Brána vědění Filosofický sál Strahovské knihovny GEMA ART & KRÁLOVSKÁ KANONIE PREMONSTRÁTŮ NA STRAHOVĚ

Transkript

1 Brána vědění Filosofický sál Strahovské knihovny GEMA ART & KRÁLOVSKÁ KANONIE PREMONSTRÁTŮ NA STRAHOVĚ

2 Brána věděni Filosofický sál Strahovské knihovny Vydalo nakladatelství Gema Art ve spolupráci s Královskou kanonii premonstrátů na Strahově u příležitosti slavnostního znovuotevření Filosofického sálu Texty: Evermod Gejza Šidlovský, O. Pracm., Michaela Šcfcrisová Loudova, Libor Šturc, Adam Pokorný, Daniel Ebel, Karině Artouni, Alena Krahulíková Foto: Jaroslav Kučera, Adam Pokorný, Jan Pařez, Jiří Milfait, Michal Vlček, Libor Šturc a archiv Královské kanonie premonstrátů na Strahově Koncepce a produkce: Linda Sedláková Grafická úprava: Bára Kočí Tisk: Tiskárna Daniel, Praha Vydalo nakladatelství Gema Art ISBN

3 Obsah Úvod 7 Vznik Filosofického sálu Strahovské knihovny 8 Evermod Gejza Šidlovský, O. Praem. Duchovni vývoj lidstva" na klenbě Filosofického sálu strahovské kanonie 18 Michaela Šeferisová Loudova Osudy louckého knihovního sálu po roce Libor Šturc Technika malby dvou Maulbcrtschových skic pro nástropní malbu Filosofického sálu Strahovské knihovny 46 Adam Pokorný Restaurování dřevěných částí Filosofického sálu Strahovské knihovny 54 Daniel Ebel Restaurování nástropní malby ve Filosofickém sále Strahovské knihovny 62 Karině Artouni - Alena Krahuliková Rozkres nástropní malby Filosofického sálu Strahovské knihovny 68 Obrazová příloha 70 Anděl s beranem

4 Duchovní vývoj lidstva" na klenbě Filosofického sálu strahovské kanonie Der erste Anblick dieses Saales in Prag überraschte mich sehr. Mit Wehmuth erinnerte ich mich an den Untergang des prächtigen Klosters Bruck, wo es mir so gut gegangen und wo einst so viele Arme Unterstützung und Versorgung fanden."' Těmito slovy vyjádřil někdejší novic premonstrátského kláštera v Louce u Znojma Franz Neméthy své pohnutí, jež se ho zmocnilo v okamžiku, kdy vstoupil do Filosofického sálu knihovny Strahovské kanonie, vyzdobeného a zařízeného takřka přesné podle louckého vzoru. Interiér sálu na Strahově jej velmi překvapil, jak píše, a to nepochybně pro svou podobnost s knihovním sálem v Louce. Právo shoda obou sálů, které mohl srovnávat, v jeho mysli ihned vyvolala vzpomínky na šťastná léta noviciátu, prožitá v loučkem klášteře. 7 Intenzivní dojem, jaký Strahovská knihovna v Neméthym zanechala, ukazuje, že dlouholeté úsilí strahovského opata Václava Mayera přenést loučkou bibliotéku včetně jejího zařízení a umělecké výzdoby do Prahy a uchovat ji tak ve zdech svého kláštera pro budoucnost bylo více než úspěšné. 3 Premonstrátský klášter v Louce u Znojma byl podobně jako řada dalších klášterů v Čechách a na Moravě postižen josefínskými reformami. Krátce před jeho zrušením v roce 1784 nechal opat Řehoř Lambcck ( ) postavit další část klášterního komplexu, tzv. knihovní křídlo, a v něm zařídit monumentální knihovní sál, vyzdobený nástropní malbou oceňovaného vídeňského malíře Franzc Antona Maulbertsche ( ) a vybavený nákladným mobiliářem z ořechového dřeva z dílny uměleckého truhláře Jana Lahofera z Dobšic 4 u Znojma. Sál dokončený v roce 1778 sloužil nejen pro uchovávání knih, ale i jako slavnostní a reprezentativní prostor, v němž se konaly volby opatu a disputace. 5 Po zrušení louckého kláštera získal v roce 1790 s vynaložením nemalého úsilí cenné knihovní regály opat strahovské kanonie Václav Josef Mayer ( ). 6 Regály s galerií a zlacenými ozdobami byly určeny pro rozměrný sál v samostatné knihovní budově, postavené v západní části strahovského klášterního areálu podle projektu Ignáce Jana Palliardiho v letech , Roku 1792 musela být budova přestavěna, aby rozměry knihovního sálu odpovídaly svému louckému vzoru a mobiliář mohl být ve své původní podobě, bez výraznějších úprav a zásahů, instalován v jeho interiéru. 7 K výzdobě klenby sálu se opatu Mayerovi v říjnu 1791 nejdříve nabídl Maulbcrtsehúv nejvýznamnější žák a následovník, malíř Josef Winterhaider ml. ( ). Stalo se tak poté, co se ve Znojmě dozvěděl od truhláře Lahofera, že prý se Maulbcrtsch zdržuje v Praze a že má vytvořit ve strahovské knihovně stejný klenební obraz jako v Louce, nabízí se tedy jako jeho již dříve osvědčený pomocník. ß V této fázi budování Filosofického sálu opat uvažoval o malbě, která by sice opakovala Maulbertschovu fresku v Louce, ale která by byla namalována technikou grisaille, tedy v módní, nicméně pro klenbu monumentálního sálu přece jen neobvyklé podobě monochromního obrazu. 9 K těmto úvahám ' Studie vznikla v rámci výzkumného záměru Masarykovy univerzity MSM Výzkumné středisko pro dějiny střední Moravy: prameny, země, kultura. 1 Willibald MÜLLER (převzato od Antona Vrbky), Zur Geschichte des Prämonslralenser-Stiftes Bruck, Znaimer Bilder aus Vergangenheit und Gegenwart, Band II, Znaim 1903, Neméthy absolvoval noviciát v Louce v letech , později působil jako vrchní úředník panství Frýdlant v Čechách. Svou biografii sepsal zřejmě před rokem 1819; srov. MULLLR 1903,92. 3 Neméthyho vzpomínky jsou pro nás o to cennější, že zahrnují i prozatím jediné známé srovnání obou knihovních sálů. Podle Neméthyho je vše shodné, jen okna jsou na Strahově na opačné straně. To však odporuje skutečnosti, neboť oba sály měly naprosto stejnou dispozici, včetně umístění oken, lišila se pouze poloha hlavního vstupu. Neméthyho k jeho poznámce zřejmě vedla opačná orientace ústřední skupiny postav na klenební fresce. V Louce byla určena pro pohled od hlavního vstupu do sálu, který ležel uprostřed delší strany sálu naproti oknům, zatímco na Strahově, kde je za hlavní vchod označován vstup na kratší straně sálu vedoucí od strahovského nádvoří, je ústřední scéna orientována pro pohled od oken. 4 Běžné se uvádí z Tasovic u Znojma", jde však o mylný překlad názvu obce Klein Tesswitz* nebo Klein Taßwitz", což jsou Dobšíce. Za upozornění na tuto skutečnost děkuji E. G. Sidlovskému. 5 MÜLLER 1903,91. G K osobnosti Mayera viz Reginald 0. MOKRÝ, Strahovský opat Václav Mayer ( ). in: Bibliotheea Strahoviensis 3, 1997, Z Louky byla přenesena rovněž parketová podlaha, okna a dveře. Ke stavebním dějinám sálu viz Pavel VLČEK - Petr SOMMER - Dušan FOLTÝN, Encyklopedie českých klášterů, Praha 1998, 448, ; Pavel Vlček (ed.), Umělecké památky Prahy. Pražský hrad a Hradčany, Praha 2000, 351, Podrobnosti týkající se objednávky nástropního obrazu uvádějí na základě studia zachovaných pramenů STRAKA 1920 a Pavel PREISS [Freska F. A. Maulbertsche ve Filosofickém sále Strahovské knihovny, Strahovská knihovna II, 1967, ]; naposledy podrobně Pavel PREISS, Pod Minerviným Štítem. Kapitoly o rakouském umění ve století osvícenství a jeho vztahu ke Království českému, Praha 2007, Plné znění dopisů

5 mohl opata vést soudobý klasicistně orientovaný vkus, důležité však v tomto směru byly jistě i ekonomické aspekty takové objednávky, jež by nebyla finančně tak náročná jako nástěnná malba provedená v barvách. Nedostatek financí se ostatně odráží i v dalších jednáních o malířské výzdobě sálu, vedených již přímo s Franzem Antonem Maulbertschem, jehož opat nakonec pro svůj záměr získal. Jednání s Mauibertschem skončila 30. listopadu 1793 podpisem smlouvy, v níž bylo mimo jiné zakotveno, že strahovský sál bude vymalován během 14 měsíců podle louckého vzoru, a to za stejný honorár jako v Louce, zlatých. Klášter se zavazoval k uhrazení nákladu na stravu a byt pro malíře a jeho ve smlouvě nejmenovaného žáka ( Scholar"). w Dále smlouva stanovovala, že přes zimu Maulbertsch vytvoří skici, jež se pak stanou majetkem kláštera, a že zlepší obraz ioucký po stránce umělecké"." Jednu ze skic si v Maulbertschově vídeňském ateliéru prohlédl v lednu 1794 dvorní knihtiskař a nakladatel Jan Ferdinand ze Sohönfeldu ( ), přítel opata Mayera, který působil ve Vídni jako prostředník mezi opatem a malířem a sledoval vznik návrhů pro strahovskou malbu. Skica, kterou viděl 12. ledna 1794, na něj zapůsobila natolik, že vzápětí opatu Mayerovi píše: Skica je skvostná [...], ten muž je starý, ale maluje lépe než mladík!" ]0 Franz Anton Maulbertsch, v roce 1794 sedmdesátiletý, byl jistě nejvýznamnějším středoevropským malířem 18. století, který vytvořil za součinnosti své dílny, žáků a pomocníků pozoruhodné dílo, sestávající z řady oltářních a závěsných obrazů, olejových skic, kreseb, grafických listů a především nástěnných maleb, nacházejících se po celém území někdejší habsburské monarchie. Tento muž, ve svých sedmdesáti letech jistě stále vitální, pocházel z německého Langenargenu na Bodamském jezeře, malířské vzdělání získal na umělecké akademií ve Vídni. Jako vynikající malíř na sebe upozornil v roce 1750, kdy v soutěži vypisované vídeňskou akademií získal v kategorii malby první cenu.' 3 Jeho raná díla vytvořená v oleji i ve fresce charakterizuje výrazná barevná, světelná i tvarová expresivita, mající své kořeny především v oltářních a závěsných obrazech Maulbertschova učitele na akademii, neméně proslulého Paula Trogera ( ). Na začátku padesátých let vytvořil Maulbertsch své první nástěnné malby v piaristickém kostele Maria Treu ve Vídni ( ), v letech vznikla kompletní malířská výzdoba kostela v uherském Sümegu, v roce 1759 následovaly fresky pro piaristy v Mikulově a malířská výzdoba Lenního sálu na zámku v Kroměříži, objednaná olomouckým biskupem. V šedesátých letech malíř získal své první zakázky od císařského dvora ve Vídni (slavnostní sál zámku Haíbturn, 1765; poradní sál Uherské a sedmihradské dvorní kanceláře ve Vídni, 1768), k nimž mimo jiné patřilo i restaurování maleb klasicizujícího dvorního malíře Daniela Grana ( ) ve vídeňské Dvorní knihovně, dokončené v roce Právě tato zakázka spolu s proměňujícím se vkusem a všeobecným příklonem k myšlenkám nového uměleckého hnutí klasicismu znamenala změnu i v Maulbertschově tvorbě, nyní směřující k jasnosti forem, přehlednosti kompozice a ukáznenosti v koloritu. Tento nový způsob malířského přednesu, jenž bývá historiky umění klasifikován jako příklon ke klasicismu", se projevil již v šedesátých letech a pokračoval například v chrámových interiérech v uherském Vácu ( ), Györu (Rábu) ( ), na Moravě v Dyji u Znojma ( ) a ve výmalbě Velkého sálu innsbruckého Hofburgu ( ). Ve freskových realizacích osmdesátých let, dochovaných v kapli Primaciálního paláce v Bratislavě (1781), v hlavní lodi katedrály v Györu (Rábu) (1781), ve farním Josefa Winterhaldera ml. opatu Mayerovi viz Tomáš VALEŠ, Josef Winterhalder ml. ( ) - poznatky z jeho života a díla: Znojmo - Rajhrad - Brno, magisterská diplomová práce, FF MU, Brno 2008, archivní příloha X., publikováno in: Lubomír SLAVÍČEK (Hrsg.), Josef Winterhalder d. J. (1743 Vohrenbach Znojmo). Maulbertschs bester Schüler, Langenargen Brno 2009, Quellentexte, Qu 1/11 - Qu 1/13, weiß auf weiß", resp..mit weis grauen und Bergblauen Farben*; srov. ibidem, Qu 1/12, Smlouva o vymalování Filosofického sálu 1793, NA, Řád premonstrátů Strahov, karton 307; STRAKA 1920, STRAKA 1920, 10. Sechstens versichert Herr Maulbertsch dies fällige Skizzen diesen Winter hindurch nicht allein fertig zu machen, sondern auch, was den im Kloster Bruck ehehin dargestellten Schilderungen noch mehrere Wollkommenheit (!) beibringen könnte, in der neuen Stifts Strahöfcr Bibliothek an Erfindung und Kunst beizutragen, zugleich alles anzuwenden, womit seine Arbeit und Kunst das sonderbare Zutrauen des hoch würdigen Stifts Strahof in der That verdienen.* Smlouva o vymalování Filosofického sálu 1793, NA, Rád premonstrátů Strahov, karton ,[...1 sie ist prächtig [...] der Mann [Maulbertsch! ist alt, aber mahlen kann er besser als ein Junger'; Jan Ferdinand ze Schönfeidu opatu Mayerovi , NA, Rád premonstrátů Strahov, karton 307; STRAKA 1920, Eduard HINDELANG (Hrsg.). Franz Anton Maulbertsch und der Wiener Akademiestil, Sigmaringen Hubert HOSCH, Das wiedergefundene Akademiepreisgemälde von Fran? Anton Maulbertsch aus dem Jahr 1750 und sein Umfeld, Pantheon 58, 2000, Franz MATSCHE, Franz Anton Maulbertsch und Daniel Gran. Zur Frage des Klassizismus im Österreichischen Spätbarock, in; Andreas TACKE (Hrsg.), Herbst des Barock. Studien zum Stilwandel. Die Malerfamilie Keller (1740 bis 1904), München- Berlin 1998,

6 kostele v Pápě ( ) a hlavním sále biskupského paláce v Szombathely (1783), se postupně stává stále důležitější součástí maleb ilusivní, klasicistní či klasioizující dekor a grisaillové scény v okrajových partiích, které zejména v Pápě pokrývají značnou část kleneb. Klenební obraz Filosofického sálu v Praze na Strahově namalovaný v roce 1794, pouhé dva roky před Maulbertschovou smrtí v roce 1796, je jeho poslední velkou realizací na poli freskové malby a současně prvním malířovým dílem vzniklým na území Cech, majících již tradičně vazbu spise na freskaře činné v jižním Německu. 15 Na Strahov přijel Maulbcrtsch podle výpovědi klášterních análů 17. března 1794 spolu se svým žákem Martinem Michlem. Práce na klenbě byly zahájeny v dubnu a ukončeny do 14. října, neboť v tento den se již Maulbertsch vracel do Vídně. Výrazem vděčnosti za zakázku, jež mu byla v Praze svěřena, bylo zřejmě pozvání provizora Strahovského kláštera Mansueta Wolfa do Vídně, kde jej Maulbertsch hostil a obdaroval svým obrazem Ukřižovaného.* 9 Opatu Mayerovi poslal portréty císařského páru Františka Stepána Lotrinského a Marie Terezie, 17 olejovou skicu k malbě v knihovně v Louce, 10 obraz od Guida Reniho a sbírku map a rytin. )9 O srdečném vztahu mezi malířem a objednavatelem svědčí opatův dopis, v němž za zaslané dary dojatě děkuje a současně posílá pozdravy malířově choti Kateřině s přáním k jejím jmeninám. 10. prosince zasílá Maulbertsch do Prahy drobné dárky: kresebné portréty svých příznivců - opata, sekretáře a provizora, nechává pozdravovat některé strahovské bratry a sděluje, že obraz sv. Jana Nepomuckého bude již brzy hotov a že nyní bude pracovat na oltářním obraze v Gumpendorfu. 31 V uvedené korespondenci je zmíněno několik výtvarných děl, z nichž některá se již podařilo identifikovat. Téměř s jistotou můžeme říci, že mezi kresbami zaslanými na Strahov na konci roku 1794 se nacházel i kresebný portrét opata Mayera, uložený dnes v grafické sbírce Strahovské knihovny. Jo signován Maulbertschovým žákem Martinem Michlem a datován rokem 1794: M. Mích! delineavit 1794". 97 Kolorovaná kresba zachycuje opata v oválném okně s kamenným ostěním, v polopostavě a mírném natočení, s pravou rukou lehce přesahující přes okraj okenního otvoru. Dlaň a prsty jsou zobrazeny v gestu, které znamená pozvání. 23 Na tváři opata je znát lehký úsměv, zračící uspokojení a hrdost objednavatele na právě dokončené dílo, obnovu loucké knihovny ve strahovském klášteře, jak naznačují knihovní regály naplněné svazky knih v pozadí. Václav Mayer je však na kresbě představen nejen jako uchovatel a obnovitel bibliotéky dceřiného kláštera v Louce, ale také jako stavebník celé budovy, v níž je na Strahově knihovní sál umístěn. Tvar oválného okna, v němž je opat vyobrazen, se totiž shoduje s oválným oknem vloženým nad vstupní portál v průčelí knihovní budovy. Kresba tedy není pouhou oslavou objednavatele a jeho pozoruhodného díla, ale také pozváním k návštěvě knihovny a studiu jejích duchovních pokladů. Napravo jsou za portrétovaným barevně zdůrazněny odznaky Mayerova opatského důstojenství, berla, mitra a rukavice, nakreslené ve žlutých a červených tónech. Po vzoru barokních portrétů je nalevo připojena těžká purpurová drapérie se zlatými třásněmi a střapcem, obvyklý poukaz na důležitost portrétované osoby. Ikonografické pojetí, setrvávající stále v tradici barokního portrétu, kontrastuje se suchým kreslířským projevem, zaznamenávajícím pečlivě každý detail tváře i oděvu a prozrazujícím školení v již klasicistně orientovaném prostředí.' 4 O osobě autora kresby Martinu Michlovi nemáme doposud mnoho zpráv. Víme, že se 30. dubna 1789 ve věku 17 let zapsal na vídeňskou akademii, a jak uvádí imatrikulační záznam, pocházel z rodiny truhláře 1b K Maulbert5chovu dílu viz např. Klara GARAS, Franz Anton Maulbertsch , Budapest 1960; Klara GARAS, Franz Anton Maulberlsch. Leben und Werk, Salzburg 1974; Ivo KRSEK, Trantišek Antonín Maulbertsch ( ), Praha 1974; Franz MÖSENEDER, Franz Anton Maulbertsch. Aufklärung in der barocken Deckenmalerei, Wien-Köln-Weimar 1993; Christiane LEMMENS, Studien zur Bildgenese im Oeuvre des Franz Anton Maulbertsch ( ). Zeichnung - Ölskizzc - Ausführung, Bonn 1996; Monika DACHS, Franz Anton Maulbertsch und sein Kreis, Studien zu Wiener Malerei in der zweiten Hälfte des 18..Jahrhunderts, Habilitationsschrift, Universität Wien, Wien 2003; Thomas DA COSTA KAUFMANN, Painterly Enlightenment. The Art of Franz Anton Maulbertsch, , Chapei Hill 2005; Franz Martin HABERDITZL, Franz Anton Maulbertsch , ed. Gerbert Prodi - Michael Krapf, Wien 2006; PREISS Podle svědectví strahovského knihovníka Bohumíra Jana Olabače visel obraz později v pokoji opata, dnes je však nezvěstný stejně jako další Maulbertschúv obraz pro strahovské kapituláry, P. Marie s Ježíškem na klíně, který vlastnil Xaver Rossl, podle Dlabače inspektor v Pátku; srov. PREISS 2007, Obrazy identifikoval vc sbírce Strahovské obrazárny Mgr. Libor Šturc. Jedná se o díla Martina van Meytense z doby kolem roku 1746 (SO, inv. č. O 4bb, O 452; olej na plátně, 163,5 x 128 cm). 18 Tato skica byla mylně ztotožňována jednak s modelem celé malby, jednak s nevelkou přípravnou prací ústřední scény. Obě díla i majetku strahovských premonstrátů (SO, inv. Č. O 696, O 697) bylavletech uložena v Národní galerii v Praze; viz PREISS 1967, 227. Skica uvedená v korespondenci je totožná s modelem loucké malby z Deutsche Barockgalerie v Augsburgu, viz pozn Obraz Guida Reniho pocházel pravděpodobně? Maulbertschovy dílenské sbírky obrazů a rytin, podobně jako zmíněné mapy a rytiny. Reniho díla jsou spolu s dfly dalších významných malířů doložena v malířové pozůstalosti; GARAS 1960,284, dokument CLXVI. STRAKA [1920, 11] uvádí námět Ukřižování sv. Petra, v zachovaném konceptu Mayerova dopisu se však o námětu nehovoří. 20 Obraz, doposud známý pouze t pramenů, byl nedávno.znovuobjeven* v předsakristii strahovské baziliky. U Maulbertsche obraz objednal v době jeho pobytu na Strahově premonstrát Benedikt Forst pro boční oltář kostela sv. Václava v Kmětiněvsi, inkorporované faře strahovského kláštera. Oltářní plátno, dovezené na místo určení v průběhu roku 1795, představuje sv. Jana Církevní otcové a čeští zemští patroni; za sv. Janem Nepomuckým portrét strahovského opata Václava Mayera

7

8 Nepomuckého pohrouženého do modlitby před Staroboleslavským paladiem v předvečer jeho mučednické smrti. Typově se obraz zcela shoduje s vyobrazením Nepomuka na klenbě strahovské knihovny, kde pokleká ve skupině českých zemských patronů za sv. Norbertem a v těsné blízkosti objednavatele malby, opata Mayera, viz Marek PUCALÍK - Tomáš VALEŠ, Neue Feststellungen zum Prager Schaffen Franz Anton Maulbertschs, Umění LVIII, 2010, Nástěnná malba hlavního oltáře ve farním kostele v Gumpendorf u na vídeňském předměstí, objednaná skotskými benediktiny z Vídně, byla dokončena v dubnu 1795;GARAS 1960,161; dopis F.A. Maulbertsche opatu Mayerovi z 10. prosince 1794, NA, Řád premonstrátů Strahov, karton 307; STRAKA [1920, 11] chybně uvádí 30. prosince. 22 VALEŠ 2008, ; Tomáš VALEŠ, Josef Winterhaider d. J. ( ) - Maulbertschs bester Schüler, in: SLAVÍČEK 2009, James W. CL FARY (ed.), John Bulwer, Chirologia: or the Natural Language of the Hand and Chironomia: or the Art of Manual Rhetoric, Southern lllionois University Press 1974, 51, 115, obr. W. 24 Není vyloučeno, že Michl byl autorem i dalších uvedených portrétů sekretáře a provizora, dosud považovaných za Maulbertschovy vlastnoruční kresby; srov. STRAKA 1920, PUCALÍK-VALEŠ 2010, pozn. 17. K 10. lednu 1777 jev Lambachu doložen truhlář Josef Michl, pracující na výrobě skříní pro sakristii klášterního kostela benediktinů. Podle údajů na náhrobní desce na jižní straně chóru hřbitovního kostela v Lambachu zemřel 6. března 1802 ve věku 58 let, nápis jej tituluje jako.architekta a truhlářského mistra". S největší pravděpodobností se jedná o otce Martina Michla, v době odchodu syna do Vídně mu bylo 45 let, viz Erwin HAINISCH, Die Kunstdenkmäler des Gerichtsbezirkes Lambach. Österreichische Kunsttopographie, Band XXXtV, Die Kunstdenkmäler des politischen Bezirkes Wels, II. Teil, Wien 1959, 140, Práce začaly 10. září 1792, pokračovaly na podzim a v zimě a skončily v červnu 1793, kvitanci za honorář, jehož celková výše byla smluvně stanovena na zl., podepsal 27. června jako zplnomocněnec Maulbertschc Martin Michl. Viz GARAS 1960, Anna Javor se domnívá, že v souvislosti s pracemi v Egem (Jágeru) vznikl obraz sv. Barbory v nástavci oltáře sv. Jana Nepomuckého v kostele minoritu v Egeru a mohl by snad být dílem Michla; viz Anna JAVOR, Zu Maulbertschs Spätwerk in Ungarn, in: Eduard HINDELANG - Lubomír SLAVÍČEK (Hg.), Franz Anton Maulbertsch und Mitteleuropa. Festschrift Filosofovo, státníci a lékaři starověku; nahoře personifikace Starého zákona; napravo Mojžíš s Archou úmluvy

9 z hornorakouského Lambachu."' Jako Maulbertschův pomocník jo poprvé prameny doložen v uherském Egcru (Jágeru), kde se podílel na malířské výzdobě kaple tamního lycea v letech " Je možné, že si jej Maulbertsch, který byl řádným členem akademie od roku 1759, mezi studenty sám vybral, a můžeme se rovněž domnívat, že i proto je Michl v pramenech označován jako Scholar" - žák, nikoliv jako pouhý pomocník - Gehilfe". O skromném, přesto však nikterak podceňovaném postavení po boku svého učitele nepřímo vypovídá i dovětek v Maulbertschově dopise opatu Mayerovi, v němž Maulbertsch vyřizuje opatovi pozdravy od pana Martina". 27 Důležité bylo jistě i to, že Michl ovládal techniku nástěnné malby (nebo alespoň její základy), v níž se nepochybně školil právě v Maulbertschově dílně, neboť teoreticky zaměřená výuka na akademiích tento způsob malby nezahrnovala." 1 O tom vypovídá Maulbertschův dopis adresovaný opatu Mayerovi z 28. února 1794, v němž malíř s ulehčením děkuje, že jej opat zprostil spolupráce s malířem Dominikem Kindermannem ( ). M Kindermann je sice Maulbertschovým přítelem, ale v technice nástěnné malby noní vyškolen a mohl by Maulbertschovi způsobit dodatečné velké výlohy. 30 Další přítomnost Martina Michla v mistrově ateliéru po ukončení malby na Strahově v roce 1794 dokládá Michlův podpis na Maulbertschově testamentu sepsaném 30. července 1796, kde je uveden jako Schohlar der k. k. Mahler-Akademie und hier augenselicher Zeugen".'" Po Maulbertschově smrti sc Michl uplatnil v dílně Josefa Winterhaldcra ml., s nímž prokazatelně pracoval v letech v Szombathcly na výzdobě místní katedrály, zahájené již v roce 1791 Franzem Antonem Maulbertschem. 32 Na území dnešního Madárska se nacházejí i dva Michlem signované oltářní obrazy, Nalezení sv. Kříže v Zalaerdödu z roku 1803 a obraz Ukřižovaného na faře v Mosonmagyaróváru, jejž Michl namaloval podle originálu Guida Roniho v roce Vedle strahovské kresby opata Mayera tak představují tyto obrazy zatím jediná díla, jež můžeme s jistotou s Michlovým jménem spojit. Téma rozměrné malby strahovské knihovny je dobře známo díky tiskem vydanému dobovému Popisu (Historische Beschreibung) v německé a latinské variantě z roku Oba tyto popisy byly již dříve zkoumány a porovnávány s Výkladem (Historische Erklärung), uveřejněným v roce 1778 ve Znojmě, k dnes již nezachovaným malbám v loucké knihovně. 3b Latinská verze strahovského popisu čítající 54 stran je poměrně rozsáhlá. Všechny popisované postavy provázejí obsáhlé historické a filosofické komentáře v poznámkách, připojeny jsou dlouhé pasáže o významu víry pro stát a zásluhách vládnoucího císaře Františka II. a jeho bratra, arcivévody Karla Rakouského. Autorem latinského Popisu, jak ukázal poslední výzkum, je téměř nepochybně strahovský opat Václav Mayer. 36 Protějškem této reprezentativní publikace, zcela jistě určené pouze úzkému okruhu vzdělanců, jo o polovinu kratší německý Popis pro běžné návštěvníky knihovny a zájemce o umění. Jeho autor byl dříve hledán v převorovi kláštera, dr. Gilbertu Antonu Luschkovi ( ), jo však možné, že jím byl rovněž Václav Mayer. 37 Jakému okruhu čtenářů byly tištěné popisy maleb určeny, naznačuje Winterhalderův dopis guberniálnímu úředníkovi Janu Petru Cerronimu z 25. února Z dopisu vyplývá, že Cerroni, zabývající se dějinami umění na Moravě, se u Wintorhaldera informoval na tištěný popis maleb ve strahovské knihovně. Winterhaider mu píše, že tištěný popis může mít sochař Ondřej Schwcigl nebo Bralat von Obrovjitz", opat premonstrátského kláštera v Brně-Zábrdovicích, Michal Daniel Marave, žijící zum 30-jährignn Bestehen des Museums Langenargen, Langenargen am Bodensee-Brno 2007, III, 119,pozn Einen underdenigen Handkus von H: Martin [Michl]", dopis F. A. Maulbertsche opatu Mayerovi z 10. prosince 1794, NA, Rád premonstrátů Strahov, karton Viz např. Manfred KOLLLR, Zur maltechnischen Lehre an der Wiener Kunstakademie im 18. Jahrhundert, Barockberichte 11/12, 1995, Působil jako malíř oltářních a závisných obrazů klasicistní orientace, kreslíř a portrétista. Vyučil se v Praze, poté studoval na akademiích ve Vídni, v Parmě a Římě. Podle zachované korespondence to byl on. kdo zprostředkoval první kontakt mezi Maulbertschem a opatem Mayerem. LS (Lubomír Slavíček], Kindermann, Dominik in: Anděla HOROVÁ (ed.), Nová encyklopedie českého výtvarného umění. Dodatky, Praha 2006, ; Lubomír SLAVÍČEK,.Fatto per mia Memoria". Die Italicnreisen des Malers Dominik Kindermann im Lichte seiner Tage- und Skizzenbücher, in: Generationen - Interpretationen - Konfrontationen. Sammelband von Beiträgen aus der internationalen Konferenz in den Tagen April 2005 in Bratislava, Bratislava 2007, Dopis F. A. Maulbertsche opatu Mayerovi z 28. února 1794, NA, Rád premonstrátů Strahov, karton 307; STRAKA 1920, GARAS 1960, , příloha CLIX; HABERDITZL 2006, V letech 1791 a 1792 dodal Maulbertsch do Szombathely čtyři oltářní obrazy a obraz na hlavni oltář. Po skončení prací v Jágeru začal v zimě s přípravou skic pro nástěnné malby na klenbě. První smlouva na výmalbu chóru byla uzavřena v květnu 1795, po ukončení maleb na Strahově a v Gumpendorfu. K realizaci fresky v Szombathely však ji? nedošlo; viz GARAS 1960, Anna Javor předpokládá, že v době prací na oltářních obrazech v Szombathely byl Martin Michl již zaměstnáván Maulbertschem v jeho dílně. 1 lypoteticky Michlovi připisuje obraz Navštívení z Macfarské národní galerie, namalovaný podle Maulbertschova obrazu stejného námětu v Galerii města Bratislavy ze šedesátých let. Michlův obraz, datovaný do devadesátých let, klade do souvislosti s pracemi na rozměrném obrazu pro hlavni oltář katedrály v Szombathely; viz Anna JAVOR,.l.áttam én tornyait Szily templomának" Maulbertsch és Winlerhalder Szombathelyen (J have seen tne spires of Bishop Szily's church [...]* Maulbertsch and Winterhaider in the town of Szombathely), in: Késo barokk impressziók. f-ranz Anfon Maulbertsch ( ) és Josef Winlerhalder ( ), Budapest 2009, , anglické resumé , kat. č. I.40,1.41,1.43. Obraz Navštívení je poprvé uveden in: JAVOR 2007, , pozn. 29. Michl se podílel i na dalších Winterhalderových uherských zakázkách, které byly realizovány

10 po zrušení svého kláštera v bývalé klášterní rezidenci ve Krtinách.' 8 Tištěné popisy a výklady byly tedy zřejmě předávány nebo posílány představeným sesterských klášterů, jistě sloužily i jako drobné dárky pro významné návštěvníky kanonie a byly i vítaným zdrojem inspirace pro učené umělce, jakým byl například právě vzdělaný brněnský sochař Ondřej Schweigl. Oběma tištěným Popisům a k nim zachovaným rukopisům patrně předcházel rukopis strahovského bibliotékáře a historiografa Bohumíra Jana Dlabače ( ). 3 ' ) Právě Dlabačův Popis maleb (Beschreibung), vycházející z Výkladu loucké fresky, mohl podle Karla Mösenedera sloužit jako první zpracování louckého programu pro strahovskou malbu a možná také jako podklad pro písemný koncept - concefřo, předkládané malíři. 40 Takový koncept závazně předepisoval tematickou složku obrazové výzdoby a malíři jej stvrzovali svým podpisem, pro strahovskou malbu se však nezachoval. 41 Je zřejmé, že Dlabač sestavil svůj text na základě louckého Výkladu, přičemž provedl drobné změny a úpravy a text koncipoval již jako jakýsi první popis plánovaného nebo tehdy již vytvářeného nástropního obrazu. Drobné odlišnosti od výsledného obrazu ovšem prozrazují, že se nejedná o popis dokončeného díla. Přesné datum vzniku Dlabačova Popisu neznáme, spadá však do období mezi léty , 4; a je pozoruhodné, že se až na drobné výjimky téměř shoduje s Maulbertschovou malbou, zatímco u tištěného německého Historického popisu z roku 1797, u něhož bychom takovouto shodu spíše předpokládali, tomu tak není. Z toho vyplývá, a potvrzuje to i klenební obraz, že tištěné Popisy z roku 1797 vznikaly již jako samostatná literární díla, do jisté míry na výsledné malbě nezávislá. Německý Popis, je-li podroben srovnání s textem Dlabačovým a Výkladem k loucké knihovní malbě, ukazuje, že jeho autor (Gilbort Luschka, resp. opat Mayer) na jedné straně vychází z louckého Výkladu, na druhé straně zohledňuje drobné přesuny figur či změny, zaznamenané (a původně pravděpodobně i navržené) Dlabačem. Oproti Dlabačovu Popisu však hovoří tištěný německý Popis květnatějším jazykem, rozvádí a vysvětluje jednotlivé postavy a motivy obšírněji, text je koncipován přehledněji. V souvislosti s aktuálními politickými událostmi byla patrně až na podzim roku 1796 nebo na začátku roku 1797 připojena pasáž oslavující císaře Františka II. (vládl od roku 1792) a jeho bratra Karla jako zachránce Cech před Napoleonovými vojsky. Na pozadí válečného nebezpečí ze strany Francie, jež se podařilo císaři odvrátit, byla vyzdvižena především panovníkova Standhaftigkeit" - Vytrvalost, jejíž personifikace, jak ještě uvidíme, zaujímala na fresce i v tištěném Popisu důležité místo. Autorem tištěného Popisu Gilbertem Luschkou, resp. opatem Mayorem, byla postava Vytrvalosti zřejmě dodatečně velmi příhodně využita pro rozšíření Popisu o dobově vysoce aktuální hold panovníkovi a ocenění úspěšné ochrany země před nepřáteli. 43 Popisy se rovněž liší ve svých úvodech: zatímco Dlabač přináší nástin vývoje výtvarného umění v cechách, Luschka (či Mayer) vysvětluje okolnosti vzniku nové knihovny a umělecké výzdoby jejího sálu a připojuje chvalozpěv na Františka II., dálo rozvinutý v oddílu o Vytrvalosti. Dlabačův rukopis končící popisem poslední scény ve středu klenby je zcela jistě jen konceptem, který zůstal bez závěru, tiskem vydaný Popis naopak v závěru přináší oslavu opata Mayera zahrnující též opatovi věnovanou oslavnou báseň. Podívejme se nyní na Maulbertschovu malbu na klenbě Filosofického sálu očima návštěvníka konce 18. století. Návštěvníka solidního vzdělání, jenž vybaven drobným tiskem německého Popisu v ruce prochází v souvislosti s pracemi v Szombathely; viz JAVOR 2009, 135, obr. s. 131 (fresky v kostele v Pinkamindszent). Srov. též Anna JAVOR, Quellen und Bilder: Fragen zu Maulbertschs Werken in Szombathely, Acta historiae artium 50, 2009, JÄV0R 2009, , pozn. 29; András SMOHAY, Az egri líceum Maulbertsch treskói (Frescos by Maulbertsch in the.líceum' - originály secondary school for girls and teacher training College nowadays - ot Eger), Magyar Múemlékvédelem XIV, 2007,99-122, anglické resumé Historische Beschreibung der vom Anton Maulbertsch k. k. Kammermahler, Mitgliede der Wiener und Berliner Akademie am Bibliotheksgewölbc der königlichen Prämonstratenserordens- Kanonie, am Berge Sion zu Prag, im Jahr 1794, in einem zusammenhangenden Platfond in Fresko dargestellten Kalkmahlerey. Unter Wenzel Joseph Mayer, Abten zu Strahof und Mühlhausen, königlichen Almosenier, und im Königreiche Böhmen Prälaten. Prag, mit Schriften der Wittwe Elsenwanger, durch Anton Petzold, Faktor Historicophiiosophica descriptio picturae novae bibliothecae fornici induetae in Canonia Strahoviensi canonicorum praemonstratensium Pragae in Monte Sion ab Antonio Maulbertsch, academiae artium Vindobonensis et Berolmensis sodali, cura et impendiis Wenceslai Josephi Mayer, abbatis Sionei et Milovicensis, regii eleemosynarii, et inelyti regni Bohemiae, praclati. Pragae, typte viduae Elsenwanger, faktore Antonio Petzold, Německý popis ve zkráceném znění publikován in: GARAS 1960, příloha CUM, v plném znění in: HABERDITZL 2006, a M0SENF0FR 1993, , zde i latinská verze Historische Erklärung der Kalckmahlerey in Fresko, welche in dem königlichen Stift Bruck an der Taja der regulirten Chorherren von Prämonstrat, aut dem Gewölbe des dasigen Büchersaals, dessen Durchmesser in der Länge 19. in der Breite 9. Klafter enthält, in einem einzigen zusamhangenden Platfond Anton Maulpertsch k. k. Kammermahler, Mitgliede, und Rath der Wiener Akademie der Künsten im Jahre Herbstmonates verfertiget hat. Znaym, gedruckt bey Anton Johann Prcyss privil. Buchdrucker. Ikonografický program formuloval pod vlivem myšlenek osvícenského reformního katolicismu tamní premonstrát a knihovník Řehoř Norbert Korber rytíř z Korbornu ( ). K osobnosti Korbera viz GARAS 1960, (za pramen Korberovy inspirace K. Garas považuje přírodní filosofii Christiana Wolf fa; to přejímá PREISS 1967); Jiří KROUPA, Alchymie štěstí. Pozdní osvícenství a moravská společnost , Brno 2006, (J. Kroupa uvažuje o vztahu Korbera ke svobodnému zednářství). MOSENEDER (1993, 24-26, 49-57] precizuje závěry K. Garas o přírodní filosofii. Rekonstrukci loucké malby dále umožnilo

11 Maulbertschovo modello ve sbírkách Deutsche Batockgalerie v Augsburgu a Winierhalderovy kresby podle originální Maulbertschovy malby v Moravské galerii v Brně a v soukromém majetku v Bamberku (dříve Opava, sbírka Lassmann). Winterhaider tyto kreslířské záznamy, původně pořízené pro malbu na Strahově, později uplatnil při malířské výzdobě knihovního sálu premonstrátského kláštera v Gerasu v roce 1805, viz: Bruno BUSHART, Die Offenbarung der göttlichen Weisheit: Zur Augsburger Bildskizze des Franz Anton Maulbertsch, Alte und moderne Kunst XVI, 1971, Heft 115, 19-31; MÖSENEDER 1993, 18; LEMMENS 1996, Interpretací Popisu a jeho srovnáním s louckým programem se zabývali GARAS 1960; PREISS 1967; HABERD1TZL 1977/2006; Pavel PREISS, Filosofický sál, in: Pravoslav KNEIDL - Anna ROLLOVÁ - Pavel PREISS, Strahovská knihovna Památníku národního písemnictví, Praha 1988,97-149; Pavel PREISS, Vom Tugendhelden zum Tyrannen: Die Umwertung Alexanders des Großen im Streiflicht der Aufklärung, in: Ex Fumo Lucem: Baroque Studios in Hönow of Klára Garas - Presented on Her Eightieth Birthday, Budapest 1999, ; dosud nejpodrobněji MÖSENEDER Viz Evermod Gejza ŠIDLOVSKÝ (0. Praem.), Vznik Filosofického sálu Strahovské knihovny v této publikaci. 37 STRAKA ; ŠIDLOVSKÝ v této publikaci. Pro obě jazykové varianty se zachovaly rukopisy; více viz MÖSENEDER 1993, Otázka autorství rukopisů a potažmo obou Popisu vyžaduje další výzkum. 38 Tomáš VALEŠ, Jan Petr Cerroni a.neznámý' rukopis o déjinách vídeňské akademie výtvarných umění, in: Problematika historických a vzácných knižních fondů Cech, Moravy a Slezska 2007, Sborník z 16. odborné konference Olomouc, listopadu 2007, Olomouc-Brno 2008, Beschreibung Der Kalkmahlerey in Fresko, die in dem neuaufgeführten Büchersaale des Königl. Prämonstratenserordens Stiftes Strahow in Prag in einem einzigen Platfond Anton Maulpertsch K. K. Kammermahler, Mitglied und Rath der Wiener Akademie, wie auch Mitglied der Königl. Preußischen Kunstakademie in Berlin, im Jahre 1794 verfertigte, in: Manuscripta Varii argumenti a variis conscripta. Collecta autem per me Godefridum Joann. Dlabacž Praemonstratensem Strahoviensis. A. D. 1798, SK, DD MÖSENEDER 1993, 123. Severní strana klenby se zobrazením Epochy Starého zákona

12

13 sálem a prožívá prostřednictvím textu a obrazu Duchovní vývoj lidstva". Při tom, zvláště je-li pozorným divákem, odhalí několik drobných posunu a odlišností. Vlastní Historický popis strahovské malby (Historische Beschreibung), tedy popis historií - příběhů nebo vyprávění, které jsou na klenbě zobrazen, 44 uvozuje u obou jazykových variant strahovského tisku grafická reprodukce štítu v průčelí knihovny od Jana Berky. Uprostřed nízkého segmentového štítu je umístěn medailon s poprsím císaře Josefa II. jako římského irnperátora, lemovaný ženskými personifikacemi, které představují císařovu devízu Virtute et exemplo" I Ctnosti a příkladem". Nad císařovým portrétem je na štítu seskupeno plastické zátiší knih a předmětu, symbolizujících různé vědní obory. K nim jsou připojeny symboly moudrosti a pokoje, jichž je možné díky vzdělání dosáhnout. Kládí pod štítem nese mezi triglyfy latinské věnování: RELIGIONI PATRIAE SIONEORVM PROFECTVIA MDCCLXXXIII" / K užitku náboženství, vlasti, siónských bratří". Připojený letopočet 1783 oznamuje rok ukončení stavby průčelí a jeho sochařské výzdoby, k němuž se výjimečně zachoval ikonografický program z pera jejího autora, pražského sochaře Ignáce Františka Platzera ( ). -15 Grafický přepis vrcholové části průčelí knihovny, zapojený do Popisu, jistě nikoliv náhodně před vysvětlení jednotlivých historií", měl patrně fungovat jako jakýsi symbolický vstup do knihovní budovy a současně světa příběhů, které se odvíjely na klenbě knihovního sálu. Přitom byly čtenáři poté, co přečetl úvodní pasáž ( Vorbericht") opěvující vedle opata Mayera také současného vládce Františka II., formou obrazu poněkud podbízivě připomenuty i zásluhy císaře Josefa II. o vznik knihovny, jehož ctnost a příklad učí, jak dosáhnout vzdělání a moudrosti. Popis ikonografického programu vede čtenáře či diváka nejdříve napravo od hlavního vstupu, situovaného uprostřed kratší strany sálu směrem kc strahovskému nádvoří. V levém rohu se nad římsou nachází První výjev", představující Adama a Evu s jablkem prvotního hříchu. Jsou nazí, oděni pouze fíkovými listy, Adam si rukama zakrývá tvář na znamení pláče a neštěstí, do kterého svou neposlušností lidstvo uvrhl. Praotec všech lidí" se opírá o kamenný kvádr, na němž je zobrazen Ábel, jak obětuje beránka, a za ním Kain se zlostnou tváří, hrozící pěstí a se záští v srdci". Tak Maulbertsch svým mistrovským štětcem a nenapodobitelným způsobem" vyjádřil blížící se pomstu, již Kain vykonal na svém bratru Ábelovi. Ačkoliv jsou postavy Adama a Evy součástí velké scény Starého zákona nad kratší stranou sálu, je pozornost diváka dále převedena na protější delší stěnu sálu, kde je nad prvním oknem namalován král Dcukalión a jeho manželka Pyrrha. Sc závoji na hlavách za sebe házejí na Themidin příkaz kameny, z nichž povstává po ničivé potopě nové lidské pokolení. Tito první lidé různých mravů a vášní", rozhádaní a nerozhodní" mají podobu mezi sebou zápasících ozbrojených mužů s přilbami na hlavách. Řadou temných hor" v pozadí nalevo Je znázorněna nevědomost a zaslepenost rozumu jako důsledek hříchu". Nad královským párem se tyčí chrámek, obklopený dvěma trojicemi kamenných oltářů, jež ukazují, že i ten nejdivočejší národ vždy pokládal za nutné mít nějakého boha a uctívat jej. Následuje skupina bakchantů a faunů, oddávajících se vínu a bažících po rozkoši". Mezi nimi vyniká bakchantka se syrinx a tamburínou, kterou drží nad hlavou jako velký kulatý podnos, a kentaur vyhazující divoce zadníma nohama do vzduchu a třímající luk a šíp. Při dolním okraji jsou aranžována dvě zátiší s ovocem, hrozny vinné révy a lahví, z níž vytéká víno. K těmto lidem, zmítaným nízkými vášněmi a upadnuvším do nesčetných omylů", byli připojeni jako jejich 41 Concetta k Maulbertschovým nástěnným malbám v českých zemích jsou dnes známa pouze pro neprovedenou výzdobu velké jídelny, (zv. Sněmovního sálu na zámku v Kroměříži. Viz Antonín BREITENBACHER, Dějiny arcibiskupské obrazárny v Kroměříži I, Kroměříž 1925; Jiří KROUPA, Prameny k výzdobě Sněmovního sálu kroměřížského zámku, in: Zpravodaj Muzea Kroměřížska, 1980, září, 27-29; Pavel SKRANC, Sněmovní sál kroměřížského zámku, in: Jiří KROUPA, Umění doby osvícenství, Střední Evropa Katalog výstavy, Kroměříž 1984, Ústní sdělení Evermoda Gejzy Sidlovského, 0. Praem. MÖSbNfcDER 1993, , se domnívá, že vznikl jako první ze všech zachovaných Popisů. Rukopisy k oběma tištěným Popisům byly dokončeny do srpna, resp. září 1796; ibidem. 43 Podrobněji viz MÖSCNEDER 1993, KROUPA 2006, Program má charakter poznámek, které si sochař zřejmě zapsal podle požadavků stavebníka, opata Mayera; viz Milada VILÍMKOVA, Ikonologický příspěvek k výzdobě průčelí Filozofického sálu knihovny Strahovského kláštera, in: Strahovská knihovna XX/XXI, , Sokrates vc vězeni přijímající pohár bolehlavu

14

15 utlačovatelé a pronásledovatelé Alexandr Makedonský a jeho nezkrotný kůň Búkefalos, zde ztělesnění pýchy a opovržení, v kontextu doby vzniku Popisu pravděpodobně narážející na výbojného Napoleona.^ V nenasytné ctižádosti a dobyvačnosti zabraňují Alexandrovi filosofové, kteří pozvedli skleslou mysl svých spoluobčanů mírnější naukou a rozumnějšími zásadami". Z těchto velikánu spatříme zde po boku Alexandrově Aristotela, muže, který dobře znal mravy dvora." Na rozdíl od slov Popisu však není zachycen, jak přebírá od jednoho dvořana královský plást", ale jak se obrací k netečnému Alexandrovi a snaží se ho upozornit na následující výjev. 1 " Ten je situován na břeh moře, kam vysypává své poklady Kratés, čímž je vyjádřeno, že nenasytná touha po bohatství je překážkou moudrosti. Moře, přístav s majákem a rozednívající se den mají naznačit, že Kratétovo učení se objevilo příliš brzy a bez důvodu" a dojde uznání až později za pomoci Božského světla". Vedlo přístavu jsou vyobrazeni další filosofové, Diogenes usazený v sudu, s lucernou a psem, nad osudy lidí plačící Héraklcitos, nalevo se opírající o Diogenův sud, a napravo rozesmátý Démokritos. Sova na větvičce, kterou přidržuje mladý muž (snad Phanias z Lesbu, kterého Popis jmenuje ve dvojici s Démokritem), je symbolem Ještě pochybných a málo vylepšených mravů". I tady se Popis rozchází s Maulbertschovou malbou, neboť Aristoteles je spolu s dalšími filosofy, na malbě odsunutými za moře", zahrnut do Pátého výjevu", zatímco Kratétovi je samostatně vyhrazen až Výjev šestý". Naopak Dlabačuv Popis, který nebyl vydán tiskem, uvádí filosofy ve správném pořadí tak, jak jsou zobrazeni na malbě: nejdříve je uveden Aristoteles, dále Kratés, svrhávající své poklady do moře, Diogenes v sudu, zvaný pes", o sud se opírající plačící Héraklcitos a konečně smějící se Démokritos. Phania z Lesbu Dlabač vynechává a hovoří pouze o symbolu sovy. 48 Na tomto místě se tištěný Popis vrací zpět k Adamovi a Evě a pokračuje líčením scén nalevo od nich, na delší stěně sálu. Zde se divák či čtenář ocitá v Egyptě, vlasti tolika velikých a slavných mužů a prospěšných umění", charakterizované obrazem sfingy, symbolem úrodně přes Sýrii a Egypt rozvodněného Nilu". Dále jsou jmenováni významní lékaři starověku jako příklad těch, kteří se zaměřovali na věci pro lidskou společnost užitečnější a prospěšnější". Polonahý Asklépios, otec lékařství", je zahalen pouze do červené drapérie a opírá se o hůl obtočenou hadem. Vpravo za Asklépicm stojící Hippokrates se obrací doprava ke svému žáku, mladému Galenovi, který nese v náručí velkou křivuli. Zcela vpravo kompozici uzavírá klečící mladík s léčivými bylinami, Popis jej však nezmiňuje. Na levé straně scéna pokračuje množstvím dalších postav významných mužů, v Popisu rozdělených do dvou oddílů, Výjevu osmého"a devátého". V prvním z nich jsou jmenováni muži, kteří vynikli budmoudrou vládou státu, nebo zavedením prospěšných zákonů" - Lykurgos, Solón a Pythagoras, kterému máme CO děkovat za zavedení matematických pravidel", ve druhém osobnosti reprezentující vznik politického způsobu vlády", čímž bylo podpořeno a rozmnoženo blaho lidstva" - Kleobúlos, jeho dcera Eumenides neboli Kleobulina, Thales z Milotu, Anaxagoras, Archimédés a Platón. Tento výčet odpovídá téměř přesně louckému Výkladu, naopak se rozchází se strahovskou malbou, což značně ztěžuje identifikaci některých postav. Klíčem k jejich určení je jiný text, a to opět Dlabačův neuveřejnený Popis. Muž za Asklépicm, pozorující dalekohledem oblohu, je Thalés z Milétu, otec výpočtů zatmění Slunce a Měsíce". Vedle něj přidržuje vousatý muž, na první pohled poněkud překvapivě, obraz s bohem Merkurem.^ Tento detail není v Popisech zmíněn, jeho spojitost se skupinou starověkých učenců však spolehlivě vysvětlují dobové lexikony 18. století včetně proslulé francouzské 46 K proměně chápáni Alexandra v ikonografických programech raného novověku vi/ PREISS 1999; PREISS 9007, Pasáž o plášti má možná svůj původ v loučkem Výkladu, kde byl Aristoteles vyobrazen na protilehlém výjevu spolu s Platónem -.noch in einem prächtigen Kleide... - bevor ihm die arabischen, und noch spätere Dollmetschen einen fremden Mantel umgeworfen haben." 48 Postavu Phania z Lesbu zahrnuje loucký program. 49 SI RAKA [1990, 13] muže s obia/em určil bez bližšího zdůvodnění jako slavného malíře starověku Apella. PREISS [1988, ; 9007, 291), se jej v souladu s tištěným Popisem pokusil vyložit jako Solóna, nebof podle Popisu nabyl Solón ztraceného rodinného jmění provozováním obchodu, jehož je Merkur patronem. V postavě, jež byla námi označena za Solóna, spatřuje Pavel Preiss Platóna, odlišně interpretuje i některé další učence. Alexandr Makedonský s Aristotelem

16 encyklopedie. Římská obdoba jména řeckého posla bohů Herma je prý egyptského původu a jeho nositelem byl Egypťan Merkur II. zvaný třikrát veliký", hlavní poradce krále Osirise, muže, který přispěl k rozkvětu umění a obchodu v celém Egyptě a mimo jiné vynalezl první písmo a harmonicky upravil slova a fráze. so Důvodem vyobrazení Mcrkura na Maulbertschovč malbě je vsak jistě to, že Merkur II. nabyl i hlubokých znalostí v matematice a především geometrii a naučil Egypťany vyměřovat si své pozemky, jejichž hranice byly často smývány rozvodňujícím se Nilem. Muž s Merkurovým obrazem se tedy příznačně sklání k Archimédovi, jonž pohroužen do svých úvah rýsuje na papír na dřevěné desce před sebou. Jeho věk je naznačen délkou vousů, na zemi kolem leží geometrické náčiní a pomůcky pro fyzikální pokusy. Následuje Solón, zachycený v majestátním postoji, s řetězem na krku a žezlem v ruce. Otevřená kniha, kterou si opírá o bok, odkazuje k zákonům, jež vydal a s jejichž pomocí moudro spravoval aténskou republiku. Další moudrý panovník, vládce Sparty Lykurgos, píše na kamenném kvádru své zákony, velký list, který visí přes okraj kvádru, je popsán písmem připomínajícím alfabetu. Muž vedle Lykurga vede pohled diváka dále doleva, kde je na kamenném kubu s jehlancem usazen Pythagoras. Stejně jako Asklčpios je polonahý, zahalený pouze červenou draperií, a rozfoukává plamínek ve své dlani. Geometrické tvary symbolizují jeho matematické zákony, plamínek má znázorňovat učení o stěhování duší, jehož byl stoupencem. Umění vládnout poté dosahuje dokonalosti v postavách moudrého tyrana města Lindu na ostrově Rhodu Kleobúla a jeho dcery Kleobuliny, kterou Maulbertsch, jak výslovně Popis upozorňuje, zobrazil jako mladou krásnou dívku ve světlém Šatu, píšící perem do knihy, její otec se sklání nad ní. Dvojice je od ostatních oddělena mapou, kterou přidržuje mladík za jejich zády. Mezi Kleobúla s Klcobulinou a Pythagora byl vtěsnán Platón, oděný do hnědého pláště a bílého turbanu, promlouvající k jednomu ze svých žáků. Dlabač jej však jmenuje až na závěr celé skupiny učenců a zákonodárců jako božského Platóna 11, v jehož osobě se rozum pozvedl k poznání Boha a k jehož žákům se dokonce počítají i církevní otcové. Tiskem vydaný Popis dále pokračuje, tentokrát již ve shodě s Maulbertschovou malbou, vyprávěním o tom, jak dalece se lidské srdce stalo pružnější a city vnímavější pro mravnější a mírnější nauky", což názorně představuje největši mudrc starých", Sokrates. Je zobrazen ve vězení v okamžiku smrti, přijímající pohár s jodem s pevným přesvědčením, že svým drahým, mezi nimiž spatříme před vězením i jeho hašterivou ženu Xanthippe, zanechává nauku o příštím lepším životě a o nesmrtelnosti lidské duše." Výjev je situován do polorozbořené niky obrůstající vegetací, velká železná koule na řetězu při dolním okraji naznačuje vězeňskou celu. Vpravo je skupina několika postav, mezi nimiž rozpoznáváme Xanthippé, zamračenou stařenu v šedém šátku. Výtvarně jc akcentován také chlapec v blankytně modrém plášti, poklekající před filosofem a přinášející na míse bolehlav. Před architekturou vězení je nalevo postaven památník ( Denkmal") v klasizujícím tvarosloví, který symbolizuje Sokratovu nauku o tom, že každý člověk po smrti bude odměněn za své ctnosti nebo ho čeká trest za spáchané neřesti, tedy že učeni pythagorejců o stěhování duší neobstojí." Všichni učenci a filosofové, všichni tito velcí duchové, zrozeni tolika staletími", se shodli na tom, že musí existovat nějaká nejvyšši bytost", a poté jejich názorům přišlo na pomoc světlo zjeveni a vedlo je dále." Nastala epocha Starého zákona, jež se odvíjí ve velké scéně nad hlavním vstupem do knihovny. Těsně vedle Adama a Evy, kterými celý příběh začíná, spatřujeme Noa, opírajícího se o archu, v níž zachránil lidstvo i zvířectvo před 50 Denis DIDEROT - Jean le Rond D'ALEMBERT (ed.), Encyclopédie, ou Dictionnaire raisonné des sciences, des arts et des mčtiers, par une societě de gens de lettres, Livourne 173,343; O egyptském původu jména Merkur viz též Benjamin HEDERICH, Gründliches Lexicon Mythologicum, Leipzig sl Kleobúlos a Kleobulina, napravo Platón a Pythagoras, nalevo padající encyklopedisté, za nimi svrhávani obři pohrdající náboženstvím

17

18 potopou. Nad jeho hlavou se vznáší holubice s olivovou ratolestí, kterou vysílal, aby zjistil, zda vody již opadly. Zatímco Dlabač považuje za symbol usmíření mezi Bohem a lidmi holubici, uvádí tištěný Popis duhu, ta však na malbě chybí. Skupinu v levém dolním rohu uzavírá Abraham s klečícím Izákem, oba se obracejí nahoru k deskám Desatera a Arše úmluvy, které jsou umístěny na stupních pokrytých kobercem v centru scény. Po stupních zcela vlevo vystupuje ke stolu s nekvašenými chleby Jákob ve zlatavém plášti, otec dvanácti synu, z nichž vzešlo dvanáct izraelských kmenů. Nalevo od desek Desatera, postavených na soklu s klasicistním motivem věnce, a Archy úmluvy v záři zlatých paprsků se tyčí majestátní postava Mojžíše s tradičními světelnými rohy, neboť Bůh jej obklopil záři podobající' se dvěma rohům, aby ho lidu učinil ctihodnějším." Na opačné straně, napravo od desek Desatera, stojí s kadidelnicí v rukou Mojžíšův bratr Áron, první velekněz, oděný ve své nejvetší nádheře, přiměřené jeho hodnosti" Popis dále upozorňuje na nádobu naplněnou kadidlem, kterou vidíme vedle Árona, svícen, na malbě osmiramenný, 5 '' umístěný před Abraháma s Izákem, a dva génie, jejichž výraz vzbuzuje úctu a obdiv. 11 Tyto postavy, jež měly zřejmě dodávat popisované scéně na vážnosti a vznešenosti, nacházíme při dolním okraji malby. První génius v podobě malého okřídleného anděla sedí u paty svícnu, obrací se k Abrahámovi s Izákem a po boku má berana, jehož Abrahám obětoval místo svého syna. Druhým géniem je možná míněn velký anděl v modré drapérií, doprovázený malým puttem, který nese otevřenou knihu. Tato dvojice je zobrazena vedle prvního génia, svými pohyby však směřuje již k postavě Šalamouna, umístěné pod Áronem. Za veleknězem Áronem stojí tři postavy, z nichž je v Popisu jmenován dobyvatel zaslíbené země" a ochránce pravé víry Jozue, vyobrazený jako válečník ve zbroji, s toulcem naplněným šípy pod nohama. Za ním vlaje žlutý prapor se stříbrným lvem, symbolem kmene Juda. Lev je zřejmě nikoliv náhodou dvouocasý, a tudíž má zřejmě fungovat i jako narážka na český znak, mající svůj protipól v černé orlici na praporu sv. Václava v protilehlém rohu klenby. Vpravo dole je při hře na harfu zachycen miláček Boži" David, určený samým Bohem za krále Izraele". Doprovází jej anděl, který drží notové záznamy^- a text 150. žalmu, jímž David chválí Hospodina, Po boku svého otco je usazen Šalamoun, stejně jako David oděný do královského roucha. Před sebou na stolku má opřenu Knihu moudrosti, ve které zjevuje světu cesty prozřetelnosti". Popis dále zmiňuje Píseň písní, kterou sám složil a ve které symbolem lásky opěvá spojení našeho Spasitele Ježíše s jeho svatou církví"?* Tím je již naznačen příchod nové éry, éry Nového zákona, otevírající se ve scéně na protější straně sálu. V oblacích nad Archou úmluvy se vznáší stařena zahalená flórem", personifikace Starého zákona. Jejími atributy jsou závoj, efod na prsou, kadidelnice a kniha s nápisem BIBLIA SACRA". Letící anděl v zeleném rouchu zatahuje nad celou scénou purpurový závěs na znamení konce starozákonní epochy, neboť lidé skrze Mojžíše sice získali jasnější pojem o Bohu, než jakého mohli dosáhnout pouhým světlem rozumu, je ale vyhrazeno jedině a pouze Božskému učeni Evangelia, zprostředkovat lidem určitý pojem o Bohu." Čtenář či návštěvník je nyní veden na protilehlou stranu sálu, ke scéně Nového zákona. Nejdříve jej tištěný Popis upozorňuje na personifikaci Církve na nebesích, ozdobenou křižem spásy a kalichem a s otevřeným evangeliem", na jehož stránkách čteme EVANGELIUM S. IOANNIS". Církev, kterou doprovází anděl s kadidelnicí, obrací svůj pohled nahoru doleva k andílkovi s velkou zlatou nádobou. Ta značí sv. Pavla, vyvolenou nádobu Boži", muže, který zvěstoval učeni a jméno Ježíšovo všem národům V podkresbě byl původně navržen jako sedmiramenný. 52 Jde o tzv. pátý tonus, tedy typizovaný metodický žalmový vzorec. Za toto určení děkuji Mgr. Vladimíru Maňasovi, Ph.D. 53 Píseň písní snad můžeme ztotožnit s knihou, kterou drží putto vedle anděla v modré drapérií, případně se zavřenou knihou na stolku před Šalamounem. 54 V průběhu restaurování byly v této partii odkryty nástroje umučení - hůl s houbou a kopí. Viz Alena KRAHULÍKOVÁ - Karině AR IOUNI, Restaurování nástropních maleb ve Filosofickém sálu Strahovské knihovny, v této publikaci.

19 Apoštol Pavel je zobrazen pod personifikací Církve, jak káže na aténském Arcopagu před oltářem zasvěceným Neznámému Bohu a naplněn Duchem svatým" zvěstuje Atéňanům toho, koho nepoznaného již uctívají". Široce rozkročen obrací se k naslouchajícímu zástupu a přitom ukazuje na oltář, opět provedený v klasicizujících formách, se zlatým nápisem IGNOTO DEO". U jeho paty leží otevřená kniha s biblickým veršem ze Skutků apoštolských: QVOD ERGO IGNORANTES COLITIS HOC EGO ANN VN TI O VOBIS. Act: Cap 17: V 23.*** Na rozdíl od tiskem vydaného Popisu upozorňuje Dlabačův rukopis podle louckého vzoru na důstojný vzhled aténského Areopagu se sloupovým řádem, který na výsledné malbě dostal podobu půlkruhové kolonády nesené na iónských sloupech/' 6 Protějškem Pavla je orientálec v turbanu opírající se o oltář a dychtivě naslouchající jeho slovům - první aténský biskup Dionýsios Areopagítés. Ačkoliv stojí napravo, tištěný Popis jej umísťuje vlevo od oltáře". Nedaleko pod ním, jak Popis dále uvádí, spatříme Damaris, která byla Pavlovými slovy obrácena na víru (Sk 17, 34). Ve skutečnosti je však vyobrazena nalevo pod postavou sv. Pavla, klečí a zbožně se dívá k oltáři. Oltář v dolní části pokrývá grisaillový reliéf s obětujícími vestálkami, naznačující, že Pavlovým kázáním byly národy přivedeny od modlářství' k uctíváni pravého Boha."' yi Napravo vedle oltáře jsou seskupeni nejslavnější otcové a učitelé katolické církve", kteří obhajovali a rozšiřovali učení Ježíše a jeho apoštolů, sv. Řehoř Veliký s odznaky papežství - tiárou a křížem, za ním svatí Ambrož a Augustin v hábitu augustiniánů, oba s mitrami na hlavách, a sv. Jeroným v rouchu kardinála sedící u jejich nohou. Za skupinou čtyř západních církevních otců stojí podle tiskem vydaného Popisu jeden ze čtyř východních církevních otců sv. Řehoř Naziánský, vyobrazený s mitrou a patriarchálním křížem a s gestem žehnání. K církevním otcům jsou slovy Popisu přidruženi nejvznešenějši patroni Čech a ochránci svaté víry v naši milované vlasti": apoštol Cech sv. Metoděj, který Čechům zvěstoval oblažující učení Ježíšovo", světci Václav a jeho bába Ludmila, mučedník zpovědního tajemství Jan Nepomucký a zakladatel premonstrátského řádu, jehož ostatky v roce 1626 získali z Magdeburku strahovští premonstráti, sv. Norbert. Sv. Václav ve zbroji, s knížecí korunou na hlavě a zlatým praporem se svatováclavskou orlicí' 8 se majestátně tyčí nad Čtyřmi západními církevními otci, sv. Ludmila je vyobrazena po jeho pravici. Sv. Jan Nepomucký je představen v oděvu kanovníka s peticí hvězd kolem hlavy a palmovou ratolestí symbolizující mučednictví, sv. Norbert s monstrancí. Oba světci klečí stranou od skupiny církevních otců, obráceni ke dvěma asistujícím andělům směrem ke středu sálu. Zbývající postava sv. Metoděje, o níž Popis hovoří, je poněkud problematická. Na Maulbertschovč malbě se sice za postavou klečícího Nepomuka skutečně nachází postava církevního hodnostáře s berlou, chybí mu však jeden z hlavních atributů sv. Metodě je, biskupská mitra, navíc tato postava, která jako jediná hledí ven z obrazu na diváka, nese nepřehlédnutelné portrétní rysy opata Václava Mayera. Vezmeme-li si na pomoc Dlabačův Popis, zjistíme, že ke Čtyřem západním církevním otcům připojuje Chrysostoma a namísto Metoděje jmenuje druhého z věrozvěstů, sv. Cyrila. Jména Chrysostomus a Augustinus však nejsou v textu oddělena čárkou, a je možné, že se tato chyba objevila i v konceptu určeném malíři - Maulbertsch pak považoval tyto dvě osoby za jednu. Tomu by odpovídal i počet postav na Maulbcrtschově zachované skice ze strahovské kanonie, na níž rozpoznáváme čtyři církevní otce západu doplněné o postavu v černém (sv. Cyrila?). Svatí patroni Čech, zobrazeni v pořadí, v jakém jsou uvedeni v obou Popisech (německém i Dlabačovč), jsou na skice skryti v pozadí za nimi. Připustíme-li onu nesrovnalost mezi 55 I v partii textu byly zaznamenány autorsko korektury; viz ibidem. 56 Levá strana kolonády byla původně delší a nahoře ozdobená třetí vázou podobně jako tomu bylo napravo. 57 I tento motiv, podobně jako tomu bylo ve scéně Starého zákona, měli doprovázet dva géniové, o nichž shodné hovoří tištěný Popis i Dlabačův nevydaný rukopis. Na malbě je ovšem pouze jeden velký anděl, který ukazuje na obětující vestálku. 58 Orlice drží navíc v pařátech říšské jablko a žezlo, odznaky říšského orla.

20 modelem a Dlabačovým Popisem, není nutné portrét opata Mayera ztotožňovat s některou z postav jmenovaných v tiskem vydaném Popisu. Portrét totiž mohl být ke skupině světců připojen dodatečně mimo předepsaný koncept, a ocitl se pak i mimo vysvětlující text tištěného Popisu. V Popisech není přímo zmíněn, může však odrážet úvodní a závěrečné pasáže tiskem vydaného Popisu, připomínající opatovy zásluhy o knihovnu. Stává se tak zjevným obrazovým" holdem objednavateli malby a celé knihovní budovy, iniciovaný nejspíše Mayerovými řádovými spolubratry, Výrazné kresebné pojetí portrétu i jeho neorganické zapojení do kompozice způsobuje, že i při pohledu z dálky působí, jako by byl připojen dodatečně, možná těsně po dokončení celého klenebního obrazu. Nelze však vyloučit ani to, že mohl vzniknout i o něco později - nabízí se datum Mayerova úmrtí v roce Blízkost portrétu na klenbě a tužkového portrétu opata od Martina Michla, jenž byl na Strahov zaslán z Maulbertschova ateliéru jako dárek a jejž jsme připomněli na začátku, by pak dovolovala uvažovat o Michlovi jako o jeho případném autorovi. Poslednímu Třináctému výjevu 11 uprostřed klenby vévodí personifikace Věčné Moudrosti v bělostném šatu, s korunou, žezlem a Božím okem v medailonu, jejž má zavěšen na krku. Obklopena nesčetnými paprsky světla od věčnosti určuje běh a rád svých tvorů a zve k jejich cíli, totiž věčnému požívání nevýslovné blaženosti plněním a věrným konáním náboženských povinností." Trůnu Věčné Moudrosti je možno se přiblížit pěstováním Dychtivosti po učení ( Begierde nach Belehrung"), bez níž se člověk dostává na scestí, Zbožnosti { Frömmigkeit' 1 ), Bázně boží { Gottesfurcht"), Lásky { Liebe") a Poslušnosti { Gehorsam"). Výslednému nástěnnému obrazu je opět o něco blíže Dlabačův Popis. V něm se uvádí namísto Dychtivosti po učení Láska k učení { Liebe zum Lernen"), na malbě je vyobrazena s odhaleným ňadrem a dítětem v náručí, tradičními atributy křesťanské Lásky (Caritas). Napravo vedle ní spíná ruce Zbožnost (u Dlabače Andacht") v zeleném šatu. Pod touto dvojicí je ve zlaté suknici usazena Bázeň boží, u nohou má však hořící oheň, jenž by více odpovídal Dlabačem uváděné personifikaci Opfer" - Oběti / Odříkání. V obou Popisech jmenovaná Poslušnost je snadno rozpoznatelná podle svého tradičního atributu, tzv. váhy ( vahadla"), sloužící k upevnění a přenášení dvou věder vody. 60 Přímo pod postavou Věčné Moudrosti se vznáší okřídlený mladík s vavřínovým věncem na hlavě, snažící se sladit tóny různých strun své harfy do libozvučné harmonie. Popisy shodně vysvětlují, že jde o Ducha tolerance" či Symbol tolerance", její opak, kterým je odpor, pohrdání a svár, nesmírně škodí vědám a vyvolává neklid v lidské společnosti". Napravo od Ducha tolerance vynáší Génius náboženství s plamenem nad hlavou k Věčné Moudrosti mladíka, jenž je však současně stahován dolů andělem temnoty v podobě malého putta s dračími křídly. Z rohu hojnosti, který má na zádech, se sypou symboly neřestí, hrací kostky, láhev a pohár vína, maska a šípy. Tím je vyjádřeno, že Člověk, vybavený užitečnými znalostmi a bohatý ctnostmi, velmi blízký cíli, je často lákadly neřesti a kouzlem vášní stržen do bahna neřesti". Diabač na rozdíl od tištěného Popisu zmiňuje i malého putta nalevo vedle mladíka neseného k Moudrosti, který na tácu vyzvědá Religionszeichen" - kříž, růženec, knihu (breviář?) a kněžskou štolu. Partie s atributy neřestí sc rozvíjí dále směrem k okraji malby v postavách obrů svržených bleskem do bezedné propasti", kteří symbolizují onen druh lidí, kteří pohrdají... náboženstvím, a tím, že se zcela oddávají... zlým vášním, hubícím tělo i duši, si přivolávají úplnou zkázu." Tištěný program dále pokračuje: / když počet tohoto druhu lidi v žádném století nebyl 59 Tuto jemnou časovou nuanci však nelze ověřit ani technologickým rozborem; viz ARTOUNI - KRAHULÍKOVÁ v této publikaci. 60 Zena v pozadí mezi Odříkáním a Poslušností by mohla být snad Láska, jak ji uvádí tištěný Popis, daleko spiše ale působí jako doprovodná postava bez zjevného významu, ostatně Diabač ji nezmiňuje. Pravá Moudrost Portrét opata Václava Mayera