Analýza a porovnání herních činností brankáře ve fotbale mužů a žen. Bakalářská práce

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra sportovních her Analýza a porovnání herních činností brankáře ve fotbale mužů a žen Bakalářská práce Vedoucí bakalářské práce: PaedDr. Karel Večeřa Vypracovala: Jaroslava Lorencová ASAK + OV Brno, 2010

2 Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a na základě literatury a pramenů uvedených v pouţitých zdrojích. V Brně dne.... Jaroslava Lorencová

3 Poděkování: Velice ráda bych poděkovala vedoucímu své bakalářské práce PaedDr. Karlu Večeřovi za jeho ochotu, trpělivost a cenné rady, které mi pomohly úspěšně dokončit tuto bakalářskou práci. Díky patří také panu Josefu Hronovi za poskytnutí odborné pomoci, písemných materiálů, konzultací a za jeho rady zkušeného trenéra.

4 OBSAH ÚVOD.6 1. TEORIE FOTBALU Charakteristika fotbalu Historie muţského fotbalu Historie ţenského fotbalu Stručná pravidla fotbalu PŘEDPOKLADY, SCHOPNOSTI A VLASTNOSTI BRANKÁŘE Tělesné předpoklady Pohybové schopnosti a psychické vlastnosti Herní činnosti brankáře OBECNÉ ROZDÍLY MEZI MUŽEM A ŽENOU Anatomické rozdíly, vrozené předpoklady Fyziologické rozdíly menstruace, antikoncepce, těhotenství Psychika hráček CÍLE, HYPOTÉZY A ÚKOLY PRÁCE Cíl práce Hypotéza práce Úkoly práce METODIKA PRÁCE Metody získávání dat Popis zkoumaného souboru VÝSLEDKY PRÁCE Analýza herní činnosti brankáře při zápase Porovnání herních činností brankáře ve fotbale muţů a ţen....33

5 7. DISKUZE..38 ZÁVĚR PRO PRAXI...40 ZÁVĚR..41 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY 42 PŘÍLOHY RESUMÉ

6 ÚVOD Sport je dnes nedílnou součástí člověka, podílející se na sportovních aktivitách a je naplňován ţádoucími pocity a proţitky. Nejpopulárnější a nejrozšířenější hrou na zemi je fotbal, hra zrozená z radosti a pro radost, nabízející nemilosrdnost na jedné straně, grandióznost a eleganci na straně druhé. Radost z vítězství a smutek z prohry, dává šanci všem zúčastněným. Fotbal je mi velice blízkým sportem a v jeho prostředí se pohybuji uţ od útlého věku. Závodně jsem ho však začala hrát aţ v 15ti letech, coţ je zaručeně moc pozdě. Mé začátky proběhly ve druholigovém týmu SK Slavoj Svitavy Lány. Jelikoţ mám v rodině samé brankáře, tak i volba postu byla pro mě předem daná. V současnosti chytám za brněnský ţenský prvoligový klub 1. FC Brno. Mimo ţenského fotbalu samozřejmě sleduji dění ve fotbale muţů. Vţdy mě velice zajímalo, jak by mohlo dopadnout porovnání muţského a ţenského fotbalu a proto jsem si nemohla nechat ujít moţnost zvolit toto téma. Jak uţ jsem výše zmínila, mým úkolem je zabránit co nejvíce gólům a proto jsme porovnání zaměřili na jeden konkrétní post a tím je brankář. Touto prací bychom chtěli přiblíţit a objasnit herní činnosti brankářů, které vyuţívají v zápase, v nejvyšší soutěţi muţů (1. Gambrinus liga) a nejvyšší soutěţi ţen (1. liga ţen), herní činnosti mezi sebou vzájemně porovnat a blíţe se zaměřit na některé z nich. Věříme, ţe tato analýza nám zodpoví otázky, které si moţná klade mnoho lidí sledujících muţský fotbal, ale zároveň si našli cestu i k fotbalu ţenskému. Zajímá nás, na jak moc si jsou podobné výkony brankářů a brankářek v nejvyšších soutěţích v ČR, zda jsou brankáři výkonnostně daleko napřed oproti brankářkám nebo jestli mezi nimi není aţ takový rozdíl. 6

7 1. TEORIE FOTBALU 1.1 Charakteristika fotbalu Fotbal patří mezi sportovní kolektivní hry. Takovou sportovní hru Bedřich (2006) charakterizoval jako soutěţivou činnost dvou soupeřů v jednotném prostoru a čase, soupeřů, kteří dle institucionálně schválených pravidel usilují o prokázání vlastní převahy lepším ovládáním společného předmětu. Svým obsahem a nároky na hráče se fotbal řadí mezi nejnáročnější hry a ve srovnání s ostatními druhy sportů zaujímá přední místo. Dále je to soutěţivá činnost dvou soupeřivých celků, z nichţ se kaţdý z nich snaţí vstřelit co nejvíce branek (gólů) a naopak co nejméně branek obdrţet.,,základom hry sú herné situácie. Kaţdú z HSi tvorí komplex činitel ov a znakov, ktoré majú pre hru informačnú hodnotu. Pre hráčov sú podnetmi, ktoré stimulujú konkrétnu podobu ich herných akcií a reakcií (Borbély, Ganczner, Paldan, Singer, 2006) Hra je uskutečňována v konkrétním utkání, jak říká Navara (1986), probíhajícím za určitých objektivně platných pravidel (velikost hřiště, doba utkání, počet hráčů apod.) a je charakterizována určitým dějem. Dle Bedřicha (2006) sledujeme v utkání dvě základní fáze, z nichţ útočná fáze začíná okamţitě, kdy muţstvo získalo míč (má míč v drţení pod kontrolou) a končí v okamţiku, kdy jej ztrácí. Obranná fáze naopak začíná ztrátou míče (míč má pod kontrolou soupeř) a končí jeho opětovným získáním. Permanentí snaha po vlastnění míče (od okamţiku ztráty míče zjevná snaha o jeho znovuzískání) je dána rychlým přechodem z útočné do obranné fáze a opačné. Hovoříme ještě tedy o tzv. přechodových fázích. Zatížení hráče kopané je podle Matouška (1973) dáno jednak velkým objemem práce, kterou během utkání vykoná, jednak střídavou intenzitou práce a rozsáhlou škálou nejrůznějších pohybů a dalších činností. Výkon hráče se uskutečňuje a navenek projevuje herními činnostmi jednotlivce. 7

8 Hron (2000) rozdělil herní činnost jednotlivce na stránku technickou a taktickou. Pohybovou (motorickou) označujeme jako technickou stránku představující způsob jejího provedení. Interpretaci herní a rozhodování označujeme jako stránku taktickou, coţ představuje výběr a pouţití herní činnosti jednotlivce při řešení dané herní situace. Herní kombinace je dle Hrona (2000) záměrná spolupráce dvou či více hráčů, sladěná časově a prostorově a řešící danou herní situaci. Dělíme je podle fáze hry, ve které se vyskytují tj. na útočné a obranné. Řešení kolektivních úkolů druţstva se provádí v rámci systému. U Bedřicha (2006) představuje herní systém vnější rámec, v němţ se rozlišují poziční skupiny bloky, ve kterých je stanoven určitý počet hráčů. Bloky sledují určitý záměr, mají určité úkoly. V kaţdé poziční skupině bloku se provádí další rozlišení pokud jde o vymezení herního prostoru a dílčí úkoly participujících hráčů. Velmi důleţitým faktorem k dosaţení vítězství je také samozřejmě taktika. Bedřich (2006) říká, ţe taktika je způsob sportovního boje, který úspěšným řešením soutěţní situace vede k dosaţení vysokého sportovního výkonu a vítězství nad soupeřem, případně co nejlepšího umístění v soutěţi. Taktika je způsob vedení a promýšlení určité činnosti v dané situaci volba dílčích, prostorově a časově omezených postupů, detailně rozpracovává způsoby boje jednotlivce, skupiny bloku nebo týmu v různých situacích (fázích a podmínkách) s cílem splnění stanoveného úkolu. 1.2 Historie mužského fotbalu Fotbal vznikl z míčových her v různých částech zeměkoule, avšak přesný původ fotbalu není znám. Jeho moderní pojetí s jedenácti hráči na kaţdé straně a ve vymezeném prostoru pochází z Británie z 19. století, ale existují doklady o druhu fotbalu, který se hrál v různých částech naší planety jiţ několik tisíciletí před tím. S trochou nadsázky můţeme tedy konstatovat, ţe fotbal je přibliţně 4000 let stará hra, ale novodobý moderní fotbal, v podobě blízké současnému, není starší neţ 16 let. 8

9 Prvé zprávy o míčových hrách, ze kterých přirozeným vývojem postupně vznikl fotbal, jsou z období asi 3000 let před naším letopočtem z Číny. Hrálo se nohama i rukama a jako míč se pouţívala koţená koule vyztuţená vlasy a ptačími pery. Další prameny pocházejí z Japonska, starého Egypta, Řecka i římského impéria. Prvé zprávy o fotbalu ze středověku pocházejí z Francie, Itálie a především z Anglie. Za určitý přelom lze povaţovat vývoj v 18. a především v 19. století v Anglii. Důležité mezníky ve vývoji fotbalu ve světě: Datum vzniku původních pravidel 26. října zaloţilo 11 zástupců klubů a škol v Londýně fotbalovou asociaci,,football Association 1871 vznikla nejstarší pohárová soutěţ Anglický pohár 1885 od tohoto roku se v Anglii hraje legalizovaně profesionální fotbal 1904 zaloţena v Paříţi FIFA (Mezinárodní fotbalová federace) 1908 fotbal oficiálně zařazen do programu letních Olympijských her (vítězem byla Anglie) 1930 první mistrovství světa odehrané v Uruguayi (vítězem byla domácí Uruguayi) 1954 zaloţena UEFA (Evropská unie fotbalových asociací) 1968 prvé mistrovství Evropy v Itálii (vítězem domácí Itálie) V Čechách a na Moravě se fotbal začal hrát koncem 19. století v cyklistických a veslařských klubech a také ve studentských krouţcích. Z počátku vznikaly kluby většinou v Praze, ale na konci 19. a 20. století začal fotbal pronikat i do dalších měst a na venkov. Dynamický rozvoj fotbalu byl ale na druhé straně přibrţděn zamítavým postojem k této hře. Rozmach fotbalu uspíšilo vydání pravidel fotbalu v českém jazyce v roce Přesto studenti i přes zákaz fotbalu postupně tvořili členskou základnu fotbalových klubů. Od roku 1897 byly kluby hrající fotbal organizování v České amatérské atletické unii. V letech byl fotbal v Československu postupně řízen Československým fotbalovým svazem (do roku 1948), Fotbalovým odborem 9

10 Československé obce sokolské (do roku 1952) a dále sekcí kopané při Státním výboru pro tělesnou výchovu a sport (do roku 1957). Po zaloţení ČSTV v roce 1957 řízení fotbalu převzala Ústřední sekce kopané ČSTV. Od roku 1969 fotbal řídil Československý fotbalový svaz ČSTV. Po roce 1989 tuto úlohu plnila Československá fotbalová asociace, která zanikla k s rozdělením Československé federace. Vrcholným fotbalovým orgánem v samostatné České republice se stal Českomoravský fotbalový svaz (ČMFS) Důležité mezníky ve vývoji fotbalu v Čechách a na Moravě: 29. září 1887 se odehrálo první fotbalové utkání v Roudnici nad Labem mezi nejstaršími kluby AC Sparta Praha a SK Slavia Praha 1891 oficiální zaloţení klubu AC Sparta Praha 1892 oficiální zaloţení klubu SK Slavia Praha 1896 v Brně se odehrálo první fotbalové utkání na Moravě 1897 vydání pravidel fotbalu v českém jazyce, které přeloţil Rössler - Ořovský) 1899 sehráno první mezistátní utkání mezi SK Slavia Praha a muţstvem Berlína s výsledkem 0:0 19. října 1901 ustanovení Českého svazu fotbalového (ČSF) v Praze 1921 zaloţena Československá asociace fotbalu (ČSAF) 1922 Československá asociace fotbalu oficiálně přijata do FIFA 1954 vstup československého fotbalu do UEFA rozdělením federace se vrcholným fotbalovým orgánem v ČR stal ČMFS 1.3 Historie ženského fotbalu Počátky ţenského fotbalu jsou úzce spojené s počátky muţského. Fotbal v pojetí ţen a muţů šel spolu ruku v ruce. Fotbalová asociace mluví o prvních zmínkách uţ z 12. století, kdy byl fotbal ve Francii hrán mezi ţenami v rámci lidových her. 10

11 Moderní fotbal v podání ţen, který známe v dnešní době my, byl ve Skotsku poprvé zaznamenán během devadesátých let 18. století. První zaznamenaný ţenský zápas byl odehrán v Glasgow roku 1892, o tři roky později v Anglii. V pozadí brzkého ţenského fotbalu stojí jedna ţena Nettie Honeyball. Nettie jako první zaloţila evropský fotbalový klub určený něţnějšímu pohlaví. Vznikl v roce 1894 a jeho místo původu nemůţe být nikde jinde neţ v kolébce celého fotbalu v Anglii, o čemţ svědčil i jeho název British Ladies Football Club. Velkou oblibu a vůbec rozšíření do podvědomí lidí přinesla ţenskému fotbalu jinak velmi smutná první světová válka. V této době pracovaly ţeny stejně jako muţi v těţkém průmyslu a rozdíly ve výkonnosti mezi těmito dvěma pohlavími se stíraly. V té době byl nejznámější tým Dick, Kerr s Ladies z Prestonu. Toto druţstvo vůbec jako první odehrálo v roce 1920 první mezistátní zápas. Tehdy sehrály utkání proti stejnému výběru ze Zimbabwe a v dubnu téhoţ roku také s fotbalistkami Francie. Popularita ţenského fotbalu stále stoupala, coţ dokazuje počet diváků, kteří jejich zápasy navštívili. Během pěti zápasu přišlo na stadion okolo 70 tisíc lidí. Zlom v ţenském fotbalu Ovšem po roce 1921 nastal v Anglii zlom a ţenský fotbal utrţil svou první velkou ránu. Anglická asociace jednohlasně rozhodla, ţe pobíhání ţen po trávníku za míčem je neetické, a proto všechny jejich zápasy byly přesunuty buď na ragbyové stadiony či do malých a neupravených parků. Podobné opatření přijalo i Skotsko a mělo odradit ţeny od jeho hraní. Obroda ţenského fotbalu V roce 1969 byla zaloţena ţenská fotbalová asociace pod názvem Woman s FA. O dva roky později byl zrušen zákaz z roku 1921 a ţeny se tak mohly vrátit na kvalitní trávník uprostřed fotbalového stadionu. Téhoţ roku navrhla UEFA, aby ţenský fotbal spadal pod kontrolu národních asociací. I díky 11

12 tomu v sedmdesátých letech minulého století se Itálie stala první zemí s profesionálními fotbalistkami, ačkoliv jen na částečný úvazek. První zcela profesionální tým vznikl poté ve Spojených státech. V roce 1992 byla v Japonsku vytvořena první ţenská fotbalová liga. Ţenský fotbal ve třetím miléniu Ačkoliv se ţenský fotbal na začátku jednadvacátého století zprofesionalizoval a zpopularizoval, stále musí soupeřit o přízeň se svým velkým bratrem muţským fotbalem. The Woman s United Soccer Association (WUSA), působící ve Spojených státech, chtěla v prvním desetiletí nového tisíciletí zaloţit ţenskou nadnárodní ligu. Ovšem naráţela na problém, který se brzo po tomto plánu vyskytl a to profesionalita národních lig. Vyspělé ligy jsou například: Premier National League (Anglie), W- League, L. League (Japonsko), Ţenská Bundesliga (Německo a Rakousko), Toppserien (Norsko), Superliga Femenina (Španělsko), Woman s National Soccer League (Austrálie), a ty existují spíše jen jako poloprofesionální nebo jen amatérské. Přesto WUSA věří, ţe nadnárodní ţenskou ligu spustí v roce 2009 pod názvem Woman s Professional Soccer. Tato vidina se ovšem nenaplnila díky opakovaným finančním potíţím. Důležité mezníky ve vývoji ženského fotbalu: 1892 první fotbalový zápas v Glasgow 1894 zaloţen první ţenský evropský fotbalový klub (British Ladies Football Club) 1982 odstartováno EURO ţen (Woman s EURO) 12

13 1920 proběhl první mezistátní zápas (Dick, Kerr s Ladies vs. Zimbambwe) 1969 zaloţena ţenská fotbalová asociace pod názvem Woman s FA 1991 první světový pohár v Číně (Woman s World Cup) 1992 zaloţena první ţenská fotbalová liga v Japonsku první sezóna anglické národní ţenská fotbalové ligy (FA Woman s Premier League) 1996 ţenský fotbal přidán na Olympijské hry odstartována ţenská liga mistryň (UEFA Women's Champions League),,První náznaky ţenského fotbalu se u nás datují jiţ ke konci 20. let 20. století v Brně. Prvními fotbalistkami jak u nás, tak v celé Evropě, byly atletky či házenkářky nebo prostě dívky, které chtěly hned od začátku hrát fotbal. Prvními zaloţenými týmy byly Sparta a Slavia, které spolu sehrály mnoţství exhibicí; odtud byl krok ke vzniku regulérní soutěţe (zhruba před 40 lety). Za zmínku ještě určitě stojí velmi populární ţenský celorepublikový turnaj O srdce Mladého světa, pořádaný v 70. letech (Balaščáková, 2007). 13

14 1.4 Stručná pravidla fotbalu K fotbalu, jako ke kaţdému kolektivnímu sportu, neodmyslitelně patří i pravidla, bez kterých se tato hra neobejde. Fotbal je týmová hra, kterou tvoří dva týmy o maximálním počtu jedenácti hráčů, přičemţ jeden z nich musí být brankářem. Smyslem hry je vstřelit co nejvíce branek a zároveň jich co nejméně inkasovat. Zápas je rozloţen do dvou poločasů, které trvají 45 minut a mezi nimiţ je 15 minut přestávka. Při přerušení hry, které je ve fotbale velmi časté, nedochází k zastavení času, jako je tomu například u hokeje a tato skutečnost opravňuje hlavního sudího k moţnosti nastavení aţ 5 minut nad rámec hrací doby. Hra se odehrává na předem stanovené ploše o rozměrech metrů na šířku a metrů na délku, přičemţ hřiště musí být obdélníkového tvaru. Fotbalová hřiště mají v současné době nejčastěji travnatý povrch, ale do popředí se dere umělá tráva, která přírodní povrch převyšuje jednodušší údrţbou a hlavně mnohem delší ţivotností. Dříve bylo zcela běţné, ţe se fotbalová utkání odehrávala na tzv. škváře. Brankářovou výhodou je pravidlo, které mu umoţňuje chytat míč do rukou v jeho pokutovém území. Dále musí oblékat jinou barvu dresu, neţ mají jeho spoluhráči. Trenér můţe během zápasu vystřídat tři hráče (u ţen čtyři), kteří uţ následně nemohou zasáhnout do hry. Pokud je střídán brankář hráčem z pole, není to počítáno jako střídání. Vybrané důleţité pojmy z pravidel dle Votíka (2005): Přímý volný kop Přímý volný kop nařídí rozhodčí ve prospěch soupeřova druţstva, jestliţe se hráč dopustí některého z dále uvedených přestupků, který je podle názoru rozhodčího bezohledný, riskantní nebo který je proveden za pouţití nepřiměřené síly: kopne nebo se pokusí kopnout soupeře, podrazí nebo se pokusí podrazit 14

15 soupeře, skočí na soupeře, vrazí do soupeře, udeří nebo se pokusí udeřit soupeře, strčí do soupeře, při odebírání míče skluzem se soupeře dotkne dříve neţ míče, drţí soupeře, plivne na soupeře, úmyslně hraje míč rukou. Přímý volný kop se provede z místa, kde k přestupku došlo, můţe se střílet přímo na branku. Pokutový kop Pokutový kop se nařídí ve prospěch druţstva, které se nedopustilo přestupku. Pokutový kop se nařizuje pokud se výše uvedené přestupky provedou ve vlastním pokutovém území. Je opět na rozhodnutí rozhodčího zda má či nemá být pokutový kop. Nepřímý volný kop Nepřímý volný kop se nařídí proti druţstvu, které hraje nebezpečným způsobem, brání soupeři v pohybu, znemoţňuje brankáři aby se míče zbavil, brankář se úmyslně dotkne rukou po přihrávce spoluhráče nebo kdyţ se brankář dotkne míče poté co se jej zbavil. Napomenutí Napomenutí od rozhodčího se provede ţlutou kartou. Ţlutá karta se uděluje, kdyţ se hráč chová nesportovně, slovy nebo jednáním projevuje nespokojenost, soustavně porušuje pravidla, zdrţuje navázání hry, nedodrţí předepsanou vzdálenost při provádění volného kopu nebo kopu z rohu, bez souhlasu rozhodčího vstoupí nebo opustí hrací plochu. Vyloučení Rozhodčí vyloučí hráče tím, ţe mu ukáţe červenou kartu. Za dvě ţluté karty je automaticky jedna červená. Červená karta se udělí, kdyţ hráč hraje surově, chová se hrubě nesportovně, plivne na soupeře nebo na jinou osobu, zabrání soupeřovu druţstvu dosáhnout branky tím, ţe úmyslně zahraje míč rukou nebo zastaví hráče hrubým způsobem, pouţije pohoršujících, uráţlivých nebo poniţujících výroků. 15

16 2. PŘEDPOKLADY, SCHOPNOSTI A VLASTNOSTI BRANKÁŘE Fotbalový brankář je taková specializovaná samostatná jednotka v kolektivní hře. Jeho úkolem je především obrana vlastní branky, ke které můţe pouţívat rukou i nohou. Je na něho kladena nejvyšší míra zodpovědnosti, vyţaduje maximální soustředěnost po celou dobu utkání. Jeho úspěch se můţe velice lehce zvrtnout v nepovedenou,,blamáţ. Brankář musí být bezchybný, za jeho zády uţ není nikdo, kdo by mohl zatáhnou za tzv. záchrannou brzdu, pokud udělá chybu, je to většinou jistý gól. Jakákoliv i sebemenší chyba je nenapravitelná. Dobrý brankář znamená pro druţstvo velkou morální posilu, naopak špatný je schopen vlastní muţstvo morálně rozloţit. Brankář prošel během několika let velkou proměnou. V dřívějších dobách byla činnost brankáře orientována především k okolí jeho branky a velké blízkosti brankové čáry, ovšem dnes je vše úplně jinak. Brankářovou nutností je bezpečně ovládat celé pokutové území, coţ znamená nejen výborně číst hru, ale také perfektně zvládat kopací techniku a také se aktivně podílet na zakládání útoku celého muţstva. V dnešní době zastává funkci stopera nebo tzv. libera a stává se jedenáctým hráčem v poli. Dále je jediným hráčem, který má celé dění hry krásně před sebou, coţ mu dává moţnost dirigovat obranu a tím pomáhat svému týmu. 2.1 Tělesné předpoklady,,brankář se od ostatních spoluhráčů liší somatickými předpoklady. Podle současných poţadavků na herní výkon by brankář měl mít výšku kolem 185 cm. Příliš vysocí brankáři mají nevýhodu při přízemních střelách a brankáři niţších postav mají nevýhodu v osobních soubojích při vysokých, obloukem centrovaných míčích. Tělesná hmotnost by měla korespondovat s výškou a být taková, aby brankáři umoţnila potřebnou pohyblivost, obratnost - lehký brankář má nevýhodu v osobních soubojích, příliš těţký ztrácí na dynamice a pohyblivosti (Votík, 2005). 16

17 2.2 Pohybové schopnosti a psychické vlastnosti,,hodnocení výkonu brankáře spočívá na jedné straně v posouzení jeho pohybových schopností a dovedností, na straně druhé v jeho schopnosti rozeznat a odhadnou herní situaci (Erich Kollath, 2006). Pohybové schopnosti Hargitay (1975) vyzdvihuje mezi pohybovými schopnostmi sílu, pruţnost, rychlost, obratnost, ohebnost a také by brankář měl mít i dobrou reakční rychlost a vytrvalost. síla - díky ní získává brankář respekt před útočníky a pomáhá mu při vyhrávání osobních soubojů, rozehrávání a vykopávání pružnost - podmiňuje délku a výšku skoku a podstatně ovlivňuje i pohyblivost brankáře rychlost - potřebuje stále častěji při vybíhání od brankové čáry a reakční rychlost se brankáři hodí hlavně při chytání nečekaných střel z malé vzdálenosti obratnost- pomocí ní řeší situace, které jinak mohou znamenat nebezpečí při bránění ohebnost s výbornou ohebností můţe brankář vykonávat mnohostrannou obtíţnou činnost vytrvalost - dostatečným rozvojem všeobecné a speciální vytrvalosti můţe brankář snášet různé zatíţení po celou dobu zápasu Psychické vlastnosti Velice důleţité jsou pro brankáře vlastnosti psychické. Z vlastních zkušeností si troufám říci, ţe psychika v ţenském fotbale hraje mnohem vyšší roli neţ u muţů, nevyjímaje brankářky, u kterých aktuální psychický stav můţe tvořit i více jak tři čtvrtiny daného výkonu. 17

18 Psychické vlastnosti brankáře rozdělil Hargitay (1975) následovně: odvaha bez ní si brankáře nemůţeme představit neboť se při bránění dostává do mnoha nebezpečných situací vůle je důleţitá pro intenzivní práci v tréninku a dodrţování správné ţivotosprávy, také nesmí brankáře opustit v situacích, kdy inkasuje laciný gól a potřebuje překonat přirozený zlom z pocitu viny rozhodnost nutná pro zvolení správné obranné činnosti v dané situaci rychlé myšlení čím má brankář rychlejší reakci na míč, čím rychleji se rozhoduje při výběru obranné činnosti, tím vyšší je pravděpodobnost jeho úspěšného zakročení do hry rozvaha zodpovědná funkce brankáře způsobuje i velké nervové vypětí, to sebou nese nervozitu a nejistotu, která se přenese na spoluhráče a můţe zapříčinit prohru. Maximální výkon můţe tedy brankář podat pouze tehdy, pokud je pokojný a rozváţný pozornost brankář musí neustále ţít hrou, protoţe jediná nepozornost můţe způsobit nenapravitelnou chybu sebedůvěra zdravé sebevědomí je jedním ze základů trvalé dobré formy 2.3 Herní činnosti brankáře Brankář je hráčem s velkou osobní zodpovědností, jeho post a role s ním spojená má rozhodující význam pro průběh zápasu. Jediná chyba můţe rozhodnout o výsledku utkání. Mezi podstatné zásady hry brankáře řadí Hron (2000): řízení hry hlasitými pokyny, vyţadování zpětné přihrávky a dle situace ve hře opačně zpětným přihrávkám zamezovat předvídání situací, v nichţ můţe dojít ke zpětné přihrávce, zpětnou přihrávku vyţadovat včas a vyhledávat vhodné pozice pro nahrávku prokazování sebevědomí kontrolování míče (zpracovat v co nejkratším čase) rychlé rozhodování pro pokračování hry 18

19 Herní činnosti brankáře dělí Jaromír Votík (2005) na útočné a obranné. Velmi důleţitým kritériem je, jestli je brankářův tým v drţení míče, či nikoli. Útočné i obranné činnosti dále rozdělujeme podle situace, zda má brankář míč přímo pod kontrolou. 1) útočná fáze: a) bez míče: - řízení hry - výběr místa b) s míčem: - vykopávání - vyhazování - přihrávání - vedení - obcházení - zpracování 2) obranná fáze: a) bez míče: - řízení hry - volba optimálního postavení b) s míčem: - chytání - vyráţení - odebírání 19

20 3. OBECNÉ ROZDÍLY MEZI MUŽEM A ŽENOU Dle Votíka (2005) lze obecně říci, ţe rozdíly ve fyzické výkonnosti muţské a ţenské populace začínají od puberty. Specifické odchylky sportovního tréninku muţů jsou dány především schopnostmi a moţnostmi ţenského organismu, které vyplývají z jeho anatomické stavby, fyziologických a psychologických odlišností ve srovnání s muţi. Hlavních morfologických a funkčních intersexuálních rozdíly se zabýval Votík (2005), můţeme si je prohlédnout v tab Anatomické rozdíly, vrozené předpoklady Hlavní faktory ovlivňující odlišnost předpokladů pro výkonnost jsou podle Ţovince (2006) rozdíly ve stavbě a sloţení těla muţů a ţen. Ţeny jsou v průměru niţší postavy s kratšími končetinami a širší pánví, větším procentem tuku a tím pádem niţším procentem svalstva.,,dívky jsou menší neţ chlapci jiţ od narození, v pubertě své vrstevníky muţského pohlaví na určitou dobu předstihnou a mohou je i přerůst, avšak s nástupem menstruace se jejich růst relativně brzy (oproti chlapcům) zastavuje a děvčata se začínají zaoblovat (Balaščáková, 2007). Výše zmíněné aspekty nejsou výhodou pro fotbal, proto jsou vhodnější chlapecké typy děvčat. Klimková (2005) říká, ţe u muţů se vlivem muţských pohlavních hormonů zvyšuje mnoţství svalové hmoty a tím výrazně roste svalová síla u chlapců v porovnání s dívkami. Svaly tvoří u ţen přibliţně 30 35% hmotnosti těla (u muţů %), jsou méně pevné a méně vhodné pro silové výkony. Procento tuku u ţen středního věku dosahuje % hmotnosti těla, zatímco u muţů je to jen % hmotnosti těla. Dále celkové mnoţství tělesné vody se u ţeny pohybuje v rozmezí % celkové hmotnosti, u muţů je %. Ţeny také mají asi o 15 % větší podíl pomalu kontrahujících vláken oproti muţům. 20

21 tab. 1: Představuje přehled hlavních morfologických a funkčních intersexuálních rozdílů dle Votíka (2005). Ukazatel Ženy Muži Výška niţší vyšší Hmotnost niţší vyšší Procento tuku vyšší niţší Hmotnost orgánů (absolutní i relativní) niţší vyšší Hmotnost kostí (absolutní i relativní) niţší vyšší Hmotnost svalstva (absolutní i relativní) niţší vyšší Pánev širší a niţší uţší a vyšší Končetiny (event. odchylky podélné osy) valgózní (do X") varózní (do O") Ramena uţší širší Počet červených krvinek niţší vyšší Svalová síla relativní stejná stejná Svalová síla absolutní menší větší Kloubní pohyblivost větší menší Svalový tonus niţší vyšší Srdeční výkon menší větší Tepová frekvence maximální stejná, event. stejná, event. niţší Kapacita plic menší vyšší větší Ventilační hodnoty niţší vyšší Aerobní kapacita (VO2max) menší větší Anaerobní alaktátová kapacita (ATP+CP) menší větší Anaerobní laktátová kapacita (glykolýza) menší větší 3.2 Fyziologické rozdíly menstruace, antikoncepce, těhotenství Dle Ţovince (2006) má ţena významně horší fyziologické a funkční předpoklady pro většinu svých herních schopností. Je však důleţité si uvědomit, ţe odpovídajícím tréninkovým zatíţením můţeme tyto předpoklady zlepšit. Rozdíl v pohybu chlapců a pohybu děvčat se začíná projevovat v pubertě, kluci mají silovější pojetí, pohyby dívek jsou více plynulé, koordinované. Fyzickou výkonnost u ţeny můţe více, či méně ovlivnit menstruace. Je dokázáno, ţe u sportujících dívek se první menstruace objevuje později, neţ u 21

22 nesportujících dívek. Pozdní menarché, tedy první menstruace, je důsledkem nízké tukové sloţky, kterou mají sportující dívky oproti nesportujícím menší. Pro menstruaci je totiţ nutné určité mnoţství zásobního tuku. Tyto fakta jsou pro fotbalistku určitou výhodou, protoţe hormonální změny provázející menstruaci zastavují růst a podněcují tvorbu tuku. Dívky jsou do tohoto okamţiku vyšší, štíhlejší s delšími končetinami, útlejšími boky, čily chlapecké postavy, coţ je určitě mnohem výhodnější pro sportovní výkon. Reakcemi ţenského organizmu na zátěţ v jednotlivých čtyřech fázích menstruačního cyklu se zabýval Ţovinec (2006) a zjištěné odpovědi byly zcela odlišné. Luteální fáze, coţ je zhruba den cyklu, negativně působí na dýchání patrně díky vyplavování progesteronu. Následující fáze, tzv. premenstruační, se zase vyznačuje retencí vody, tělo ţeny mírně oteče, zvýší se jeho hmotnost. Nepřehlédnutelné negativními jevy jsou změny v chování (deprese, podráţděnost, náladovost), dále pak sníţení rychlosti rozhodování, únava nebo bolesti různého druhu. Je však nutné zmínit fakt, ţe sportující dívky bývají odolnější proti bolestem a výkyvům nálad díky nutnosti zvládání stresových situací při sportu. Výhodou tohoto období můţe naopak být zvyšování zásob glykogenu a zadrţování některých iontů, ţena má více energie pro výkon. Nicméně vliv menstruace na výkonnost se můţe výrazně lišit, existují i dívky, které v období měsíčního krvácení podávají vynikající výkony. S menstruačním cyklem je úzce spjaté uţívání hormonální antikoncepce, která můţe zmírnit jeho průvodní jevy. Hormonální antikoncepce má však také negativní projevy jimiţ jsou retence vody, zvýšení hmotnosti, silné kvasinkové infekce či porucha sráţlivosti krve apod. Podle Ţovince (2006) existují i studie, které potvrzují, ţe díky uţívání dochází ke sníţení vytrvalostních a silových schopností. Odezvy ţenského organizmu na hormonální antikoncepci jsou individuální a od nich by se mělo odvíjet i rozhodnutí brát pilulky či je nebrat. Těhotenství krajně souvisí s menstruací a uţíváním antikoncepce. Pokud je dívka zdravá a normálně menstruuje je zde moţnost, ţe můţe otěhotnět. Intenzitu zátěţe je nutné přizpůsobit těhotenství, aby nedošlo k poškození plodu, avšak přiměřená zátěţ má příznivý vliv na průběh těhotenství a usnadňuje poporodní návrat ke sportovní činnosti.,,některé sportovkyně nám dokázaly, ţe po porodu 22

23 mohou dosahovat lepších výsledků neţ před ním. Maximální tréninková zátěţ se však nedoporučuje dříve neţ několik měsíců po porodu, coţ je spojeno s délkou kojení. Vlivem fyzické zátěţe totiţ dochází ke ztrátě laktace. Matka tedy musí zváţit, zda dá přednost sportu nebo mléku pro své dítě (Žovinec, 2006). 3.3 Psychika hráček Bedřich (2006) se mimo jiné zabýval psychologickým působením na hráče. Říká, ţe maximální výkony jsou moţné jen za optimálních podmínek. Kromě vnějších faktorů (např. soupeř, počasí, diváci aj.) či osobních (např. kondice, technická a taktická vyspělost hráče), jsou velice důleţité předpoklady psychické (emoce úzkost, radost, sebedůvěra), stupeň pozornosti, psychické napětí nebo uvolnění. Stále více sportovců, trenérů či koučů se proto začíná zabývat psychologickým tréninkem pro vyuţití výkonnostních rezerv a správné načasování sportovního výkonu. Ve všech významných situacích ve sportu i běţném ţivotě se vyskytuje nervozita a podráţděnost, které jsou nejméně potřebné v situacích rozhodování. Fotbal je boj, hra, je to soutěţení a úsilí o podání co nejlepšího výkonu. To vše je spojeno s pocitem štěstí a radosti z vítězství a naopak se zklamáním, depresí z prohry. Psychika hráče je jedním z mnoha faktorů, které mohou ve velké míře ovlivnit fotbalistův výkon. U ţen platí tento fakt dvojnásob. Nejzásadnější vliv bude mít bezesporu trenér. Trenér by měl být výborným psychologem, protoţe kaţdá dívka je jiná a kaţdá jinak vnímá chování trenéra a jeho přístup k ní i celému druţstvu. Na jednu můţe zvýšený hlas, křiknutí nebo negativa vyslovená na její hru a přístup k ní působit záporně a hráčka se takzvaně,,sesype. Naopak druhou to však můţe vyburcovat a její výkon se zvedne. V těchto případech je nutné vţdy zvolit vhodné prostředky motivace a dávat si pozor na negativní emoce. Je pochopitelné, ţe ve vypjatých chvílích, ve kterých se v zápase či na tréninku nedaří, můţe trenér svým chováním, které je emočně vypjaté, druţstvu spíše přitíţit. Měl by také být schopen rozeznat charakter hráčky a podle toho zvolit osobní přístup. Je důleţité vědět, co od sebe svěřenkyně a trenér navzájem čekají a jak lze oboustranně zlepšovat jednak výkon a přístup ke hře a tréninkům, tak i vzájemný vztah. 23

24 Dále na hráčku velice působí atmosféra v kabině. Pokud není v druţstvu dobrá parta, vyskytují se problémy nebo hádky, tak se vše projeví na samotném herním projevu. Hráčky v poli mají ale oproti brankářům jednu výhodu. Neustále jsou v kontaktu s míčem a dá se říct, ţe se pravidelně zapojují do hry. Pokud si hráčka ze začátku zápasu moc nevěří nebo se jí úvod zápasu nevyvede podle jejích představ, má mnoho moţností a příleţitostí, jak se během chvilky do hry dostat. Stačí jedna povedená akce, povzbuzení od spoluhráčů či trenéra a hráčka je tam, kde chtěla být. Za to u brankářů to není tak jednoduché, protoţe brankář není pravidelně zapojován do hry. Mohou proběhnout i utkání, kde má kontakt s míčem minimální, ale přesto musí být neustále ve střehu. Právě tyto zápasy jsou pro brankáře z hlediska koncentrace nejtěţší. Velice důleţitý je první zákrok, který brankář v zápase provede. Je logické, ţe pokud je takový zákrok úspěšný, začne si více věřit a je velmi pravděpodobné, ţe zbytek zápasu odchytá ve větší psychické pohodě. Pokud se ale zákrok moc nevyvede, můţe to znamenat problém. Na brankáře můţe padnout nervozita, nejistota nebo stres a jestliţe se to vyskytne v zápase, ve kterém není aţ tolik vytíţen, nemá se jak dostat do pohody. Proto by brankář měl být psychicky odolný a mít zdravé sebevědomí. Je potřeba zmínit ještě jeden podstatný faktor, který má nepochybně vliv na psychiku hráček i na atmosféru uvnitř týmu a snad i na vztahy mezi jednotlivými týmy, jak v negativním tak i pozitivním smyslu. Jsou to časté bliţší vztahy mezi dívkami. Ve většině případů by ale bylo asi chybou nazývat tento vztah lesbickým, i přes to, ţe se i zde objeví čistě lesbičtí jedinci. Často se tyto vztahy utvářejí díky nedostatku příleţitosti setkat se s chlapci a naopak velmi častému a dlouhodobému kontaktu s dalšími dívkami z vlastního týmu (tréninky, soustředění, zápasy atd.), ale i z ostatních druţstev. Nutno však podotknout, ţe tento fakt není pouze v ţenskému fotbalu, jak se mnoho lidí domnívá a jak je často slyšet, ale i v dalších soutěţích ţen vyšší úrovně kolektivních sportů. I tyto sportovkyně totiţ spolu přirozeně tráví velké mnoţství času. Ţeny vynikají větší pečlivostí a svědomitostí, ale bývají psychicky labilnější, méně odváţné a samostatné. Veškeré negativní vlivy či okamţiky, které se odehrají během zápasu nebo tréninku, velice dlouho řeší a jen tak je za hlavu nehodí. 24

25 Dle Votíka (2005) lze u ţeny zřetelně rozlišovat tyto tři oblasti faktorů ovlivňujících její psychiku: - psychická labilita: reakce dívek a ţen na způsob vedení tréninkového procesu a průběh utkání jsou daleko emocionálněji podbarvené a výraznější (reakce na nevhodné jednání trenérů, na laxní povrchní přístup rozhodčího k řízení utkání apod.). Trenér musí volit ke kaţdé hráčce individuální přístup, znát jejich zázemí atd. - rozdíl v hodnotové orientaci: neboli problém s prioritami v ţivotě. Na základě empiricky získaných poznatků lze uvést, ţe vzhledem k postavení ţeny ve společnosti a v rodině obětují fotbalistky svému sportu mnohem více neţ muţi. Buď se mladá hráčka plně věnuje fotbalu a pak má často problémy rozvinout svůj soukromý ţivot, nebo se ţena po splnění mateřských povinností k fotbalu vrátí a pak často velmi komplikovaně řeší zajištění rodiny a vlastní aktivní sportovní činnost. Poslední moţností je ukončení sportovní kariéry. - větší smysl pro odpovědnost a plnění úkolů: přístup dívek a ţen k tréninkovému procesu i k utkání je většinou velmi svědomitý. I v amatérských podmínkách pracují spolehlivě a s plným úsilím. 25

26 4. CÍLE, HYPOTÉZY A ÚKOLY PRÁCE 4.1 Cíl práce Cílem této práce jsme si stanovili provést analýzu herních činností brankáře ve fotbale muţů a ţen, které jsme sledovali na videozáznamech či při přímých přenosech. Následně mezi sebou poznatky z muţského a ţenského fotbalu porovnáme. 4.2 Hypotézy práce Ke splnění cíle práce jsme stanovili následující hypotézy: 1) Brankářky mají vyšší četnost chybných zákroků neţ brankáři. Domníváme se, ţe je to vlivem niţšího průměrného věku brankářek, který také souvisí s doposud získanými zkušenostmi. 2) Po získání míče ze hry brankáři méně vyuţívají výkop z ruky neţ brankářky, protoţe si myslíme, ţe více preferují dlouhý nákop ze země po vedení míče. 3) U brankářů i brankářek četností převaţuje hra nohou oproti chytání míčů, vyráţení míčů či vybíhání. Předpokládáme, ţe tato herní činnost ostatní převyšuje proto, ţe brankář v novodobém fotbale zastává funkci spíše,,stopera. 26

27 4.3 Úkoly práce Abychom mohli zpracovat námi zadané hypotézy, stanovili jsme si následující úkoly: 1) Nastudovat odbornou literaturu, která obsahuje veškeré materiály o námi zvoleném tématu. 2) Z dostupné literatury stručně charakterizovat fotbal, hru brankáře a vymezit základní rozdíly mezi muţem a ţenou, které mají vliv na sportovní výkon. 3) Z pořízených videozáznamů či přímých přenosů analyzovat hru brankáře (sestavit rozbor herních činností brankáře, stanovit procentuální úspěšnost a četnost zákroků) a následně mezi sebou porovnat statistickým tříděním 1. stupně výsledky z muţského a ţenského fotbalu. 27

28 5. METODIKA PRÁCE 5.1 Metody získávání dat Hlavním zdrojem získávání dat a poznatků byla metoda zprostředkovaného pozorování videozáznamů z 1. Gambrinus ligy muţů a 1. ligy ţen. U brankářů i brankářek jsme provedli analýzu herních činností. Herními činnostmi rozumíme chytání míčů, vyráţení míčů, vybíhání, způsob rozehrání brankáře a hru nohou. Analyzovat budeme osm utkání 1. Gambrinus ligy muţů a osm utkání 1. ligy ţen. Z pozorování herních činností brankářů u vybraných videozáznamů vytvoříme tabulky, do kterých zaznamenáme nejrůznější situace u chytání míčů, vyráţení míčů, vybíhání, rozehrávání brankáře a hry nohou. Ze získaných údajů následně určíme, ve kterých činnostech nejvíce chybují brankářky či brankáři. Dále se budeme zajímat o brankářskou činnost, která je četností nejvíce zastoupena v ţenském a muţském fotbale a také se zaměříme na to, jaký způsob rozehrávání pouţívají brankáři po získání míče. 5.2 Popis zkoumaného souboru Mistrovské soutěţe muţů jsou dle úrovně pořádány buď samým vrcholným fotbalovým orgánem v ČR, tedy Českomoravským fotbalovým svazem (ČMFS), nebo regionálním či okresním svazem. Soutěţe ţen řídí Komise fotbalu ţen (KFŢ) ČMFS, ve které jsou mezi jinými i členové mající na starost jednotlivé soutěţe. 1. Gambrinus liga Nejvyšší fotbalová soutěţ se od sezóny 1997/98 nazývaná 1. Gambrinus liga. Název je odvozen podle největšího sponzora, kterým jsou Plzeňské pivovary. V námi sledovaném ročníku 2009/2010 se 1. Gambrinus ligy účastní 16 týmů. Kaţdý hraje s kaţdým, hraje se dvoukolově (doma, venku) kaţdý rok od léta do jara se zimní přestávkou. Celkem proběhne 30 kol a odehraje se 240 zápasů. Mistrovský titul získává tým s nejvyšším počtem bodů v tabulce. Poslední 28

29 a předposlední tým sestupují do druhé ligy. V tab. 2 znázorňujeme postavení týmů po odehraném podzimu v sezóně 2009/2010. tab. 2: 1. Gambrinus liga - podzim 2009/2010. Pořadí Družstvo Odehraná utkání Body 1 FK Teplice AC Sparta Praha FC Baník Ostrava FK Jablonec FC Viktoria Plzeň FK Mladá Boleslav SK Slavia Praha FC Marila Příbram SK Sigma Olomouc FC Slovan Liberec Bohemians FC Brno SK Dynamo České Budějovice FC Slovácko SK Kladno FC Stříţkov Praha liga ţen Nejvyšší ţenská fotbalová soutěţ se hraje také dvoukolově (doma, venku), stejně jako u muţů. V ročníku 2009/2010 se 1. ligy ţen účastní 8 týmů a kaţdý se utká s kaţdým coţ znamená, ţe se odehraje 14 kol, dohromady obsahujících 56 zápasů. V tab. 3 si můţeme prohlédnout průběţné pořadí po odehraném podzimu 2009/2010. Po této základní části přichází na řadu play off. Tuto nadstavbovou část tvoří dvě skupiny, na které se rozdělí tabulka po odehrané základní části. První skupinu tvoří týmy z místa, které se mezi sebou utkají dvoukolově, skóre se nenuluje, počítá se dál a vítěz s nejvíce body se stane mistrem ČR. 29

30 Druhou skupinu tvoří týmy z místa. Princip je zde stejný jako u první čtveřice s tím rozdílem, ţe druţstva mezi sebou nebojují o titul, nýbrţ o záchranu v 1. lize. Tým s nejmenším počtem bodů se utká v baráţi o udrţení v 1. lize ţen s vítězným druţstvem baráţového utkání z 2. ligy. tab. 3: 1. liga žen podzim 2009/2010. Pořadí Družstvo Odehraná utkání Body 1 AC Sparta Praha SK Slavia Praha FC Slovácko FC Brno FC Hradec Králové SK DFO Pardubice FC Viktoria Plzeň FC Teplice 11 5 Odlišnosti od muţské nejvyšší soutěţe Jediný rozdíl v pravidlech je ve střídání, kde se v ţenském fotbale můţou v průběhu utkání vystřídat 4 hráčky, je však otázkou času, jak dlouho ještě bude tato odlišnost platit, jelikoţ je snaha přiblíţit ţenský fotbal co nejvíce tomu muţskému. Ovšem nejmarkantnější rozdíl můţeme sledovat v oblasti ekonomiky a marketingu. Prvoligové ţeny jsou v této oblasti proti prvoligovým muţům daleko zpět, i kdyţ i zde uţ se udělal velký pokrok vpřed, ať uţ jde o klubové smlouvy a materiální podmínky či medializaci.,,s tímto tématem úzce souvisí profesionalizace hráček a trenérů. Trenér ing. Dušan Ţovinec, který je trenérem ţen Sparty od r. 1987, byl klubem zaměstnán na plný úvazek jakoţto první profesionální fotbalový trenér ţen v ČR aţ v roce 2006, tzn. po téměř dvaceti letech práce pro tento klub (Balaščáková, 2007). Nikde se v české nejvyšší ţenské fotbalové soutěţi neobjevují 30

31 profesionální smlouvy, z čehoţ nám vyplývá, ţe fotbalistka se v České republice nemůţe v ţádném případě uţivit pouze fotbalem. Jsou zde poloprofesionální smlouvy, které mají například hráčky z praţských,,s, ale je nutné se zmínit, ţe smlouvy pro hráčky či trenéry jsou v některých klubech jiţ v jednání. Dalším z mnoha velkých rozdílu mezi nejvyšší muţskou a ţenskou fotbalovou soutěţí je popularita, medializace a návštěvnost mistrovských utkání. V ohledu médií se situace zlepšila. Zprávy z ţenského fotbalu si můţe přečíst na stránkách ČMFS. Také samotné kluby se snaţí o svoji propagaci prostřednictvím internetových stránek, na kterých se objevuje více či méně čerstvých informací. Mnohem častěji se objevují i články v novinách, obzvláště v regionálním tisku. V celoplošných médiích (TV) se šoty ze zápasů vyskytují pouze výjimečně jde hlavně o derby Sparta vs. Slavia nebo reportáţ z Ligy mistrů, pokud se jedná o zajímavého či známého soupeře. Návštěva zápasů se i přes vzrůstající zájem pohybuje stále jen okolo cca diváků, spíše však ještě daleko méně. Bohuţel větší část z nich bývají rodinní příslušníci a přátelé hráček. Maximální návštěva na špičkové zápasy bývá zhruba v počtu 500 diváků (rekordní návštěva lidí). Hraje se většinou na hřištích okresní aţ krajské úrovně muţů, v porovnání s muţskou 1. ligou, která má stadiony evropských kritérií. Také rozpočty ţenských týmů ani zdaleka nedosahují částky těch muţských, přesto je však 1. liga velkou finanční zátěţí pro jednotlivé týmy, protoţe se sponzoři pro ţenský fotbal shánějí stále ještě docela těţko. Situace se sice změnila v druţstvech, které přešly pod muţské kluby, avšak ani to není bez malých problémů. Tyto týmy musí být schopné dokázat svému novému vedení, ţe pro klub nejsou prodělečné a naopak si prostředky dokáţí sehnat samy. 31

32 6. VÝSLEDKY PRÁCE 6.1 Analýza herních činností brankáře při zápase V této kapitole jsme analyzovali herní činnosti brankáře pomocí tabulek. V tabulkách jsme se snaţili zachytit všechny moţné situace a způsoby chytání míčů, vyráţení míčů, vybíhání, rozehrání brankáře a hru nohou. Fotbalové zápasy jsme sledovali buď v přímém přenosu nebo na videozáznamech. Videozáznamy byly určitě mnohem výhodnější, protoţe je zde moţnost si odehranou situaci pozastavit či přehrát a proto se zde dá mnohem pečlivěji zapisovat do záznamových archů. Vytvořili jsme čtyři tabulky na jednoho brankáře (viz příloha). V těchto tabulkách jsme vypočítali četnost zákroků a procentuálně ji vyjádřili. Kaţdá z nich se věnuje jedné z hlavních činností brankáře, kterou podrobně analyzuje do různých situací: 1) četnost chycených míčů 2) četnost vyraţených míčů 3) četnost vybíhání 4) četnost způsobu rozehrání a hry nohou brankáře Dále jsme zpracovali dva finální soubory tabulek (viz příloha). První se věnoval pouze brankářům a druhý pouze brankářkám. V kaţdé z nich jsme vypočítali celkovou četnost zákroků z osmi zápasů u prvního i druhého zkoumaného souboru a procentuálně ji vyjádřili: 1) souhrnná tabulka - 1. Gambrinus liga 2) souhrnná tabulka 1. liga ţen Konkrétnímu porovnání herních činností brankářů v muţském a ţenském fotbale se budeme věnovat v následující kapitole 6. 2 Porovnání herních činností brankáře ve fotbale muţů a ţen. 32

33 6.2 Porovnání herních činností brankáře ve fotbale mužů a žen V této části bakalářské práce se budeme věnovat výsledkům a zjištěným údajům, které jsme vypozorovali z analýzy. Ze souhrnných tabulek vloţených v příloze jsme vybrali nejzajímavější údaje, které jsem postřehli a vyjádřili je ve dvou následujících grafech a jedné tabulce. První údaj se zaměřuje na celkové porovnání herních činností mezi sebou u brankářů a brankářek, jinak řečeno, která z herních činností převládá četností nad ostatními. Na obr. 1 můţeme vidět herní činnosti, které jsme sledovali a jejich následnou četnost. Nejpočetněji zastoupená herní činnost brankářů Četnost Herní činnost Brankáři Brankářky Obr. 1: Graf nejpočetněji zastoupené herní činnosti brankářů a brankářek Legenda: 1. Chytání míčů 2. Vyráţení míčů 3. Vybíhání 4. Hra nohou 5. Výhoz rukou 33

34 Vybíhání zde zahrnuje výběhy v pokutovém území i mimo něj. Hra nohou obsahuje kop od branky, výkop z ruky, přihrávku po vedení míče, rozehrání volného kopu a přihrávku od spoluhráče. Brankáři Vypozorovali jsme, ţe nejvíce vyuţívanou herní činností u brankářů je hra nohou. Celkem brankáři zahráli 374 rozehrání, coţ je 53,6%. Druhou zastoupenou herní činností je vybíhání, které zde činilo 137 výběhů (19,6%), brankáři ovšem vyuţívali výběhů méně neţ brankářky. Třetí herní činností je výhoz rukou v počtu 76 výhozů (10,9%). Naopak nejméně vyuţívanou herní činností je vyráţení míčů. Brankáři vyrazili míč 42 (6%). Brankářky U brankářek převládá také hra nohou v počtu 405 rozehrání (54,4%) z osmi sledovaných zápasů. Druhá nejpočetnější herní činnost brankářek je vybíhání, které u ţen činí 197 výběhů, coţ je 26,5%. Třetí nejvyuţívanější herní činnost se od brankářů liší a zde je jí chytání míčů, 89 zákroků (12%). Brankářky, stejně jako jejich kolegové, nejméně pouţívaly vyráţení míčů (18, 2,4%) Druhý zajímavý postřeh se týká způsobu rozehrání a hry nohou brankáře. Názorné zobrazení si můţeme prohlédnout na obr. 2, kde jsou znázorněné moţné způsoby rozehrání, hra nohou a jejich četnost ve vyuţití u brankářů i brankářek. Do tohoto spektra jsme zařadili kop od branky, výkop z ruky, výhoz rukou, přihrávku po vedení míče, rozehrání volného kopu a přihrávku od spoluhráče. Přihrávkou po vedení míče máme na mysli rozehrání po chycení míče ze hry, kdy si brankář poloţí míč na zem, pokud má moţnost, pokopne si ho mimo pokutové území a následuje dlouhý cílený nákop na svého spoluhráče. 34

35 Celková četnost způsobu rozehrání a hry nohou brankáře Četnost Rozehrání brankáře a hry nohou Brankáři Brankářky Obr. 2: Graf celkové četnosti způsobu rozehrání a hry nohou brankáře Legenda: 1. Kop od branky 2. Výkop z ruky 3. Výhoz rukou 4. Přihrávka po vedení míče 5. Rozehrání volného kopu 6. Přihrávka od spoluhráče V tomto porovnání nás nejvíce zaujala rozehrávka po vedení míče. Je zajímavé, ţe u brankářů převládá právě tato rozehrávka oproti klasickému výkopu, který je naopak početně vyšší u brankářek. Brankáři Nejvyuţívanější rozehrávkou je u brankářů kop od branky s četností 162 kopů, (36%). Druhou nejpočetněji zastoupenou rozehrávkou je výhoz rukou, 76 (16,9%) a na třetím místě v četnosti je rozehrávka po přihrávce od spoluhráče, 68 přihrávek, coţ je 15,1%. Brankáři nejméně pouţívají přihrávku po vedení míče (40 ), avšak častěji neţ brankářky. Brankářky Brankářky naopak nejvíce pouţívaly výše zmiňovaný klasický výkop a to 175 (39, 7 %). Také druhý způsob rozehrávek se liší od muţského fotbalu, neboť zde 35

36 se jedná o kop od branky, 119 kopů, coţ je 27 %. Třetí způsob rozehrání se uţ shoduje s brankáři, protoţe brankářky mají také na třetím místě rozehrání po přihrávce od spoluhráče, 92 rozehrávek (21 %). Brankářky nejméně pouţívají přihrávku po vedení míče. Vyuţily ji pouze 4 ve všech osmi zápasech. V poslední řadě jsme se zaměřili na studii chybných zákroků, kterých se brankáři a brankářky dopustili v námi sledovaných zápasech nejvyšších fotbalových lig muţů a ţen. Přehled těchto záznamů si můţeme prohlédnout v tab. 4, kde jsou všechny chyby v různých situacích zaznamenány. Brankáři Brankáři mají celkový počet 24 chybných zákroků, coţ je o deset méně, neţ u brankářek. Zde je počet chyb téměř rovnoměrně rozloţen a není herní činnosti, která by vyloţeně převaţovala vyšší četností. Brankáři početně nejvíce chybovali v chytání míčů, kde se dopustili 7 chyb. Dopustili se tří chyb při chytání přízemních střel v pádu a po 2. chybách při chytání centrovaných míčů ve výskoku v brankovém a pokutovém území. Brankáři chybovali také ve vybíhání v pokutovém území na soupeřovu přihrávku ze hry a to 2. Celkově se brankáři dopustili pouze pěti chybných výběhů. Brankářky Celkový počet chybných zákroků je početně vyšší u brankářek, přesněji je to 34 chybných zákroků. Většina chyb se objevuje u vybíhání a hry nohou. Nejvyššího počtu chyb dosáhly brankářky při hře nohou. Dohromady je to 14 destruktivních výkopů z ruky, kopů od branky a přihrávek od spoluhráče, které následně neměly absolutně konstruktivní záměr a skončily například v autu. Druhého nejvyššího čísla v počtu chyb se brankářky dopustily ve vybíhání. Je to 12 chybných výběhů, kde 9 z nich jsou výběhy v pokutovém území na protihráčovu přihrávku ze hry. Zbylé tři chybné výběhy byly mimo pokutové území. 36

37 tab. 4: Celková četnost chybných zákroků Činnost brankáře Muži Ženy Celkový počet zákroků Celkový počet dobrých zákroků Celkový počet chybných zákroků Chytání míčů celkem Chytání míčů dobré Chytání míčů - chybné 7 5 brankové území polovysoká střela ve stoje přízemní střela v pádu centrovaný míč ve výskoku 2 3 pokutové území centrovaný míč ve stoje centrovaný míč ve výskoku 2 0 Vyrážení míčů celkem Vyráţení míčů dobré Vyráţení míčů - chybné 6 3 brankové území ve stoje rukou v pádu rukou centrovaný míč ve výskoku centrovaný míč ve stoje 0 2 pokutové území centrovaný míč ve výskoku 1 0 Vybíhání celkem Vybíhání dobré Vybíhání chybné 5 12 pokutové území proti hráči s míčem na soupeřovu přihrávku ze stand.sit na soupeřovu přihrávku ze hry 2 9 mimo pokutové území na soupeřovu přihrávku ze hry 1 3 Rozehrání a hra nohou celkem Rozehrání a hra nohou dobré Rozehrání a hra nohou destruktivní 6 14 kop od branky 1 4 výkop z ruky 2 5 přihrávka od spoluhráče