Poãetnost jihoãeské hnízdní populace racka chechtavého (Larus ridibundus) v letech

Transkript

1 SYLVIA 38 /2002 Poãetnost jihoãeské hnízdní populace racka chechtavého (Larus ridibundus) v letech Numbers of the south-bohemian breeding population of the Black-headed Gull (Larus ridibundus) in Bohuslav Kloubec Správa CHKO TfieboÀsko, Valy 121, CZ TfieboÀ; kloubec@chkot.trebon.cz Kloubec B. 2002: Poãetnost jihoãeské hnízdní populace racka chechtavého (Larus ridibundus) v letech Sylvia 38: V letech byl zji Èován poãet hnízdících párû racka chechtavého v koloniích na území jiïních âech. Hlavní centrum v skytu se nachází v âeskobudûjovické a TfieboÀské rybniãní pánvi. Racek chechtav hnízdil bûhem sledovaného období na 31 lokalitách v celkovém poãtu párû. MnoÏství hnízdících párû v jednotliv ch letech kolísalo a celkovû se sni- Ïovalo, poãet kolonií se pohyboval mezi U 12 kolonií (39 %) nebyly zaregistrovány v razné zmûny poãetnosti, u zb vajících 19 kolonií se poãetnost mûnila, pfiiãemï u 6 kolonií (19 %) poãet hnízdících párû ub val a u 4 kolonií (13 %) pfiib val. Pfii srovnání s údaji z let 1933, 1966, 1977 a 1988 bylo zji tûno, Ïe po poãáteãní silné gradaci prochází jihoãeská hnízdní populace racka chechtavého od 80. let v raznou regresí. Ta je charakterizována zmen ujícím se mnoïstvím kolonií, úbytkem hnízdících párû (prûmûrnû 1 5 tis. párû roãnû) i sniïováním velikosti kolonií. In , breeding pairs of the Black-headed Gull were censused in southern Bohemia, Czech Republic. The highest concentration of the species is found in the âeské Budûjovice and TfieboÀ fishpond basins. Breeding was recorded at 31 sites in the study area, the total population size reaching 6,500 12,900 pairs. The number of breeding pairs declined in the study period. The number of colonies ranged between 27 and 28. Of the total, 12 colonies (39%) showed no marked changes in size. Of the 19 colonies, where changes in the number of breeding pairs were recorded, 6 (19%) declined and 4 (13%) increased. When compared with the data from 1933, 1966, 1977 and 1988, the south-bohemian breeding population of the Black-headed gull has shown a strong regression since the 1980s. It can be characterised by the decrease of both the number of colonies and colony size. Keywords: waterbirds, population size, southern Bohemia, changes in numbers ÚVOD Bûhem 20. století byly zji tûny v znamné zmûny poãetnosti racka chechtavého v âeské republice i na fiadû míst Evropy (Hudec & âern 1977, Glutz & Bauer 1982, Cramp & Simmons 1993, Èastn et al. 1997, Hagemeijer & Blair 1997, Heath et al. 2000). Nejvíce údajû o v voji hnízdní populace z na eho území je 75

2 Kloubec B. / Racek chechtav v jiïních âechách k dispozici z jiïních âech (Jirsík 1945, Boháã & Formánek 1974, Èastn et al. 1987, Kloubec & vecová 1990). Stejnû jako na fiadû jin ch míst do lo i v jiïních âechách koncem 20. století k v raznému úbytku racka chechtavého. Na pfielomu 20. a 21. století tak lze jihoãeskou hnízdní populaci racka povaïovat za silnû ohroïenou a je proto Ïádoucí získat o její dynamice podrobnûj í údaje. METODIKA V letech byla kontrolována potenciální hnízdi tû racka chechtavého v jiïních âechách, pfiedev ím v ak hlavní rybniãní oblasti s tradiãními hnízdi ti racka. Pro moïnost srovnání s historick mi údaji z 20. století se pro sledování a vyhodnocení poãetnosti hnízdících párû pouïila stejná metodika jako pfii pfiedchozích sãítáních (blíïe viz Kloubec & vecová 1990). Hnízdní kolonie byly kontrolovány ze bfiehu rybníka, a to v kaïdém roce obvykle 2 3x v rûzn ch fázích hnízdního období. Kontroly probíhaly od druhé poloviny dubna aï do zaãátku ãervna, kdy by jiï nemûli b t registrováni protahující nebo potulující se jedinci. K poãtu dospûl ch ptákû zji tûném v tomto období na hnízdi ti nebo v jeho bezprostfiedním okolí bylo pfiiãteno 25 % (pfiedpokládan prûmûrn poãet ex., kter se aktuálnû nachází pfii sbûru potravy apod. mimo vlastní kolonii) a takto získan údaj byl vydûlen dvûma. V sledek udává pfiedpokládan poãet hnízdících párû v jedné sezónû, resp. rozpûtí poãtu párû pfii rozdílném mnoïství zji tûn ch ex. bûhem více kontrol. Pravidelná sãítání a koneãn odhad velikosti hnízdní populace na vût inû lokalit provedl autor této práce, byly v ak vyuïity i dal í doplàující údaje spolupracovníkû (odhady poãtu hnízdících párû, nálezy nov ch hnízdi È, kontroly nûkter ch racky neobsazen ch oblastí apod.). Obr. 1. Mapa sledovaného území s jednotliv mi hnízdními lokalitami. Fig. 1. Map of the study area with particular breeding sites shown. 76

3 SYLVIA 38 /2002 V SLEDKY V letech bylo v jiïních âechách zji tûno hnízdûní racka chechtavého na celkem 31 lokalitách (tab. 1, obr. 1). Nejvût í koncentrace hnízdících párû a lokalit se nacházela v âeskobudûjovické rybniãní pánvi ( párû, 15 lokalit ã v tab. 1) a TfieboÀské rybniãní pánvi ( párû, 11 lokalit ã ), ojedinûlé kolonie byly zji tûny v Písecko-protivínské rybniãní soustavû ( párû, lokalita ã. 4), Blatensko-strakonické rybniãní soustavû ( párû, 3 lokality ã. 1 3) a na Lipenské vodní nádrïi (20 40 párû, lokalita ã. 20). Hnízdní kolonie byly ve vût inû pfiípadû umístûny v niï ích nadmofisk ch v - kách na intenzivnû obhospodafiovan ch rybnících o velikosti nûkolika desítek aï stovek hektarû, pouze v jednom pfiípadû na odkalovací nádrïi (Zbudov MAPE) a na horské pfiehradní nádrïi (Lipno). Kolonie se nacházely na rybniãních ostrovech (58 % pfiípadû) nebo v rûzn ch ãástech rybníka (kombinace ostrovû, poloostrovû a pfiíbfieïních porostû rybníkû 42 %). Hnízda byla umístûna v rozdíln ch typech prostfiedí (hol podklad bez vegetace, litorální, ruderální a kfiovinná vegetace). Nejãastûj í velikost kolonií se pohybovala v rozmezí nûkolika desítek aï nûkolika set hnízdících párû (obr. 2) a pouze ve dvou koloniích (ryb. eïabinec a Domin) dosahovala nûkolika tisíc párû. KaÏdoroãnû bylo hnízdûní rackû zji - Èováno na lokalitách (tab. 1). Kolonie se nacházely vût inou na tradiãních hnízdi tích po dobu v ech pûti let rackové hnízdili na 23 lokalitách (74 %), ostatní lokality byly obsazeny 4 roky (3 lok.), 3 (2 lok.), 2 (1 lok.) a 1 rok (2 lok.). V prûbûhu pûti let sledování se poãetnost pohybovala v rozmezí hnízdních párû (tab. 2). V jednotliv ch letech docházelo k pomûrnû znaãnému Tab. 1. Poãet hnízdících párû racka chechtavého na jednotliv ch lokalitách jiïních âech v letech (p. ã. pofiadové ãíslo lokality, roky poãet let, bûhem kter ch bylo hnízdi tû obsazeno; trend 0 poãet párû se nemûní nebo zmûny nelze vyhodnotit, + zvy ující se poãetnost, sniïující se poãetnost; +/ v razné zmûny poãetnosti bez zjevn ch trendû). Table 1. Number of breeding pairs of the Black-headed Gull in particular sites in southern Bohemia in (s. n. site number, years number of years when the site was occupied, trend 0 the number of pairs does not change or the changes cannot be quantified, + increase, decline; +/ fluctuations). pã. lokalita páry roky trend s.n. site pairs years 1Hajansk Kova ín Dolej í u Tchofiovic eïabinec Blatec âerná Velké Nákfií Zbudov MAPE / 9 Zbudovsk Hlavateck Zlivsk Bezdrev Dehtáfi / 14 Vy atov / 15 Starohaklovsk / 16 Dasensk Nov Vrbensk Domin Podnovovesk Lipno âerná v Po umaví Bo ileck / 22 varcenberk PonûdraÏsk / 24 Rod / 25 Skutek Koclífiov / 27 Velk Tis / 28 RoÏmberk Nov Vdovec V topa Staré Jezero

4 Kloubec B. / Racek chechtav v jiïních âechách kolísání poãtu hnízdních párû nejmen- í poãet párû byl zji tûn v letech 2001 a 2002, nejvy í v roce Celkovû má poãet párû za sledované období pûti let mírnû klesající tendenci, statisticky prokazatelná závislost v ak nebyla zji tûna (SpearmanÛv korel. koef. r 2 = 0,084, p > 0,05). Také na jednotliv ch koloniích bylo zji tûno urãité meziroãní kolísání poãtu párû (tab. 1). U 12 kolonií (39 %) nebyly zaregistrovány v razné zmûny poãetnosti, u zb vajících 19 kolonií se poãetnost v raznû mûnila, pfiiãemï u 6 kolonií (19 %) bylo zji tûno postupné ub vání a u 4 kolonií (13 %) pfiib vání poãtu hnízdních párû. Tab. 2. Poãet hnízdících párû a hnízdních kolonií racka chechtavého v jiïních âechách v letech Table 2.Number of breeding pairs and breeding colonies of the Black-headed Gull in southern Bohemia in rok páry kolonie years pairs colonies DISKUSE Z 19. a poãátku 20. století nejsou z âeské republiky k dispozici podrobnûj í informace o poãetním stavu a dynamice hnízdní populace racka chechtavého. K prokazatelnému nárûstu poãetnosti do lo od 40. let 20. století a za progresivnû se ífiící druh byl racek povaïován do konce 70. aï zaãátku 80. let, kdy poãetnost dosahovala okolo tis. párû. V 80. letech se v ak poãetnost zaãala radikálnû sniïovat ( tis. párû) a tento trend pokraãoval i v 90. letech (napfi. Èastn et al. 1987, 1997, Èastn & Bejãek 1993, Musil 2000). Obdobná fluktuace byla zji tûna i v nûkter ch blíïe sledovan ch oblastech âeské republiky. Napfi. v západních âechách poãetnost hnízdní populace kulminovala v letech a poté bylo zaznamenáno postupné sníïení populace a prudk pokles koncem 90. let (Schröpfer 1995, in litt.). Také na jiïní Moravû hnízdní populace rackû postupnû ub vá, coï platí i o novû vznikl ch poãetn ch koloniích na Novoml nsk ch nádrïích (Chytil & Macháãek 2000). Patrnû nejpfiesnûj í dlouhodobá data o velikosti hnízdní populace jsou k dispozici z území jiïních âech, a to z let 1933, 1966, 1977 a 1988 (Jirsík 1945, Boháã & Formánek 1974, Èastn et al. 1987, Kloubec & vecová 1990; souhrnnû viz tab. 2). Od 30. do 70. let vykazovala jihoãeské populace v raznû se zvy- ující trend poãetnosti hnízdících párû i hnízdních kolonií, v roce 1988 bylo v ak zji tûno prudké sníïení poãetního stavu. Jak vypl vá z v sledkû této práce, dal í pokles (s doposud vûbec nejniï ím poãtem hnízdících párû i hnízdi È) byl zaznamenán i v letech Úbytek hnízdících rackû chechtav ch v jiïních âechách mezi roky 1977 a 1988 ãinil prûmûrnû cca 3 5 tis. párû roãnû a mezi roky cca 1 2 tis. párû. Zdá se tedy, Ïe pokles poãetnosti se v 90. letech 20. století ponûkud zpomalil. Kdyby v ak tento trend pokraãoval i nadále, pak by racek chechtav mohl jako hnízdící druh vymizet z jiïních âech jiï za nûkolik málo let. Porovnáme-li jednotlivé oblasti v skytu racka v jiïních âechách z let 1933, 1966, 1988 a , lze konstatovat, Ïe témûfi zanikla hnízdi tû mimo hlavní centra v skytu racek jiï zcela vymizel z Táborska, Jindfiichohradecka a âesko- 78

5 SYLVIA 38 /2002 krumlovska a ojedinûlá hnízdi tû zûstala na Blatensku, Písecku a Lipnû. I nadále tak zûstávají hlavními oblastmi v skytu âeskobudûjovická a TfieboÀská rybniãní pánev, kde v ak také ub vá poãet hnízdících párû i hnízdi È. V raznûj í úbytek byl zaznamenán v TfieboÀské pánvi; zde byl obdobn trend od poãátku 80. do konce 90. let dokumentován pfii sãítání rackû vyskytujících se na jednotliv ch rybnících i Musilem (1998). Ke znaãn m zmûnám v jiïních âechách do lo i ve velikosti hnízdních kolonií. Pfii srovnání jednotliv ch hnízdi È z let 1933, 1966 a 1988 (Kloubec & vecová 1990) a z let 1998 a 2002 (tato práce) bylo zji tûno, Ïe na jednotliv ch koloniích pomûrnû silnû ub vá poãet hnízdních párû a nûkteré kolonie zanikají zcela, zatímco nové kolonie vznikají jiï jen v jimeãnû a vût inou se jedná o krátkodobûj í hnízdi tû s men ím poãtem párû. Ve shodû se star ími údaji z nûkter ch dal ích oblastí âeské republiky (Hudec & âern 1977) se velikost jihoãesk ch kolonií pohybuje nejãastûji mezi páry (obr. 2). Postupnû v ak v druhé polovinû 20. století do lo ke znaãnému úbytku poãtu párû a tedy zvy ování podílu men ích kolonií. Zmen ování kolonií bylo prokázáno i za období pouh ch pûti let ( ), kdy nadále stoupal poãet kolonií v kategorii s nejniï ím poãtem hnízdících párû. Trend dlouhodobého zmen ování velikosti kolonií a jejich zániku dokládá populaãní regresi racka chechtavého v jiïních âechách. Pro posouzení pfiesnosti odhadu velikosti hnízdní populace racka chechtavého je tfieba brát v úvahu pouïitou metodu. Pfii zji Èování poãtu hnízdících párû z vût í vzdálenosti, zvlá tû pak na ménû pfiehledn ch koloniích s vy ím poãtem párû, mûïe docházet k urãitému podhodnocení oproti skuteãnému stavu (napfi. Bibby et al. 1992). Porovnáním poãtu hnízdících párû zji tûného metodou sãítání ze bfiehu oproti pfiímému sãítání hnízd byly na nûkter ch lokalitách jiïních âech Obr. 2. Velikost hnízdních kolonií racka chechtavého v jiïních âechách v letech Fig. 2. Size of breeding colonies of the Black-headed Gull in southern Bohemia in

6 Kloubec B. / Racek chechtav v jiïních âechách zji tûny urãité rozdíly, pfiiãemï v nûkter ch pfiípadech do lo k podhodnocení aï o cca 1 2/4 (vlastní v sledky, LeÏalová in litt., Musil in litt.). Pfiesnost odhadu poãtu hnízdících párû v ak ovlivàují i dal í faktory, jako je rozdílná letová aktivita racka v prûbûhu dne i sezóny, zvy- ující se poãet hnízdních párû v prûbûhu sezóny, v skyt nehnízdících ptákû v kolonii, zánik nûkter ch hnízd apod. (Jirsík 1945, Glutz & Bauer 1982, Cramp & Simmons 1993 aj.). Lze tedy pfiedpokládat, Ïe pfii uïití kontroly hnízdi È z vût í vzdálenosti mûïe b t skuteãn stav jihoãeské hnízdní populace o nûco vy í, neï je uvedeno v této práci. Pro zachycení trendû ve v voji hnízdní poãetnosti, srovnatelné se star ími údaji z jiïních âech, lze v ak pouïitou metodiku povaïovat za plnû dostaãující. Obdobn trend v voje poãetnosti byl zji tûn v celé Evropû, kde jiï od konce 19. a zvlá tû v prûbûhu 20. století probûhla v razná expanze na nové lokality a poãetnost hnízdní populace se v raznû zvy ovala. Zvy ující se poãetnost racka se v ak v posledních 1 3 desetiletích 20. století na fiadû míst Evropy zastavila ãi zaãala klesat. Dle Heathe et al. (2000) bylo v letech zji tûno v razné ub vání racka chechtavého kromû âeské republiky téï ve védsku, Finsku a Polsku, a podle Crampa & Simmonse (1993) do lo zvlá tû na pfielomu 80. a 90. let k úbytku téï v Holandsku, Dánsku, Litvû, Bulharsku a nûkter ch ãástech Velké Británie a Ruska. Oproti tomu v ostatních evropsk ch zemích byla jeho poãetnost víceménû stabilizovaná nebo se je tû dále zvy ovala. ZÛstává v ak otázkou, zda se sniïující poãetnost podafií vïdy vãas registrovat. Hnízdní populace racka v Evropû, ãítající v letech 20. století cca 2,3 3 milióny párû (Hagemeijer & Blair 1997, Heath et al. 2000), pro la v letech ve vût inû zemí urãit mi zmûnami poãetnosti. Pfiesto v ak tato populace byla doposud povaïována za stabilizovanou a nevzbuzující obavy z jejího ohroïení (na rozdíl od nás Èastn et al. 1997), o ãemï svûdãí zafiazení druhu v kategorii secure status (Tucker & Heath 1994). Za hlavní pfiíãiny zvy ování poãetnosti jsou povaïovány zmûny klimatu, men- í pronásledování, zvy ující se nabídka potravy, synantropizace, vy í nabídka odpoãinkov ch a hnízdních míst na nov ch nádrïích apod. V dûsledku toho do lo k vy ímu pfieïívání star ch ptákû (a tím vy í produkce mláìat bûhem Ïivota), ale nikoliv vy ím snû kám. Na sni- Ïování poãetnosti hnízdní populace mû- Ïe mít vliv fiada faktorû ãasto lokálního charakteru (Glutz & Bauer 1982, Cramp & Simmons 1993, Hagemeijer & Blair 1997). Také v jiïních âechách bylo zaznamenáno více faktorû, které mohou poãetnost hnízdní populace do urãité míry ovlivnit. Jedná se napfi. o vliv predátorû (prase, li ka, kuna, hryzec apod.), pfiímou likvidaci ãlovûkem, kolísání vodní hladiny atp. Jak bylo zji tûno, nûkteré z tûchto vlivû v daném roce zapfiíãinily silné ztráty na vejcích nebo mláìatech. Hlavní pfiíãinu dlouhodobûj ího úbytku lze v ak spí e spatfiovat ve zmûnû potravní nabídky (Hagemeijer & Blair 1997). Také v jiïních âechách byla zji - tûna intoxikace vajec racka cizorod mi látkami a sníïená produkce mláìat, coï by mohlo b t hlavním dûvodem sniïování hnízdní poãetnosti tohoto druhu (blíïe viz Kloubec & vecová 1990). PODùKOVÁNÍ Za poskytnutí údajû dûkuji fiadû spolupracovníkû, pfiedev ím J. Bure ovi, J. Cukrovi, J. âernému, P. Dalíkovi, P. DoleÏalovi, Z. Klime ovi, L. Le ákovi, R. LeÏalové, P. Loudovi, D. Minuthové, P. Musilovi, P. Pavlíkovi, K. Peclovi, 80

7 SYLVIA 38 /2002 J. Pe kovi, J. Pykalovi, L. Schröpferovi a V. Tikalskému. Dík za cenné rady a pfiipomínky patfií i obûma recenzentûm. SUMMARY Most data on the development of the species breeding population in the Czech Republic are available from southern Bohemia from the years 1933, 1966, 1977 and In , a new census was carried out in southern Bohemia, using a similar method. Breeding colonies were censused from the fishpond shore, usually 2 3 times a year in various stages of the breeding period. In total, 31 breeding sites were found in the study area in (Table 1, Fig. 1). The highest concentration was found in the âeské Budûjovice and TfieboÀ fishpond basins. Breeding colonies were situated mostly in lower elevations, at intensively managed fishponds with an area of several tens to hundreds of hectares. The colonies were situated on fishpond islands (58% of the cases) or in various other parts of fishponds (combination of islands, peninsulas and littoral vegetation 42%). Nests were found in different types of habitats (bare ground with no vegetation, littoral or ruderal vegetation or shrubs). Within the five-year study period, breeding of the Black-headed Gull was checked at sites, where 6,500 12,900 breeding pairs were recorded (Tables 1 and 2). The number of breeding pairs declined slightly, but not significantly. Of the total, 12 colonies (39%) showed no marked changes in size. Of the 19 colonies, where changes in the number of breeding pairs were recorded, 6 (19%) declined and 4 (13%) increased. The south-bohemian population showed an apparent increase in both the number of breeding pairs and the number of breeding colonies from the 1930s till the 1970s, however, a sharp decline happened in Another decrease was recorded in In southern Bohemia, the decline reached approximately 3 5 thousands of breeding pairs per year in the period and approximately 1 2 thousands in the period When data from particular breeding sites from the years 1933, 1966, 1988, 1998 and 2002 are compared, numbers of pairs in the particular colonies decline and some colonies become even extinct, while new colonies are established only exceptionally, mostly representing only temporary breeding sites with a low number of pairs. The size of south-bohemian breeding colonies ranges usually between 100 and 500 pairs, however, the proportion of smaller colonies increased during the second half of the 20 th century (Fig. 2). In the 20 th century, a similar trend was found in the whole of the Czech Republic and also in some other European countries. The decline of population size may be affected by many factors, the most important being changes of food availability, intoxication of eggs and low production of the young. However, predators, direct damage of nests by man and fluctuations of water level also operate locally in southern Bohemia. LITERATURA Bibby C. J., Burgess N. D. & Hill D. A. 1992: Bird Census Techniques. Academic Press, London. Boháã D. & Formánek J. 1974: Roz ífiení racka chechtavého (Larus ridibundus L.) v Jihoãeském kraji. Sborník Jã. Musea v â. Budûjovicích, pfiír. vûdy 14, suppl. 2:

8 Kloubec B. / Racek chechtav v jiïních âechách Cramp S. & Simmons K. E. L (eds): The Birds of the Western Palearctic. Volume 3. Waders to Gulls. Oxford University Press. Glutz von Blotzheim U. N. & Bauer K. (eds) 1982: Handbuch der Vögel Mitteleuropas. Bd. 8/I. Charadriiformes 3. Akad. Verlagsgesellschaft, Wiesbaden. Hagemeijer W. J. M. & Blair M. J. (eds) 1997: The EBCC Atlas of European Breeding Birds: Their Distribution and Abundance. T& AD Poyser, London. Heath M., Borggreve C. & Peet N. (eds) 2000: European Bird Populations: Estimates and Trends. BirdLife International, Cambridge, UK (BirdLife Censervation Series No. 10). Hudec K. & âern W. 1977: Fauna âssr. Ptáci 2. Academia, Praha. Chytil J. & Macháãek P. 2000: V voj hnízdních populací rackovit ch (Laridae) a rybákovit ch (Sternidae) na nejjiïnûj í Moravû. Sylvia 36: Jirsík J. 1945: V znam racka chechtavého (Larus ridibundus) v hospodáfiství polním a rybniãním. Práce Mor. Pfiír. Spol. 17 (13): Kloubec B. & vecová Z. 1990: Zmûny poãetnosti jihoãeské populace racka chechtavého (Larus ridibundus L.) a jejich moïné pfiíãiny. Ptáci v kulturní krajinû I. Sborník pfiedná ek, â. Budûjovice: Musil P. 1998: Zmûny poãetnosti hnízdních populací vodních ptákû na rybnících TfieboÀské pánve v letech Sylvia 34: Musil P. 2000: Monitoring hnízdních populací vodních ptákû. Aktuální problémy ochrany ptákû a jejich prostfiedí v âr. Sylvia 36: Schröpfer L. 1995: Hnízdní roz ífiení racka chechtavého Larus ridibundus Linnaeus, 1766 v západních âechách v letech 1985 aï Erica, PlzeÀ, 4: Èastn K. & Bejãek V. 1993: Poãetnost hnízdních populací ptákû v âeské republice. Sylvia 29: Èastn K., Bejãek V. & Hudec K. 1997: Atlas hnízdního roz ífiení ptákû v âeské republice H&H, Jinoãany. Èastn K., Randík A. & Hudec K. (eds) 1987: Atlas hnízdního roz ífiení ptákû v âssr 1973/1977. Academia, Praha. Tucker G. M. & Heath M. F. 1994: Birds in Europe: Their Conservation Status. BirdLife International, Cambridge, UK (BirdLife Conservation Series No. 3). Do lo 20. srpna 2002, pfiijato 30. záfií 2002 Received August 20, 2002; accepted September 30,