Dítě a rozvod rodičů

Transkript

1 Masarykova univerzita Právnická fakulta Katedra právní teorie Diplomová práce Dítě a rozvod rodičů Markéta Košutová 2009/2010

2 Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Dítě a rozvod rodičů zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury. 2

3 Děkuji vedoucí práce JUDr. Drahomíře Houbové, CSc., za trpělivost a čas, který mi věnovala, a za přínosné rady, bez nichž by tato práce nevznikla. Děkuji také své rodině a přátelům za jejich podporu. 3

4 Obsah práce 1. Úvod Význam rodiny Rozpad rodiny Rozvod psychologické dopady rozvodu psychologické dopady na rodiče psychologické dopady na dítě psychologické dopady v závislosti na věku dítěte psychologické dopady na dítě ve vyhrocených porozvodových situacích psycho-sociální rozvod Rozvod v českém právním prostředí rodičovská zodpovědnost úprava poměrů k nezletilému dítěti pro dobu po rozvodu názor dítěte a jeho vyslechnutí, právo dítěte na informace svěření dítěte do výchovy společná výchova střídavá výchova výhradní péče a úprava styku dítěte s druhým rodičem výživné možná úprava výživného rodičů vůči dětem de lege ferenda vybrané problémy: syndrom zavrženého rodiče programování projevy a důsledky

5 5.3 řešení a právní diskuze nad syndromem zavrženého rodiče obecná úprava práv dětí a rodičů na péči a vzájemný styk možná řešení omezení a zákaz styku maření styku dítěte s druhým rodičem vybrané problémy: mezinárodní únosy dětí jedním z rodičů psychologické dopady na dítě právní zakotvení řízení dle Haagské úmluvy nařízení Brusel II. bis řízení dle Evropské úmluvy o uznávání a výkonu rozhodnutí o výchově dětí a obnovení výchovy dětí řízení dle Úmluvy o pravomoci orgánů, použitelném právu, uznávání, výkonu a spolupráci ve věcech rodičovské zodpovědnosti a opatření k ochraně dětí česká úprava shrnutí závěr resumé...90 použitá literatura

6 1. Úvod Jako při rozvodu, nikdy nebývá vina jen na jedné straně, zato není nouze o vzájemná napadání, osočování, trestní oznámení, únosy dětí a jejich ovlivňování 1. Tato citace stručně, avšak výstižně nastiňuje situaci vzniklou v případě rozvodu, kdy se vztah nastávajících exmanželů obrátí způvodní lásky a přátelství ve výše popsaný negativní vztah, jež často osciluje od pouhé dočasné zloby na druhého manžela projevující se více či méně nepřátelským chováním až po naprostou nenávist vůči druhému manželovi, která může vyústit až ve zmíněnou manipulaci dětí proti tomuto manželovi za účelem jeho potrestání či únosem dítěte či dětí do ciziny. Je však třeba zmínit, že výše uvedené situace nastávají naštěstí jen v některých situacích a mnoho rozvodů probíhá naprosto poklidně a rozumně s domluvou o všech záležitostech včetně záležitostí péče o děti. Tato práce si klade za cíl jednak nastínit obecnou problematiku psychologických dopadů rozvodu rodičů na dítě a také českou právní úpravu spojenou s úpravou poměrů nezletilých dětí po rozvodu, jež v sobě zahrnuje svěřování dětí do porozvodové výchovy, vymezení styku s rodičem po rozvodu a také stanovení výživného nezletilého dítěte. Dále se pak zaměří na dva specifické problémy, jež po rozvodu vznikají právě v situacích uvedených v předchozím odstavci, tedy v případě, kdy dojde k vážnému rozkolu mezi rodiči, jež pak bohužel neřeší pouze mezi sebou, ale vtahují do něj i své děti. Těmito problémy jsou syndrom zavrženého rodiče, jenž byl jako specifický porozvodový úkaz poprvé popsán na konci minulého století a jenž je dle výzkumů ve větší či menší míře přítomen ve velké části rozvodových a porozvodových situací, a dále pak také problematika spojená s únosy dětí jedním z rodičů do ciziny, která v poslední době také patří mezi poměrně dosti diskutovaná témata. 1 KOVÁŘOVÁ, D. Nevinní otcové, nevinné matky? Právo a rodina roč. 7, č. 7, s. 1. 6

7 Při takto vymezeném cíli práce je bohužel třeba také připustit fakt, že některá témata nemusejí být rozebrána stejně podrobně jako jiná, a proto se práce v rámci svých jednotlivých částí bude na konkrétní problematiku zaměřovat vždy z různých hledisek, jež však nemusejí být vždy totožná. 7

8 2. Význam rodiny Rodina je nejvýznamnější sociální skupinou, která zásadním způsobem ovlivňuje psychický vývoj dítěte. Všichni členové rodiny jsou ve vzájemné interakci, vzájemně se ovlivňují a přizpůsobují 2. Rodina 3 je pro psychický vývoj dítěte důležitá, neboť mu poskytuje základní zkušenosti a je pro něj zdrojem informací, modifikuje jeho základní postoj ke světu. Vztahy mezi rodiči slouží jako model, který dítě napodobuje nebo se s ním přímo identifikuje. Rodina je také zdrojem jistoty a bezpečí slouží jako citové zázemí, pozitivní akceptace ze strany rodiny je důležitá pro rozvoj pocitů sebejistoty a sebedůvěry 4. Z hlediska sociální psychologie a socializace jedince je rodina primárním nositelem kultury, která poskytuje základ norem a hodnot dané společnosti. Vede dítě ke společenskému životu v prostředí, ve kterém vyrůstá, učí ho orientovat se ve světě symbolů 5. Rodina je tedy důležitým činitelem, a je, jak ukazují výzkumy, alespoň v prvních letech života dítěte, naprosto nezastupitelná rodina totiž předává dítěti významné modely chování. Dává mu nejen možnost je od počátku života vnímat a pozorovat, ale také si je prakticky zkoušet v přátelském prostředí domova Rodina poskytuje dítěti identifikační vzory obou pohlaví, dodává mu sebedůvěru, dává mu jasný vztahový rámec vůči ostatním lidem, světu obecně i vůči sobě samému. Je to 2 VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie I., Dětství a dospívání. Praha: Karolinum, 2005, s Definice rodiny nabývají nejrůznějších podob - zpsychologického hlediska je rodina společenská skupina spojená manželstvím nebo pokrevními vztahy a odpovědností a vzájemnou pomocí (HARTL, P., HARTLOVÁ, H. Psychologický slovník. Praha: Portál, 2000, s. 512). Z hlediska sociologického je rodina forma dlouhodobého solidárního soužití osob spojených příbuzenstvím a zahrnující přinejmenším rodiče a děti (JANDOUREK, J. Sociologický slovník, Praha: Portál, 2007, s. 206), jež je sociokulturně podmíněna např. společným bydlením, příslušností ke společné příbuzenské linii, společnou produkcí a konzumováním statků atd. Co se týče specifika současné české rodiny, je její charakter mimo jiné formován těmito zásadami: politické, sociální a ekonomické zrovnoprávnění ženy ve srovnání s mužem; důsledná sekularizace a zdůraznění práva obou partnerů na rozvod manželství; institucionalizace péče o děti a nuklearizace rodiny vymanění ze sítě širších příbuzenských pout (HRUŠÁKOVÁ, M., KRÁLÍČKOVÁ, Z. České rodinné právo. 3. vyd. Brno: Doplněk, 2006, s. 9-10). Další text práce bude pojednávat s takto vymezeným pojmem rodiny. 4 VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie I., Dětství a dospívání. Praha: Karolinum, 2005, s VÝROST, J., SLAMĚNÍK, I. (eds). Sociální psychologie. Praha: Grada, 2008, s

9 právě rodina, která formuje identitu dítěte, jeho pohled na sebe, jeho koncepci vývoje vlastního života 6. Jak již tedy bylo řečeno, vlastnosti rodiny jakožto sociální skupiny (např. stabilita rodiny, její soudržnost) jsou z hlediska působení na jedince velice podstatné dítě se učí rozlišovat citový aspekt rodinných vztahů a chápat způsob jejich fungování. Pokud je některá z uvedených charakteristik extrémně vyhraněna, rodina nemůže působit přijatelně a rozvíjet žádoucí vlastnosti u dětí, které v ní vyrůstají. Např. nestabilní, nesoudržná rodina se nemůže stát zdrojem jistoty a bezpečí 7. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že je v naší společnosti rodina 8 základním stavebním kamenem pro formování členů této společnosti a je tedy žádoucí, aby byla funkční jednotkou, která poskytne dostatečně stabilní a kvalitní zázemí pro toto formování. Stav, kdy je rodina nefunkční 9 či neúplná 10, je tedy stavem (nejen) společensky nežádoucím a je v zájmu společnosti, aby takovýmto stavům předcházela, a případně, pokud již 6 ŠULOVÁ, L. Rodina funkční a dysfunkční. Právo a rodina. 2006, roč. 8, č. 1, s VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie: I., Dětství a dospívání. Praha: Karolinum, 2005, s Charakteristiky současné české rodiny jsou: odklon od tzv. dítěcentrismu (upřednostňování zájmu dítěte); výrazná pracovní angažovanost obou rodičů; snižování prestiže mateřství a rodičovství obecně; snižování počtu dětí a nárůst tzv. alternativních rodinných soužití; malá víra ve stabilitu rodiny (ŠULOVÁ, L. Rodina funkční a dysfunkční. Právo a rodina. 2006, roč. 8, č. 1, s. 9) 9 Nefunkční rodina je opakem rodiny funkční, jež je definována jako rodina, v níž dochází k úspěšnému řešení problémů, existuje příznivé emocionální klima a dochází ke stálému vyrovnávání vztahů uvnitř rodiny v souladu s životním cyklem jejích členů (HARTL, P., HARTLOVÁ, H. Psychologický slovník. Praha: Portál, 2000, s. 512). Dysfunkční rodina je jistou odchylkou od normy, neboť schopnost rodičovské péče je jedním z podstatných znaků lidské přirozenosti a nedochází-li k ní spontánně, jedná se o civilizační vlivy či drobné odchylky od normy (J. Bowlby in ŠULOVÁ, L. Rodina funkční a dysfunkční. Právo a rodina. 2006, roč. 8, č. 1, s. 10). 10 Neúplná rodina může vzniknout z těhotenství svobodné ženy, úmrtím jednoho z partnerů nebo (nejčastěji) rozvodem (LANGMEIER, J., KREJČÍŘOVÁ, D. Vývojová psychologie. Praha: Grada, 2006, s. 185). Následující text práce se bude zabývat posledně jmenovaným, tedy rozvodem (rozpadem) rodiny. 9

10 nastanou, je byla schopna efektivně a úspěšně řešit 11. Toto řešení a prevence je pak třeba realizovat především na úrovni psychologické a často pak také právní. Potřeba řešení na psychologické úrovni vyplývá z výše uvedeného významu rodiny ve společnosti, kdy je rodina chápána jako jednotka společenského systému primárně ovlivňující osobnost a životy jeho členů. Postihnout problematiku rodiny 12 z hlediska právního systému 13 je pak nezbyté z důvodu kontroly a případného dosažení uvedených funkcí rodiny Rozpad rodiny Přesto, že manželství a rodina nejsou synonymy, je tento institut pro fungování rodiny velice podstatný - manželství je nejčastěji základem, z něhož rodina vzniká 15. Jak bylo uvedeno v předchozí kapitole, rodina jako primární sociální skupina jedince plní určité funkce nezbytné pro jeho život, potažmo pro život celé společnosti, a je tedy žádoucí, aby zůstala zachována. Z toho plyne, že je pro společnost také žádoucí, aby zůstalo zachováno manželství. V praxi však tento stav bohužel často zachován není, v současnosti se stále více rodin 11 Jak však dokázal např. empirický výzkum provedený u nás, některé neúplné rodiny své funkce (zejména emocionální a socializační) mohou plnit dobře, ba dokonce lépe než rodiny úplné kselhání však přesto obecně dochází častěji než u rodin úplných (LANGMEIER, J., KREJČÍŘOVÁ, D. Vývojová psychologie. Praha: Grada, 2006, s. 185). 12 Legální definice rodiny se v právních normách zpravidla nevyskytuje, což je způsobeno nejednotností společenskovědního vymezení (viz výše) a také faktem, že rodina sama o sobě není subjektem právních vztahů subjekty jsou pouze její jednotliví členové. Za členy rodiny jsou z hlediska práva považovány ty osoby, které spolu žijí ve společné domácnosti a jsou tzv. osobami blízkými (HRUŠÁKOVÁ, M., KRÁLÍČKOVÁ, Z. České rodinné právo. 3. vyd. Brno: Doplněk, 2006, s. 12). 13 Následující text se bude zabývat rozpadem rodiny a jeho vybranými aspekty právě po stránce právní a psychologické. 14 Jednou z typizací základních funkcí rodiny je vymezení těchto čtyř funkcí: reprodukční; materiální; výchovná a emocionální (Výrost in ČERNÁ, P. Rozvod, otcové a děti. Praha: Eurolex bohemia, 2001, s. 20). 15 Rodina však nemusí vzniknout pouze na základě manželství rodiče dítěte spolu mohou žít nesezdáni, rodina může být tvořena i soužitím pouze jednoho rodiče a dítěte (HRUŠÁKOVÁ, M., KRÁLÍČKOVÁ, Z. České rodinné právo. 3. vyd. Brno: Doplněk, 2006, s. 13). 10

11 rozpadá díky rozvodu manželství 16. Důvody nárůstu rozvodovosti 17 i rozvodu samotného jsou pak nejrůznější např. nejčastěji uváděným důvodem rozvodu v ČR je v současnosti rozdílnost povah a zájmů 18. Rozvodová tematika jako součást rodinného práva je jednou z oblastí, jež je nerozlučně spjata a musí být posuzována z hlediska psychologického, neboť rozvod (a vůbec rozpad rodiny jako takový) je, i na základě výše uvedeného, velkým zásahem do života zúčastněných osob je zásahem do primární sociální skupiny těchto osob, který s sebou nese podstatné (ve většině případů negativní) následky. Zároveň pak rozvodová tematika jako součást psychologických disciplin musí být zkoumána a především upravena z pohledu práva, neboť jen právo může ve společnosti nastavit mantinely přípustného chování tak, aby bylo podněcováno chování žádoucí a eliminováno chování nežádoucí. Z toho důvodu bude následující text pojednávat o problematice rozvodu jak z hlediska psychologického, tak z pohledu právního. 2.2 Rozvod Samotný rozvod je vyvrcholením určitého dlouhodobějšího procesu ztráty funkčnosti manželství 19. Tento proces lze rozdělit do tří stádií prvním je 16 Vroce 2008 došlo v ČR k rozvodům, přičemž úhrnná rozvodovost činila 49,6 %. (Rozvodovost. Český statistický úřad. [online]. Změněno [cit ]. Dostupné z: < 17 Mezi faktory způsobující toto zvyšování někteří autoři zahrnují např. fakt, že se podmínkou pro setrvání ve vztahu stala trvalost zamilovanosti, dále pak fakt, že se od žen očekává mnohem větší časová a emocionální investice než od mužů, manželství a narození dětí zpomaluje jejich profesní dráhu a přináší jejich finanční závislost na jejich partnerech apod. (DUDOVÁ, R., HASTRMANOVÁ, Š. Otcové, matky a porozvodová péče. Praha: Sociologický ústav AV ČR, s. 15). 18 Tento důvod rozvodu spolu s položkou ostatní tvořil dle výzkumu v roce % všech rozvodů. Dalšími důvody pak byla např. nevěra, alkoholismus muže či nezájem o rodinu ze strany ženy. (Rozvodovost. Český statistický úřad. [online]. Změněno [cit ]. Dostupné z: < 19 Mezi významné znaky rozvodového potenciálu patří např. dlouhodobější extramatrimoniální vztah obou manželů; lhostejnost, nezájem vůči druhému partnerovi; 11

12 stádium manželského (rodinného) nesouladu, druhým stádium manželského (rodinného) rozvratu a posledním pak rozvod jako takový. Manželský nesoulad vzniká z více či méně podstatných rozporů, ve kterých se prokazuje snížená schopnost partnerů najít vhodné kompromisy a rozpory řešit 20 a může, v menší části případů, přejít v manželský rozvrat. Ten je pak již podstatným porušením základních rodinných funkcí (emoční, ekonomické, výchovné) a určité fázi může přejít v rozvod. Rozvod je následně formálně právním ukončením manželského svazku. Co se týče právní úpravy rozvodu, v evropských právních úpravách se typově setkáváme se třemi způsoby rozvodu rozvod manželství na základě viny; rozvod manželství na základě rozvratu; rozvod manželství na základě dohody manželů. První ze jmenovaných je nejstarší formo úpravy, kdy má vyslovení viny na rozvodu pro manžele viníka negativní hmotněprávní důsledky. Druhý způsob z uvedených je pak založen na objektivní skutečnosti, jež zapříčinila rozpad manželství a třetí jmenovaný způsob, nejmodernější forma rozvodu, je pak situací, kdy je manželům dána možnost a také existuje vůle se rozvést formou dohody 21. V případě, kdy nastane situace, díky níž dochází k rozpadu rodiny formou rozvodu, nastupují určité následky v nejrůznějších oblastech v oblasti psychologické, sociální, ekonomické, právní apod. Ty jsou způsobeny naprostou změnou dosavadního statusu quo pro všechny zúčastněné, tedy oba manžele a děti, neboť se podstatným způsobem mění většina aspektů jejich dosavadního života od faktu, že rodina přestává být společně činná ekonomicky až po nutnost nové úpravy výchovy dětí. Psychologické aspekty oddělené bydlení; doteková averze vůči partnerovi atd. (PLAŇAVA, I. Manželství a rodiny: struktura, dynamika, komunikace. Praha: Doplněk, 2000, s. 164). Prediktory rozvodu pak jsou např. socioekonomický status, věk vstupu do manželství, doba trvání manželství, náboženství a fakt, zda je manželství bezdětné či nikoliv (MOŽNÝ, I. Sociologie rodiny. 2. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 2002, s ). 20 MATĚJČEK, Z., DYTRYCH, Z. Krizové situace v rodině očima dítěte. Praha: Grada, s HRUŠÁKOVÁ, M., KRÁLÍČKOVÁ, Z. České rodinné právo. 3. vyd. Brno: Doplněk, 2006, s

13 rozpadu rodiny budou rozebrány v následujících kapitolách, dále se text bude věnovat rozvodu manželství v českém právním prostředí. 13

14 3. psychologické dopady rozvodu Změny, které se v životě členů rozpadlé rodiny projeví, mají psychologické důsledky pro každého z těchto členů. Je pravdou, že rozvod zpravidla nejvíce poznamená děti, avšak nelze opomenout i případné dopady na rodiče, kteří, přesto, že si tuto cestu většinou sami zvolí, nezůstanou nastalou životní změnou nepoznamenáni. Psychologické dopady rozvodu na rodiče pak také, jak bude dále uvedeno, mají často nemalý vliv na psychologické dopady celé situace na děti. 3.1 psychologické dopady na rodiče Pro oba partnery znamená rozvod, jak již bylo zmíněno, zásadní sociální, psychologickou, ale i ekonomickou a právní změnu. Tyto změny bývají málokdy změnami pozitivními, a proto dochází k určité frustraci z nově vzniklé situace a problémů z ní vzešlých. Při rozpadu rodiny a rozvodu jsou oba partneři zaujati svými prožitky subjektivního neštěstí, pocity, že je potřeba bojovat a dokázat svou pravdu, obavami z budoucí samoty a celkovým vnitřním neklidem a psychickou nestabilitou 22. V mnoha případech dochází k ekonomickému snížení životní úrovně alespoň u jednoho z partnerů, dochází také k nutnosti vytvoření si nového bydlení (opět je tomu tak alespoň u jednoho z partnerů) apod. Řada studií konstatuje, že ve srovnání se sezdanými jsou rozvedení rodiče méně spokojení, mají častěji psychické obtíže, jsou častěji nemocní, hůře bydlí, mají nižší životní standard a zakoušejí větší obtíže v rodičovské roli, ať jsou jim děti svěřeny do péče nebo ne 23, přičemž je pro ně celý tento konflikt v závažnějších případech spojen s řadou psychiatrických poruch jako např. deprese či zneužívání návykových látek DUNOVSKÝ, J., DYTRYCH, Z., MATĚJČEK, Z. Týrané, zneužívané a zanedbávané dítě. Praha: Grada, s PAVLÁT, J. Děti v rozvodových sporech: severoamerické studie ( ). Československá psychologie. 2005, roč. 49, č. 5, s PAVLÁT, J. Děti v rozvodových sporech: severoamerické studie ( ). Československá psychologie. 2005, roč. 49, č. 5, s

15 Velice záleží také na důvodech rozvodu vpřípadě dohody je psychologický dopad zajisté menší než v případě rozvodu z intervence jen jednoho z manželů. Je velice důležité, jak se k uvedeným problému oba postaví, neboť v momentě, kdy je rozvod zasáhne natolik, že se s ním velice špatně (případně vůbec ne) vyrovnávají, se dá předpokládat, že tuto svoji negativitu přenesou i na děti. Jak bude uvedeno níže, je žádoucí a lze vysledovat, že určitá část expartnerů po rozvodu je schopna se s nastalou situací vyrovnat. Bohužel však existuje i podstatná část takových, kteří toto nedokážou ani po několika letech (případně nikdy), a právě u těch poté nejčastěji dochází k výrazným negativním dopadům na děti. 3.2 psychologické dopady na dítě Jak bylo zmíněno výše, skutečnost, že se rodina rozpadne, má velmi výrazné dopady především na psychickou stránku osobnosti dítěte. Reakce a vyrovnávání dítěte s touto situací závisí na mnoha faktorech (např. věk 25 ). Dle některých autorů může být rozvod frustrující až traumatizující událostí s ireversibilními důsledky 26 a děti pocházející z rozvedených manželství jsou vždy a napořád poznamenány, včetně nefunkčnosti či zvýšené ohroženosti svých budoucích manželství 27. Samozřejmě, výše uvedené je spíše jedním z vyhrocenějších náhledů na dopady rozvodu na děti, avšak je třeba připustit, že je tuto situaci třeba chápat jako zátěžovou a frustrující a důsledky mohou být jak reversibilní, tak ireversibilní, což zajisté záleží na průběhu, délce trvání rozvodových procesů a zejména na jednání a chování rozvádějících se 25 Např. mladší děti častěji vykazují navenek obrácené, agresivní chováním, zatímco starší děti se naopak častěji stahují do sebe a trpí depresí (PAVLÁT, J. Děti v rozvodových sporech: severoamerické studie ( ). Československá psychologie. 2005, roč. 49, č. 5, s. 423). Více viz následující text. 26 PLAŇAVA, I. Manželství a rodiny: struktura, dynamika, komunikace. Praha: Doplněk, s Mnoho autorů také řadí rozvod mezi projevy tzv. sociální patologie (MATĚJČEK, Z., DYTRYCH, Z. Krizové situace v rodině očima dítěte. Praha: Grada, 2002, s ). 15

16 rodičů 28. Dle výzkumů obsahuje reakce dětí na rozvod nejčastěji hněv, prožitek ztráty, studu, oklamání, znechucení, prožitky viny a konfliktů loajality 29. Při rozvodu by tedy měla být i zdůrazněna morální odpovědnost rodičů za rozchod. Tam, kde rozvodu zabránit nelze, měly by být vztahy rodičů na úrovni pro dítě přijatelné a neměly by zabíhat do vzájemného očerňování a třeba jen naznačeného osočování ani do laciného kupování si dítěte všelijakými dárky či privilegii. Optimální může být pro dítě vysvětlení, že rodiče si sice nerozuměli, a proto se rozešli, ale že dítě tím o nikoho z rodičů nepřichází a že táta (máma) je má stejně rád a bude se s ním často vídat. Takovéto vysvětlení situace nebere dítěti vzor, podle něhož se dosud formovala jeho vyvíjející se osobnost 30. Uvedené však samozřejmě závisí na vztahu odcházejícího rodiče k dítěti před rozvodem. Jak uvádí text výše, psychologické dopady rozvodu na děti, tedy míra adaptace těchto dětí na rozvod rodičů, jsou ovlivněny nejrůznějšími faktory. Jeden z výzkumů provedený v Československu 31 se touto problematikou zabýval a přinesl následující zjištění. Faktory, jež ovlivňují adaptovanost dětí z rozvedených manželství negativně, jsou, dle významnosti, tyto 32 : popouzení proti jednomu z rodičů 33 ; absence osoby, na níž by byly citově vázány a měly 28 PLAŇAVA, I. Manželství a rodiny: struktura, dynamika, komunikace. Praha: Doplněk, s PAVLÁT, J. Děti v rozvodových sporech: severoamerické studie ( ). Československá psychologie. 2005, roč. 49, č. 5, s LANGMEIER, J., KREJČÍŘOVÁ, D. Vývojová psychologie. Praha: Grada, s Jedná se o výzkum MUDr. Vojtěcha Trnky provedený počátkem šedesátých let dvacátého století u skupiny dětí z rozvedených manželství a dětí z rodin nerozvedených manželství a výzkum prováděný na dětech pacientech Oddělení výchovné léčby I. dětské kliniky. Autorka si je vědoma značného časového odstupu od výzkumu a jím způsobeného oslabení relevance výzkumu vzhledem k dnešní době, avšak domnívá se, že výsledky výzkumu, jež byly použity pro tuto diplomovou práci, by tímto faktem měly být ovlivněny minimálně a lze je vztáhnout i na současnou společenskou situaci. 32 Trnka, V. Děti a rozvody. Praha: Avicenum, 1974, s Detailněji viz následující kapitoly. 16

17 v ní oporu; život s oběma rodiči v rozděleném bytě 34 ; zvýšená intenzita rozporů mezi rodiči, kterým bylo dítě přítomno. Faktory, které naopak adaptabilitu ovlivňují pozitivně, jsou např. následující: citová fixace na někoho, kdo je dítěti citovou oporou (nejčastěji rodič nebo jiný příbuzný; tento fakt je schopen zmírnit i následky popouzení); neexistence popuzení; ovládnutí se rodičů a minimalizace hádek a rozporů mezi nimi. Uvedené výsledky jsou v celku logické, neboť potvrzují souvislost mezi zátěží dítěte komplikacemi rozvodu a jeho špatným vyrovnáváním se s touto skutečností, čímž je teorie uvedená na začátku kapitoly ověřena i v praxi. Následující text bude pojednávat o psychologických dopadech na děti vzniklých v různých fázích dětství, což je také určitý faktor, jež adaptaci dětí po rozvodu ovlivňuje psychologické dopady v závislosti na věku dítěte U dětí do dvou let věku života se formuje specifický citový vztah k matce a více než polovina těchto dětí si vytváří vztah k přítomnému a přiměřeně angažovanému otci. Kojenci rozvod nechápou, ale spolehlivě reagují na změny nálady a energetické hladiny rodičů. Batolata vnímají, že se jeden rodič odstěhoval, ale nevědí proč. Děti potřebují vidět druhého rodiče kratší dobu, ale často. Také potřebují stálost prostředí, důsledné opakování stejných rituálů, co nejvíce situací, na které byly zvyklé 35. Pro předškolní dítě rozpad rodiny představuje specifickou psychosociální zátěž, neboť je zásahem do doposud bezpečného a jistého světa. Zpracování této zátěže je pak podmíněno úrovní uvažování dítěte a jeho emoční zralostí. Obecně však lze tvrdit, že rozvod rodičů vede ke ztrátě pocitu bezpečí předškolního dítěte a zvyšuje tendenci dosáhnout potvrzení 34 Tento faktor v dnešní míře pravděpodobně bude mírně oslaben, neboť problematika bydlení oproti době konání výzkumu značně lepší; avšak i přesto se jistě najdou případy, kdy jsou rodiče kvůli ekonomické situaci nuceni žít i po rozvodu v jednom bytě. 35 RYŠÁNKOVÁ, M. Děti, rodiče a rozvody. Psychologie dnes. 2002, roč. 6, č. 7-8, s

18 potřebné jistoty jakýmkoli způsobem nastupuje vymáhání pozornosti rodičů a důkazů jejich lásky, tyto děti v rámci svých obranných mechanismů mohou regresivně přejít na úroveň mladšího školního věku 36. U dětí školního věku je tomu podobně také dochází ke ztrátě existence rodinného zázemí, potažmo trvalosti celého jejich světa. Děti jsou dezorientovány a nevědí, komu mají věřit. K této nejistotě pak mohou rodiče přispět snižováním hodnoty druhého partnera 37. Po rozpadu rodiny dochází ke změně vztahu jak s rodičem, který od rodiny odchází, tak s rodičem, který s dítětem zůstal 38. Rodič, který s dítětem nežije, bývá z důvodu své nepřítomnosti hodnocen nepřesně může být jak idealizován, tak démonizován. Dítěti se vzdaluje, není již jednoznačnou součástí jeho identity. Rodič, který s dítětem žije, je pak zpravidla objektem žárlivosti dítěte to si je vědomo vzájemné potřebnosti sebe a tohoto rodiče a snaží se omezovat vznik vztahů k novým potenciálním partnerům 39. V období puberty (ve věku let) mohou děti obviňovat jednoho nebo oba rodiče za rozvod, ale neakceptují jej Mohou též stranit jednomu z rodičů, více potřebují hledat a označit viníka, což neznamená nutně odmítnutí jednoho z rodičů, ale spíše věku odpovídající reakci. Prožívají ztrátu iluzí, hněv, cítí se, jako když rodič neopouští druhého, ale je samotné Mívají pocit, že musí být co nejdříve dospělí, pocit, že nebudou schopni dlouhodobého vztahu VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie I., Dětství a dospívání. Praha: Karolinum, 2005, s Tzv. syndrom zavrženého rodiče, viz následující text. 38 Toto se však, vztaženo na české rozvodové prostředí, nejspíše neuplatní při střídavé péči rodičů. 39 VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie I., Dětství a dospívání. Praha: Karolinum, 2005, s RYŠÁNKOVÁ, M. Děti, rodiče a rozvody. Psychologie dnes. 2002, roč. 6, č. 7-8, s

19 Výše uvedené dopady ve větší či menší míře nastávají ve většině případů rozvodu, kdy nemusí docházet k nenávisti mezi rodiči a kdy rodiče zkrátka jen přiměřeně reagují na tuto frustrující událost menší či větší změnou chování. Uvedeným dopadům lze jistě do velké míry zabránit, pokud, jak již bylo výše zmíněno, se rodiče budou maximálně snažit o kontrolu svého chování nejen vůči dětem, ale i vůči sobě navzájem, a díky tomu budou negativitu celé situace na dítě přenášet jen minimálně, respektive pokud se jim podaří dosáhnout níže uvedeného psycho-sociálního rozvodu. V některých případech ovšem dochází k naprostému opaku, kdy se rodiče nejen nejsou schopni domluvit a udržet se před dětmi, ale ne/vědomě filtrují své negativní pocity přes děti, což vede k podstatnému zhoršení negativních dopadů na tyto děti. Příklady takových situací jsou uvedeny níže psychologické dopady na dítě ve vyhrocených porozvodových situacích Obecně, nevztaženo k věku dítěte, mohou v některých případech v předrozvodovém a rozvodovém stadiu nastat tři typy závažných situací, které ohrožují zdravý psychosociální vývoj dítěte: zanedbávání, týrání a manipulace 41. Zanedbávání se při rozvodu může projevit situaci, kdy rodiče, sami prožívající pocity neštěstí a obavy ze samoty, věnují dítěti, jakožto rušiteli jejich utrpení, minimum pozornosti a díky tomu vůči němu velmi netolerantní a nechápající. Další jmenovaná situace, týrání, může nabýt podoby jak fyzického, tak psychického týrání dítěte. Fyzické týrání je často způsobeno (pod)vědomou touhou psychicky zranit partnera, který je na dítěti citově závislý. Psychické týrání je pak realizováno především nepřijatelnou emoční atmosférou, která v rodině panuje. Dítě často pláče, cítí se bezradné a bezmocné, cítí se 41 DUNOVSKÝ, J., DYTRYCH, Z., MATĚJČEK, Z. Týrané, zneužívané a zanedbávané dítě. Praha: Grada, 1995, s

20 ohroženo tím, co je bohužel v rozvádějících se rodinách nejčastější, tj. používáním hrubých výrazů a nadávek, jak rodiči vůči sobě navzájem, tak i nadávek týkajících se prarodičů nebo jiných osob, které má dítě rádo 42. Poslední uvedená situace je manipulace dítěte. Na dítě je často vytvářen značný psychický nátlak. Je nuceno ke lhaní, k přetvařování, nuceno, aby opustilo lidi (např. prarodiče ze strany druhého partnera), které má rádo a také je psychicky zneužíváno např. tím, že jeden z rodičů se mu neúměrně svěřuje, tlačí dítě do role zachránce rodiny, případně je manipulováno tím, že si jeden r rodičů začne dítě kupovat, předstírá náhle velkou lásku a velký cit vůči němu, který před tím nijak moc neprojevoval 43, což vede, spolu se vzájemným osočováním rodičů, ke zmatenosti dítěte. U řady dětí, které procházejí výše popsanými situacemi, se pak často objevují neurotické reakce nebo nežádoucí změny chování zhoršení výkonu ve škole, stažení se do sebe nebo naopak vznik rebelantského chování. Výše uvedené situace se, jak bylo zmíněno, vztahují k fázi předrozvodové a k fázi samotného rozvodu. Po rozvodu mohou nastat dvě fáze buď fáze uklidnění, jež následuje po závěrečné rozumné domluvě obou rodičů, nebo fáze dalšího vyhrocení situace. Pokud nastane fáze uklidnění, zmíněné typy chování rodičů mohou poměrně rychle vymizet a dítě se postupně stabilizuje. Pokud však dojde k dalšímu přiostřování situace, nastává pro dítě další, nejméně stejně problematické období oba rodiče se často znovu a znovu obracejí na soud, žádají změnu styku s dítětem a dokonce jeden pro druhého zbavení rodičovských práv 44 Matky brání nejrůznějším způsobem styku dítěte s otcem, chtějí, aby dítě předstíralo nemoc nebo aby si po návratu od otce na nějakou nemoc stěžovalo. Poté argumentují tím, že 42 DUNOVSKÝ, J., DYTRYCH, Z., MATĚJČEK, Z. Týrané, zneužívané a zanedbávané dítě. Praha: Grada, 1995, s tamtéž 44 Stejní autoři uvádějí, že se takové konflikty a spory o dítě odehrávají až ve 20 % rozvedených manželství. 20

21 když je dítě s otcem, je zanedbáváno vrací se nemocné, nešťastné a zneurotizované 45 a na základě toho žádají odborný lékařský posudek o nevhodnosti styku s otcem, který se pak naopak tohoto styku násilně domáhá a může dojít i k únosu dítěte 46. Uvedené situace sice nenastávají ve všech případech, neboť mnoho rozvodů probíhá hladce a má podstatně menší dopad na děti, avšak, jak praxe ukazuje, nejsou výše uvedené situace, bohužel, zdaleka ojedinělé. Nastávají v případech, kdy rodiče nezvládnou unést výše uvedenou morální odpovědnost za rozchod, která by měla obsahovat právě přesný opak zmíněného problematického chování; nastávají v případech, kdy rodiče nerespektují apel předních českých dětských psychologů a psychiatrů, který sice může znít až přehnaně, ale jeho podstata koresponduje s výše uvedeným: V zájmu dítěte nepřipusťte nepřátelství! Zrušte nepřátelství! Udělejte ze své strany všechno, aby nepřátelství nepokračovalo a neprotahovalo se! psycho-sociální rozvod Poselství uvedené na konci předchozí kapitoly, jež se snaží o zmírnění negativních psychologických dopadů rozvodu, je třeba také uplatnit v praxi. Způsobem, jak co nejvíce zmírnit tyto dopady, je snaha o splnění sledu intrapsychických a interakčních procesů, kdy se všichni přímo zúčastění (manželé-rodiče, dítě či děti, prarodiče) vyrovnávají s rozpadem manželství tak, aby se mírnily či minimalizovaly ztráty i důsledky rozvodových frustrací a též vytvářely předpoklady k uspokojivému žití po rozvodu 48, jež se nazývá 45 DUNOVSKÝ, J., DYTRYCH, Z., MATĚJČEK, Z. Týrané, zneužívané a zanedbávané dítě. Praha: Grada, s K dané situaci však může dojít i v opačných rolích, kdy otec brání styku dítěte s matkou. 47 MATĚJČEK, Z., DYTRYCH, Z. Krizové situace v rodině očima dítěte. Praha: Grada, s PLAŇAVA, I. Manželství a rodiny: struktura, dynamika, komunikace. Praha: Doplněk, 2000, s

22 psycho-sociální rozvod. Tento dlouhý adaptační a adjustační proces zahrnuje následující úkoly, které je třeba splnit, aby byl zakončen úspěchem 49. Prvním z nich je emoční odžití rozpadu manželství (stavy zoufalství, depresivní nálady, hostilní až agresivní tendence), kognitivní zpracování skutečnosti, že manželství končí, čímž dojde k odpoutání a distance od manželství. Dalším úkolem je oddělení manželství od rodičovství a následné utváření předpokladů k porozvodovému rodičovství, jež lze vyjádřit slovy když už jsme společné žití nezvládli jako manželé, nemělo by to znamenat, že budeme selhávat i jako rodiče, byť rodičovské poslání musíme plnit jinak a za jiných podmínek 50, přičemž je třeba se striktně zdržet vyřizování účtů z manželství trestáním či vydíráním manžela prostřednictvím dětí. Následující úkol je ochrana dětí, respektování jejich potřeb, zájmů i prožitků při současném přijetí postoje, že rozvodem rodičů děti vždy ztrácejí a strádají 51, jež zahrnuje mimo jiné zajištění dosavadní péče o děti; snahu o udržení kontaktů dítěte s prarodiči z obou stran; postupné, avšak zřetelné vytváření vlastních kontaktů a interakcí jednotlivých rodičů s dětmi, aby si děti zvykly na situaci, že jsou s rodičem samy bez budoucího expartnera; poskytování informací dětem o tom, co se děje v rodině a co se v ní v blízké budoucnosti bude dít; utváření porozvodových perspektiv, porozvodové identity a nového životního stylu 52, jež spočívá v dokončení prostorové (bytové) separace, vyjednání a především akcentování materiálního a finančního vyrovnání, zformulování jednoznačné dohody o porozvodovém rodičovství a otevření se směrem k budoucím možným partnerským vztahům. 49 tamtéž 50 PLAŇAVA, I. Manželství a rodiny: struktura, dynamika, komunikace. Praha: Doplněk, 2000, s tamtéž 52 PLAŇAVA, I. Manželství a rodiny: struktura, dynamika, komunikace. Praha: Doplněk, 2000, s

23 Pokud tedy oba partneři zvládnou splnit výše uvedené úkoly a tím dosáhnou psycho-sociálního rozvodu, je velká šance, že dopad na ně samotné, a především na děti, bude minimální. V praxi však tento model nefunguje zdaleka tak často, jak by bylo třeba, a proto v mnoha případech dochází k negativním situacím a dopadům uvedených v předchozích kapitolách. 23

24 4. Rozvod v českém právním prostředí Řízení o rozvodu manželství je v České republice upraveno zákonem č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů (dále ZOR) 53, konkrétně ustanoveními 24 až 29 uvedeného zákona. 24 odst. 1 ZOR uvádí, že soud může manželství na návrh některého z manželů 54 rozvést, jestliže je manželství tak hluboce a trvale rozvráceno, že nelze očekávat obnovení manželského soužití; bere přitom v úvahu příčiny rozvratu manželství. Příčinami tohoto rozvratu je pak zpravidla porušování manželských povinností uvedených v 18 ZOR, podle nějž je povinností manželů žít spolu, být si věrni, vzájemně respektovat svoji důstojnost, pomáhat si, společně pečovat o děti a vytvářet zdravé rodinné prostředí. V praxi pak tyto příčiny nabývají podoby manželské nevěry, finančních neshod, rozdílných povahových vlastností, rozdílných zájmů, odlišných výchovných metod dětí až po fyzické násilí 55. Pro rozhodnutí soudu o rozvodu manželství pak není podstatné, zda se manželé na příčinách rozpadu manželství shodnou, neboť je věcí soudu, aby na základě provedených důkazů (listinné důkazy, výslech účastníků a svědků) tyto příčiny konstatoval a na základě toho určil trvalý a hluboký rozvrat manželství. 53 Na rozvodové řízení se obecně vztahují také ustanovení zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen OSŘ) týkající se sporného řízení. Rozvodové řízení však musí obecně respektovat skutečnost, že se jedná o řešení osobních vztahů, z čehož vyplývají některé výjimky odlišující rozvodové řízení od jiných sporných řízení (HRUŠÁKOVÁ, M. a kol. Zákon o rodině. Komentář. 3. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2005, s. 84). Proti rozsudku o rozvodu se tedy lze odvolat dle obecné úpravy obsažené v OSŘ, avšak je třeba uvést, že rozsudek o rozvodu je rozsudkem statusovým a z tohoto důvodu je, dle 230 odst. 1 písm. a) a 237 odst. 2 písm. b) OSŘ, vyloučeno podání mimořádných opravných prostředků. Samostatně je upravena také příslušnost soudu ( 88 písm. a) OSŘ), výslech účastníků ( 131 OSŘ). 54 Řízení o rozvod manželství lze zahájit pouze na návrh jednoho z manželů. Jedná se o řízení sporné, a to i v případě, kdy s návrhem souhlasí i druhý manžel. 55 FRANCOVÁ, M., ZÁVODSKÁ DVOŘÁKOVÁ J. Rozvody, rozchody a zánik partnerství. Praha: ASPI, 2008, s

25 Protože však úkolem této práce není obecná problematika rozvodu manželství, zaměří se následující text pouze na aspekt rozvodu spojený s právní úpravou poměrů dítěte po rozvodu rodičů. 4.1 rodičovská zodpovědnost V souvislosti s rozvodovou tematikou a jejím dopadem na dítě je třeba nejdříve stručně nastínit problematiku spojenou s rodičovskou zodpovědností 56, jež s ní, převážně z pohledu porozvodové výchovy dětí, bezesporu úzce souvisí. Protože že je tato problematika obecně rozvedena v další části této práce 57, bude se následující text věnovat pouze vybraným souvislostem. Rodičovská zodpovědnost, jakožto ochranný institut nezletilých dětí, je dle 31 odst. 1 ZOR souhrnem práv a povinností při péči o nezletilé dítě, jež zahrnuje zejména péči o jeho zdraví a tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj, dále pak při zastupování nezletilého dítěte a konečně také při správě jeho jmění a náleží oběma rodičům. Při výkonu těchto práv a povinností jsou pak rodiče povinni důsledně chránit zájmy dítěte, řídit jeho jednání a vykonávat nad ním dohled odpovídající stupni jeho vývoje. Mají právo užít přiměřených výchovných prostředků tak, aby nebyla dotčena důstojnost dítěte a jakkoli ohroženo jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj ( 31 odst. 2 ZOR). V předchozí kapitole byla nastíněna možná situace, kdy by jeden z manželů (ať již opustil společnou domácnost či nikoliv) podal návrh na rozvod manželství, avšak druhý manžel by s tímto nesouhlasil z důvodu snahy o zachování dosavadního rodinného zázemí dětem. Jak bylo uvedeno, v takovém případě je dle 24 odst. 2 ZOR třeba, aby byl případný rozvod 56 Přesto, že obsahově by námi zkoumané problematice vyhovoval spíše pojem rodičovská odpovědnost, bude následující text pracovat s pojmem rodičovská zodpovědnost, tak jak s ním pracuje i zákon. 57 kapitola Obecná úprava práv dětí a rodičů na péči a vzájemný styk 25

26 v rozporu se zájmy těchto nezletilých dětí, k čemuž dochází pouze v případě, kdy se rozvrat manželství nikterak neprojevuje v řádné péči rodičů o děti a také pokud hrozí konkrétní nebezpečí v podobě podstatného zhoršení dosavadního způsobu výchovy a výživy dětí po zániku manželství rodičů a pokud by nově vzniklé prostředí nezaručovalo jejich řádnou výchovu. Co se týče rodičovské zodpovědnosti, tak, jak byla vymezena v předchozích řádcích, zůstává tato samozřejmě zachována. Z hlediska povinnosti ji zachovávat 58 je však zajímavé se zaměřit na situaci, kdy by se rodič, jenž podal návrh na rozvod, odmítal na výchově nezletilého dítěte jakkoliv podílet, čímž by porušil výše uvedené ustanovení 31 odst. 1 a 2 ZOR. V takovém případě je možné soudně upravit rozsah vyživovací povinnosti manžela či schválit dohodu o výši výživného dle 50 odst. 1 respektive 86 ZOR. Co se týče jeho dalších vztahů, jako je např. výchova a sní související styk s dítětem, zákon vychází z toho, že rodič má sice právo stýkat se se svým dítětem, není to však jeho povinnost 59 a tyto tedy vynutitelné nejsou podobně jako u vzájemných povinností manželů si totiž lze jen stěží představit vynucování styku a výchovného působení na dítě vůči rodiči, jež o toto nejeví zájem. To by totiž za daných okolností jistě nebylo ku prospěchu zdravého vývoje dítěte. Ve vyhrocených situacích je naopak možno rodičovskou zodpovědnost takového rodiče omezit či jej této zodpovědnosti zbavit ( 44 odst. 2 a 3 ZOR), přičemž však jeho vyživovací povinnost vůči dítěti, dle 44 odst. 5 ZOR, nezaniká. Nezletilé dítě, které je účastníkem občanského soudního řízení, zásadně nemůže jednat před soudem samostatně, neboť nedisponuje plnou způsobilostí k právním úkonům, na kterou je vázána rovněž procesní způsobilost. Z tohoto důvodu musí být dítě zastoupeno v soudním řízení 58 Problematika spojená s právem na rodičovskou zodpovědnost a možnosti jeho ochrany jsou rozebrány v kapitole Obecná úprava práv dětí a rodičů na péči a vzájemný styk. 59 HRUŠÁKOVÁ, M. a kol. Zákon o rodině. Komentář. 3. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2005, s

27 zástupcem 60. K obecné problematice rozvodu je tak ještě ve vztahu k 36 ZOR, dle nějž rodiče zastupují dítě při právních úkonech, ke kterým není plně způsobilé nutné uvést 37 odst. 1 stejného zákona, který říká, že žádný z rodičů nemůže zastoupit své dítě, jde-li o právní úkony ve věcech, při nichž by mohlo dojít ke střetu zájmů mezi rodiči a dítětem nebo ke střetu zájmů dětí týchž rodičů. Je důležité zdůraznit, že zástupcem v tomto případě může být nejen ten, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy zastoupeného, jako je tomu v 22 odst. 2 a 30 ObčZ, nýbrž i ten, jenž by s dítětem mohl ve střetu zájmů být jen potenciálně. Dítěti v takovém případě musí být dle 37 odst. 2 ZOR ustanoven opatrovník, který bude dítě v řízení nebo při určitém právním úkonu zastupovat. Tímto opatrovníkem zpravidla ustanoví orgán vykonávající sociálně-právní ochranu dětí 61. Uvedená situace v rámci problematiky rozvodu nastane vždy v případě svěřování dětí do porozvodové péče, ale také např. při vymáhání výživného nezletilého dítěte. 4.2 úprava poměrů k nezletilému dítěti pro dobu po rozvodu Při rozvodu manželství s nezletilými dětmi je samozřejmě nezbytné upravit vztahy mezi dětmi a rodiči po rozvodu manželství. Manželství nelze rozvést, dokud nenabude právní moci rozhodnutí o úpravě poměrů nezletilých dětí pro dobu po rozvodu, které vydá soud v řízení podle 176 občanského soudního řádu 62 (dále jen OSŘ). Uvedené ustanovení 25 ZOR tak zamezuje dlouhodobým sporům o děti, jež by mohly nastat po pravomocném rozvodu 60 HOVORKA, D. Opatrovnictví dítěte v občanském soudním řízení. Právo a rodina, 2007, roč. 9, č. 11, s více viz následující kapitoly odst. 1 věta první OSŘ uvádí, že ve věcech péče soudu o nezletilé se ve věci samé rozhoduje rozsudkem o výchově a výživě nezletilých dětí, o styku rodičů, prarodičů a sourozenců s nimi, o navrácení dítěte, o přiznání, omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti anebo o pozastavení jejího výkonu, o poručenství, o schválení důležitých úkonů nezletilého a o záležitostech, o nichž se rodiče nemohou dohodnout a 176 odst. 3 OSŘ říká, že V rozsudku o styku rodičů, prarodičů a sourozenců s dítětem, výchově dítěte nebo navrácení dítěte soud účastníky poučí podle 273 (OSŘ, pozn. autorky) o možnosti výkonu rozhodnutí ukládáním pokut nebo odnětím dítěte při neplnění povinností stanovených v rozsudku. 27

28 manželství 63. Návrh na úpravu poměrů nezletilých po dobu po rozvodu může být podán dříve, ve stejnou dobu, ale i po podání návrhu na rozvod manželství, neboť rozhodujícím je stav v době vydání rozhodnutí 64 o úpravě poměrů nezletilých dětí po dobu po rozvodu. Zpravidla je však podáván souběžně s návrhem na rozvod manželství. Pokud rodiče uvedený návrh na úpravu poměrů dětí nepodají, ale zároveň podají návrh na rozvod manželství, může soud iniciovat řízení dle zmíněného 176 OSŘ z vlastního podnětu. Pokud již byly poměry nezletilých dětí upraveny v minulosti podle 50 ZOR 65, např. proto, že rodiče spolu nežili, je soud péče o nezletilé přesto povinen vydat nové rozhodnutí dle 25 ZOR pro dobu po rozvodu. Přitom je povinen zkoumat, zda od předchozího rozhodnutí nedošlo ke změně poměrů 66 (srov. 28 ZOR 67 a 163 OSŘ). Pro úplnost je ještě třeba doplnit, že pro řízení dle 25 ZOR je v celku právně bezvýznamná podmínka společného soužití rodičů, tudíž soud toto řízení vede bez ohledu na to, jestli rodiče nezletilého dítěte spolu po rozvodu budou žít či nikoliv. Vzhledem k tomu, že uvedené řízení se týká péče o nezletilé děti, bude v případě, kdy dítě v průběhu řízení nabude zletilosti, zastaveno. 63 Toto má logický význam, avšak pro můžeme uvést, že v některých zahraničních právních úpravách tomu bývá přesně naopak soud manželství rozvede a po zklidnění vzájemných vztahů mezi rozvedenými rodiči teprve rozhoduje o úpravě poměrů k jejich společným dětem (HRUŠÁKOVÁ, M. a kol. Zákon o rodině. Komentář. 3. vydání. Praha: Nakladatelství C.H.Beck, 2005, s. 86), což je obhajováno názorem, že při úpravě odpovídající úpravě české soud při rozhodování o úpravě poměrů k nezletilým dětem přihlíží k řadě věcí za situace, kdy vztahy mezi rodiči dítěte mohou být silně poznamenány negativními emocemi až nepřátelstvím; navíc po rozvodu může být mnoho věcí, včetně hmotné situace obou rodičů, zcela jinak (HRUŠÁKOVÁ, M. a kol. Zákon o rodině. Komentář. 3. vydání. Praha: Nakladatelství C.H.Beck, 2005, s. 86). 64 dle 154 odst. 1 OSŘ 65 Dle 50 odst. 1 ZOR nežijí-li rodiče nezletilého dítěte spolu a nedohodnou-li se o úpravě výchovy a výživy dítěte, může soud i bez návrhu rozhodnout, komu bude dítě svěřeno do výchovy a jak má každý z rodičů přispívat na jeho výživu. 66 HOLUB, M., NOVÁ, J., SLADKÁ HYKLOVÁ J. Zákon o rodině. Komentář a předpisy souvisící. 8. vydání, Praha: Linde, 2007, s Znění 28 ZOR je následující: Změní-li se poměry, může soud změnit i bez návrhu rozhodnutí nebo dohodu rodičů o výkonu jejich rodičovských práv a povinností. 28

29 Úprava poměrů k nezletilému dítěti pro dobu po rozvodu zahrnuje také rozhodování o svěření dítěte do výchovy a případnou úpravu styku dítěte s rodičem, jemuž nebylo svěřeno do výchovy. Těmto tématům se bude věnovat následující text názor dítěte a jeho vyslechnutí, právo dítěte na informace Pro téma úpravy poměrů rodičů k nezletilému dítěti po dobu po rozvodu je nezbytné alespoň stručně nastínit i právní úpravu postavení dítěte a jeho práva na vyjádření se k věcem zkoumaným v řízení. Toto právo je obsaženo v čl. 12 odst. 1 ÚPD 68, jenž říká, že dítě, které je schopno formulovat své vlastní názory, má právo tyto názory svobodně vyjadřovat ve všech záležitostech, které se jej dotýkají, přičemž se názorům dítěte musí věnovat patřičná pozornost odpovídající jeho věku a úrovni. Odstavec druhý citovaného ustanovení pak říká, že se za tímto účelem dítěti zejména poskytuje možnost, aby bylo vyslyšeno v každém soudním nebo správním řízení, které se jej dotýká, a to buď přímo anebo prostřednictvím zástupce nebo příslušného orgánu, přičemž způsob slyšení musí být v souladu s procedurálními pravidly vnitrostátního zákonodárství. Na tuto úpravu navazuje ustanovení vnitrostátního českého práva, 31 odst. 3 ZOR, dle něhož dítě, které je schopno s ohledem na stupeň svého vývoje vytvořit si vlastní názor a posoudit dosah opatření jeho se týkajících, má právo obdržet potřebné informace a svobodně se vyjadřovat ke všem rozhodnutím rodičů týkajících se podstatných záležitostí jeho osoby a být slyšeno v každém řízení, v němž se o takových záležitostech rozhoduje. Soud tedy musí brát názor dítěte v rámci svého rozhodování v úvahu, avšak činí 68 Dalším mezinárodněprávním dokumentem zakotvujícím toto právo dítěte je např. Evropská úmluva o výkonu práv dětí (dále jen ÚVPD), jež ve svém čl. 3 stanovuje, že dítě, které má podle vnitrostátních předpisů dostatečnou schopnost chápat situaci, bude mít v soudním řízení, které se jej týká, zaručena následující práva nebo bude mít možnost se těchto práv domáhat, přičemž těmito právy jsou právo dostávat příslušné informace, právo být konzultováno a moci vyjádřit svůj názor a právo být informováno o možných důsledcích vyhovění jeho názoru a o možných důsledcích jakéhokoliv rozhodnutí. 29

30 takto se zřetelem na věk dítěte a na jeho rozumovou vyspělost ( 100 odst. 4 věta čtvrtá), neboť dítě si díky tomu, že není ukončen jeho duševní vývoj, nemůže být schopno uvědomovat veškeré důsledky svého jednání 69. Názor dítěte je v rámci řízení o úpravě poměrů nezletilého dítěte je velice důležitou součástí tohoto řízení, neboť poskytne soudu cennou informaci o subjektivním přání dítěte o tom, jak, kde a s kým by chtělo žít po rozvodu rodičů. Jak již bylo naznačeno výše, relevance tohoto poznatku pro soud pak závisí převážně na věku a rozumové vyspělosti dítěte, jež mohou velice ovlivnit fakt, nakolik vážně může být tento názor soudem brán a následně zpracováván. Je tedy velmi důležité provádět výslech dítěte s ohledem na tyto skutečnosti, respektive je důležité vždy přizpůsobit výslech věku a osobnosti dítěte BĚLOHLÁVEK, A. J. Postavení dítěte v civilním řízení. Právo a rodina. 2005, roč. 7, č. 11, s Toto ve svém Usnesení ze dne spis. zn. III. ÚS 2150/07 konstatoval např. i Ústavní soud, jenž prohlásil, že právo dítěte být slyšeno v každém řízení, v němž se rozhoduje o jeho záležitostech (čl. 12 Úmluvy o právech dítěte, 31 odst. 3 zákona o rodině), poskytuje dítěti možnost, aby mohlo v řízení projevit své stanovisko k otázkám, jež se ho bezprostředně dotýkají, a to buď přímo, nebo prostřednictvím svého zástupce, případně prostřednictvím příslušného orgánu. I když jde o nepopiratelné právo svobodně vyjádřit svůj názor ve všech věcech, které se ho týkají, a umožňuje mu (byť jen do určité míry) vyrovnat nerovné postavení ve vztahu k rodičům, případně koliznímu opatrovníkovi, nelze přehlédnout, že konečné hodnocení (posouzení) zájmů nezletilého dítěte přísluší v projednávané věci obecnému soudu, v jehož dispozici je i oprávnění k případným korekturám představ a názorů dítěte o tom, co je pro něj v konkrétní věci vhodné, případné, resp. obecně prospěšné, a co nikoli, a proto k názoru nezletilého soud přihlíží právě s ohledem na jeho věk, rozumovou a citovou vyspělost. 70 Většina expertů se shoduje, že do věku zhruba dvanácti let je při výslechu dítěte nutné brát v úvahu, že procesy vnímání, paměti a řečové kompetence jsou ještě výrazně modifikovány vývojovými zvláštnostmi. Děti mladší čtyř až pěti let neumí ještě současně zpracovávat vjemy komplexně a zaměřují se jen na pro ně podstatné detaily, jež se s největší pravděpodobností budou lišit od objektivně zkoumaných skutečností. Do věku šesti let věku dítěte pak dochází k prolínání skutečných vjemů a fantazijních představ, což logicky znamená velký problém pro věrohodnost výpovědi. Mladší děti jsou také specificky ovlivnitelné informacemi pocházejícími od dospělých a autorit přebírají cizí informace, jež následně zakomponovávají do svých vlastních vzpomínek, takže na základě sugesce ze strany dospělých (např. jednoho rodiče) může docházet k nikoliv lživým, ale bezděčně falešným 30