Kurs obchodního práva

Transkript

1 Kurs obchodního práva Právnické osoby jako podnikatelé Karel Eliáš Miroslava Bartošíková Jarmila Pokorná a kolektiv 5. vydání 2005 C-H-BECK Vzor citace: Eliáš, K., Bartošíková, M., Pokorná, J. a kol. Kurs obchodního práva. Právnické osoby jako podnikatelé. 5. vydání. Praha : C. H. Beck, 2005, 653 s. Předmluva ke 4. vydání CIP - KATALOGIZACE V KNIZE - NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR Eliáš, Karel Kurs obchodního práva : právnické osoby jako podnikatelé / Karel Eliáš, Miroslava Bartošíková, Jarmila Pokorná a kolektiv vyd. - Praha : C. H. Beck, xxxvi, 617 s. - (Právnické učebnice) ISBN * (437.3) obchodní právo - Česko učebnice vysokých škol Obchodní právo. Finanční právo. Právo průmyslového vlastnictví. Patentové právo. Autorské právo Učební osnovy. Vyučovací předměty. Učebnice Vydalo nakladatelství C. H. Beck v Praze v roce 2005 Vydání páté Redaktorka publikace Mgr. Eva Jasná Sazba: Studio OKRIM, Praha Tisk: EKON Jihlava Nakladatelství C. H. Beck, 1995 ISBN Projekt učebnice komercialistiky, která se jako Kurs obchodního práva stala již ve svých předchozích vydáních dosti známou, dostala jíž u příležitosti předchozího třetího vydání výrazně novou tvář. Důvodem toho není jen podstatná změna obchodního zákoníku a některých dalších právních předpisů s významným dopadem pro obchodní právo, a tudíž potřeba předložit studentům aktualizovaný učební text. Nové vydání tohoto kursu také opustilo koncept učebnice psané především jedním dominantním autorem. Příležitosti této edice se využívá k tomu, aby učebnice byla odborné veřejností předložena jako kolektivní dílo. U kolébky autorského záměru stála v prvé řadě snaha vytvořit společný učební text učiteli z kateder obchodního práva Právnické fakulty v Brně, jejíž vynikající škola obchodního a hospodářského práva je veřejnosti již léta dobře známa, a Právnické fakulty v Plzni, která je sice nejmladší právnickou fakultou ve státě, podařilo se však na ní vytvořit v krátké době dobrou sestavu jednak autorů již zkušených, jednak i mladých talentovaných juristických osobností. Cílem této učebnice je tedy rovněž reprezentovat oba týmy: jak již odborně profilovaný tým brněnských učitelů, tak rovněž sestavu pedagogických pracovníků právnické fakulty plzeňské. Čtvrté vydání této publikace, jehož důvodem je snaha reagovat na nejnovější posuny v legislativě i zájem nahradit titul na pultech knihkupectví beznadějně rozebraný, navazuje na tyto tendence. Kniha je psána především pro vysokoškolské studenty a pro potřebu výuky obchodního práva na právnických fakultách. Nesleduje ten účel, aby se ji studující prostě namemoroval, ale má vést k samostatnému přemýšlení a ke kritickým úvahám. Důležité je uvědomit si, že tu jde o učebnici obchodního práva, tudíž je nezbytné číst ji se zákonem v ruce a uvažovat nejen nad jejím textem, ale též nad příslušnou normativní úpravou. Hodí se ale při této příležitosti rovněž připomenout, že naším cílem není

2 VI v prvé řadě studenty naučit právo právě platné, ale vychovat z nich odborníky s potřebným teoretickým zázemím, kteří si budou při znalosti obchodního práva s to poradit s jeho instituty i po případných změnách právních předpisů, s nimiž se absolventi právnických fakult v praxi setkají ještě nejednou. Toto hledisko odpovídá také maximě, kterou kdysi formuloval mistr civilistiky Josef Unger slovy, že titul doktora práv má býti vědeckým stupněm, jakým někdy byl, a nikoli prostředkem k dobývání denního chleba." Hodí se zdůraznit, že v publikaci, právě proto, že pracuje především s ustanoveními obchodního zákoníku, se jeho paragrafy uvádějí bez odkazů na tento kodex, vyjma situaci, kdy by neuvedení odkazu mohlo u čtenáře vyvolat omyl. Zcela na závěr chci poděkovat redaktorce publikace paní Mgr. Evě Jasné za trpělivou práci, která se, mám za to, příznivě projevila na celkové úrovni publikace. Plzeň, duben 2003 za autorský kolektiv prof. Dr. JUDr. Karel Eliáš Předmluva k 5. vydání Po vydání předchozího vydání zasáhly právo společností a dalších podnikajících právnických osob některé dílčí změny, jež musely být v učebnici zohledněny. Předně jde o změny našeho zákonodárství vyvolané vstupem České republiky do Evropských společenství a začleněním našeho státu do Evropského hospodářského prostoru. Dále se jedná o přijetí zákona o podnikání na kapitálovém trhu č. 256/2004 Sb. a novely právních předpisů navazujících na zákonnou úpravu podnikání na kapitálovém trhu. Další významnou změnu, bezprostředně se dotýkající práva obchodních korporací, představuje přijetí zákona o evropské společnosti (č. 627/2004 Sb.). Konečně je třeba zdůraznit význam novely obchodního zákoníku č. 216/2005 Sb., která změnila úpravu obchodního rejstříku a do akciového práva zavedla nový institut označovaný jako squeeze-out. Na tyto a další změny v našem zákonodárství nové vydání této publikace reaguje, ovšem na úrovni učebního textu, který se zaměřuje na základní (nosné) otázky a obecnou problematiku, jejíž znalost se vyžaduje pro potřeby studia na právnických fakultách, nikoli na úrovni podrobného komentáře příslušných zákonných ustanovení. I ve vztahu k novému vydání učebnice je namístě poděkovat redaktorce paní Mgr. Evě Jasné za péči, kterou věnovala vzniku této knihy. za autorský kolektiv prof. Dr. JUDr. Karel Eliáš Autoři jednotlivých kapitol doc. JUDr. Miroslava Bartošíková, CSc. kapitoly 1. a 2. JUDr. Tomáš Dvořák prof. Dr. JUDr. Karel Eliáš Mgr. Václav Hajšman JUDr. Ondřej Hanák, Ph.D. JUDr. Bohumil Havel doc. JUDr. Jiří Ježek, CSc. doc. JUDr. Jarmila Pokorná, CSc. Mgr. Jindřich Vítek kapitoly 14. (spoluautor), 15. a 16. kapitoly 6., 7., 11., 12., 13., 14. (spoluautor), 20. (spoluautor) a 22. (spoluautor) a celková redakce kapitola 23. kapitola 17. kapitoly 19., 20. (spoluautor) kapitoly 21., 22. (spoluautor) kapitoly 3., 4., 5., 8., 9. a 10. kapitola 18. O autorech Doc. JUDr. Miroslava Bartošíková, CSc. (nar. 1950), absolvovala Právnickou fakultu UJEP v Brně v roce V roce 1975 obhájila na téže fakultě rigorózní práci z oboru hospodářské právo a získala titul JUDr. V roce 1985 ukončila vědeckou přípravu na katedře hospodářského práva UJEP v Brně a byla jí udělena vědecká hodnost CSc. V roce 1989 byla jmenována docentkou pro obor hospodářské právo. Od roku 1992 do roku 1999 bylavedoucí katedry obchodního a občanského práva na Policejní akademii ČR. Od roku 1999 přednáší na Právnické fakultě ZČU v Plzni. Vykonává advokátní praxi a je zkušební komisařkou České advokátní komory pro advokátní zkoušky. Je ělenkou redakční rady časopisů Obchodní právo a Právní rádce. Je autorkou celé řady odborných článků z oblasti práva obchodních společností a spoluautorkou komentáře k obchodnímu zákoníku, který vydává nakladatelství C. H. Beck. Odborná veřejnost příznivě přijala zejména monografickou práci Společnost s ručením omezeným, kterou napsala s JUDr. Ivanou Štenglovou (C. H. Beck, Praha 2003). Od roku 2004 je rozhodkyní Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR. JUDr. Tomáš Dvořák (nar. 1975), absolvoval Právnickou fakultu Západočeské univerzity v Plzni v roce Po absolutoriu začal působit na katedře obchodního práva této fakulty. Je autorem monografií Družstevní právo (C. H. Beck, 2. vydání 2002) a Společnost s ručením omezeným (ASPI Publishing, 2. vydání 2005), Veřejná obchodní společnost (ASPI Publishing, 2003) a Komanditní společnost (ASPI Publishing, 2004). Dále se spoluautorsky podílel na dalších pracích z oboru práva obchodního a občanského: Zákon o penzijním připojištění - komentář (Linde 2001), Občanský zákoník - komentář (Linde, 2. vydání 2003); od roku 2001 se podílel i na některých svazcích Kursu obchodního práva (C. H. Beck). Přednáší pro odbornou i širší veřejnost a publikuje v odborném tisku; je autorem několika desítek statí z oblasti především soukromého práva.

3 X O autorech O autorech XI Podílí se na přípravě nové soukromoprávní legislativy, v letech byl členem pracovní komise Legislativní rady vlády ČR pro obchodní právo a od ledna 2005 je členem pracovní komise Legislativní rady vlády ČR pro soukromé právo. Prof. Dr. JUDr. Karel Eliáš (nar. 1955), je výraznou osobností současné české komercialistiky. Absolvoval v r Právnickou fakultu UK v Praze, kde v r získal doktorát práv. Byl dlouhá léta činný v podnikové sféře. Vr nastoupil jako vědecký pracovník do Ústavu státuaprávaav ČR, od r vyučuje obchodní právo na Právnické fakultě ZČU v Plzni, od r jako vedoucí katedry pro tento obor. V r se habilitoval na Právnické fakultě MU v Brně a r byl jmenován profesorem. Významnou měrou se podílí na pracech na reformě českého soukromého práva. Je členem vědeckých rad Ústavu státu a práva AV ČR, Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, Fakulty právnické Západočeské univerzity v Plzni, Vysoké školy Karlovy Vary, členem redakčních rad Právníka a Právního rádce, členem pracovní komise Legislativní rady vlády ČR pro obchodní právo, zkušebním komisařem České advokátní komory a zastává četné další funkce. Publikuje od r v odborném tisku. Přispěl mj. k oživení zájmu o problematiku nekalé soutěže. Je autorem několika knih. Praktická sféra příznivě přijala jeho Vzory soudních podání v obchodních věcech (3. díly, Prospektrum, Praha 1992 a 1993). U odborné kritiky vzbudily pozornost jeho monografie Obchodní společnosti (C. H. Beck, Praha 1994), Společnost s ručením omezeným (Prospektrum, Praha 1996) a Akciová společnost (Lindě, Praha 2000). Pro Beckovo nakladatelství připravil koncepci trojsvazkové (později čtyřsvazkové) učebnice Kurs obchodního práva, kterou z podstatné části také napsal; doplňkem k učebnici je Sbírka příkladů z obchodního práva (C. H. Beck, Praha, 2. vyd. 2002). Vr autor zpracoval také Obchodní zákoník s výběrem z judikatury od r (Lindě, Praha, 3. vyd. 2000). Rozsáhlá je autorova soustavná publikační činnost v odborných časopisech, zejména v Právníku, Právních rozhledech a Ad Notám. Mgr. Václav Haj šman (nar. 1974), vystudoval na Právnické fakultě ZČU v Plzni. Poté, v r. 1998, nastoupil praxi advokátního koncipienta. V jejím průběhu započal s působením na katedře obchodního práva téže fakulty jako asistent. Dnes vykonává advokacii v Plzni. JUDr. Ondřej Hanák, Ph.D. (nar. 1973), absolvoval Právnickou fakultu UK v Praze a zde také ukončil postgraduální studium v oboru soukromé právo a v roce 2000 obhájil disertační práci na téma Mobilární exekuce. Již od absolutoria působil v praktickém právním životě a v současné době je advokátem. Pedagogickou činnost zahájil na Právnické fakultě ZČU v Plzni vroce 1998, kde vyučuje obchodní právo. Spoluautorsky se podílel na publikacích Stavební zákon s provádějícími a souvisejícími předpisy (2000), Konkurs a vyrovnání (1999,2000), Kurs obchodního práva - Obchodní závazky (2003), Kurs obchodního práva - Právnické osoby jako podnikatelé (2001,2003) Kurs obchodního práva - Právo cenných papírů (2005), Sbírka příkladů z obchodního práva (2002) a Obchodní zákoník - Praktické poznámkové vydání s výběrem judikatury od r Je autorem odborných statí publikovaných časopisecky. Kromě zelené právní praxe a šedivé pedagogické Činnosti je všestranným sportovcem a jako Člen rugbyového klubu ARC Iuridica Praha pravidelně reprezentuje Univerzitu Karlovu v ligové soutěži a v mnoha mezinárodních kláních. V poslední době dosáhl několika cenných úspěchů v námořním yachtingu. Ve volných chvílích věnuje pozornost společenskému životu. JUDr. Bohumil Havel (nar. 1975), studoval na Právnické fakultě ZČU v Plzni. Po absolutoriu v roce 1999 nastoupil na této fakultě jako asistent na katedru obchodního práva. Autorsky se spolupodílel na tvorbě Komentáře k penzijnímu připojištění se státním příspěvkem a částečně též na Kursu obchodního práva - Právnické osoby jako podnikatelé. Publikoval rovněž několik odborných článků zejména v Právníku, Právních rozhledech či Právním rádci. Doc. JUDr. Jiří Ježek, CSc. (nar. 1933), před zahájením své kariéry vysokoškolského učitele byl zaměstnán jako hospodářský právník v energetickém podniku. Později působil v Ekonomickém ústavu ČSAV, po r se věnoval praxi komerčního právníka a advokáta se zaměřením na obchodní právo a průmyslová práva. V témže roce počal přednášet na Vysoké škole ekonomické v Praze, kde se habilitoval v oboru mezinárodní obchod. Od r přednáší a vede semináře na Právnické fakultě Západočeské univerzity v Plzni. Kromě toho působí jako rozhodce stálého Rozhodčího soudu při Hospodářské a Agrární komoře ČR. Je autorem dvou monografií z oblasti práv k duševnímu vlastnictví a spoluautorem několika učebnic obchodního práva. XII O autorech Doc. JUDr. Jarmila Pokorná, CSc. (nar. 1955), je absolventkou brněnské právnické fakulty. Po pětileté práci v podnikové praxi zahájila na této fakultě v roce 1983 pedagogickou činnost jako odborná asistentka katedry hospodářského práva. V roce 1988 obhájila kandidátskou disertační práci na téma Právní úprava jakosti". V roce 1996 se na Právnické fakultě MU habilitovala na základě monografie věnované obchodnímu podílu ve společnosti s ručením omezeným. Specializuje se na otázky subjektů obchodněprávních vztahů a na právo obchodních společností. Spoluautorsky se podílela na učebních pomůckách pro výuku hospodářského práva, samostatně napsala knihy Obchodní společnosti (1991), Obchodní společnosti a družstvo (1992), Některé otázky obchodního práva v ES (1993), Subjekty obchodního práva (1997), kromě toho je autorkou řady studií uveřejňovaných v odborných časopisech. Jako spoluautorka se zúčastnila též publikačních projektů zaměřených pro praxi - knihy Lexikon obchodního práva (1997,2001) a Obchodní zákoník s komentářem (2000) a Obchodní právo v edici Meritum (2005). Mgr. Jindřich Vítek (nar. 1973), absolvoval právnická studia na Právnické fakultě ZČU v Plzni a po úspěšném ukončení studia začal působit na tamější katedře obchodního práva. Vedle své pedagogické činnosti se věnuje i právní praxi; je advokátem České advokátní komory v Praze. Od roku 2002 externě přednáší na Fakultě humanitních studií UK v Praze. Specializuje se zejména na právo obchodních společností, cenných papírů a bankovnictví. Publikuje zejména v časopisu Právník a v letech 2000 až 2002 vedl pravidelnou přílohu Legislativa do kapsy" ekonomického týdeníku Profit. Úvod Úvod k tématu tak komplikovanému, jaké je v tomto svazku komercialistických učebních textů předkládáno zájemcům ke studiu, nemůže představovat nic jiného, než pojednání o právnických osobách jako takových. 0 právnických osobách bylo už napsáno mnoho. V naší novodobé literatuře se k němu nedávno stručně a výstižně vyjádřil V. Knapp.' V intencích jeho výkladu je toto obecné téma podáváno i zde. Pojem právnické osoby vyjadřuje především určitou formu sdružování lidí. To také dalo právnickým osobám svůj vznik. Lidé se ovšem často sdružují í tak, že jejich sdružení právnickou osobu nevytvoří. Příkladem je sdružení, upravené u nás v 829 a násl. ObČZ, a odedávna označované termínem societas iuris civilis. V soukromoprávní oblasti vznikají právnické osoby jako typický cívilistický institut až poměrně nedávno, v zásadě až v novověku. V našem právním prostředí byly tyto právnické osoby soukromého práva poprvé obecně upraveny až v ABGB z r ( 26) pod označením morálních osob. To, co z právnické osoby Činí právní osobnost, je její právní subjektivita. To je vlastnost, kterou někomu právo samo přiznává, a která tu bez práva nemůže být. Plasticky to vyjadřuje parola Petrazyckého, podle níž subjekt práva existuje jen v právní vědě, podobně jako subjekt větný existuje jen v gramatice." Rozdíl mezi právní subjektivitou lidí a právní subjektivitou právnických osob tedy není v tom, že právní způsobilost jedněch je dána přírodou a že právní způsobilost druhým přiznává právo. Právo vytvořilo obě tyto kategorie právních subjektů. Jejich odlišnost je však v tom, že v prvém případě právo přiznává právní subjektivitu člověku, který má svou reálnou existenci; naproti tomu ve druhém případě právo vytváří i tuto existenci právnických osob. U právnických osob vzniká na- 1 Knapp, V. O právnických osobách. P, 1995, s. 980 a násl. Z monografické literatury srov. dále zejm. Hurdík, J. Právnické osoby (Obecná právní charakteristika). Brno : Masarykova univerzita, 2000.

4 XIV Úvod Úvod XV víc problém, co se jejich způsobilosti k právním jednáním týká. U člověka To, co právnické osoby charakterizuje z hlediska jejich statusu, jsou není problém představit si, jak např. podepisuje smlouvu. Naproti tomu jejich název a právní forma, ale také sídlo. Nejméně tyto tři znaky každá právnická osoba se jako taková podepsat nemůže, protože nemá ruku. Nemá právnická osoba vykazovat musí. Věcně právnické osoby ovšem zpravidla ostatně ani mozek nebo ústa, a nemůže tedy mít - důsledně vzato - ani charakterizuje také předmět jejich činnosti (právnické osoby vznikají vždy vlastní vůli, protože ji nemá ani kde vytvořit, ani čím projevit. I tu si právo za určitým účelem) a ovšem i jejich majetek. Jak se praví vjednom starém pomáhá fikcí, a to tak, že za právnickou osobu jednají lidé. Jejich právní judikátu Nejvyššího soudu z předválečné doby, na straně právnické osoúkony, pokud jsou činěny jménem právnické osoby, se právnickým oso- by musí být jednotná a tak projevená vůle, aby právnická osoba měla své bám přičítají: buď jako jejich osobní jednání, anebo jako úkony činěné vlastní jmění, sloužící určitému účelu, aby právnická osoba byla nositelv jejich právním zastoupení. kou práv a povinností vůči třetím osobám (...)." Problém teoretického vymezení právnických osob se daruje od okamži- Lze tedy uzavřít paradoxním tvrzením, že určité osoby od člověka odku, kdy se tyto subjekty v soukromém právu objevily. Jeden z německých lišné mají vlastní způsobilost k právům, protože jsou právnické osoby, a vědců je označil za strašáky na poli (Vogelscheuche)", což se pak stalo právnickými osobami jsou proto, že mají vlastní právní způsobilost." Jde okřídleným výrazem a mělo to vyjádřit, že právnické osoby nejsou skuteč- však o paradox jen zdánlivý. 3 Pro naše účely by však ani nevadilo, pokud né subjekty, ale atrapy. Mohlo to ale také znamenat, že straší právní vědce by šlo o paradox skutečný, protože naším úkolem není hloubat o filozoficve spaní. Do té doby totiž právní věda přísahala na dvě dogmata. Předně, ; ké podstatě podnikajících právnických osob, ale rozebrat jejich konkrétní že subjektem práva může být jen člověk, a dále, že není práva (roz. subjek- právní poměry. tivního) bez subjektu. Spojí-li se tato dvě dogmata, vychází závěr, že každé oprávnění má nutně subjekt a tím subjektem je nutně člověk. A najednou se objevila právnická osoba, která de lege lata beze vší pochybnosti byla subjektem práva a zároveň beze vší pochybnosti subjektem od člověka odlišným. Právní věda si ovšem nemohla a nemůže dovolit filozofický luxus ignorování skutečnosti a nemůže popřít skutečnost odporující ideji. Tak jí nezbylo, než se s touto skutečností vyrovnat." 2 Teorií právnických osob vznikla celá řada. Slavný francouzský právník J. Carbonnier svého času prohlásil, že jich je tolik, kolik je autorů. Základ- ní význam mají dva teoretické proudy. Reálné teorie vycházejí z pojetí, že právnické osoby mají svou vlastní reálnou existenci, tj. reálné bytí, které je odlišné od bytí člověka. Naproti tomu teorie fiktivní berou za svůj základ názor, že právnické osoby jsou umělým právnickým zařízením, jejichž existenci právo finguje, aniž by tu takové subjekty byly ve skutečnosti. V současnosti stále sílí pragmatický přístup k právnickým osobám, jehož základem je druhý z právě uvedených teoretických proudů, ovšem bez marného hloubám, co tvoří filozofickou podstatu právnických osob. Z tohoto pojetí vychází i 18 ObčZ, který stanoví, že právnickými osobami jsou jen ty, které za takové prohlásí zákon. Tím se dává najevo, že tyto osoby neexistují a priori, ale musí být zákonem (nebo na základě zákona, což je totéž) vytvořeny. 2 Knapp, V., op. cit., s. 983 n. 3 Srov. Knapp, V., op. cit., s Přehled obsahu Předmluva ke 4. vydání Předmluva k 5. vydání Autoři jednotlivých kapitol O autorech Úvod Obsah Seznam použitých zkratek str. m.č. V VII VIII IX XIII XIX XXXIII Část první. Obchodní společnosti l Hlava I. Společné výklady 3 Kapitola 1. Pojem 5 1 Kapitola2. Založení a vznik Kapitola 3. Vklady do obchodních společností Kapitola 4. Základní kapitál Kapitola 5. Podíl Kapitola 6. Zrušení a zánik společnosti Kapitola 7. Přeměny společností Hlava II. Osobní obchodní společnosti 91 Kapitola8. Veřejná obchodní společnost Kapitola 9. Komanditní společnost Hlava III. Kapitálové obchodní společnosti 165 Kapitola 10. Společnost s ručením omezeným Kapitola 11. Akciová společnost Kapitola 12. Evropská společnost Hlava IV Koncerny 377 Kapitola 13. Koncernové právo Ústřední knihowna právnické fakultymls Brno

5 XVIII Přehled obsahu str. m.č. Část druhá. Družstvo 391 Kapitola 14. Obecná úprava družstev Kapitola 15. Družstevní záložny Kapitola 16. Bytová družstva Část třetí. Podnikatelské subjekty podrobené speciální úpravě 495 Obsah Kapitola 17. Banky a spořitelny Kapitola 18. Pojišťovny Kapitola 19. Penzijní fondy Kapitola20. Subjekty kolektivního investování Kapitola 21. Burza cenných papírů Kapitola 22. Komoditní burza Kapitola23. Státnípodnik Předmluva ke 4. vydání Předmluva k 5. vydání Autoři jednotlivých kapitol O autorech Úvod Přehled obsahu Seznam použitých zkratek str. m.c. V VII VIII IX XIII XVII XXXIII Použitá literatura 601 Věcný rejstřík 607 Část první. Obchodní společností Hlava I. Společné výklady 3 i Kapitola 1. Pojem 5 1 Oddíl 1. Charakteristika obchodní společnosti 5 1 Oddíl 2. Dělení obchodních společností 7 5 Oddíl 3. Právní úprava 9 10 Kapitola 2. Založení a vznik Oddíl 1. Založení obchodní společnosti Oddíl 2. Vznik obchodní společnosti Oddíl 3. Jednání jménem společnosti před jejím vznikem Kapitola 3. Vklady do obchodních společností Oddíl 1. Pojem vkladu Oddíl 2. Předmět vkladu Oddíl 3. Vklad jako závazková povinnost společníka Vznik vkladového závazku Obsah vkladového závazku Zánik vkladového závazku Kapitalizace pohledávek Oddíl 4. Vklad jako součást základního kapitálu Kapitola 4. Základní kapitál Oddíl 1. Pojem základního kapitálu XX Obsah Obsah XXI str. m.č. Oddíl 2. Základní kapitál ve významu majetku Oddíl 3. Základní kapitál ve významu financování Oddíl 4. Základní kapitál a podíl společníka na společnosti Kapitola 5. Podíl Oddíl 1. Pojem podílu Oddíl 2. Podíl jako předmět občanskoprávních vztahů Oddíl 3. Kvalitativní stránka podílu Oddíl 4. Kvantitativní stránka podílu Oddíl 5. Vypořádací podíl Oddíl 6. Podíl na likvidačním zůstatku Kapitola 6. Zrušení a zánik společnosti Oddíl 1. Pojem zrušení Formy zrušení společnosti Způsoby zrušení společnosti Důvody zrušení společnosti Oddíl 2. Likvidace společnosti Pojem Likvidátor Ustavení likvidátora do funkce Právní pozice likvidátora Postup likvidace Oddíl 3. Zrušení společnosti bez likvidace Kapitola 7. Přeměny společností Oddíl 1. Celkový přehled Obecně Vývoj úpravy přeměn společností v obchodním zákoníku Současný stav Metoda úpravy Společné principy Oddíl 2. Fúze Pojem fuze Úpadek společnosti a podmínky dovolenosti fúze Ochrana zástavních práv Oddíl 3. Převod jmění na společníka Oddíl 4. Rozdělení Oddíl 5. Změna právní formy Úvodní výklady Postup při změně právní formy Ochrana věřitelů při přeměně Informační povinnost Obecný režim zajištění pohledávek Zvláštní ochrana věřitelů Speciální úprava odpovědnosti str. m.č. Hlava II. Osobní obchodní společností 91 Kapitola 8. Veřejná obchodní společnost Oddíl 1. Pojem, vývoj a význam veřejné obchodní společnosti Oddíl 2. Právní charakteristika veřejné obchodní společnosti Oddíl 3. Vznik veřejné obchodní společnosti Oddíl 4. Právní postavení společníků ve veřejné obchodní společnosti Práva a povinnosti společníků Povinnosti společníků veřejné obchodní společnosti Práva společníků veřejné obchodní společnosti Podíl na veřejné obchodní společnosti Vznik a zánik účasti společníka na veřejné obchodní společnosti Oddíl 5. Vnitřní organizace veřejné obchodní společnosti Oddíl 6. Vnější vztahy veřejné obchodní společnosti Právní vztahy k třetím osobám Ručení za závazky veřejné obchodní společnosti Oddíl 7. Zrušení a zánik veřejné obchodní společnosti Zrušení a zánik veřejné obchodní společnosti s likvidací Zrušení veřejné obchodní společnosti na základě právního úkonu společníka Zrušení veřejné obchodní společnosti na základě soudního rozhodnutí Zrušení veřejné obchodní společnosti na základě právní události Zrušení na základě zániku právnické osoby, která byla společníkem Přeměny veřejné obchodní společnosti Fúze veřejné obchodní společnosti Zrušení veřejné obchodní společnosti převodem jmění na jediného společníka Rozdělení veřejné obchodní společnosti Změna právní formy veřejné obchodní společnosti Kapitola 9. Komanditní společnost Oddíl 1. Pojem, vývoj a význam komanditní společnosti Oddíl 2. Právní charakteristika komanditní společnosti Oddíl 3. Vznik komanditní společnosti Oddíl 4. Právní postavení společníků komanditní společnosti Práva a povinnosti společníků Povinnosti komanditistů Práva komanditistů Podíl na komanditní společnosti

6 XXII Obsah Obsah XXIII str. m.č. 3 Vznik a zánik účastí společníků na komanditní společnosti Oddíl 5. Vnitřní organizace komanditní společnosti Oddíl 6. Vnější vztahy komanditní společnosti Právní vztahy společnosti ke třetím osobám Ručení společníků za závazky komanditní společnosti Oddíl 7. Zrušení a zánik komanditní společnosti Zrušení a zánik komanditní společnosti s likvidací Zrušení a zánik společnosti bez likvidace Fúze komanditní společnosti Rozdělení komanditní společnosti, Zrušení komanditní společnosti s převodem jmění na komplementáře Změna právní formy komanditní společnosti Hlava III. Kapitálové obchodní společnosti 165 Kapitola 10. Společnost s ručením omezeným Oddíl 1. Pojem, vývoj a význam společnosti s ručením omezeným Oddíl 2. Právní charakteristika společnosti s ručením omezeným Oddíl 3. Vznik společnosti s ručením omezeným Oddíl 4. Právní postavení společníků ve společnosti s ručením omezeným Práva a povinnosti společníků Obchodní podíl ve společnosti s ručením omezeným Pojem obchodního podílu Společný obchodní podíl Převod obchodního podílu Přechod obchodního podílu Rozdělení obchodního podílu Zastavení obchodního podílu Výkon rozhodnutí postižením obchodního podílu společníka Vznik a zánik účastí společníka ve společnosti s ručením omezeným ' Vznik účasti Zánik účastí Oddíl 5. Vnitřní organizace společnosti s ručením omezeným Valnáhromada Jednatel Dozorčí rada str. m.č. Oddíl 6. Vnější vztahy společnosti s ručením omezeným Oddíl 7. Změna společenské smlouvy Oddíl 8, Zvýšení a snížení základního kapitálu ve společnosti s ručením omezeným Zvýšení základního kapitálu Snížení základního kapitálu Oddíl 9. Zrušení a zánik společnosti s ručením omezeným Zrušení a zánik s likvidací Zrušení a zánik společnosti s ručením omezeným bez likvidace Fúze společností s ručením omezeným A. Ochrana věřitelů B. Neplatnost smlouvy o fúzi a neplatnost fuze C. Právo na dorovnání D. Odpovědnost za škodu Fúze akciové společnosti se společností s ručením omezeným Rozdělení společnosti s ručením omezeným se založením nových právnických osob 245, 437 A. Ochrana věřitelů a dlužníků B. Neplatnost rozdělení C. Vypořádání D. Odpovědnost za škodu E. Právo na informace Rozdělení společnosti s ručením omezeným sloučením Zrušení společnosti s ručením omezeným s převodem jmění na společníka A. Neplatnost převzetí B. Ochrana věřitelů C. Odpovědnost za škodu Změna právní formy společnosti s ručením omezeným Kapitola 11. Akciová společnost Oddíl 1. Pojem, vývoj a význam akciové společnosti Pojem Vývoj Význam Oddíl 2. Akcie jako účastnické cenné papíry společnosti Úvodní poznámky k cenným papírům vůbec Akcie Pojem Náležitosti akcie a její podoba Spojování a štěpení akcií Formy akcií XXIV Obsah Obsah XXV str. m.č. 5. Druhy akcií Samostatně převoditelná práva Oddíl 3. Založení a vznik akciové společnosti Základní přehled Zakladatelské dokumenty společnosti Úvodem Zakladatelská smlouva (listina) Stanovy Simultánní založení Sukcesivní založení Obecně Prospekt cenných papírů Veřejná nabídka akcií Upisování akcií ajeho výsledek Následky neúčinnosti upsání Ustavující valnáhromada Vznik společnosti Oddíl 4. Postup po vzniku společnosti Vydání akcií Zatímní listy Oddíl 5. Organizace akciové společnosti Celkový přehled Představenstvo Působnost Složení představenstva a požadavky na jeho členy Vznik a zánik funkce v představenstvu Obsah závazku k výkonu funkce. Celkový přehled Zákaz konkurence Odpovědnost členů představenstva za škodu Dozorčí rada Pojem Obsazování křesel v radě zástupci zaměstnanců Působnost dozorčí rady Práva a povinnosti členů rady. Jejich odpovědnost Valnáhromada Pojem a působnost Svolání valné hromady A. Kdy se svolává? B. Kdo ji svolává? C. Způsob ohlášení Vznesení protinávrhů k navrženým bodům. Doplňování programu Odložení termínu valné hromady. Odvolání zasedání str. m.č. 5. Zasedání A. Organizační otázky B. Hlasování C. Rozhodování Zápis z valné hromady Neplatnost usnesení Oddíl 6. Postavení akcionáře Obecně Práva akcionářů Celkový přehled Podíl na řízení společnosti Přednostní právo na mladé" akcie a právo na přednostní získání dluhopisů Podíl na zisku Právo domoci se odkoupení akcií společností Právo domáhat se nabídky odkoupení. Právo takovou nabídku učinit Podílná likvidačním zůstatku Akciová minorita Obecně Minoritní práva ve vztahu k valné hromadě Práva minority vůči představenstvu Práva minority vůči dozorčí radě Práva minority ve vztahu k likvidátorovi Soudní uplatnění Povinnosti akcionářů Obecně Povinnost předložit společnosti účastnické cenné papíry Oznamovací povinnost Povinnost učinit nabídku na odkoupení. Povinnost učinit nabídku převzetí Právo výkupu účastnických cenných papírů Oddíl 7. Instituty k podpoře transparentnosti vztahů ve společnosti Nabývání vlastních zatímních listů a akcií Celkový přehled Upisování vlastních akcií společností Nabývání vlastních akcií společností Nabídka převzetí Úvodem Dobrovolná nabídka Konkurenční nabídka Sankce

7 XXVI Obsah Obsah XXVII str. m.c. 3 Opatření proti konfliktu zájmů Oddíl 8. Rezervní fond Oddíl 9. Změny výše základního kapitálu Společné otázky Změna výše základního kapitálu a změna stanov společnosti Efektivní a nominální změna výše základního kapitálu Rozhodování o změně výše základního kapitálu Zápisy do obchodního rejstříku, Zvýšení základního kapitálu Různé způsoby zvyšování Postupy při zvyšování Zvýšení základního kapitálu upsáním nových akcií Zvýšení základního kapitálu z vlastních zdrojů Kombinované zvýšení Podmíněné zvýšení základního kapitálu Zvýšení základního kapitálu rozhodnutím představenstva Snížení základního kapitálu Různé způsoby snižování Důvody snížení Ochrana věřitelů Snížení základního kapitálu použitím vlastních akcií nebo zatímních listů Snížení základního kapitálu snížením jmenovité hodnoty akcií nebo zatímních listů Snížení vzetím akcií z oběhu A. Vzetí akcií z oběhu na základě losování B. Vzetí akcií z oběhu na základě návrhu Upuštění od vydání akcií Současné a souběžné snížení í zvýšení základního kapitálu Oddíl 10. Zrušení společnosti Obecně Fúze akciových společností Převod jmění na akcionáře Rozdělení akciové společnosti Rozdělení se založením nových společností Rozdělení sloučením Kapitola 12. Evropská společnost Oddíl 1. Normativní rámec Oddíl 2. Založení a vznik Oddíl 3. Organizační struktura Dualistický systém str. m.c. 2 Monistický systém Oddíl 4. Zapojení zaměstnanců do řízení evropské společnosti Oddíl 5. Přemístění sídla Hlava IV. Koncerny 377 Kapitola 13. Koncernové právo Oddíl 1. Koncern Obecný základ Pojmová charakteristika koncernu Terminologie Rozdíly mezi faktickým a smluvním koncernem Ovládací smlouva Celková charakteristika Kontrolní mechanismy Odškodnění mimo stojících akcionářů při uzavírání ovládací smlouvy Smlouva o převodu zisku Oddíl 2. Ovládající osoba Většinoví společníci Společníci s kvalifikovanou účastí Doplňkové kritérium Oddíl 3. Jednání ve shodě Legální definice Domněnky Část druhá. Družstvo 391 Kapitola 14. Obecná úprava družstev Oddíl 1. Pojem družstva, jeho historie a význam Pojem družstva Vznik a vývoj družstev Oddíl 2. Založení a vznik družstva Založení družstva Vznik družstva Oddíl 3. Stanovy družstva Pojem stanov Rozhodování o přijetí a změnách stanov Neplatnost stanov Náležitosti stanov Oddíl 4. Práva a povinnosti členů družstva Pojem členství Vznik členství XXVIII Obsah Obsah XXIX str. 3 Seznam členů Členství a pracovní vztah Zánik členství v družstvu Majetková účast členů v družstvu Vypořádací podíl Uhrazovací povinnost 423 Oddíl 5. Orgány družstva Koncepce orgánů družstva Členská schůze Představenstvo a kontrolní komise - společné principy Představenstvo Kontrolní komise Orgány malého družstva 447 Oddíl 6. Majetkové otázky Základní kapitál Zapisovaný základní kapitál Nedělitelný fond 450 Oddíl 7. Zrušení a zánik družstva Zrušení družstva s likvidací Likvidace družstva Zrušení družstva s právním nástupcem - společné principy Změna právní formy družstva Fúze a rozdělení družstva 458 Kapitola 15. Družstevní záložny 461 Oddíl 1. Právní úprava družstevních záložen 461 Oddíl 2. Pojmové znaky družstevních záložen Pojem družstevní záložny Vznik družstevní záložny Jednotný dozor Dozor na konsolidovaném základě 465 Oddíl 3. Stanovy 466 Oddíl 4. Práva a povinnosti členů Členství v družstevní záložně Uhrazovací povinnost 468 Oddíl 5. Majetkové otázky Členskývklad Vypořádací podíl 469 Oddíl 6. Orgány družstevní záložny Způsobilost k výkonu funkce ve volených orgánech Povinnosti členů volených orgánů Členská schůze 473 Oddíl 7. Hospodaření družstevních záložen 474 m.c str. m.c. Oddíl 8. Majetkové otázky Zapisovaný základní kapitál Obligatorní fondy družstevních záložen Kapitál Oddíl 9. Zrušení a zánik družstevních záložen Zrušení družstevní záložny Likvidace družstevní záložny Přeměna družstevní záložny Oddíl 10. Státní dozor nad družstevními záložnami Organizační rámec státního dozoru Pravomoci Úřadu Nucená správa družstevních záložen Oddíl 11. Pojištění vkladů členů družstevních záložen Kapitola 16. Bytová družstva Oddíl 1. Úvodní výklady Pojem bytového družstva Historický exkurs Oddíl 2. Společné členství manželů v bytovém družstvu Vznik společného členství v bytovém družstvu Převod členského podílu Přechod členského podílu Zvláštní způsoby zániku členství v bytovém družstvu Vypořádání bývalých manželů - společných členů v bytovém družstvu Oddíl 3. Hospodaření bytových družstev Část třetí. Podnikatelské subjekty podrobené speciální úpravě 495 Kapitola 17. Banky a spořitelny Oddíl 1. Pojem, prameny práva a význam Pojem Vybrané prameny práva Význam Oddíl 2. Založení banky jako akciové společnosti Bankovní licence Stanovy Oddíl 3. Vnitřní organizace banky Oddíl 4. Majetkové poměry bank a základní principy jejich hospodaření Péče řádného hospodáře Kapitálová účast bank na jiných právnických osobách

8 XXX Obsah Obsah XXXI str. m.č. 3 Likvidita bank Kapitálová přiměřenost bank Úvěrová angažovanost Účetnictví bank ' Oddíl 5. Bankovní tajemství Oddíl 6. Bankovní dohled.' Bankovní dohled České národní banky Bankovní dohled na konsolidovaném základě Doplňkový dozor Informační povinnost bank Nucená správa Oddíl 7. Pobočky zahraničních bank Oddíl 8. Přijetí do Evropské unie a princip jednotné bankovní licence Oddíl 9. Fond pojištění vkladů Oddíl 10. Stavební spořitelny Oddíí 11. Hypoteční banky Kapitola 18. Pojišťovny Oddíl 1. Pojem a vývoj Oddíl 2. Základní principy úpravy právních poměrů pojišťoven Státní dozor Povolení k podnikání Další výkon státního dozoru Povinnost mlčenlivosti Majetkové poměry pojišťoven Zrušení pojišťovny Zprostředkovatelská činnost v pojišťovnictví Kapitola 19. Penzijní fondy Oddíl 1. Pojmové vymezení Oddíl 2. Odchylky od obecné úpravy akciových společností Založení a vznik penzijního fondu Vnitřní organizace penzijního fondu Činnost penzijního fondu Hospodaření penzijního fondu Depozitář Státní dozor Zrušení penzijního fondu Kapitola 20. Subjekty kolektivního investování Oddíl 1. Pojem, vývoj a význam Oddíl 2. Subjekty kolektivního investování Kapitola 21. Burza cenných papírů Oddíl 1. Pojem a typy, vývoj Pojematypy str. m.č. 2 Historický vývoj Oddíl 2. Právní poměry burzy cenných papírů Speciální právní režim Vznik burzy, základní kapitál Zrušení a přeměna burzy Oddíl 3. Předmět podnikání burzy Oddíl 4. Orgány burzy Valnáhromada Burzovní komora Dozorčí rada Burzovní výbory Generální ředitel burzy Oddíl 5. Účastníci regulovaného trhu Oddíl 6. Burzovní rozhodčí soud Organizace Burzovního rozhodčího soudu Oddíl 7. Osoby oprávněné uzavírat burzovní obchody Oddíl 8. Státní dozor nad činností burzy Oddíl 9. Organizátor mimoburzovního trhu Kapitola 22. Komoditní burza Oddíl 1. Pojem, vývoj a význam Oddíl 2. Založení a vznik komoditní burzy Pojem komoditní burzy v Českém právu Založení komoditní burzy Zakladatelská smlouva Statut komoditní burzy Stámí povolení Vznik burzy Oddíl 3. Členové burzy Oddíl 4. Organizační poměry burzy Valnáhromada Burzovní komora Poradní orgány burzy Burzovní výbory Generální sekretář burzy Oddíl 5. Burzovní rozhodčí soud Oddíl 6. Státní dozor nad komoditními burzami Oddíl 7. Zrušení a zánik komoditní burzy Kapitola 23. Státní podnik Oddíl 1. Obecné výklady Pojem Vývoj právní úpravy Oddíl 2. Založení a vznik podniku Oddíl 3. Postavení zakladatele v podniku XXXII Obsah str. m.č. Oddíl 4. Organizace podniku Ředitel Dozorčí rada Oddíl 5. Majetkové poměry podniku, Oddíl 6. Zrušení a zánik podniku Použitá literatura 599 I. Knihy 599 II. Významnější stati 604 Seznam použitých zkratek 1. Zkratky právních předpisů Věcný rejstřík 607 AktG BankZ BytZ CenP CestNáZ IMuhZ DPříj ER ESZ KomB KomCP KH KI KV - německý akciový zákon - zákon Č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů - zákon Č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytůra a nebytovým prostorám a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví k bytům), ve znění pozdějších předpisů - zákon č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění pozdějších předpisů - zákoně. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách, věznění pozdějších předpisů - zákon č. 190/2004 Sb., o dluhopisech, ve znění pozdějších předpisů - zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů - zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech, ve znění pozdějších předpisů - zákon Č. 627/2004 Sb., o evropské společnosti - zákon č. 229/1992 Sb., o komoditních burzách, ve znění pozdějších předpisů - zákoně. 15/1998Sb.,ořComisiprocennépapíry,věznění pozdějších předpisů - polský obchodní zákoník - zákon č. 189/2004 Sb., o kolektivním investování, ve znění zákona č. 377/2005 Sb. - zákoně. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, věznění pozdějších předpisů

9 XXXIV Seznam použitých zkratek LPS - usnesení předsednictva ČNR o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky, uveřejněné pod č. 2/1993 Sb. NařES. - nařízení Rady ES č. 2157/2001, o statutu evropské společnosti NotŘ - zákon č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů ObčZ - zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozděj ších předpisů ObchZ - zákone. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů OHS - zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů OR - švýcarský zákon o závazkovém právu OSŘ - zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů PenzPř - zákon č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění, ve znění pozdějších předpisů PKT - zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů PojZ - zákon č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojišťovnictví), ve znění pozdějších předpisů SpDP - zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů SpŘ - zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů SŘS - zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozděj ších předpisů StavSp - zákon č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření, ve znění pozdějších předpisů SťP - zákon č. 77/1997 Sb., o státním podniku, ve znění pozdějších předpisů TrŘ - zákon Č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů TrVýn - zákoně. 61/1996 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a o změně a doplnění souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů TVZ Úst ZápPrNe ZdrZl ZPr ŽZ Seznam použitých zkratek XXXV - zákon Č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů - ústavní zákon č. 1/1993 Sb,, Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů - zákon c. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů - zákon Č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech a některých opatřeních s tím souvisejících a o změně a doplnění zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů - zákon č, 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů - zákoně. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů 2. Zkratky časopisů použité v citacích AN BA ČSPV (PVP OP P PaP PO PP PPvP PR PrRd PZ S.I SR SYPS \VR ZcuP ZGR - Ad Notám - Bulletin advokacie - Časopis pro státní a právní vědu - Časopis pro právní vědu a praxi - Obchodní právo - Právník - Právo a podnikání - Právny obzor - Právní praxe - Právní praxe v podnikání - Právní rozhledy - Právní rádce - Právní zpravodaj - Soudní judikatura - Soudní rozhledy - Sborník věd právních a státních - Wirtschaftsrecht - Zeitschrift fůr europaischen Privatrecht - Zeitschrift tur Unternehmen- und Gesellschaftsrecht XXXVI 3. Ostatní zkratky BRS CF GFB RM-S SE - burzovní rozhodčí soud - Clearingový fond burzy - Garanční fond burzy - RM-Systém, a. s. - societas europea ČÁST PRVNÍ OBCHODNÍ SPOLEČNOSTI

10 Kapitola 1. Pojem Literatura: Eliáš, K. Miniatura na neřešitelné téma. P, 1993, s n.; Eliáš, K. Obchodní společnosti. Základní otázky. Praha : C. H. Beck, 1994, s. 14 n.; Pauknerová, M. Státní příslušnost právnických osob. P, 1997, s. 457 n.; Pokorná, J. Subjekty obchodního práva (vybrané problémy). Brno : PF MU, 1997, s. 85 n.; PoŠvář,J. Společnosti. Slovník veřejného práva československého. IV. 1938, s. 520 n.; Randa, A. Soukromé obchodní právo rakouské. Díl III. Praha : J. Otto, 1892, s. 176 n.; Sedláček, J. Právnická osoba. Slovník veřejného práva československého. III. 1934, s. 474 n.; Slezák, J. Normotvorná jednotka. Praha: Československý kompas, 1947; Wenig, A. O právní povaze obchodních společností. Sborník věd právních a státních, 1923, s. 262 n.; Wiedemann, H. Gesselschaftsrecht. Bd. I. (Grundlagen). Můnchen : C. H. Beck, 1980, s. 3 n. Oddíl 1. Charakteristika obchodní společnosti Obchodní zákoník ani občanský zákoník obchodní společnost nedefí- 1 nuje. Podat obecnou definici obchodní společnosti je obtížné, ne-li zcela nemožné, a to zejména vzhledem k rozdílům u jednotlivých forem obchodních společností. Obchodní zákoník pouze obchodní společnost charakterizuje, a to jako právnickou osobu, založenou za účelem podnikání, nestanoví-li právo Evropských společenství či zákon jinak ( 56 odst. 1). Ani tato charakteristika vsak není zcela výstižná a přesná, neboť existují společnosti, které lze založit i za jiným, než podnikatelským účelem (např. za účelem charitativní, vědecké a výzkumné činnosti apod.). Jedná se o společnost s ručením omezeným a akciovou společnost. Vedle toho, že obchodní společnost je právnickou osobou, je také podniká- 2 tělem, neboť se vždy zapisuje do obchodního rejstříku [ 34 odst. 1 písm. a)]. Do obchodního rejstříku se zapisují všechny formy obchodních společností. Za podnikatele se považují i ty obchodní společnosti, které nevyvíjí podnikatelskou Činnost a jsou založeny za jiným než podnikatelským účemarg. č Část první. Obchodní společnosti lem. Důvodem toho je dikce 2 odst. 1 písm. a), podle níž je podnikatelem podle obchodního zákoníku každá osoba, zapsaná do obchodního rejstříku. Takové obchodní společnosti, které nejsou založeny za účelem podnikání, ale nepodnikatelské činnosti, považujeme za podnikatele z hlediska právní formy. 3 Znaky, jimiž lze charakterizovat a současně odlišit obchodní společnost jako právnickou osobu od jiných právnických osob, jsou následující: a) jde o sdružení (seskupení) osob, b) sdružení (seskupení) osob spočívá na smluvním základě, c) obchodní společnost je zakládána a vzniká k naplnění určitého účelu. ad a) Obchodní společnost jakožto určité formalizované sdružení osob se odlišuje od účelových sdružení majetku (např. nadace) tím, že spočívá na osobním základe, zatímco účelové sdružení majetku představuje sdružení majetku, nikoliv osob. Jestliže je obchodní společnost sdružením osob, je třeba již na tomto místě uvést, kdo může být zakladatelem a posléze společníkem obchodní společnosti. Nestanoví-li zákon jinak, mohou to být jak fyzické, tak i právnické osoby ( 56 odst. 2), a to jak české, tak i zahraniční. Zákon však může vyloučit či omezit určité osoby z procesu zakládání společností. Jedná se o tato omezení: zákonem je vyloučeno, aby akciovou společnost založila jediná fyzická osoba ( 162 odst. 1), - jedna a táž fyzická osoba může být jediným společníkem a tudíž i jediným zakladatelem nejvýše tří společností s ručením omezeným ( 105 odst. 2), - společnost s ručením omezeným s jedním společníkem nemůže být jediným zakladatelem nebo jediným společníkem jiné společnosti s ručením omezeným ( 105 odst. 2), společníkem a tudíž ani zakladatelem obchodní společnosti s neomezeným ručením nemůže být fyzická ani právnická osoba, která je již v jiné obchodní společnosti společníkem s neomezeným ručením ( 56 odst. 4). Bližší pojednání o zakladatelích obchodních společností je obsaženo v kapitole založení a vznik obchodní společnosti. adb) Obchodní společnost jakožto sdružení (seskupení) osob spočívá na smluvním základě. To znamená, že k založení obchodní společnosti je nutný svobodný projev vůle zakladatelů. U jednočlenné obchodní společnosti se jedná o svobodný projev vůle jediného zakladatele. Projev vůle zakladatelů (zakladatele) musí směřovat k založení obchodní společnosti a k podřízení se principům, které danou obchodní společnost charakterizují. Projev vůle zakladatelů (zakladatele) musí rovněž směřovat k úpravě vnitřních a vnějších poměrů společnosti v rámci dispozitivních ustanovení Kapitola 1. Pojem 1 obchodního zákoníku při respektování ustanovení kogentních. Projev vůle zakladatelů (zakladatele) obchodní společnosti vede k založení společnosti a jejímu následnému vzniku, jakož i k zachování její existence. Jde o specifický projev smluvní svobody v oblasti obchodního práva. Zakladatelé (zakladatel) projevují vůli založit obchodní společnost v určité formě, a po jejím vzniku se zavazují plnit povinnosti, vyplývající ze zákona a ze zakladatelského dokumentu. adc) Dalším charakteristickým znakem obchodní společnosti je, že vzni- 4 ká k naplnění určitého účelu. Projev vůle zakladatelů (zakladatele) v procesu zakládání společnosti a posléze projev vůle společníků již existující společnosti musí směrovat k dosažení určitého, předem dohodnutého a zákonem aprobovaného účelu. Účelem, za kterým jsou obchodní společnosti zakládány, je buď účel podnikatelský nebo účel nepodnikatelský. K podnikatelskému účelu, který je konkretizován v předmětu podnikání, se vždy zakládá veřejná obchodní společnost a komanditní společnost. Společnost s ručením omezeným a akciová společnost může být založena i k jinému než podnikatelskému účelu. Předmět podnikání může být určen v zakladatelském dokumentu libovolně, musí však být dovolený a vyhovovat požadavkům veřejného práva. Oddíl 2. Dělení obchodních společností Podle Českého obchodního zákoníku mohou být zakládány pouze ob- 5 chodní společnosti, které jsou vyjmenovány v ustanovení 56 odst. 1. Jsou jimi: veřejná obchodní společnost, komanditní společnost, společnost s ručením omezeným, akciová společnost, evropská společnost a evropské hospodářské zájmové sdružení. Zahraniční právní řády umožňují, na rozdíl od Českého obchodního zákoníku, zakládat i jiné formy obchodních společností, jako například komanditní společnost na akcie. Obchodní společnosti lze dělit na společnosti osobní a společnosti kapitálové. Při takovém dělení patří mezi osobní společnosti veřejná obchodní společnost a komanditní společnost. Mezi kapitálové společnosti se pak počítá společnost s ručením omezeným a akciová společnost. Někdy bývají obchodní společnosti děleny do tří skupin, a to na společnosti osobní, kapitálové a smíšené. Mezi osobní společnosti je pak řazena pouze veřejná obchodní společnost, mezi kapitálové společnosti akciová společnost a ke smíšeným společnostem patří komanditní společnost. Společnost s ručením omezeným pak je v rámci tohoto členění přiřazována buď ke společnostem kapitálovým nebo ke společnostem smíšeným. marg. č. 3 marg. č. 4 5

11 8 Část první. Obchodní společnosti Kapitola 1. Pojem 9 Pro osobní obchodní společnosti je charakteristická osobní forma účasti společníků na podnikání společnosti. Vklady do osobních společností jsou možné, ale nejsou povinné. Z osobní účasti na podnikání vyplývá i možnost každého ze společníků podílet se na obchodním vedení společnosti a jednat jménem společnosti. Společníci osobních obchodních společností ručí za závazky společnosti společně a nerozdílně (solidárně) celým svým majetkem. Osobní obchodní společnosti nezřizují jiné než statutární orgány. Typickou osobní společností je veřejná obchodní společnost. Pro kapitálové společnosti je typická majetková účast společníků na podnikání společnosti. Společníci kapitálových společností nejsou povinni k osobní účasti na společnosti, jsou však povinni vložit do společnosti majetkový vklad. Souhrn majetkových vkladů pak vytváří základní kapitál. Základní kapitál je pak dalším znakem kapitálové společnosti. Společníci kapitálových společností neručí za závazky společnosti vůbec, nebo jen v omezeném rozsahu. Kapitálové společnosti vytvářejí zpravidla kromě statutárních orgánů společnosti i další orgány (např, valnou hromadu, dozorčí radu). Typickou kapitálovou společností je akciová společnost. Ke kapitálovým společnostem bývá zpravidla řazena i společnost s ručením omezeným, i když tato společnost má i některé rysy osobních společností, pro které bývá nezřídka přiřazována ke smíšeným společnostem. Pro smíšené společnosti je charakteristické, že vykazují jak znaky společností osobních, tak i znaky společností kapitálových. Je pro ně typické, že někteří ze společníků se osobně účastní podnikání a ručí za závazky společnosti solidárně celým svým majetkem (např. komplementáři) a jiní společníci vkládají do společnosti vklad, neúčastní se na podnikání společnosti osobně a za závazky společnosti ručí jen v omezené míře (např. komanditisté). Typickou smíšenou společností, vycházíme-li z členění společností na osobní, kapitálové a smíšené, je komanditní společnost. nosti. Kromě tohoto zvláštního zákona se na evropskou společnost použijí ustanovení obchodního zákoníku ( 56-75b) a ustanovení o akciové společnosti, pokud neexistuje úprava specifická. Evropské hospodářské zájmové sdružení je také nadnárodní formou obchodní společnosti. Jeho právní úprava vychází rovněž z komunitárních předpisů. Základem právní úpravy Evropského hospodářského zájmového sdružení je nařízení Rady č. 2137/85, o vytvoření evropského hospodářského zájmového sdružení. Nařízení vstoupilo v účinnost , s výjimkou či. 39,41 a 42, které byly účinné ode dne platnosti, tj. od Na území České republiky je nařízení účinné od , tj. ode dne vstupu České republiky do Evropské unie. Evropské hospodářské zájmové sdružení bylo na území České republiky upraveno zákonem č. 360/ /2004 Sb., o Evropském hospodářském zájmovém sdružení. Evropské hospodářské zájmové sdružení se v českém právu nejvíce blíží veřejné obchodní společnosti, ale vykazuje i znaky společnosti s ručením omezeným. Zákon č. 360/2004 Sb. upravuje právní poměry Evropského hospodářského zájmového sdružení v rozsahu stanoveném nařízením Rady č. 2137/85. Nejsou-li určité otázky řešeny v zákoně č. 360/2004 Sb., posoudí se podle obecných ustanovení zvláštního právního předpisu upravujících obchodní společnosti (tj. 56~75b ObchZ) a podle zvláštního právního předpisu upravujících právní poměry veřejné obchodní společnosti (tj e ObchZ), nestanoví zákon č. 360/2004 Sb. jinak. Oddíl 3. Právní úprava Právní úprava obchodních společností je obsažena v obchodním zákoníku v části druhé v Část druhá obchodního zákoníku je rozdělena na dvě hlavy, z nichž první je věnována obchodním společnostem ( a) a druhá právním poměrům družstva ( ). Hlava první se dělí na pět dílů. První díl ( 56-75b) obsahuje obecná ustanovení o obchodních společnostech. Jde o ustanovení společná všem formám obchodních společností. Podle 260 se ustanovení prvního dílu vztahují přiměřeně i na družstva, není-li v hlavě druhé stanoveno něco jiného. Díl druhý až pátý hlavy první části druhé jsou věnovány právní úpravě jednotlivých forem obchodních společností, to znamená veřejné obchodní společnosti, komanditní společnosti, společnosti s ručením omezeným a akciové společnosti. Evropská společnost (societas europea) je nadnárodní formou obchodní společnosti. Její právní úprava vychází přímo z komunitárních předpisů. Lze ji zakládat na celém území Evropské unie. Základem právní úpravy je nařízení Rady ES č. 2157/2001, o statutu evropské společnosti. Ustanovení statutu o evropské společnosti jsou přímo aplikovatelná v členských státech EU od účinnosti nařízení, tzn. od Nařízení se použije rovněž v členských státech tvořících Evropský hospodářský prostor, tj. v Lichtenštejnsku, v Norsku a na Islandu. Na nařízení o statutu evropské společnosti navazuje směrnice Rady č. 2001/86/ES, kterou se doplňuje statut evropské společnosti s ohledem na zapojení zaměstnanců. Na území České republiky byl vydán zákon č. 627/2004 Sb., o evropské společnosti. Tímto zákonem se provádí nařízení Rady EU o statutu evropské společmarg. č. 6-8 marg. Č Obchodní zákoník v zásadě vychází z dispozitivnosti právní regulace vztahů mezi zakladateli, mezi společníky navzájem a mezí společníky a společností. Vztahy společníků a společnosti ke třetím osobám jsou upraveny převážně kogentními normami. Kapitola 2. Založení a vznik Literatura: Bartošílcová, M. Ke změně sídla obchodních společností. OP, 1996, č. 4, s. 16 n.; Eliáš, K. Obchodní společnosti. Základní otázky. Praha : C. H. Beck, 1994; Forejt, A. Obchodní společnosti. Praha : Prospektrum, 1992; Kanda, A. Úvaha nad naší současnou právní úpravou obchodních společností z hlediska harmonizace s právem Evropské unie. P, 1995, s. 166 n.; Pelikánová, I. a kol. Obchodní právo. Díl 1.2. vyd. Praha: Codex Bohemia, 1998; Pokorná, J. Subjekty obchodního práva (vybrané problémy). Brno: PF MU, 1997, s. 89 n.; Tomsa, M. Ke správnému používání obchodního jména obchodních společností. OP, 1997, č. 4, s. 17 n. Oddíl 1. Založení obchodní společnosti Obchodní zákoník důsledně rozlišuje mezi pojmy založení a vznik obchodní společnosti. Obchodní společnost vzniká ve dvou etapách. První etapou je založení obchodní společnosti, druhou etapou pak vznik obchodní společnosti. Z hlediska založení obchodní společnosti je třeba zodpovědět tři základní otázky: jakým způsobem se zakládají obchodní společnosti, kdo může založit obchodní společnost a jakou právní skutečností se obchodní společnost zakládá. Existuje několik způsobů (modelů), jak se zakládají právnické osoby, tudíž i obchodní společnosti (jsou-íi právnickými osobami). Jde o následující způsoby (modely): a) volný model zakládání, b) koncesní model, c) normativní (registrační) model. Podle volného modelu zakládání je společnost založena a jako právnická osoba vzniká současně s podpisem společenské smlouvy, popřípadě schválením stanov. Koncesní model znamená, že k založení a následnému vzniku obchodní společnosti se vyžaduje udělení zvláštního státního povolení (koncese). marg. č. 10 marg. č. 11

12 12 Část první Obchodní společnosti Přesto, že české právo vyžaduje v některých případech k založení a následnému vzniku společnosti státní souhlas s určitým předmětem podnikání (např. v případě investičních fondů, burzy cenných papírů), nejedná se o koncesní model ve výše uvedeném smyslu. Třetím modelem je model normativní (registrační). Pří uplatnění tohoto modelu postačuje k založení společnosti uzavření společenské smlouvy (schválení stanov) v předepsané formě. Obchodní společnost však vzniká až zápisem do veřejnoprávní evidence, typicky do obchodního rejstříku. Normativní (registrační) model se uplatňuje i v Českém právu. 12 Zakladateli obchodní společnosti mohou být jak právnické, tak i fyzické osoby, a to jak české, tak i zahraniční. Osobní obchodní společnosti musí být založeny nejméně dvěma osobami, přičemž je nerozhodné, zda jsou to pouze právnické osoby, pouze fyzické osoby, či v kombinaci právnické a fyzické osoby. Jestliže osobní obchodní společnosti musí založit nejméně dvě osoby, je právní skutečností, jíž se tyto společnosti zakládají, vždy smlouva. Na rozdíl od osobních společností, tzn. od veřejné obchodní společnosti a komanditní společnosti, mohou být kapitálové společnosti založeny i jedinou osobou. Společnost s ručením omezeným může založit jako jediný zakladatel jak právnická, tak i fyzická osoba. Jedna a táž fyzická osoba vsak může být jediným společníkem pouze ve třech společnostech s ručením omezeným. Společnost s ručením omezeným s jediným společníkem nemůže být jediným zakladatelem jiné společnosti s ručením omezeným. Akciovou společnost může založit jediný zakladatel pouze za předpokladu, že je právnickou osobou. Jediná fyzická osoba nesmí být jediným zakladatelem akciové společnosti. Nic však nebrání tomu, aby se v průběhu trvání akciové společnosti soustředily všechny akcie v rukou jediné fyzické osoby. Obchodní zákoník tuto situaci výslovně připouští, když uvádí, že soustředění akcií v rukou jedné fyzické osoby nezakládá neplatnost společnosti, ani není důvodem pro zrušení společnosti soudem. Jestliže je společnost zakládána jediným zakladatelem, je právní skutečností, jíž se společnost zakládá, zakladatelská listina. Kapitola 2. Založení a vznik \ 3 publika uzavřenu smlouvu o právní pomoci s jiným státem, uznává se úřední ověření podpisu před příslušnými orgány tohoto státu. Společenská smlouva o založení společnosti s ručením omezeným musí být vyhotovena ve formě notářského zápisu ( 57 odst. 1). Jedná se o notářský zápis o úkonu. Zvláštním typem společenské smlouvy je zakladatelská smlouva o založení akciové společnosti. Zakladatelská smlouva o založení akciové společnosti musí být rovněž vyhotovena ve formě notářského zápisu. K založení veřejné obchodní společnosti, komanditní společnosti a spo- 14 lečnosti s ručením omezeným dochází účinností společenské smlouvy. Společenská smlouva nabývá účinnosti dnem svého uzavření, pokud zakladatelé neodložili účinnost smlouvy na pozdější dobu. K založení akciové společnosti nestačí pouhé uzavření zakladatelské 15 smlouvy a její vyhotovení ve formě notářského zápisu. K účinné zakladatelské smlouvě musí přistoupit další kroky, které jsou rozdílné podle toho, zda se jedná o založení akciové společnosti na základě veřejné nabídky akcií (tzv. sukcesivní založení), či o založení akciové společnosti bez veřejné nabídky akcií (tzv. simultánní založení). Sukcesivní založení akciové společnosti ( ) má několik relativně samostatných kroků: - uzavření zakladatelské smlouvy (sepsání zakladatelské listiny), - schválení prospektu emitenta, - upisování akcií a - konání ustavující valné hromady. Simultánní založení akciové společnosti je podstatně jednodušší ( 172). Postačuje uzavření zakladatelské smlouvy (sepsání zakladatelské listiny). Schválení prospektu emitenta zákon nevyžaduje, nekoná se upisování akcií a nekoná se ani ustavující valná hromada. Právní postavení ustavující valné hromady mají zakladatelé (zakladatel). Rozdíl mezi společenskou smlouvou o založení veřejné obchodní spo- 16 lečnosti, komanditní společnosti a společnosti s ručením omezeným na jedné straně a zakladatelskou smlouvou o založení akciové společnosti na straně druhé spočívá zejména v jejich funkci. Společenská smlouva směřuje k založení společnosti a upravuje po vzniku společnosti vnitřní vztahy mezi společníky navzájem a vztahy mezi společníky a společností. Význam společenské smlouvy se nekonzumuje založením společnosti, ale trvá po celou dobu existence společnosti. Zakladatelská smlouva naopak směřuje pouze k založení společnosti. Právní dokument, který po vzniku společnosti upravuje vztahy mezi společníky (akcionáři) a vztahy společníků (akcionářů) a společnosti, se nazývá stanovy společnosti. Návrh stanov je 13 Obchodní společnost se tedy zpravidla zakládá společenskou smlouvou. Společenskou smlouvou se vždy zakládá veřejná obchodní společnost, komanditní společnost a společnost s ručením omezeným, má-li dva a více zakladatelů. Společenská smlouva o založení veřejné obchodní společnosti a komanditní společnosti musí mít písemnou formu a podpisy zakladatelů pod ní musí být úředně ověřeny ( 57 odst. 1). Úřední ověření pravosti podpisů zakladatelů (legalizaci) provádějí zejména notáři, obecní, popř. městské úřady a zastupitelské úřady České republiky. Pokud má Česká remarg. č marg. č Část první. Obchodní společnosti povinnou součástí zakladatelské smlouvy (zakladatelské listiny). Funkci společenské smlouvy u akciové společnosti plní zakladatelská smlouva společně se stanovami. 17 Některé obchodní společnosti, konkrétně společnost s ručením omezeným a akciová společnost, mohou být založeny i jediným zakladatelem. Společnost s ručením omezeným může jako jediný zakladatel založit jak právnická, tak i fyzická osoba. Omezení vyplývající z ustanovení 105 odst. 2 byla uvedena v kapitole o pojmu obchodní společnosti a budou rozebrána ve výkladu společnosti s ručením omezeným. Akciovou společnost může založit jako jediný zakladatel pouze právnická osoba. Zakládá- -li obchodní společnost jediná osoba, nazývá se zakladatelský dokument zakladatelskou listinou. Zakladatelská listina musí mít formu notářského zápisu. Zakladatelská listina musí obsahovat stejné podstatné části (náležitosti) jako společenská smlouva. 18 Zakladatel se může nechat při uzavírání společenské smlouvy zastoupit zmocněncem ( 57 odst. 2). Na plné moci musí být úředně ověřen podpis zmocnitele. Považuje se za diskusní, a to vzhledem k dikci 57 odst. 2, zda se mohou nechat zastoupit zakladatelé akciové společnosti při uzavírání zakladatelské smlouvy. V ustanovení 57 odst. 2 se totiž hovoří pouze o společenské smlouvě, nikoliv zakladatelské smlouvě. Jsme názoru, že i zakladatelé akciové společnosti se mohou nechat zastoupit při uzavírání zakladatelské smlouvy. Oddíl 2. Vznik obchodní společnosti 19 Vznikem obchodní společnosti se rozumí její konstituování jako právnické osoby. Obchodní společnost vzniká jako právnická osoba až zápisem do obchodního rejstříku. Od tohoto okamžiku může obchodní společnost nabývat práv a povinností, zavazovat se a může být účastníkem soudního, správního, či jiných řízení. Aby mohla obchodní společnost vzniknout, musí být účinně založena a musí být podán návrh na zápis společnosti do obchodního rejstříku. Návrh na zápis do obchodního rejstříku musí být podaří do 90 dnů od založení společnosti ( 57) nebo od doručení průkazu živnostenského či jiného podnikatelského oprávnění. Není-íi návrh podán ve stanovené lhůtě, nelze již na základě průkazu živnostenského či jiného podnikatelského oprávnění podat návrh na zápis. Před novelou obchodního zákoníku provedenou zákonem Č. 370/2000 Sb. řešil důsledky pozdního podání návrhu na zápis společnosti do obchodního rejstříku pouze 10 odst. 6 ŽZ, z něhož vyplývá, že nepodamarg. č Kapitola 2. Založeni a vznik 15 jí-li oprávněné osoby do 90 dnů ode dne doručení živnostenského listu nebo koncesní listiny návrh na zápis společnosti do obchodního rejstříku, musí uvedené doklady neprodleně vrátit a platnost živnostenských oprávnění zaniká. Pro jiná podnikatelská oprávnění než živnostenská nebyly důsledky nedodržení stanovené lhůty před novelou obchodního zákoníku řešeny. Náležitosti návrhu na zápis společnosti do obchodního rejstříku stanoví 20 občanský soudní řád v ustanovení 42 odst. 4 a 79 odst. 1 a 2, a dále obchodní zákoník v rámci právní úpravy jednotlivých forem obchodních společností a v rámci úpravy obchodního rejstříku ( 32). Návrh na zápis společnosti do obchodního rejstříku lze podat pouze na formuláři. Ministerstvo spravedlnosti stanovilo vyhláškou č. 250/2005 Sb. závazné formuláře a seznam listin, které se k návrhům přikládají. Návrh na zápis veřejné obchodní společnosti do obchodního rejstříku musí podepsat všichni společníci a přikládá se k němu společenská smlouva ( 78 odst. 2). Návrh na zápis komanditní společnosti do obchodního rejstříku podepisují všichni společníci a rovněž se k němu přikládá společenská smlouva ( 96). Návrh na zápis společnosti s ručením omezeným podepisují všichni jednatelé. Návrh na zápis akciové společnosti podává představenstvo apodepisují 21 ho všichni členové představenstva. Návrh na zápis společnosti do obchodního rejstříku se dokládá listinami uvedenými v obchodním zákoníku (např. 112 odst. 2 a 175 odst. 3) a listinami uvedenými ve vyhlášce č. 250/2005 Sb., o závazných formulářích na podávání návrhů na zápis do obchodního rejstříku. Soud provede zápis do obchodního rejstříku v souladu s ustanoveními 22 občanského soudního řádu (viz 200d-200dc OSŘ). Po zápisu obchodní společnosti do obchodního rejstříku již nelze zrušit rozhodnutí, jímž se povoluje zápis společnosti do obchodního rejstříku a nelze se ani domáhat určení, že společnost nevznikla ( 68a). Neplatnost společnosti může prohlásit jen soud, a to i bez návrhu, v následujících případech: a) nebyla uzavřena společenská nebo zakladatelská smlouva nebo nebyla pořízena zakladatelská listina nebo nebyla dodržena jejich předepsaná forma, b) skutečný předmět podnikání (činnosti) je nedovolený nebo odporuje veřejnému pořádku, c) ve společenské nebo zakladatelské smlouvě, zakladatelské listině nebo ve stanovách chybí údaj o firmě společnosti nebo o vkladech společníků nebo o výši základního kapitálu, jestliže zákon takový údaj předepisuje, nebo o předmětu podnikání (činnosti), marg. č

13 24 16 Část první. Obchodní společnosti d) nebyla dodržena ustanovení o minimálním splacení vkladů, e) všichni zakládající společníci jsou nezpůsobilí k právním úkonům, f) v rozporu se zákonem je počet zakladatelů nižší než dva. Ke dni právní moci rozhodnutí soudu o neplatnosti společnosti vstupuje společnost do likvidace. Podle 68a odst. 4 však nejsou neplatností společnosti dotčeny právní vztahy, do nichž neplatná společnost vstoupila. Rozhodnutí soudu o neplatnosti společnosti se zakládá do sbírky listin společnosti u příslušného rejstříkového soudu. Oddíl 3. Jednání jménem společnosti před jejím vznikem S účinností od došlo k zásadní změně právní úpravy jednání jménem společnosti před jejím vznikem. Před mohli jednat před vznikem společnosti pouze zakladatelé a muselo jít o jednání související se vznikem společnosti. V případě, když jednal někdo jiný než zakladatel (popřípadě zakladatelé) anebo šlo o jednání sice učiněné zakladatelem či zakladateli, ale nesměřující ke vzniku společnosti, jednalo se o neplatný právní úkon. Nová právní úprava vychází z toho, že jménem neexistující společnosti (tzn. pod její budoucí firmou) může jednat kdokoli, nikoli jen zakladatel (popřípadě zakladatelé) a může tak činit nejen v období mezi založením a vznikem společnosti, ale i před založením společnosti. Bude-li jednat jménem ještě nevzniklé společnosti jakákoli osoba, je z takového jednání zavázána sama. Bude-li jednat více osob, jsou z takového jednání zavázány společně a nerozdílně (solidárně) tyto osoby. Ktomu, aby osoba, popřípadě osoby, jednající jménem společnosti před jejím vznikem přestaly být zavázány z učiněných jednání, je třeba, aby společníci, či příslušný orgán společnosti jednání schválili do tří měsíců od vzniku společnosti. Potom platí, že z takových jednání byla zavázána společnost od samého počátku (tedy i v době, kdy neexistovala). Pokud společníci či orgán společnosti jednání učiněná před vznikem společnosti neschválí anebo zmeškají tříměsíční lhůtu, zůstanou zavázány osoby, které před jejím vznikem jednaly. Jednání učiněná před vznikem společnosti schvalují buď společníci nebo příslušný orgán společnosti. U veřejné obchodní společnosti schvalují jednání před vznikem společnosti všichni společníci, nestanoví-li společenská smlouva, že postačí souhlas většiny společníků ( 79 odst. 2). U komanditní společnosti schvalují jednání učiněná před vznikem společnosti marg. č Kapitola 2. Založení a vznik 17 komplementáři společně s komanditísty většinou hlasů, pokud společenská smlouva nestanoví jinak ( 97 odst. 2). U společnosti s ručením omezeným a u akciové společnosti patří schválení jednání učiněných před vznikem společnosti do působnosti valné hromady [ 125 odst. 1 písm. a) a 187 odst. T písm. 1)]. Kromě obecného ustanovení upravujícího jednání jménem společnosti před jejím vznikem má obchodní zákoník ještě speciální právní úpravy u jednotlivých forem obchodní společností. Tyto speciální právní úpravy mají přednost před úpravou obecnou. Jedná se o úpravu podávání a podepisování návrhu na zápis společnosti do obchodního rejstříku. Tento návrh nemůže podat kdokoli, ale pouze osoby zákonem k tomu určené. U veřejné obchodní společnosti návrh na zápis společnosti do obchodního rejstříku podávají a podepisují všichni společníci ( 78 odst. 2). Činí tak vlastním jménem, nikoliv jménem již založené společnosti. U komanditní společnosti rovněž podávají a podepisují návrh na zápis společnosti do obchodního rejstříku všichni společníci svým jménem ( 96). U společnosti s ručením omezeným podávají a podepisují návrh na zápis společnosti do obchodního rejstříku všichni jednatelé, opět svým jménem ( 112 odst. 1). U akciové společností podává návrh představenstvo a podepisují ho všichni členové představenstva ( 175 odst. 2). Navrhovatelem je tedy představenstvo, nikoliv jeho jednotliví členové. Za zvláštní úpravu jednání jménem společnosti před jejím vznikem, avšak po založení, lze považovat i úpravu obsaženou v ustanovení 60. Správce vkladů může činit mezi založením a vznikem společnosti určité úkony - jako napr. uzavřít jménem společnosti s vkladatelem smlouvu o vkladu ( 60 odst. 2). Nové ustanovení je dále obsažené v 64 odst. 2. Zakladatelé společnosti jsou povinni pořídit seznam jednání učiněných před vznikem společnosti a předložit jej ke schválení společníkům nebo orgánu společnosti tak, aby mohla být dodržena stanovená lhůta ke schválení, tj. lhůta 3 měsíců od vzniku společnosti. Poruší-li zakladatelé tuto povinnost, odpovídají společně a nerozdílně věřitelům za škodu, která jím v důsledku toho vznikne. Odpovědnost zakladatelů za škodu se řídí podle 757 obecnými ustanoveními obchodního zákoníku o náhradě škody ( 373 a násl.). Po schválení jednání učiněných před vznikem společnosti je statutární orgán společnosti povinen oznámit tuto skutečnost účastníkům závazkových vztahů vzniklých z těchto jednání ( 64 odst. 3). Porušení oznamovací povinnosti má za následek vznik odpovědnosti za škodu. Jsfřední knihovna právnické fakulty MU Srn marg. č Kapitola 3. Vklady do obchodních společností Literatura: Dědič, J. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. Praha : Prospektrum, 1997; Dědic, J. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. Praha: Polygon, 2002; Eliáš, K. Obchodní společnosti, základní otázky. Praha : C. H. Beck/SEVT, 1994; Eliáš, K. Kurs obchodního práva. Právnické osoby jako podnikatelé. 2. vydání. Praha : C. H. Beck, 1998; Eliáš, K. Obchodní zákoník. Praktické poznámkové vydání s výběrem judikatury od roku Praha : Lindě, 199S; Kastner, W Doralt, R, Nowotny, Ch. Grundrifi des osterreichischen Gesellschaňsrechts. 5. vydání. Wien : Manzsche Verlags- und Universitatsbuchhandmng, 1990; Malovský- Wenig, A. Příručka obchodního práva. Praha : Československý kompas, 1947; Pelikánová, I. Komentář k obchodnímu zákoníku. II. část Praha : Lindě, 1995; Pelikánová, I. Komentár k obchodnímu zákoníku. 3. díl. A. Doplněk k prvému a druhému dílu, novelizace obchodního zákoníku zák. Č. 142/1996 Sb. a zák. č. 94/ /1996 Sb., B. Obchodní závazkové vztahy, , Praha : Lindě, 1996; Pelikánová, l a kol. Obchodní právo I. Praha : Codex Bohemia, 1998; Pokorná, J. Subjekty obchodního práva (vybrané problémy). Brno : Masarykova univerzita, 1997; Schmidt, K. Gesellschaftsrecht. 3. vydání. Koln, Berlin, Bonn, Míinchen : Carl Heymanns Verlag KG, 1997; Štenglová, L, Plíva, S., Tomsa, M. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 10. vydání. Praha : C. H. Beck, Oddíl 1. Pojem vkladu Právního institutu vkladu, který nalézáme v 59, užívá obchodní zákoník při úpravě vnitřních vztahů společníků a společnosti. Vyjadřuje jeho prostřednictvím, že uvedené vztahy jsou majetkové povahy a že i právní postavení společníka ve společnosti má v zásadě majetkový základ. Slovo vklad však není v obchodním zákoníku užíváno tak jednoznačně, jak bychom mohli soudit z jeho jazykové podoby. Jako právní termín skrývá v sobě různé významy, které je nutno dovodit výkladem a při aplikaci právní úpravy respektovat.

14 20 Část první. Obchodní společnosti Kapitola 3. Vklady do obchodních společností 21 Jak je zřejmé ze zákonného vymezení v ust. 58 odst. 1 a 59 odst. 1 i z úpravy vkladů platné pro jednotlivé právní formy obchodních společností, užívá obchodní zákoník pojmu vklad ve třech různých významech: 1. jako označení pro předmět vkladu, tedy peněžité nebo nepeněžité plnění, které se společník zavazuje poskytnout společnosti a společnost se zavazuje přijmout je (vyplývá to z vyjádření v 59 odst. 1, které označuje pojmem vklad společníka jako souhrn peněžních prostředků nebo jiných penězi ocenitelných hodnot, které se společník zavazuje do společnosti vložit); 2. jako označení pro vkladovou povinnost společníka, tedy závazek vyplývající z právních skutečností vedoucích buď k založení společnosti nebo ke zvýšení jejího základního kapitálu, popř. z právních skutečností vedoucích k rozšíření počtu společníků. Závazková povaha vkladu je zřejmá zejména z ustanovení upravujících v rámci regulace jednotlivých právních forem obchodních společností lhůty pro splacení vkladů a následky nesplnění vkladových závazků; 3. jako majetkový základ podílu společníka na společnosti, tedy číselné vyjádření rozsahu zdrojů, které společník poskytl společnosti a které zůstává po dobu trvání společnosti konstantní a mění se v kapitálových společnostech pouze procesy zvyšování a snižování základního kapitálu. Tento rozsah zdrojů poskytnutých společnosti je v zásadě určující i pro právní postavení společníka ve společnosti a jeho participaci na výsledcích hospodaření společnosti (viz dikce v 59 odst. 1 in fine podílet se jím na výsledku podnikání společnosti"). Z uvedených tří významů má pro vyjádření právní podstaty vkladu zásadní význam pojetí druhé, které objasňuje spojení dvou samostatných právních subjektů - společníka a společnosti, určuje, jak uvedené spojení vzniká a jaký má obsah. Vzhledem k tomu, že společník a společnost mohou vstupovat do nejrůznějších právních vztahů, je v této souvislosti podstatné, jak je vymezen okruh vztahů, které bychom mohli označit jako vkladové, tedy zda pojem vklad zahrnuje veškeré vztahy, v nichž se společník zavazuje poskytnout společnosti určité plnění, které má majetkovou povahu, nebo zda jde pouze o určitou skupinu těchto vztahů, určitou Část z nich, která se vyznačuje specifickými znaky významnými z hlediska právního postavení společníka, společnosti i třetích osob. Pokud bychom jako východisko dalšího členění vzali v úvahu jen tu skutečnost, že pro vklad je charakteristické, že jde o závazek, v němž na sebe společník bere povinnost poskytnout společnosti majetek, mohli bychom rozlišit dvě základní pojetí pojmu vklad: 1 1. vklad v nejširším slova smyslu, kdy tento termín označuje povinnost poskytnout jakékoli plnění směřující od společníka (popř. budoucího společníka) ke společnosti. Jednalo by se o povinnost v právním vztahu, který může být založen smlouvami různého druhu (kupní smlouvy, smlouvy o dílo, licenční smlouvy apod.). Společným znakem takto založeného vztahuje skutečnost, že jeho subjekty jsou společnost a společník a jejich obsahem je povinnost společníka poskytnout společnosti určité plnění. Společnost je oprávněna na společníkovi plnění požadovat, nemusí však vždy být zavázána za plnění zaplatit. V oblasti vnitřních poměrů společnosti mohou tvořit takto poskytnutá plnění majetek společnosti, ne vždy jsou však zahrnována do základního kapitálu; 2. vklad v užším slova smyslu, kdy uvedený termín označuje pouze právní vztahy společníka a společnosti, v nichž vkladová povinnost společníka představuje současně jeho závazek poskytnout společnosti zdroje vlastního financování jejího majetku a souhrn všech těchto závazků tvoří v peněžním vyjádření základní kapitál společnosti. Protiváhou takového závazku společníka je potom získání účasti na společnosti, popř. zvýšení této účasti. Uvedené znaky vkladu jsou zachyceny jednak v ustanovení 58 odst. 1, z něhož vyplývá, že plnění z vkladové povinnosti společníků tvoří v peněžním vyjádření vždy základní kapitál společnosti, jednak v ustanovení 59 odst. 1, které vystihuje účelové zaměření vkladu k založení či posílení účasti společníka na společnosti. Abychom zabránili nedorozuměním a nejasnostem, budeme v dalším výkladu rozumět vkladem vždy pouze toto užší pojetí uvedeného termínu. Znamená to potom, že vklad je vymezen dvěma základními znaky: a) vklad je spjat se základním kapitálem společnosti - souhrnné peněžní vyjádření vkladů všech společníků je rovno peněžnímu vyjádření velikosti základního kapitálu, změny velikosti vkladů u jednotlivých společníků, popř. nové vklady se vždy odrazí ve změně velikosti základního kapitálu, b) rozsah plněni, k němuž se společník při převzetí povinnosti poskytnout vklad zavázal, je majetkovým základem účasti společníka na společnosti. Uvedená účast je vyjádřena pojmem podíl Vklad je tak nezbytný pro 1 Uvedený terminologický problém neřeší české obchodní právo samo. Upozorňuje na něj např. též K. Schmidt v základní teoretické práci o společnostním právu - viz Schmidt, K. Gesellschaftsrecht. 3. Auflage. Kóln, Berlin, Bonn, Munchen : Carl Heymanns Verlag KG, Kl marg. č. 29 marg. č Část první. Obchodní společnosti vznik účasti společníka na společnosti, tedy nabytí podílu, a v zásadě podmiňuje též rozsah této účasti, tedy velikost podílu. Charakter vkladu nemá proto každá povinnost společníka poskytnout společnosti nějaké majetkové statky, nýbrž jen povinnost, která podle projevu vůle vkladatele, společníka nebo budoucího společníka, jenž právě toto plnění chápe jako vklad, směřuje k vytvoření majetku náležejícího společnosti, jehož hodnota je vyjádřena ve výši základního kapitálu. Společník spojuje s převzetím povinnosti splatit vklad právní důsledek spočívající ve vzniku jeho účasti na společnosti nebo posílení jeho pozice uvnitř společnosti. Uvedená charakteristika neplatí samozřejmě bezvýhradně. Výjimečné postavení má v tomto směru veřejná obchodní společnost, u níž nejsou vklady povinné a zásadně nepředstavují majetkový základ podílu ani nepodmiňují jeho velikost. U komanditní společnosti stíhá povinnost poskytnout vklad jen komanditisty, nikoliv komplementáře, kteří mají obdobné postavení jako společníci veřejné obchodní společnosti. I pokud jsou vklady komanditisty, popř. komplementáři poskytnuty, jejich velikost opět nemá v zásadě žádný vliv na velikost podílu společníků. Jiný problém se objevuje v souvislosti s ustanovením 109 odst. 3, kdy zákon umožňuje u nepeněžitých vkladů do společnosti s ručením omezeným uvést ve společenské smlouvě, popř. v prohlášení o zvýšení vkladu nebo o převzetí vkladu, částku, která se započítává na vklad společníka. Zbylá část hodnoty vkladu představuje emisní ážio, popř. může být v penězích vrácena společníkovi nebo může tvořit rezervní fond. Obdobně je tomu u akciových společností, pokud jde o emisní kurs akcie splácený nepeněžitým vkladem. Vklad je tak společnosti poskytován jako celek, avšak v jeho peněžním vyjádření se vydělují části, které nemají totožný právní režim. Tato skutečnost vsak nemá vliv na povahu vkladové povinnosti samotné, řeší jen výši vkladu a určuje, jak se naloží s tou částí jeho hodnoty, která danou výši přesahuje. Oddíl 2. Předmět vkladu Jestliže jsme při vymezení základních pojmových znaků vkladu vycházeli z toho, že svou podstatou vyjadřuje sepětí společníka a společnosti, nelze pominout jeho význam jako předmětu plnění, který se společník zavazuje společnosti poskytnout. Budeme-li se blíže zabývat termínem vklad ztotožněným s předmětem vkladu, budeme moci vymezit druhy vkladů podle jejich právní povahy. Vklady se v tomto smyslu dělí na dvě základní skupiny: Kapitola 3. Vklady do obchodních společností 23 a) vklady peněžité: vklad představuje určitá peněžitá částka, kterou spo- 33 lečník dává společnosti k dispozici. Tato částka může být poskytnuta v korunách í v zahraničních měnách, pokud je však vklad vyjádřen v zahraniční měně, musí být stanoven i korunový ekvivalent poskytnuté částky, neboť z ust. 58 odst. 1 vyplývá požadavek, aby základní kapitál (jehož je vklad vždy součástí) byl vyjádřen v jednotkách České měny. Oceňování peněžitých vkladů nepůsobí výraznějších potíží, protože rozsah vkladu je vždy dán nominální výší Částky, kterou se společník zavazuje společnosti zaplatit, zákon v tomto případě hovoří o tom, že vkladem je souhrn peněžních prostředků ( 59 odst. 1 první věta). V této souvislosti upozorňujeme na to, že vklady, u nichž není poskytována přímo určitá peněžní částka, tedy vklady, kde předmět plnění netvoří peníze, jsou vklady nepeněžitými, i když představují titul pro peněžité plnění a jsou ohodnoceny nominální hodnotou - např. vklady dluhopisů či směnek nebo vklady pohledávek oceněných jejich nominální hodnotou (s výjimkou pohledávek vůči společnosti - viz 59 odst. 8 a další výklad o kapitalizaci pohledávek); b) vklady nepeněžité, které se ještě dále dělí na vklady hmotné (movité a 34 nemovité věci) a nehmotné (práva a jiné majetkové hodnoty). K nehmotným vkladům patří i všechny předměty občanskoprávních vztahů, které nevyhovují dosavadnímu úzkému pojetí pojmu věci v občanském právu, protože představují spojení složek hmotné i nehmotné povahy, popř. jsou jednotným systémem práv a povinností - zejména obchodní podíly na společnosti s ručením omezeným. Nehmotnými vklady jsou též průmyslová práva, know-how apod. marg. č Jestliže s oceněním peněžitých vkladů nejsou spojeny žádné zásadní obtíže, pro nepeněžité vklady je způsob jejich ocenění otázkou prvořadého významu především pro kapitálové obchodní společnosti, které nemají neomezeně ručící společníky a u nichž by nemělo docházet k nadhodnocení nebo podhodnocení vkladů a tím i k chybnému stanovení výše základního kapitálu společnosti. Pro zjednodušení představy o těchto dějích předpokládejme, že se nalé- 35 záme v okamžiku vzniku společnosti a společnosti byl poskytnut majetek pouze ve formě předmětů vkladů. Odhlížíme od majetkových změn provázejících zahájení běžné činnosti společnosti a pro zjednodušení vycházíme z představy, že všechen majetek, který společnost má, je financován ze základního kapitálu. Jestliže byly nepeněžité vklady podhodnoceny, tj. do Číselného vyjádření výše základního kapitálu vstoupila hodnota nižší, než byla skutečná hodnota poskytnutých nepeněžitých vkladů, má společnost k dispozici větší majetek, než je deklarováno základním kapitálem. Namarg. č

15 24 Část první. Obchodní společnosti Kapitola 3. Vklady do obchodních společností 25 opak nadhodnocení nepeněžitých vkladů vede k takovému určení výše základního kapitálu, která je v části nadhodnocení nepeněžitých vkladů fiktivní. 2 Zatímco první situace neznamená vážné ohrožení činnosti společnosti ani snížení právní jistoty třetích osob, je druhá situace zcela nežádoucí a vede ke zkreslení charakteristiky majetkových poměrů dané společnosti již v samotném počátku její existence. Právní regulace musí proto vytvořit soustavu pravidel, kterými by poskytování nepeněžitých vkladů regulovala a zabránila jejich nadhodnocování. Uvedená pravidla v obchodním zákoníku uvádějí jednak, které majetkové statky mohou být vklady, jednak upravují oceňování nepeněžitých vkladů. Dnešní stav právní úpravy, který stanoví pro obě zmíněné oblasti poměrně přísné podmínky, je výsledkem téměř desetiletého legislativního vývoje, na němž lze dobře demonstrovat i postupný vývoj teoretických poznatků o významu vkladu a základního kapitálu obchodních společností. Právní úprava vkladu i oceňování nepeněžitých vkladů v obchodním zákoníku na svém počátku nereflektovala příliš uvedené problémy a určovala velmi benevolentně, že společenská smlouva nebo zakladatelská listina musí obsahovat způsob ocenění nepeněžitého vkladu ( 59 odst. 2 ObchZ v tehdejším znění). Na toto obecné pravidlo potom navazovala úprava obsažená v 109, která pro společnost s ručením omezeným stanovila, že ve společenské smlouvě musí být uveden předmět vkladu, způsob stanovení jeho ceny v penězích a Částka, kterou se započítává na vklad společníka. Pro akciové společností stanovil 163 odst. 1 písm. e) ObchZ v tehdejším znění, že ocenění nepeněžitého vkladu v zakladatelské smlouvě se má doložit odborným odhadem. Zákon tedy výslovně neobsahoval žádné pravidlo určující, co může být předmětem nepeněžitého vkladu, a jeho ocenění ponechával libovůli společníků. 36 První rozsáhlá novelizace právní úpravy obchodních společností v obchodním zákoníku provedená zákonem č. 142/1996 Sb. tento stav zpřísnila, když výslovně vyjádřila, že nepeněžitým vkladem může být pouze penězi ocenitelná hodnota, kterou může společnost hospodářsky využít, a když stanovila, že vklady spočívající v závazcích k provedení prací nebo poskytnutí služeb jsou zakázány. K požadavku vyjádření hodnoty nepeněžitého vkladu ve společenské smlouvě, zakladatelské smlouvě nebo zakladatelské listině přidala povinnost stanovit hodnotu nepeněžitého vkladu do společnosti s ručením omezeným a akciové společnosti na základě posudku zpracovaného znalcem, vymezila případy, kdy se vyžadovaly po- 2 Tento problém zobrazuje A. Malovský-Wenig v díle Příručka obchodního práva. Praha : Československý kompas, 1947, s. 257 pro akciovou společnost, jeho závěry však platí pro kapitálové společnosti obecně. sudky dvou znalců, a určila, jaké obsahové náležitosti má znalecký posudek mít ( 59 odst. 3, ve znění po novelizaci zákonem č. 142/1996 Sb.). Zákon č. 370/2000 Sb., který představuje druhou velkou novelizaci právní úpravy obchodních společností, ponechal pravidla určená zákonem č. 142/ /l 996 Sb. a dále je prohloubil, pokud jde o zajištění objektivního ocenění nepeněžitých vkladů a zabránění vzniku fiktivního základního kapitálu. Základní změnou, kterou přinesl, je požadavek, aby znalce pro ocenění jmenoval pro každý jednotlivý případ soud ( 59 odst. 3, ve znění po novelizaci zákonem Č. 370/2000 Sb.). V českém právu byla tak dosažena plná kompatibilita s požadavky, které vznáší, pokud jde o nepeněžité vklady, druhá směrnice Rady ES o obchodních společnostech (směrnice Č. 77/91/ /EHS). Česká úprava je dokonce náročnější, neboť obsahuje totožná pravidla pro akciové společnosti i společnosti s ručením omezeným, zatímco citovaná směrnice se dotýká pouze akciových společností. Jestliže bychom tedy měli podat komplexní obraz požadavků, které obsa- 37 huje obchodní zákoník, pokud vklady společníků spočívají v nepeněžitých plněních, mohli bychom vyvodit z právní úpravy následující obecná pravidla: 1. Nepeněžitým vkladem může být pouze majetek, jehož hospodářská hodnota je zjistitelná, a který může společnost hospodářsky využít ve vztahu k předmětu podnikání. Předmět poskytovaný společnosti jako vklad by proto měl mít vztah k předmětu podnikání (činnosti) společnosti a měl by realizaci předmětu podnikání bezprostředně sloužit, popř. měl by být využitelný v činnostech, které jsou pro realizaci předmětu podnikání nezbytné (např. osobní automobil používaný pro obchodní cesty statutárních orgánů společnosti). Tomuto požadavku nevyhovuje postup, při němž by na společnost byly převáděny věci, popř. jiné majetkové hodnoty, které by byly využitelné jen tak, že by je společnost prodala a výtěžek prodeje by představoval teprve zdroj pro krytí potřeb činnosti společnosti. Naplnění požadavku využitelnosti předmětu nepeněžitého vkladu ve vztahu k předmětu podnikání či Činnosti společnosti by měli prověřovat notáři, kteří sepisují notářské zápisy o založení kapitálových obchodních společností, tedy společenské smlouvy a zakladatelské listiny společností s ručením omezeným a zakladatelské smlouvy akciových společností a notářský zápis o rozhodnutí ustavující valné hromady při sukcesivním založení akciové společnosti. Nepeněžité vklady, jimiž by se případně vytvářel základní kapitál osobních společností, zůstávají bez následné kontroly, pokud přijmeme výklad, že obchodní rejstřík po novelizaci zákonem č. 216/2005 Sb. pracuje na registračním principu, tedy materiálně neprověřuje tvrzení uvedená v návrhu na zápis a v zakladatelských dokumentech, které společnost k návrhu na zápis přikládá. marg. č. 36 marg. č Část první. Obchodní společnosti Kapitola 3. Vklady do obchodních společností Nepřípustné jsou nepeněžité vklady spočívající v závazcích týkajících se provedení prací nebo poskytnutí služeb - uvedený požadavek je rovněž obsažen ve druhé směrnici a jeho účelem je bránit vzniku fiktivních vkladů, u nichž by byla velmi obtížná i objektivizace jejich ocenění cestou znaleckého posudku i jejich ocenění před jejich poskytnutím, nehledě již k tomu, že samotný výkon činností nebo služeb nesplňuje požadavek, aby předmětem vkladu byl majetek. 3. Nepeněžité vklady musí být splaceny před zápisem výše základního kapitálu do obchodního rejstříku - tzn. že v období konstituování společnosti by nepeněžité vklady nejpraktičtěji měly být splaceny před podáním návrhu na zápis společnosti do obchodního rejstříku a k návrhu na zápis by byl přiložen doklad prokazující splacení -prohlášení správce vkladu podle 60 odst. 4. Při procesech zvyšování základního kapitálu by nepeněžité vklady měly být opět splaceny před podáním návrhu na zápis zvýšení základního kapitálu do obchodního rejstříku a splacení doloženo prohlášením statutárního orgánu společnosti, že vklad byl splacen Hodnota nepeněžitého vkladu musí být uvedena ve společenské smlouvě, zakladatelské listině či zakladatelské smlouvě nebo rozhodnutí valné hromady. U kapitálových společností se tato hodnota stanoví podle znaleckého posudku zpracovaného znalcem nezávislým na společnosti, který byl za tím účelem jmenován soudem. Příslušné soudní řízení se zahajuje na návrh, který může podat zakladatel, budoucí zakladatel nebo společnost sama. Navrhovatel a znalec jsou potom účastníky řízení a místně příslušným je obecný soud navrhovatele. Soud není ve svém rozhodování vázán osobou znalce uvedenou v návrhu. Obdobně jako soud znalce ustanovil, na návrh společnosti jej též odvolá, pokud znalec porušuje závažným způsobem svoje povinnosti. I když to obchodní zákoník výslovně nestanoví, vyplývá z povahy věci, že by soud rozhodoval o odvolání znalce i v dalších situacích, např. pokud by znalec nemohl znalecký posudek zpracovat, např. pro onemocnění. Pro rozhodnutí o návrhu na jmenování či odvolání znalce stanoví obchodní zákoník soudu lhůtu 15 dnů od doručení návrhu. Odměna znalce se i v případě jeho jmenování soudem určuje dohodou znalce a společnosti a hradí ji společnost. Soud rozhodne o odměně pouze tehdy, když se společnost a znalec na výši odměny neshodnou. Znalcem může být pouze osoba, která odpovídá požadavkům zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících. 40 Pro znalecký posudek potom podle 59 odst. 4 platí, že posudek musí nepeněžitý vklad popisovat, musí uvést způsoby, jakými byl nepeněží tý vklad oceněn a údaj o tom, zda výsledná hodnota, k níž použité způsoby ocenění vedly, odpovídá alespoň úhrnnému emisnímu kursu akcií, k terč mají být poskytnuty vkladateli, nebo částce, která se má započítat na vklad do základního kapitálu společnosti s ručením omezeným. Posudek musí samozřejmě též uvádět částku, na niž byl nepeněžitý vklad oceněn. Znalecký posudek může obsahovat i jiná vyjádření znalce, pokud jde o předmět nepeněžitého vkladu, výše uvedené náležitosti jsou však obligatorní. 5. Jako páté pravidlo by bylo možno doplnit ustanovení obsažené v odst. 7 o povinnosti společníka doplnit hodnotu nepeněžitého vkladu, pokud v době vzniku společnosti nedosahuje tato hodnota částky stanovené při založení společnosti. Hodnota nepeněžitého vkladu se doplňuje v penězích, pokud společenská smlouva nebo stanovy společnosti neurčí jiný způsob doplnění. Druhá věta cit. ust. se uplatní pro vklady do již vzniklé společnosti při zvyšování základního kapitálu. Zákon výslovně neřeší, zda je možno poskytovat vklad částečně peněžitý a částečně nepeněžitý, přičemž by výsledná hodnota dosahovala potřebného zákonného minima. S ohledem na to, že není výslovně uveden požadavek, aby se vkladová povinnost plnila jen nepeněžitým nebo jen peněžitým vkladem, možnost kombinace připouštíme, avšak s uvážením odlišného právního režimu obou druhů vkladů ji nepovažujeme za praktickou. Rovněž se domníváme, zeje přípustná změna předmětu vkladu z pěně- 42 žitého na nepeněžitý a naopak, popř. změna předmětu nepeněžitého vkladu na základě dohody vkladatele a společnosti, popř. dohody zakladatelů společnosti. Při zvyšování základního kapitálu, kdy jsou zejména u akciové společnosti jednotlivé fáze postupu a obsah příslušného rozhodnutí valné hromady upraveny kogentně, by však bylo nutno příslušné rozhodnutí změnit, což bude zřejmě v praxi představovat podstatnou překážku takových změn. Přehled členění předmětu vkladu movité'] nemovité] nemateriáíní vklady] marg. č marg. č

16 28 Část první. Obchodní společnosti Oddíl 3. Vklad jako závazková povinnost společníka 43 Další význam, kterého termín vklad v obchodním zákoníku nabývá a který byl zmíněn v úvodním výkladu, je vklad v závazkovém slova smyslu, vklad jako vkladová povinnost tvořící obsah závazkového právního vztahu vznikajícího mezi společníkem, popř. budoucím společníkem a společností, popř. budoucí společností. V uvedeném vztahu přebírá společník povinnost poskytnout vklad, společnost má právo požadovat na něm předmět vkladu a povinnost předmět vkladu přijmout. Tento závazkový právní vztah budeme pro lepší rozlišitelnost označovat jako vkladový závazek, i když jsme si vědomi neustálenosti termínu závazek". 1 Vznik vkladového závazku 44 Zavazovacím důvodem, tedy právní skutečností, která dává vznik vkladovému závazku, mohou být podle konkrétní situace různé právní skutečnosti, vždy však půjde o projevy vůle společníků, kteří se zavazují poskytnout nový vklad za trvání společnosti, nebo potencionálních společníků při konstituování obchodní společnosti. V přehledném vyjádření mohou vkladový závazek založit následující právní skutečnosti: - společenská smlouva- objevuje se jako nejčastější důvod vzniku vztahu při založení a vzniku veřejné obchodní společnosti, komanditní společnosti a společnosti s ručením omezeným, - zakladatelská listina -jde o jednostranný projev vůle zakladatele v těch situacích, kdy obchodní společnost zakládá jediný zakladatel, který se sám zavazuje předmět vkladu společnosti poskytnout, - zakladatelská smlouva - je jednou z právních skutečností podmiňujících úspěšný výsledek procesu zakládání akciové společnosti - povinnost splatit emisní kurs akcií zde přejímají zakladatelé společnosti, - prohlášení upisovatelů v listině upisovatelů - při zakládání akciové společnosti na základě veřejné nabídky akcií přebírají povinnost splatit emisní kurs akcií upisovatelé, osoby odlišné od zakladatelů, obdobný postup se použije též při zvyšování základního kapitálu akciové společnosti upsáním nových akcií, - dohoda akcionářů podle ust uplatní se při zvyšování základního kapitálu v akciové společnosti, pokud akcie, které nebyly upsány s využitím přednostního práva dosavadních akcionářů, upíší sami dosavadní akcionáři, Kapitola 3. Vklady do obchodních společností 29 - prohlášení o převzetí nových vkladů při zvyšování základního kapitálu ve společnosti s ručením omezeným ( 143), přičemž tento závazek mohou převzít přednostně dosavadní společníci, a pokud tito svého přednostního práva nevyužili nebo se ho vzdali, může převzít závazek k novému vkladu kdokoli. Z přehledu právních skutečností zakládajících vkladový závazek je zřej- 45 mé, že uvedený závazek může vzniknout z právních skutečností způsobujících založení společnosti v procesu zakládání a vzniku společnosti i z právních skutečností, které jsou realizovány pří zvyšování základního kapitálu. Ve fázi zakládání a vzniku společnosti podmiňuje převzetí vkladové povinnosti u kapitálových obchodních společností a komanditistů komanditní společnosti úspěšné založení společnosti jako takové. Při zakládání veřejné obchodní společnosti, u níž obchodní zákoník nepožaduje povinné vytvoření základního kapitálu, nemusí vkladový závazek vůbec vzniknout. Ve druhém případě bude vznik vkladových závazků vždy spojen s procesem zvyšování základního kapitálu u kapitálových obchodních společností a budou jej zakládat jen ty speciální právní skutečnosti, které upravuje obchodní zákoník podle jednotlivých způsobů zvyšování základního kapitálu. Tyto skutečnosti se proto neuplatní u veřejné obchodní společnosti, u níž její právní povaha nevyžaduje úpravu způsobů zvyšování základního kapitálu a postupu při zvyšování, a k níž může za jejího trvání přistoupit další společník, aniž se musí zavazovat k poskytnutí vkladu. Pro komanditní společnosti sice obchodní zákoník stanoví v 58 odst. 2 povinné vytváření základního kapitálu, konkrétní úprava této formy společnosti však žádná pravidla pro zvyšování základního kapitálu nemá. Vkladová povinnost tak stíhá jen komanditistů, který by na základě změny společenské smlouvy ke společnosti přistupoval za jejího trvání. 2 Obsah vkladového závazku Obsah vkladového závazku je tvořen právy a povinnostmi subjektů zá- 46 vazku. Na straně společníka, popř. budoucího společníka, je to povinnost vklad splatit ve lhůtách a výši určené společenskou smlouvou Či jiným úkonem, z něhož závazek vzniká. U kapitálových společností jsou vklady poskytovány povinně a obchodní zákoník určuje i jejich minimální výši a lhůty, v nichž je společník povinen vklad, popř. jeho část, splatit. U osobních společností vyplývá rozsah marg. č marg. č, Část první. Obchodní společnosti Kapitola 3. Vklad}' do obchodních společností 31 splacení i splatnost ze společenské smlouvy, zákon pouze podpůrně stanoví, že vklad má být splacen bez zbytečného odkladu po vzniku společnosti, popř. po vzniku účasti společníka na společnosti. 47 Povinnosti splatit vklad odpovídá na straně společnosti (i když to zákon výslovně neupravuje) právo vklad požadovat a povinnost řádně splacený vklad přijmout. Předmět vkladu přechází do majetku společnosti, k věcem vzniká společnosti vlastnické právo, společnost sama však společníkovi žádné protiplnění neposkytuje. Společník sice nabývá podílu na společnosti, nabytí podílu však nemůže být označeno jako protiplnění poskytované společností. Nabytí podílu spadá vjedno se vznikem účasti společníka na společnosti, k němuž dochází na základě právních skutečností uvedených v zákoně, a je výrazem toho, jak zákon řeší sepětí společníků a společnosti. Ve vzájemném vztahu se zde ocitají samostatné právní subjekty, kdy společníkům nepřísluší žádné právo k majetku, který náleží společnosti, nabývají však podílu, na jehož základě mohou rozhodovat o zaměření činnosti společnosti i o samotné její existenci. Převzetí vkladové povinnosti je pro nabytí podílu podmiňující (s výjimkou neomezeně ručících společníků osobních společností), avšak společník nabývá podílu nezávisle na splacení vkladu (jak bude ještě zmíněno v dalším výkladu), nesplnění vkladové povinnosti může vést jen k zániku účasti společníka na společnosti. 3 Zánik vkladového závazku Jestliže by měl být zánik vkladového vztahu zkoumán ze zorného úhlu jednotlivých způsobů, jimiž mohou závazky zaniknout, potom je jistě žádoucí, aby vkladový závazek zanikl primárně splněním. Splnění vkladové povinnosti označuje obchodní zákoník jako splacení vkladu, a to bez rozlišení peněžitých a nepeněžitých vkladů. Splnění vkladové povinnosti se potom děje odlišným způsobem podle toho, zda je vkladová povinnost plněna ještě před vznikem společnosti, nebo zda je plněna vůči již existující společnosti. 48 Před vznikem společnosti) kdy obchodní společnost není ještě právnickou osobou, nemůže být tudíž stranou právního vztahu, bylo nutno vyřešit způsob splnění vkladové povinnosti u kapitálových společností, u nichž zákon vyžaduje, aby vkladová povinnost byla splněna alespoň zčásti již před vznikem společnosti. U osobních společností tento problém nenastává, neboť mají neomezeně ručící společníky, a obchodní zákoník tudíž ukládá splacení vkladů ve lhůtě bez zbytečného odkladu" po vzniku společnosti, popř. po vzniku účasti společníka na společnosti. Pokud by však zakladatelé osobní společnosti chtěli, aby vklady byly splaceny ještě před vznikem společnosti, museli by postupovat totožným způsobem. Pro účely splacení vkladů vůči ještě neexistující společnosti upravuje zákon institut osoby pověřené správou vkladů (správce vkladu), která je povinna vklady od zakladatelů převzít a předat společnosti po jejím vzniku. Zákonná úprava zde odděluje okamžik splnění vkladové povinnosti od 49 okamžiku nabytí vlastnického práva k věcem a nabytí ostatních předmětů vkladů do majetku společnosti. Vkladová povinnost je zásadně splněna, když zakladatel společnosti (její budoucí společník) předá předmět vkladu správci vkladu. Nabytí vlastnického práva k předmětu vkladu na společnost, popř. nabytí dalších majetkových statků do majetku společnosti, je potom zásadně vázáno na okamžik jejího vzniku. Ustanovení 60 odst. 1 totiž stanoví, že vlastnické právo k vkladům (popř. jejích částem) splaceným před vznikem společnosti, popř. jiná práva k těmto vkladům, přecházejí na společnost dnem jejího vzniku. Výjimku představuje vlastnické právo k nemovitostem, kde platí i pro nemovitosti vkládané do základního kapitálu obchodních společností, že vlastnické právo nabývá společnost až vkladem vlastnického práva do katastru nemovitostí. Speciální pravidlo platí i pro jiné majetkové hodnoty, ke kterým se příslušné právo nabývá zápisem do zvláštní evidence - k nabytí tohoto práva dochází i v případě jeho vkladu do základního kapitálu obchodní společnosti až účinností zápisu do příslušné evidence. Obchodní zákoník potom blíže specifikuje okamžik splnění vkladové 50 povinnosti zakladatele, a to podle jednotlivých předmětů vkladu ( 60 odst. 2): - věci nemovité: vkladatel musí předat osobě spravující splacené vklady prohlášení s úředně ověřeným podpisem o tom, že nemovitost do společnosti vkládá a spolu s tímto prohlášením musí předat i samu nemovitost, - věci movité: vklad je splacen předáním věci správci vkladu, společenská smlouva, zakladatelská smlouva nebo zakladatelská listina však mohou stanovit něco jiného, ostatní nepeněžité vklady: jsou splaceny uzavřením písemné smlouvy o vkladu, kterou na straně budoucí společnosti uzavírá správce vkladu. Obchodní zákoník neupravuje blíže náležitosti této smlouvy, stanoví pouze, že smlouva musí zajistit dohled správce vkladu nad splaceným vkladem do vzniku společnosti. Pokud je nepeněžitým vkladem knowhow, vyžaduje se ke splnění vkladové povinností i předání dokumentace, na níž je zachyceno. Pokud je nepeněžitým vkladem podnik nebo marg. Č marg. č

17 32 Část první. Obchodní společnosti část podniku, vyžaduje se, aby správci vkladu byl podnik (nebo jeho část) též skutečně předán. O předání dokumentace, v níž je know-how zachyceno, nebo o předání podniku či jeho části je správce vkladu povinen sepsat se zakladatelem, který vklad splácí, zápis. Jak je zřejmé z předchozího přehledu, upravuje obchodní zákoník speciálně způsob splacení vkladu jen pro vklady nepeněžité. Pro peněžité vklady žádnou obdobnou úpravu neobsahuje, stanoví pouze ( 60 odst. 1), že peněžité vklady může spravovat jeden ze zakladatelů nebo též banka, i když není zakladatelem. Z povahy věci potom analogicky pro splacení nepeněžitých vkladů vyplývá, že vklad spočívající v penězích je splacen, pokud je předán jako hotovostní platba přímo správci vkladu nebo pokud je bezhotovostně převeden či splacen v hotovosti na účet u banky, která je sama správcem vkladu, nebo na účet u banky, který zřídil jeden ze zakladatelů jako správce vkladu pro tyto účely. Posledně uvedený způsob předepisuje jako obligatorní ust. 163a odst. 4 pro kapitálové společnosti (pro společnost s ručením omezeným ve spojení s 109 odst. 3 in fíne). Pro splácení peněžitých vkladů je správce vkladu povinen zřídit na firmu vznikající společnosti zvláštní účet u banky. Banka potom nesmí umožnit dispozice se splacenými peněžitými vklady na tomto účtu před vznikem společnosti. Oddělení okamžiku splacení vkladu a okamžiku nabytí vlastnického či jiného obdobného práva k předmětu vkladu společností vyžaduje, aby byla řešena i situace, kdy je vklad sice splacen, ale společnost vlastnického práva nenabude. Pro tyto případy stanoví ust. 59 odst. 2 povinnost společníka, který se k poskytnutí vkladu zavázal, zaplatit hodnotu nepeněžitého vkladu v penězích, a povinnost společnosti vrátit nepeněžitý vklad, který převzala. Po vzniku společnosti, tj. v situaci, kdy je společnost již právnickou osobou a má způsobilost nabývat práv a povinností i způsobilost vlastními úkony tato práva a povinnosti zakládat, měnit a rušit, nevzbuzuje plnění vkladové povinnosti, pokud jde o stranu, která je oprávněna plnění přijmout, větších problémů. Vkladatel předává předmět vkladu statutárnímu orgánu společnosti, popř. jím zmocněné osobě, popř. peněžité vklady převádí na účet společnosti u banky. Nabytí vlastnického práva či jiných obdobných práv se potom řídí pravidly platnými obecně pro převody věcí, práv a jiných majetkových hodnot. U kapitálových obchodních společností se bude plnění vkladových povinností uskutečňovat v rámci procesu zvyšování základního kapitálu, plnění vkladové povinnosti musí proto respektovat příslušný postup, který zákon pro daný způsob zvýšení základního kapitálu upravuje. marg. č Kapitola 3. Vklady do obchodních společností 33 Ke způsobu plnění jednotlivých nepeněžitých předmětů vkladu obsahuje zákon jen stručná pravidla, popř. žádnou výslovnou regulaci neuvádí: - Vklad podniku: ust. 59 odst. 5 řeší přechod práv a povinností spoje- 53 ných s podnikem odkazem na příslušná ustanovení smlouvy o převodu podniku. I když zákon chápe po novele zákonem č. 370/2000 Sb. podnik jako tzv. hromadnou věc, zachovává režim zvláštních právních předpisů pro jednotlivé součásti podniku ( 5 odst. 2). Bude nutno postupovat odlišně, pokudjde o převod jednotlivých složek podniku ( 5 odst. 1) z vkladatele na obchodní společnost. U již existující společnosti se bude přechod práv k věcem, které tvoří součást podniku, řídit ust Zákon zde stanoví kogentně, že vlastnické právo k věcem movitým přechází ke dni účinnosti smlouvy o převodu podniku a vlastnické právo k věcem nemovitým přechází vkladem do katastru nemovitostí. Podle ust. 483 odst. 1 ObchZ je ke dni účinnosti smlouvy vkladatel povinen předat a společnost převzít věci zahrnuté do převodu podniku, o převzetí se sepíše zápis podepsaný oběma stranami. Toto ustanovení je však dispozitivní - vkladatel si může se společností dohodnout jiný postup. Přechod pohledávek a závazků se bude řídit ust. 477, přechod práv z duševního vlastnictví podle 479 a přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů podle 480 ObchZ. Za problematickou považujeme v tomto případě skutečnost, že právní tituly vzniku vkladové povinnosti za trvání společnosti nebudou mít zpravidla podobu smlouvy v závazkovém slova smyslu a smluvní konsenz zde bude vyvozován z realizace dílčích jednostranných právních úkonů (např. u společnosti s ručením omezeným rozhodnutí valné hromady o zvýšení základního kapitálu a prohlášení třetí osoby o převzetí vkladové povinnosti). Lze proto jen doporučit, aby se i v tomto případě postupovalo analogicky podle 60 odst. 2, s tím, že součástí splnění vkladového závazku bude i uzavření písemné smlouvy o vkladu převodem podniku, která umožní přechod movitých věcí i práv a závazků na společnost. Ust. 59 odst. 5 in fine ostatně existenci takové smlouvy nepřímo předpokládá. - U vkladu spočívajícího v pohledávce se bude vkladatel po vzniku spo- 54 lečnosti obracet na statutární orgány společnosti, které jsou oprávněny jménem společnosti uzavřít příslušné postupní smlouvy. - Ohledně podmínek splácení dalších předmětů nepeněžitých vkladů (např. 55 movité a nemovité věci, cenné papíry, průmyslová práva, know-how) ; nemá zákon žádnou úpravu. Pokud by tyto majetkové hodnoty měly být vloženy do obchodní společnosti, bylo by patrně nejpraktičtější, kdyby se i zde analogicky použila úprava platná pro splácení vkladů před vzni- I ' I i! marg. č I 34 Část první. Obchodní společnosti kem obchodní společnosti s tím, že by nebylo nutno oddělovat okamžik splacení vkladu a vzniku vlastnického práva k předmětu vkladu (zvláštní úpravu pro vklad nemovitostí při zvyšování základního kapitálu akciové společnosti a společnosti s ručením omezeným obsahuje ust. 204 odst. 3, popř. ve spojení s 143 odst 6). Nesplnění vkladové povinnosti spočívající v peněžitém plnění má za následek vznik závazku k úhradě úroku z prodlení, dalším následkem nesplnění vkladové povinnosti může být zánik účasti společníka na společnosti (kapitálové společnosti a komanditisté komanditní společnosti), popř. i zrušení společnosti samotné (veřejná obchodní společnost, komplementáři komanditní společnosti). Bližší výklad bude podán v rámci kapitol o jednotlivých právních formách obchodních společností. Pokud bychom uvažovali o tom, zda se u vkladového závazku uplatní takové způsoby zániku závazku, které jsou upraveny pro případ, že nedojde ke splnění, je nutno upozornit na to, že vklad jen podmiňuje vznik podílu na společností (u společníků veřejné obchodní společnosti a komplementářů komanditní společnosti se toto pravidlo neuplatní), primární je proto vždy vztah společníka ke společnosti, vztah účasti společníka na společnosti. Jestliže účast vkladatele na společnosti vzniká již samotným převzetím vkladového závazku, potom má nesplnění tohoto závazku primárně důsledky zasahující existenci této účasti na společnosti. Způsoby zániku účasti na společnosti, které upravuje obchodní zákoník speciálně podle jednotlivých právních forem obchodních společností, je proto nutno aplikovat primárně. Složitost situace lze demonstrovat na vkladové povinnosti, kterou převzala třetí osoba při zvyšování základního kapitálu společnosti s ručením omezeným novými vklady. Zvýšení základního kapitálu je účinné až zápisem do obchodního rejstříku, proto vzniká v tomto případě účast na společnosti až s účinností zvýšení. Dokud nebylo zvýšení základního kapitálu zapsáno do rejstříku, bylo by možno uplatnit i jiné způsoby zániku vkladové povinnosti, než je její splnění. Lze si představit zejména zánik vkladové povinnosti dohodou vkladatele a společnosti. Tento postup by si však nutně vyžádal nové rozhodnutí valné hromady o zvýšení základního kapitálu, bude proto pro společnost krajně nežádoucí. Po zápisu zvýšení základního kapitálu do obchodního rejstříku může nesplněná vkladová povinnost zaniknout jen opětovným snížením základního kapitálu postupy, které kogentně předepisuje obchodní zákoník. Pokud by u nepeněžitého vkladu došlo k následné nemožnosti plnění, bylo by patrně nutno postupovat podle 59 odst. 2, a na základě dohody společníka a společnosti by společník poskytl hodnotu nepeněžitého vkladu v penězích. 4 Kapitalizace pohledávek Kapitola 3. Vklady do obchodních společností 35 V souvislosti s vkladovou povinností je prakticky od vydání obchodní- 58 ho zákoníku diskutována 3 tzv. kapitalizace pohledávek, tedy postup, při němž je pohledávka věřitele za společností vypořádána tím, že věřitel nabude podíl na společnosti odpovídající hodnotě pohledávky. Pro realizaci kapitalizace pohledávek se nabízejí dva různé postupy: 4 1. vklad pohledávky věřitele do základního kapitálu společnosti může být chápán jako nepeněžitý vklad a jeho splacení se děje tak, že věřitel postoupí svou pohledávku dlužníkovi. Základním problémem této konstrukce je skutečnost, že se v osobě dlužníka setká povinný i oprávněný (společnost je dlužníkem ve vztahu k věřiteli a současně je vůči věřiteli i věřitelem, pokud jde o vkladový závazek) a podle ust. 584 ObčZ dojde k zániku pohledávky splynutím dlužníka a věřitele; 2. věřitel se zavazuje vložit do základního kapitálu obchodní společnosti - svého dlužníka peněžní částku ve výši své pohledávky za společností a proti tomuto závazku je potom započten závazek společnosti ke splacení dluhu. V obchodním zákoníku se objevily oba postupy - novelizace provedená zákonem č. 165/1998 Sb. umožnila kapitalizaci pohledávek prvním způsobem, když doplnila 59 o sedmý odstavec, který uvedený postup výslovně připouštěl, jestliže stanovil, že vkladem do základního jmění společnosti může být, se souhlasem valné hromady, i v nominální hodnotě vložená pohledávka, kterou má vkladatel vůči této společnosti. Vklad byl splacen ke dni účinnosti smlouvy o postoupení pohledávky; k témuž dni pohledávka a jí odpovídající dluh zanikly. Po novelizaci provedené zákonem č. 370/2000 Sb. bylo toto řešení opus- 59 \ těno a nahrazeno konstrukcí započtení. Obchodní zákoník nyní nepřipous- \ ti nepeněžité vklady spočívající v pohledávkách vůči společnosti, avšak 4 3 Viz např. stati Dědič, J. Několik poznámek k problematice kapitalizace po- i hledávek. OP, 1998, č. 1; Zelinka, L., Křístek, L. Kapitalizace pohledávek I v akciových společnostech. PrRd, 1998, č. 10, s. 7, s. 9; Šimková, R., Věse- -, lý, J. Kapitalizace pohledávek a problémy s ní spojené. PR, 1998, č. 12; Ře- \ hák, J., Křístek, L. Nová možnost kapitalizace pohledávky. PrRd, 1999, č. 3; Kotáb, P. Kapitalizace pohledávek (debt-equity swaps) v Českém právním prostředí. PaP, 1993, č. l;kotásek, J. Kapitalizace pohledávek. PrRd, 1997, č. 11; ' fórum právních názorů na kapitalizaci pohledávek uveřejněné v Časopise PrRd, I 1998, č. li. Pelikánová, I. Komentář k obchodnímu zákoníku. 3. díl. Praha : Lindě, 1996, i s * ' marg. č marg. č

18 36 Část první. Obchodní společnosti Kapitola 3, Vklady do obchodních společností 37 ani započtení pohledávky věřitele vůči společnosti a vkladové pohledávky společnosti vůči věřiteli neponechává neregulované smluvní svobodě stran, nýbrž je váže na zákonné povolení ( 59 odst. 8). Toto zákonné povolení potom nacházíme v 108 odst. 2 pro společnost s ručením omezeným a v 163 odst. 3 pro společnost akciovou. Lze proto uzavřít, že po uvedené novelizaci je kapitalizace pohledávek přípustná, a to cestou vzájemného započtení pohledávky společnosti za věřitelem v podobě jeho nesplaceného peněžitého vkladu, který se zavázal společnosti poskytnout, a pohledávky, kterou má věřitel za společností. Tento způsob započtení je však vázán pouze na zvyšování základního kapitálu společnosti. Oddíl 4. Vklad jako součást základního kapitálu Výklad o vkladu ve třetím významu, který s tímto termínem spojuje obchodní zákoník, vychází z ust. 58 odst. 1, které stanoví, že souhrn vkladů společníků v jejich číselném vyjádření tvoří základní kapitál obchodní společnosti. Vklady představují v tomto smyslu zdroje financování potřeb společnosti a ve věcném vyjádření tvoří majetek, který by společnost měla mít k dispozici a jehož hodnota odpovídá peněžnímu vyjádření souhrnu vkladů. Uvedené ustanovení má obecnou povahu, dopadá proto na všechny formy obchodních společností včetně společností osobních. U těchto společností však nemusí být základní kapitál tvořen obligatorně, není zde stanovena povinnost zápisu výše základního kapitálu do obchodního rejstříku ani postupy pro zvyšování a snižování základního kapitálu. Určitou výjimku představuje komanditní společnost, která se nově objevuje ve výčtu obsaženém v 58 odst. 2, avšak ani zde není stanovena povinnost rejstříkového zápisu a obchodní zákoník též neupravuje způsoby, kterými by měl být základní kapitál zvyšován nebo snižován. stává po celou dobu trvání společnosti fixní, pokud ovsem společníci nerozhodnou, že se postupem upraveným pro zvyšování nebo snižování základního kapitálu tyto hodnoty změní. Již v předchozím výkladu bylo naznačeno, že vklad je majetkovým zá- 61 kladem podílu společníka na společnosti a velikost vkladu podmiňuje výši podílu a tím i význam právního postavem' společníka ve společnosti. Tato tvrzení platí bezvýhradně opět jen pro kapitálové společnosti. V osobních společnostech stíhá povinnost poskytnout vklad jen komanditisty komanditních společností, avšak i v tomto případě je pro právní charakter společnosti určujícím znakem přítomnost neomezeně ručících společníků. Velikost podílu společníků osobních společností je proto zásadně určována podle jejich počtu (zásada co hlava, to podíl") a je pro všechny společníky stejná. Právní úprava výslovně uvedené zásady nezakotvuje, lze na ně usuzovat např. z 79 odst. 3, který upravuje počet hlasů při hlasování o změně společenské smlouvy a rozhodování o dalších záležitostech ve veřejné obchodní společnosti. Vzhledem k dispozitivnosti těchto ustanovení a celkově dispozitivnímu charakteru právní úpravy osobních společností nelze vyloučit, že společenská smlouva stanoví i pro tyto společnosti výši podílu v závislosti na velikosti vkladu. Takové řešení by však mělo výjimečnou povahu a neodpovídalo by zcela osobní povaze uvedených společností. U kapitálových společností je naopak vklad nutnou podmínkou nabytí 62 podílu na společnosti a jeho výše v zásadě určuje rozsah práv, která společník ve společnosti má (zejména právo na podíl na zisku a hlasovací právo). Právní úprava je přitom odlišná pro společnost s ručením omezeným a společnost akciovou. Pro společnost s ručením omezeným platí, že minimální výše vkladu Činí Kč a velikost obchodního podílu se stanoví jako poměr vkladu společníka k základnímu kapitálu společnosti. Společenská smlouva však může určovat výši podílu odchylně od tohoto pravidla - v praxi bývá typicky přijímáno řešení, které stanoví, že obchodní podíly jsou stejné, i když společníci poskytli vklady v různé výši. Zákonná úprava dále dovoluje, aby i výše jednotlivých kvantifikovatelných práv byla stanovena autonomně, nezávisle na výši vkladu a obchodního podílu společníka. Pro počet hlasů se tak nemusí uplatnit pravidlo, že každý společník má jeden hlas na tisíc korun vkladu ( 127 odst. 2), podíl na zisku, podíl na likvidačním zůstatku a vypořádací podíl nemusejí být stanoveny podle obchodního podílu. U kapitálových společností je naopak základní kapitál významnou charakteristikou, která deklaruje třetím osobám rozsah, v němž je majetek společnosti financován z jejích vlastních zdrojů, a nepřímo tak dovoluje úsudek o platební schopnosti společnosti. Právní úprava zde obvykle jako ochranné opatření k zachování, resp. dosažení určité výše základního kapitálu, předepisuje minimální rozsah jednotlivého vkladu. V českém právu platí toto tvrzení jen pro společnosti s ručením omezeným, u akciových společností není minimální nominální hodnota jedné akcie určena. Hodnota vkladů a součet číselných hodnot vkladů tvořící základní kapitál zůmarg. č. 60 U akciové společnosti sice není stanovena minimální výše jmenovité 63 hodnoty jedné akcie, jinak se však kvantifikovatelná práva spojená s kmemarg. č Část první. Obchodní společnosti novými akciemi odvozují od souhrnu jmenovitých hodnot akcií, které akcionář má. Pro podíl na zisku platí, že se určuje poměrem jmenovité hodnoty akcií akcionáře k souhrnu jmenovité hodnoty akcií všech akcionářů ( 178 odst. 1). Hlasovací právo je opět spojeno s akcií a stanovy je musí určit tak, aby na akcie s totožnou jmenovitou hodnotou připadal totožný počet hlasů ( 180 odst. 2). Též likvidační zůstatek se mezi akcionáře dělí v poměru jmenovitých hodnot jejich akcií ( 220 odst. 1). Jestliže jsme označili vklad jako nutnou podmínku nabytí podílu na společnosti (další výklad neuvažuje rozdíly osobních a kapitálových společností, které zde samozřejmě jsou), je otázka, zda právní úprava spojuje vznik podílu až se splaceným vkladem nebo zda pro nabytí podílu postačuje převzetí vkladové povinnosti. I když obchodní zákoník výslovně uvedenou otázku neřeší, je z úpravy vkladové povinnosti možno dovodit, že vznik účasti na společnosti není vázán na splnění vkladové povinnosti. Vkladatel se tedy stává společníkem vznikem společnosti (pokud převzal vkladovou povinnost ve společenské smlouvě, zakladatelské listině, zakladatelské smlouvě nebo listině upisovatelů při úpisu), popř. zápisem zvýšení základního kapitálu do obchodního rejstříku, pokud u kapitálových společností převzal povinnost splatit nový vklad při zvyšování základního kapitálu. U osobních společností není přístup nových společníků na převzetí vkladové povinnosti vázán, společník přistupuje do společnosti na základě změny společenské smlouvy, pouze komandítisté komanditní společnosti jsou vkladový závazek povinni převzít. Pokud potom společník nesplní svou vkladovou povinnost včas, stíhá jej u peněžitých vkladů povinnost zaplatit úrok z prodlení. Pokud svoji vkladovou povinnost nesplní ani dodatečně, může dojít kjeho vyloučení ze společnosti (kapitálové společnosti - viz 113 a 177), popř. může tato skutečnost vést ke zrušení společnosti rozhodnutím soudu (osobní společnosti - viz 90). Kapitola 4. Základní kapitál Literatura: Černá, S. Přehodnotí Evropa přístup k základnímu kapitáiu? PR, 2005, s. 816 n.; Dědic, J. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. Praha: Prospektrum, 1997; Dědič, J. a kol Obchodní zákoník. Komentář. Praha : Polygon, 2002; Eliáš, K. Obchodní společnosti, základní otázky. Praha : C. H. Beck/SEVT, 1994; Eliáš, K. Kurs obchodního práva. Právnické osoby jako podnikatelé. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 1998; Eliáš, K. Obchodní zákoník. Praktické poznámkové vydání s výběrem judikatury od roku Praha: Lindě, 1998; Kastner, W., Doralt, R, Nowotny, Ch. Grundrifi des osterreichischen Gesellschaftsrechts. 5. vydání. Wien: Manzsche Verlags- und Universitatsbuchhaiidlung, 1990; Malovský-Wenig, A. Příručka obchodního práva. Praha : Československý kompas, 1947; Pelikánová, I. Komentář k obchodnímu zákoníku. II. část Praha: Lindě, 1995; Pelikánová, I. Komentář, k obchodnímu zákoníku. 3. díl. A. Doplněk k prvému a druhému dílu, novelizace, obchodního zákoníku zák. č. 142/1996 Sb. azák. 94/1996 Sb., B. Obchodní závazkové vztahy, , Praha : Lindě, 1996; Pelikánová, l a kol. Obchodní právo I. Praha: Codex Bohemia, 1998; Pelikánová, I. Obchodní právo I. Praha: ASPI, 2004; Pokorná, J. Subjekty obchodního práva (vybrané problémy). Brno : Masary- \ ková univerzita, 1997; Schmidt,K. Gesellschaftsrecht.3. vydání. Kom, Berlin, Bonn, Munchen : Carl Heymanns Verlag KG, 1997; Štenglová, L, Plíva, S., Tomsa, M. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 10. vydání. Praha : C. H. Beck, Základní kapitál ]Q právní pojem a institut, který má značný význam pro zákonnou úpravu kapitálových společností. Obchodní zákoník jej chápe jako souhrnné nominální vyjádření celkové výše všech vkladů všech společníků do společnosti ( 58 odst, 1). Tím je dána obecná charakteristika základního kapitálu jako fixního číselného údaje, který nepodléhá automatickým změnám v závislosti na tom, jak se plynule mění majetkové poměry společnosti. Výši základního kapitálu lze změnit jen formalizovanými právními postupy označovanými jako zvýšení nebo snížení základního kapitálu. Při tomto pojetí je patrná také abstraktnost údaje o výši základního kapitálu, neboť tento údaj vypovídá o skutečné majetkové si- tuaci společnosti jen velmi málo, nepřímo a nespolehlivě. O nápravu tohoto stavu se pokusila Druhá směrnice Rady z (kapitálová směr- < i marg. č. 64

19 40 Část první. Obchodní společnosti nice), sledující naplnění zásady zachovám základního kapitálu, avšak s výsledky místy spornými, ne-li kontraproduktivními. Proto je změna přístupu ke koncepci základního kapitálu v EU v současné době aktuálně diskutována. Oddíl 1. Pojem základního kapitálu 65 Pojem základního kapitálu úzce souvisí s financováním společnosti a způsoby, kterými si společnost opatřuje prostředky potřebné pro realizaci své činnosti. Získávání a využití finančních zdrojů soukromými podnikatelskými subjektyje popisováno ekonomickými vědami, které si však všímají spíše výsledné efektivity v poměru k vynaloženým zdrojům, popř. zkoumají, jak věrohodně zobrazit fungování zdrojů v činnosti subjektů. Pokud do těchto procesů zasahuje právní regulace, spočívá její funkce spíše v ochraně rovnoprávného postavení subjektů a v posílení právní jistoty třetích osob, které vstupují do právních vztahů s obchodními společnostmi. Shodné funkční zaměření má i řada závazkových institutů, zejména všechny způsoby zajištění závazků. Jejich působení je vsak převážně vázáno na konkrétní právní vztahy. Právní úprava, která se týká právního statusu obchodních společností a jejich společníků, zasahuje oproti tomu vztahy ke třetím osobám obecně. Není spjata s konkrétním právním vztahem aneslibuje náhradní způsob jeho splnění, poskytuje však třetím osobám informace o majetkových poměrech ve společnosti, a dovoluje tak posoudit míru rizika provázejícího navazování právních vztahů s danou společností. Základní kapitál představuje v tomto pohledu institut popisující zdroje financování činnosti obchodní společnosti v jejich dělení na finanční zdroje vlastní a zdroje cizí. Vlastní zdroje zde účetně vyjádřeno reprezentuje tzv. vlastní kapitál, kam náleží především základní kapitál, a dále potom např. nerozdělený zisk. Cizí kapitál představují zejména bankovní úvěry. 66 Jako vlastní zdroje z hlediska způsobů jejich nabytí jsou označovány ty zdroje financování, které společnost získává jednak svou vlastní činností (čistý zisk), jednak pocházejí od společníků společnosti - zde jsou majetkově tvořeny peněžitými i nepeněžitými vklady, které společníci převádějí na společnost plněním své vkladové povinnosti, popř. dalšími zvláštními příspěvky, za něž společnost neposkytuje protiplnění a které slouží k posílení její hospodářské pozice. Jejich významným rysem je to, že nezatěžují společnost povinností po určité době finanční prostředky vracet a povinností platit za jejich užití úhradu, např. ve formě úroků. Kapitola 4. Základní kapitál 41 Jako cizí jsou označovány ty zdroje, které pocházejí zpravidla od tře- 67 tich osob -jde především o úvěry. Na rozdíl od vlastních zdrojů představují cizí zdroje závazek, spočívající v tom, že společnost po určité době vrátí osobě, která je poskytla, nominální hodnotu toho, co bylo poskytnuto, a příslušný úrok. Cizí zdroje mají proto podobu závazků, které je společnost povinna uhradit a formou úroku zaplatit i za jejich použití. Proti velkému rozsahu používání cizích zdrojů hovoří zejména to, že roste zadluženost společnosti, a tím je snižována její finanční stabilita. Vysoký podíl cizího kapitálu též omezuje volnost rozhodování při řízení společnosti, neboť je nutno především přihlížet k zájmům věřitelů. Cizí zdroje mohou pocházet i od společníků, pokud jsou ale společníky poskytnuty, je jejich právní režim odlišný od vkladů. Jsou poskytovány jako samostatné úvěry či půjčky na základě příslušných smluv, které zakládají práva a povinnosti jako obsah běžných závazkových vztahů, nikoli práva a povinnosti, které tvoří obsah společnického vztahu společníka a společnosti. Z tohoto důvodu je významné odlišovat terminologicky vklady od ostatních závazků a předmětů, které mají být na jejich základě společnosti poskytnuty, a z tohoto důvodu též omezujeme pojem vklad na jeho užší vymezení (víz kap. 3. odd. 1.). Jestliže se tedy zaměřujeme na vklady a chceme vyjádřit, jak společníci 68 svými vklady pokryli potřeby financování činnosti společnosti, hovoříme o základním kapitálu společnosti. Tento pojem je v obchodním zákoníku definován právě pomocí vkladů, když ust. 58 odst. 1 říká, že základní kapitál společnosti je peněžní vyjádření souhrnu peněžitých i nepeněžitých vkladů všech společníků společnosti. Z hlediska účetního jsou vlastní i cizí zdroje financování uváděny na pasivní straně účetní rozvahy, čímž je vyjádřena jejich zdrojová povaha v protikladu k aktivům zachycujícím majetek, který byl z uvedených zdrojů obstarán. Pasivní vyjádření zdrojů je vcelku dobře pochopitelné u zdrojů cizích, které jsou i při laickém pohledu vnímány jako skutečnost, která zatěžuje hospodaření společnosti. Z hlediska právního zde jde o dluhy společnosti, které bude muset dříve či později splatit- ani zde nenaráží jejich pasivní povaha na nepochopení. U vlastních zdrojů tvořených zejména účetní položkou základního kapitálu není již situace tak zcela jednoznačná. Z hlediska právního se uvedené účetní pasivum nekryje s právním pojmem dluhu, neboť základní kapitál není dluhem společnosti. Jde tu o nepravé pasivum" ve smyslu právním a jeho právní význam nespočívá v tom, že jde povinnost zatěžující majetkovou situaci společnosti. marg. č marg. č Část první. Obchodní společnosti Kapitola 4. Základní kapitál Při objasňování právního významu základního kapitálu nelze pominout rozdíly mezi společnostmi osobními a kapitálovými. V citované zákonné definici uvedené v 58 odst. 1 nejsou rozlišeny společnosti osobní a kapitálové a ustanovení je systematicky zařazeno do obecných ustanovení o obchodních společnostech. Je proto nutno dovodit, že základní kapitál je tvořen ve všech právních formách obchodních společností, pokud jejich společníci převezmou vkladovou povinnost. U osobních společností však není významné, zda byl či nebyl v konkrétní osobní společnosti základní kapitál vytvořen. Věřitelé těchto společností jako právně nejvýznamnější skupina třetích osob, které s osobními společnostmi vstupují do styku, mají zjednodušenou situaci tím, že právní konstrukce osobních společností počítá s existencí společníků, kteří ručí za závazky osobní společnosti neomezeně celým svým majetkem. Věřitelé tak mají k dispozici další subjekty, na něž se mohou obrátit v případě, že osobní společnost svoje závazky nesplní. V tradičních osobních společnostech, jak je znalo např. naše právo v období před rokem 1949, navíc byly osobní společnosti chápány jako útvary bez právní subjektivity, jimž byla pouze ve vnějších vztazích propůjčena zákonem schopnost vystupovat vlastním jménem. Majetek, s nímž společnost hospodařila, tak byl společným majetkem společníků, nikoli odděleným majetkem samostatné právnické osoby. Určitá nadbytečnost" institutu základního kapitálu, na niž upozorňujeme u osobních společností, však vůbec neplatí pro společnosti kapitálové, které jsou samostatnými právnickými osobami, a u nichž jejich společníci přebírají ze zákona ručení za závazky společnosti buď v omezené míře nebo pro ně není konstruováno zákonné ručení žádné. Z tohoto rozdílu potom vyplývá právní význam, který základní kapitál v kapitálových společnostech má. Stručně a výstižně je vyjádřen takto: 5 právní funkce odůvodňující zařazení základního kapitálu do pasiv spočívá v požadavku vázanosti základního kapitálu v kapitálové společnosti. Pomocí vázanosti základního kapitálu má být docíleno nezávislosti společnosti na skutečnostech, které by mohly nastat u jednotlivých společníků, a vyloučení požadavků společníků na vrácení vkladů. Vázanost dále brání rozdělení základního kapitálu mezi společníky za trvání společnosti i libovolným změnám výše základního kapitálu. Princip vázanosti plyne z právní povahy kapitálových společností, které podnikají zcela autonomně jako samostatné právnické osoby a na nichž se společníci účastní toliko svými vklady, aniž by osobně ručili za závazky společnosti. Základním kapitá- 5 Ve starší literatuře nalézáme např. instruktivní pojednání o funkci základního kapitálu v díle Kizlink, K. Akciová společnost v konkursu. Brno : Nakladatelství Barvič anovotný, 1924, s. 21 n. lem vázaná část aktiv společnosti je proto v prvé řadě garančním fondem pro věřitele společnosti, u něhož v zájmu jejich ochrany musí být zabráněno nebezpečí jeho zmenšení nebo rozdělení. Vyjádříme-li tyto úvahy jiným způsobem, potom musíme konstatovat, že 71 právní význam základního kapitálu vyplývá z požadavku chránit právní postavení třetích osob, které vstupují do vztahů s kapitálovými společnostmi, před rizikem plynoucím z toho, že tyto společnosti podnikají s vlastním majetkem, nemají osobně ručící společníky, jejich společníci dokonce mohou být zcela anonymní (akciová společnost). Společníci těchto společností nemají tudíž povinnost bezprostředně osobně snášet nepříznivé výsledky podnikání společnosti a věřitelé nemají v jejich osobách náhradní subjekt, který je možno postihnout, pokud společnost neplní svoje závazky. Při realizaci různých podnikatelských aktivit kapitálových obchodních společností je však zřejmé, že ani nedotknutelnost a vázanost základního kapitálu nemůže ztrátě majetku společnosti zabránit. 6 V důsledku nepříznivých výsledků hospodaření může dojít k případu ztrátové rozvahy, pokud společnost např, utrpěla takové ztráty, že položka základního kapitálu uvedená v pasivech není již dostatečně kryta aktivy. Může dojít i k tomu, že v rozvaze vykázaná ztráta bude i po započtení rezerv vyšší než základní kapitál. Pro tyto situace upravuje obchodní zákoník povinnost přijmout mimořádná opatření (např. 193 odst. 1), která mohou vyústit až v podání návrhu na konkurs na majetek společnosti. Ochranné působení základního kapitálu proto nelze přeceňovat. S ohledem na výše uvedený výklad můžeme tedy o právní povaze a významu základního kapitálu učinit následující závěry: - pojem základního kapitálu má zásadní právní význam pro kapitálové obchodní společnosti, - vyjadřuje vybavenost společnosti vlastními zdroji pro zabezpečení jejího majetku, kdy uvedené zdroje tvoří vklady pocházející od společníků společnosti, - při oddělenosti majetku společnosti a společníků a neexistenci osobního neomezeného ručení společníků za závazlzy společnosti představuje základní kapitál garanci pro věřitele, že společnost disponuje alespoň takovým majetkem, jehož peněžní vyjádření je zachyceno v položce základního kapitálu. Obchodní zákoník opět nepoužívá pojmu základní kapitál důsledně 72 v naznačeném slova smyslu. Obdobně jako tomu bylo u vkladů, lze i zde podřadit pod tento pojem několik odlišných významů: Tamtéž, s. 22. marg. Č marg. č

20 44 Část první. Obchodní společnosti 1. základní kapitál vyjadřuje, že společníci poskytli společnosti vkladová plnění, tedy majetek, toto pojetí odpovídá užívání pojmu vklad ve smyslu předmět vkladu", 2. chápání vkladu jako vkladové povinnosti se odráží v již zmiňovaném pojetí základního kapitálu jako vlastního zdroje, z něhož se majetek financuje, 3. základní kapitál je nezbytnou veličinou při stanovení výše podílu společníka na společnosti. Oddíl 2. Základní kapitál ve významu majetku 73 Uvedené pojetí vyjadřuje, že společníci poskytli společnosti určitý majetek - vklady ve formě peněžité nebo nepeněžité - věci, práva, podnik, cenné papíry apod. Jako takový má tedy základní kapitál určitou majetkovou strukturu, kterou společnost využívá pro své potřeby buď přímo (věci) nebo s jeho pomocí financuje svoje činnosti (peníze). Veškeré majetkové součásti, které náležely společníkům, přecházejí (pokud se staly vkladem) do majetku společnosti, jestliže byly jako vklad poskytnuty věci, přechází vlastnické právo k nim ze společníka na společnost. Společníci zásadně nemohou požadovat na společnosti vrácení svých vkladů (ani v penězích, ani ve věcech, které jako vklad poskytli), mají jen právo na výnos z činností, které společnost takto vybavená majetkem realizovala. Majetkový výnos může mít buď formu podílu na zisku nebo formu vypořádacího podílu, pokud končí účast společníka na společnosti, nebo formu podílu na likvidačním zůstatku, pokud se ruší společnost a následuje její likvidace. Nesprávná by byla představa, že majetkové statky, jimiž byla plněna vkladová povinnost, zůstávají ve společnosti nedotknuty jako nepoužívaná rezerva pro případ neúspěšného výsledku činnosti společnosti. V průběhu činnosti společnosti se struktura jejího majetku neustále mění podle toho, jak např. probíhá výroba, odbyt a fakturace. Neplatí proto, že vklady poskytnuté společnosti musí společnost mít v podobě, v jaké byly poskytnuty, naopak se předpokládá, že se původní vklady změní činností společnosti v jiné podoby majetku. Rovněž v průběhu účetního období se velikost majetku společnosti neustále mění podle toho, zda společnost nakupuje Či prodává, v závislosti na sjednané době splatnosti faktur a plnění uzavřených smluv. Míra zisků a ztrát a velikost majetku společnosti a jeho struktura jsou proto proměnlivé a k porovnání s výší základního kapitálu dochází jen tehdy, pokud je účetní závěrkou zachycen určitý časový okamžik, k němuž se porovnání Kapitola 4. Základní kapitál 45 provede. Základní povinností společnosti je proto sestavit řádnou účetní závěrku na konci účetního období, provést toto srovnání, zjistit výsledný zisk nebo ztrátu a podle výsledku tohoto zjištění buď rozhodnout o rozdělení a užití zisku nebo o způsobu náhrady ztráty, popř. přijetí mimořádných opatření k sanaci majetkových poměrů společnosti. Oddíl 3. Základní kapitál ve významu financování Pojem základního kapitálu dále vyjadřuje, že společníci poskytli spo- 74 lečnosti vlastní zdroje pro krytí jejích nákladů. V tomto případě má základní kapitál podobu číselné hodnoty vytvořené součtem číselných hodnot jednotlivých vkladů. Takto určená výše základního kapitálu zůstává jako po celou dobu existence společnosti konstantní a vyjadřuje velikost zdroje poskytnutého společníky na) základě společenské smlouvy nebo jiného zavazovacího důvodu, kterýzakládá jejich postavení jako společníků (např. prohlášení o převzetí vkladu podle 143 odst. 3). Tato číselná hodnota nepředstavuje žádný konkrétní majetek, ale vyjadřuje, nakolik jsou potřeby společnosti pokryty zdroji, které patří společnosti, a tudíž jí nezatěžují povinností jejich hodnotu vracet, popř. vydělávat ještě vlastní činností na cenu, za niž byly zdroje společnosti poskytnuty. Toto pojetí základního kapitálu ve srovnání s velikostí cizích zdrojů financování společnosti naznačuje, nakolik je společnost na cizích zdrojích nezávislá, a jako takové je důležitým stabilizačním faktorem činností společnosti. Je rovněž významným údajem pro třetí osoby, které mohou z porovnání výše jednotlivých zdrojů financování usuzovat na hospodářskou situaci společnosti. Hodnota základního kapitálu se proto zapisuje do obchodního rejstříku a její změny se u kapitálových společností mohou realizovat pouze postupy, které upravuje zákon převážně kogentními právními normami. Jak již bylo uvedeno, jsou v účetním vyjádření základní kapitál i cizí 75 zdroje financování potřeb společnosti uvedeny na pasivní straně účetní rozvahy (bilance) a odpovídá jim na straně aktiv majetková struktura, kterou má společnost v okamžiku, k němuž se bilance sestavuje. Bilance musí být vždy vyrovnaná, rozdíly se vyjadřují pomocí položek zisku nebo ztráty. Vzhledem k tomu, že se na pasivní straně bilance zobrazí, z jakých zdrojů byly jednotlivé majetkové položky na aktivní straně pokryty, je rozvaha důležitým zdrojem informací o hospodářské situaci dané společnosti. Z tohoto pohledu je pro společnost výhodné mít takový poměr vlastních a cizích zdrojů financování, aby se nedostávala do platebních potíží a byla marg. č. 73 marg. č Část první. Obchodní společnosti schopna včas plnit svoje závazky. Získání a udržení tohoto poměru není právem upraveno (s výjimkou některých specializovaných činností, jako je např. bankovnictví), závisí na předmětu podnikání společnosti, odvětví, v němž společnost pracuje, úrokové míře bank, výnosnosti podniku provozovaného společností i na celkovém stavu ekonomického prostředí, v němž se společnost pohybuje. Orientačně platí, že dlouhodobě potřebný majetek (nemovitosti, stroje, zařízení) by měl být pořizován z vlastních zdrojů nebo dlouhodobých cizích zdrojů, oběžné prostředky potom z krátkodobých cizích zdrojů. Je žádoucí udržovat dostatečný přebytek oběžného majetku (zásoby materiálu, rozpracovaná výroba, hotové výrobky, hotovost v pokladně a na účtech u bank) nad krátkodobými dluhy. Pokud by společnost financovala dlouhodobě potřebný majetek z krátkodobých cizích zdrojů, riskovala by, že nevytvoří dostatek prostředků k splácení krátkodobých úvěrů a bude platebně neschopná, i když nikoli předlužená. 76 Jak vyplývá z předchozího výkladu, má základní kapitál plnit z pohledu právního především funkci garanční. 7 Má zobrazovat, nakolik je činnost společnosti kryta z jejích vlastních zdrojů a jaké je její úvěrové zatížení, nakolik odpovídá vybavení vlastními zdroji rozsahu a předmětu podnikání společnosti, nakolik by případné pohledávky třetích osob byla společnost schopna z vlastních zdrojů pokrýt. V tomto smyslu může být velikost základního kapitálu chápána i jako určitá garance pro úvěrování společnosti. Třetí osoby, které by společnosti měly úvěr poskytnout, tak učiní jen tehdy, když bude majetková situace společnosti stabilizována dostatečným rozsahem základního kapitálu. (Odhlížíme zde od právních forem sloužících zajištění úvěrových závazků.) Uvedená garanční funkce základního kapitálu však vypovídá j en o tom, nakolik jsou potřeby společnosti kryty vlastními zdroji a nakolik lze proto předpokládat, že společnost skutečně má majetek, který je hodnotově základním kapitálem vyjádřen. Jak jsme však již upozornili, neznamená jistotu, že tento majetek společnost určitě má. Zákonná úprava se proto snaží zajistit, aby skutečně existovala rovnost mezi majetkem společnosti a číselnou hodnotou základního kapitálu - v těchto pravidlech se odráží zásada důležitá především pro kapitálové obchodní společnosti - zásada zachování základního kapitálu. 77 K_ zákonným ochranným pravidlům, která jsou projevem této zásady, především náležejí: a) povinnost vytvářet základní kapitál v určitém zákonem stanoveném rozsahu - minimální hranice výše základního kapitálu určuje zákon s ohle- 7 Pelikánová, I. Doktrína udržení základního jmění a privatizace. PPvP, 1999, , s, 1 n. Kapitola 4. Základní kapitál 47 dem na formu obchodní společnosti a v případech speciálních podnikatelských činností (např. bankovnictví nebo kolektivní investování) s ohledem na povahu této Činnosti, b) povinnost splatit vklady alespoň zčásti před zápisem výše základního kapitálu do obchodního rejstříku a zbylou část potom nejpozději v zákonem stanovených lhůtách. V účetní rozvaze se uvádí výše základního kapitálu bez ohledu na jeho splacenou část, nedoplatky společníků představují pohledávku společnosti za společníky vyjádřenou v aktivech, c) zákaz poskytovat z majetku společnosti úvěry apůjčky za účelem nabytí podílu na společnosti, d) zákaz vracení vkladů, prominutí splacení vkladu a započtení vkladové povinnosti na jinou pohledávku, kterou má společník za společností se zákonem připuštěnou výjimkou kapitalizace pohledávek, e) zákaz vyplácení podílu na zisku, pokud by zdroje pro výplatu nebyly vytvořeny a výplata by šla na úkor majetku, kterým je kryta položka základního kapitálu - výplata podílu na zisku může být realizována jen tehdy, pokud pasivní strana účetní rozvahy vykazuje zisk a společnost nemá nevyrovnané ztráty z minulých období, f) povinnost tvorby rezervmho fondu z čistého zisku dosaženého v daném účetním období; rezervní fond lze použít pouze ke krytí ztrát společnosti, g) zákaz (až na určité zákonem stanovené výjimky) nabývání vlastních podílů společností, h) povinnost dodržovat při zvyšování a snižování základního kapitálu zákonem stanovené postupy, v nichž jsou obsažena i speciální pravidla pro ochranu věřitelů. Pokud společnost utrpí při své činnosti ztrátu, může k jejímu vyrovnání použít prostředků rezervního fondu, příplatků společníků nebo může též zákonem stanoveným postupem snížit základní kapitál. V situaci, kdy již snižovat základní kapitál dále nelze, protože jeho výše poklesla na zákonem předepsané minimum a ztráty jsou tak veliké, že majetkem společnosti nejsou kryty ani cizí zdroje, je společnost předlužena a její statutární orgán je povinen podat návrh na zahájení konkursního řízení. Oddíl 4. Základní kapitál a podíl společníka na společnosti Ve vztahu ke společníkům se u kapitálových společností odvozuje míra 78 jejich účasti na společnosti z poměru výše jejich vkladů k celkové výši základního kapitálu. Uvedený poměr určuje velikost jejich podílu na spo- marg. č