2. Počátek provádění kontroly užitkovosti ve světě

Transkript

1 1. Úvod V roce 2005 uplyne 100 let od založení systematického provádění kontroly mléčné užitkovosti skotu v Českých zemích. Z tohoto důvodu byla zpracována publikace 100 let kontroly mléčné užitkovosti skotu v Čechách a na Moravě, která podává přehled o vývoji kontroly užitkovosti, organizaci a výsledcích u dojeného skotu v letech 1905 až Zhodnocení kontroly užitkovosti za delší časové období může sloužit jako podklad pro úvahy o jejím budoucím vývoji. Kontrola užitkovosti slouží jako základní nástroj šlechtitelské práce, na kterou navazuje odhad plemenných hodnot a praktická realizace selekčního procesu. Kvalitní plemenářská práce je nositelem pokroku ve šlechtění. Publikace je určena pro pracovníky plemenářských organizací, chovatele, zaměstnance státní správy v oblasti chovu skotu, zemědělské školy a ostatní odborníky, kteří se zajímají o tuto problematiku. Zvelebováním chovu skotu se zabývali naši předkové již několik staletí před rokem První písemné zmínky o snaze zlepšit užitkové vlastnosti skotu pochází z období vlády Rudolfa II. ( ). V průběhu staletí docházelo ke změnám požadavků na jednotlivé užitkové vlastnosti. Ještě na začátku 20. století byl chován skot s trojstrannou užitkovostí (tah, maso a mléko). S rozvojem techniky a mechanizace zemědělství došlo ke změnám a v současnosti zůstávají pro skot rozhodující dvě užitkové vlastnosti, maso a mléko. Změnil se i pohled na hodnocení kvality zvířat. Ještě koncem 19. století nebyla kvalita dojnic posuzována podle dojivosti, ale především podle toho, jak vysokého věku se dožijí. Na aukcích byla zvířata posuzována podle zubů a dlouhověká zvířata byla vysoce ceněna. Doba se změnila, dlouhodobý selekční tlak na plemena skotu, chovaná v České republice na základě systematicky prováděné kontroly užitkovosti, způsobil nárůst mléčné užitkovosti u domácích plemen, ale na druhé straně výrazně snížil dlouhověkost. Po 100 letech tak stojí chovatelé před otázkou, jaké užitkové vlastnosti prosazovat. Vysoká mléčná užitkovost přestává být jedinou prioritou a z ostatních užitkových vlastností se stále více hovoří o plodnosti, dlouhověkosti a zdá se, že nejvíce ceněná bude stejně jako před sto lety u krav dlouhověkost. V současnosti jsou využívané moderní technologie v chovu skotu a projevuje se snaha o zavádění nových poznatků, které by zvýšily rentabilitu chovu skotu. Vedle těchto opatření se zvyšuje význam mimoprodukčních funkcí chovu skotu, zejména se jedná o udržování krajiny a zlepšení kvality života ve venkovských oblastech. Tyto oblasti jsou významně podporovány z prostředků EU. Bohužel podmínky před vstupem do EU, zvláště u krav bez tržní produkce mléka, byly vyjednány tak, že stavy krav dosahují nízké úrovně. V této publikaci bychom chtěli především poděkovat těm, kteří stáli u začátků provádění kontroly mléčné užitkovosti v Čechách a na Moravě. Všichni ti nejmenovaní konzulenti KU měli ve své době díky náplni své práce úctu a požívali u chovatelů velké vážnosti. Tito lidé se nejvíce zasloužili o zvelebení zemského chovu skotu. Jaký se dá očekávat další vývoj v kontrole mléčné užitkovosti u nás a ve světě? Dá se předpokládat, že mléčná užitkovost u skotu nebude po několik let jedinou rozhodující vlastností a hlavním selekčním kriteriem u dojených plemen skotu. Kontrola mléčné užitkovosti však nepochybně zůstane v chovatelsky vyspělých zemích zachována, i když v pozměněné podobě. Prudký rozvoj techniky v posledních letech umožní realizaci celé řady postupů, které v minulosti zajišťovala organizace pro kontrolu užitkovosti přímo na farmě. Proto dojde ke zvyšování tlaku na zavádění nových služeb a na snižování nákladů kontrolních organizací. 5

2 2. Počátek provádění kontroly užitkovosti ve světě Ve většině evropských zemích je doloženo, že na šlechtických velkostatcích docházelo k měření mléka na konci 16. století. První záznamy o prováděných zkouškách výkonnosti dojnic pocházejí z počátku 19. století. S jejím organizovaným a systematickým prováděním se však započalo téměř o 100 let později. Kontrola užitkovosti vznikla v Dánsku v roce 1895 založením prvního spolku pro kontrolu chlévní. Další kontrolní spolky vznikaly velice rychle. Kontrola užitkovosti v Dánsku se stala vzorem pro zavedení kontroly užitkovosti v dalších zemích. Důležitým poznatkem byla skutečnost, že k provedení objektivní kontroly užitkovosti bylo nutné zjišťovat nejen množství nadojeného mléka, ale i jeho kvalitu z hlediska obsahu tuku, protože podle obsahu tuku bylo mléko vykupováno. V rámci kontroly užitkovosti byla zjišťována také spotřeba a zužitkování krmiva. Počítalo se kolik kg mléka, resp. tuku bylo vyrobeno z určitého množství krmiva. Protože kontrola užitkovosti byla věcí poměrně složitou, vyžádalo si její provádění specialisty, kteří prošli k tomu určenými kursy. To byl hlavní důvod sdružování do chovatelských organizací, které chlévní kontrolu užitkovosti prováděly. Dánsko (1895) Chovatelé v Dánsku byli první, kteří si zorganizovali společnou práci za účelem zjištění dat o dojivosti a tučnosti mléka a spotřebě krmiv. První spolek byl na Jutském poloostrově založen 28. ledna 1895 ve Vejenu s názvem Kontrolní spolek pro Vejen a okolí. Zakladateli byli státní konzulent Frederik Hansen, který byl majitelem pokusné rostlinné stanice v Askově, a ředitel hospodářské školy v Ladelunu Nils Petersen. Zpočátku měl spolek 13 členů a kontrolováno bylo 307 krav. Druhý spolek byl v Dánsku založen 1. dubna 1896 a následovaly pak další. Roku 1916 pracovalo v Dánsku již 676 spolků pro užitkovou kontrolu chlévní, které měly členů s kontrolovanými dojnicemi. Na přínos zavedené kontroly užitkovosti poukazuje vývoj dojivosti a obsahu tuku u 13 členů prvního kontrolního spolku v období let 1895 až 1910 (tabulka 1). V letech 1871 až 1914 probíhal v Dánsku vzestup mlékárenství a Dánsko se zařadilo mezi nejdůležitější dodavatele másla na světovém trhu. Ke konci 19. století vyústila situace na trhu s obilninami v krizi, ve vyspělých státech se zvýšila poptávka po živočišných produktech a došlo ke zlepšení zpeněžení živočišných produktů. Dánové postřehli tyto nové trendy a přeorientovali se z jednostranné rostlinné výroby na výrobu živočišnou. Významný byl zejména chov krav (tabulka 2) a na něj navazující výroba mléka a másla. Tyto příznivé podmínky měly vliv na rozvoj kontroly užitkovosti v Dánsku. Tab. 1 KU 1) u stád, které byly členy první kontrolní organizace v Dánsku Rok počet krav dojivost (kg mléka) obsah tuku (%) , , ,53 1) kontrola užitkovosti u 13 stád v roce Zdroj: 100 År Med Ydelseskontrol

3 Tab. 2 Stavy krav celkem a jejich užitkovost v Dánsku v letech 1871 až 1914 Rok stavy krav (ks) dojivost (kg) obsah tuku (%) , ,56 Zdroj: Štěpán, 1964 Švédsko (1898) První kontrolní spolek ve Švédsku vznikl dle dánského vzoru dne 29. ledna Ve Švédsku rostl počet kontrolních spolků velmi rychle, v roce 1911 pracovalo 682 a v roce 1914 pak 757 spolků. Po první světové válce došlo ke snížení počtu kontrolních spolků na 63 % stavu před válkou. Maximální interval mezi kontrolními dojeními byl 21 dní. Norsko (1898) První spolek byl založen 27. října 1898 v Öst Agder. V roce 1914 již pracovalo 111 kontrolních spolků s kontrolovanými dojnicemi. Na konci roku 1918 se počet kontrolních spolků snížil na 102. Kontrolováno bylo krav. Průměrný počet ve stádě činil 11,2 krávy. Důvodem poklesu počtu kontrolních spolků byl nedostatek dobrých, odborně vzdělaných kontrolních asistentů. Finsko (1898) Kontrola užitkovosti byla zavedena v roce Od roku 1913 vydávalo Finsko pravidelnou statistiku kontrolních spolků. V roce 1913 pracovalo 132 spolků s členy a kontrolováno bylo krav. Nejvíce spolků bylo v roce 1916 (226 spolků, 4639 členů, krav). Po válce tento počet klesl, takže v roce 1919 byly jen 142 spolky se členy a kontrolováno bylo dojnic. Německo (1897) První kontrolní spolek pro chlévní a užitkovou kontrolu byl založen v Alsu. V roce 1914 bylo v Německu registrováno 792 kontrolních spolků se členy a kontrolovanými kravami. Tab. 3 Rozsah kontroly užitkovosti v Německu Rok stád v kontrole užitkovosti počet krav v kontrole užitkovosti podíl krav v KU z celkového počtu (%) , , , W 1) , E 2) , W 1) , E 2) , ,0 1) západní Německo; 2) východní Německo. 7

4 Po válce (1919) pracovalo jen 333 spolků se členy a se kontrolovanými kravami. Kontrola se prováděla podle dánského a švédského vzoru, pouze výpočet krmných dávek a krmných jednotek byl veden moderněji a důkladněji. Zvyšování významu kontroly užitkovosti v letech 1911 až 2002 je patrné z tabulky 3. Ve sledovaném období se podíl krav, zapojených v kontrole užitkovosti, zvýšil ze 2 % na 81 %. Holandsko (1899) První kontrolní spolek byl založen v roce V roce 1910 již pracovalo 244 kontrolních spolků se kontrolovanými kravami. Na rozdíl od předchozích zemí kontrola užitkovosti v Holandsku ve většině spolků spočívala jen ve zjištění dojivosti, aniž by se brala v úvahu spotřeba a využití krmiva. Velká Británie První spolek byl založen kolem roku 1900 po vzoru dánské kontroly. Ve Skotsku byl založen v roce 1903 svaz Highlandeet Agriculture Society, který zakládal lokální spolky pro kontrolu užitkovosti, prováděl 14denní kontrolu pomocí pracovníků k tomu účelu zvlášť vycvičených, zvaných expert nebo recorder. V roce 1914 byl založen centrální spolek Scottish Milk Records Association, který měl 36 místních spolků pro kontrolu chlévní se 641 členy a se kontrolovanými kravami. Svaz zaměstnával 36 odborných úředníků. Po válce pracovalo pouze 22 kontrolních spolků. V Anglii byly založeny chovatelské spolky pro chov jednotlivých plemen. Jednalo se o plemena Shorthorn, Guernsey, Jersey a fríský skot. V roce 1918 bylo v Anglii registrováno 44 kontrolních spolků, které kontrolovaly dojnic. Severní Amerika Koncem devatenáctého století byly v Americe založeny spolky pro domácí kontrolu výroby másla. Kontrola byla organizována tak, že každý chovatel si mléko vážil a vzorky posílal do pokusné stanice. Pokusná stanice kontrolovala dojivost třikrát až čtyřikrát ročně. Později pokusné stanice vysílaly své zástupce, kteří dohlíželi na průběh dojení, vážili mléko a prováděli zkoušky tučnosti. Kontrola se prováděla dvakrát měsíčně. Vznikly spolky plemena Guernsey, ve kterých bylo v roce 1913 registrováno krav. Podobně vznikly spolky plemene Jersey, holandského skotu a plemene Ayrshire. Ve státě Michigan zahájily spolky svou činnost v roce 1906, v roce 1914 pracovalo 164 spolků, v roce 1917 bylo registrováno 459 kontrolních spolků. Po válce jejich počet poklesl, v červenci 1920 na 382 kontrolních spolků. V Kanadě byl založen první kontrolní spolek v roce 1904 a v roce 1917 pracovalo 35 kontrolních spolků. 8

5 3. Historie Mezinárodního výboru pro kontrolu užitkovosti Důležitým mezníkem pro zavedení kontroly užitkovosti byla publikace, ve které byl navržen postup, který umožnil nahrazení denního měření mléčné užitkovosti jejím testováním v pravidelných časových intervalech. Tento postup navrhl André Max Leroy a v praktických podmínkách ověřil Fleischmann a jeho spolupracovníci. Výsledky těchto studií byly využity při založení prvního kontrolního spolku v dánském Vejenu v roce Po dánském Vejenu došlo k založení kontroly užitkovosti v Německu (1897), Maďarsku (1897), Finsku (1898), Norsku (1898), Švédsku (1898), Holandsku (1899), Rakousku (1900), Islandu (1903), Skotsku (1903), Lotyšsku (1904), Polsku (1904), Čechách (1905), Francii (1905), Austrálií (1909), Estonsku (1909), Irsku (1910), Argentině (1911), Kanadě (1911), Anglii (1914), Jižní Africe (1917), Belgii (1919), Severním Irsku (1921), Itálii (1922), Švýcarsku (1922), Litvě (1923), Zimbabwe (1929), Slovensku (1925), Rumunsku (1930), Lucembursku (1933) a Španělsku (1933). V počátcích zavádění kontroly užitkovosti byly vykazovány rozdíly ve využívaných metodikách a postupech. V zemích, které zavedly kontrolu užitkovosti, nebylo sjednoceno kontrolní údobí (interval mezi dvěma měřeními nadojeného mléka). Časové období mezi dvěma kontrolami se pohybovalo v rozmezí sedmi dnů až dvou měsíců v závislosti na skutečnosti, byla-li kontrola prováděna chovatelem na farmě nebo kontrolním asistentem nezávislé organizace (v počátku kontroly užitkovosti byl v Dánsku využíván interval 2 týdny mezi dvěma kontrolami, později došlo k jeho zkrácení). V některých zemích byla využívána praxe, kdy bylo kombinováno provádění kontroly užitkovosti farmářem a kontrolním asistentem. V období zavádění kontroly užitkovosti byla pozornost zaměřena na měření dojivosti, obsahu tuku a využití krmiv. Vedle odlišnosti ve využívaných postupech nebyla sjednocena praxe při měření obsahu tuku a v praxi se využívala celá řada metod (podle Gerbera, Hoyberga, Rosegottlieba, Babcocka a Lindstroma). V průběhu let rostl význam kontroly užitkovosti. Například v Dánsku se zvyšoval počet zapojených krav a v roce 1912 dosáhl kusů. V tomto období bylo provádění kontroly užitkovosti organizačně náročné z důvodů velkého počtu kontrolních asistentů a kontrolních spolků. Vysoký počet kontrolních spolků v počátečních letech při zavádění kontroly užitkovosti byl dán technickými možnostmi stanovení obsahu tuku podle Gerbera a skutečností, že ve většině stád byla využívána metoda A (provádí kontrolní asistent oprávněné organizace nebo spolku). Prvním kontrolním asistentem na světě byl Emil Konradi. Pracoval tři a půl roku jako kontrolní asistent pro kontrolní spolek Vejen & Omegns a poté pokračoval ve své kariéře jako pedagog. První mezinárodní konference s příspěvkem o kontrole užitkovosti se konala ve Švédsku v roce První pokusy o standardizaci metod kontroly užitkovosti První snahy o standardizaci se objevily v roce 1923 na zemědělském kongresu v Paříži, kde byl přijat závěr, že existuje potřeba sjednotit standardy metod pro kontrolu užitkovosti a nutnost využívat stejných termínů v evropských zemích. Důvodem byla snaha zajistit spolehlivost metod kontroly a hodnověrnost výsledků, které by umožnily jejich mezinárodní srovnávání. O realizaci těchto návrhů usilovala komise Mezinárodního zemědělského ústavu od roku

6 První přehled o stavu kontroly užitkovosti v mezinárodním měřítku publikoval Mezinárodní institut pro zemědělství (International Institute of Agriculture) v roce 1924 pod názvem, Kontrola mléčné užitkovosti krav v rozdílných zemích (Dairy Cow Recording in Different Countries). Tato publikace zahrnovala údaje z dvaceti států s kontrolou užitkovosti, ve kterých bylo zapojeno 1,8 miliónu krav. Podobný přehled byl publikován o jedenáct let později v roce 1935 (Dairy Cow Recording Worldwide). V této studii bylo uvedeno, že kontrola užitkovosti byla praktikována ve 34 zemích, 14 tisíci kontrolními asistenty na 285 tisíci farem u 4,5 miliónu krav. Ve třicátých letech pokračovala snaha o nalezení jednotných postupů provádění kontroly užitkovosti na kongresu v Belgii. V roce 1935 byla publikována řada prací, ve kterých byl hledán optimální interval mezi dvěma kontrolami, a referátů zabývajících se kalkulací dojivosti a obsahu tuku. Kontrola užitkovosti byla v tomto období diskutována na kongresech v Kodani (1931), Praze (1931) a Budapešti (1934). Graf 1 uvádí podíl zapojených krav v kontrole užitkovosti ve vybraných zemích v roce 1934 a graf 2 velikost zapojených stád. Graf 1 Podíl krav v kontrole užitkovosti v roce 1934 podíl krav v KU v % 60 39, ,0 18,4 14,7 14,7 18, ,2 11,2 9,4 5,4 1,3 0 Dánsko Island Finsko Lotyšsko Švédsko Holandsko Norsko Německo Estonsko Velká Británie Česká republika Vznik Mezinárodního výboru pro kontrolu užitkovosti (ICAR) Významný pokrok ve snahách o nalezení jednotného postupu v provádění kontroly užitkovosti v mezinárodním měřítku byl zaznamenán v roce 1947, kdy se konala důležitá konference pod patronátem FAO v Římě. Po jejím skončení byly zahájeny analýzy a výzkumy. Jejich cílem bylo nalezení jednotných postupů v kontrole užitkovosti, které by bylo možné využít v mezinárodním měřítku. Byla ustavena speciální komise, která byla zplnomocněna připravit návrhy na standardizaci metod kontroly užitkovosti na bázi výsledků těchto projektů. V prosinci 1947 byl vytvořen návrh, který byl zaslán všem členským zemím FAO. Návrh byl prezentován na Evropském kongresu v roce V roce 1949 byla vytvořena konečná verze návrhu, která byla rozeslána jednotlivým zemím a byl vytvořen European Milk Recording Committee (Evropská komise pro kontrolu užitkovosti), jako reprezentant zemí, které podepsaly tuto dohodu. 10

7 Graf 2 Průměrná velikost stád v kontrole užitkovosti v roce 1934 počet krav v kusech ,2 5,2 43,0 39,0 Švýcarsko Rakousko Skotsko Maďarsko Česká republika 7,1 14,0 Evropa Po téměř třicetiletém období od prvních snah standardizace v roce 1923 v Pa říži vznikla mezinárodní organizace zabývající se sjednocením postupů kontroly užitkovosti (5. až 9. březen 1951). Organizace byla založena v Římě a nazvána European Committee on Milk-Butterfat Recording (Evropský výbor pro kontrolu mléčné užitkovosti a tuku). Tato organizace byla ustavena ve spojení s EAAP (Evropskou asociací pro živočišnou výrobu). První konference se konala v roce 1951 v Haagu v Holandsku na Ministerstvu zemědělství. Bylo to první formální založení mezinárodní neziskové organizace pro standardizaci metod a postupů v kontrole užitkovosti. V průběhu následujících 40 let byla organizace několikrát přejmenována a rozšiřovala své aktivity z chovu skotu na další druhy hospodářských zvířat. V roce 1970 byla organizace přejmenována na International Committee for Recording the Productivity of Milk Animals (ICRPMA Mezinárodní výbor pro kontrolu užitkovosti dojených druhů hospodářských zvířat). Do roku 1982 byla její činnost zaměřena na kontrolu mléčné užitkovosti skotu. Aktivity ICRPMA se neustále rozšiřovaly. V roce 1982 byl presentován první návrh na harmonizaci kontroly masné užitkovosti v mezinárodním měřítku v rámci této organizace. V roce 1983 byla ustavena pracovní skupina pro identifikaci a v roce 1988 subkomise zabývající se schvalováním mlékoměrů. Dalším krokem byla reorganizace INTERBULL (pracovní skupiny IDF, EAAP a ICRPMA) na subkomisi ICRPMA. Poslední změna názvu organizace proběhla v roce V této době byla provedena reorganizace a došlo k rozšíření aktivit o ovce a kozy. ICRPMA byla přejmenována na International Committee for Animal Recording (ICAR Mezinárodní výbor pro kontrolu užitkovosti) v roce Vývoj počtu členských zemích v nejdůležitějších obdobích historie ICAR je uveden v grafu 3. Z grafu 3 je patrné zvyšování významu ICAR a standardizace kontroly užitkovosti v mezinárodním měřítku. 11

8 80 60 Graf 3 Počet členských zemích ICAR 59 počet rok Od roku 1990 probíhá konsolidace ICAR a upevňování jejího postavení v mezinárodním měřítku. V současné době činnost ICAR pokrývá oblasti kontroly užitkovosti, standardizaci metod pro kontrolu užitkovosti, měřící zařízení a vedle skotu kontrolu užitkovosti koz, ovcí a buvolic. Významné jsou subkomise INTERBULL pro odhad plemenných hodnot v mezinárodním měřítku a subkomise pro měřící zařízení. Každé dva roky se schází členské shromáždění Česká republika se stala členskou zemí ICAR v roce 1991 a právo používat pečeť kvality ICAR získala v roce V tabulce 4 je uveden přehled členů, kteří mají právo používat pečeť kvality. V současnosti patří mezi hlavní cíle ICAR: podpora rozvoje kontroly užitkovosti a odhadu plemenných hodnot; zavedení doporučení, standardů a směrnic pro identifikaci, potvrzení o původu, kontrolu užitkovosti, publikací a pro odhad plemenných hodnot; diskuse a spolupráce mezi členskými zeměmi; podpora využívání údajů z KU pro operativní řízení na farmách; schvalování postupů v kontrole užitkovosti; standardy pro měřící zařízení; publikace; identifikace. Pravidla pro provádění kontroly užitkovosti jsou shrnuta ve směrnicích ICAR (ICAR Quidelines). V budoucnosti bude muset ICAR reagovat na nové potřeby členských organizací a rozvíjet vedle stávajících oblastí nové služby. ICAR spolupracuje s FAO na přípravě seminářů pro rozvojové země a snaží se podporovat kontrolu užitkovosti u nových druhů hospodářských zvířat (velbloudů). ICAR využívá ISO standardy při schvalování identifikačních zařízení, mlékoměrů, v oblasti laboratorních analýz a aktivně se účastní jednání pracovních skupin ISO. Pro obchodní aktivity byla ustavená dceřiná společnost Service ICAR, Srl., která zajišťuje obchodní kontrakty s testovacími centry a komerční aktivity ICAR. 12

9 Tab. 4 Členské státy ICAR, které mají právo využívat pečeť kvality ICAR 1) Členský stát organizace ICAR Argentina Asociación Cridadores de Holando Argentino, ACHA Rakousko Zentrale Arbeitsgemeinschaft Österreichischer Rinderzüchter (ZAR) Belgie-V Ministerie van de Vlaamse Gemeenschap-Normering en Controle Dierlijke Productie Belgie-W Ministère de la Région Wallonne, Dir. Gén. Agriculture-Dir. Qualité des Produits Chorvatsko HRV Česká republika Českomoravská společnost chovatelů, a.s. (v roce 1994) Dánsko Danish Agricultural Advisory Centre, National Commitee on Danish Cattle Německo Nationales Komitee für Milchleistungsprüfungen, c/o Arbeitsgemeinschaft Deutscher Rinderzüchter Finsko ProAgria Maaseutukeskusten Liitto Finsko The Finnish Animal Breeding Association France France Contrôle Laitier Anglie National Milk Recording Irsko Irish Cattle Breeders Federation Izrael Israel Cattle Breeders' Association (ICBA) Itálie Italian Breeders' Association (AIA) Lucembursko Fédération des Herd-Books Luxembourgeois Severní Irsko United Dairy Farmers Ltd. Norsko TINE Norwegian Dairies BA Skotsko The World Federation of Ayrshire Breed Societies' Slovensko The State Breeding Institute of the Slovak Republic Slovinsko Ljubljana University, Biotechnical Faculty Španělsko Ministerio de Agricultura, Pesca y Alimentacion, Subdirección General de Alimentación Animal y Zootecnia, Comité Español de Zootecnia Švédsko Animal Production and Management Divison The Swedish Board of Agriculture Švýcarsko Arbeitsgemeinschaft Schweizerischer Rinderzüchter Holandsko NLD 1) stav k 20. červnu 2005, zdroj ICAR Současný stav - směrnice ICAR a jejich hlavní zásady V době vydání publikace (září 2005) byly v platnosti směrnice ICAR schválené na kongresu ICAR v Tunisku v roce Postupy v kontrole užitkovosti upravuje International Agreement of Recording Practices. Směrnice ICAR zahrnují: označování zvířat; problematiku původů zvířat; kontrolu užitkovosti krav, ovcí, koz, a buvolic; kontrolní činnost v kontrole užitkovosti; 13

10 kontrolu užitkovosti masných plemen skotu; pravidla pro záznam údajů a odhad plemenných hodnot zevnějšku, zdravotní stav mléčné žlázy a zdraví zvířat; identifikaci inseminačních dávek; odhad plemenných hodnot; testování a schvalování mlékoměrů. Pravidla ICAR pro provádění kontroly užitkovosti se považují za minimální a pro používání pečetě kvality ICAR se vyžadují komplexnější požadavky. Dohoda pro provádění kontroly užitkovosti je navržena tak, aby členským organizacím v rámci pravidel a standardů umožňovala určitý stupeň volby a flexibility a přitom aby v rámci vedení záznamů a metod kontroly užitkovosti zajišťovala uspokojivou míru jednotnosti mezi členskými organizacemi. Pravidla, standardy a směrnice mohou být čas od času doplněny o další schválená ustanovení. Standardní referenční metodou ICAR je metoda A4 (tabulka 5 a 6). Používat se může jakákoliv jiná schválená metoda kontroly užitkovosti uvedená v Pravidlech ICAR pro metody kontroly užitkovosti, ale výsledky by měly mít matematickou vazbu na referenční metodu. Od organizací, které jsou členy, se očekává, že budou dodržovat pravidla, standardy a směrnice ICAR pro kontrolu užitkovosti u mléka a mléčných složek. Aby byl záznam oficiální, musí být systém schválený ICAR, v rámci kterého se provádí kontrola a výpočty, pod dohledem člena ICAR. Dojivost by se měla zaznamenávat a vzorky mléka by se měly odebírat pomoci vybavení schváleného nebo předběžně schváleného ICAR. Analýzy chemického složení vzorku mléka se provádějí na stejném vzorku mléka. Tyto vzorky by měly být reprezentativní pro nádoj za 24 hodin nebo by měly být korigovány na 24 hodinový nádoj pomocí metody schválené ICAR. Trvání kontroly užitkovosti (doba laktace): použít se mohou pouze schválené doby laktace, směrnice ICAR pro dobu laktace obsahuje seznam schválených dob laktace; referenční doba laktace by měla být taková, jaká je popsaná ve Směrnicích ICAR; kromě referenční doby laktace mohou být výsledky kontroly užitkovosti prezentovány také pro jiná kontrolní období, např. roční užitkovost. Tab. 5 Metody kontroly užitkovosti (KU) Metoda KU stručná charakteristika metoda A Všechny záznamy provádí oficiální zástupce organizace, která provádí kontrolu užitkovosti. Zahrnuje kontrolu užitkovosti, která je prováděna schválenými prostředky ICAR na farmě, které jsou pod dohledem oficiálního zástupce organizace provádějící kontrolu užitkovosti, a s nimiž nemůže manipulovat zemědělec nebo jím pověřená osoba. metoda B Všechny záznamy provádí zemědělec nebo jím pověřená osoba. 14

11 Metody výpočtu: množství mléka a mléčných složek se vypočtou podle jedné z metod navržených ve Směrnicích ICAR pro výpočet výsledků za laktaci; členské organizace informují ICAR o metodách výpočtu, které používají a odpovídají za to, že se výsledky upraví a vypočtou podle Směrnic ICAR pro výpočet výsledků za laktaci. U každého typu kontroly užitkovosti se pro určení vhodné klasifikační metody ICAR použije hlavní znak (tabulka 5). Ve směrnicích ICAR je uvedeno, že symbol T by se měl používat, provádí-li se kontrola užitkovosti ve stádě při jedné kontrolní návštěvě u jednoho dojení a při následující kontrolní návštěvě u jiného dojení a symbol C by se měl používat, provádíli se kontrola užitkovosti ve stádě vždy při stejném dojení. U krav je ukončena dojivost při produkci méně než 3 kg za den nebo méně než 1 kg mléka za dojení. Standardy ICAR pro intervaly mezi jednotlivými kontrolami pro skot jsou uvedeny v tabulce 6 a hraniční hodnoty pro dojivost, obsah tuku a bílkovin v tabulce 7. Tab. 6 Standardy ICAR pro intervaly kontrol Interval kontrol minimální počet interval mezi kontrolami za rok (týdny) kontrol minimální (dny) maximální(dny) A4 referenční metoda denně Tab. 7 Hraniční hodnoty v kontrole užitkovosti pro mléko, tuk a bílkoviny 1) Plemeno mléko (kg) tuk (%) bílkoviny (%) min. max. min. max. min. max. hlavní mléčná plemena skotu 3,0 99,99 1,5 9,0 1,0 7,0 s vysokým obsahem tuku 2) 3,0 99,99 2,0 12,0 1,0 9,0 1) hodnoty za kontrolní den nacházející se mimo tato rozmezí se považují za chybějící hodnoty; 2) průměrný obsah tuku u plemene vyšší než 5 %. Od roku 2000 se rozvíjí oblast kontroly užitkovosti skotu na farmách s dojícími roboty. Směrnice ICAR doporučují pro stanovení produkce mléka metodu, kterou vyvinul Lazebny a kol. v roce 2002, která vychází z počtu dní nebo dojení v kontrolní den a před kontrolním dnem. Optimální je zahrnout do výpočtu údaje z aktuálního dojení společně s dvanácti předchozími dojeními nebo data získaná v posledních 96 hodinách. 15

12 Pro odhad obsahu a produkce tuku a bílkovin (Galesloot and Peeters, 2000) se využívají všechny vzorky získané v průběhu 16hodinového kontrolního dne pro odhad 24hodinové produkce tuku a bílkovin. Podrobné informace o zásadách provádění kontroly užitkovosti jsou uvedeny v publikaci International Agreement of Recording Practices. V tabulce 8 je uveden přehled o výsledcích kontroly užitkovosti ve vybraných členských zemích ICAR. Z tabulky je patrné, že Česká republika patří mezi země s nejvyšším podílem krav v kontrole užitkovosti. Tab. 8 Ukazatele KU krav ve vybraných evropských zemích (2003, 2002) Stát v KU (%) krav v mléka bílkovin mezid. náklady krav stád podniku kg 1) % dnů na KU 2) ČR 96,5 x 214 3) , ,2 Dánsko 92,0 88, ) 3,47 x 69,0 Švédsko 86,5 74, ) 3, ,0 Holandsko 84,0 x , x Německo 81,1 62, , ,7 Estonsko 88,2 26, , ,4 Finsko 76,8 68, , ,0 Slovensko 76,7 76, , ,7 Maďarsko 69,5 x , ,1 Francie 67,0 43, , ,3 Rakousko 67,0 48, ,41 x 151,0 Švýcarsko 100,0 100, , ,1 Anglie 50,0 40, , x Slovinsko 67,4 44, , ,0 Španělsko 39,8 22, , ,0 Polsko 15,6 2, , ,0 Itálie x x ,27 x x 1) za normovanou laktaci (305 dnů); 2) náklady na KU na krávu a rok v kg mléka; 3) průměrný počet krav ve stáji 129; 4) za 365 dní. Závěr Od založení ICAR v roce 1951 se mnohokrát prokázal přínos standardizace metod kontroly užitkovosti, aktivit Mezinárodního výboru pro kontrolu užitkovosti v oblasti odhadu plemenných hodnot a respektování pravidel pro využívání schválených prostředků v kontrole užitkovosti. Aktivity ICAR vedly ke zlepšení plemenářské práce a k usnadnění mezinárodního obchodu s plemenným materiálem. Významně se prohloubila spolupráce mezi členskými zeměmi a ICAR přispěl k rozvoji poznatků podporou mezinárodních projektů v oblasti kontroly užitkovosti. Nezanedbatelný je jeho přínos v zavádění kontroly užitkovosti v rozvojových zemích a při kontrole kvality provádění kontroly užitkovosti. V budoucnosti se bude zvyšovat role ICAR při utváření pravidel pro identifikaci zvířat a v poslední době se projevuje jeho snaha o aktivity v oblasti molekulární genetiky. Jako perspektivní se jeví podpora projektů zabývajících se využitím údajů z kontroly užitkovosti a odhadu plemenných hodnot pro operativní řízení na farmách. 16

13 4. Chov skotu v Českých zemích do roku 1905 Vznik primitivního zemědělství byl spojen s usazováním pravěkého člověka, které probíhalo v období od čtvrtého tisíciletí do poloviny druhého tisíciletí před naším letopočtem. Do tohoto období lze zařadit počátek chovu skotu v českých zemích. Rozvoj zemědělství a chovu skotu se zrychlil s oddělením řemeslné výroby od zemědělské. Po osídlení keltskými a germánskými kmeny byly české země postupně od 4. až 5. století osídleny Slovany. Stěhování Slovanů z jejich původní pravlasti, ležící severně od Karpat mezi Odrou a Dněprem, probíhalo dlouhodobě a v 5. a 6. století. Slované osídlili rozsáhlá území okolo Labe a Dunaje a jejich osídlení zasahovalo až do Byzantské říše. Po slovanském osídlení došlo k rozvoji zemědělství, které bylo jejich hlavní činností a tento příznivý vývoj pokračoval i po příchodu feudalismu do Českých zemí. Chov skotu v období feudalismu K významným změnám došlo v 10. až 12. století, kdy proběhl proces feudalizace společnosti. V této době byla již většina obyvatelstva v poddanském poměru. Při přechodu od prvobytně pospolné společnosti k feudalismu se změnila situace v zemědělství a chovu hospodářských zvířat. Šlechta postupně zabírala půdu a dávala ji do užívání drobným rolníkům za peněžní a naturální dávky. Pro rozvoj zemědělství a zvyšování produktivity práce měl velký význam vznik měst. Část produkce byla uplatněna ve městech a rozšířila se i směna pomocí peněz. Postupné snížení podílu dávek vrchnosti ve formě naturálií a roboty a zvyšování podílu směny pomocí peněz vedlo k diferenciaci rolníků na vesnici na bohaté sedláky a na chudinu. Ve 13. a 14. století byly početní stavy skotu nízké a mléčné produkty hrály malou roli ve výživě lidí. V této době se pohybovala hmotnost krav na úrovni 200 kg a výška 106 cm. Poptávka po mase a mléčných výrobcích se zvýšila až ke konci 15. a 16. století. Na začátku 16. století již existovala výrazná diferenciace venkovského obyvatelstva. Proces diferenciace byl zpomalen husitským hnutím, ale od konce 15. století pokračoval až do 18. století. Hlavním odvětvím v období feudalismu bylo obilnářství. Čechy a Morava byly v této době významnými vývozci obilí. Chov skotu v období třicetileté války a situace po třicetileté válce V průběhu třicetileté války došlo k významnému poklesu počtu selských usedlostí, úbytku počtu obyvatel, poklesů stavů skotu, snížení výměry orné půdy a k velkým majetkovým přesunům. V porovnání s předchozím obdobím se zhoršilo postavení poddaných a robotní povinnosti dosáhly na některých panstvích až 150 dnů v roce. Rozhodující postavení v hospodářství měl feudál, který hospodařil na části výměry ve vlastní režii a na ostatní půdě hospodařili poddaní. Orientace na obilnářství vyžadovala dostatečnou produkci statkových hnojiv a dokonalejší zpracování půdy. Nedostatek tažných zvířat a nevhodnost původního domácího skotu pro tah bylo hlavním důvodem importů cizích plemen. Počet krav na 100 ha celkové výměry půdy v tomto období a v letech 1837 a 1930 je uveden v tabulce 9. Z tabulky je patrný růst počtu krav na 100 ha celkové výměry půdy ve vybraných oblastech. Nejvyšší růst byl vykázán v letech 1654 až 1930 v oblasti Karlštejna (25 kusů a 534,0 %), Jílového u Prahy (27 kusů a 441,9 %), Kostelce nad Černými lesy (19 kusů a 323,3 %), Brandýsa nad Labem 17

14 (23 kusů a 310,8 %), Chlumce nad Cidlinou (30 kusů a 277,6 %), Rožmitálu 22 kusů a 233,0 %) a Velké Prahy (22 kusů a 226,3 %). Nižší růst byl vykázán v oblasti Náchoda (26 kusů a 166,0 %), Vlašimi (16 kusů a 105,4 %), Klášterce nad Orlicí (11 kusů a 70,5 %) a Hluboké nad Vltavou (9 kusů a 51,4 %). Původní skot chovaný v českých zemích byl charakterizován poměrně nízkou hmotností. V 18. století vážily krávy domorodého skotu přibližně 200 kg a volci kolem 300 kg. Nová orientace zemědělské výroby v průběhu 18. a 19. století vedla ke snižování stavů původního skotu v českých zemích. První doložené záznamy o dojivosti pochází ze 16. století ze šlechtických velkostatků. Měření mléčné užitkovosti bylo praktikováno na šlechtických velkostatcích, kterým tyto údaje sloužily k ekonomickým účelům. V této době bylo mléčné hospodářství obvykle pronajímáno šafářce nebo šafáři. Podle záznamů ze šlechtických velkostatků dosahovala denní dojivost v 17. století průměrně 2,7 až 2,9 litrů. Roční dojivost byla na úrovni přibližně žejdlíků (tzn. 968 litrů mléka, při rozmezí 871 až 968 litrů). Tato dojivost odpovídala kvalitě a podmínkám pro chov skotu. Dalším příkladem dosahované dojivosti je Frýdlantská instrukce z roku 1653, která ukládala ročně odevzdat na jednu dojnici 450 pint mléka (872 litrů), což odpovídá průměrné denní dojivosti od listopadu do března 0,9 litru a od dubna do října 3 litry mléka. Tab. 9 Počet krav na 100 ha celkové výměry půdy ve vybraných oblastech Oblast počet krav na 100 ha v roce 1654 v roce 1837 v roce 1930 Náchod 15,6 27,9 41,5 Klášterec nad Orlicí 15,6 27,0 26,6 Hluboká nad Vltavou 18,1 13,9 27,4 Chlumec nad Cidlinou 10,7 23,6 40,4 Rožmitál 9,4 12,9 31,3 Vlašim 14,9 18,7 30,6 Jílové u Prahy 6,2 16,6 33,6 Karlštejn 4,7 21,6 29,8 Brandýs nad Labem 7,4 17,0 30,4 Kostelec nad Černými lesy 6,0 14,8 25,4 Velká Praha 9,9 32,3 32,3 Zdroj: Petrášek 1972 Na začátku 18. století došlo ke zhoršení sociálního postavení sedláků, které bylo doprovázeno celou řadou povstání a bouří. Přes snahu některých panovníků nebylo dosaženo zlepšení z důvodu odporu šlechty. Negativní vliv na zemědělství a chov skotu mělo odčerpávání peněz ze země státem a šlechtou, což vyústilo ve zchudnutí obyvatelstva. Při fixní výši odvodů a současném snižování příjmu za zemědělské produkty měli zemědělci nedostatek peněžních prostředků a v této době bylo velice těžké uhradit jednotlivé odvody. Pro uhrazení daní byli zemědělci nuceni prodávat pod cenou, propouštěli čeleď, nemohli investovat do svých hospodářství, byli nuceni si brát drahé úvěry, které nemohli splácet a často bankrotovali. Tyto skutečnosti vedly ke snížení úrodnosti a užitkovosti hospodářských zvířat. 18

15 Snížení životní úrovně na venkově mělo dopad na hospodářskou situaci jednotlivých odvětví ve městech. V první polovině 18. století se odvody pohybovaly na úrovni % výnosů hospodářství. Spojováním opuštěných selských gruntů s panskými dvory vznikaly velkostatky velkých rozloh, které nemohly být dobře obdělávány a zatěžovaly poddané neúnosnou robotou. Řízení těchto velkostatků bylo v rukou úředníků, jejichž praktiky při řízení patřily vedle vysokých odvodů mezi hlavní problémy poddaných na venkově. V tomto období byla investice do nákupu krav vysoká. Nákup jediné krávy dosahoval až jedné dvacetiny kupní ceny celého statku. Ve druhé polovině 17. století byl proto nákup dojnice nejlépe uloženým obchodním kapitálem a vynikající investicí pro zbohatlé měšťany, úředníky, vesnické šenkýře a velké sedláky. Tato finanční náročnost pořízení skotu se projevila v nové praxi, kdy se hromadně pronajímaly krávy zakoupené z peněz kostelů a pronajímaly se poddaným. Pronájmy se od třicetileté války rozšířily a přetrvávaly staletí jako nový druh zatížení poddanských usedlostí (železné krávy). Velkostatek před rokem 1848 a měření užitkovosti na velkostatcích Na přelomu 18. a 19. století se rozšiřovala opatření, která měla vést ke zvýšení výnosů a rentability chovu skotu a pěstování zemědělských plodin. Začaly se zavádět postupy ke kontrole práce, nově se upravovaly peněžní i naturální mzdy. Velkostatky potřebovaly v této době větší množství chlévské mrvy pro zvyšování úrodnosti půdy. Pro dosažení vyšších výnosů se proto zvyšovaly stavy skotu, zejména krav a volů. Rozšiřovalo se pěstování jetele a vojtěšky. Cílem těchto aktivit bylo zvýšení výnosů jednotlivých panství. Pokračoval proces dovozu nových plemen a vytlačování domorodého krátkorohého červeného skotu, zvaného české červinky, cizími plemeny. Přínosem pro zlepšení ekonomiky bylo sledování denní dojivosti od jednotlivých krav. Jako příklad lze uvést Libochovické (tabulka 10) a Budýňské panství, kde opustili trojhonný systém a zavedli střídavé hospodářství. Celková výměra obhospodařované půdy v obou panstvích činila měr (3 945 ha). Z toho připadalo na zemědělskou půdu měr. Panství bylo rozděleno do 10 dvorů. Z hospodářských výkazů byla patrná rentabilita v chovu ovcí, vzhledem k výhodným cenám za vlnu a ovčí hnůj. Chov skotu byl méně výnosný než chov ovcí. Situace se změnila až od 60. let 19. století, kdy došlo ke zvyšování stavu skotu na úkor ovcí a koní. Tab. 10 Dojivost krav v pěti dvorech libochovického panství 1) (1807/1808) Ukazatel Vojnice Žerotín Chotěšov Skokany Libochovice celkem dojných dnů nadojeno prům. denní dojivost 2,8 2,1 1,9 2,7 2,5 2,4 1) v litrech. Průměrný počet krav v uvedených pěti dvorech činil 116,28 kusů a průměrná roční dojivost jedné krávy 873 litrů mléka. Vlivem jarního telení dojivost stoupala při přechodu na zelené krmení a maxima dosáhla v červenci, a to 3,5 litrů, a poté postupně klesala až na 1,1 litru v prosinci. V tomto období bylo praktikováno dojení dvakrát denně a v létě třikrát denně. Realizační ceny dosahovaly 2 až 3 krejcary za jeden žejdlík mléka, 8 až 10 krejcarů za jeden žejdlík smetany, 5 až 8 krejcarů za libru másla a 48 krejcarů za jednu libru sýra (1 žejdlík = 0,4863 litru). 19

16 Z tohoto období se dochovaly záznamy o dojivosti na Lichtenštejnském panství z roku Zde se předpokládalo, že se od jedné krávy získají denně 3 mázy mléka (5,7 litrů). Dojivost se v polovině 19. století pohybovala běžně na úrovni 600 litrů mléka. Za velmi dobrou se považovala úroveň litrů mléka a za výbornou litrů mléka. Tabulka 11 a 12 uvádí přehled o stavech hospodářských zvířat v Čechách a na Moravě. Statistiky o počtu zvířat v českých zemích byly sestavovány především pro zjištění počtu tažných zvířat, na nichž měl zájem stát z vojenských důvodů. Proto jsou v dobových pramenech na prvním místě uváděny tažní koně a voli, jejichž počet nasvědčuje, že poddaní chovali tažná zvířata pro potřeby vrchnosti, která zasahovala do jejich hospodaření. Uvedené statistiky je nutno brát za orientační, protože počty uváděné představeným obce byly spíše nižší, a to z obavy před rekvizicemi, novými daněmi atd. Tab. 11 Stavy skotu v Čechách v letech 1762 až 1846 Rok voli krávy skot celkem koně ovce ) ) v roce 1793 bylo chováno býků. Zdroj: Petrášek 1972 Při vysokých stavech ovcí, koní a špatné kvalitě pastvy nemohla výměra pastvin a luk zabezpečit kvalitní výživu skotu. Podle tabulek 13 až 16 se stav skotu za 123 let (v letech 1787 až 1910) v Čechách zdvojnásobil, počet prasat ztrojnásobil, stavy koní se zvýšily asi o kusů, kdežto stav ovcí poklesl z 1,5 miliónu na kusů. Přitom se orná půda rozšířila o ha a počet obyvatel se zvýšil o 4 milióny. Tab. 12 Stavy skotu na Moravě a ve Slezsku v letech 1782 až 1807 Rok Morava Slezsko celkem voli krávy voli krávy voli krávy

17 Tab. 13 Počet kusů hospodářských zvířat na 100 obyvatel v Čechách Rok stavy hospodářských zvířat na 100 obyvatel stavy koní (ks) stavy skotu (ks) stavy ovcí (ks) stavy prasat (ks) ,50 44,02 52,05 10, ,70 33,83 2,26 14,96 Zdroj: Petrášek 1972 Tab. 14 Kultura pícnin a stavy hospodářských zvířat v Čechách Rok OP 1) plocha osetá pastviny louky skot počet (mil. ha) jetelem 2) (v mil. ha) (v mil ha) (ks) obyvatel ,1 0,022 3) 0,353 0, ,6 0,361 4) 0,260 0, ) orná půda; 2) vojtěškou popřípadě vičencem nebo úročníkem v mil. ha; 3) v roce ,97 % orné půdy; 4) v roce ,87 % orné půdy; Zdroj: Petrášek 1972, údaje pouze za Čechy, Morava není zahrnuta Tab. 15 Plochy využívané pro krmivářské účely na 100 ks koní, skotu a ovcí 1) Rok pastviny louky plochy oseté jetelem, (ha) (ha) vojtěškou apod. (ha) ,46 16,23 0, ,63 19,32 13,39 1) pastviny, louky a plochy oseté jetelem - údaje za Čechy. Zdroj: Petrášek 1972 Tab. 16 Stavy hospodářských zvířat v Čechách v roce 1787 a 1910 Rok stavy koní (ks) stavy skotu (ks) stavy ovcí (ks) stavy prasat (ks) Chov skotu po roce 1848 do začátku první světové války V roce 1848 byla zrušena robota a došlo ke skončení feudálního útisku, ale rolníci se museli za osvobození z roboty vykoupit a zaplatit vrchnosti odškodné. Tato praxe vedla k prohloubení diferenciace venkovského obyvatelstva, protože vykoupit se mohli jen dobře situovaní poddaní. Drobní rolníci se vykoupit nemohli a byli nuceni vstupovat do námezdní práce v zemědělství a průmyslu. Majitelé velkostatků výkupem získali, což jim umožnilo vybudovat a vybavit své velkostatky a účastnit se průmyslového podnikání. Tato diferenciace rolnictva podržela své znaky až do začátku první světové války. Vývoj stavů skotu v Čechách, na Moravě a Slezsku je uveden v grafu 4, 5 a tab. 17, 19. Zajímavý údaj z této doby pochází z velkostatku Mělník (1869), ve kterém byla v polovině 19. století dosažena dojivost žejdlíků mléka (asi litrů mléka u 25 plemenic montafonského skotu). 21

18 Graf 4 Stavy skotu v letech 1850 až 1890 v Čechách v miliónech kusů 2,5 2,0 1,5 1,0 0,5 1,06 1,84 2,09 2,02 0, Chov skotu v Čechách v roce 1890 Chov skotu byl v roce 1890 a ke konci 19. století ovlivněn rozdílnými přírodními, hospodářskými a společenskými podmínkami (graf 4 a tabulka 17, 18). Velkou roli ve výrobním zaměření hrála možnost odbytu mléka a hovězího masa. Problémem bylo z chovatelského hlediska, že období liberalizace ve druhé polovině 19. století nebralo ohled na chovatelská hlediska chovu skotu. V této době se zabývali zemědělci v horských a podhorských oblastech pěstováním obilnin, pěstováním plodin a chovem pro samozásobení a nezabývali se intenzivním chovem skotu. Naopak řepařské a intenzivně obilnařící oblasti s dostatečnou krmivovou základnou se zabývaly odchovem plemenného materiálu, aniž k tomu měly optimální podmínky, tj. dobré pastviny a podnebí podporující dobrý zdravotní stav odchovaných zvířat. V odchovu plemenného skotu zastával po celé 19. století důležitou roli velkostatek. Z dochovaných pramenů je patrná rozdílná průměrná dojivost v jednotlivých oblastech českých zemí v roce 1890 (tabulka 18). Tab. 17 Stavy skotu podle jednotlivých kategorií v roce 1890 v Čechách Kategorie kusů % mladý skot do 1 roku ,2 býci nad 1 rok ,6 jalovice nad 1 rok jalové ,7 jalovice nad 1 rok březí ,3 krávy ,8 voli nad 1 rok netahaví nebo v žíru ,0 voli nad 1 rok pro tažné účely ,4 celkem ,0 Zdroj: Petrášek

19 Tab. 18 Dojivost v Českých zemích v roce 1890 Oblast dojivost krav (litrů mléka) za laktaci Česká nížina velkostatky litrů malí zemědělci Jižní předhoří Sudet litrů Dolní Chebsko se Středohořím litrů s tučností 3,5-4 %; Hornatá oblast Berounska a dolní Brdy okres Zbiroh od litrů okres Rakovník litrů Hořovice litrů Beroun až litrů; Plzeňská pánev litrů Budějovická jihočeská rybniční litrů pánev Českomoravská vrchovina litrů Horská oblast Sudet litrů Frýdlant litrů Horské boudy v Krkonoších litrů Horské oblasti Rudohoří litrů mléka Horské oblasti Šumavy litrů Chov skotu na Moravě a ve Slezsku v roce 1890 Příznivé podmínky Moravy byly předpokladem k chovu skotu a intenzivní rostlinné výrobě. Nebyla využívána pastva a většina zvířat byla chována ve stájích. Chov skotu byl zaměřen na produkci mléka a produkci tažných zvířat. V roce 1890 byla dosažena průměrná dojivost 1500 litrů mléka na dojnici. Stavy skotu na Moravě uvádí tabulka 19 a graf 5. Je zajímavé, že již v roce 1897 pracovalo na území Moravy 45 mlékáren, z toho 13 družstevních, 1 akciová a ostatní soukromé, jež zpracovaly 18 mil. litrů mléka za rok. Mlékárny byly propagátory kontroly užitkovosti. Z dostupných materiálů byla patrná variabilita v dosahované průměrné dojivosti v jednotlivých oblastech Moravy a ve Slezsku v roce 1890 (tabulka 20). Ve Slezsku dosahovala dojivost okolo roku 1890 v malých zemědělských podnicích 1200 až 1400 litrů mléka za laktaci a v optimálních podmínkách dosáhla litrů mléka za laktaci. Struktura chovu skotu ve Slezsku v roce 1890 je uvedena v tabulce 19. Tab. 19 Stavy skotu v roce 1890 na Moravě a ve Slezsku Kategorie Morava Slezsko kusů % kusů % mladý skot do 1 roku , ,8 býci nad 1 rok , ,1 jalovice nad 1 rok jalové , ,2 jalovice nad 1 rok březí , ,2 krávy , ,2 voli nad 1 rok netahaví nebo v žíru , ,5 voli nad 1 rok pro tažné účely , ,0 celkem , ,0 23

20 Graf 5 Stavy skotu na Moravě v letech 1851 až 1896 v miliónech kusů 0,8 0,7 0,6 0,5 0,4 0,3 0,2 0,1 0 0,68 0,65 0,69 0,54 0, Tab. 20 Dojivost na Moravě v roce 1890 Oblast dojivost krav (litrů mléka) za laktaci Severovýchodní Morava 1682 až 2550 litrů Severozápadní Morava 2000 litrů Oblast Hané litrů (obsah tuku více než 4 %) Třebíč, Velké Meziříčí, Nové Město, na velkostatcích 2000 až 3000 litrů Tišnov a Boskovice malé farmy 1800 až 2000 litrů mléka Jihozápadní Morava dojivost , u kříženců u zavedených cizích plemen 2400 až 2800 litrů Závěr Do období třicetileté války bylo v Českých zemích pravděpodobně jediným chovaným plemenem původní domorodé plemeno české červinky. V období středověku byl skot využíván pro tah, produkci masa, mléka a chlévské mrvy. Na velkostatcích s převahou orné půdy převažovalo využití pro tah a produkci chlévské mrvy. Naopak v podhorských oblastech byla nejvýznamnější produkce masa a mléka. Po skončení třicetileté války došlo ke snížení početních stavů českých červinek. Snaha o obnovu hospodaření, úbytek počtu obyvatel a zvyšování intenzity chovu hospodářských zvířat ve druhé polovině 17. století vedly k dovozu cizích plemen. Slabou stránkou původního skotu v Českých zemích byla nižší hmotnost, která byla překážkou pro využití v tahu. První dovozy skotu z alpských zemí začaly koncem 16. století. Kvalita skotu v 17. století byla negativně ovlivněna úhorovým hospodářstvím, které neposkytovalo dostatečnou výživu. V této době museli poddaní udržovat vysoké stavy skotu pro potažní robotu. Dojivost českých červinek se pohybovala na úrovni 800 až 900 litrů. Se změnou společenského řádu na kapitalismus sílily snahy o zvyšování 24

21 intenzity a zavádění moderních způsobů hospodaření (opuštění úhorového systému, pěstování jetele a vojtěšky). Tyto změny se projevily v dosahované užitkovosti hospodářských zvířat. Vznik průmyslu a velkých konzumních středisek na přelomu 18. a 19. století přinesl změnu v posuzování užitkových vlastností, byla snaha o zkvalitnění chovu skotu. Došlo ke zvýšení dovozu cizích plemen skotu a zavedení střídavého hospodaření a vlivem křížení došlo ke zlepšení dosahované užitkovosti. V tomto období se rozšířil stájový chov a zvýšila se produkce hnoje. Původní plemeno českých červinek pozvolna mizelo a bylo nahrazováno novými místními rázy a plemeny. Podstatné pro rozvoj chovu bylo založení zemědělských rad po roce 1870, které vytvořily postupně v roce 1878 chovné kraje a v roce 1896 chovné obvody plemen. Navrhovaly zemským sněmům první zákonné normy a připravovaly programy pro zvelebování chovu skotu a budovaly první chovatelské organizace. 25