-tato kniha stručně mapuje Ukrajinský konflikt od jeho počátku do dnešních dní s použitím materiálů nezávislých zdrojů

Transkript

1 Název: Bílá kniha -ukrajinský konflikt a neb: mimo informační embargo -tato kniha stručně mapuje Ukrajinský konflikt od jeho počátku do dnešních dní s použitím materiálů nezávislých zdrojů autoři: Michal Ulvr, Naďa Mikulášková, Daniel Solis, Jiří Vyvadil, Břetislav Olšer, Josef Skála a kolektiv (Knihu zpracoval na základě dodaných materiálů M. Ulvr, překlad bílé knihy Naďa Mikulášková) Obsah: Název: 1 autoři: 1 Předslov 3 O autorech: 5 Záladní představení moderní problematiky Ukrajiny: 8 Předešlé události vedoucí k vyhrocené situaci -Majdanu: 8 Majdanské události (S použitím poznámek europoslance Miroslava Ransdorfa): 12 Bílá kniha: 16 Majdan není jen jeden (Antifašistická federace): 17 Imperativy ruského rozcestí PhDr. Josef Skála, CSc. -historik, publicista a editor 22 Odstřelovači -neznámý původ 29 Očití svědci uvádějí, že (Bílá kniha): 29 Spekuluje se také, že byli odstřelováni levicoví aktivisté Majdanu, aby za (outsaider med ia): 30 Zabíjení pokračovalo. 32 A jaký je Majdan dnes? 34 A co si o tom myslí oficiální představitel samozvaného východního Sovětu Doněcké lidové republiky Pavel Gubarev? 37 Nacistické skupiny Maidanu (Československá antifašistická federace): 38 New York Times ve svých článcích výslovně připouští, že nacisté jsou v řadách milice bojující za připojení Ukrajiny k NATO a vedou tuto provokační kampaň:45 Nacismus podle etap (Boris Julin -přeloženo): 46 Jiří Vyvadil k současné situaci: 50 Diskriminace na základě etnických a lingvistických linek, xenofobie a agresivní nacionalismus a podněcování k rasismu (Bílá kniha): 51 Romské pogromy (ROMEA.CZ): 56 Dětská genocida (Mezinárodní dětský kříž): 59 Batalion 12 lettých dětí: 60

2 Naslouchejme Donbasským dětem: 61 Soukromé armády 61 Zahraniční nacisté v trestných praporech? 65 Kdo je kdo z Kyjevské vlády? Luc Michael -Belgický politolog: 67 Postoj Ruska v kontextu světové politiky USA? Břetislav Olšer: 68 USA a její válka -Jiří Vyvadil: 70 NATO a jeho manévry: 72 Ženevská dohoda vs. Skutečnost na současné Ukrajině (Bílá kniha): 74 Pavel Gubarev, lidový gubernátor Dopněcké lidové republiky k tomu dodává: 84 Zakarpatská Ukrajina (Bílá kniha): Porušení práva na svobodu projevu a názoru, včetně politických, zastrašování a únosy politických odpůrců, svědectví o násilnostech (Bílá kniha): 87 Intolerance z náboženských důvodů, včetně ohrožení Ukrajinské pravoslavné církve (Bílá kniha): 93 Omezení svobody sdělovacích prostředků a činnost novinářů (Daniel Solis): 94 Bílá kniha ve faktech: 96 Zákaz Komunistické strany (Bílá kniha): 101 Prohlášení KS Ukrajiny k jejímu rozpuštění: 103 Události na Krymu: 104 Připojení a anexe Ruské federace Krymu (Bílá kniha): 105 Sankce vůči Ruské federaci: 106 EU se dohodla 106 Proč se zavádí sankce proti Rusku? 107 Jiří Vyvadil Ať žijí sankce : 109 M. Ulvr: Sankce? Chyba západního světa Co je Svaz lidových republik (tzv. Novorossia) Přejděme již k samotným událostem (Bílá kniha): 114 NWOO.org : Rusko bude vyšetřovat genocidu civilistů v Donbasu: 119 Útoky na Donbaskou a Luhanskou svrchovanost (Bílá kniha): Jmenuji se Boris. Boris Drišnakov. A bojuji na Ukrajině jako separatista. Proč? Prot ože to jinak nešlo. 122 Události v Oděse a katastrofa (Bílá kniha): 123 Tragédie v Oděse 2 května (Bílá kniha): 124 Židé (David Kolinger -praktikující karaitský judaismus): 130 Humanitární pomoc? (Naďa Mikulášková): 133 Jiří Vyvadil -humanitární konvoj, nebo invaze? Oboje schvaluji: 135 Letecká Katastrofa (free media, Z historie sestřelování civilních letadel: 141 Jan Schneider o tom píše: 142 Ruben Jesajan : 148 Martin Koler, vojenský analitik k tomu dodává: 148 Příměří: nám přišla zpráva na Konec příměří? 153 OSN varuje před zabíjením a únosy na Ukrajině 154 V době příměří zmizely tanky: 154 DNR má v úmyslu vstoupit do post-sovětského bloku s Ruskou federací 154 Starosta Záporoží připraven "předat" město bez boje milicím 155 Rozlobení Ukrajinci chytili poslance a hodili ho do kontejneru 155

3 Evropanů a Američanů se omlouvá Putinovi 155 Cees Hamelink: Vědci se Putinovi omlouvají za vlastní vládu 156 Drahý Vladimire Vladimiroviči... Jiří Vyvadil napsal dopis prezidentu Putinovi: 157 Republiky ve východní Ukrajině vytvořily jednotnou armádu 159 Pošleme vojáky na Krym, reaguje Rusko na NATO 159 OBSE vyzývá k zajištění bezpečnosti pozorovatelů na Ukrajině 160 Zajímavý názor ze stránek Zvolení českého šéfa Ing. Petra Pavla do vrchního výboru NATO si vyžaduje zvláštní pozornost. 160 Neformální válečný tribunál odsoudil Porošenka, Obamu a Van Rompuye za válečné zlo činy na Donbase. 164 Porošenko a kyjevská junta prohráli válku, jejich zemi čeká zima. PhDr. Josef Skála, CSc. -historik, publicista, a editor 165 Ukrajina obvynila Rusko z užití jaderné zbraně v době příměří Září vyhrožuje lídr pravého sektoru sesazením Porošenka: 168 Názor: Břetislav Olšer: Výkřiky loutky Porošenka, co je jen do počtu globální habaďury USA (konec září 2014) 169 Popraviště aneb zpověď 171 Závěr 172 Daniel Solis: Výzva občanů České republiky politickým orgánům Ukrajiny k okamžitému zastavení agrese proti obyvatelstvu na východě Ukrajiny. 173 Předslov Tato kniha se bude skládat z komentářů našich politologů, politiků a aktivistů a Bílé knihy. Bílá kniha je soubor jednotlivých informací a zpráv sesbíraných ministerstvem zahraničí Rusk é federace o současném dění na Ukrajině. Vydáním této knihy chceme poukázat na rozdíl info rmací mezi současnými mainstreamovými sdělovacími prostředky a autentickými informacem i z dalších zdrojů. Tento počin děláme v dobré víře rozšířit obzory klasického Českého čtenář e, tento zdroj poukazuje ve většině na tragická fakta o Ukrajině, která vedou k hrubému poruš ování lidských práv a svobod. Dle vyjádření proruských aktivistů a ministerstva zahraničních věcí Ruské federace je to výzv a, na kterou současná vláda Ukrajiny nemá odpovědi (Popisky fotek ve wordu modře) Jako základ, je použito výsledků pečlivého monitorování Ukrajinských, Ruských a světových médii, prohlášení zástupců Kyjevské vlády, jejích příznivců, nesčetné důkazy svědků, kteří se stali oběťmi Ukrajinské armády, včetně materiálů zveřejněných na internetu, jakož i materiály shromážděné Moskevským úřadem pro lidská práva. Také Informační skupina zločinu proti li dskosti a zvláštní monitorovací mise OBSE. Každá část této studie by se měla zkoumat nezávislým čtenářem v návaznosti na mezinárodní zákony, porušování lidských práv a právního státu během tzv. protiteroristické operace. Je důležité si uvědomit, že základní listina lidských práv a další mezinárodní ujednání, stejně j ako zákony samotného státu musí mít čtenář v živé paměti, pokud chce, může jednotlivé pasá

4 že knihy porovnat třeba s internetem: C3%ADch_pr%C3%A1v_a_svobod Cílem vydání této knihy je zaměřit pozornost na skutečnosti u veřejnosti v ČR, klíčové mezin árodní organizace pro lidská práva, jakož i specializované nevládní organizace, které dosud ne jeví zájem o objektivní a nestrannou pozornost k této problematice. Pokusme se na chvíli vžít do pozice proruských Českých zastánců a politiků a položme si jednoduchou otázk u v teorii proč být s Rusy za dobře. Přesto bychom neradi, aby tato kniha byla chápána jako a) argumentační a propagační manifest na podporu Ruska a s tím spojených zájmů České rep ubliky b) navázání na širší celospolečenské hnutí a prosazování celé komplexní programové změnu p ro tuto zemi To by tato kniha mohla sloužit aktivním agitátorům Ruska, jako jejich propagace a i když sem skutečně přispívají mnozí prorusky smýšlející publicisté a kniha je skutečně založena z tzv. B ílé knihy Ruské federace, tedy jakéhosi sborníku, má jen otevírat jiné obzory a náhled na celo u problematiku, má shrnout důkazy protistrany a snad i demaskovat některé unikající fakta, na která se v našich médiích bohužel nedostalo a tak čtenáři dodat další ucelené informace o pro blematice konfliktu. Kniha je tedy jakýmsi zrcadlem, nebo doplňující formou našich médií, obrázek o skutečné sit uaci si čtenář udělá nakonec sám a k tomu je i určena. Abychom dodali plný rámec v naší snaze nabídnout i názor protistrany, která naopak Rusko p odporuje a které se s našich médiích toliko nedostává, ukažme nejprve před samotnou proble matikou Ukrajiny některé teze, které podporují zastánci České integrace do Ruské sféry vlivu tak, jak je formulují Čeští proruští aktivisté, bez příměsí a bez cenzury. Začínáme u toho právě proto, abychom nezařazovali nic na konec knihy, kde b y mohl čtenář dostat dojem, že ho chceme tím ke konci ovlivnit. Otiskujeme to zde i proto, ab ychom předešli námitkám, že nevíme co veřejně zastávají ti, kdo poukazují na problematiku Ukrajiny ze strany Ruských důkazů. Je to tedy počin pro objektivitu čtenářovu. Jsou to zásadn í body, které prosazují proruští političtí aktivisté. Sebráno z jejich stránek: a) proruský aktivizmus si žádá shrnutí potřeb občanů a dejme tomu v této fázi i nehledě na Ru sko, přesto nyní potřebuje výchozí koncepci navrhovaných změn, ze kterých zahraniční spoje nec může vycházet b) požadavky podstatných změn v hospodářství v rámci využití přidružení se k otevřenému tr hu v Jižní Americe, Asii a Africe,

5 c) z toho důvodu zřízení, obnovy a znovuvybudování, nebo nové postavení takové výroby a p rodukce České republiky, kterou Ruská federace společně s Čínou, Běloruskem, Kazachstáne m, Brazílií a dalšími státy bude potřebovat k doplnění produkce strojů, výrobků a produktů s měrem k pomoci rozvoje v zaostalých regionech (to je ekonomické řešení, posílat výrobky ta m kde jsou třeba a tam dopomoci rozjet ekonomiku, z čeho plyne pro stát a jeho občany opět profit), d) zdůraznění, že právě tyto regiony se rozvíjejí a pomáhají jim tyto státy, investují nemalé pr ostředky do staveb, infrastruktury, zemědělských objektů, výroben elektráren a jiných dalších potřeb a je to investice zprvu zdá se dlouhodobá, ale ne v takovém objemu v jakém jí produku jí, Z toho hlediska je nutné se zaobírat otázkou zda Rusko, pokud by bylo strategickým a obchod ním partnerem ČR, by investovalo do obnovy průmyslu a zemědělství v ČR a) jakým způsobem by se zajistilo, že tyto podniky by pak dělaly takovou produkci, jakou spo lečné obchodní cíle potřebují (otázka vlastnictví - státní? Soukromá? Pokud soukromá, pak zavázat soukromníka, aby platil dosti vysoké daně, a by se dala realizovat silná sociální politika a aby nikdy neodtékaly peníze mimo náš stát!) b) požadavek lidí by byl v takovém případě jasný "práce", která uspokojí jedince, občany a ku pní sílu domácností (sociálněpolitické řešení), "výroba, prodej, vývoz" uspokojí státní kasu, tedy i sociální programy pro o bčany (celoekonomické řešení) (ze stránek ) O autorech: Michal Ulvr -aktivista, zakladatel spolku AKORN (ACORN Czech), zpracoval tuto knihu, dal jí celou koncepci, rozpracoval a rozepsal všechny kapitoly. Lic. Daniel Solis, LL.M (* 24. května 1968, Praha, ČSSR) je český politolog, právní ekonom, vysokoškolský učitel, politik, publicista a lidskoprávní aktivista. Znám je především jako výrazný podněcovatel kritiky vůči Danielu Hermanovi, u kterého opakovaně dokazoval, že v minulosti podpořil činnost syrské teroristické organizace "Lidoví mudžahedíni" tím, že usiloval o její odepsání z evropského registru teroristických organizaci a Tomáši Halíkovi, u kterého chtěl na základě podkladů, které v roce 2012 zveřejnil Jiří Stodola, docílit šetření udělování dotací přes odbornou vědeckou publikační činnost (RIV). Roku 2013 kandidoval ve volbách do Poslanecké sněmovny, 2014 do EP.

6 Naďa Mikulášková -je Ruska žijící již řadu let v ČR, je aktivistka, přeložila pro účely této knížky bílou knihu. Jiří Vyvadil (* 2. srpna 1954 Praha) je český právník a politik a bývalý a poslanec České národní rady a Poslanecké sněmovny, v letech senátor za obvod č. 2 - Sokolov, bývalý soudce Nejvyššího správního soudu. PhDr. Josef Skála, CSc. Kandidát do EP, pedagog a podnikatel. Získal titul PhDr. i Csc.. Byl aktivní v orgánech několika akciových společností. Vydavatel internetové revue StřípkyZeSvěta.cz. Kandidoval ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2010 a následně v roce 2014 do voleb do Evropského parlamentu. Břetislav Olšer: Novinář a spisovatel. V knize jsou použity další výtažky z různých médií, které informují o problematice a další autoři. Úvod do problematiky -Daniel Solis (politolog, diplomat):

7 Dnešní svět se nachází ve stavu, kdy se mezinárodní právo překrucuje a interpretuje se ryze ú čelově. Je to agonie systému, založeného na vykořisťování slabších, který se prokazuje být vy čpělým a dlouhodobě nefunkčním. Prosakuje z něj lež, faleš, licoměrnost a nestoudná aroganc e moci, zejména hospodářské a vojenské. Ale tato moc je spíše jen fata morgánou, přeludem, klamem a zdáním. Hospodářská síla západu totiž upadá geometrickou řadou. I západní vojenská moc je postaven á na hliněných nohách, jak se ukazuje dlouhodobými neúspěchy politicky neudržitelných taže ní na Afghánistán, Irák, či Libyi. Proto se i v případě nároku na sebeurčení národa projevuje onen dvojí metr, kterým se měří li dská práva v globalizovaném světě. Jen hegemon může rozhodnout, komu přísluší právo na se beurčení a komu nikoliv. Jediným kritériem při tom není norma mezinárodního práva, jak by se chtělo zdát, ale účelovost a geopolitický záměr. Propagandistický aparát se pak již postará o to správné vysvětlení a o patřičné argumenty. Veřejné mínění je patřičně formováno důmyslným aparátem sdělovacích prostředků. Spravedl nost v tomto světě nemá šanci na přežití. Příkladem může být vyhlášení nezávislosti Kosova, která byla přijata velkou částí mezinárodního společenství téměř bezvýhradně, zatím co vůle o byvatel Krymu, Luhanska a Doněcka je zcela ignorována, zatracována a účelově považována za projev ruského iredentismu, expansionismu a imperialismu. Rusko totiž podle slov různých západních představitelů opustilo projekt Nového světového p ořádku. Neotřesitelná pozice světového hegemona, za kterého se považují Spojené státy ame rické, se otřásá. Svobodné národy světa se sjednocují ve vlastní, nezávislé hospodářskopolitické strukturu, prostřednictvím kterých se hodlají vymanit ze závislosti na rafinovaném s ystému petrodolaru. Svět se tedy dostává do fáze, ve které bude utvářena jeho další budoucnost a podoba. Ozbroje né střety, a masakry civilního obyvatelstva, které se odehrávají pod dohledem ultranacionalisti ckých uskupení operujících na Ukrajině, jsou jen předzvěstí širšího globálního kataklyzmatu. Západní elity totiž nemají moc času na to, obhájit své pozice hegemona. Každým dnem jejich pozice slábne a to také díky obdivuhodnému odporu ostatních významných mezinárodněpolitických aktérů, kterými jsou země BRICS, ALBA, a srdnatě odolávající, těžce zkoušené st áty blízkého východu, ze kterých je vhodné zmínit především Sýrii. Osvobození se od hegemonie dolaru nebude snadný ani rychlý proces. Události odehrávající s e na východě Ukrajiny jsou předzvěstí toho, co nás zde, v Evropě může čekat. Záruky míru a bezpečnosti nám neposkytuje nikdo. Pochybné spojenectví ve strukturách Severoatlantického paktu nás naopak nevyhnutelně posouvá směrem k ozbrojenému střetu. Rétorika úředníků této organizace se vymkla kontrole zdravého rozumu. Je prokazatelné, že NATO má v současné d obě jasné zadání vystupňovat mezinárodní napětí. Řinčení zbraněmi jde ruku v ruce s bezzubými západními h ospodářskými sankcemi proti Ruské federaci, kterými si zoufalá a naivní Evropa, vedená buď to hlupáky, nebo zaprodanci, nebo fanatiky, střílí do vlastní nohy. Tato cesta vede do záhuby a má podobný smysl jako bití vlastní hlavou do zdi. Pokud Evropa urychleně nevystřízliví, ne bude jí na konci této slepé uličky hanby čekat nic dobrého. Porušování lidských práv na vých odě Ukrajiny, bombardování a masakrování vlastního obyvatelstva vrací Evropu tam, kde se n

8 acházela před šedesáti lety. Minimálně by se mladí a ctižádostiví Evropané rozpomenout na ut rpení předchozích světových válek a upomenout se na principy důstojnosti a nedotknutelnosti lidské osoby. Stále platí pořekadlo, že co nechceš, aby ti jiní činili, nečiň ty jim. To pokřiková ní a ukazování prstem na Rusko, by mělo co nejrychleji přestat. Každý, kdo se účastní tohoto nesmyslného honu na vlastní ocas, se stává spoluodpovědným za vskutku temnou budoucnost, která se pod tímto neblahým scénářem v režii upadající americké ekonomiky a jejích zdivoče lých hlídacích psů, pro nás všechny chystá. Záladní představení moderní problematiky Ukrajiny: Předešlé události vedoucí k vyhrocené situaci -Majdanu: Vše začalo aktivitou bývalého presidenta Viktora Janukoviče směrem k Rusku, kdy se snažil uzavřít celní unii s Ruskem. Část opozice byla proti a chtěla naopak asociační dohodu s EU. R ozhodovalo se tak zda li je lepší půjčka Mezinárodního měnového fondu nebo Ruská půjčka? EU nebo Rusko? Zatím vyhrávalo Rusko, které Janukovyč navštívil 17. prosince. Získal zde s levu na plyn o jednu třetinu (ze 400 do 268 dolarů za tisíc m3) a půjčku ve výši 15 miliard dol arů. Premiér Azarov komentoval dohodu s Ruskem tím, že v případě neúspěchu tohoto jednán í by Ukrajinu čekal jako novoroční dárek bankrot a sociální kolaps. Provládní poslanci okamžitě hovořili o velkém vítězství vládního týmu.

9 Podle podmínek dohody byla sleva na plyn účinná od 1. ledna 2014 do konce roku 2019, bude ovšem revidovaná na začátku každého čtvrtletí. Rusko bude zároveň investovat 15 miliard do larů ze svého národního sociálního fondu do Ukrajinských cenných papírů. Oba prezidenti ale trvali na tom, aby se v podepsaném dodatku smlouvy nehovořilo o sblížení Ukrajiny s celní u nií. Proč si Janukovyč vybral Rusko? Hlavním rozdílem mezi evropskými a Ruskými penězi je po dle expertů to, že ti první svou podporu jasně specifikují a pak ji kontrolují, zatímco ti druzí d ávají bratrskou" pomoc, která může být využita podle vlastního uvážení. V případě peněz z Mezinárodního měnového fondu by Ukrajinská vláda minimálně musela udržet rozpočtový de ficit do 2 %, zmrazit výdaje na státní aparát, zajistit flexibilitu směnného kurzu hřivny a také postupně zvyšovat cenu plynu pro obyvatelstvo. Janukovyč ale zvolil jinou cestu, která umož ňuje neprovádět reformy a zároveň zachránit zemi před bankrotem. Otázkou však zůstává, zda právě tuto cestu vyšly tisíce Ukrajinců podpořit na Majdan? Ukrajinská opozice vůči Janukovičovi (zpracováno z Opozice měla v začátku Majdanských událostí době tři lídry: Arsenije Jaceňuka ze strany Bať kyvščina, Oleha Tjahnyboka, vůdce pravicové strany Svoboda, a šéfa strany UDAR Vitalije K lička. Tato skutečnost však situaci poněkud komplikovala a znemožňovala, aby opozice jedno tně zastávala stanoviska Majdanistů, tedy aby využila sílu statisíců protestujících k reálné politické a společenské změně. Majdan je ale stále občanským hnutím a většina lidí v ulicích nepodporuje žádného ze zmíněných lídrů a stran. P řesto se jako nejpopulárnější jevil Kličko, který získal ve výzkumu veřejného mínění z konce l istopadu podporu 16 %, následován Janukovyčem s 17%, Jaceňukem s 8% a Tjahnybokem se 4%. Například Oleg Tjahnybok. Prohlašuje, že Ukrajinu ovládá moskevskožidovská mafie a že Rusové, židáci a jiná chamraď chtějí zabrat Ukrajinský stát. Hlavní his torickou osobností, na kterou navazuje je Stepan Bandera. (typický propagační materiál nacionalistů Majdanu)

10 Ukrajinci ale volali po jednom silném lídrovi, který by byl schopen určit jasnou strategii a vés t zemi k jejímu naplnění. Většina Ukrajinců tak stále čekala na jakéhosi Ukrajinského lidovéh o mluvčího, proto nejsou nejpopulárnějšími mluvčími na scéně Majdanu politikové, nýbrž obč anští aktivisté a umělci. Po svržení Janukovyče od 23. února, do 7. května byl jako prozatímní president Ukrajiny jme nován Oleksander Turčinov. V presidentských volbách Kličko nedokázal, že by očekávaným vůdcem byl právě on, proto šel do popředí Porošenko jako president a Jaceňuk jako předseda vlády. Tito lidé se odklonili od kroků bývalého presidenta Janukovyče a následovali asociační záměr y s EU, Měnovým fondem a Světovou bankou. To rozdělilo Ukrajinu na názorové proudy! První na to zareagoval krymský region, ten vyhlásil plebiscit o odtržení se od Ukrajiny a přidr užení se k Ruské federaci. Na to následovaly další plebiscity, tentokrát už o osamostatnění se v rámci Ukrajinské republi ky Luhanské a Doněcké oblasti. Představitelé Ukrajinské vlády na to zareagovali, jako že se jedná o teroristickoseparatistické tendence a okamžitě zahájili válku proti terorismu, tak totiž nazvali představitel e samozvaných republik, které se oddělily od Ukrajiny a vyhlásily nezávislost. Zde nyní na straně samozvaných republik bojují dobrovolníci z celého bývalého Sovětského S vazu Kavkaz nevyjímaje, včetně čečenských bojovníků. Pomáhá i lid ze všech koutů Ruska připomínající si tradici, jak jsme viděli na mnoha demonst racích, který přišel na pomoc řadám neozbrojených občanů v Donbasu a Luhansku. Dvě třetiny západoukrajinské armády s nimi sympatizuje a většina těchto vojáků, donucených jít do války, ktero u nechtělo přemýšlí o dezerci a část už skutečně dezertovala. Proto vláda západu pomohla založit i západoukrajinské ozbrojené dobrovolnické jednotky, tzv. Národní gardy neboť západní vláda ne má ani ve své vlastní armádě takovou podporu, jakou by si přála Dobrovolnický prapor Azov založil Andrij Bileckyj, Ukrajinský neonacista ze strany Sociálně - národní shromáždění. Jádro praporu tvoří příznivci Pravého sektoru. Což je obdoba u nás zaká zané Dělnické strany. Ve znaku má obrácenou runu Wolfsangel vlčí hák. Tu měla ve znaku například jedna divize SS, a také nacistické záškodnické hnutí W

11 erwolf, které hitlerovské Německo vytvořilo těsně před pádem třetí říše jako nástroj dalšího p okračování bojů po porážce Adolfa Hitlera. V této souvislosti bychom měli upozornit, že tato runa připomíná složenou runu v prvním log u značky oblečení preferované neonacisty, Thor Steinar. Toto oblečení bývá vidět na všech na cistických demonstracích po celé Ukrajině. Např. v ČR v červenci 2004 provedla policie razii proti obchodníkům s naziskinheadskou módou a řadu výrobků této značky zabavila na základě posudku soudního znal ce, který zboží označil za propagující fašismus. Na východě Ukrajiny tedy teď bojují postsovětští patrioti (není nyní myšleno ideologicky) proti Ukrajinským neonacistickým skinheads, a proevropská opozice, která za těmito skutečnostmi stála, sedí v Kyjevě a sleduje, jak v dění na východě země ztrácí jakýkoliv vliv. Taková je aktuální situace, přičemž západní vláda Ukrajiny si uvědomuje, že musí nějakým z působem převzít iniciativu, nebo riskuje, že se Národní garda zcela vymkne kontrole a je zcel a irelevantní zda Národní garda zvítězí nad povstalci, nebo ne. Pokud zvítězí, je možné že nacistické organizace a strany převrátí Kyjev vzhůru nohama, uděl ají puč na členy vlády, zmocní se moci, pokud ne, povstalci nebudou chtít postupovat za své v yznačené území Donbassu a Národní garda se bude snažit si najít kompenzaci opět v puči a z měny vlády s tím, že současnou vládní koalici označí za viníky prohrané války. Přitom se řada expertů domnívá, že soukromé armády Národních gard podléhající jednotlivý m oligarchům západní Ukrajiny se dopouštějí cílené genocidy na etnicky původních obyvatelí ch, aby nahradili později jejich rodiny a zabrali jejich území pro ně etnicky i politicky přijatel nějšími západními Ukrajinci, také je zde podezření, že v těchto armádách operují a jsou najím ání žoldáci ze západní Evropy a USA, kteří se nechávali najímat ve všech válkách, hlavně v J ugoslávii a loví lidi i civilisty na náhradní orgány. Nejméně důležitý je fakt vraždění, vypal ování vesnic a terorizování Romů, na který upozorňuje i ROMEA.CZ. 24. července po neúspěších v bojích skutečně Ukrajinské nacionálně krajně pravicové strany UDAR a Svoboda opustily vládnoucí parlamentní koalici. Oznámili to představitelé stran Vita lij Kovalčuk a Oleh Ťahnybok. Mimořádné parlamentní volby budou vypsány nejspíš na říjen. Prezident země Petro Porošenko tento krok zprvu uvítal a řekl, že to otvírá cestu k předčasný m volbám a úplné přeměně vedení státu, což odpovídá i náladám voličů. Premiér Arsenij Jace ňuk poté podal demisi. Nicméně 31. července tuto demisí vláda zamítla. Západní vláda v Kyjevě si uvědomuje, že nacistickými a organizacemi a stranami bude jako li berálněkonzervativní jednoduše označena za nedůvěryhodnou a tak hledá prostředníky a prostředky k udržení kontroly a převzetí iniciativy. Je zcela zjevné, že jediný prostředek jakékoliv kontroly, kterou by Kyjev mohl mít nad svévol nými banderovskými militantními skupinami je mezinárodní tlak, mezinárodní spolupráce, po moc zvenčí, jen to může Národní gardu a jim podobné militantní skupiny držet na uzdě. Proto je na místě otázka, zda se můžeme dočkat jakékoliv manipulace, která bude schopna při vádět pozornost světa? Například i pád civilního letadla? O tom všem budeme pojednávat v té to knize.

12 Situace je nyní nepřehledná i tím, že vzniká na Majdanu odpor proti současnému vedení Ukraj iny včetně války na východě země. Například do ulic vyšly matky vojáků s požadavkem zasta vení všech bojů. Začátkem srpna 2014 začaly masově po stovkách emigrovat do Ruska vojáci Ukrajinské armády a nejednotnost majdanistů se tak projevila nejsilněji. Počínaje dubnem roku 2014 de facto orgány v Kyjevě, svrhly zákonně zvoleného a úřadujícího prezidenta Viktora Janukoviče v důsledku převratu a násilného se uc hopení moci a na oblasti Východní Ukrajiny Doněcka, Lugansku a Charkova začaly uplatňovat fráze, jako "Protiteroristické operace" (AT O), dříve, než přistoupili k politickému dialogu, pak začalo násilné potlačení disentu Ukrajins kých občanů.. Majdanské události (S použitím poznámek europoslance Miroslava Ransdorfa): Zprvu na Majdanských událostech byl nejvíce vidět Vitalij Kličko. Po skončení své úspěšné s portovní kariéry v roce 2005 se dal se na politiku a založil Ukrajinskou demokratickou alianci pro reformy (UDAR, česky Úder). Ve volbách tato strana skončila na třetím místě se ziskem 13,96% hlasů a 40 mandátů. V minulosti Kličko dvakrát usiloval o post kyjevského starosty a jednou skončil druhý. Teď je poslancem Verchovné rady (parlamentu). Později se zviditelnil premiér Arsenij Jacenjuk a strana Baťkivščina (Vlast). Dostal šanci před vést své schopnosti v praxi, protože byl v letech ministrem hospodářství. V roce 2007 přesedlal na místo šéfa diplomacie a necelý rok by l předsedou Verchovné rady. Když zavřeli Julii Tymošenkovou, stal se šéfem jejích poslanců ze strany Baťkivščina. Ta ve volbách skončila na druhém místě (25,54 % hlasů; 102 mandátů ze 450). Jaceňuk zkusil štěstí i v prezidentských volbách 2010 a obsadil čtvrté místo se ziske m sedmi procent hlasů. Oleha Ťahnybok, nacionalistický radikální vůdce strany Svoboda. Svou stranu profiluje jako b ojovnici proti vlivu Ruska na Ukrajině a potírá komunistickou minulost země. Podle Ťahnybo ka ovládá Ukrajinu Ruskožidovská mafie. Jeho strana se v posledních volbách umístila jako čtvrtá a získala více než 10 % hlasů a 38 mandátů. V letech byl členem oblastního parlamentu Lvovské oblasti, v letech byl v národním parlamentu. Pak se vrátil do Lvovského parlamentu a roku 2008 neúspěš ně kandidoval na starostu Kyjeva. V roce 2010 kandidoval v prezidentských volbách, které vy hrál jeho největší protivník Viktor Janukovyč. Ťahnybok dostal 1,43 % hlasů. Tedy sice málo, ale o něco více než v prezidentských volbách roku V roce 2012 se dostal do Verchovné rady a je jejím poslancem (skutečným vůdcem strany Baťkivščina vždy byla Julia Tymošenk ová, ale od chvíle, kdy ji Janukovyč poslal do vězení, nemohla se převratu účastnit přímo).

13 Většina západních pozorovatelů kyjevských událostí opomněla položit otázku, jestli by jakáko liv z těchto politických figurek mohla řídit demonstranty na náměstí Majdan. Dokonce se ani nepozastavili nad faktem, jak to, že dav, vyzbrojený kameny, baseballovými pálkami, železný mi tyčemi a Motolovými koktejly, byl náhle nahrazen organizovanou a dobře vyzbrojenou s ilou, kterou lze označit pouze termínem ozbrojenci. Tato síla, která byla schopna ostřelovat, s e neskládala z řadových členů UDAR, Batkivščina či strany Svoboda. Skutečným prvkem, který uzmul Majdan byl Pravý sektor, teroristická organizace vedená Dm ytro Jarošem. Dnes vidíte jeho bojovníky i na východě Ukrajiny. Dmytro Jaroš po ukončení střední školy se začal angažovat v neoficiálních organizacích a v ro ce 1989 vstoupil do protikomunistického Ukrajinského lidového hnutí za přestavbu (Ruch). H nutí se postupně změnilo na politickou stranu, jejímž hlavním cílem se stala nezávislost Ukraj iny. V roce 1994 vstoupil do nacionalisticky profilovaného hnutí Trojzubec Stepana Bandery. Pro něho je Bandera národním hrdinou. V letech byl šéfem Trojzubce, v jeho vedení je dosud. V současnosti vede Pravý sektor, hnutí, jeh ož základ tvoří militantní fanoušci fotbalového klubu Dynamo Kyjev. Sektor je slovo, které se váže k rozmístění fanoušků na tribunách. Ve skutečnosti ale Jaroš organizuje aktivisty pravic ové orientace z celé země. Za zmínku stojí také organizace Patrioti Ukrajiny, která má ve zn aku obrácenou runu SS wolfangel, o které bude v knížce ještě řeč. K neonacistům nepatří jen Trojzubec, ale i Ukrajinské národní shromáždění- Ukrajinská národní sebeobrana (UNA- UNSO) a Bílé kladivo. Pravý sektor nepodporuje integrační snahy Ukrajiny do EU, podporuje výchovu k patriotismu a boj za čest a slávu Ukrajinského národa všemi prostředky a všemi m etodami. Jaroš nenávidí Rusy a o komunistech mluví jako o dobytku. Sám sebe sice nevidí jak o antisemitu, ale židy řadí mezi menšiny, které Ukrajincům brání být pány ve vlastní zemi. Jar oš skončil roku 2001 studia Ukrajinské literatury a Ukrajinštiny na filologické fakultě Drohob yčské pedagogické univerzity. Různé fotografie z Majdanu vypadají, že mohly být pořízeny v Čečensku během války. To pr oto, že mnoho Ukrajinských nacionalistů bojovalo na straně wahabbistů (rigidní, militantní fo rma islámu) v Čečensku, často pod vlajkou teroristické organizace UNA- UNSO (Nacionalistická Ukrajinská organizace). Bojovali také v Gruzii proti Rusku; právě pro to navštívil bývalý gruzínský a silně proamerický prezident Saakašvili dvakrát náměstí Majda n. Logicky se musíme ptát, jak velká část lidí na Ukrajině podporuje Jaroše a jeho Pravý sektor. Těžko říct, ale pravděpodobně relativně četná, ale vzhledem k Ukrajinské populaci malá menš ina. V prezidentských volbách dostal Jaroš, stejně jako Ťahnybok, jen jedno procento hlasů. Z atímco Kličko a Tymošenková ustoupili do pozadí, vliv Jaroše a Ťahnyboka trvá. Mají sice pr ocentuálně slabou podporu, ale nabízí se srovnání: většina Čečenců nebyli wahabbisté, většina Chorvatů nebyli Ustašovci a většina kosovských Albánců nebyla v KLA to však nezabránilo těmto malým, ale dobře vyzbrojeným skupinám mít rozhodnou kontrolu nad událostmi na Majdanu. Častokrát o průběhu dění rozhodují dobře organizované menšiny. Nový Ukrajinský režim se kvůli tomu octl ve velmi obtížné situaci: buď se podvolí agendě faš istů a radikálních nacionalistů jako je Jaroš a jeho lidé z Pravého sektoru, nebo riskuje, že bud

14 e smeten jejich ozbrojenou vzpourou. Ti sice dostali v prezidentských volbách od voličů mini mální podporu, ale politický vliv mají stále. V tom je vratkost pozice Petra Porošenka, který e videntně čeká na podzimní parlamentní volby, od nichž si slibuje, že se vytvoří jiný poměr sil v parlamentu. I protiteroristická operace na východě země ukázala, že Ukrajinská armáda e xistuje prakticky jen na papíře a že policejní síly nejsou ve stavu, aby mohly vnutit svoji autor itu povstalcům. Ani pád stotisícového Slavjansku neznamená definitivní obrat. Dobývat milio nové město jako Doněck se zjevně nedaří. Nyní na Ukrajině lze mimo žlutomodrých vlajek západní Ukrajiny vidět také spoustu rudočer ných vlajek, tedy vlajek banderovců, spolu s všemožnými neonacistickými symboly. A opět, opravdu nezáleží na tom, kolik Ukrajinců chce etnicky vyčistit svou zemi, jako to chtěli bande rovci. Záleží na tom, jak jsou tyto vlajky vnímány na východní Ukrajině nebo jak je vnímá se dm milionů Rusů, žijících na Ukrajině. A 50% Ukrajinců prý mluví Rusky. Před Majdanem se na shromážděních na východě země objevovaly téměř výhradně Ukrajinsk é žlutomodré vlajky. Poté, ale ještě před připojením Krymu k Rusku, už dominovaly vlajky R uské, s několika roztroušenými vlajkami Ruského námořnictva. Lidé byli buď naštvaní, nebo vyděšení. Pravděpodobně obojí. A potenciál násilí se velmi brzy začal závratnou rychlostí zvě tšovat. Dnes už jsou tisíce obětí na životech. Je tedy zcela zjevné, že změnu na Ukrajině si přála většina, nicméně paradoxně, nebo právě v yužívajíc tohoto paradoxu se do čela protestů dostaly samozvané nacionalistické skupiny, kter é svrhly vinu na vcelku rozumnou dohodu Janukovyče s Ruskou federací a zastřely tak možno u cestu, nebo naopak tuto cestu označily za hlavního viníka. Ať měl Janukovyč kolik chyb mohl mít a ať by příkladně vůli po změně vyjádřila celá Ukrajin a, neměnilo by to stejně nic na tom, že hlavní priorita zcela odsunula jakoukoliv politickou dis kuzi o budoucnosti země, tato hlavní priorita většiny Ukrajinců byla obava před racionalizací a puč em na maidanisty, který do čela revolučního činitele vynášel nacistické organizace, přičemž mnoz í odborníci a politologové se obávají, že tento vstup do vedení Majdanu byl řízen a hrazen něč ími zájmy. Byly viděny i záběry, kdy se prorežimní aktivista snažil uspořádat provládní promajdanovsko u demonstraci v městě Kerč, a velmi brzy narazil. Rozzuřený dav ho častoval výkřiky vypad ni! a fašisti!. Policejní složky následně ztratily nad situací kontrolu a dav začal nacionalisti ckého aktivistu napadat. Někteří západní politici si naivně mysleli, že charismatická Julija Tymošenková může zachrán it jednotu Ukrajiny. Neodhalili ani nedostatečnost politických, morálních a osobních kvalit Ťa hnyboka a Klička a přehlíželi až přílišnou Jaceňukovu pružnost a ochotu propůjčit se k čem ukoli. Janukovyč se stal brzy politikem patřícím minulosti, v tom mezi lidmi na Ukrajině pano vala shoda. Zdálo se, že přišla chvíle Tymošenkové, nicméně její projev na Majdanu nebyl br án většinovou společností za důvěryhodný a realistický. V prostředí plném fašistických hlavní ch organizátorů, kteří hlídkují and tím co Majdan je a není a co kdo na Majdanu mezi aktivist y a protestujícími říká a neříká stejně neměla šanci. Postupně začala ustupovat do pozadí. A je jí reakce na masakr v Oděse každého zklamala. Snažila se vézt na nacionalistické vlně a masa kr přivítala jako vítězství nad ohrožením státu.

15 Ve srovnání s Jarošem nebo Ťahnybokem vypadá Tymošenková umírněně a s Banderou se viditelně neidentifikuje. Julie se oficiálně hlásí k pravoslaví a není řeckokatolického vyznání (což je u nacionalistů móda a znak prozápadní orientace). Nikdy nedával a najevo nenávist ke všemu Ruskému. Její ústup souvisí možná s tím, že pochopila situaciunitární stát je mrtvý, protože ho v této podobě nelze udržet, majíli fašisté skutečný vliv. Stáhla se kvůli nové konstelaci sil. Soudnému člověku je jasné, že Ukrajina nemůže být rozšířená Halič (Halyčyna). Ukrajinu jak o rozšířenou Halič by chtěli nacionalisté, kteří svým počínáním objektivně ženou vývoj k rozd ělení Ukrajiny, i když to nemají v programu. To se ale může uskutečnit jen násilným způsobe m. Pokud jde o možný rozpad země, hlavní příčinou nebudou paradoxně stoupenci Bandery. Něk teří z nich v podstatě mluvili ve prospěch odtržení západní Ukrajiny od zbytku země. Pokud v ím, jsou v menšině, ale přesto je zajímavé, že aspoň někteří z nich jsou si vědomi, že pokus př eměnit celou Ukrajinu na zvětšenou Halič prostě nejde z důvodu naprosto odlišného historick ého vývoje. Většina nacionalistů je zarytě proti jakémukoliv rozdělení země, a to ze dvou důvodů. Prvníprestiž. Tito nacionalisté si uvědomují, že jejich Ukrajina je ve skutečnosti mnohem menší, než Ukrajina zděděná ze sovětské éry. Druhýpeníze. Uvědomují si, že veškeré skutečné bohatství Ukrajiny je na východě: průmysl, uhlí, ž elezná ruda, nyní i břidlicový plyn. A hlavně, Američané, kteří vodí kyjevské loutky na špag átkách, chtějí Rusko odstavit od zdrojů východní Ukrajiny a od Ukrajinského černomořskéh o pobřeží. Janukovyč jako zástupce regionů na jihovýchodě Ukrajiny je politicky mrtev. Jeho Strana regi onů prakticky explodovala a v Charkově, v Sevastopolu a v dalších městech východu se objev ují noví politici. Tito noví politici usilují o federalizaci Ukrajiny. Lokálně organizují sebeobra nné síly a populace, jak ukázal případ Luhanska a Doněcka, jsou připraveni bojovat za prosaz ení svých zájmů, tedy federalizaci Ukrajiny a práva ruštiny. Vzhledem k okolnostem je to poz itivní vývoj. Záporný je fakt, že východní oligarchové (třeba Taruta nebo Kolomojskij) jsou st ále v politické hře, stále připraveni podvést vlastní lidi pro svůj zisk. Místní politické síly jsou, podle všech známek, poněkud amatérsky organizovány.

16 Bílá kniha: 21. listopadu 2013, den poté, co Ukrajinská vláda pozastavila přípravy pro podpis asociační d ohody s Evropskou unií, kterou prezident Janukovyč označil jako pro Ukrajinu zatím nevýho dnou, propukla několikaměsíční série protestů, která je známá pod názvem Majdan, někde E uromajdann. Hlavním požadavkem masových protestů bylo odstoupení prezidenta Janukovyč e. Pravděpodobným původním organizátorem prvotního protestu byl Mustafa Nayem, afgánsk ý muslim žijící na Ukrajině. V noci 21. listopadu, první den protestů, se spontánně sešlo asi lidí. Později byly tyto protesty mnohde vedeny opozicí a proevropskými stranami. Demonstrace během podzimu 24. listopadu se na kyjevském náměstí Nezávislosti sešlo 100 až 200 tisíc lidí. Někteří demon stranti nesli Ukrajinské a evropské vlajky, skandovali hesla jako Ukrajina je Evropa a zpíva li národní hymnu. Pochod mířil na Evropské náměstí. Podle zpravodajských agentur šlo o nej větší Ukrajinský protest po Oranžové revoluci z roku Policie použila slzný plyn a obušk y k rozptýlení malé skupinky demonstrantů, která se pokusila zaútočit na budovu Kabinetu mi nistrů Ukrajiny 24. listopadu se protesty konaly také v dalších velkých Ukrajinských městech jako Charkov, Doněck, Dněpropetrovsk,Luhansk, Lvov atd. Lvovské shromáždění dosáhlo 25 až 30 tisíc lidí.. Protesty podpořila i Julija Tymošenková vyhlášením hladovky. 25. ledna nabídl Janukovyč přebudování vlády a místo v ní opozičním předákům. Ti však od mítli a požadovali rezignaci Janukovyče a zrušení protidemonstračních zákonů. Protesty začaly mít politický dopad 28. ledna, kdy parlament zrušil výše zmíněné zákony ome zující práva shromažďování a zároveň podal demisi premiér Mykola Azarov. Ukrajinský parla ment zrušil devět z dvanácti kritizovaných zákonů a prezident přijal rezignaci premiéra Mykol y Azarova výměnou za vyklizení obsazených budov, demonstranti to ale později odmítli. Den poté prošel parlamentem zákon o amnestii pro kriminalizované demonstranty, ovšem preziden t podmínil jeho podepsání odchodem protestujících ze středu Kyjeva, radnice, sídla odborů, d vou ministerstev a Náměstí nezávislosti. Úředníci obžalovaní v souvislosti se zásahem 30. list opadu však byli omilostněni bezpodmínečně. K nejtragičtějším událostem na Majdanu a Institucké ulici dne po předcházejících částech, které popisovaly počátek vraždění den před tímto tragickým datem , Generální prokuratura vydala zatykač na svrženého prezidenta Viktora Janukovič e. Dříve, Ukrajinské státní zastupitelství zahájilo trestní řízení proti Janukovi i za jeho podpor u v provedení referenda "o statusu každého regionu v rámci Ukrajiny." zahájeno trestní řízení proti zástupci Luganské Městské rady Strany regionů S. Petrá kovi, který prohlásil, že v jeho stavební firmě "Teplý dům" začali problémy. "Přesně vím, že z Kyjeva byl vyslán příkaz zlikvidovat moji firmu, zahájit proti mně obviněni z trestných činů, a tím zabít "dvě mouchy" - zakážou konkurenci redistribuci stavebního sektoru a zároveň vyčisti politický prostor v Lug ansku. Tento postup příznivě ovlivní situaci v předvečer

17 komunálních voleb, protože jeden z kandidátů do místní rady ztratí právo být volen, "- řekl S. Petrakov. V řadě internetových publikaci naznačují, že S. Petrakov měl rovněž v úmys lu zkusit si v době voleb kandidovat na primátora Luganska. Majdan není jen jeden (Antifašistická federace): Je třeba poznamenat, že v roce 2015 budou prezidentské volby. Ukrajina je prezidentskoparlamentní republika s velkými pravomocemi prezidenta a každá z politických sil se snaží vy užít každé aspoň trochu významné události k tomu, aby o sobě dala před volbami vědět. Veče r 21. listopadu brzy po zveřejnění rozhodnutí vlády vyzval prostřednictvím sociální sítě Twitt er opoziční politik Arsenij Jacenjuk své příznivce k protestní akci. První akce začala v Kyjevě na Majdanu Nězaležnosti (náměstí Nezávislosti) kolem 22. hodiny. K půlnoci se sešlo mezi j edním až dvěma tisíci lidí. Na Majdan přišli političtí a občanští aktivisté a opoziční lídři. Akce dostala název Euromajdan ( Náměstí za evropskou integraci ). Kromě toho se objevila inf ormace, že stoupenci evropské integrace protestují na Euromajdannech Ivano- Frankovsku, Lucku, Lvova, Ternopole, Užhorodu, Chmelnického, Oděsy, Charkova a dalších měst. Podpůrné akce proběhly i v jiných zemích světa, včetně Německa. Rozdíl mezi nynějšími protesty a protesty v roce 2004 spočívá v tom, že se výrazně zesílil rad ikálně nacionalistický prvek, což je v přímém rozporu s tolerancí k menšinám. (na obrázku skupina majdanistů napadá druhou skupinu) Existuje také nestranická část protestujících, která podporuje evropskou integraci. Jsou to buď příjemci západních dotací, nebo zástupci studentů a inteligence, kteří se z nějakého důvodu d omnívají, že Evropská unie znamená evropské hodnoty, nebo zástupci drobných podnikatelů, kteří si myslí, že sblížení s Evropskou unií pomůže potlačit korupci na Ukrajině, nebo napříkl ad zástupci sexuálních menšin, kteří nejsou s to vnímat homofóbii nacionalistů zapojených do protestů. Obecně lze protesty charakterizovat jako buržoazní a maloburžoazní. Potřeba sblíže ní s Evropskou unií, zachování občanských svobod, potlačení korupce atd. nejdou nad rámec buržoazně demokratických požadavků.

18 Protestů se samozřejmě účastnily i skupiny mladých anarchistů, komunistů. socialistů a různý ch levicových voličů a i radikálů, o jejich působení se však z Českých hlavních mediálních pr ostředků nedozvíme. Jejich představa byla však značně rozdílná a muselo jasně docházet ke st řetům mezi dalšími protestujícími, postupně levicové síly odpadaly, hlavně po vyhlášení akce boje proti terorismu, s čímž nemohli souhlasit, je otázkou zda střelba do demonstrantů nebylo vyřizování podobných účtů. V jedné části knihy je i zajímavé vyjádření vysokého představitel e samozvané Doněcké republiky o tom, že skutečný Majdan jsou jen oni. Jejich střety majdanistů mezi sebou byly a jsou však na denním pořádku. Zásadní rozdíl je i v chápání směřování země, někteří aktivisté jsou dokonce spíše za jedno s jihovýchodem a vých odem země, což se také nemalým dílem projevuje na nejednotnosti Majdanu a na jejich rozděl ení na Euromajdanisty, protieuromajdanisty, nacionální protievropské majdanisty, ale také nacionální proevropské majdanisty, nacistické majdanisty (ti jsou protievropští všichni), liberální majdanisty, konzervativní majdanisty, autonomnímajdanisty, levicové majdanisty a malé skupinky různých specifických nejen politických vyz nání. Tyto skupiny do svých teritorií nevpouštějí ty okolní, hlídkují a nedůvěřují si navzájem, přest o se Majdan do západních médií prodává jako ten jeden a to ten proevropský, jako například p od značkou Julie Timošenkové a Vitalije Klička jako Euromajdan. Rozpory ale mezi skupinami Pravého sektoru a vlastně účastníků vládní koalice jsou příliš vel ké a to nakonec vedlo k vystoupení stran jako je Svoboda a Kličkova strana UDAR z vládní k oalice. Přičemž je to jen Kličkova klička, protože i on je považován nacionalistickými a nacistický mi organizacemi a stranami, jako zbytek nenacionální pravice za žida a posluhovače židovsk o-sionistického Bildebergu (citace). Takto je označuje Pravý sektor, což je samo o sobě označení volného uskupení nacionalistick ých, krajně pravicových, částečně paramilitantních organizací na Ukrajině. Patří sem napříkla d politická strana UNA- UNSO, Patrioti Ukrajiny, nebo paramilitární organizace Tryzub, jejíž velitel Dmytro Jaroš je

19 zároveň lídrem Pravého sektoru a další množství militantních skupin. Dále sem náleží napříkl ad některé organizace fotbalových hooligans. Je také propojeno se stranou Svoboda, od které získává finanční příspěvky, aby se mohlo vyzbrojovat, přičemž navenek se od ní oficiálně dist ancuje pod záminkou, že je zapletena do parlamentních záležitostí, tedy establishmentu veden ého židy a tedy neschopna nacionálně socialistických systémových změn. Ve skutečnosti tím jen zakrývá přísun dotací a jiných finančních zdrojů, což se plně dokázalo ve chvíli, kdy právě strana Svoboda prosadila zřízení Národní gardy, ve které má hlavní a roz hodující slovo právě Pravý sektor. Různé militantní skupiny Pravého sektoru jsou vlastně vlastní soukromé armády jednotlivých oligarchů -poslanců hlavně ze strany Svoboda, ale i dalších stran, které byly s nimi v koalici. Hnutí spojuje radikální Ukrajinský nacionalismus v tradicích Stepana Bandery, odpor k Rusk u, odpor k liberalismu a globalizaci a semitismu. Vystupuje také proti evropské integraci. Podporou proevropských protestů Pravý sektor sledoval pouze cíl svržení vlády, odklon od R uska a vyvolání nacionální revoluce, ve skutečnosti ale má všechny ostatní pravicové strany, které nejsou úplně jejího charakteru za židovské loutky, kterých je třeba se zbavit. Pojďme se podívat jak vlastně se dostaly tyto organizace na špičku Majdanovských protestů: 30. listopadu ve čtyři hodiny ráno zvláštní policejní jednotky Ukrajinské milice Berkut silou r ozehnaly shromáždění stoupenců evropské integrace na Majdanu. Několik desítek lidí bylo zr aněno, podle oficiálních zpráv jich bylo 21 převezeno do nemocnice a 7 hospitalizováno. Něk olik desítek aktivistů bylo zatčeno. Podle informací opozice bylo v tu dobu na Majdanu 1000 l idí. Zranění a zbití lidé se po útoku ukryli v Michajlovském chrámu. Lidé pobouření užitím násilí, zvláště proti mladým, se dopoledne 30. listopadu shromáždili na Michajlovském náměstí. Podle různých odhadů jich bylo mezi 10 a 15 tisíci. Ve Lvově Vitali j Kličko vyzval k národnímu sněmu a později se odtud vydalo do Kyjeva několik tisíc lidí. Dále je nutné dodat, že prezident Ukrajiny Viktor Janukovyč nepřímo odsoudil policejní násilí: Odmítám jednání, které vedlo k silovému řešení a utrpení lidí. Před několika dny jsem před celou zemí vyhlásil podporu občanským nenásilným akcím. Ti, kteří nevyslyšeli slova ústavy

20 a prezidenta a svými rozhodnutími a jednáním vyprovokovali konflikt na Majdanu, budou pot restáni. V tomto oznámení vyjádřil požadavek na generální prokuraturu, aby jemu i obyvatel ům Ukrajiny urychleně poskytla výsledky okamžitého a objektivního vyšetřování kvůli náleži tému potrestání viníků. Později se premiér Nikolaj Azarov jménem vlády za jednání milice o mluvil. Přehlídka ve Stanislavi na počest návštěvy generálního guvernéra Polska Reichsministera Hanse Franka a ve srovnání dnešní dívka z pravého sektoru, Bandera plánoval a prováděl masové vraždění Židů v létě roku O svém vystoupení z provládní parlamentní frakce Strany regionů informovalo několik poslan ců. Objevily se zprávy o demisi šéfa prezidentské administrativy Sergeje Ljovočkina, ta však nebyla přijata. Nutno dodat, že Sergej Ljovočkin je zastánce sbližování Ukrajiny s Evropskou unií, a ve vládních kruzích tedy také existuje nejednotnost v otázce evropské integrace. Část v ládních představitelů je připravena podpořit snahy opozice o urychlení integrace Ukrajiny do EU. 1. prosince se protestující přesunuli z Michajlovského náměstí na Majdan. Podle různých odh adů se na hlavním kyjevském náměstí sešlo mezi 20 až 60 tisíci lidí. Protestující přišla podpoř it delegace z Polska v čele s Jarosławem Kaczyńským a Jerzym Buzekem. Skupina 200 aktivistů se pokusila zaútočit na administrativní budovu prezidenta v Bankové ul ici. Policejní zátarasy prorazili buldozerem. Opozice je později označila za provokatéry. Předt ím se odehrála rvačka mezi zastánci a odpůrci použití buldozeru. Berkut použil slzotvorný ply n a omračující granáty. Byla obsazena radnice Kyjeva a Dům odborů, kde byl zřízen Štáb nár odního odporu. Iniciátorem umístění štábu byl Oleg Tjagnybok. Večer milice oznámila, že o dpovědnost nese Svoboda a nacionalistická strana Bratrství (s lídrem Dmitrijem Korčinským).