MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ

Transkript

1 MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ Agronomická fakulta Ústav zoologie, rybářství, hydrobiologie a včelařství Odchov ročka candáta obecného (Sander lucioperca) v podmínkách intenzivního chovu a možnost jeho kombinace s rybničním odchovem. Diplomová práce Brno 2009 Vedoucí diplomové práce: Vypracoval: doc. Dr. Ing. Jan Mareš Jaromír Dvořák

2 - 2 -

3 Abstrakt Předmětem této diplomové práce je provedení a vyhodnocení experimentů týkajících se odchovu ročka candáta obecného (Sander lucioperca) v kontrolovaných podmínkách a možnost kombinace s rybničním chovem. Na základě našich zjištěných výsledků můžeme označit intenzivní chov ročka candáta v české akvakultuře za proveditelný. Pro úspěšnost odchovu však doporučujeme splnit následující faktory, které výrazně ovlivňují úspěšnost převodu plůdku a následného intenzivního chovu candáta. Jedná se o využití rychleného plůdku o počáteční hmotnosti min. 0,4 g, hustota obsádky 3-4 ks/l, aplikace krmiva po dobu nejméně 10 hodin denně, pomocí co největšího množství krmítek, výraznější barva krmiva, jestliže přítoková voda je zakalená. Při dodržení těchto parametrů lze počítat s množstvím převedených ryb na úrovni 30 % a více. Následný odchov do kategorie ročka je bezproblémový s minimálními ztrátami, z nutričního hlediska je optimální složení krmné směsi % NL s obsahem lipidů do 15 %. Při aplikaci krmiva těchto parametrů candát vykazuje velmi dobrý růst, s hodnotou konverze krmiva okolo 1, což je příznivé i pro ekonomiku chovu. Při dodržení zásad techniky krmení a zoohygieny jsme na konci druhé dekády srpna dosáhli velikosti ročka candáta o TL 110,2 ± 11,54 a W 10,2 ± 3,29 g. Kanibalismus při chovu ročka nepřesáhl 10 %. Při našich experimentech jsme dosáhli přežití ryb (odchovaných v intenzivním chovu) po přesazení do rybničních podmínek 32,9-74,8 %. Tedy kombinace intenzivního a rybničního chovu je možná. Avšak tyto hodnoty prozatím nejsou plně uspokojivé a naznačují, že ne zcela všechny otázky potravního chování candáta jsou vysvětleny. Téma zpětné piscifágní adaptace by tak mělo být i nadále zkoumáno v dalších studiích. Klíčová slova candát obecný, roček, plůdek, suchá dieta, rybniční chov Abstract The aim of this diploma thesis is the evaluation of feeding experiment concerning the conversion of pikeperch yearling (Sander lucioperca) from artificial diet to pond culture. According to obtained data it seems feasible to carry out the intensive rearing of pikeperch yearling under the conditions of the Czech aquaculture. We recommend using the summer fry of the initial weight 0.4g; 3-4 individuals per litre and feed application for 10 hours during the day using as many feeders as possible. In case

4 of water turbidity it is recommended to use the coloured fish diet. If all above mentioned parameters are fulfilled the conversion rate will reach 30% and more. Subsequent rearing up to the yearling level is accompanied with minimal losses. From the point of nutritional needs it is optimal to use 40-50% of proteins and 15% of total lipids in fish diet. Using these diets, satisfactory growth and food conversion ratio (FCR) equal one were achieved, that is favourable for the economics of pikeperch rearing. Using this methodology we obtained the pikeperch fish of total length (TL) ± mm and weight (w) 10.2 ± 3.29 g. Cannibalism did not exceed 10%. Combination of intensive and pond rearing is feasible. During our experiment we reached the survival rate of fish fed by artificial diet % in the pond. Obtained values reflect the unclear questions of dietary behaviour of pikeperch. The item of reverse piscifagous adaptation is still unclear and it needs to be study more in details. Keywords pikeperch, yearling, summer fry, artificial diet, pond culture

5 Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Odchov ročka candáta obecného (Sander lucioperca) v podmínkách intenzivního chovu a možnost jeho kombinace s rybničním odchovem. zpracoval sám a uvedl jsem veškeré použité prameny a zdroje informací. Souhlasím, aby moje diplomová práce byla zveřejněna v souladu s 47 B Zákona č.111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendlovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MZLU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací. Autor diplomové práce se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace. V Brně dne vlastnoruční podpis autora

6 Poděkování Na tomto místě bych rád poděkoval všem, kteří mě přivedli k tomuto krásnému šupinatému povolání. Dále bych chtěl poděkovat rodičům za finanční a veškerou pomoc při studiích. Doc. Janu Marešovi za umožnění zpracování daného tématu, za jeho rady a připomínky. Dále bych chtěl poděkovat všem, kteří mi umožnili pravidelné vyučování některých odborných předmětů na SRŠ a VOŠ VHE ve Vodňanech při denním studium rybářské specializace na MZLU v Brně, i když situace mnohdy nebyla jednoduchá snažili se mi vždy vyhovět. Konkrétně bych chtěl v tomto ohledu poděkovat Doc. Marešovi za brněnskou stranu a Ing. Dubskému za SRŠ a VOŠ VHE Vodňany, který mi byl velkou oporou a dobrým rádcem, zejména v období, kdy jsem začal učit. Díky jeho obrovské obětavosti, která je mu vlastní, jsem vždy věděl, že mi správně poradí a pomůže. Také bych chtěl poděkovat Kalimu, který je mým výborným kamarádem za obětavou aktivní pomoc při realizaci některých experimentů. A také za to, že je mým věrným kolegou přitom našem společném rybářském životním putování. Velký dík také patří pracovišti, kde bylo umožněno provádět velkou část experimentů, konkrétně se jedná o vedoucí pracovníky ve Velkém Dvoře- Rybníkářství Pohořelice a.s. Ing. Šutovskému a Ing. Němcovi a všem zaměstnancům líhně, kteří mi ochotně pomáhali a vytvářeli výbornou atmosféru na pracovišti. Dále bych chtěl poděkovat všem studentům, zaměstnancům a spolupracovníkům na Oddělení rybářství a hydrobiologie, kteří mi poskytli cenné podklady a jakoukoliv pomoc nejen při vypracování této diplomové práce. Velký dík patří Ing. Vítu Baránkovi, PhD., který mi pomohl při vypracování této diplomové práce, při našich konzultacích mi vždy věnoval svůj volný čas. Dík mu patří také za to, že mi byl dobrým rádcem a kamarádem v období, kdy jsem to potřeboval. Věděl jsem, že se na něj mohu vždy obrátit o pomoc, dodal mi vždy ten správný impuls, který mě povzbudil do dalších činností. Díky Víťo!! Poděkování patří také rybářské společnosti Jan Kolowrat Krakovský a MO MRS Náměšť nad Oslavou. Tato diplomová práce vznikla za finanční podpory projektu MZe ČR, NAZV QH Vývoj nových metod chovu vybraných perspektivních akvakulturních druhů s využitím netradičních technologií ( , MZE/QH) a s podporou Výzkumného záměru č. MSM Biologické a technologické aspekty udržitelnosti řízených ekosystémů a jejich adaptace na změnu klimatu uděleného Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky.

7 Obsah 1 ÚVOD CÍL PRÁCE LITERÁRNÍ PŘEHLED Systematické zařazení candáta obecného Geografické rozšíření Rozšíření v ČR Popis candáta obecného Biologie candáta ve vztahu k intenzivnímu chovu Rozmnožování Chov candáta obecného v rybnících Intenzivní chov candáta Odchov larev candáta obecného v technické akvakultuře Převod rychleného plůdku candáta na suchou dietu Odchov ročka a následný odchov v intenzivním chovu Výživa candáta obecného v intenzivních chovech Srovnání candáta z klasického a intenzivního chovu Možné kombinace intenzivního a rybničního chovu MATERIÁL A METODY Posouzení vlivu zbarvení diety na úspěšnost převodu Ca r Následný odchov úspěšně převedených ryb rok 2008, experimentální odchovné zařízení MZLU v Brně Poloprovozní experiment odchovu ročka candáta s využitím kombinace s rybničním chovem Pohořelice Poloprovozní experiment odchovu ročka candáta s využitím kombinace s rybničním odchovem Pohořelice Zpětná adaptace na piscifágní způsob života, rok 2007/2008, rybník Čahoun Zpětná adaptace na piscifágní způsob života rok 2008, sádky Rozkoš Zpětná adaptace na piscifágní způsob života rok 2007, rybník Práchovna VÝSLEDKY A DISKUSE Posouzení vlivu zbarvení diety na úspěšnost převodu Ca r Následný odchov úspěšně převedených ryb rok 2008, na MZLU v Brně...53

8 5.3 Poloprovozní experiment odchovu ročka candáta s využitím kombinace s rybničním chovem Pohořelice Poloprovozní experiment odchovu ročka candáta s využitím kombinace s rybničním odchovem Pohořelice Zpětná adaptace na piscifágní způsob života, rok 2007/2008, rybník Čahoun Zpětná adaptace na piscifágní způsob života rok 2008, sádky Rozkoš Zpětná adaptace na piscifágní způsob života rok 2007, rybník Práchovna ZÁVĚR SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY PŘILOŽENÉ GRAFY K VÝSLEDKŮM SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK SEZNAM TABULEK A GRAFŮ PŘÍLOHY Příspěvek na České ichtyologické konferenci s mezinárodní účastí Doporučená metodika pro intenzivní chov ročka candáta obecného v ČR...90

9 1 Úvod Candát obecný (Sander lucioperca) je sladkovodním rybím druhem, běžně se vyskytujícím v tekoucích a stojatých vodách Evropy a Asie. Jedná se o rybu dravou, která se řadí k našim hospodářsky nejvýznamnějším a velmi ceněným rybím druhům. Candát je rybou na trhu velmi žádanou, nabízí dobré odbytové možnosti, jak v podobě tržních konzumních ryb, tak v produkci násadového materiálu pro dostatečné zarybnění volných vod za ekonomicky výhodnou cenu. Jeho poptávka na trhu je trvale neuspokojena. Realizační cena candáta na trhu obvykle překračuje hranici 200 Kč za 1 kilogram živé hmotnosti (u tržních ryb). Vysoká poptávka po candátovi je díky mimořádné kvalitě masa a chutnosti. Svalovina je pevná, obsahující malé množství tuku (obsah do 1,5% v čerstvé hmotě svalu) s významným zastoupením zdraví prospěšných, vysoce nenasycených mastných kyselin (HUFA) řady n-3 (eikosapentaenová kyselina EPA a dokosahexaenová kyselina DHA). Obsah nenasycených mastných kyselin ve svalovině v intenzivním chovu candáta nabývá ještě většího významu, protože můžeme složením podávané suché diety významně ovlivnit kvalitu finálního produktu, konečnému spotřebiteli můžeme nabídnout výrobek vysoké nutriční kvality s vyšším zastoupením zdraví prospěšných HUFA. Candát obecný je také velice atraktivní a vyhledávanou rybou pro sportovní rybáře. Jeho celkový roční výlovek v ČR se pohybuje v rozmezí tun, z čehož přibližně 47 tun zaujímá výroba z produkčního rybářství, zbývajících tun je vyloveno sportovními rybáři ve volných vodách. Výroba z produkčního rybářství ani výlovek z volných vod neprodělává výrazné meziroční výkyvy a je dlouhodobě ustálená (ŽENÍŠKOVÁ et GALL, 2007). V České republice je candát obecný převážně chován klasickou technologií v rybničním chovu, k reprodukci je využívána Šustova metoda poloumělého výtěru. Jako potravu v rybnících candát využívá převážně zooplankton, starší ročníky pak menší kaprovité ryby, produkce je tak plně závislá na biomase zooplanktonu a dostatečném množství velikostně odpovídajících potravních ryb, což značně omezuje výrazný nárůst produkce candáta v rybnících. V době posledních dvaceti let dochází v chovu ryb k určitým změnám, zejména ve využívání technických akvakultur (výrazný nárůst produkce ryb v tomto sektoru), kde jsou využívány řízené a kontrolované podmínky. Již v roce 1995 zařadila Evropská komise pro akvakulturu Percidae (EWAP) mezi výzkumné priority potřebu nabytí poznatků a informací o výživě, krmení a specifických požadavcích ryb čeledi Percidae - 9 -

10 vztahujících se k technickým akvakulturám. V rámci provedených experimentů s candátem obecným (Sander lucioperca) bylo zjištěno, že se jedná o druh vysoce perspektivní pro intenzivní chovy, neboť je schopen se adaptovat na podmínky intenzivního chovu, výborně využívá předkládané granulované krmivo (hodnota krmného koeficientu (FCR) do 1,5), má vysoké tempo růstu, výbornou kvalitu masa, dobré odbytové podmínky. Je tedy snahou candáta stabilně začlenit do intenzivních chovů v technických akvakulturách, které by výrazně přispěly ke zvýšení produkce této ryby a celkově ke zlepšení ekonomiky chovu ryb. Využívání technických akvakultur v ČR není tak rozšířené jako například v některých zemích západní Evropy, avšak v posledních letech, kdy dochází k velkým klimatickým a environmentálním změnám (zvyšování teploty vody, zvýšená eutrofizace, nerovnoměrnost srážek, silná predace rybožravých predátorů - v případě candáta se zejména jedná o kormorána velkého) intenzivní chovy ryb v technických akvakulturách (modifikované na podmínky v ČR) nacházejí stále širší uplatnění. Rozšiřování intenzivních chovů ryb a modernizace odchovných zařízení v ČR také významnou měrou napomáhá Operační program rybářství , který schopnému chovateli ryb umožňuje financovat modernizaci vybavení. V této diplomové práci jsou popsány základní informace, které jsou využitelné v intenzivním chovu candáta a vyhodnoceny provedené experimenty, zabývající se intenzivním chovem candáta. Experimenty byly převážně koncipovány tak, aby byly uplatnitelné pro běžné provozy rybářských firem v České republice

11 2 Cíl práce Hlavním cílem této diplomové práce je, na základě zpracovaného literárního přehledu, navržení metodiky a experimentální a poloprovozní ověření možnosti Odchovu ročka candáta obecného (Sander lucioperca) v podmínkách intenzivního chovu a možnost jeho kombinace s rybničním odchovem. Jedním z výstupů této práce je doporučená metodika k provoznímu převodu rychleného plůdku candáta obecného na suchou dietu. Dílčí cíle této diplomové práce jsou následující: - Převod rychleného plůdku candáta z rybničního chovu do podmínek intenzivního chovu s ověřením faktorů ovlivňujících úspěšnost převodu (velikost plůdku, barva krmiva, použití zooplanktonu, počet krmítek) - Následný odchov tohoto plůdku v kontrolovaných podmínkách - Ověření zpětného převodu intenzivně odchovaného candáta na piscifágní způsob výživy (vysazení do rybničních podmínek, odchov v sádce s potravní rybou)

12 3 Literární přehled 3.1 Systematické zařazení candáta obecného Candát obecný (Sander lucioperca) patří mezi sladkovodní dravé ryby. Zařazení dle BARUŠ et OLIVA (1995): třída ryby (Osteichthyes), nadřád kostnatí (Teleostei), řád ostnoploutví (Perciformes), čeleď okounovití (Percidae). Řád ostnoploutví (Perciformes) je velmi početný, má zastoupení ve sladkých i slaných vodách, kde zpravidla mívá významné postavení. 3.2 Geografické rozšíření Rozšíření v ČR Candát obecný je v našich vodách běžně rozšířeným druhem. U nás se vyskytuje v tekoucích vodách v pásmu parmovém a cejnovém, v různých typech stojatých vod a nádrží, odstavných ramenech, jezerech, pískovištích a zejména v mnoha údolních nádržích jako je např. Lipno, Orlík, Želivka, Mušov, Věstonická, Slapy, Seč, Švihov, Mostiště (BARUŠ et OLIVA, 1995). 3.3 Popis candáta obecného Hřbetní část těla je zbarvena tmavozelenou až šedozelenou barvou, boky jsou světlejší. Břicho je žlutobílé až bílé. Na skřelovém víčku se zpravidla nachází namodralá lesklá skvrna. Na hřbetě a bocích bývá 8-12 tmavých pruhů, které pod postranní čárou směrem k břichu světlají a postupně se ztrácí. Základní zbarvení ploutví je šedé až šedozelené, prsní ploutve jsou břidlicově šedé. Břišní a řitní ploutve mají nádech do žluta nebo oranžova. Na hřbetní a ocasní ploutvi jsou tmavé skvrny uspořádány v podélné řady. Pohlavní dimorfismus není v období mimo výtěrovém nikterak zřetelný. V době tření samci (mlíčáci) mají tmavý nádech zbarvení, zvláště patrný na břiše. U samic (jikernaček) je znatelně zvětšená dutina tělní, břicho je světlé. Candát obecný běžně dorůstá velikosti cm a hmotnosti 1-5 kg. Maximálně může dosáhnout cm délky a hmotnosti kg (DUBSKÝ et al. 2003). Délka hlavy dosahuje v procentech délky těla 29-34%, výška těla 16-22%, délka ocasního násadce % (BARUŠ et OLIVA, 1995)

13 3.4 Biologie candáta ve vztahu k intenzivnímu chovu Candát obecný se vyskytuje ve vodách, splňujících jeho požadavky na kvalitu vody a nároky na prostředí. Zejména mu vyhovují větší, hlubší, nezabahněné, členité vody s nerovným tvrdším dnem a překážkami v podobě kamenů, pařezů a podobně. Obývá otevřené vody dále od břehu, někdy je nazýván tzv. dravcem volné vody, svá stanoviště vyhledává v hlubší vodě (4-15 m). Na stanovišti tráví většinu denního období klidu (TEROFAL, 1997). S tímto tvrzením nesouhlasí KESKINEN et MARJOÄMAKI (2003), kteří sledovali vliv parametrů jezera na růst candáta. Studii provedli na 41 jezerech v centrálním Finsku. Růst candáta byl hodnocen dle celkové délky těla (TL) ve 3. roce, hodnotícími parametry byl celkový obsah fosforu ve vodě, barva vody, velikost jezera a hloubka jezera. Pozitivní závislost na růst byla zjištěna u celkového obsahu fosforu a barvy krmiva, naopak negativní závislost byla zjištěna u velikosti a hloubce jezera. Candát žije v menších hejnech, která jsou tvořena jedinci přibližně stejné velikosti. Počet kusů s velikostí klesá, největší ryby bývají obvykle samotáři. Candát obecný je typickým dravcem, v dospělosti se živí téměř výhradně rybami. Za potravou vyráží zpravidla do mělčích vod, zejména ve večerních a nočních hodinách, kdy jeho potravní aktivita vzrůstá. Tato skutečnost se výrazně promítá i do chování candáta obecného v intenzivním chovu. Z vlastních provedených experimentů mohu potvrdit, že candát i v intenzivním chovu nejvíce přijímá krmivo od 20:00-23:00 a také časně ráno, kdy je intenzita osvětlení nižší. Vysoká intenzita osvětlení v odchovnách může mít za následek snížení příjmu potravy u ryb nebo jejich ztížený převod na suchou dietu u rychleného plůdku. Vliv intenzity osvětlení na chování candáta potvrdila také LUCHYARI et al. (2006), která ve své studii prokázala, že candát preferuje nízkou intenzitu světla v prostředí, kde se odchovává. Byly provedeny dva pokusy s různou intenzitou osvětlení a v obou se prokázalo, že pokusní candáti vyhledávají prostor s nejnižší intenzitou světla. V experimentu bylo použito šest candátů 0+ (SL 8,75 ± 0,41cm; W 6,68 ± 1,26 g) a šest 1+ (SL 14,95 ± 1,59 cm; W 36,90 ± 10,89 g). Toto zjištění však neplatí pro všechny věkové skupiny. BASTL (1978) uvádí, že larvy jsou v období přechodu na vnější výživu velmi krátkozraké a není u nich vyvinuta schopnost akomodovat na různou vzdálenost. Tento špatně vyvinutý zrak způsobuje, že larvy jsou schopné lovit pouze za světla. BASTL (1978) zjistil u larev nejintenzivnější příjem potravy v období od 10 do 22 hodiny, a také to, že v noci neloví vůbec. Během noci se trávicí trakt vyprazdňuje a kolem 6 hodiny ráno vykazuje nejnižší index naplnění

14 S nižší intenzitou osvětlení se také ztotožňují polští autoři SZKUDLAREK et ZAKĘŚ (2007), kteří v experimentu po celý den (24 hodin) odchovávali larvy candáta při nízké intenzitě osvětlení lx. Candát svá stanoviště opouští v období rozmnožování, kdy vyhledává hloubku vody do 2 metrů s vhodným výtěrovým substrátem - písčité, tvrdé dno s kořínky stromů, větve. Dle výtěrového substrátu je candát obecný zařazován mezi psamofilní druhy ryb. V průběhu roku vyhledává místa s dostatečným množstvím kyslíku. Hodnoty obsahu kyslíku ve vodě, při nichž dochází k pocitu nedostatku a masovému hynutí candáta (viz. Tab. č. 1). Mezní teplotní hodnotou, která se u candáta vyznačuje nástupem neklidného chování, je teplota vody nad 25 C, letální hodnotou vyznačující se masovým úhynem plůdku candáta, je pak teplota nad 30 C (BERKA et HAMÁČKOVÁ 1980). Na podzim a na zimu se přesouvá do větších hloubek. Zimní období překonává v relativně klidovém stavu, kdy přijímá jen velmi malé množství potravy. Tab. č. 1 Kritické hodnoty obsahu kyslíku ve vodě pro různé věkové kategorie candáta (BERKA et HAMÁČKOVÁ 1980) Hodnoty, při nichž dochází k pocitu nedostatku kyslíku Stadium Obsah O 2 (mg.l -1 ) Teplota vody ( C) Larvy 6,0-5, Letní plůdek 5,4-5, Podzimní plůdek 4,5-3, Candáti starší než rok 3,3-2, Hodnoty částečného úhynu obsádky Larvy 4,7-3, Letní plůdek 2,9-2, Podzimní plůdek 2,4-1,5 4-9 Candáti starší než rok 1,7-1, Hodnoty masového úhynu obsádky Larvy 3,0-2,6 Letní plůdek 2,0-1,5 Podzimní plůdek 1,3-0,9 Candáti starší než rok 1,0-0,5 Vylíhlé larvy candáta jsou 5-6 mm velké, na aktivní způsob výživy přechází ve věku 6-7 dní po vykulení, jako první zdroj exogenní výživy slouží drobné planktonní organismy. Po dlouhou dobu se uváděli jako optimální zdroj potravy zástupci rodu vířníků (COUSSEMENT, 1978), tuto skutečnost vyvrací několik studií. Již POLTAVČUK (1965) uvádí, že v začátku využívá candát larvy a juvenilní jedince

15 Copepoda, a pokud nejsou přítomny v nádrži, využívá vířníky. Ke stejným výsledkům došli také MUSIL et PETERKA (2005): nejmenší larvy (< 9.5 mm SL) konzumovaly především nauplia a kopepoditová stádia klanonožců (Calanoida, Cyclopoida). Vířníci nepatřili mezi významnou potravní skupinu, zvláště se zřetelem k jejich dostupné biomase, ale ve velmi malém podílu se vyskytovali i u jedinců candáta větších než 20 mm SL. Naupliová a kopepoditová stádia klanonožců v rané potravě candáta označuje jako esenciální složku potravní složku VERRETH (1984). LJUNGGREN (2002) později demonstroval studiem potravní výběrovosti okouna a candáta na příkladě švédských jezer, že vířníci se v potravě obou druhů vyskytují pouze při snížené nabídce hlavní složky potravy a to jsou podle něj nauplia a kopepoditová stádia klanonožců, v případě candáta i menší perloočky. Candátí plůdek o velikosti nad 10 mm konzumuje již větší korýšový plankton. MUSIL et PETERKA (2005) uvádí, že perloočky - Daphnia galeata a Diaphosoma brachyurum se vyskytovaly v potravě již u nejmenšího sledovaného plůdku, ale jejich významnost se zvyšoval a teprve po dosáhnutí délky těla nad 15 mm. Od této délky tvořili nejvýznamnější složku potravy zástupci rodu Daphnia spp. Ostatní druhy jako Leptodora kindtii a Bosmina longirostris byly v potravě monitorovány, ale nepatřily mezi významnější složky. Výskyt pakomárů v potravě byl registrován pouze od délky 15 mm, ale jejich podíl i frekvence výskytu i přes stoupající tendenci neukazovala na jejich přílišnou významnost. Ryby nebyly v potravě Ca0+ zaznamenány ani u největšího plůdku, to potvrzuje, že na piscivorní způsob získávání potravy přechází pouze část % jedinců Ca 0+. Přechodem na piscivorní způsob výživy u Ca 0+ pouze u části populace, doprovázeným výrazným velikostním rozlišením piscivorních a nepiscivorních jedinců - bimodalitou, se zabývali také VAN DENSEN et al. (1996) a BUIJSE et HOUTHUIJZENA (1992). Tito autoři shodně uvádějí za počátek piscivorie nejprve pozitivně šikmé rozdělení s nastupující bimodalitou a konečně výrazné negativní rozdělení, tedy přechod většiny jedinců na dravý způsob života. MICHEJEV et MEJSNER (1966) ve své metodice popisují spektrum potravy se vzrůstající velikostí ryb takto: candáti o velikosti mm konzumovali již větší plankton, v potravě candátů o délce mm převládaly zástupci rodů Cyclops, Daphnia. Candáti délky mm konzumují Leptodora, při velikosti mm ochotně konzumují i larvy hmyzu, pakomárů, jepic, chrostíků. Čím více je larev hmyzu nebo korýšovitých organismů, tím později dochází na piscivorní způsob výživy. Při intenzivním odchovu v rybníce i při dostatku jiné potravy začínají larvy candáta v délce mm, někdy i

16 v délce 15 mm konzumovat larvy plevelných ryb. Při nedostatku potravy přecházejí larvy candáta na kanibalismus, a to již při své délce mm a hmotnosti mg. Rovněž BARUŠ et OLIVA (1995) potvrzují kanibalismus již od 12 mm. Kanibalismus se u candáta projevuje především při nedostatku plevelných ryb jako potravy. V nádržích, kde plevelná ryby chybí a kde se hejno skládá z jedinců téměř shodné velikosti, se kanibalismus příliš neprojevuje, v takovém případě využívá bezobratlé organismy. Nejintenzivněji přijímá candát potravu při teplotě vody C. Tehdy se stupeň naplnění trávicího traktu v průměru pohybuje mezi 1,0-8,2 % jeho hmotnosti. Efektivita využití potravy závisí na její jakosti. Obvyklá hodnota krmného koeficientu při konzumaci plevelných ryb je 3,5, při konzumaci bezobratlých pak 14,1 (POLTAVČUK, 1965). Na dravý způsob života přechází candát při délce těla mm. Délkové rozměry a hmotnost konzumovaných ryb je tím větší, čím větší je candát: v průměru jejich délka těla nepřesahuje 18,6-36% délky těla candáta, výjimečně však candát konzumuje i ryby měřící dvě třetiny jeho délky (POLTAVČUK, 1965). Objem konzumované potravy ve formě plevelných ryb vyhodnotily též POPOVA et SYTINA (1977). Denní dávka potravy u candáta během nejintenzivnějšího období příjmu potravy představuje 4,5-5,5% hmotnosti těla a klesá na 0,5% v období malé intenzity příjmu potravy. Roční dávka činí % tělesné hmotnosti. Kolem 60% roční dávky je zkonzumováno na jaře, 15% v létě, 22% na podzim a 3% v zimě. Rovněž BARUŠ et OLIVA (1995) uvádějí roční příjem potravy % hmotnosti jeho těla, na jeden kilogram přírůstku musí zkonzumovat 3,5-6 kg jiných ryb. Dospělí jedinci se živí téměř výhradně rybami. Candát obecný přijímá živé i uhynulé ryby. Svoji kořist polyká obvykle ocasem napřed. Nejvíce loví ryby ve velikosti mm, které jsou nejvíce rozšířené v daném prostředí, zejména se jedná o plotici obecnou, perlína ostrobřichého, slunku obecnou, ouklej obecnou, hrouzka obecného a další. Studie na preferenci potravních druhů u candáta obecného provedli ADÁMEK et OPAČAK (2005). Do 100 litrových akvárií bez jakýchkoliv možností úkrytů nasadili několik kusů candáta (TL 244 ± 13 mm). Adaptace proběhla po dobu 10 dnů, po tuto dobu byli candáti krmeni akvarijní rybou Poecilia reticulata, aby nemohlo docházet předem k určitému potravnímu návyku na danou potravní rybu. Jako potravní druhy ryb byly použity: plotice obecná (Rutilus rutilus), jelec tloušť (Leuciscus cephalus), okoun říční (Perca fluviatis), bolen dravý (Aspius aspius) a také invazní druh střevlička východní (Pseudorasbora parva). Velikost potravních ryb se pohybovala v rozmezí 24-37% TL ročka candáta. Potravní ryby byly přisazovány po ks. Preference byla

17 pozorována u plůdku tlouště a plotice, ostatní ryby, střevlička, bolen, okoun byly spíše odmítány, okoun poměrně výrazně. Avšak téměř v přírodních podmínkách (kanály Jaroslavické a Pohořelické rybniční soustavy) byla střevlička kořistí vysoce preferovanou. S tímto závěrem souhlasí i BARÁNEK (2006). Do rybníku na Českomoravské vrchovině, kde byla invazně rozšířena střevlička východní (Pseudorasbora parva) bylo nasazeno cca. 100 ks rychleného plůdku candáta obecného velikosti přibližně 4,5 cm. Za dva roky byl rybník sloven, bylo dosaženo přežití přes 90%, candáti byli ve výborné kondici a dosahovali hmotnosti gramů. Hodnoty specifické rychlosti růstu (SGR) u candáta krmeného v experimentálních podmínkách činily 1,67 ± 0,44% den -1, koeficient konverze potravy (FCR) byl poměrně příznivý 3,41 ± 0,49 g. Znamená to, že candát v těchto umělých podmínkách potřeboval na 1 kg své biomasy v průměru 3,5 kg potravních ryb (ADÁMEK et OPAČAK, 2005). Candát obecný je středněvěká ryba, dožívá se let. Jeho růst ovlivňuje několik faktorů zejména však dostatek vhodné potravy, zvláště v prvním roce života. Jeho velikost v jednotlivých letech je v našich podmínkách uváděna následovně: v prvním roce cm, ve výjimečných případech i více. MAREŠ (ústní sdělení, 2005) uvádí, že roček candáta v Zámeckém rybníku v Lednici dosahoval průměrné velikosti cm. Růstové možnosti candáta potvrzují, že je to druh vhodný do intenzivních chovů, neboť ryby dorůstajících větších rozměrů jsou pro technické akvakultury vhodnější. 3.5 Rozmnožování Candát obecný se vytírá při teplotě vody C, kdy i tato teplota příliš neklesá i v noci. V praxi se uvádí, že candát se vytírá v období, kdy dochází ke kvetení třešní. Mlíčáci candáta dosahují pohlavní dospělosti ve 3-4 letech, jikernačka ve stáří 4-5 let. Dosažení pohlavní dospělosti může být také ovlivněno množstvím přijaté potravy. Pohlavní dimorfismus není příliš výrazný. Mlíčák má šedě zbarvenou břišní část, jikernačka je v těchto partiích plnější a světlejší. Průměrná relativní plodnost jikernaček činí 160 tisíc jiker/na kg hmotnosti jikernačky (BASTL, 1978). Candát se tře v párech, vytírá se na očištěné kořínky vodních rostlin. Mlíčák výtěrové hnízdo vybírá a pohyby ploutví jej očistí od sedimentu. Mlíčák jikernačku na hnízdo láká pohyby hlavy. Výtěr trvá minut. Po výtěru mlíčák hnízdo hlídá proti kaprovitým rybám a pohyby prsních ploutví k jikrám přivádí čistou kyslíkatou vodu. K vykulení jiker dochází za

18 denních stupňů. Vykulené larvy jsou průhledné, 5-6 mm dlouhé a plavou či se potápějí za přispění aktivního vertikálního pohybu. 3.6 Chov candáta obecného v rybnících Chov candáta v České republice je realizován převážně klasickou technologií v rybnících. K reprodukci je ve velké míře využívána tzv. Šustova metoda poloumělého výtěru (výtěr na ostřicové očištěné desky, či různé umělé imitace), případně přirozený výtěr, kdy se generační ryby do vhodných rybníků. Výsledky přirozeného výtěru jsou však značně proměnlivé a nejisté. Celý rybniční chov candáta je založen výhradně na přirozené potravě v počátcích na dostatečném množství velikostně odpovídajícího zooplanktonu později na množství velikostně dostupných potravních ryb. Množství přirozené potravy a povětrnostní podmínky tak zásadně ovlivňují celkovou úspěšnost chovu. Chov candáta můžeme rozdělit do několika základních etap: výtěr, odchov plůdku (rychleného, ročka), odchov násad a tržních ryb. K získání plůdku se nejčastěji používá nejproduktivnější metoda odchovu rychleného plůdku v monokultuře využívající optimální potravní nabídky pro raná stádia. Délka odchovu v průměru trvá dní. Z jednoho vysazeného hnízda se v průměru získá ks (ze sledování 27 odchovů, rozpětí ks) rychleného plůdku o TL 40 mm (KOUŘIL et KLIMEŠ, 2003). Odchov ročka je možné provádět několika základními technologickými postupy. Při nasazování rychleného plůdku k odchovu ročka lze vylovit až 50 % nasazovaného množství rychleného plůdku (DUBSKÝ, 1998). Při přirozeném výtěru se při nasazení jednoho páru generačních ryb na 1 ha počítá s produkcí 5000 ks candátího plůdku (ČÍTEK et al. 1998). Při nasazování již hnízd s jikrami se úspěšnost odchovu z Ca j na Ca 1 může pohybovat v rozmezí 1-10%, zcela v závislosti na podmínkách (potrava, kvalita vody, škůdci). Úspěšnost odchovu Ca 1 se hodnotí nejen podle množství vyloveného Ca 1, ale také podle jeho kvality (velikosti). Čím větší Ca 1, tím lepší výsledek lze očekávat při dalším chovu. Velikost Ca 1 se pohybuje kolem 7-10 cm, popřípadě i více. Zvlášť žádaný je ve velikosti ve velikosti cm (DUBSKÝ, 1998). Odchov násad a tržních candátů je realizován ve vytipovaných rybnících s dostatkem velikostně odpovídajících potravních ryb. Candátí plůdek se nasazuje zpravidla v množství ks na 1 ha, dle množství potravy zejména ryb ve velikosti 3-5cm. Hmotnost násady činí g. Přežití Ca 1 Ca 2 bývá % i vyšší. Tržní

19 ryby nad 1 kg hmotnosti jsou chovány ve čtyřletém chovném cyklu. Lehčí Ca t (nad 0,7 kg) lze získat také v tříletém cyklu za předpokladu vyšší kusové hmotnosti Ca 2, popřípadě vysazením těžšího Ca 1 na dva roky. Zde se nabízí uplatnění intenzivních chovů v technických akvakulturách, neboť tato technologie umožňuje v kontrolovaných podmínkách dosáhnout velikosti Ca 1 nad 20 cm délky, a tím zkrátit produkční cyklus o jeden až dva roky. Ovšem za předpokladu, že ryby z intenzivních chovů se zpět vrátí k piscifágnímu způsobu života a zpětný přechod nebudou doprovázet velké ztráty!! Obsádka Ca 2 se pohybuje 5-20 ks na ha, při dostatečném množství potravních ryb i více. Přežití Ca 2 činí obvykle % (DUBSKÝ, 1998). Z těchto všech údajů o klasickém rybničním chovu je patrné, že intenzita výroby candáta je velmi nízká a s nestálými výsledky, které jsou silně závislé na povětrnostních podmínkách. Z uvedených důvodů se hledají nové intenzivní technologie chovu, které pomohou produkci candáta stabilizovat. 3.7 Intenzivní chov candáta Candát obecný patří mezi vysoce vyhledávané dravé druhy ryb, zejména v evropském regionu. Jeho poptávka, dlouhodobě převyšuje nabídku. Je to dáno zejména tím, že převážně je candát chován převážně klasickou technologií v rybničním chovu, která je technologie založena výhradně na přirozené potravě (zooplankton, larvy hmyzu, pro starší věkové kategorie velikostně odpovídající potravní druhy ryb). Množství přirozené potravy, však je vysoce závislé na povětrnostních podmínkách (teplota vody, množství srážek atd.), které nemůže chovatel plně ovlivnit. Výsledku chovu candáta klasickou technologií jsou tak značně proměnlivé. Další nevýhodou klasického rybničního chovu je dostupnost candáta na trhu. Ta se omezuje pouze na období výlovů rybníků (podzim a jaro), což výrazně brání pravidelné distribuci candáta na prodejní místa. Spotřebitel si tak nemůže navyknout zařazovat pravidelně do svého jídelníčku právě candáta. Intenzivní chovy tyto nedostatky dobře eliminují, zajišťují tak stabilitu technologie chovu a umožňují lepší realizaci prodeje a marketing candáta. Candát je schopný se v intenzivních chovech adaptovat a velice dobře zužitkovává předkládané krmivo, což vytváří předpoklady pro příznivou ekonomiku chovu (BARÁNEK, 2008). Další nespornou výhodou intenzivních chovů je účinné zamezení škod, způsobených rybožravými predátory, zejména kormorána velkého. Na základě těchto výše uvedených argumentů se hledají nové technologie intenzivního chovu

20 candáta obecného, které by zvýšili a ustálili produkci této ryby. Uplatnění candáta obecného z intenzivních chovů, krmeného komerčními směsmi, je možné v podobě lehčí tržní ryby nebo také pro zajištění dostatečného množství silné násady do volných vod a rybníků, která vykazuje lepší procento přežití. Zejména ve srovnání s vysazováním slabého podzimního plůdku, který neměl v druhé polovině vegetačního období v rybníce dostatek vhodné potravy (KIRJASNIEMI et VALTONEN, 1997) Odchov larev candáta obecného v technické akvakultuře Odchov larev candáta v kontrolovaných podmínkách je v posledních letech předmětem zájmu rybářského výzkumu i praxe. Jeho hlavním cílem je již od prvopočátku odchovu larvy co nejdříve naučit na suchou dietu, která by plně uspokojovala veškeré fyziologické a potravní požadavky larev. Tak zkrátit období krmení živou potravou, realizované nejčastěji žábronožkou solnou (Artemia salina), která ekonomicky zatěžuje odchov larev a provozně je její aplikace složitější než podávání suché diety. Pokud jsou larvy odchovávány v dobrých potravních podmínkách, v dalších fázích odchovu v intenzivních chovech mnohem lépe přijímají komerční krmiva a nevznikají tak vysoké ztráty, jako při převodu rychleného či podzimního plůdku na suchou dietu. Tyto ztráty se pak pochopitelně odrážejí v ekonomice chovu. V německých podmínkách ZIENERT et HEIDRICH (2005) stanovili při produkci násadového materiálu (rychleného plůdku) o hmotnosti 5 g, ziskovější metodu odchovu larev (oproti převodu rychleného plůdku) o 1500 při množství ks. Odchov larev v kontrolovaných podmínkách je velice problematický a to z několika důvodů. Největšími problémy při odchovu larev jsou malá velikost larev (4,5-5,5 mm) a nízká hmotnost (0,3-0,5 mg), malý ústní otvor (velikost 200 µm), což vyžaduje potravu menší než 150 µm a neukončený vývoj trávicího traktu, kdy jednotlivé jeho části nejsou plně spojeny a neobsahují veškeré trávicí enzymy jako u starších jedinců. Dalším problémem při odchovu larev candáta je naplnění plynového měchýře, ke kterému dochází při teplotě 22 C mezi 7-11 dnem po vylíhnutí. Candát patří do skupiny Physoclisti (BARUŠ, OLIVA, 1995). Mezi 7-11 dnem po vykulení při teplotě 22 C se spojení mezi jícnem a plynovým měchýřem (ductus pneumaticus) uzavírá a dochází k zarůstání kanálku spojujícího jícen a plynový měchýř vazivem a naplnění plynového měchýře již není později možné. Takto mohou vznikat velmi vysoké ztráty, a to až 95 % (BARÁNEK et al., 2005). Vhodným obdobím pro převod candátích larev na suchou dietu při 20 C je podle XU et al. (2004) 19 dní

21 po vykulení. Tento autor také doporučuje nauplia Artemia salina obohacovat o vitamín C a vysoce nenasycenými mastnými kyselinami HUFA, tyto suplementy k živému krmivu mají přispět ke snížení malformací a ke zvýšené rezistenci vůči stresu. Ekonomicky a chovatelsky velice výhodnou metodou může být kombinace intenzivního odchovu larev s mimosezónním výtěrem. Možnost mimosezónního výtěru u candáta již s úspěchem ověřili DEMSKA- ZAKĘŚ et ZAKĘŚ (2002) a ZAKĘŚ et SZCZEPKOWSKI (2004). Touto metodou lze dosáhnout většího velikosti a hmotnosti plůdku oproti přirozeným podmínkám a při pokračování intenzivního odchovu získáme větší násadový materiál k vysazení do tekoucích vod a rybníků, který bude vykazovat lepší přežití než násady produkované klasickým chovem v rybnících. Díky mimosezónnímu výtěru, lze zkrátit výrobní cyklus až o jeden rok. ZAKĘŚ et SZCZEPKOWSKI (2004). Technologie odchovu larev je poměrně komplikovaná a náročná na technické zázemí a kvalifikovanou obsluhu. Největší zkušenosti s odchovem larválních stádií Percidae mají v USA, konkrétně s druhem Sander vitreum (walley). Ze souhrnné rozsáhlé práce MALISON et HELD (1995) lze pro chov doporučit velké nádrže (spíše kruhové) 800 l s rozstřikem, zároveň však by měla být v nádrži zachována klidová zóna, kde údajně dochází k naplňování plynového měchýře. Jako nejvhodnější krmnou strategii autoři doporučují z počátku krmení živou potravou zejména žábronožkou solnou (Artemia salina) a přibližně po týdnu pozvolný přechod na suché krmivo. Průměrně dosahují přežití % při naplnění plynového měchýře % do 21 dne po vykulení. Tyto výsledky lze považovat za velmi dobré a jsou určitým příslibem pro úspěšné provedení v praxi Převod rychleného plůdku candáta na suchou dietu Převod rychleného plůdku z rybničních podmínek na suchou dietu je nejpoužívanější metodou získání materiálu k intenzivnímu odchovu plůdku candáta obecného. Základní používané modifikace této metody jsou: Přímý převod na suchou dietu, kdy je plůdku předkládána pouze suchá dieta. Metoda co-feeding, kdy je rybám se suchou dietou po počáteční období předkládána přirozená potrava (zooplankton, larvy pakomárů - Chiromonus sp., nitěnky - Tubifex sp.). Poslední z často používaných metod je aplikace polovlhké směsi pastovité konzistence na bázi rybího masa. Srovnání různých metod převodu se zabývala řada autorů. BARÁNEK (2008) porovnal úspěšnost při použití metody přímého převodu (skupina A) a metody co-feeding (skupina B)

22 U této metody byly rybám předkládány larvy Chironomus sp. jako přídavek přirozené potravy během převodní periody. Rychlený plůdek candáta obecného byl získán z rybničního odchovu (Rybníkářství Pohořelice a.s.). Po výlovu byly ryby transportovány v PE pytlích s kyslíkovou atmosférou na experimentální recirkulační zařízení. Průměrná počáteční celková délka ryb (TL) činila 38,61 ± 2,40 mm, hmotnost (W) 0,45 ± 0,08 g. Průměrný koeficient kondice (K = W (g) x 100 x [SL (cm)] -3 ) byl 1,34 ± 0,13 (n = 100, průměr ± směrodatná odchylka). Experimentální odchov sledující ověření úspěšnosti převodu trval 21 dní. Do pokusu byly nasazeny ryby po jednodenním hladovění (výlov, převoz, nasazení) bez předchozí kondiční periody (zvýšení kondice ryb aplikací přirozené potravy). První den pokusu (ráno) byly dosazeny ryby, které uhynuly v důsledku manipulace při nasazování. Celkový počet ks rychleného plůdku byl nasazen do 6 plastových nádrží bílé barvy o objemu 250 l (výška vodního sloupce 42,5 cm) napojených na recirkulační systém. Každá pokusná skupina byla nasazena ve třech opakováních. Počáteční hustota obsádky byla 4 ks.l -1. V odchovné místnosti byla nízká intenzita osvětlení (40-60 lux) ve světelném režimu 16 hodin umělé osvětlení 8 hodin bez osvětlení (úplná tma). V obou variantách byla od počátku do konce použita suchá komerční dieta DAN-EX 1352 (fa. DANAFEED (dnes fa. Biomar), Dánsko) velikosti částic 0,6 mm, krmivo bylo předkládáno pásovým krmítkem 16 hodin denně v nadbytku DFR (daily feed ration - denní krmná dávka) 4 % z hmotnosti obsádky ve variantě A, DFR 2 % ve variantě B. Larvy pakomárů aplikované ve var. B, byly zkrmovány ručně dvakrát denně (v 8 a 16 hodin) v celkovém množství 10 % z hmotnosti obsádky (na počátku experimentu) s postupným snižováním krmné dávky (0 % v D 19 ). Zmražené larvy pakomárů se nechaly pozvolna rozmrazit při teplotě prostředí. Ke vzniklé směsi vody a larev pakomárů se přidávalo malé množství suché diety pro zlepšení návyku plůdku candáta obecného na předkládané inertní krmivo. Zbytky krmení a výkaly byly odsávány dvakrát denně. Na základě dosažených výsledků byly stanoveny následující závěry: Mezi oběma metodami nebyl shledán statisticky průkazný rozdíl v důležitých ukazatelích hodnotících úspěšnost převodu (podíl převedených ryb, výše úrovně kanibalismu). Statisticky průkazný rozdíl byl shledán pouze v ukazateli TL, metoda A 62,85 mm oproti 65,03 mm metoda B. Autor na základě tohoto experimentu uvádí velice zajímavou skutečnost, u varianty B se vyskytly ryby, které pouze přijímaly larvy pakomárů a nikoli suchou dietu. Autor tyto ryby označuje termínem patentková ryba, tyto ryby později zaostávají v růstu a

23 ostatních hodnocených parametrech. Výsledky tohoto experimentu jsou uvedeny v tabulce č. 2. Tabulka č. 2 Výsledky převodu rychleného plůdku v roce 2007 (BARÁNEK, 2008). Ukazatel Pokusná skupina A B "Patentkové ryby" z B Konečná TL (mm) 62,85 ± 0,51 a 65,03 ± 2,93 b 48,23 ± 3,03 c Konečná SL (mm) 54,19 ± 0,23 a 55,37 ± 2,42 a 41,13 ± 2,75 b Konečná W (g) 2,28 ± 0,09 a 2,47 ± 0,27 a 0,76 ± 0,17 b Koeficient kondice (K) 1,40 ± 0,05 a 1,40 ± 0,02 a 1,08 ± 0,11 b SGR (%.d -1 ) 7,70 ± 0,19 a 8,07 ± 0,54 a 2,50 ± 0,11 b Přežití (%) 27,87 ± 2,00 a 58,37 ± 27,86 b nehodnoceno Převedené ryby (%) 27,87 ± 2,00 25,13 ± 5,13 nehodnoceno Kanibalismus (%) 57,00 ± 5,89 36,47 ± 12,99 nehodnoceno Přirozená mortalita (%) 15,13 ± 4,91 a 5,16 ± 3,58 b nehodnoceno Na základě těchto výsledků autor doporučuje přímou metodu převodu v případě, kdy je k dispozici rychlený plůdek candáta v dobré kondici a lze částečně regulovat teplotu vody, nižší teplota vody zpomalí sice metabolismus ryb, ale umožní nám delší převodní období na příjem suché diety (NAGEL, 1976). Preferenci přímé metody převodu, také autor zdůvodňuje nižšími náklady a nižší pracností při odchovu. Další z metod převodu publikoval MOLNÁR et al. (2004a), který uvádí, že rychlený plůdek odchovaný v rybníce je dobré nejprve krmit v akváriích živou potravou zooplankton a nitěnkami (Tubifex), aby bylo dosaženo dobrého kondičního stavu a poté teprve aplikovat převod na suchou dietu. Délku kondiční periody autor doporučuje až 14 dní. Stanovením nejoptimálnějšího přídavku živé potravy při co-feedingové metodě převodu se zabýval BÓDIS et al. (2007). Během 12 denní odchovné periody u 4 variant použil jiný druh živé potravy (varianta C larvy pakomárů - Chironomus, varianta T nitěnky - Tubifex, varianta D zooplankton - Daphnia u varianty P bez přídavku jakékoliv živé potravy). Množství dodávané přirozené potravy snižoval vždy o 25 % v třídenních intervalech. Nejlepších výsledků téměř ve všech parametrech (přežití, kondice, ztráty způsobené kanibalismem) bylo dosaženo ve variantě C, kdy byly podávány se suchou dietou larvy Chironomus. Na základě těchto výsledků autor doporučuje metodu převodu s využitím aplikace přirozené složky potravy. Metodami převodu se zabýval také LJUNGGREN et al. (2003), který zkoušel různé techniky převodu candáta a okouna s využitím různých přídavků potravy k suché dietě. Použili varianty: 1. suchá dieta s jednodenním hladověním, kdy první den odchovu byly ryby krmeny zooplanktonem,

24 druhý den proběhlo hladovění, 2. zooplankton + suchá dieta, 3. zooplankton + žloutek. Nejlepších výsledků bylo dosaženo u varianty 1 s jednodenním hladovění, v této práci se autor také zabýval použitím vhodné suché diety, porovnával výsledky při použití krmných směsí: krmivo pro pstruhy 55 % proteinu, 14 % lipidů, 12 % sacharidů, krmivo pro larvy mořského cejna 55 % proteinu, 9 % lipidů, 2 % sacharidů, krmivo pro larvy mořských ryb 59 % proteinů, 20 % lipidů, 5 % sacharidů a polovlhkou směs pro okouna s obsahem 63 % proteinů, 16 % lipidů, 15 % sacharidů. Nejlepších výsledků (hmotnost a koeficient kondice) bylo dosaženo při použití krmné směsi pro larvy mořských ryb. WEDEKIND (2003) uvádí jako nejvhodnější zdroj přídavku přirozené potravy při převodu larvy Chironomus, také díky dobré výživové hodnotě, snadné manipulaci a skladování a získávání. Při převodu přídavek larev Chironomus s úspěchem použili i ZIENERT et WEDEKIND (2001) a ZIENERT et STEINL 2004). Převod rychleného plůdku je také možný pomocí využití polovlhké směsi na bázi rybího masa. Využitím této metody se u nás zabýval BARÁNEK et al. (2004), kdy porovnával úspěšnost převodu při použití přímé metody převodu a metody využívající polovlhkou směs. Ve svém experimentu použil tři varianty. Varianta A-aplikace pouze suché diety, varianta B- první tři dny aplikace PVS ručně v intervalu 2 hodin, aplikace PVS od 7:00-19:00 od 4. dne odchovu aplikace pouze suché diety. U varianty C- první 3 dny odchovu aplikace PVS jako u varianty B, 4-6 den odchovu byla PVS podávána již se suchou dietou. Od 7. dne byla ve všech variantách podávána pouze suchá dieta. Polovlhká směs byla sestavena na bázi čerstvého rybího masa z tolstolobika bílého složení: (50% rybí maso, 35% rybí moučka, 5% sušená syrovátka, 5% sojová odtučněná mouka, 5% doplněk biofaktorů Aminovitan). PVS byla připravena na mlýnku na maso, zamrazena, přechovávána v mrazicím boxu a byla aplikována rybám nastrouháním na ručním struhadle (velikost částic cca. 1,5-3,5 mm). Nejlepších výsledků bylo dosaženo ve variantě A- přímý převod, mortalita ± 0.82 oproti ± 4.36 ve variantě B a ± 1.06 ve variantě C. BARÁNEK (2008) publikuje i další experiment se zaměřením na využití PVS směsí při převodu. PVS aplikoval první tři dny a poté byla rybám již předkládána pouze suchá dieta, ve druhé variantě byla rybám předkládána pouze suchá dieta od začátku odchovu. U pokusné varianty krmené polovlhkou krmnou směsí (B) na bázi rybího masa bylo dosaženo vyššího přežití (37%) a vyšší průměrné hmotnosti (1,51 g) na konci experimentu oproti druhé variantě, převáděné přímo na suchou dietu (24% a 1,26 g). V období dalšího odchovu však vykazovala lepší parametry růstu varianta krmená od počátku suchou směsí. Ryby

25 přijímající polovlhkou směs následně obtížně přecházely na suchou dietu a zaostávaly v růstu za rybami z přímého převodu. Využitím polovlhkých směsi se při převodu zabýval také ALTUN et al. (2008). Tento autor použil převodní metodu co-feeding. Během 28 denního experimentu srovnával vliv a úspěšnost dvou druhů přirozené potravy živou: první živé organismy Gambusia affinis a polovlhké směsi (které byly vyrobeny ze živých organismů). Polovlhkých směsí byly dva druhy: 1) na bázi sekaného masa krevet (Parapenaeus longirostris-složení sušina 56%, protein 33 %, lipidy 8 %) a suché diety (parametry suché diety sušina 91 %, protein 44,5 %, lipidy 10 %) obě složky byly smíchány v poměru 1:1 (varianta G), 2) na bázi sekaného rybího masa z tilapie nilské (Orechromis niloticus-složení 23 % sušina, protein 19 %, lipidy 1,70 %) a suché diety stejného složení jako v předchozí PVS (varianta H), obě složky byly opět smíchány v poměru 1:1. Po vyhodnocení experimentů použití těchto polovlhkých směsí bylo dosažení přežití 56 % u obou druhů polovlhkých směsí. V porovnání s ostatními variantami, které byly v experimentu provedeny, byla shledána tato hodnota přežití výrazně nižší u jiných variant, přežití se pohybovalo v rozpětí %. U variant, kde byly aplikovány polovlhké směsi, byl rovněž shledán nižší obsah dusíkatých látek oproti variantám, kdy byla během převodu aplikována živá potrava Gambusia affinis. Rozhodujícím obdobím při převodu rychleného plůdku na suchou dietu je počáteční příjem a postupný návyk na suchou dietu. Optimální teplota pro převod plůdku, a dobré využití komerční směsi se pohybuje v rozmezí C. Při této teplotě však rychleji probíhají u plůdku metabolické procesy, a pokud plůdek brzy nezačne přijímat suchou dietu, velice rychle vyhladoví a je velmi náchylný k různým onemocněním, zvláště bakteriálním, kterým tato teplota pro vzplanutí onemocnění plně vyhovuje. NAGEL (1976) uvádí, že největším problémem intenzivního odchovu candáta je překlenutí období aklimatizace a návyku na příjem krmiva. Optimálně by zřejmě toto období nemělo trvat déle než 10 dní. Teplota C je optimální pro aklimatizaci a růst ryb, nicméně jsou také optimální pro vznik mnoha onemocnění. Snížení teploty vody na C redukuje mnoho problémů s nemocemi, ale také redukuje o 33 % růstovou rychlost ryb. Určením vhodné teploty pro převod plůdku na suchou dietu se zabýval také ZAKĘŚ (1997), jako krmivo použil dvě varianty, živý zooplankton (Daphnia magna nebo Moina branchiata) a suchou dietu v podobě pstružího krmení s obsahem proteinu %, tuku % a metabolizovatelné energie 17,0-17,5 MJ, při čtyřech teplotách 18, 20, 22, 24 C. Krmivo bylo o velikosti

26 částic 0,5-1,2 mm se zvyšující se velikostí během odchovu. Ryby byly krmeny 16 hodin denně od 5:00-21:00. Odchovné období trvalo 28 dní, počáteční velikost ryb 32,9 mm, W 0,25 g, hloubka vodního sloupce 20 cm, koncentrace 6 ks/l -1, denní krmná dávka byla z počátku 12 % hmotnosti biomasy, poslední týden 8 % hmotnosti biomasy. Nejlepších výsledků, růstu a přežití bylo dosaženo při teplotě 22 C u suché směsi i zooplanktonu. Při této teplotě procento přežití na suché dietě dosahovalo téměř 80 %, na zooplanktonu 97,5 %. Důležitým parametrem pro převod rychleného plůdku na suchou dietu je dobrá kondice a zdravotní stav plůdku. Jelikož candát přirozeně nepřijímá granulovanou krmnou směs v počátcích odchovu, hladoví a snižuje se jeho tělesná hmotnost, v tuto dobu je také velice náchylný na různá onemocnění. Při převodu slabého plůdku na suchou dietu dochází k vysoké mortalitě, která se může blížit až k 100% (BARÁNEK et al., 2006). To potvrzuje také ZAKĘŚ (1999), který srovnával vliv počáteční velikosti těla (dvě velikostní skupiny ryb W 0,25 ±0,06 g, TL 32,9±2,7 mm a W 0,53± 0,06 g, TL 39,4± 1,6 mm) při teplotě vody 22 a 24 C a druhu potravy (zooplankton a umělá dieta), na výsledky odchovu rychleného plůdku candáta v kontrolovaných podmínkách. U ryb krmených zooplanktonem nebyl zjištěn zásadní vliv teploty vody a počáteční velikost těla na přežití a ztráty způsobené kanibalismem. U ryb krmených umělou dietou byl zjištěn výrazný vliv na počáteční velikost těla i teploty vody. Při teplotě vody 22 C ryby krmené suchou dietou dosáhly větší délky i hmotnosti než ryby, které byly krmeny zooplanktonem. Vlivem hustoty obsádky na přežití plůdku a počáteční velikostí plůdku se zabývali CHESHIRE et STEELE (1972). Maximálního přežití 40 % bylo dosaženo v případě, kdy byl plůdek do TL 55 mm odchováván v rybničním prostředí a poté přesazen do žlabů v hustotě 12 g.l -1. SZKUDLAREK et ZAKĘŚ (2002) se zabývali efektivitou odchovu plůdku candáta v kontrolovaných podmínkách se zaměřením na hustotu obsádky. Prověřili tři varianty hustoty obsádky (A 0,99 g.l -1, B 1,65 g.l -1, C 2,31 g.l -1 ). Mezi jednotlivými variantami nebyl shledán žádný statisticky průkazný rozdíl na zvýšené efektivitě odchovu. Hustotou obsádky se zabýval MOLNÁR et al. (2004b), který použil v experimentu trvající 4 týdny 3 varianty hustoty obsádky A 1,25 g.l -1, B 1,66 g.l -1, C 2,08 g.l -1. Nejvyššího přežití 49,67 ± 5,32 a kondice 1,45 ± 0,22 bylo dosaženo při hustotě 2,08 g.l -1 oproti variantě A 1,25 g.l -1, kdy bylo dosaženo přežití 46,21 ± 6,11. Statisticky průkazný rozdíl byl v této práci shledán v přirozené mortalitě ve variantě C 8,63 % oproti 14,23 % B a 12,27 % A. Hustotou obsádky se zabývali