Měsíčník Ministerstva obrany České republiky 9/2010

Transkript

1 Měsíčník Ministerstva obrany České republiky 9/2010 NAPLNO AŽ DO FINÁLE

2 VELETRH Nový projekt IDETu Text: Pavel LANG Ilustrační foto z IDETu 2009: Martin KOLLER Ilustrace: Jiří KRÁL I když slavnostní zahájení jedenáctého ročníku Mezinárodního veletrhu obranné a bezpečnostní techniky IDET 2011 proběhne až za osm měsíců, členové přípravného koordinačního výboru již zařadili pomyslný nejvyšší rychlostní stupeň. Ve skutečnosti už formulují základní architektonický zámysl resortní expozice i rozsah a obsahovou strukturu doprovodných programů, dynamických ukázek a odborných prezentací. Příštímu dílu IDETu dominuje změna koncepce. V roce 2011 se uskuteční společně, od 10. do 14. května, Mezinárodní veletrh obranné a bezpečnostní techniky IDET a Mezinárodní veletrh požární a bezpečnostní techniky a služeb PYROS/ISET s podtitulem Veletrhy integrovaného záchranného tisíce čtverečných metrů oproti čtyřem tisícům v roce Obsahově se zaměří na následující tematiku nejvýznamnější projekty Armády ČR, AČR jako součást integrovaného záchranného systému a nasazení jednotek AČR v misích, dodává J. Staněk. Prezentace jednotlivých expozic státní správy je v gesci Prezentačního a informačního centra MO. Zpracováváme jednotné architektonické řešení veletrhu. O pavilon Z se společně s MO podělí ministerstva vnitra a zdravotnictví. Hlavní část expozice bude instalována v přízemí, v prvním patře je vytvořeno zázemí pro vystavovatele, včetně jednacích místností, upřesňuje Jiří Král z PIC MO. systému, říká ředitel prezentace resortu MO, ředitel sekce vyzbrojování MO Jiří Staněk a zdůrazňuje, že k výše uvedenému řešení vede celosvětový trend sbližování armádních a bezpečnostních struktur. Tento směr je patrný i v oblasti průmyslu, který se zaměřuje kromě obranných i na bezpečnostní technologie. V pavilonu Z neboli v pavilonu státní správy se připravuje vnitřní expozice resortu Ministerstva obrany. Z hlediska úspor bude koncentrována na ploše zhruba dva a půl

3 OBSAH Musíme změnit přístup k armádě... 2 Úvodní slovo ministra obrany Alexandra Vondry k aktuálním problémům resortu Veledůležité provizorium... 4 Příslušníci armády pokračují v pomoci povodněmi zasaženým obcím na Ústecku a Liberecku výstavbou mostů 4 Každý večer se střílelo Velitel prvního českého kontingentu v Kosovu plukovník Karel Klinovský vzpomíná po letech na drsné začátky s úsměvem Přátelství zrozené v boji Před patnácti lety zahynuli během chorvatské ofenzivy Tajfun dva čeští vojáci, četař Petr Valeš a rotmistr Luděk Zeman 52 Naplno až do finále... 6 Poslední, 16. kontingent KFOR sice bude končit, o to více úkolů ho ale v těchto týdnech čeká Nastal čas balení S velitelem 16. kontingentu AČR v silách KFOR hovoříme o tom, co všechno čeká jeho vojáky na závěr mise Architekti mezinárodních vztahů Velitelství Spojeneckého sboru rychlé reakce ARRC se stěhuje z německého Rheindahlenu do britského Innsworthu 12 Ruční granáty Ruční granáty jsou výzbrojí pěchoty, která tvoří jednu z forem ohrožení spojeneckých vojáků v zahraničních misích Jedinečné zařízení v Evropě Příslušníci Vojenské policie získají do své výbavy nový bezpečnostní prvek na kontrolu osob, zavazadel i vozidel Návrat od řeky Jordán Čeští ženisté cvičili v terénu, který je zaminován po předchozích válečných střetnutích Ta mladá žena z chirurgie Medailon kpt. Kláry Česlarové, lékařky úrazové a pohotovostní ambulance ÚVN Praha Půl milionu za šest set Díky iniciativě 21. základny taktického letectva Čáslav lze ušetřit nemalé finanční prostředky Hodně navíc Akrobatické kousky s gripenem provádí na leteckých show čáslavský pilot nadporučík Michal Daněk IDELF Moskevský veletrh byl zaměřen na prezentaci a export techniky pozemních sil Čtyřicet let Mi Letos si připomínáme kulaté výročí zahájení sériové výroby bitevního vrtulníku Mi-24 Tatra slavila 160 let Zapomenutí promluvili O elektronické databázi československých vojáků, kteří působili během 2. světové války v zahraničních vojenských jednotkách Třikrát vystřelit a na frontu! O válečných osudech plk. v. v. Ivana Pletana Kaleidoskop Padesát let informací pro armádu Představujeme Knihovnu VHÚ Přes 300 tun v aréně Vojenské technické muzeum v Lešanech představilo několik nových tanků 50 Třináctá CIHELNA Šestihodinový program na akci Den sil podpory Cihelna 2010 zhlédlo na dvacet tisíc diváků 38 Přednost mají příslušníci resortu Ve Vojenském historické archivu je možné získat řadu zajímavých podkladů i k historii současných jednotek AČR Chálid letí do Lešan Jednou z novinek ve fondech Vojenského technického muzea Lešany je tank Chálid dopravený letecky z Jordánska Revoluce v tréninku? Armádním sportovcům může v jejich cestě za vyššími výkony přispět i věda Vyšly Vojenské rozhledy č Změny ve výročním přezkoušení V rámci služební tělesné výchovy vojáků se připravuje nový dokument stanovující jednotný systém tělesné výchovy Knižní a DVD tipy Military English A spoj Kaleidoskop... 64

4 Musíme změnit přístup k armádě podezřelé zakázky ministerstva a jeho podřízených organizací a navrhne preventivní opatření. Navzdory všem potížím je naše armáda v posledních letech jednou z nejrespektovanějších institucí českého státu. Atlantická aliance ji ve svých hodnoceních řadí k těm nejlépe modernizovaným, a to nejen v kontextu novějších spojenců. Naši vojáci a vojákyně odvádějí skvělou práci jak v mezinárodních operacích, tak při záchraně obyvatel, jak mohli nedávno poznat lidé při povodních na severu Čech. Mnozí přitom nasazují své životy. Jejich loajalitu a odhodlání sloužit své vlasti, jejich schopnosti a dovednosti nesmíme ztratit. Naopak, musíme je podporovat a rozvíjet. Rozpočtovou krizi proto nechápu jako pohodlnou záminku k zakonzervování současného stavu, či dokonce k ústupu od doposud dosaženého. Naopak. Je to příležitost k urychlení transformace české armády a k posílení obranyschopnosti naší země. Při návštěvě a prohlídce vybavení 102. pzpr v Prostějově doprovázeli ministra obrany Alexandra Vondru náčelník Generálního štábu AČR arm. gen. Vlastimil Picek a zástupce velitele společných sil brig. gen. Milan Kovanda. Koncem srpna Alexandr Vondra v rámci svých pracovních cest k útvarům Armády ČR navštívil 21. ztl v Čáslavi. Mjr. Jaroslav Míka mu představil letoun JAS-39 Gripen. Velitel Centra biologické ochrany pplk. Michal Kroča seznámil ministra obrany při jeho návštěvě v Těchoníně s funkcí a vybavením specializované izolační hospitalizační jednotky. Foto: Jana DECKEROVÁ a Martin KOLLER Rozpočet na obranu opět posloužil jako příležitostný záložní fond pro zalátání okamžitých potřeb státní pokladny. Letos se snížil o 7,5 miliardy, příští rok přijde o dalších 5 miliard. Vzhledem k dlouhodobému charakteru obranného plánování přitom žádné jiné ministerstvo nepotřebuje stabilní rozpočtový výhled jako to mé. Po sečtení všech škrtů se dostáváme do situace, kterou by, při zachování současného stavu sektoru obrany, nebylo možné přežít, aniž bychom slevili z našich hlavních priorit. Ty jsou zřejmé. Jde především o pokračování rozvoje vojenských schopností české armády tak, aby dokázala plnit své klíčové úkoly: bránit naše území v rámci kolektivního systému NATO a přispívat do operací a misí Aliance a Evropské unie. Situace, kdy se obranné výdaje blíží k 1,2 procentům HDP oproti Aliancí doporučeným dvěma, vyžaduje v zásadě krizové řízení obdobné tomu, jež zavedla řada soukromých firem v době hospodářské krize. Podstatou je očištění firmy od všech struktur a činností, které neslouží jejím hlavním úkolům, tedy zbavení se pasiv. To je jediná cesta k přežití. Na začátku příštího roku a v návaznosti na nový strategický koncept NATO, který bude schválen v listopadu, představím svůj ozdravný plán v podobě Bílé knihy o obraně. Jeho výchozí principy jsou zřejmé již nyní. Je neudržitelné, aby byl poměr mezi částí obranného sektoru, která splňuje standardy NATO, a zbytkem jedna ku třem. Zbytek zahrnuje též občanské zaměstnance a úředníky, kterých je na armádu v počtu dvaceti tří tisíc profesionálních vojáků neuvěřitelných devět tisíc. Budeme se postupně zbavovat všeho, co nepřispívá k rozvoji armády, tedy parazitů, kteří pouze vysávají obranný rozpočet. Je také nutné napravit nepoměr mezi zbytnělými velitelskými a výkonnými strukturami ozbrojených sil. Bílá kniha vyjde z hloubkové analýzy resortu a stanoví priority pro završení jeho reformy. Její součástí musí být adekvátní střednědobý rozpočtový výhled. Budeme se řídit osvědčenou manažerskou zásadou: struktura podniku musí respektovat jeho klíčové funkce. Tato práce bude mimo jiné zahrnovat aspekty legislativní, včetně definice vojenského kariérního řádu, akviziční reformu a zprůhlednění výběrových řízení na nákup materiálu a zadávání zakázek. Zvážíme také možnost zrušit některá velitelství a základny. Pro mnohé příslušníky armády to bude znamenat další stěhování a případně i změnu specializace. Učiním proto vše, abychom nesnížili životní úroveň vojáků, a to včetně zachování existujících náborových a kariérních pobídek. Vyhneme se plošným škrtům. Pokud se bude řezat, tak do sádla, a ne do svalů. Výsledný plán musí být dlouhodobě životaschopný. Jeho vypracování bude otevřený proces. Zapojíme do něj nejen ministerské a armádní odborníky, ale také akademické experty, relevantní parlamentní výbory a budeme jej konzultovat s opozicí. Využijeme také poradenský potenciál NATO. Krátce po mém nástupu do funkce se objevila nová závažná korupční podezření. Korupční historie Ministerstva obrany je dlouhá a bohužel bohatá. Jde o systémový problém, vyžadující systémové řešení. Vytvářím speciální tým, který zpětně prověří Alexandr Vondra 30. srpna představil odbornou komisi, jejímž úkolem je příprava Bílé knihy o obraně, zásadního koncepčního materiálu o budoucnosti AČR. Komisi povede bývalý ministr obrany a současný náměstek generálního tajemníka NATO pro obrannou politiku a plánování Jiří Šedivý (na snímku vpravo). Dalšími členy jsou vedoucí oddělení poradců ministra obrany František Šulc, ředitel sekce obranné politiky a strategie MO Ivan Dvořák, první zástupce náčelníka GŠ AČR brig. gen. Miroslav Žižka, bývalý ministr obrany Luboš Dobrovský, ředitel Centra transatlantických vztahů VŠ CEVRO Jan Jireš, pracovník katedry mezinárodních vztahů a evropských studií MU Brno Zdeněk Kříž, scenárista, režisér, producent, herec a příslušník aktivních záloh AČR Václav Marhoul, pracovník katedry veřejných financí VŠE Praha František Ochrana, ředitel Transparency International ČR David Ondráčka, ředitel organizace Člověk v tísni Šimon Pánek, předseda sdružení Jagello 2000 Zbyněk Pavlačík, bývalý náčelník GŠ AČR arm. gen. v z. Jiří Šedivý, velvyslanec ČR ve Slovinsku Petr Voznica a pracovník Centra pro sociální a ekonomické strategie UK Praha Libor Stejskal. 2 3

5 IZS IZS VYSKLADŇOVÁNÍ DLE POŽADAVKŮ K zabezpečení funkčnosti dopravní infrastruktury zahájila v polovině srpna Správa státních hmotných rezerv (SSHR) výdej náhradních mostních konstrukcí, včetně souprav montážních pomůcek pro výstavbu. Do postižených lokalit Ústeckého a Libereckého kraje byly silniční mosty typu MS (mostní souprava) a TMS (těžká mostová souprava) převáženy ze skladových základen v Doksech a především v Soběslavi. Nejenže Největší specifika hřenského mostu spočívala v tom, že se stavěl šikmo a používalo se protizávaží, abychom jej udrželi v bezpečné stabilitě, konstatuje pplk. Pavel Maňas. Veledůležité PROVIZORIUM Text: Pavel LANG Foto: Jan KOUBA Osmadvacet požadavků na provizorní přemostění vznesli starostové povodněmi zasažených obcí Ústecka a Liberecka na Armádu České republiky ke konci srpna. Na počátku byl Rousínov, následovala Chrastava, Kytlice, Povrly-Lužec, Hřensko. Do užívání veřejnosti se postupně předávají další mosty. Výstavbu posledně jmenovaného provázelo několik zajímavostí. Určitě se nejedná o definitivní počet žádostí na výstavbu mostních provizorií, říká velitel 15. ženijní brigády plukovník Ota Rolenec a vysvětluje, že rozhodnutí o realizaci díla ovlivňují jak technické, tak finanční aspekty. Postupem času se zjistí v té či oné obci natolik vážné poškození původního mostu, že musí být nahrazen novým přemostěním. Realitou však je, že takovýto most nemůžete postavit kdekoliv. Rozhodující slovo má průzkumná skupina, jež rekognoskuje místo, a geodeti, kteří zaměřují terén. Navíc mostní provizorium lze poskytnout formou výpůjčky na dobu nejvýše tří let. Poté se na náklady správce komunikace demontuje a vrací zpět do skladu Správy státních hmotných rezerv, respektive pronajímá dále na základě úplatné smlouvy. Některé z výše uvedených skutečností vedly k tomu, že pět požadavků o výstavbu mostu bylo jeho žadateli následně zrušeno. ZÁKLADEM JE PROJEKT Zpracování projektové dokumentace mostního provizoria je dílem týmu z katedry ženijních technologií brněnské Univerzity obrany. Ačkoliv již jeho příslušníci zhotovili nejednu zvláštnost, například sto osm metrů dlouhé přemostění, Hřensko pro ně bylo výjimečné. Unikum projektu má spojitost s francouzským důstojníkem. Shodou okolností absolvoval na katedře stáž nadporučík Helios Chardon z Vojenské vysoké školy v Brestu. Na základě námi dodaných podkladů provedl softwarovou animaci, jíž otestoval prostorové možnosti dotyčné stavby. Jinými slovy, zpracoval postup praktického nasazení ženistů a techniky v této lokalitě. Jeho výpomoc se ukázala jako velice prospěšná, vysvětluje vedoucí katedry podplukovník Pavel Maňas. A úskalí hřenského mostu? Extrémně málo místa mezi skalními masivy, a tudíž velice stísněné podmínky k práci. Nezbývalo jiné řešení než odstranění sloupu elektrického vedení. Největší specifika však spočívala v tom, že se most stavěl šikmo a používalo se protizávaží, abychom jej udrželi v bezpečné stabilitě, konstatuje pplk. Maňas a dodává, že vypracovaný projekt není neměnným dokumentem. Varianta stavby se upravuje podle aktuální situace na řečišti tak, aby ve finále byla co nejefektivnější. mostní materiál skladujeme v našich areálech, ale také garantujeme jeho technickou připravenost při řešení povodňové situace, říká Miloslav Novák z odboru příprav hospodářských opatření SSHR a dodává, že od roku 1997 poskytla Správa státních hmotných rezerv při odstraňování následků povodní pětadevadesát rozebíratelných mostů. Doposud je jich využíváno čtrnáct. Životnost mostů je obvykle udávána zhruba na třicet let, vysvětluje M. Novák a upřesňuje, že některé MS a TMS jsou po provedené kompletní protikorozní ochraně používány opakovaně. Provizorní přemostění nejsou jedinou poskytnutou výpomocí SSHR pro potřeby složek integrovaného záchranného systému a Armády ČR při zásazích na postiženém území. Dodávají se kontejnerové nádrže na pitnou vodu, elektrocentrály, vysoušeče, malé odvodňovací soupravy nebo velkokapacitní čerpadla. Ve skladech SSHR jsou trvale připraveni reagovat na požadavky. S armádou koordinujeme výdej mostních souprav, z kterého skladu a v jakém termínu jim vyskladníme materiál, říká Jan Vejvar ze základny v Soběslavi. Zanedlouho přijíždějí do areálu tři Tatry T 815 z bechyňského 151. ženijního praporu pro další emesku. Naložili jsme sedm třímetrových dílů. Jelikož se jedná o nadrozměrný náklad, budou nás doprovázet vozidla Vojenské policie, dodávají řidiči. MOST MEZI SKALNÍMI MASIVY Přemostit řeku Kamenici v Hřensku úkol pro mostní odřad složený z osmadvaceti příslušníků ženijního praporu Bechyně. Po pár hodinách potvrzují svoji profesionalitu. Poslední z osmi třítunových mostních dílů se posouvá po kolejové dráze na protější břeh. Záleželo tady na každém milimetru přesnosti usazení, jakož i vyrovnání se s řadou stavebních anomálií v hřenských soutěskách. Když vidíte tu spoušť kolem sebe, máte dvojnásobnou motivaci, abyste svým dílem pomohli, vyznává se velitel odřadu nadporučík Petr König. Zástupce velitele bechyňského ženijního praporu major Jaroslav Janáček konstatuje, že se svými profesními kolegy nezávodí, kdo při likvidaci následků pohromy postaví více mostních provizorií. Nejde o soutěž, ale plnění úkolu. Rozhoduje preciznost, nikoliv rychlost stavby, argumentuje. Vojáci tady odvedli výbornou práci, bez nich si to tady nedovedu vůbec představit, vyjádřil starosta Hřenska Josef Černý. Předání mostního provizoria provedl za účasti prvního zástupce náčelníka Generálního štábu AČR brigádního generála Miroslava Žižky náměstek ministra obrany Michael Hrbata. 4 5

6 / MISE MISE Patrola se proplétá mezi předzahrádkami kaváren a restaurací. Reakce posedávajících lidí jsou většinou vstřícné. Lidé si uvědomují, že mezinárodní jednotky jsou zde především z důvodu jejich bezpečnosti. Chodit po ulici plné obchodů mezi lidmi pro nás nepředstavuje žádný problém. Většina místních se k nám chová přátelsky. Občas se jak na jedné, tak i na druhé straně stane, že po nás něco pokřikují. Není to ale nic vážného, uzavírá nadporučík Novák. NAPLNO Ar report rt 9/ až do fi nále Text a foto: Vladimír MAREK Skupina českých vojáků KFOR se samopaly na zádech zdolává přes most Austerlitz řeku Ibar. Bez problémů se dostává do severní části Kosovské Mitrovice. Po přeplněných chodnících se proplétá mezi lidmi vracejícími se z práce. Pokračuje v cestě doslova procházkovým krokem. Přesto právě překročila hranici dvou naprosto rozdílných světů. Stotisícová Kosovská Mitrovica je již řadu let v mnoha případech příčinou krvavých národnostních třenic. Zatímco severní část města za řekou Ibar obývají prakticky výhradně kosovští Srbové, v jižních čtvrtích žijí kosovští Albánci. Na vlastní oči se máme možnost přesvědčit, že se jedná o dvě naprosto rozdílné oblasti. Přestože oficiální měnou v Kosovu je euro, v obchodech, které právě míjíme, se zásadně platí srbským dinárem. Snad nejprodávanějšími suvenýry jsou zde nejrůznější srbské národní symboly a trička povzbuzující místní patriotismus. Všude kolem je spousta billboardů a plakátů prezentujících kandidáty nedávných srbských voleb. Severní část Kosovské Mitrovice se zásadně neúčastní volebního klání v Kosovu, o to aktivněji se zapojuje do toho v Srbsku. Byly to právě události v tomto multinárodním městě na severu Kosova, které představovaly rozbušku rozsáhlých nepokojů v roce Tisícihlavé znepřátelené davy se na obou koncích mostu Austerlitz sešly i během nedávných voleb do srbského parlamentu či po potvrzení samostatnosti Kosova Mezinárodním soudním dvorem OSN v Haagu. PROVOKACE S DĚTSKOU HRAČKOU Česká patrola projede na konec hlavní třídy, otočí se a začíná se pomalu vracet k mostu. V Kosovské Mitrovici působíme osm dní, zítra bychom měli odjet zpět na naši základnu Šajkovac. Měli jsme za úkol v případě nějakých problémů podporovat policii mise EULEX (the European Union Rule of Law Mission in Kosovo), která zde dohlíží na pořádek, vysvětluje velitel jedné z čet 16. kontingentu KFOR nadporučík Zdeněk Novák. Máme zde tři čety, každá z nich drží jiný stupeň hotovosti. Zatím jsme se setkali pouze s drobnými problémy, které se odehrály většinou na mostě Austerlitz. Byly to provokace z jedné i druhé strany. Například jeden kosovský Albánec se zde pokusil vytáhnout předmět, který na první pohled vypadal jako zbraň. Nakonec se ale ukázalo, že je to dětská hračka. My v těchto případech nemůžeme zakročit, pouze monitorujeme situaci a předáváme informace příslušníkům EULEX. Zasáhnout můžeme pouze v případě nezbytné sebeobrany. České vojáky si jako posilu vyžádalo mnohonárodní úkolové uskupení Sever. Podle francouzského velení je to významná posila. A to i přesto, že pravomoci českých vojáků jsou tady omezeny. Pokud patrolují v sektoru odpovědnosti českého kontingentu, mají právo zastavovat vozidla, a když objeví něco nelegálního, tak je i prohledat. Takovou možnost na severu Kosova nemají. Čeští vojáci přijeli do Kosovské Mitrovice se standardním vybavením na patroly. Kromě toho si pro případ nepokojů přivezli s sebou protiúderové soupravy. Ty mají ale uloženy na blízké základně, kde drží hotovost. Nejdříve by totiž zasahovala Kosovská policie, potom policisté mise EULEX a až nakonec čeští vojáci. S POLÁKY NA HRANICI S vysláním některých jednotek na sever Kosova nejsou spojeny žádné úlevy v plnění úkolu ve vlastním prostoru odpovědnosti. Čeští vojáci v pravidelných intervalech monitorují administrativní hranici na kolových obrněných vozidlech Pandur. Jejich průchodnost terénem je mimořádná, navíc na rozdíl od pásových vozidel nedochází k poškození místních komunikací. Tentokrát ale vyráží kolona lehkých terénních automobilů doprovázených dvěma čtyřkolkami. Jedná se o smíšenou česko-polskou patrolu, jejímž účelem je kromě monitorování hranice seznámit Poláky s její geografickou polohou a kontrolními místy. Právě polští vojáci by se totiž po našem odchodu měli podílet na jejím střežení. Kolona projíždí náročným terénem a každou chvíli zastavuje. Velitel roje štábní rotmistr Radim Kubáň pomocí 6 7

7 MISE MISE této technice neměla mít větší problémy s náročným terénem. Smyslem společné přípravy s vašimi vojáky je získat informace nejen o prostoru odpovědnosti, jenž budeme přebírat, ale i o případných rizicích, která zde hrozí, říká velitel čety poručík Bogdan Stavriňak. Spolupráce s českou stranou je velmi dobrá. Její přístup je naprosto profesionální. Také z hlediska logistiky je náš pobyt na české základně velice dobře zajištěn. Již při našem příjezdu bylo všechno perfektně připravené. Se vzájemnou spoluprací je spokojen i jeho český protějšek štábní rotmistr Radim Kubáň. Zatím jsme měli málo času se lépe vzájemně poznat. Nestačili jsme si ani pořádně popovídat o tom, odkud je jejich jednotka a co dělá. Věřím, že si na to nějakou chvíli uděláme. Na naší základně absolvují Poláci týdenní výcvik, z toho my s nimi strávíme dva dny. ROK CHLEBA ZDARMA Jedinou složkou současného 16. kontingentu AČR v Kosovu, která přečká jeho stažení v říjnu letošního roku, je čtyřčlenný styčný a monitorovací tým, který má za úkol sledovat aktuální politickou, sociální, bezpečnostní a ekonomickou situaci. Potřebné informace získává nejen z oficiálních zdrojů při jednáních s místními představiteli, ale i během náhodných rozhovorů s obyčejnými lidmi. Takto shromážděné údaje jeho příslušníci zaznamenávají a předávají nadřízené složce. Náš prostor odpovědnosti bude přebírat mnohonárodní bojové uskupení Východ. Čeští vojáci mají zejména v oblasti Podujeva dlouholeté kontakty. Bylo by určitě nesprávné je zpřetrhat a začínat od nuly. Spojeneckým vojákům by trvalo zbytečně dlouho, než by znovu zmapovali celou oblast a navázali potřebná spojení. Právě proto bylo rozhodnuto, že zde český styčný a monitorovací tým zůstane a bude pracovat i pro nové uskupení. Zastihli jsme ho přímo v Podujevu při jednání s představitelem aškalské komunity a předsedou komise pro menšiny Shabanem Ahmetim. Česká vláda prostřednictvím ambasády v Kosovu začala zhruba před rokem financovat výstavbu pekárny v okrajové části města, kde žijí právě Aškalové. Tento projekt by měl podpořit nejen drobné podnikání a místní zaměstnanost, ale také doplnit mezeru na trhu. V současné době je budova již postavená, nyní se čeká na strojové vybavení. Shaban Ahmeti je s průběhem stavby spokojen, zajímá se o to, zda platí údajný příslib, že jeho komunita bude z této pekárny dostávat rok chleba zdarma. O něčem takovém slyším poprvé, budu to muset konzultovat s naší ambasádou. S ohledem na určitou jazykovou bariéru a především kulturní rozdílnosti občas vznikají jisté dezinterpretace, pohotově reaguje náčelník týmu poručík Miroslav Mžourek. Pekárna není samozřejmě jediným projektem, o který se staráme. Další jsou dotovány z úrovně velení bojového uskupení. Jedná se o různé dodávky, školními potřebami počínaje a generátory, které mají pomáhat řešit situaci častých výpadků proudu především v zimních měsících, konče. Další akce jsou organizovány českým kontingentem. Pomáhali jsme například s rekonstrukcí kanalizace, opravami cest, poskytovali jsme veterinární ošetření atd. VLAKY DO REPUBLIKY Základna Šajkovac žije v poslední době čím dál více přípravami spojenými s ukončením mise a odjezdem do České republiky. Dílny a s nimi celá rota zabezpečení pracují na plné obrátky. Ze všeho nejdříve je potřeba připravit techniku na přepravu zpět, případně na dlouhodobější uložení. Do jednoho z kontejnerů jsou instalovány elektrické rozvody a regály, ve kterých budou autobaterie uloženy pod neustálým nabíjecím proudem tak, aby vozidla mohla kdykoliv znovu vyjet. Výraznou redukcí procházejí sklady náhradních dílů. Pokud o ně nemá zájem rámcové úkolové uskupení, které převezme základnu počátkem října, putují zpět do republiky. Původní počet jednačtyřiceti kontejnerů se takto podařilo snížit na dvacet. Kolovou techniku budeme převážet po vlastní ose ze Šajkovace do Kosovské Mitrovice, kde se bude překládat na železnici. Celkem se má jednat o pětatřicet kusů. Podmínky pro přepravu na železnici jsou zde obdobné jako v České republice pouze s tím rozdílem, že vlaková souprava smí mít jen pět set tun, upozorňuje náčelník logistiky major Karel Kopecký. Kromě toho ještě ze železniční stanice Grlica odešleme domů čtyřicet ubytovacích buněk. Jejich přeprava do této stanice bude poměrně náročná. K tomuto účelu máme k dispozici pouze Tatru 815 a tři multilifty. Pokud by došlo k nějaké poruše, 8 mapy a družicové navigace upřesňuje polskému veliteli základní orientační body. Naším úkolem je pozorovat, zda někde nedochází k narušení hranice či jiné nelegální činnosti, jako jsou třeba krádeže dřeva. Takovéto případy okamžitě hlásíme Kosovské policii. Danou lokalitu musíme až do jejího příjezdu hlídat, vysvětluje polským vojákům. Pochází ze severní Moravy, domluví se docela obstojně polsky, takže v tomto případě neexistuje žádná jazyková bariéra. V noci je orientace hodně ztížená. Již několikrát jsme zapadli a museli se vzájemně vytahovat. To samozřejmě patrolu zdržuje. Polskou stranu zastupuje průzkumná četa, která má k dispozici čtyřkolky. Na první pohled je zřejmé, že by díky budeme mít velký problém dodržet termín nakládky od desátého do patnáctého září. Navíc zhruba v této době dorazí z České republiky do Kosovské Mitrovice šest kusů obrněných transportérů BVP-1. Ty musíme přepravit na základnu Šajkovac. Ukotvování techniky na železniční vagony je v Kosovu standardní, pomocí europásů. Vojenský materiál není možné posílat přímou cestou přes Srbsko, a tak bude putovat přes Makedonii, Bulharsko, Rumunsko, Maďarsko a Slovensko. Po celou dobu přepravy zajišťujeme doprovody. Kromě toho s námi pojedou zaměstnanci Českých drah Cargo a zástupce odboru vojenské dopravy Stará Boleslav, dodává major Kopecký. 9

8 ROZHOVOR MISE MISE Ar report rt 9/2010 Nastal čas balení Text: Vladimír MAREK Foto: autor a Radko JANATA Podplukovník Martin Kavalír velí poslednímu českému kontingentu KFOR v Kosovu postavenému na plných počtech. To kromě standardních operačních úkolů mise klade nemalé nároky na balení, nakládku a přepravu velkého množství nejrůznějšího materiálu. Pane podplukovníku, pobyt 16. kontingentu se blíží ke konci, co všechno vás v těchto posledních týdnech čeká, s čím se budete muset vypořádat? Naše působení v Kosovu by mělo skončit v polovině října. Do té doby musíme vytvořit odpovídající podmínky pro činnost 1. úkolového uskupení praporu operačních záloh, které přijde po nás. Již průběžně připravujeme materiál a techniku. Chceme, aby koncem září bylo vše připraveno, protože 1. úkolové uskupení zahajuje svoji činnost 1. října. Naším hlavním úkolem v následujícím období je tedy přichystat pro ně všechno potřebné a zároveň odsunout to, co se zde již nebude používat. Co konkrétně bude obnášet tato materiální příprava? Za těch více než deset let se zde nahromadila spousta věcí, které již nebudou potřebné pro činnost praporu operačních záloh. Ty musíme odvézt do České republiky. Nový kontingent, pokud se týče materiálu, bude čerpat převážně z toho, co zde zůstane. Čtyři bojová vozidla BVP-2 doplníme z České republiky šesti kusy BVP-1. Prapor má mít jednu těžkou rotu vyzbrojenou touto technikou. Další rota bude postavena na kolových terénních vozidlech typu Land Rover. Necháme tu i logistickou techniku. Kromě našeho kontingentu končí své působení v Kosovu i mnohonárodní bojové uskupení Střed a s ním naši vojáci, kteří pracovali na jeho velitelství. Ještě z doby, kdy jsme tomuto uskupení veleli, je na základně Camp Villa určité množství ubytovacích buněk a dalšího materiálu. Ty musíme také rozebrat a dopravit do ČR. V době působení vašeho kontingentu v Kosovu potvrdil Mezinárodní soudní dvůr v Haagu samostatnost Kosova, což vyvolalo především u srbského obyvatelstva určitý nesouhlas. Setkali jste se v této souvislosti v prostoru vaší odpovědnosti s nějakými problémy? Ne, nesetkali. V současné době je v našem operačním prostoru klid. Česká četa působila v Kosovské Mitrovici, která představuje jedno z nejproblematičtějších míst Kosova. I tam je ale zatím situace klidná. K vašim hlavním úkolům patřilo postupně předávat odpovědnost místním orgánům. Jak jste se s tím dokázali vypořádat? V našem případě se jednalo o předání památníku Gazimestan Kosovské policii, což proběhlo naprosto hladce. Jednalo se o první takto významný objekt, který byl předán jednotkou KFOR do kompetence místním autoritám. Policejní jednotka složená jak z místních kosovských Albánců, tak i kosovských Srbů převzala jeho střežení a doposud svůj úkol plní velice dobře. Žádné problémy se nevyskytly. Jsme dáváni ostatním tak trochu za příklad. Nyní bude následovat předání kláštera Gračanica, který mají na starost švédští vojáci z našeho bojového uskupení. Mnozí lidé si myslí, že pro Českou republiku Kosovo definitivně končí. Jaký bude úkol kontingentu, který přijde po vás? Úkolem praporu operačních záloh bude držet pohotovost v České republice pro případ zhoršení bezpečnostní situace v Kosovu. Do Kosova nyní nastoupí pouze organizační jádro. Jeho úkolem bude udržovat základnu Šajkovac a techniku, která je zde, a připravit vše potřebné pro případ aktivace. Celkově bude mít prapor okolo pěti set vojáků. Pokud by zde skutečně došlo ke zhoršení situace a velitel KFOR dospěl k názoru, že potřebuje posílit své jednotky, pak by prostřednictvím velitelství Severoatlantické aliance požádal Českou republiku, aby vyslala tento prapor. Kromě organizačního jádra bude na základně Šajkovac působit ještě náš styčný monitorovací tým. Celkově by se mělo jednat asi o osmdesát vojáků. Mnohonárodní uskupení Střed zaniká společně s vámi. Pod koho bude spadat naše nová rámcová jednotka? Prapor operačních záloh bude podléhat přímo veliteli KFOR. Náš současný operační prostor bude spadat pod mnohonárodní bojové uskupení Východ, kde je velící zemí USA. Veškerá technika praporu zůstane na základně Šajkovac? Ano, v případě aktivace praporu vojáci přijedou pouze s osobními věcmi. Co všechno budete muset udělat pro dlouhodobější uložení této techniky? Tyto úkoly se budou týkat především logistiky. Z toho důvodu k nám přijedou skupiny logistické podpory, které by měly zajistit konzervační práce a připravit techniku tak, aby těch osmdesát vojáků mělo co nejsnadnější práci s její údržbou. Už máte nějakým způsobem roztříděný materiál, který by měl zůstat a který se odveze do České republiky? Na tomto úkolu pracujeme dlouhodobě, není to jen otázka posledních dvou měsíců. To, co nebude potřebné pro naši činnost a činnost nadcházejícího úkolového uskupení, odvážíme průběžně každý měsíc v tzv. technickém závozu. Na září navíc máme naplánovány dva transporty po železnici, během kterých odvezeme ubytovací buňky a přebytečnou techniku

9 NATO NATO Slavnostní akt u příležitosti ukončení činnosti velitelství Spojeneckého sboru rychlé reakce ARRC na území SRN poctili svojí přítomností významní hosté v čele s princeznou Annou, prvorozenou dcerou britské královny Alžběty. V týmu skupiny CIMIC jsou však pouze tři Britové a společně s nimi zde má zastoupení Portugalsko, Itálie, Dánsko, Nizozemsko a Česká republika. Naše kompetence jsou přesně vymezené. Hlavním prvkem na G9 jsou plánovači, kteří musejí dokázat komplexně zplánovat připravované operace, v případě cvičení nezbytné podklady, a to hlavně v oblasti průběžného hodnocení aktuální humanitární situace na základě informací získaných z civilního sektoru. Právě ony informace již v mírovém období jsou mnohdy hybným motorem k sestavení mozaiky rodící se architektury, tvoří kostru potřebných vazeb a kontaktů. Nelze tedy nečinně čekat, až v některé problémové či rizikové oblasti vznikne konflikt či se vyostří situace. Kontakty, a to mnohdy především osobní, na představitele Světového potravinového programu (WFP), Úřadu ARCHITEKTI mezinárodních vztahů Text: Jan PROCHÁZKA a Pavel LANG Foto: Radko JANATA, Jan PROCHÁZKA a archiv ARRC Osmnáctý červnový den proběhl na britské základně v Rheindahlenu slavnostní akt u příležitosti ukončení činnosti tamního velitelství Spojeneckého sboru rychlé reakce ARRC (Allied Rapid Reaction Corps) na území Spolkové republiky Německo a jeho následného přemístění do Velké Británie. Českou republiku reprezentoval národní vojenský představitel ČR na Vrchním velitelství spojeneckých sil v Evropě (SHAPE) generálmajor Petr Pavel. Audentis Fortuna Iuvat toto latinské heslo, které v překladu do češtiny znamená odvážnému štěstí přeje, má ve svém znaku mnohonárodní velitelství ARRC (Headquarters Allied Rapid Reaction Corps), jež je přímo podřízené veliteli spojeneckých sil v Evropě. Velitelství ARRC se v současné době stěhuje ze stávajícího prostoru v blízkosti německého města Rheindahlen do Velké Británie, kde bude působit na bývalé letecké základně Innsworth v blízkosti města Gloucester. Představitelé Velké Británie se rozhodli stáhnout britské jednotky na svá území a vzhledem k tomu, že zdejší velitelství podléhá Britům a mají tu i nejvíc vojáků, je zřejmé, že ostatní národy participující na činnosti ARRC se stěhují také na základnu do Innsworthu, vysvětlil nám ještě v Rheindahlenu podplukovník gšt. Mojmír Jančík, starší národní představitel České republiky u velitelství ARRC. Pracuji zde na oddělení G9 CIMIC a mým úkolem je v případě nasazení do prostoru možného konfliktu zajistit spolupráci a vzájemné vazby s hlavními mezinárodními, národními vládními i nevládními organizacemi, které tam působí a budou působit, upřesňuje a dodává: Zjednodušeně řečeno buduji architekturu vzájemných vztahů zúčastněných a participujících organizací. Snažím se předcházet a v případě vzniku řešit konkrétní problémy či možné budoucí konflikty, jež by mohly vzniknout v prostoru operace a uškodit nejen těmto civilním organizacím, ale hlavně vojákům a velitelům, kteří zde jsou nebo budou nasazeni a plní nebo budou plnit svůj specifický úkol na základě připravovaných, respektive již schválený plánů. Vybudovat zmiňovanou architekturu vazeb a kontaktů mezi partnery, které dělí nejen vzdálenost jejich center, jejich zaměření, ale také možnosti přepravy, způsob financování a zájmové oblasti, je často úkol nesnadný, vyžadující velmi dobré komunikativní schopnosti, jistý druh umění přesvědčovat lidi a samozřejmě také trpělivost, rozvahu Pplk. gšt. Mojmír Jančík, starší národní představitel České republiky na velitelství ARRC, zde pracuje na oddělení G9 CIMIC. a schopnost předvídat. Důležité je ovšem zmínit, že ona trpělivost a rozvaha je tvrdě limitována jedním zásadním faktorem podplukovník Jančík musí být schopen nasazení v místě plnění úkolu, a to může být na kterémkoliv světadíle do pěti dnů od vyhlášení operačního rozkazu, a působit zde po dobu šesti měsíců. Ve skupině CIMIC se podplukovník Jančík denně setkává se svými profesními kolegy. Devítičlenný tým se však od ostatních oddělení a skupin přece jen odlišuje. Jsme nejvíce mezinárodním prvkem, upřesňuje okolnosti a údaj dokládá statistickými fakty. Na základně působí šedesát procent Britů a společně s nimi dalších čtrnáct národů. pro koordinaci civilní humanitární spolupráce (OCHA), Červeného kříže (ICRC), Úřadu OSN pro uprchlíky (UNHCR) a mnohé další, musí mít pracovník skupiny CIMIC jaksi v malíčku. Jsme ve spojení, známe své role, úkoly a možnosti spolupráce v případě nutného řešení vzniklého konfliktu kdekoli na světě. Ve vzájemném poznání nám pomáhají nejen různé semináře a konference, ale především mezinárodní cvičení, zejména ARRCADE FUSION, kterého se každoročně účastní také příslušníci chemické brigády z Liberce. Jejich náměty vycházejí ze zkušeností ze zahraničních operací, v současné době především z Afghánistánu, Afriky a dalších oblastí

10 NATO OHROŽENÍ V MISÍCH 14 Výhodou je, že na přípravě námětů pro jednotlivá mezinárodní cvičení se podílejí vojenští i civilní experti, kteří mají osobní zkušenosti z řešení skutečných konfliktů a krizových situací. Právě tyto zkušenosti nám otvírají prostor pro vypracování reálných scénářů vzájemné pomoci. V současnosti se klade důraz na takzvané hybridní operace, ve kterých se prolínají bojové prvky s úkoly na podporu civilního sektoru (humanitární, rekonstrukční, výcvikové) či s úkoly spojenými s pomocí uprchlíkům a civilním osobám. Právě různorodost vznikajících konfliktů a s tím spojená rozličnost jejich řešení s sebou nese nutnost být připraven na desítky možných scénářů. Pracovníci CIMIC, zvláště pak podplukovník Jančík, mají svou roli navíc ztíženu o jeden zásadní aspekt. Nesmějí připustit, aby se vojenské jednotky a civilní organizace na zájmovém území pletly vzájemně pod nohy. Musím vytvořit most, respektive systém mostů, pro přenos informací, které zajistí, že jak vojáci, tak civilní instituce dosáhnou svých cílů bez poškození jeden druhého. Zkušenosti zvláště z Afghánistánu potvrzují, že vzájemná spolupráce vojenských a civilních složek musí být velice citlivá, především z důvodu zajištění bezpečnosti místního obyvatelstva i samotných civilních organizací. Nelze je vystavit nebezpečí z podezření ze spolupráce s vojenskými jednotkami například tím, že do rizikových oblastí budou vojáci dodávat humanitární pomoc od civilních subjektů. Opačně zase civilní subjekty musejí být informovány, ve kterých oblastech se nemají angažovat anebo kde by měly omezit na jistou dobu svou činnost. Podle vyjádření podplukovníka Jančíka je tento trend, kdy vojáci opouštějí humanitární aktivity, veden jednoznačnou snahou nevytvářet potenciální možnost pro vznik možných konfliktů ohrožujících civilní obyvatelstvo a humanitární organizace, což je často z politického i normálně lidského hlediska velmi složité. Čím více my vojáci spolupracujeme s civilisty, tím více dáváme jejich nepřátelům jakoby najevo, že nám straní, že s námi spolupracují, a můžeme tak zhoršit jejich postavení, vystavit je určitému existenčnímu riziku. Architektura vazeb a vztahů je jistě záležitost velice spletitá. Jedna věc je stavbu budovat v mírových podmínkách a její pevnost a odolnost zkoušet cvičně při různých tematických rozehrách. Složitější a náročnější ovšem je tuto architektonickou pavučinu převést do míst, kde se válčí a kde i lidský život mnohdy visí na vlásku a pevnost již vybudovaných vztahů je velice křehká. Podplukovník Jančík si pevnost a odolnost budované architektury sám od ledna příštího roku vyzkouší při šestiměsíčním nasazení v operaci ISAF v Afghánistánu. Podle jeho slov je to logické vyústění práce na velitelství ARRC. Mám zkušenosti z nasazení v operacích na Balkáně. Důležité bude se v nové situaci rychle zorientovat, pochopit vazby a využít onu imaginární architekturu mezinárodních vztahů. Českou republiku na slavnostním ukončení činnosti velitelství ARRC v Německu reprezentoval generálmajor Petr Pavel. RUČNÍ GRANÁTY Text: Martin KOLLER Foto: autor a Karel LUDVÍK Obrázky: Karel LUDVÍK, Instrukční tabule NLA NDR a služební předpis Ruční granáty Praha 1959 Ruční granáty jsou známou a osvědčenou výzbrojí pěchoty, která bohužel tvoří i nezanedbatelnou formu ohrožení spojeneckých vojáků v Afghánistánu a Iráku. Podle dosažitelných informací se ruční granáty nestaly příliš oblíbenou zbraní různých skupin ozbrojené opozice a teroristů ve zmíněných zemích. Důvodem je především potřeba přiblížit se k protivníkovi na relativně F-1 se zapalovačem UZRGM. Na vrhové pojistce je vyražen rok výroby 72 a značka českého licenčního výrobce irv (Zeveta Bojkovice). Od modernějšího UZRGM-2 se liší dvojitým prohnutím vrhové pojistky u paty těla zapalovače. malou vzdálenost, obvykle blíže než 50 m. Teroristé však neradi riskují a obvykle útočí z větší dálky a ze zálohy Řez granátem RGD-5 s našroubovaným zapalovačem UZRGM: 1 plechový obal tvořený horním a spodním víkem spojenými zalisováním, 2 plechové pouzdro těsnící trhavinu, 3 manžeta se závitem pro našroubování zapalovače nebo plastové zátky v době skladování spojená s pouzdrem, 4 zapalovač UZRGM, 5 trhavina, 6 víko, 7 plechová vložka víka zesilující střepinový účinek, 8 vrhová pojistka, 9 dno, 10 plechová vložka dna Dalším důvodem může být nervozita nevycvičených, případně psychicky labilních bojovníků při manipulaci s granáty. Typickým příkladem je z uvedeného hlediska slavná bitva u města Mirbat Budovu staré RGD-5 se zapalovačem UZRGM-2. Na těle granátu je našablonována série 27 a rok výroby 79. Na vrhové pojistce zapalovače je vyražena série 181 a rok výroby 78. pevnosti ovládající silnici do přístavu hájilo devítičlenné výcvikové družstvo britských speciálních jednotek letectva SAS (Special Air Service) proti zhruba 250 bojovníkům tzv. lidové fronty za osvobození Ománu. Útočníci použili rovněž několik desítek granátů, přičemž u většiny z nich zapomněli v bojovém stresu vytáhnout dopravní pojistky. Ruční granáty sloužily především jako obranný prostředek v době sovětské války v Afghánistánu, a to na obou stranách bojiště. V členitém terénu byly mnohdy svrhovány ze skal na stezky a osvědčily se v rámci boje o osady. Avšak v současnosti tvoří aktuální ohrožení především ruční protitankové granáty. Cílem článku je nejen 15

11 OHROŽENÍ V MISÍCH OHROŽENÍ V MISÍCH Konstrukce zapalovače UZRGM: 1 kroužek dopravní pojistky, za který je před vrhem vytažena ze zapalovače, 2 vrhová pojistka označovaná rovněž jako vrhová páka, kterou tah úderníku odhodí poté, co je granát vypuštěn z dlaně, 3 tělo zapalovače, 4 vodicí podložka, 5 úderníková zpruha, 6 podložka úderníku, 7 úderník, 8 pouzdro se závitem zajišťujícím zašroubování do granátu, 9 roznětka, 10 tělo zpožďovače, 11 zpožďovač, který prohořívá 3,2 až 4,2 sec, 12 rozbuška seznámení s vybavením protivníka, ale rovněž s možností použití jeho výzbroje. EXPORT REVOLUCE I GRANÁTŮ Většina ručních granátů, se kterými se koaliční vojáci, včetně našich, mohou setkat, jsou sovětského původu nebo konstrukce. Nelze sice vyloučit nálezy granátů z bulharské licence, čínské, případně jiné kopie nebo zcela ilegální výrobu na kmenových územích v Pákistánu a Afghánistánu, avšak vzory jsou jasné. Výjimku tvoří granáty irácké, východoněmecké (z bývalé NDR), objevují se i starší americké vzory a československé útočné RG-4 exportované do Íránu před rokem Podle dostupných informačních zdrojů se na bojišti vyskytují i poměrně staré granáty, včetně vzorů pocházejících z období druhé světové války. Sovětská armáda se v poválečném období zbavila přebytků materiálu a poslala ho ideologickým spojencům. Původ granátů mnohdy nelze s úspěchem sledovat, protože majitelů může být celá řada a některé státy posílaly afghánským mudžahedínům i kořistní materiál z bojů na Blízkém a Středním východě. GRANÁTY PROTI PĚCHOTĚ Je třeba předeslat, že klasické a obvykle publikované rozdělení ručních granátů nepoužívá označení protipěchotní RGD-5 F-1 RGO-78 se zapalovačem DVM Hmotnost 315 g 600 g 331 g Délka se zapalovačem 114 mm 117 mm 93 mm Průměr 56,8 mm 55 mm 54 mm Hmotnost trhaviny 110 g 56 g 85 g Druh trhaviny TNT TNT TNT Mortalita střepin 20 m 30 až 200 m nezjištěno pro skupinu určenou především k ničení živé síly. Důvodem je možnost jejich použití i vůči obrněné technice, stavbám atd. Naopak protitankové granáty mohou být nasazeny také proti pěchotě. Uvedená munice se sice nevyskytuje ve velkém množství, avšak může být použita nejen klasicky, ale rovněž ve formě různých nástrah. Za nejrozšířenější typ lze považovat časový (přestože v originále je označován jako vzdálenostní) ruční granát RGD-5 (Ručnaja Granata Distancionnaja) zavedený do výzbroje Sovětské armády roku Úplné oficiální označení zní Ručnaja oskoločnaja granata distancionnogo dějstvija. Je příkladem jednoduché konstrukce využívající osvědčený vzor Řez granátem F-1 univerzálního zapalovače ručních granátů UZRG (Unificirovannyj Zapal Ručnoj Granaty) systému Viceni, nejčastěji jeho modernizovanou verzi UZRGM nebo UZRGM-2. Koncepčně vychází z obranného granátu F-1, který je modernizací francouzského typu zavedeného do výzbroje roku Na rozdíl od RGD-5, jehož tělo tvoří dvě poloviny vylisované z plechu o tloušťce kolem 1 mm, má F-1 litinové tělo, tvarované pro jednodušší rozklad na velké střepiny. Granáty F-1 se nalézají na bojištích a jsou dosud ve výzbroji naší armády. Proto lze předpokládat, že by je příslušníci AČR mohli znát a zapalovač UZRGM rovněž. Poslední RGD-5 ze skladů AČR byly likvidovány několik týdnů Bulharský RGO-78 Východoněmecká verze RGD-5 pro střelbu z granátometu před napsáním tohoto článku. Výcvik se s nimi neprováděl již desítky let. RGD-5 má také verzi určenou pro podvěšené granátomety, vyráběnou v bývalé NDR. Její použití v Iráku nebo Afghánistánu zatím nebylo doloženo. K výcviku s RGD-5 slouží vzhledově podobná verze URG-N. Na rozdíl od RGD-5 opatřeného tzv. pouzdrem plnícím úlohu náústnice má prodloužené hrdlo, do kterého se šroubuje cvičný zapalovač se zábleskovou a dýmovou složí. Ta po iniciaci prošlehává z trubky ústící na dně těla granátu. Uvedený granát je některými diletantskými internetovými zdroji označován jako RGD-5. V Ázerbájdžánu probíhala či probíhá výroba vlastní verze s méně zaobleným vrchem a spodkem těla, téměř válcového tvaru a rozněcovačem UZRGM. Rozklad na střepiny je ve srovnání s RGD-5 méně účinný a vytváří málo ohrožené prostory. V bojích o Náhorní Karabach byly použity granáty neznámého původu odpovídající vnějším vzhledem RGD-5 s UZRGM. Obsahují však plastové pouzdro s trhavinou a kolem něj střepinové pouzdro vytvořené z nasekaného drátu. Prozatím nebyl na bojištích zaznamenán výskyt modernizované bulharské verze RGD-5, která nese označení ruční granát střepinový RGO-78 (Ručnaja Granata Oskoločnaja). Různé neodborné internetové zdroje ho uvádějí jako ruský výrobek. Plechové tělo RGO-78 je opatřeno šesti vylisovanými žebry po obvodu zaoblené horní i spodní části. Fixují vnitřní plastové pouzdro se zalitými kovovými střepinami. K iniciaci slouží zapalovače AWM-78 nebo DVM, jež jsou podobné americkým M204 nebo Exportní provedení československého útočného granátu RG Zapalovač DVM granátu RGO-78: 1 plastové tělo, 2 těsnění, 3 zápalka, 4 zpožďovač, 5 rozbuška, 6 vrhová pojistka, 7 otočný úderník, 8 zvratné pero úderníku, 9 dopravní pojistka, 10 osička M206, případně podobným konstrukcím z Belgie, Francie nebo bývalé Jugoslávie. Na rozdíl od UZRG a jeho verzí vybavených úderníkem vedeným tlakem předepjaté vinuté pružiny pouzdrem v ose rozbušky mají kohoutový úderník (označovaný také jako otočný úderník nebo bicí kohout) otáčející se kolem osičky krutem zvratného péra do osy zápalky. Do originálního RGD-5 nebo F-1 nelze našroubovat zapalovače určené pro granáty států NATO, protože mají větší ě průměr závitu. V polovině osmdesátých let minulého století byl v Bulharsku dokončen vývoj další vzhledově podobné verze vycházející z RGO-78 s označením ruční granát útočný RGN-86 (Ručnaja Granata Nastupatělnaja), která pravděpodobně neobsahuje plastovou vložku se střepinami. V Čínské lidové republice vyrábí společnost NORINCO kopii RGD-5 s označením Typ 59. Dalším známým výrobcem je Gruzie. Povrch granátů RGD-5 bývá obvykle opatřen ruskou barvou khaki a šablonování je provedeno černou nebo fialovou barvou. Cvičné granáty jsou černé s bílým šablonováním, školní červené. Ke skladování a transportu slouží obvykle dřevěné truhlíky obsahující 20 kusů RGD-5, jež mají místo zapalovačů našroubované plastové zátky. Zapalovače jsou umístěny v plechovém zaletovaném pouzdře. Průměrná tržní cena se pohybuje kolem pěti USD za jeden RGD

12 VOJENSKÁ POLICIE VOJENSKÁ POLICIE záření pouze povrch těla včetně chodidel. Vyhodnocovací software pak na monitoru operátora nezobrazuje snímek nahé postavy, ale pouze její siluetu, na které jsou patrné předměty, jež má osoba případně ukryty pod šaty. automobilů. Kromě zaznamenání registrační značky vozidla umí prověřit jak podvozek, tak i střechu a korbu a vše zadokumentovat 18 Jedinečné zařízení v Evropě Text: Jana DECKEROVÁ Foto: Jan KOUBA a Bezpečnostní rizika v dnešní době neustále rostou. Na osobní prohlídku osob a rentgenovou kontrolu zavazadel na letištích nebo při vstupu do vybraných objektů jsme si už všichni zvykli. Stále více se však objevují nové zbraně vyrobené z plastů, keramiky nebo skla. Na ty už bezpečnostní rámy detekující pouze kovy nestačí. Příslušníci Vojenské policie (VP) proto zavádějí do své výbavy nový bezpečnostní prvek mobilní kontrolní pracoviště vstupu. Nápad vyvinout mobilní kontrolní pracoviště vstupu včetně personálního skeneru vznikl někdy kolem roku 2007, vzpomíná kapitán Karel Fiala z odboru policejního výkonu Hlavního velitelství VP Praha. Tehdy Vojenská policie prováděla kontroly na letištích relativně primitivním způsobem, zejména za použití psů a improvizované detekční techniky. To byl hlavní impulz k vypracování projektu, na kterém spolu s nadpraporčíkem Stanislavem Wolným pracuje již tři roky. Oba mají bohaté zkušenosti z oblasti bezpečnostních technologií, ale při řešení tohoto úkolu se museli seznámit s posledními světovými novinkami. UNIKÁTNÍ PERSONÁLNÍ SKENER Mobilní kontrolní pracoviště vstupu (MKPV) budou policisté využívat devším na vojenských letištích, tí kde nejsou bezpečnostní pře- rentgeny, ale i na dalších akcích, kde je potřeba kvalitně prověřit mnoho lidí i zavazadel v co nejkratší době. Vojenská policie vyvíjí MKPV ve dvou verzích jako nákladní vozidlo pro rychlé použití v rámci republiky a jako kontejner určený do misí. Nákladní vozidlo s celým pracovištěm je připravené k akci během půl hodiny po příjezdu na místo, říká nprap. Wolný. Srdcem veškerého systému jsou počítače uvnitř automobilu či kontejneru, na nichž pracují dva operátoři, kteří vyhodnocují snímky na monitoru. Další dva policisté venku řídí průběh kontrol. Unikátem celého zařízení je bezkontaktní personální skener SECURE Na rozdíl od kla- sického rentgenu, který známe z nemocnic, snímá skenuje pomocí velice slabého, a tím i pro zdraví lidí neškodného U kontroly zavazadel MKPV používá klasické rentgenové záření, jehož paprsky naopak pronikají do hloubky. Se skrýšemi v zavazadlech už máme zkušenosti. Víme, na která místa si dát pozor, a málokdy nám něco uteče, svěřují se kpt. Petr Němec a prap. Roman Kremser z Velitelství ochranné služby VP Praha. Nebyl opomenut ani tréninkový program. Ten udržuje pozornost operátora tím, že i když zrovna v kontrolovaných zavazadlech nebezpečný předmět není, on mu ho tam cvičně, třeba po každých patnácti zavazadlech, vloží. Operátor by ho měl najít a označit. Je to důležité i pro velitele, který má přehled o úspěšnosti policisty a podle toho jej může hodnotit, doplňuje kpt. Fiala. Nedílnou součástí pracoviště je rovněž výsuvná rampa na kontrolu na videozáznamu. Navíc je schopno při opakovaném prověřování stejného vozidla porovnat záznam z minulé kontroly s probíhající a upozornit operátora na případné odchylky. Zařízení je připraveno na čtyřiadvacetihodinový provoz. Může fungovat bez ohledu na počasí, je vybaveno topením a klimatizací. Lze ho připojit na normální elektrickou síť, napájecím zdrojem však může být i mobilní elektrocentrála. Celý projekt vznikl z peněz na obranné programy, jež každoročně vyhlašuje sekce vyzbrojování Ministerstva obrany a které jsou součástí obranného výzkumu a vývoje, konstatuje kpt. Fiala. Na tento projekt jsme dostali finanční podporu a ve výběrovém řízení zvítězila firma VOP 025 Nový Jičín, která ve spolupráci s námi a subdodavateli toto zařízení jako prototyp vyrobila. Nadpraporčík Stanislav Wolný a kapitán Karel Fiala V současné době MKPV prochází vojskovými zkouškami. Po jejich zdárném ukončení a nutných administrativních úkonech získá Vojenská policie zařízení, které je i na evropské úrovni jedinečné a zatím jím nedisponuje žádná jiná bezpečnostní složka. Poprvé by se toto mobilní pracoviště mělo odborné veřejnosti představit na 9. mezinárodním odborném veletrhu vojenské techniky, výstroje a výzbroje vojáků budoucnosti zemí NATO a Partnerství pro mír v Pražském veletržním areálu Letňany Future Soldier 2010 ve dnech 14. až 16. října

13 CVIČENÍ CVIČENÍ Major Vladimír Záškodný NÁVRAT od řeky Jordán Text: Pavel LANG Foto: Jan KOUBA a archiv ženijní jednotky AČR Ruský antonov s českými boženami na palubě přilétá z blízkovýchodního království. Tato unikátní podívaná se udála desátý srpnový den krátce před sedmnáctou hodinou na pražském letišti Ruzyně. Dopravní letoun An přepravil do Česka příslušníky ženijní jednotky Armády ČR a dva odminovací komplety Božena 5 z jordánského Ammánu. Sto deset dnů cvičila ženijní jednotka Armády České republiky tvořená devíti profesionály z rakovnického a olomouckého ženijního praporu v Jordánském království. V prostoru řečiště Jordán společně s tamními vojenskými specialisty likvidovala miny v těžko přístupném terénu hustě porostlém vegetací a školila operátory JAF (Jordan Armed Forces) ovládat odminovací komplet Božena 5. VYČISTILI m 2 Ve čtyřech operačních prostorech v údolí řeky Jordán byla během cvičení odminována plocha zhruba dvaceti tisíc metrů čtverečných, říká velitel ženijní jednotky AČR major Vladimír Záškodný a zdůrazňuje, že tím nejcennějším faktorem je pro něho to, že se z prvního ostrého výjezdu českých ženistů do zahraničí všichni vrátili bez sebemenší újmy na zdraví a se splněným úkolem. Další pozitivum spatřuji v tom, že jsme si v náročných podmínkách ověřili možnosti odminovacích kompletů, dodává a přibližuje denní program odřadu na základně Al Karamah. Pracovní dny, vyjma pátku a soboty, začínaly od šesté hodiny ranní. Po snídani následoval přesun do určených lokalit a plnění operačního úkolu. Po ukončení odminovacích prací byl vyhrazen čas na ošetření techniky, převážně na čištění filtrů, odstranění písku a promazání stroje. Profesně se to zvládalo bez problémů, mnohem složitější však bylo vyrovnat se s tamními klimatickými podmínkami a velkou prašností, říká a upřesňuje, že výjimkou nebyly teploty pětačtyřicet stupňů ve stínu. Tato oblast patří mezi deset nejteplejších míst na světě. Dali jsme na praktické rady jordánských vojáků, jak takovéto extrémní situace zvládat. Vypít denně přes pět litrů vody pro nás bylo naprostou samozřejmostí. Pohyb na slunci jsme omezili jen na dobu nezbytně nutnou. A případný volný čas? Regenerace, sportovní aktivity a počítač. ZKUŠENOSTI, KTERÉ SE HODÍ Od nadřízených velitelů z 15. ženijní brigády a náčelníka ženijního vojska Armády ČR plukovníka Roberta Bieleného si příslušníci odminovacího odřadu vyslechli slova uznání. Podmínky, ve kterých ženisté pracovali v Jordánsku, jsou velice podobné například prostředí v Afghánistánu. Tato jednotka AČR se v rámci cvičení nacházela v reálných situacích, do nichž se může v budoucnu dostat. Operační nasazení odminovacího odřadu v údolí řeky Jordán považuji za velice přínosné, zhodnotil cvičení na Blízkém východě ředitel sekce rozvoje druhů sil-operační sekce MO brigádní generál Bohuslav Dvořák. Přeprava ženijní jednotky AČR byla realizována v rámci programu SALIS Strategic Airlift Interim Solution, a to ukrajinským, nyní ruským charterovým letounem Antonov An Po vyložení putovaly transportní kontejnery s oběma boženami do Rakovníka. Zde se technika a materiál podrobí důkladnému ošetření. Poškozené součástky se opraví, respektive vymění za nové. Odminovací komplety pracovaly v extrémních podmínkách a po několikaměsíčním nasazení musíme prověřit jejich provozuschopnost, dodává zástupce náčelníka odboru logistiky z velitelství bechyňské ženijní brigády major Leoš Březina. Na ruzyňském letišti přivítal ženisty pro návratu ze cvičení na Blízkém východě ředitel sekce rozvoje druhů sil-operační sekce MO brigádní generál Bohuslav Dvořák

14 PŘEDSTAVUJEME PŘEDSTAVUJEME Nemocnice, která získala dvakrát za sebou nejvyšší hodnocení společnosti Joint Commision International, si nikdy nemusela stěžovat na nedostatek výjimečných osobností a v současnosti má k velmi dobré práci také dobré podmínky. Dnes v ní můžeme potkat sedmadvacet vojenských lékařů ve věku do třiceti let. Jsou mezi nimi i dvě chirurgyně, Kateřina Menclová a Klára Česlarová, dvě z mnoha lékařek nemocnice. Druhou z nich, kapitánku Kláru Česlarovou, jsme přepadli ve službě na úrazové a pohotovostní ambulanci. Úrazová a pohotovostní ambulance je zároveň s urgentním příjmem (Emergency) umístěna v přízemí nemocničního pavilonu CH. Popravdě řečeno, není právě vhodným místem k novinářskému rozhovoru, urgentní medicína je jednou z priorit střešovického zdravotnického ústavu. Službukonající lékaři a sestry tu zajišťují nepřetržitou ambulantní zdravotní péči, přijímají pacienty k léčbě, ošetřují různé druhy poranění včetně sdružených i vážné akutní stavy. Dnešnímu divákovi konzumujícímu pravidelné dávky citu jak praví televizní slogan u některého z početných seriálů z nemocničního prostředí není třeba popisovat, jak náročná je pohotovostní služba. Stejně jako zaměstnanci podobných televizních oddělení setkává se také personál střešovické Emergency s velkými i malými dramaty. A její hodnocení svědčí o tom, že je dokonale připravena na své poslání. Početná ošetřování účastníků autonehody, příjmy osob postižených výbuchy, pády, návštěvy vylekaných chatařů se zakousnutými klíšťaty, to všechno se v jejím repertoáru objevuje, ale za naší přítomnosti, naštěstí, žádná vážnější nehoda službu doktorce Česlarové nezpestřila. Přesto jsme před ní a sestrou Zuzanou Neufusovou ještě Text: Josef GAJDA Foto: Kamil PROCHÁZKA Každoročně zahajují ve střešovické Ústřední vojenské nemocnici profesní kariéru průměrně dva noví absolventi Fakulty vojenského zdravotnictví Univerzity obrany v Hradci Králové. Zpravidla posilují oddělení intenzivní medicíny a chirurgické obory. V dalších letech záleží jenom na nich, zda je nelehká každodenní praxe a studium katapultují k nejvyšším metám v oboru. Ta mladá žena z chirurgie před rozhovorem s hlubokou úklonou v duchu smekli. Do sedmnácté hodiny v té době měla lékařka za sebou víc jak devět hodin služby prošlo ambulancí Emergency osmnáct převážně starších pacientů. Teprve potom jsme mohli využít přestávku na kafe k rozhovoru. Chirurgyně aneb chiruržky, stejně jako lékařky jiných oborů, dospívají k volbě svého oboru různými cestami. Klára Česlarová se narodila v Čeladné, příjemném lázeňském a rehabilitačním středisku v srdci moravskoslezských Beskyd. Žáby, myši ani hmyz v dětství nekuchala, medicínu však měla před očima od chvíle, kdy je poprvé otevřela. Zdravotní sestřičkou byla maminka, teta i sestřenice, pomoc potřeboval děda čelící diabetickému postižení tkání nohou, později také otec zaskočený infarktem myokardu. Nad učebnicí biologie v osmé třídě coby dospívající slečna zjistila, že na rozdíl od spolužáků, které vyvádí náročný učitel biologie svou přísností z rovnováhy, ji samotnou učení stále víc baví a zajímá. Od té doby mě to chytlo a už nikdy nepustilo, zdůvodňuje Klára Česlarová svou motivaci. Rozhodnutí o tom, čemu se bude v životě věnovat, bylo nasnadě. Konkrétní vzory nikdy neměla. Zatímco její blízcí sledovali na obrazovce postaršího primáře Sovu a životní peripetie ortopedů z Nemocnice na kraji města, poutali její pozornost spíš lékaři a lékařky akčněji pojatého seriálu Pohotovost nebo Nemocnice Chicago Hope. Dnes už ji ovšem nezajímá ani věhlasný doktor House. Seriály z nemocničního prostředí ztratily glanc, život začal být po zahájení studií zajímavější a přitažlivější. Volbu královéhradecké lékařské fakulty Univerzity obrany se jí rodiče snažili vymluvit seč mohli, ale neměli šanci. Odpověď na otázku, jak je možné, že si ta jejich holka bláznivá vybrala tak těžké povolání, hledali marně. Tvrdohlavá dcera námitky rodičů příliš nevnímala. Toužila po samostatnosti, překypovala sebevědomím, byla přesvědčena, že má všechno promyšleno. Budoucnost měla před sebou jako na dlani, věřila, že jí fakulta dopřeje dobré podmínky ke studiu, dobré finanční hodnocení, navíc jí mohla poskytnout záruku, že se po absolutoriu nemusí obávat o své uplatnění. Samotnou vojenskou přípravu brala zpočátku jako oživení v sále. Ve střelbě ze samopalu netrefila ani vrata od stodoly, zato ve věži tanku se s kuklou na hlavě už nesla jako páv. Ale nepředbíhejme. V prvních semestrech narazila. Dívka z Čeladné, která uměla číst ještě dříve, než začala chodit do školy, nebyla zpočátku studentkou par excellence, jak to kdekdo z jejích blízkých očekával. V pohodlí nikým nekontrolovaného volna leccos odflákla, oddechový čas využívala spíše k pobavení než ke studiu, nic studentského jí nebylo cizí, zkoušky zdolávala na poslední pokus. Naštěstí uměla po několika výstražných žlutých kartách všechno včas napravit. Proč ji dnes najdeme na střešovické chirurgii? Odpovědi, která by zaváněla jakýmkoliv patosem, se mladá kapitánka vehementně brání. O volbě oboru začala stejně jako většina jejích přátel uvažovat od třetího ročníku, při návštěvách klinických pracovišť. U lůžek pacientů zřetelně pociťovala, co ji zajímá víc a co méně. Lákala ji především konkrétní, viditelná pomoc a rychlé, osvobozující odstranění bolesti včasný chirurgický zásah. Chirurgie začala hrát v jejím rozhodování prim, chirurgické výkony ji přitahovaly, na chirurgii chodila do služeb nejraději. Nešlo o nějaké mimořádné, kouzelné vnuknutí. Její gesta i dnes říkají, na to se prostě nedá jinak odpovědět, chirurgyně ťukne propiskou o stůl a dodává: V žádném případě jsem nechtěla nikoho oslňovat rozhodnutím typu a just budu dělat chirurgii. Nebyla v tom žádná snaha dokazovat, že jsem něco extra, zajímala mě prostě od začátku, v průběhu celého studia. Všechno je někdy poprvé. Také cesta k poznávání, co vlastně medicína představuje, má své kroky a premiéry. První exitus v nemocnici? Stála při praktikách na interně s ostatními studenty oblečená v bílém plášti právě ve chvíli, kdy službukonající lékař resuscitoval kolabujícího staršího pacienta a nebyl úspěšný. Žádnému z budoucích lékařů nebylo do řeči. Branou Ústřední vojenské nemocnice prošla poprvé 5. srpna První den v práci? Pocity nováčka se jí vyhnout nemohly: Přijdete na kliniku, jste nervózní, koukáte jako tele na nová vrata, myslíte si, že jste díky škole a krátké praxi leccos zvládli, ale s údivem zjišťujete, že neumíte skoro nic a musíte začít od začátku, přiznává kapitánka s úsměvem. Nejvíc jí utkvěla v paměti první služba v místech, kde si povídáme, na Emergency. Mnozí pacienti dopravováni nebo přicházející sem s různorodými nemocemi a bolestmi jí mohli volbu diagnózy a následného rozhodnutí usnadnit popisy svých starších a současných obtíží, ale oprávněně očekávali okamžitou úlevu a účinnou pomoc. Byla sobota, pamatuje si, službu měl také doktor Kupka, který s porozuměním, velice ochotně přijal roli mého poradce a konzultanta a nenechal mě ve štychu. Bez něho by to bylo poprvé těžké. Práci s pacientem zná každý začínající lékař již z praktik a stáží. Přesto ho tíha odpovědnosti, rytmus služeb, asistencí a pohotovostních směn v nemocnici zaskočí. Kláře Česlarové pomohli s adaptací a je-li to zapotřebí, vždycky pomáhají i dnes všichni kolegové. Ale nikdy nezapomene při podobném ohlédnutí poděkovat 22 23

15 PŘEDSTAVUJEME VZDUŠNÉ SÍLY za asistenci při výkonech a službách podle ní nepřekonatelným zdravotním sestrám úvéenky, jakými se podle ní může pochlubit málokterá nemocnice. Koneckonců, nejlepším důkazem je Zuzana Neufusová, s níž dnes slouží. Na Emergency pracuje víc než dvacet let. Po sedmi měsících operovala pupeční kýlu starší paní. Šlo o první samostatný operační výkon. Večer před ním se snad desetkrát vracela k literatuře a poznámkám, dlouho nemohla usnout. Druhý den dopoledne zvládla všechno ke spokojenosti pacientky, šéfa, ale především ke spokojenosti vlastní. Jméno té paní jsem už zapomněla, odtuší chirurgyně a lehce mávne rukou, ale není těžké rozpoznat, že jí vzpomínka na vyvedenou premiéru zůstane trvale v paměti. Na oddělení máte naštěstí možnost poradit se s ostatními, vidět při práci plukovníka profesora Rysku nebo kolegy s nadáním od boha, kterým ruce jenom hrají. Každou takovou zkušenost vítám. Navíc tu nejsem sama, bydlím společně s přítelkyní Katkou Menclovou, která také pracuje na klinice, můžeme se radit, což je k nezaplacení, vypravuje. Ke konkrétním začátečnickým chybám se pochopitelně nerada přiznává. Jednu z ní přece jen vypáčíme. Svědčí o tom, že se začínajícím chirurgům může dostat nečekaného poučení i v případech doslova rutinních. Na profesorovu výtku, aby místo lidového slepák používala slečna doktorka raději odborné apendix, reaguje dnes Klára Česlarová s úlevným smíchem: Takové pokárání si pak zapamatujete na věky a příště si dáte pozor. Zažila ovšem i nelehké chvilky zcela jiné povahy. To když jí k hospitalizaci přivezli nepohyblivou babičku její blízcí evidentně jenom proto, aby ji nemuseli s pohybem, stravováním a se základními potřebami pomáhat sami, aby se jí mohli zbavit a spokojeně odjet na dovolenou nebo na chatu. Umírání je součást života, umírá se občas i na operačním stole. Ale daleko horší je vidět, že blízcí opouštějí člověka, který je vychovával a živil, říká kapitánka a není těžké z její tváře vyčíst, že se umí také pěkně rozčílit. Už rok pracuje sekundární lékařka střešovické chirurgické kliniky ve specializované mammologické poradně. Začíná se pravidelně zabývat nemocemi a studiem těch míst v ženském těle, v nichž se relativně často objevuje karcinom, srozuměna s tím, že její odbornou kariéru bude nejspíš ovlivňovat také skutečnost, jak s touto další výzvou naloží. Cheir je ruka, urein znamená pracovat, chirurgova ruční práce ale není nadarmo spojována s uměním. Neobejde se bez talentu, bez schopnosti vyhodnocovat poznatky z mnoha oborů, ale především bez permanentního vzdělávání. Ke vzletným slovům o čemkoliv nemá Klára Česlarová právě pozitivní vztah, ani na lichotky si nepotrpí. Pokud jde o její založení, je tak trochu de mode. Žádné stesky a blbé nálady. Kapitánka s dívčím úsměvem dobře ví, že je na startu a tři roky praxe jsou pořád ještě časem nabírání zkušeností. Když mluví o tom, jak ji dostaly Steinbeckovy Hrozny hněvu, jak vyráží ve volném čase na spinning nebo plovárnu, jak relaxuje ve vaně s knížkou v ruce, nebo když se rozohní, že si zatím nedokáže představit lékaře coby svého životního partnera ( to bychom se po těch nekonečných debatách o medicíně snad povraždili ), je to mladá ženská se vším všudy, bez ohledu na to, jaké povolání zastává. Když se jí nakonec čítankově zeptáte, jestli je šťastná, jako by odpovídala na jinou otázku: Víte, já chodím do práce ráda. První roky práce na klinice, v ambulanci, v poradně, na sále nebo na Emergency jsou samozřejmě prvními léty zkušeností. Pokud jde o to, co přijde, věří si, jenom někdy ji přepadne drobná chmura. Když se v pozici sekundáře díváte na své vynikající kolegy, občas si řeknete, tak k tomu mi ještě leccos chybí, posteskne si. Jak by reagovala na to, kdyby byla nasazena do mírové mise? Čeká to každého z nás. Přednosta kliniky profesor Ryska byl v misi už několikrát. Těžkou hlavu mi to nedělá. Spíš mojí mamce, pousměje se. Naléhavé ťukání na dveře nás upozorňuje, že jsme na Emergency. Klára Česlarová omluvně rozhodí rukama a my spořádaně vycouváme. Do pohotovostní ambulance vjíždí sanitní lůžko s pacientem, jehož tvář je zčásti pokryta zakrvaveným obvazem. Poslání nakonec? Veškeré žádné. Jistě, patří k těm, kteří si zvolili nejobtížnější z lidských oborů. Na ty, kteří se věnují medicíně, hledíme právem s úctou a respektem, ve všech anketách a sociologických výzkumech pokládáme zdraví za statek nejcennější. K pacientům vstřícná, pracovitá sekundární lékařka chirurgické kliniky má před sebou v roce 2012 první atestaci, ničím se zatím neproslavila, podle vlastních slov díru do světa neudělala mnozí z pacientů, kterým pomohla, neutkvěla možná v paměti ani jmenovka připíchnutá na jejím bílém plášti a na otázku, kdo je řezal, možná odpovídají: Taková ta pohledná, mladá slečna z chirurgie. Je na ní něco zajímavého? Nejspíš jenom to, že má svou práci ráda a moc jí záleží na tom, aby ji vždycky skvěle zvládla. Víc není třeba dodávat. Všichni pacienti světa vědí, že to vůbec není málo. Půl milionu za šest set Text: Pavel LANG Foto: Jan KOUBA Jako velice prospěšnou lze pojmenovat aktivitu technického personálu z čáslavské základny taktického letectva. Spočívá v zavedení třetí úrovně údržby leteckých motorů F 124-GA-100, jimiž jsou vybaveny podzvukové stroje L-159 ALCA. Když se ve stávajícím zkušebním provozu nevyskytnou komplikace, je reálné, že počátkem příštího roku již budou tyto sofistikované práce plně v režii tamních příslušníků kontrolního a ověřovacího roje 213. letky oprav letecké techniky. Údržba F 124-GA-100 probíhá podle stanovených cyklů daných výrobcem, v tomto případě americkou firmou Honeywell. Při odpracování určitého počtu cyklů je třeba na motoru provést předepsané práce, jimiž se prodlužuje jeho životnost neboli technický resurs. Za ekvivalent se považuje tzv. TAC (Total Accumulated Cycle), který lze přirovnat k letové hodině. Pomalu, ale jistě jsme se dostávali do situace, kdy Podplukovník Pavel Buchta (vpravo) a kapitán Martin Borovský 24 25

16 VZDUŠNÉ SÍLY VZDUŠNÉ SÍLY se nálet na těchto motorech blížil k metě taků. Tehdy je třeba provést kontrolu horkých částí motoru. Od spalovací komory až k turbíně. Jde o úkon, který vyřazuje motor z provozu, říká zástupce velitele 21. křídla taktického letectva-hlavní inženýr podplukovník Pavel Buchta a dodává, že výměnou náhradních motorů se jim sice o nějaký čas nasazení bitevníků L-159 podařilo prodloužit, avšak do budoucna se tento způsob nejevil jako optimální řešení. Skutečností je, že výše uvedená třetí úroveň údržby pohonných jednotek s sebou nese i nejednu komplikaci. Motor se z letounu demontuje a poté odesílá na specializovaná pracoviště. Jedno se nachází ve Spojených státech amerických, druhé na Tchaj-wanu, upřesňuje pplk. Buchta a konstatuje, že čáslavská základna taktického letectva provozuje bezmála třicet F 124-GA-100. Dosavadní praxe je následující doba předepsaných prací třetí úrovně v zahraničí trvá bezmála rok a finanční náklady na tento depot level motorů se pohybují řádově v desítkách milionů korun. Takovéto poměry jsou pro Armádu ČR nevýhodné, a to jak z ekonomického, tak Vyhodnocovací pracoviště nedestruktivní kontroly částí motoru časového hlediska. Proto, po několika dohovorech se zástupci výrobce motorů a dalšími institucemi, přichází nápad vybudovat obdobné specializované pracoviště přímo na letecké základně v Čáslavi. Letka oprav letecké techniky zabezpečuje provádění oprav a předepsaných prací na letounech L-159 ALCA. Organizačně je rozdělena na: roje předepsaných prací a oprav draků a motorů, elektrického a speciálního vybavení, letecké výzbroje, rádiového a radiotechnického vybavení, avionických systémů a záchranných prostředků kontrolní a ověřovací roj roj strojních dílen roj evidence dat a materiálu speciální technický roj Na základě analýz byla zpracována studie proveditelnosti, kterou jsme předložili zainteresovaným resortním složkám. Nezastírám, že naše iniciativa vyvolala zpočátku určitou nedůvěru, zdali jsme vůbec schopni takto sofistikovanou technologii zvládnout. Nakonec vše dospělo do zdárného konce a na potřebné investice bylo vyčleněno zhruba dvě stě milionů korun, vysvětluje podplukovník Buchta. TECHNOLOGICKÝ SKOK V roce 2008 začal proces výstavby. Stavební práce v prostorách 213. letky zahrnovaly nejen úpravy podlahových ploch, vzduchotechniky a elektrických rozvodů, ale také zprovoznění odborných pracovišť nedestruktivního zkoušení materiálů. Poté bylo zakoupeno potřebné vybavení, včetně specializovaných strojů. Postupem času se staly funkčními dílna, v níž se rozebírá motor na jednotlivé moduly, dále zkušebny pro vyvažování a přesné rozměry, jakož i čisticí, kapilární a magnetická linka prášková. Další krok souvisel s odbornou přípravou pracovníků inženýrsko-letecké služby. Do hledáčku se dostali pouze zkušení specialisté s více než desetiletou praxí v oboru a nejvyšší úrovní kvalifikace. Kritéria výběru byla záměrně náročná, neboť se jednalo o přechod na více odbornou činnost. Vyvolený personál absolvoval zdokonalovací výuku technické angličtiny a školení výrobcem motorů na údržbu a opravy jednotlivých modulů. Velice přínosnými se staly zkušenosti amerických instruktorů, kteří na základně v Čáslavi nějaký čas působili. Samozřejmě že všechno konání probíhalo pod dohledem kontrolních orgánů. Každý pracovník si musel během nedlouhé doby naprosto přesně osvojit technologii výrobce. Z naší strany neexistovala žádná improvizace. Postup i kvalita prováděných prací musejí být stoprocentně zachovány. Vždyť jde o bezpečnost letového provozu a to je tady nejvyšší priorita. Obrazně řečeno, postupujeme podle přesně daných not zhruba o tři sta stranách, které jsou rozpracovány do detailů. Představa, že to tady děláme na koleně, je naivní, argumentuje hlavní inženýr 21. základny taktického letectva a upřesňuje, že z 213. letky oprav letecké techniky bylo k této činnosti vyškoleno dvanáct specialistů. Technologický pokrok má bezesporu ještě jeden atribut, který není na oko příliš viditelný zvýšení profesní sebedůvěry. Doposud nesl zodpovědnost za tento typ údržby motoru někdo jiný a identický výkon takového rozsahu se na leteckých základnách vzdušných sil Armády ČR neprováděl. Jednalo se o dílo jak opravárenských podniků, tak samotného výrobce. Tímto obratem se povyšují schopnosti inženýrsko-letecké služby na zcela novou úroveň. ZKUŠEBNÍ PROVOZ DO KONCE ROKU Čáslavské specializované pracoviště se v současné době nachází ve zkušebním provozu. S odbornými pracemi na motorech F 124 GA-100 jsme tady začali v polovině května letošního roku, říká kapitán Martin Borovský, velitel kontrolního a ověřovacího roje, a doprovází nás do výchozí dílny, kde se motory nejprve rozeberou na sedm modulů, od dmychadla po převodovku. Následný technologický postup kopíruje třetí úroveň údržby. Na jeho konci dostává každá kontrolovaná součást svoje barevné označení. Zelená linie je nadále provozuschopná, žlutou lze považovat za opravitelnou a červená se vyřazuje z provozu, respektive znehodnocuje. Doposud jsme zkušebně zkontrolovali jeden motor. Předpokládáme, že během několika měsíců dosáhneme standardního pracovního tempa a od začátku příštího roku přejdeme na takzvaně ostrý provoz. Až si všechno sedne, tak jak má, plánujeme udělat jeden motor zhruba do jednoho, případně dvou měsíců, konstatuje kapitán Borovský. Zůstat v tajnosti by nemělo, že čáslavští technici již mají na svém kontě první úspěchy. Například vyřadili plamenec spalovací komory, protože měl znatelné trhliny, nebo lopatky vysokotlaké turbíny, kde zjistili nepovolené poškození. Dosavadní systém nám povoloval výměnu modulu pouze kus za kus. Při získání akreditace na třetí úroveň údržby jej však můžeme rozebrat na jednotlivé části. V případě poškození vymezovací podložky u zámku lopatky dmychadla tedy nebude třeba odesílat závadu na Tchaj-wan. Zvládneme to sami. Mimochodem, zmíněná oprava by tam vyšla na více než půl milionu korun a trvala by asi deset měsíců. Tady jsme to měli za tři dny hotové a náhradní součástka stála necelých šest set korun. Samozřejmě českých, říká velitel kontrolního a ověřovacího roje

17 / RUBRIKA MISE RUBRIKA MISE Text: Vladimír MAREK Foto: autor a archiv PIC MO Náš kontingent cestoval vlakem přes šest zemí. Do Makedonie jsme přijeli Každý večer se střílelo v jedenáct hodin večer. Šel jsem okamžitě za velícím generálem, který nám oznámil, že musíme počkat na přidělení čísla konvoje. Do Kosova se tedy dostaneme nejdříve tak za deset dnů, vzpomíná velitel prvního českého kontingentu KFOR plukovník Karel Klinovský. A tak jsem svolal lidi a dohodli jsme se, že nebudeme na nic čekat a vyrazíme druhý den ráno po vlastní ose. Na hranici zastavili českou kolonu francouzští vojenští policisté, dožadovali se čísla konvoje. Nakonec ale nechali vojáky projet napříč Kosovem i bez něho. Ve tři hodiny odpoledne se tehdy major Klinovský hlásil v Podujevu u britského velitele. Ten mu řekl, dobře, tak jste tady, ale kdy přijede jednotka? Když mu ukázal, že kolona je seřazena dole pod okny, Brit se nestačil divit. Českému kontingentu přidělili poničenou školu v obci Gornji Sibovac s tím, že si ji má upravit tak, aby v ní mohli vojáci šest měsíců žít. Až to bude tak za deset dnů hotové, má se velitel Klinovský znovu přihlásit. Odpověděl jsem mu, že v devět hodin budou všichni vojáci ubytovaní, dostanou teplé jídlo a osprchují se v teplé vodě. Když to večer Britové viděli, nechtěli věřit svým očím. Další dva týdny dostali Češi na převzetí operačního úkolu, který spočíval v monitorování čtyřicet dva kilometrů dlouhého úseku administrativní hranice. Ještě o víkendu si ji prošli. Vepředu šel voják s minohledačkou, za ním další s družicovou navigací. Neustále říkal, zda jít více doleva či doprava, zda už jsou v Srbsku, či ještě v Kosovu. Svítilo tehdy sluníčko, obloha byla blankytně modrá. Příšerně jsme se potili. Již v pondělí jsme však byli připraveni plnit operační úkol. Podařilo se nám tak ušetřit dobře čtyři týdny. Normálně se vojáci připravují na misi šest měsíců, my jsme na to měli šest pracovních dnů, popisuje první okamžiky v Kosovu Karel Klinovský. Až do října jsme žili na základně v poměrně provizorních podmínkách. Vojákům jsem říkal, aby mne budili pouze v případě, že budou volat velící generálové. Jednou jsem se ve tři v noci vrátil z hranice a v pět se mnou třásla služba, že mám hrozně důležitý telefon. Volal nějaký plukovník z Prahy. Před časem nám prý poslal film,vesničko má středisková a nějaké další čtyři videokazety. Kolegové v Bosně na ně čekají a my to zdržujeme. Musel jsem se smát, neměli jsme v té době ani televizi, ani video. Lidé u nás doma vůbec nechápali, jak tam žijeme. Až někdy před Vánocemi jsme dostali první ubytovací buňky, do té doby jsme bydleli ve stanech. Válka sice už skončila, ale rozhodně nebyl mír. Každý večer se střílelo. První český kontingent navštívil dokonce vrchní velitel sil NATO v Evropě generál Wesley Clark. Zajel se tehdy podívat do Sekirači, což byla malá srbská enkláva. Našim vojákům při této příležitosti řekl, ať zapomenou na všechny další úkoly a zaměří se na to, aby přežilo těch osm desítek Srbů, kteří zde bydleli. Pro místní Srby jsme představovali jedinou dostupnou ochranu. Byli velice vstřícní, přátelští, tomu se člověk nemohl ubránit. Snažili jsme se jim všestranně pomáhat. Poskytovali jsme lékařskou péči, když jel někdo domů, přivezl hygienické a čisticí prostředky a další nedostupné zboží, líčí Karel Klinovský. Na pravoslavné Vánoce nás pozvali k nim. Byla to velkolepá hostina, stoly se pod jídlem doslova prohýbaly. Přesto nám to připadalo nějaké zvláštní. Pak nám to došlo. Všechno, co bylo na stole, si vypěstovali a vyprodukovali vlastníma rukama. A dali nám úplně všechno, co měli. Člověku to skoro vehnalo slzy do očí. U Batlavského jezera bylo v té době hodně vypálených srbských domů. Všude kolem se potulovala stáda zdivočelých prasat. Albánci coby muslimové totiž nejedí vepřové maso. Se starostou v Sekirače jsme se dohodli, že je pochytáme a přivezeme. Srbové slíbili, že za ně dají Albáncům nějaké traktory a další zemědělskou techniku. Ráno ve čtyři hodiny jsme přijeli společně s britskými vojáky na Batlavu a vyhlásili soutěž, kdo do přistavených kontejnerů ů pochytá nejvíce prasat, usmívá se plk. Klinovský. Když čtyři vojáci hodili na téměř dvousetkilové prase maskovací síť, většinou ta síť běžela dál a táhla za sebou tři čtyři těla v maskáčích. Ještě horší to ale bylo, když se poplašená zvířata snažila najít útočiště v muslimských barácích. Přesto jsme ale byli úspěšní. Porazili jsme britské vojáky, tuším, devadesát ku dvaceti. Prasata jsme přivezli do Sekirači. Tam už lidé čekali na výměnu. Přivezli traktory, nářadí, dokonce i krávy. Všechno dokumentovala BBC, další den přijela i CNN. Netušili jsme, že britské velitelství přizvalo také novináře. Ar report rt 9/

18 HISTORIE HISTORIE Rotmistr Luděk Zeman PŘÁTELSTVÍ zrozené v boji Četař Petr Valeš na pozorovacím stanovišti Text: Vladimír MAREK Foto: autor a archiv jednotky Někdo tam nahoře musel vypustit přehradu. Proudy vody z tmavých mraků omývaly nejen mramor na hrobech, ale i tváře několika desítek účastníků vzpomínkové akce. Od tragické události na území bývalé Jugoslávie, během které zahynuli příslušníci AČR podporučíci in memoriam Petr Valeš a Luděk Zeman, uplynulo patnáct let. Hřbitovem v Rožmitále na Šumavě se táhla tklivá melodie Michala Tučného Tam u nebeských bran. Kamarádi obou padlých vojáků doprovázeli zpěvem kytaru a ve vzpomínkách se vraceli zpátky k onomu tragickému srpnovému víkendu roku První čeští vojáci se jako součást jednotek OSN objevili na území bývalé Jugoslávie v dubnu Po rozpadu Československa měla Česká republika v misi UNPROFOR jednotku o síle zhruba pěti set vojáků. Rok 1995 se dal charakterizovat jako klid před bouří. Všechny indicie nasvědčovaly tomu, že Chorvatsko se v žádném případě nehodlá smířit s existencí tzv. Republiky Srbská Krajina. Počátkem léta se situace ještě výrazně zhoršila. Chorvaté připravovali útok na srbské pozice. Ve čtvrtek 3. srpna přišel na stanoviště Tango 23, na kterém sloužili společně s dalšími českými vojáky četař Petr Valeš a rotmistr Luděk Zeman, rozkaz zvýšit počet služeb na pozorovacích stanovištích. Byla doba dovolených, a tak z původní čety pod velením nadporučíka Jaromíra Alana tady bylo přítomno jen asi patnáct vojáků. O pouhých čtyřiadvacet hodin později byl vyhlášen nejvyšší, rudý stupeň pohotovosti. V té době ale již chorvatská vojska nastupovala do operace Bouře (podle některých zdrojů Tajfun). V poledne se na stanoviště Tango 23 probila zhruba třicetičlenná skupina chorvatských vojáků doprovázená několika tanky. Srbové odpovídali intenzivní střelbou z minometů. O strategicky výhodnou pozici nacházející se v nadmořské výšce zhruba dvanáct set metrů, ze které bylo za dobré viditelnosti možno dohlédnout až do vzdálenosti dvaceti třiceti kilometrů, se rozpoutala bitva. Naše stanoviště tvořilo demarkační čáru. Srby od Chorvatů odděloval sotva kilometrový pruh území nikoho. Měli jsme k dispozici jen lehkou pěchotní výzbroj, tedy samopaly, kulomety a protitankové granátomety. Mohli jsme je použít pouze pro vlastní obranu. A tak jsme dostali rozkaz, abychom se stáhli do bunkru. Ten byl velice odolný, naši vojáci ho vybudovali z kontejneru, který zpevnili kládami, vše pak zasypali kameny a hlínou, vzpomíná podpraporčík Vladimír Osvald. Když se k nám přiblížily první průzkumné chorvatské jednotky, vyzvaly nás, abychom nekladli odpor, prý chtějí jen přejít přes naše území. Všude kolem byl horský, členitý terén, pro Chorvaty bylo prakticky nemožné projet některé úseky tanky. A tak se probíjeli po přístupové cestě přímo k nám. Českým vojákům nezbývalo nic jiného než sledovat situaci a hlásit na velitelství praporu, jak Chorvaté postupují a co všechno jednotlivé výstřely zničily. Přímé zásahy dostalo i jejich stanoviště. Kuchyňská buňka, místnost velitele a nádrže z vodou byly zdemolovány. Došlo k poškození i některých dalších objektů. Z vysílačky jsme se dozvídali, že přes ostatní úseky se již přehnala fronta a je na nich relativní klid. U nás to ale pořád bouchalo naplno, říká zástupce velitele čety nadporučík Milan Nechvátal. V devět hodin večer se situace konečně poněkud uklidnila. Všichni věřili, že z nejhoršího jsou již venku. Přesto nadále monitorovali situaci. Na pozorovacím stanovišti se střídali po hodině. V sobotu 5. srpna brzy ráno nastupoval do služby Petr Valeš. Volal na Luďka Zemana, ať sejde dolů z pozorovacího stanoviště, že ho jde vystřídat. Právě v tom okamžiku vpadlo na pozici našich vojáků několik Chorvatů. Zřejmě se tady chtěli ukrýt. Společně se dalšími dvěma kolegy jsem seděl bezprostředně u východu z bunkru. Zaslechli jsme nějaké hlasy. Rozhodli jsme se, že zjistíme, co se děje. Sotva jsme ale vyběhli ven, přilétl minometný granát, který zasáhl přímo náš bunkr. Ucítil jsem náraz do stehna. Nejdříve jsem si myslel, že mne praštil odražený kámen. Snažil jsem se dostat co nejrychleji zpátky do krytu. Výbuch ale přerušil přívod elektřiny, všude kolem byla tma. Až teprve když kluci přinesli baterky, zjistil jsem, že mám ve stehně střepinu, vzpomínal později rotmistr Roman Čelanský. Zranění utrpěli i další vojáci. Četař Jiří Suda dostal zásah do zad. Četař Jiří Hubáček měl zraněnou nohu a ruku. Když mu vojáci sundali přilbu, zjistil, že se podruhé narodil. Měl v ní díru velkou jako pěst. Nejhůře ale dopadli Luděk Zeman a Petr Valeš. Prvnímu z nich utrhl výbuch obě nohy. Rozsah jeho zranění se prakticky neslučoval se životem. I v případě kvalifikované lékařské pomoci přímo na místě by ho asi těžko bylo možné zachránit. Petr Valeš přišel o ruku, další těžké poranění měl v oblasti zad. Všude mu tekla spousta krve. Zmítal se v hrozných bolestech. Jednotka neměla k dispozici ani ampule s morfiem, které by pomohlo zmírnit jeho utrpení. Čeští vojáci se tedy alespoň snažili zamezit silnému krvácení. Celou záležitost okamžitě hlásili na velitelství, žádali lékařskou pomoc. Obrněný transportér s lékařem, který nám vyrazil na pomoc, ale zadrželi Srbové. Stále ještě zuřily boje. Nakonec po dlouhých diskusích pustili dál jen lékaře. Musel jít pěšky. Velitelství nakonec rozhodlo o tom, že budou staženi nejen ranění, ale i ostatní vojáci. Všude kolem byla rozmístěna spousta min. Jednomu z řidičů se podařilo zprovoznit obrněný transportér, který vyrazil před námi. Postupovali jsme v jeho stopách. Uvědomovali jsme si, že každou chvíli může něco explodovat. Byl to nekonečný úsek. Nakonec jsme se ale ve zdraví dostali na velitelství. Tedy až na dva skvělé kamarády, dodává na závěr nadporučík Michal Nechvátal

19 PŘEDSTAVUJEME PŘEDSTAVUJEME HODNĚ navíc Text: Pavel LANG Foto: Jan KOUBA Zkrotit osmdesát kn motoru RM12 v útrobách nadzvukového letounu JAS-39C Gripen je jedna věc. Provést s osmitunovou bojovou stíhačkou akrobatickou show na veřejnosti, to už je jiná káva. Pilot 211. taktické letky nadporučík Michal Daněk o tom ví svoje. Pětatřicetiletý čáslavský pilot Michal Daněk, přezdívaný Daňour, prezentoval gripena na leteckých show už bezmála dvacetkrát. Nejen v tuzemsku, ale i v zahraničí. Nedávné prestižní ocenění za nejlepší sólovou ukázku v britském Waddingtonu vypovídá o jeho profesních schopnostech. Že jsem získal za svoje letové vystoupení cenu The Boeing Trophy mě potěšilo dvojnásobně. Jednak proto, že se tak stalo ve Velké Británii, kde má letectví prestiž, jednak kvůli bezprostřední odezvě diváků, kteří mi přišli na stojánku gratulovat, vzpomíná nadporučík Daněk, jenž doposud nalétal s víceúčelovou bojovou stíhačkou šest set padesát letových hodin. V předváděcím týmu vzdušných sil Armády ČR (tvz. Display Team) převzal pomyslnou štafetu po Mertičovi neboli nadporučíkovi Tomáši Mertovi loni v květnu, který s JAS-39C akrobatil v předešlých třech letech. Od velitele letky majora Jaroslava Míky přišla nabídka a já s ní bez váhání souhlasil. Sólová akrobacie se podstatně liší od létání hotovostního pilota nasazeného do integrovaného systému protivzdušné obrany Severoatlantické aliance NATINADS. Akrobacie v blízkosti země, poznání éra při mezních režimech, další vědomosti o energii letadla to je pro pilota něco víc než standardní letecký výcvik. V reálu tady získávám další zkušenosti, ke kterým bych se asi těžko dostal. Létat display, to je pro mě dosavadní vrchol profesní kariéry, konstatuje armádní pilot, který strávil v kokpitech letounů L-29 Delfín, L-39 Albatros, MiG-21MF a JAS-39 Gripen celkově hodin. Svoji desetiminutovou show M. Daněk považuje za všestranně náročnou. Propocená kombinéza už k tomu jaksi automaticky patří, směje se a dává do placu informaci, že jeho přetížení během letu dosahuje od záporných minus tří až po kladných plus devět géček. Do Mertičem vytvořené ř sestavy příliš nezasahoval. Považuje ji za povedenou. Žádnou změnu v posloupnosti akrobatických prvků nyní nechystám. Ani to nelze, neboť před komisí provedete takzvaný certifikační let a s touto schválenou sestavou vystupujete po celý rok, vysvětluje M. Daněk. Za jeden z nejsložitějších manévrů svojí ukázky považuje minimálku neboli let ve zhruba stoosmdesátikilometrové rychlosti, neboť jak říká, není při ní vidět dopředu a pilotáž se trochu odlišuje od standardu. Rozdílné je to v tom, že tady kniplem držím mezní úhel náběhu a režimem motoru udržuji výšku. Spousta lidí předpokládá, že to za mě dělá počítač. Tak tomu ale není. Počítač mi pouze pomáhá, abych stroj nedostal do neletového režimu. Koordinace řízení, byť je obrácená, musí být naprosto precizní. Malá chybička vás může dostat do velikých potíží, argumentuje a následně přiznává, že osobně si užívá například sudové výkruty na odbrždění. Je to takový fajn prvek na snížení rychlosti, který dělám před minimálkou a potom před vysunutím podvozku na přistání. Operační pilot z čáslavské 21. základny taktického letectva však dobře ví, že pro většinu diváků je nejvíce fascinující průlet nad vzletovou a přistávací dráhou v přízemní výšce a velkou rychlostí. Je to zhruba ve sto feetech a jdu asi šest set knotů, říká Daňour. Přeloženo do srozumitelné řeči, ve výšce třiceti metrů a rychlostí tisíc sto deset kilometrů za hodinu! Několikaminutová akrobacie s gripenem nad hlavami tisíců lidí je nepředstavitelná bez maximální koncentrace vystupujícího letce. Celou dobu ukázky koukám ven z kabiny a hlídám si svoje kontrolní body. Podle nich se orientuji, abych měl v danou chvíli správnou polohu a stroj požadované parametry. Ty totiž může ovlivnit například vítr nebo vysoká teplota. To, že mám pod sebou diváky, vnímám pouze podle barevné scenerie na zemi, dodává na závěr Michal Daněk. A report rt 9/

20 VELETRH VELETRH 34 IDELF 2010 Text a foto: Martin KOLLER Ruský prezentační a obchodní veletrh IDELF (International Defence Exhibition of Land Forces) se zásadním způsobem změnil. Letošní byl odrazem trendů v oblasti mezinárodní bezpečnostní politiky i ruských zájmů. V Moskvě nebyl veletrh označován jako IDELF, takže vznikal informační zmatek. Objevovala se různá jména a zkratky, např. IV Meždunarodnyj salon vooruženija i vojennoj techniky MVSV-2010, nebo MVSV International Defence Exhibition. Vzhledem k tomu, T-90 s elektronickým ochranným systémem Štora že v jeho rámci proběhla řada konferencí, používali pořadatelé rovněž názvy První mezinárodní fórum strojírenství a technologií nebo krátce Fórum, případně Technologii i vooruženii. V oficiálním seznamu je uvedeno 308 vystavovatelů, avšak toto číslo rozhodně není úplné. Využitá plocha dosahovala m² a návštěvníků dorazilo kolem Zásadní byla změna dislokace ze Světového obchodního centra v Moskvě na letiště Žukovskoje vzdálené 60 km od hlavního města. Tam probíhá v lichých letech veletrh MAKS zaměřený především na leteckou techniku (A report 19/2009). Proto se pořadatelé nevyhnuli menším organizačním problémům. Mezi ně patřil především nedostatek vstupenek na dynamické ukázky, přestože nejdražší tzv. Super VIP stály téměř rublů (kolem Kč). Důležitost veletrhu podtrhla účast ruských politických představitelů. Předseda vlády Ruské federace Vladimir Vladimirovič Putin přitom řekl: Dnes Rusko vstupuje mezi pětici vedoucích světových exportérů vojenských výrobků. Hlavním úkolem je udržení dosažených pozic a rozvíjení úspěchu. BEZPEČNOSTNÍ TRENDY Veletrh IDELF lze označit za prodejní výstavu zaměřenou na výzbroj pozemních sil. Proto se na něm neobjevila výzbroj strategického významu, především moderní raketové systémy velkého dosahu určené k úderům na pozemní cíle, které podléhají mezinárodním dohodám a tvoří základ ruské odstrašující jaderné síly. Je nepopiratelným faktem, že Rusko se po ekonomickém a politickém debaklu druhé poloviny osmdesátých a nemalé části devadesátých let minulého století postupně konsoliduje. Napomáhají mu v tom rozsáhlé nerostné bohatství a relativní schopnost vyvíjet produkty opírající se o nejmodernější technologie. Důležitá je z uvedeného hlediska dosud dobrá úroveň vzdělání obyvatelstva, rostoucí bezpečnost občanů a úspěšné, byť pomalé potlačování nepřátelských ozbrojených formací v sousedních zemích patřících dříve do Sovětského svazu. Z hlediska současného boje proti terorismu, především některým islamistickým extrémistickým skupinám, se stanoviska Ruska a USA jako hlavního reprezentanta NATO evidentně sblížila. Teroristé představují akutní nebezpečí pro oba státy. Rovněž schůzka prezidentů obou zemí nedávno v Praze napomohla ke snížení napětí a rozvoji vztahů i v oblasti vojenství. Již několik let probíhá bez velkého hluku i spolupráce v oblasti protiraketové obrany formou společných cvičení. Důvodem může být i změna pozice Číny, která se zařadila mezi světové velmoci nejen z ekonomického, ale i technologického a vojenského hlediska. Stejně jako v minulosti má i v současné Ruské federaci dominantní postavení armáda. Letošní IDELF byl proto většinou občanů chápán především jako prezentace ruských pozemních sil. VÝROBA A OBCHOD Přestože území a počet obyvatel současné Ruské federace ( km² a obyvatel) jsou menší ve srovnání s bývalým SSSR ( km² a obyvatel) a v jiných proporcích vůči USA ( km² a obyvatel), zůstává tato země především z vojenského pohledu jednou ze světových velmocí. Důvodem jsou kosmické síly a jaderné zbraně a v neposlední řadě početná armáda ( vojáků), jež prochází zásadními reformami. Mezi ně patří přezbrojení, které však pro nedostatek finančních prostředků postupuje pomalu. Na území Ruské federace zůstalo kolem 70 % obranného průmyslu bývalého SSSR, především důležitá vývojová střediska. Tím je vytvořena základna pro úspěšný export směřující do 70 zemí. Od počátku devadesátých let minulého století se částečně změnilo jeho zaměření. Z důvodu politických změn odpadli partneři ve středovýchodní Evropě. Rusko se proto orientuje více na Asii jako nejperspektivnější region. BMD-3 s PTŘS Kornet Stabilizovaný zaměřovač a automatický granátomet AGS-30 na věži Bachcza-U BMD-4 Ruský vojenský export v poslední dekádě výrazně roste. To přináší nejen ekonomický, ale také nezanedbatelný politický profit. Zatímco roku 2004 dosahovaly 35