčkami se provede se zkoušeným motorem následující osmirežimový cyklus ( 1 ) na dynamometru: Číslo režimu Otáčky motoru Točivý moment [%] Váhový faktor 1 jmenovité (*) nebo referenční (**) 2 jmenovité (*) nebo referenční (**) 3 jmenovité (*) nebo referenční (**) 4 jmenovité (*) nebo referenční (**) 100 0, , , ,10 5 mezilehlé 100 0,10 6 mezilehlé 75 0,10 7 mezilehlé 50 0,10 8 volnoběžné 0,15 (*) U motorů zkoušených podle přílohy 4B se místo jmenovitých otáček použijí denormalizované otáčky (n ) definované denorm v bodě přílohy 4B. V takovém případě se při určování mezilehlých otáček rovněž použijí (n denorm ) místo jmenovitých otáček. (**) Referenční otáčky jsou definovány v bodě přílohy 4A a jejich použití lze zvolit u motorů zkoušených podle přílohy 4A. b) U motorů s konstantními otáčkami se provede se zkoušeným motorem následující pětirežimový cyklus ( 2 ) na dynamometru: Číslo režimu Otáčky motoru Točivý moment [%] Váhový faktor 1 jmenovité 100 0,05 2 jmenovité 75 0,25 3 jmenovité 50 0,30 4 jmenovité 25 0,30 5 jmenovité 10 0,10 Údaje o zatížení jsou procentní hodnoty točivého momentu odpovídajícího základní hodnotě výkonu ( 3 ), který je definován jako maximální disponibilní výkon v průběhu sledu proměnlivých výkonů v provozu po neomezený počet hodin za rok, mezi stanovenými intervaly údržby a za stanovených podmínek okolí, když se údržba provádí podle pokynů výrobce. 1.2 Zkouška s ustálenými stavy s lineárními přechody mezi režimy a) U motorů s proměnnými otáčkami se v případě zkoušek s lineárními přechody mezi režimy provede následující devítirežimový pracovní cyklus: Režim RMC Čas strávený v režimu [s] Otáčky motoru ( a ), ( c ) Točivý moment (%) ( b ), ( c ) 1a Ustálený stav 126 volnoběžné po zahřátí 0 1b Přechod 20 lineární přechod ( 2 ) lineární přechod ( 1 ) Cyklus je totožný s cyklem C1 popsaným v bodě 8.3 ISO : 2007 (corr. 2008). ( 2 ) Cyklus je totožný s cyklem D2 popsaným v bodě 8.4 ISO : 2007 (corr. 2008). ( 3 ) Definici základního výkonu lépe znázorňuje obrázek 2 normy ISO : 2005.

278 L 88/276 Úřední věstník Evropské unie Režim RMC Čas strávený v režimu [s] Otáčky motoru ( a ), ( c ) Točivý moment (%) ( b ), ( c ) 2a Ustálený stav 159 mezilehlé 100 2b Přechod 20 mezilehlé lineární přechod 3a Ustálený stav 160 mezilehlé 50 3b Přechod 20 mezilehlé lineární přechod 4a Ustálený stav 162 mezilehlé 75 4b Přechod 20 lineární přechod lineární přechod 5a Ustálený stav 246 jmenovité 100 5b Přechod 20 jmenovité lineární přechod 6a Ustálený stav 164 jmenovité 10 6b Přechod 20 jmenovité lineární přechod 7a Ustálený stav 248 jmenovité 75 7b Přechod 20 jmenovité lineární přechod 8a Ustálený stav 247 jmenovité 50 8b Přechod 20 lineární přechod lineární přechod 9 Ustálený stav 128 volnoběžné po zahřátí 0 ( a ) Podmínky otáček jako u poznámky pod čarou u zkoušky s diskrétním režimem s ustálenými stavy. ( b ) Procento točivého momentu z maximálního točivého momentu při zadaných otáčkách motoru. ( c ) Mezi režimy se přechází s přechodovou fází trvající 20 sekund. Během přechodové fáze se zadá lineární přechod z nastavení točivého momentu pro dosavadní režim do nastavení točivého momentu pro následující režim a souběžně se zadá obdobný lineární přechod mezi otáčkami motoru, pokud dochází ke změně nastavení otáček. b) U motorů s konstantními otáčkami se v případě zkoušek v režimu s lineárními přechody mezi režimy provede následující pětirežimový pracovní cyklus: Režim RMC Čas strávený v režimu [s] Otáčky motoru Točivý moment (%) ( a ), ( b ) 1a Ustálený stav 53 regulované motorem 100 1b Přechod 20 regulované motorem lineární přechod 2a Ustálený stav 101 regulované motorem 10 2b Přechod 20 regulované motorem lineární přechod 3a Ustálený stav 277 regulované motorem 75 3b Přechod 20 regulované motorem lineární přechod 4a Ustálený stav 339 regulované motorem 25 4b Přechod 20 regulované motorem lineární přechod 5 Ustálený stav 350 regulované motorem 50 ( a ) Procento točivého momentu z maximálního zkušebního točivého momentu. ( b ) Mezi režimy se přechází s přechodovou fází trvající 20 sekund. Během přechodové fáze se zadá lineární přechod z nastavení točivého momentu pro dosavadní režim do nastavení točivého momentu pro následující režim.

279 Úřední věstník Evropské unie L 88/ Cyklus s neustálenými stavy a) U motorů s proměnlivými otáčkami se na dynamometru provede kompletní program s neustálenými stavy (proměnlivé otáčky i zatížení): Čas s Normaliz. otáčky % Normaliz. Točivý % Čas s Normaliz. otáčky % Normaliz. Točivý % Čas s Normaliz. otáčky % Normaliz. Točivý %

280 L 88/278 Úřední věstník Evropské unie Čas s Normaliz. otáčky % Normaliz. Točivý % Čas s Normaliz. otáčky % Normaliz. Točivý % Čas s Normaliz. otáčky % Normaliz. Točivý %

281 Úřední věstník Evropské unie L 88/279 Čas s Normaliz. otáčky % Normaliz. Točivý % Čas s Normaliz. otáčky % Normaliz. Točivý % Čas s Normaliz. otáčky % Normaliz. Točivý %

282 L 88/280 Úřední věstník Evropské unie Čas s Normaliz. otáčky % Normaliz. Točivý % Čas s Normaliz. otáčky % Normaliz. Točivý % Čas s Normaliz. otáčky % Normaliz. Točivý %

283 Úřední věstník Evropské unie L 88/281 Čas s Normaliz. otáčky % Normaliz. Točivý % Čas s Normaliz. otáčky % Normaliz. Točivý % Čas s Normaliz. otáčky % Normaliz. Točivý %

284 L 88/282 Úřední věstník Evropské unie Čas s Normaliz. otáčky % Normaliz. Točivý % Čas s Normaliz. otáčky % Normaliz. Točivý % Čas s Normaliz. otáčky % Normaliz. Točivý %

285 Úřední věstník Evropské unie L 88/283 Čas s Normaliz. otáčky % Normaliz. Točivý % Čas s Normaliz. otáčky % Normaliz. Točivý % Čas s Normaliz. otáčky % Normaliz. Točivý %

286 L 88/284 Úřední věstník Evropské unie Čas s Normaliz. otáčky % Normaliz. Točivý % Čas s Normaliz. otáčky % Normaliz. Točivý % Čas s Normaliz. otáčky % Normaliz. Točivý %

287 Úřední věstník Evropské unie L 88/285 Čas s Normaliz. otáčky % Normaliz. Točivý % Čas s Normaliz. otáčky % Normaliz. Točivý % Čas s Normaliz. otáčky % Normaliz. Točivý %

288 L 88/286 Úřední věstník Evropské unie Čas s Normaliz. otáčky % Normaliz. Točivý % Čas s Normaliz. otáčky % Normaliz. Točivý % Čas s Normaliz. otáčky % Normaliz. Točivý %

289 Úřední věstník Evropské unie L 88/287 Čas s Normaliz. otáčky % Normaliz. Točivý % Čas s Normaliz. otáčky % Normaliz. Točivý % Čas s Normaliz. otáčky % Normaliz. Točivý %

290 L 88/288 Úřední věstník Evropské unie Čas s Normaliz. otáčky % Normaliz. Točivý % Čas s Normaliz. otáčky % Normaliz. Točivý % Čas s Normaliz. otáčky % Normaliz. Točivý % Grafické znázornění průběhu zkoušky NRTC na dynamometru