Absolventská práce. žáka 9. ročníku

Transkript

1 Základní škola Polešovice Absolventská práce žáka 9. ročníku Školní rok 2014/2015 Michaela Dvouletá

2 Základní škola Polešovice Absolventská práce žáka 9. ročníku Plemena psů Žák: Michaela Dvouletá Vedoucí práce: Mgr. Tomáš Kordula Školní rok: 2014/2015 2

3 Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou absolventskou práci vypracovala sama pod vedením konzultanta a za použití zdrojů a literatury v ní uvedených. podpis 3

4 Úvod: Na otázku proč jsem si vybrala tohle téma, plemena psů, odpovím, protože psy mám velmi ráda a zajímám se o ně. Ráda se o nich dozvídám nové věci a musím říct, že dělání téhle absolventské práce mě bavilo, právě protože jsem si vybrala téma, o kterém jsem si myslela, že mě bude bavit. V mé práci budu mluvit celkem o šesti plemenech psů, které se mi nejvíc líbí a jsou mi velmi sympatické. Jedná se o bernského salašnického psa, bernardýna, německého ovčáka, border kolii, zlatého retrívra a labradorského retrívra. Těchto šest plemen má podle mého názoru velmi podobnou povahu na jednu stranu jsou ostražití, ale na druhou stranu jsou věrní, společenští, hodní a nebo také velmi pracovití. Mým hlavním cílem v této absolventské práci je mít vždy u každého plemene z těch šesti, které jsem si vybrala napsanou jeho historii, z jakého plemene byl vyšlechtěn, odkup pochází, jeho využití jak v minulosti, tak v dnešní době, jakou má povahu, chování a předpoklad jednotlivého plemene pro tuhle povahu či chování, jestli to má například vrozené, nebo se to může projevit špatným výcvikem psa v jeho dospívání, jeho tělesnou charakteristiku (zahrnuje to jak to plemeno vypadá, kolik průměrně měří, váží, kolika se průměrně dožívá let a jaká různá může mít zbarvení), a jako poslední zajímavost, kde mám napsané jak náročný je chov u daného plemene, nebo jaké může mít během života zdravotní potíže a nebo různé nemoci. 4

5 Introduction: If you ask me why I chose the topic about dog breeds, my answer is because I like dogs very much and they mean a lot to me. I like to learn new things and I have to say that I enjoyed doing this graduate work, just because I chose a subject which I thought would amuse me. In my work I talk about six dog breeds that are my favourite ones. It is about the Bernese Mountain Dog, Saint Bernard, German Shepherd, Border Collie, Golden Retriever and Labrador Retriever. These six breeds have a very similar nature, on one hand they are good watchful guard dogs, on the other hand they are obedient, sociable, nice and also very hardworking. The main goal in this graduate work is to introduce each of these breeds, write about their history, origins, but also the present, about their character, whether their behaviour is inherited or it may come from poor dog training in their adolescence. I write also about their physical appearance including what the breeds look like, average measure, weight, their life expectancy and also various colourings and marks. At the end I wanted to show how difficult it is to keep each of the breeds, or what health problems or diseases may occur during their life. 5

6 Obsah: Úvod... 4 Introduction... 5 Obsah... Vlastní práce... (7-27) BERNSKÝ SALAŠNICKÝ PES BERNARDÝN NĚMECKÝ OVČÁK BORDER KOLIE ZLATÝ RETRÍVR LABRADORSKÝ RETRÍVR Závěr Seznam použité literatury a zdrojů

7 BERNSKÝ SALAŠNICKÝ PES Bernský salašnický pes je podle mého názoru nejkrásnější plemeno vůbec. Po celém světě, ale i v České republice to je velice oblíbené a žádané plemeno a proto je zde mnoho chovatelských stanic právě tohoto plemene. Plemeno je vyhledáváno převážně kvůli svému přenádhernému vzhledu a rozmanitými barvami, ale také že je věrný svému pánovi a kvůli tomu, že se perfektně hodí do rodiny s dětmi. Historie: Historie tohoto plemene není vůbec známá, ale za zemi původu se však považuje Švýcarsko. V Bernu byl totiž ustanoven jejich první standart v roce

8 Využití: Dříve by využíván jako tažný pes a ve speciálním postroji tahal malé dvoukolové káry, hlídal zemědělské usedlosti a naháněl dobytek a ovce na Salaši. Dnes se využívá stejně jako bernardýn jak záchranářský pes a vyhledává lidi ztracené ve sněhových závějích. Povaha: Tohle plemeno se na pohled může zdát jako velmi divoké, ale pravdou je, že tohle plemeno je velmi inteligentní, zdravě sebevědomé, učenlivé a velice klidné. Je jako stvořený pro život uprostřed velké rodiny. Ve společnosti lidí je velmi krotký a poddajný a proto u tohohle plemene agresivita u jedinců vůbec není. Má sklony stát se oddaným jenom jednomu člověku, ale zvykne si na všechny členy rodiny včetně dětí. K dětem se chová velmi přátelsky a také má vysoký práh bolesti takže velmi dobře snáší hrátky s dětmi a pokud už se mu něco nelíbí, tak odejde. Špatně snáší odloučení od své lidské smečky a neustále potřebuje být v lidské blízkosti. Také mu nevadí ostatní zvířata, která prakticky ignoruje, takže kontakt s nimi nevyhledává a stejně tak s nimi nevyhledává spory. Toto plemeno potřebuje dostatek pohybu a prostoru. Vzhledem ke své mohutnosti se rozhodně hodí do rodinného domu se zahradou a naopak se podle mě nehodí pro život ve městě. Většina psů tohoto plemene nemá rádo vodu, a proto je to pro některé utrpení. Na druhou stranu má většina právě i kladný vztah k vodě a má rádo také plavání. Protože se k cizím lidem chová nadmíru přátelsky podle mého názoru není to moc dobrý hlídač, i když se v dnešní době využívá právě i jako hlídací pes například velkého rodinného domu. 8

9 Tělesná charakteristika: Tělo má spíše podsadité než dlouhé. Dospělí psi mají výšku 64 až 70 cm a fenky 58 až 66 cm a váhu mezi 32 až 50 kilogramy. Délka života u tohoto plemene je 6 až 8 let. Plemeno je snadno rozeznatelné, protože má charakteristické tři barvy (černou, hnědočerné pálení a bílou). I přesto zbarvení jednotlivých psů se velmi nepatrně liší většinou v množství bílé barvy. Srst má převážně celou černou, líce, malé skvrny nad očima a na horních a dolních končetinách punčochy má barvu hnědočerné pálení až do oranžové. Čumák, lysinu mezi očima, hruď, packy prsty a špičku ocasu má bílou barvou. Oči má tmavé hnědé, uši jsou trojúhelníkové, vysoko postavené a jsou svěšené dolů. Krk má rovný a dlouhý a srst na něm tvoří límec. Zajímavost: Je docela náročný na chov. Je celkově velmi bohatě osrstěné a proto je potřeba o dlouhou srst pečovat například pravidelným kartáčováním jelikož hodně líná. Plemeno je náchylné například na dysplazii kyčelních kloubů. Trpí také dědičnými očními chorobami rakovinou, a proto se u něj musí kontrolovat rodokmen a zkontrolovat předky zda neměli tyhle potíže. 9

10 BERNARDÝN Historie: Dříve se spíše používalo označení Svatobernardský pes. Tohle plemeno je původem nejspíše ze Švýcarska, které vzniklo již ve středověku hlavně pro účely tahu. Původně byli pravděpodobně bernardýni krátkosrstí a agresivní, ale později bylo znovu obnoveno křížením novofundlandského psa s německou dogou. První standart je z roku Využití: Jak už jsem zmiňovala, tak dřív se plemeno používalo pro účely tahu. Řadí se do skupiny služebních psů a v dnešní době se využívá k zachraňování lidí z lavin, a proto se mu říká záchranářský pes. Povaha: Je velmi inteligentní, ostražitý, veselý, důvěryhodný, krotký, poslušný, milý, velmi přítulný, odvážný a klidný a je oddaný svému páníčkovi. Zároveň je ale velmi živý a jako dospělý potřebuje hodně pohybu a dlouhé procházky, ale štěňata se naopak nesmí přepínat tak jako dospělí psi. 10

11 Také je velmi přátelský a stejně jako třeba bernský salašnický pes je vhodný do velké rodiny, kde jsou i děti. K ostatním zvířatům je také velice tolerantní. Současně tito psi patří mezi extrémně citlivá plemena, která těžce snášejí tvrdá slova, křik a jakékoliv napětí v rodině. Nejlepší prostředí pro tohle plemeno jsou horské oblasti. Je také i vhodný někde na venkov, ale rozhodně není vhodný do měst. Potřebuje totiž každodenní mnohakilometrové procházky se svým pánem. Je ostražitý a říká se, že tohle plemeno je vhodné pro hlídání rodinného domu, ale podle mého názoru stejně jako u bernského salašnického psa si myslím, že když je důvěryhodný tak právě na to není moc vhodný. Tělesná charakteristika: Je to na pohled velké a opravdu mohutné plemeno a to hlavně proto, že je většinou dobře osvalen. Výška psa je kolem cm, a u fenky je to cm. Hmotnost je kg. Délka života bernardýnů je 8 až 10 let. Má velmi objemnou a masivní hlavu. Má dlouhé uši, které má svěšené dolů. Bernardýn má široké a vypouklé čelo a tmavě hnědé oči. Jejich velmi silný, dlouhý a těžký ocas je na konci lehce zahnutý nahoru. Je snadno rozpoznatelný, protože každý bernardýn má téměř totožné zbarvení. Barvu mohou mít oranžovou, mahagonovou, žíhanou, bílou, doplněnou skvrnami. Potom se zbarvení může lišit tmavšími místy na čumáku kolem očí a na uších. Potom se ještě může lišit například tím, že má po těle hnědé až černé skvrny nebo třeba u některých může převažovat bílá barva a míň skvrn, ale to má každý pes jinak, ale i tak je tohle plemeno snadno rozpoznatelné od druhých plemen. Štěňata mají od narození skvrny témeř do černa, které, které mu během růstu zesvětlají. 11

12 Má bílý čumák, bílou lysinu na hlavě, bílý límec, prsa, končetiny a špičku ocasu. Na tvářích a uších má hnědé, tmavě hnědé někdy i téměř černé stínování. Zajímavost: Na chov je velice náročný. Bernardýn stejně jako u dalších velkých plemen musíme věnovat velkou pozornost výživě a výcviku a to zvláště v období jeho růstu. Pravidelně se musí například česat a kartáčovat, protože má velmi dlouhou a hustou srst. Také často trpí deformací kyčlí nebo má prohnutý hřbet. 12

13 NĚMECKÝ OVČÁK Jde o jedno z nejoblíbenějších, nejrozšířenějších a nejinteligentnějších psích plemen celého světa. Historie: Je to plemeno psa, které pochází z Německa. Kolem 7. století existoval v Německu úplně stejný druh pasteveckého psa, který měl světlejší srst avšak v 16. století těmto psům začala srst tmavnout. Poprvé byl německý ovčák vystavován v Hannoveru v roce Oficiálně uznané plemeno existuje od roku 1899, kdy byl uznán i jeho standart samostatného plemene. Na počátku 20. století bylo tohle plemeno v Německu velmi oblíbené a šířilo se do okolních zemí. Po 1. světové válce, díky skupině nadšených obdivovatelů, kteří viděli jeho využití v Německu se tohle plemeno dostalo i do Anglie. V Anglii ovšem nebyla vhodná doba, aby se oslavoval pes s německým jménem a tak se stal v Británii známý jako alsaský ovčák. Toto pojmenování však neodpovídá jeho skutečnému původu a od roku 1971 se začalo používat jeho správné jméno, ale i v dnešní době mnoho lidí tomuto plemenu stále říká alsaský ovčák. Využití: Dřív se využíval jako ovčácký a pastevecký pes, ale v zemi svého původu se stále ještě využívá jako pastevecký pes. V dnešní době se hlavně využívá jako policejní pes, stopovací pes, pes pro nevidomé i jako dobrý hlídač. Využívá se také jako záchranářský pes, vojenský pes a uplatňuje se i v horské službě. Kvůli jeho všestrannosti a učenlivosti se občas také používá při psích sportech jako jsou třeba aportování a agility. Povaha: Německý ovčák je pes vysoce učenlivý, docela snadno cvičitelný, chytrý, sebevědomý, poslušný, ochotný, odvážný, věrný, někdy i neúnavný a neúplatný. Někdy může být i nedůvěřivý. Německý ovčák je velice energický pes, aktivní a vytrvalý. 13

14 Je věrný ochránce všech dětí a členů rodiny. Pes si ale většinou oblíbí jednoho člena rodiny a toho považuje za svého páníčka a ostatní z rodiny bere jako svou smečku. Toto plemeno si získalo pověst pro svou zuřivost, ostrost a agresivitu, ale agresivitu má, dá se říct, že vrozenou, ale je agresivní v momentě, kdy se ten pes má pocit, že by někdo mohl být hrozbou pro jeho rodinu. Ve většině případů je ale agresivita u psů způsobená špatnou výchovou, pokud se ale psovi dostane pečlivého výcviku, výchovy, lásky a úkolů tak je ke své lidské smečce kamarádský, obětavý, hodný a věrný. Pes potřebuje hodně pohybu, dlouhé procházky obzvlášť v období, kdy je ještě štěně. Není moc vhodný do velkých měst. Tělesná charakteristika: Je to silný, středně velký pes s velmi dobře vyvinutou svalovou soustavou. Kostra německého ovčáka je hodně silná a pevná. Ocas je dlouhý, hustě porostlý srstí. Linie hřbetu od kohoutku mírně upadající až ke špičce ocasu. Hmotnost psa je 30 až 40 kg a hmotnost fenky je 22 až 30 kg. Dorůstají výšky průměrně 62,5 cm a fenky 57,5 cm. Délka života u německých ovčáků je 9 až 13 let. Srst je středně dlouhá, tvrdá a hustá, která se má denně kartáčovat. Barvu očí mají němečtí ovčáci tmavohnědou. Uši má pevné, vysoko nasazené, rovné vztyčené (štěňata mají do věku 8 měsíců uši slehnuté a potom se jim začnou zvedat). Krk je silný, svalnatý a středně dlouhý. 14

15 také: Nejčastější zbarvení neměckých ovčáků je žlutočerná nebo-li černozlatá. Dále Pes má větší a silnější trup a širší a silnější hlavu, než má fenka. Je ale zvláštností, že fenky jsou mnohem více pracovitější a mají větší chuť k práci. Oproti tomu psi jsou zase tvrdší mají také větší sílu a jsou mrštnější. Černozlatý Černý Vlkošedý Bílý 15

16 Zajímavost: Němečtí ovčáci, kvůli své husté a dlouhé srsti, se musí denně kartáčovat. Často trpí dysplazií kyčelních kloubů. Tento důvod a skutečnost, že díky velké popularitě plemene, začal odchov i nepříliš dobrých rodů. A proto před koupí je důležitá pozornost výběru chovné stanice, kde je psům věnována maximální péče a ujistit vždy je dobré se ujistit, že pejsek je zdravý. 16

17 BORDER KOLIE Je hodnocená jako jedno z nejchytřejších a nejinteligentnějších psích plemen a objevuje se často na prvních příčkách různých tabulek cílených na měření psí inteligence. Historie: Border kolie byla vyšlechtěna před 150-ti lety (na konci 19. století) na hranici (anglicky slovo border) Anglie a Skotska. Tato oblast se nazývá Border Counties. Byla vyšlechtěna za cílem získat pracovního psa s co nejlepšími vlastnostmi a tento záměr se splnil, ale plemeno bylo oficiálně uznáno až v roce Využití: Border kolie je od přírody pastevecký pes. Stejně tak je tohle plemeno výborné v různých kynologických sportech, jako jsou třeba agility a s elegancí předvádí i dog dancing. Uplatňuje se také jako canisterapeutický pes. (Tento název je pro metodu pozitivního psychosociálního a fyziorehabilitačního působení na osoby prostřednictvím speciálně vedeného a cvičeného psa.) Povaha: Border kolie se velmi rychle učí, jsou velmi chytré, tvrdě pracující, poslušné a pozorné. Je to pes fyzicky zdatný a odolný. Jsou schopné naučit se stovky kousků, ale žádný se nenaučí drilem a pod výhružkou trestu. Kolie potřebují hodně pohybu a aktivity. Nehodí se do měst, ale na předměstí nebo třeba na venkov. Toto plemeno by si rozhodně neměl pořídit člověk, který se kolii nebude mít čas věnovat. 17

18 Je třeba zajistit výcvik a případně i nějaký ze psích sportů. Pokud totiž nebude mít border kolie zaměstnání, které ji zabaví, může si práci najít sama například v podobě ničení bytu nebo se může z nudy stát i agresivní. Jinak agresivitu vůbec neprojevuje a je to věrný a oddaný společník, který je vhodný do velké rodiny, protože se dobře snaší s dětmi a ostatními zvířaty. Pokud má vhodného pána je z kolie příjemný společník toužící splnit každé pánovo přání. Nesnáší hrubost, psychický nátlak, zklamání a fyzické či psychické tresty ze strany svého pána. Border kolie rozhodně není kotcový pes, potřebuje neustálý kontakt s páníčkem a se svoji rodinou. Tělesná charakteristika: Border kolie je pes středního vzrůstu. Výška psa je 47,5 až 55 cm a výška fenky je 45 až 53,5 cm. Psi jsou těžší než samice a dosahují hmotnosti 14 až 22 kg, zatímco fenky 12 až 19 kg. Délka života u border kolií je 13 až 16 let. 18

19 Délku srsti má střední. Oči mohou mít hnědé, ale také i modré (u pracovních zvířat mohou být modré oči žádoucí, zvláště při práci s hovězím dobytkem, protože se zvířata modrých očí bojí). Nejčastější zbarvení border kolie je černá s bílými znaky a mezi klasické bílé znaky patří límec, ponožky, bílá špička ocasu, bílé břicho a bílá lysina. Mezi další patří například border kolie hnědobílá, blue merle, red merle a tricolor. Je povolené jakékoli zbarvení, ale v žádné nesmí převládat bílá barva (protože v chovu se nepřipouštějí jednici, u kterých právě převládá bílá barva). Černobílá Hnědobílá Blue merle Red merle Tricolor 19

20 Zajímavost: týdně. Péče o border kolii není tak náročná, stačí jen pravidelné kartáčování asi 1x Nejvíce řešené u border kolií jsou oční vady a v této době se mezi jedinci rozmohla epilepsie. Stejně jako u jiných plemen tak i border kolie trpívají na dysplazii kyčelních kloubů. 20

21 ZLATÝ RETRÍVR Historie: Země původu zlatého retrívra je Spojené království. Říká se, že zlatý retrívr se vyvinul přibližně v 19. století křížením mezi retrívry a španěly (ze štěňat narozených v roce 1860 ve Skotsku), ale také, že jeho skutečnými předky jsou ruští pastevečtí psi Později se plemeno zkřížilo s bloodhoundem, aby se vylepšil tvar nosu. Plemeno bylo uznáno roku 1903 a jméno Zlatý retrívr bylo oficiálně až od roku Využití: Je snadno cvičitelný a tak se využívá jako vodící, canisterapeutičtí a asistenční pes nebo jako společník do rodiny. Při těchto činnostech jsou psi nejšťastnější, protože jejich vlastnostmi je i jeho kladné a velmi přátelské chování k lidem a jsou ochotní jim pomoci. Někdy se také využívají jako hledači drog. Stále jsou i bráni na lov (jako přinašeči), protože najdou mrtvolu nebo raněnou zvěř a přesto ji nesní. Účastní se různých soutěží například agility (stejně jako třeba border kolie), nebo také výstav. 21

22 Povaha: Zlatý retrívr je všestranný pes. A to tak, že je vhodný jako domácí mazlíček, ale i sportovní pes. Jeho laskavý výraz odpovídá i jeho povaze. Jak už jsem u tohoto plemene zmiňovala je k lidem velmi milý, přátelský, přítulný a ve společnosti je velmi šťastný, poslušný a ochotný. A protože je tohle plemeno mírné a trpělivé je vhodné do rodiny a to i s dětmi. Může být chován ve venkovním kotci, ale raději dává přednost být v bytě, kde může být se členy rodiny. Jinak je plemeno velmi učenlivé, rádo se učí novým věcem (některé vlohy pro plnění úkolů má i vrozené) a asi stejně jak se rád učí, tak se i rád hraje. Samozřejmě nelze u žádného plemene jednoznačně určit, jaký bude váš pes, ale to už záleží na výchově majitele. Tělesná charakteristika: Zlatý retrívr je středně velký lovecký pes. Má vyvážené a souměrné tělo. Má rovné přední končetiny a zadní svalnaté končetiny a silný ocas. Dosahuje výšky 56 až 61 cm, fenky 51 až 56 cm. Hmotnost mívají přibližně 30 až 45 kg. V průměru se dožívá asi 13 až 15 let. Jeho výraz tvoří široká lebka a má hnědé kulaté oči. Čenich má černý, (ale ke stáří se mu mění na růžovou). Jeho uši jsou svěšené a posazené přibližně ve výšce očí. Srst má hladkou někdy i mírně zvlněnou. Zbarvení srsti mohou mít světle zlatou, krémovou a tmavě zlatou někdy má i zbarvení srsti až po zlatavě rudou barvu. (Na evropských výstavách se upřednostňují světle zlatě a krémově zbarvení psi a nesmějí mít červené ani mahagonové zbarvení.) 22

23 Jinak zlatý retrívr nepotřebuje žádnou mimořádnou péči, ale chovatel psovi musí zajistit dostatek volného pohybu. Kartáčovat by se měl minimálně 2x týdně. Zajimavost: Mají sklon k dysplazii kyčelních kloubů, nadváze a zánětům očí. Ve stáří často přicházejí o sluch. 23

24 LABRADORSKÝ RETRÍVR Historie: Za zemi původu je dnes povážována Velká Británie. Na Newfoulandu byly dva typy psů. Předkem labradorského retrívra je pravděpodobně novofundlandský pes. Novofundlandský pes je právě tím jedním typem, který měl černé zbarvení a byl mnohem mohutnější a větší než první typ psů, kteří byli naopak menší a těm se říkalo labradorští psi. Oba tyto typy se začali převážet do Anglie. Později na Newfoulandu vydali zákon, který zde zakazoval chov psů, později na to vydali zákon v Anglii, který zase zakazoval dovoz psů z Newfoulandu do Anglie. Potom byly tyto dva typy od sebe odlišeny. Angličtí chovatelé začali šlechtěním plemen a tím se začaly tvořit různé variety retrívrů a právě mezi ně patří i labradorský retrívr, který se objevil koncem 19.století a měl žluté zbarvení. Název labradorský retrívr je oficiálně používán od roku 1839 a platný standard tohoto plemene od roku (K nám se tohle plemeno dostalo až v roce 1971.) 24

25 Využití: Labrador je původně i lovecké i rybářské plemeno, a tak pomáhal přinášet při lovu zastřelené kachny nebo třeba zajíce a rybářům tahat sítě z vody. Ale protože má skvělé plavecké schopnosti, zachraňoval také tonoucí. Nyní se využívá podobně jako třeba zlatý retrívr a to jako vodící, asistenční a canisterapeutiční pes. Využívá se i jako policejní pes a to tak, že vyhledává drogy nebo výbušniny, protože má výborný čich. Je dobrý i jako sportovní pes, protože má hodně rád pohyb. Je velmi dobrý například v plavání a aportování a díky jeho schopnostem učit se novým věcem jsou pro něho vhodné třeba i agility. Povaha: Labrador má velmi milou, přátelskou povahu a je oddaný svému pánovi. Je také velmi příjemný a vynikající společník, ale hlavně je přizpůsobivý a chápavý takže dobře vychází s dětmi a nejraději je ve společnosti s jeho rodinnou. Agresivita u tohoto plemene prakticky vůbec není. Je možné chovat ho v bytě rychle si totiž zvykne, ale je potřeba chodit s ním na pravidelné procházky aby měl dostatek volnosti a pohybu. Nejraději má procházky a běhání v lese. Jak už jsem zmiňovala, že má hodně rád pohyb tak je právě dobrý sportovní pes. Je velice bystrý, dobře a snadno se cvičí, protože rád pracuje a rád plní povely svého pána. Je to opravdu velký milovník vody, všech kaluží a rybníků. Tělesná charakteristika: Labradorský retrívr bývá často zaměňován se zlatým retrívrem, protože oba tito retrívři jsou stejně zbarvení. Labrador má ale srst krátkou, přiléhavou, hustou a nezvlněnou zatímco zlatý retrívr ji má dlouhou, lehce zvlněnou a svým způsobem nadýchanou. Psi se dorůstají výšky 56 až 57 cm a fenky 54 až 56 cm. Hmotnost se pohybuje mezi 32 až 40 kg. Dožívá se asi 12 až 14 let. Labrador má středně velkou mohutnou stavbu těla. Má souměrné tělo má široký hrudník, ocas má u kořene tlustý a u konce se postupně zužuje. (Říká se mu vydří ocas.) Jeho hlava je široká a uši mu směřují dolů. 25

26 Labradoři mají dvojitou srst, která jim v chladné vodě pomáhá udržet je v teple a suchu. Zbarvení srsti mohou mít celé černé, žluté nebo játrově hnědé. Výjimečně můžou mít malé bílé skvrnky na hrudi. Žluté zbarvení může mít ještě odstíny od světle krémové až po liščí červeň. Celkově jsou nejoblíbenější labradoři se žlutým a černým zbarvením. Nejrozšířenější jsou ale se žlutým zbarvením, ale říká se, že černí jsou prý lepší hlídači. Na péči není zas tak moc náročný. Musí se však pravidelně kartáčovat minimálně jedenkrát týdně 26

27 Zajímavost: Labrador by se neměl příliš často namáhat například scházením a vycházením schodů, protože jak je mohutný tak často trpí dysplazii kyčelních kloubů. Labradoři mají velmi silný sklon k nadváze (je to hlavní problém městských psů, protože nemají dostatek pohybu a jsou překrmování). Proto je u tohoto plemene velmi důležitý pohyb. 27

28 Závěr: Moje téma plemena psů bylo první téma, co mě napadlo na moji absolventskou práci. Jsem ráda, že jsem tohle téma mohla mít, protože opravdu musím říct, že mě to bavilo a myslím, že psi jsou mi teď ještě trochu bližší. Dozvěděla jsem se tím spoustu nových informací u každého z šesti plemen, co jsem popisovala, které jsem třeba ani nevěděla a za to jsem moc ráda. 28

29 Zdroje: Seznam publikací: Joan Palmerová: SVĚT PSŮ. Praha, nakladatelství Svojtka&Co Dr. Bruce Fogle: Příručky pro chovatele psů NĚMECKÝ OVČÁK. Vydavatelství Art Area 1996 Internetové stránky:

30 cropped).jpg 30

31 Základní škola Polešovice okres UHERSKÉ HRADIŠTĚ příspěvková organizace, Polešovice 600, Přihláška k absolventské práci žáka 9. ročníku Jméno a příjmení žáka: Datum narození: Třída: Školní rok: Název práce: Vedoucí práce: Datum: Podpis rodičů: Vyplní třídní učitel: Datum obhajoby: Hodnocení práce: Třídní učitel: Podpis třídního učitele: 31

32 Základní škola Polešovice Polešovice tel: absolventská práce žáka 9. ročníku školní rok 2014/