Popáleniny a jejich léčba. Absolventská práce

Transkript

1 Popáleniny a jejich léčba Absolventská práce Hana Janečková Vyšší odborná škola zdravotnická a Střední zdravotnická škola, Praha 1, Alšovo nábřeží 6 Studijní obor: Diplomovaný farmaceutický asistent Vedoucí práce: PharmDr. Magdaléna Riegerová Datum odevzdání práce: Datum obhajoby: červen 2016 Praha 2016

2 Prohlašuji, že jsem absolventskou práci vypracovala samostatně a všechny použité prameny jsem uvedla podle platného autorského zákona v seznamu použité literatury a zdrojů informací. Praha 2016 Podpis

3 Děkuji PharmDr. Magdaléně Riegerové za odborné vedení absolventské práce, poskytování rad a materiálových podkladů k práci.

4 Souhlasím s tím, aby moje absolventská práce byla půjčována v knihovně Vyšší odborné školy zdravotnické a Střední zdravotnické školy, Praha 1, Alšovo nábřeží 6. Podpis:

5 ABSTRAKT JANEČKOVÁ, Hana. Popáleniny a jejich léčba. Praha, Absolventská práce. VOŠZ a SZŠ Praha 1. Vedoucí absolventské práce PharmDr. Magdaléna Riegerová Cílem této absolventské práce bylo shrnout možnosti léčby popálenin. První část práce je věnována anatomii a fyziologii kůže. Anatomické znalosti jsou důležité pro pochopení a porozumění následujících kapitol. Dále byla vyšší pozornost zaměřena na proces hojení ran, jež je podkladem pro léčbu a následnou péči o popálenou plochu, uvedeny jsou moderní postupy, ale i metody používané v dávné minulosti. V následujících kapitolách je popsána klasifikace popálenin a možnosti léčby. Léčba se zde zaměřuje pouze na lehké popáleniny, těžší případy musí být hospitalizovány a léčeny pod odborným dohledem. Odborná péče pod lékařským dozorem není cílem této práce. Práce je psána z pohledu farmaceutické asistentky, a tudíž je zaměřena na léčivé přípravky dostupné v lékárně či prodejně zdravotnických potřeb. Praktická část práce je zpracována formou dotazníkového průzkumu. Cílem bylo zjištění informovanosti laické veřejnosti zejména o poskytování první pomoci při popáleninách. Pozornost byla věnována i volbě léčivých přípravků a znalosti léčivých rostlin. Výsledky průzkumu jsou vyobrazeny v grafickém znázornění. Klíčová slova: Popáleniny, léčba popálenin, hojení ran, kůže, první pomoc při popáleninách

6 ABSTRACT JANEČKOVÁ, Hana. Treatment of Burns. Praha, Thesis. VOŠZ a SZŠ Praha 1. Tutor PharmDr. Magdaléna Riegerová The aim of this graduation thesis was to summarize treatment options for burns. The first part is devoted to anatomy and physiology of the skin. Knowledge about anatomy is necessary to understand the following chapters. Furthermore, this part is focused on the healing process, which is the basis for treatment and aftercare of the burned area. So this part also introduced modern methods, but also methods which were used in long ago. The following sections describe classifications of burns and treatment options. The treatment focuses on light burns only but severe cases must be hospitalized and treated under expert supervision. Professional care under medical supervision is not the purpose of my work. The work is written from the perspective of pharmaceutical assistant, and because this is focused on the medicinal products which are available in the pharmacy or store of medical supplies. The practical part is processed through a questionnaire survey. The goal was to determine the awareness of the general public especially how to provide first aid for burns. This thesis was also focused on the options medicinal preparations and knowledge about medicinal plants. The results are shown in graphical form. Keywords: Burns, treatment of burns, healing wounds, skin, first aid for burns

7 Obsah Úvod Anatomie kůže Epidermis Stratum basale Stratum spinosum Stratum granulosum Stratum lucidum Stratum corneum Korium Tela subcutanea Adnexa žlázová Adnexa keratinizovaná Nervový systém Krevní a lymfatické cévy 16 2 Fyziologie kůže Bariérová (ochranná) funkce Fyzikální bariéra Chemická bariéra Biologická bariéra Sekreční funkce Keratin Melanin Pot (sudor) Maz (sebum) Metabolická funkce Regulační funkce Senzorická funkce Imunologická funkce Depotní funkce 20 3 Rána Rozdělení ran Hojení ran Fáze hojení Fáze čistící, exsudativní, erudační, zánětlivá Fáze granulační, proliferační Fáze epitelizační, vyzrávání, tvorby jizvy Faktory ovlivňující proces hojení ran Vnitřní faktory Vnější faktory Komplikace procesu hojení ran u starých a nemocných lidí Débridement Infekce ran.. 27

8 4.4.1 Příznaky infekce Predisponující faktory Původce infekce Hojení ran pomocí obvazových materiálů Moderní terapeutické postupy pro hojení ran Popáleniny Klasifikace popálenin Hodnocení rozsahu popálenin Hloubka postižení První pomoc Poleptání chemické poškození Příznak První pomoc Úraz elektrickým proudem Hlavní účinky zásahu elektrickým proudem Dělení Prevence První pomoc Zasažení bleskem Příznaky První pomoc 37 6 Léčba popálenin Historický pohled na péči o popálené Léčba pomocí obvazového materiálu Léčivé přípravky dostupné v lékárně Dexpanthenol nebo kyselina panthotenová Dexpanthenol/Chlorhexidin Guaiazulen/Heřmánkový extrakt Retinol Alfa-tokoferol Extrakt z cibule/alantoin/heparin HemaGel Náplasti na popáleniny Rostlinná léčba Heřmánek Měsíček Jitrocel Kostival Řebříček Třezalka Aloe Homeopatická léčba Magistraliter příprava Hydroxid hořečnatý Magnesii hydroxidum Nasycený roztok hydroxidu vápenatého, tzv. vápenná voda Calcii hydroxidi solutio (Aqua calcis) Ostatní účinné látky Recepty... 68

9 7 Dotazníkový průzkum Cíl průzkumu a stanovené hypotézy Metodika průzkumu Znázornění výsledků průzkumu Vyhodnocení dotazníkového průzkumu. 77 Závěr.. 78 Seznam použité literatury a zdrojů informací Seznam obrázků 81 Seznam zdrojů obrázků Seznam zkratek. 86 Příloha 87

10 Úvod Snahou této práce bylo shrnout poznatky o popáleninách a jejich následné péči. Popáleniny jsou velmi častým poraněním zejména v domácnostech, a proto cílem této práce bylo vytvoření návodu k poskytnutí první pomoci a ošetření lehčích popálenin. Závažnější popáleniny patří vždy do rukou lékaře a ve většině případů je nutná hospitalizace. V České republice jsou zřízena specializovaná popáleninová centra. První takové centrum bylo zřízeno v roce 1953, které bylo první nejen v Československu, ale také na evropském kontinentu. V lékárnách je přítomný velký sortiment léčivých přípravků, což má za následek nepřehlednost a nesnadný výběr, v této práci je vytvořený přehled nejčastěji používaných přípravků. Některé léčivé rostliny mají významný podíl na léčení ran, jsou též přezdívané ranhojičské byliny, a tudíž jsou vhodnou volbou pro přírodní léčbu. Nechybí zde ani homeopatická léčba a magistraliter příprava. Méně známé speciální krytí podporující hojení ran je dostupné spíše v prodejnách zdravotnických potřeb. Dotazníkový průzkum by měl ukázat informovanost laické veřejnosti ohledně poskytování první pomoci, znalost a následný výběr léčivého přípravku. 10

11 1 Anatomie kůže Kůže je vývojově složitý orgán značného významu. Kůže má hmotnost kg (včetně podkoží) a plochu 1,5 2 m², tím patří k největším orgánům v lidském těle. Tloušťka kůže závisí na věku, pohlaví, výživě a především anatomické lokalizaci. Kůže včetně podkoží měří až 25 mm. Kožní tkáň je složena ze tří základních částí: epidermis (pokožka), korium (dermis, škára) a tela subcutanea (subcutis, podkožní vazivo). V kůži jsou uložena adnexa (přídatné orgány) dvojího druhu: žlázová (potní a mazové žlázy) a keratizovaná (vlasy a nehty). [1] Obrázek 1 Stavba kůže 11

12 1.1 Epidermis Epidermis je nejzevnější vrstva kůže, která je tvořena vrstevnatým dlaždicovým epitelem. Je bezcévná a její výživa je zajišťovaná difuzí z koria. Obnova je zajištěna mitotickým dělením v bazální vrstvě, směrem k povrchu se buňky (keratinocyty) postupně oplošťují a rohovějí. Tento proces vyzrávání (diferenciace, keratinizace) trvá v kůži asi 4 týdny a výsledkem je voděodolný protein keratin a tukové látky, které jsou součástí ochranného bariérového komplexu. Epidermis je složena z 5 vrstev. [1] Obrázek 2 Vrstvy epidermis Stratum basale Stratum basale je tvořeno cylindrickými buňkami s velkými jádry a jemnými tonofilamenty cytokeratinu. Buněčné elementy navzájem propojují desmozomy a k bazální membráně jsou fixovány pomocí semidesmozomů, což jsou specializovaná ztluštění buněčné membrány. Asi 5 10 % buněk bazální vrstvy tvoří dendritické melanocyty. V tomto místě je syntetizovaný pigment melanin předáván okolním buňkám a slouží k ochraně před ultrafialovým zářením. Nečetné jsou Merkelovy buňky, které mají vztah k jemnému čití. 12

13 1.1.2 Stratum spinosum Stratum spinosum je tvořeno z několika vrstev polygonálních buněk, které se směrem k povrchu zvětšují. Součástí cytoplazmy těchto buněk je hustá síť keratinových tonofibril a keratinozomy s obsahem polysacharidů, sterolů, lipidů a hydrolytických enzymů s důležitou úlohou v procesu keratinizace. V této vrstvě se vyskytují i Langerhansovy buňky, které jsou významné pro imunitní děje v kůži Stratum granulosum Stratum granulosum tvoří 1 3 řady oploštělých buněk s přítomností hrubých keratohyalinových zrn, která jsou meziproduktem rohovění. Keratinozomy se vyprazdňují do intercelulárního prostoru a jsou zdrojem epidermálních lipidů. Jádra buněk již degenerují Stratum lucidum Stratum lucidum je tenká vrstva jasných buněk, vyvinutá výrazněji jen na dlaních a ploskách Stratum corneum Stratum corneum je rohová vrstva, tvořena z několika vrstev již zcela keratinizovaných buněk, bez jader a organel. Korneocyty se ve formě rohových lamel trvale odlučují na kožním povrchu, čímž je zajištěna samočistící schopnost kůže. [1] 1.2 Korium Korium je vazivová vrstva kůže, rozdělená bez ostré hranice na povrchovou papilární část, tvořící výběžky (papily), které vybíhají proti čepům epidermis, a hlubší retikulární část. Papilární vrstva je tvořena řídkým vazivem s četnými buňkami (fibrocyty, makrofágy, žírné buňky aj.) a jemnými vlákny. Retikulární dermis je vyplněna tuhým vazivem s menším počtem buněčných elementů a hrubými snopci vazivových vláken. Vláknité struktury koria jsou 13

14 produkovány aktivními formami fibrocytů fibroblasty. Dermis je tvořena až 70 % kolagenních vláken, které zodpovídají za tuhost a pevnost kůže (svým uspořádáním podmiňují i čáry štěpitelnosti v kůži). Pro pružnost kůže jsou významná elastická vlákna. Nejčetněji se vyskytují kolem vlasových folikulů a potních žláz. Pod bazální membránou je prokazatelná síť retikulárních vláken. Základní substance dermis je polopevná matrix s vysokým obsahem glykosaminoglykanů zodpovídající za viskozitu a hydrataci koria a umožňující transport látek v kožní tkáni. [1] 1.3 Tela subcutanea Podkoží je mezenchymálního původu. Je tvořeno tukovou a vazivovou tkání, která je bohatě vaskularizována. Lalůčky podkožního tuku jsou od sebe oddělovány snopci vaziva. Svazky větších cév a nervů jsou uloženy ve vazivových septech, jimiž podkoží plynule souvisí s koriem. [1] 1.4 Adnexa žlázová Mezi přídatné žlázové orgány patří: mazové žlázy, ekrinní a apokrinní potní žlázy. Mazové žlázy jsou většinou vázané na vlasový folikul. Vyskytují se především v oblasti kštice, obličeje, zad a hrudníku (seboroická lokalizace), chybí na dlaních a ploskách. V dětství jsou malé a v pubertě se postupně aktivizují pod vlivem androgenů. Maz je produkován holokrinní sekrecí (celé buňky se mění v sekret sebum). Ekrinní potní žlázy jsou rozptýleny po celém kožním povrchu v počtu několika milionů, s maximem na dlaních a ploskách. Jejich sekreční část stočená do klubíčka je umístěna hluboko v koriu až v subcutis, intraepidermální spirálovitý vývod ústí volně na povrchu kůže. Produkce potu v množství až 10 l/den je významným faktorem termoregulace. Apokrinní potní žlázy jsou velké tubulózní žlázy ústící do vlasových folikulů v oblasti perigenitální, perianální, v axilách. Aktivují se v pubertě a produkují alkalický sekret s obsahem aromatických látek. [1] 14

15 1.5 Adnexa keratinizovaná Vlasy nalézáme na celém kožním povrchu kromě dlaní, plosek, glans penis a vulvy. Rozlišujeme 3 druhy vlasu: Lanugo (fetální chmýří) Vlas velusový (jemné krátké vlásky kryjící většinu kožního povrchu) Terminální vlasy, které kromě kštice, obočí a řas tvoří ochlupení pubické, axilární, vousy aj. Vlasový kořen (zanořená část vlasu) je uložen šikmo do vlasového folikulu, který vzniká vchlípením epidermis. Vlasový folikul spolu s mazovou žlázou a hladkým svalem m. arrector pili (napřimovač chlupu), tvoří funkční pilosebaceózní jednotku. Vlastní vlas je složen z dřeně, kůry a kutikuly. Kůra je tvořena keratinem a barva vlasu je určena přítomným melaninem. Cibulka vlasu (bulbus) nasedá na vlasovou papilu, jejíž kapiláry vlas vyživují. Pro růst vlasů do délky je rozhodující dělení buněk tzv. matrix v dolní části vlasové cibulky. Na hlavě nalezneme kolem sto tisíc vlasů, rostou v nezávislých cyklech. Růstová fáze (anagen) je nejdelší, trvá několik let, dvoutýdenní je fáze zániku (katagen). Výpad vlasů za den je považován za normální. Nehet je složen z plochých zrohovatělých buněk, vyrůstajících z nehtové matrix, odkud se posunuje po nehtovém lůžku. Matrix i lůžko mají složení jako epidermis, matrix obsahuje dělící se buňky, které vyzrávají a keratinizují. [1] 1.6 Nervový systém Inervace kůže je bohatá s největší hustotou senzitivních vláken na rukou, obličeji a genitálu. Četná volná nervová zakončení se nalézají v dermis, epidermis a v blízkosti Merkelových buněk. Stimulace volných nervových zakončení vyvolává svědění (pruritus), který je 15

16 charakteristickým rysem řady kožních chorob. Speciální korpuskulární receptory (Pacciniho a Meissnerova tělíska) registrují tlak a vibrace. Vegetativní nervy (adrenergní i cholinergní vlákna) jsou určeny pro inervaci cév, potních žláz a hladkých svalů kůže. [1] 1.7 Krevní a lymfatické cévy Kůže je rovněž bohatě vaskularizovaná. Krevní cévy (arterie a vény) jsou uspořádány do dvou hlavních horizontálních pletení. Hluboká pleteň leží na hranici koria a podkoží a její arterioly zásobují potní žlázy a vlasové papily. Povrchový plexus se nachází v subpapilární dermis a z něho odstupující arterioly končí v papilách koria kapilárními kličkami. Pro termoregulaci jsou významné arteriovenózní spojky, tvořící zejména v oblasti bříšek prstů a nehtových lůžek speciální útvar tzv. glomus, sloužící k regulaci rychlosti krevního průtoku. Lymfatické cévy mají podobné uspořádání pletení. Síť lymfatických cév začíná v papilách koria a vytváří postupně cévy většího kalibru, drénující regionální lymfatické uzliny. [1] 16

17 2 Fyziologie kůže Fyziologické funkce kůže těsně souvisí s anatomickou strukturou a rolí hraničního orgánu oddělujícího vnitřní a zevní prostředí. [2] 2.1 Bariérová (ochranná) funkce Mezi bariérové funkce patří fyzikální, biologická a chemická bariéra Fyzikální bariéra Mechanická ochrana (pevnost, pružnost, soudržnost) je zajištěna hydratovanou a promaštěnou rohovou vrstvou, desmosomy keratinocytů, sítí vláken koria a podkožní tukovou tkání. Na fotoprotektivní funkci (ochrana zejména před ultrafialovým zářením) se podílí rohová vrstva, keratohylinové struktury stratum granulosum (odraz), obsah melaninu, aminokyselin, nukleových kyselin. Elektrická bariéra je zajištěna elektronegativně nabitým povrchem stratum corneum a funkční vrstvou mezi stratum corneum a stratum granulosum, která funguje jako elektrický dipól zevně elektronegativní, uvnitř pozitivní. Tímto fyzikálním jevem je ztížena penetrace iontů do kůže a souhlasně nabité částice prachu, mikrobů a nečistoty jsou odpuzovány. Významná role kůže je při ochraně před teplem a chladem a ve vodním hospodářství organismu Chemická bariéra Zde jsou uplatněny mechanické vlastnosti kůže, nárazníková schopnost kyselého kožního pláště, acidorezistence keratinu, samočistící schopnost kůže. Chemikálie, které proniknou hlouběji, jsou zachyceny Langerhansovými buňkami a indukují imunologické reakce se všemi důsledky. 17

18 2.1.3 Biologická bariéra Neporušená rohová vrstva je překážka pro koky a jejich enzymy, podílí se na samočistící funkci kůže. Kyselé ph ochranného kožního filmu působí antimikrobiálně. Proti bakteriím přechodné mikroflóry vykazuje antimikrobiální aktivitu rezistentní kožní flóra. Imunitní reakce zprostředkované buňkami jsou namířeny proti intracelulárním parazitům bakteriím, plísním a virům. Kolonizaci kožního povrchu podporuje přehnaná očista (detergenty, mýdlo), mechanické poškození, macerace styčných ploch a mokvání. S bariérovou funkcí kůže souvisí také samočistící (autodezinfekční, detoxikační) funkce, na které se účastní rohová vrstva, která napomáhá odstranit prach, nečistoty, chemikálie, mikroby atd. přirozenou kontinuální deskvamací. Ochranný kožní film se též na této funkci podílí, nazývá se kyselý kožní plášť (ph 5 6) nebo tukový film (glandulární lipidy zastoupené zejména skvalenem, epidermální lipidy vzniklé při epidermopoeze představované cholesterolem). Kyselé ph kožního filmu působí antimikrobiálně. [2] 2.2 Sekreční funkce Kůže produkuje keratin, melanin, pot a maz Keratin Keratin je nejpevnější struktura lidského organismu, rezistentní vůči řadě chemických a fyzikálních vlivů. Tento skleroprotein vzniká v rámci proliferace a diferenciace keratinocytů. Základem pro jeho vznik jsou keratohyalinová granula ve stratum corneum. Epidermopoeza spotřebuje asi 20 % bílkovin z potravy, v epidermis se dělí asi 60 % buněk, ostatní jsou v klidové fázi. Postup buňky od stratum basale až na povrch trvá zhruba 28 dní, představující tak regenerační dobu epidermis. Regenerace stratum corneum trvá asi 8 dní, výměna všech epidermálních buněk asi 40 dní. 18

19 2.2.2 Melanin Melanin je pigment patřící mezi polychinony s vysokým obsahem tyrozinu. Jeho funkce je fotoprotekce. Melanin je syntetizován v melanozomech buňkami nazývanými melanocyty. Syntézu stimuluje světlo zejména v ultrafialové části spektra, syntéza je řízena MSH (melanocyty stimulujícím hormonem) z předního laloku hypofýzy Pot (sudor) Pot je hypotonický sekret obsahující Na, K, Cl, Ca, fosfáty, kyselinu mléčnou, aminokyseliny, glukózu, atd. Naproti tomu neobsahuje bílkoviny, tuky, nebo enzymy. Pot je secemován ekrinními žlázami (ústí volným potním pórem na kožní povrch, ph potu je až 6,75) a apokrinními žlázami (ústí v pilosebaceózní jednotce, ph dosahuje až 11,5). Pach potu je dán především bakteriálním rozkladem. Pocení má význam pro termoregulaci, hydrataci rohové vrstvy, exkreci toxických látek. Sekrece potu je zprostředkována teplotou krve a centry v hypothalamu Maz (sebum) Maz je sekret olejovité konzistence s obsahem volných mastných kyselin, mono-, di-, triacylglycerolů, voskových esterů, sterolů, parafínů, fosfatidů a jako základní součást je zde skvalen. Maz je produkován mazovými žlázami (holokrinní typ sekrece), které ústí mezi vnitřní a vnější vlasovou pochvu a jsou součástí pilosebaceózní jednotky. Základní funkcí je vytvoření ochranného tukového filmu (spolu s epidermálními lipidy) na kožním povrchu. Regulace sekrece je dána konstitučně a hormonálně, uplatňují se také vlivy nervové, výživy a působení léků. [2] 2.3 Metabolická funkce Aktivita kožního metabolismu, představuje zhruba 1/3 aktivity jater. V rámci udržování a regenerace struktur zde probíhá metabolismus sacharidů, tuků, bílkovin. Funkcí sekreční (tvorba keratinu, mazu, potu a melaninu) a depotní (metabolismus sacharidů jako energetický 19

20 zdroj) se kůže vzhledem k rozsahu kožního povrchu podílí na metabolismu celého organismu. V horních vrstvách epidermis, která je bezcévná a získává veškeré živiny difúzí z koria, dochází vlivem UV záření k přeměně provitaminů ve vitamin D. [2] 2.4 Regulační funkce Kůže je v podstatě semipermeabilní membrána (polopropustná), jejíž propustnost ovlivňuje stav kůže (zejména rohové vrstvy) a její hydratace. Průnik látek z vnějšku je dán také jejich charakterem. Kůže se dále podílí na termoregulaci, a to změnami prokrvení, pocením a odpařováním vody. Například studeným a vlhkým prostředím se snižuje prokrvení kůže a činnost žláz. [2] 2.5 Senzorická funkce Kůže jako smyslový orgán zprostředkuje organismu informace o zevním i vnitřním prostředí prostřednictvím receptorů, které registrují teplo, chlad, dotyk, tlak, bolest, nebo svědění atd. [2] 2.6 Imunologická funkce Kůže je vzhledem k frekvenci kontaktu s antigeny zevního prostředí významným a vlastně největším imunologickým orgánem. Na podněty odpovídá kůže fyziologickými i patologickými imunitními reakcemi, je nejsnáze senzibilizovatelným orgánem. Imunokompetentní jsou v kůži zejména keratinocyty, Langerhansovy buňky v epidermis, v dermis pak senzibilizované T-lymfocyty, makrofágy a mastocyty. [2] 2.7 Depotní funkce Kůže je důležitým rezervoárem vody, která je vázána na kolagenní vlákna a základní substanci zejména v papilární části koria. Při porušení kožního povrchu např. ekzémem ztráta vody stoupá. Kůže obsahuje též velké množství krve, glukózy a podkožního tuku. Depotní funkce se využívá také při tzv. intervalové terapii lokálními kortikoidy, které tvoří v neporušené rohové 20

21 vrstvě depo, ze kterého se postupně uvolňují po dobu asi 3 dní a jejich léčebný účinek je tak prodloužen. [2] 21

22 3 Rána Otevřená rána (kožní defekt) znamená jakékoliv narušení celistvosti kožního krytu. [3] 3.1 Rozdělení ran Podle mechanismu vzniku: Mechanické - Řezné - Tržné - Zhmožděné - Tržně zhmožděné - Bodné - Penetrující - Sečné - Kousnutím - Střelné - Tlakové Chemické (louhy, kyseliny) Termické (popáleniny, opařeniny, omrzliny) Aktinické (radiační záření) Podle hloubky: Povrchové Hluboké Podle délky léčby: Akutní primárně se hojící rány, které vzniknou ve zdravé tkáni. Chronické nehojící se déle než 6 8 týdnů. [3] 22

23 4 Hojení ran Hojení ran je přirozeným obranným systémem pohybu a dělení buněk, který organismus spouští okamžitě při vzniku jakékoliv rány na těle. Obranný mechanismus u zdravého jedince je natolik silný, že dokáže zvládnout všechny akutní rány. Pokud se naskytnou komplikace v ráně např. infekce, tak u mladého a zdravého jedince za mírného přispění dojde též ke zhojení v relativně krátkém časovém úseku. Pokud však stejná situace nastane u jedince, který je celkově ve zhoršeném zdravotním stavu kvůli chronickým onemocněním, je starší 65 let, má zhoršený nutriční stav a sníženou schopnost sebepéče, tak léčení defektů bude složité a dlouhodobé. Hojení rány je souvislý proces, v němž se jednotlivé fáze vzájemně prolínají a na sebe navazují. [3] 4.1 Fáze hojení Hojení ran je přirozená buněčná reakce organismu na porušení celistvosti kožního krytu. Buněčné pochody jsou spuštěny okamžitě ve chvíli, kdy dojde k porušení integrity tkáně. Hojení ran může probíhat v zásadě buď per primam intentionem (hojení rány napoprvé, přímo, bez komplikací a hladkou jizvou), nebo per secundam intentionem (hojení rány napodruhé, po zkomplikování původního hojení infekcí, hnisáním. Zanechává obvykle nepravidelnou jizvu). Hojení per primam probíhá nejčastěji u chirurgických zákroků, kdy je malá destrukce tkáně a tyto defekty jsou uzavřeny stehy nebo svorkami. Samozřejmě za předpokladu, že organismus je relativně mladý a zdravý. V opačném případě přirozené systémy hojení selhávají a rána nemá tendenci k hojení. Navíc pokud přispěje lokální infekce nebo celkové zhoršení stavu pacienta, rána se stává chronickou a ve svém hojení stagnuje. Hojení per secundam se týká ran s tkáňovým deficitem, který musí být doplněn novotvorbou. Proces tvorby tkáně je zdlouhavý a výsledkem je nápadná jizva. 23

24 Jako chronický defekt je pak označována sekundárně se hojící rána. Proces hojení je provázen destrukcí i tvorbou granulační tkáně a trvá déle než 6 týdnů. Při procesu hojení se mohou negativně uplatnit místní a celkové faktory. [3] Fáze hojení: Čistící fáze (hemostáza, zvládnutí infekce a nekrotizace tkáně) Granulační fáze (výstavba nového tkaniva) Epitelizační fáze (tvorba nového epitelu kůže) Jednotlivé fáze na sebe nejen plynule navazují, ale mohou se i vzájemně překrývat. [3] Obrázek 3 Fáze hojení Fáze čistící, exsudativní, erudační, zánětlivá Je popisována aktuálním děním v ráně. Fáze čistící je vždy fází zásadní, kdy je snaha co nejrychleji zastavit krvácení a co nejefektivněji ránu vyčistit a tím odstranit lokální příčiny stagnace procesu hojení. Rána je často infikovaná, secernující s možným výskytem vlhkých či suchých nekróz, s výraznými povlaky, často je přítomný zápach a lokální bolest. Charakteristika rány: Rána chronická, infikovaná i neinfikovaná, secernující, povleklá, nekrotická, zapáchající. 24

25 Cíl lokálního ošetřování: Hemostáza, rychlé aktivní čištění rány, podpora proliferace buněk, podpora granulace Fáze granulační, proliferační Dochází k proliferaci (dělení buněk), což vede k vytvoření nových cév za účelem vyplnění defektu granulačních tkání. Růstové faktory a cytokiny stimulují migraci a proliferaci buněk. Fibroblasty produkují kolagen, který vyzrává v pevná kolagenní vlákna. Charakteristika rány: Rána akutní i chronická, rána primárně vyčištěná s velkou i menší sekrecí. Cíl lokálního ošetřování: Rychlé dočištění rány, zabránění vysychání, podpora a ochrana granulace a následné epitelizace, udržení elasticity plochy a okrajů rány Fáze epitelizační, vyzrávání, tvorby jizvy Fáze diferenciace a přestavby, vyzrávání kolagenních vláken. Rána se kontrahuje, granulační tkáň je chudší na vodu a cévy, zpevňuje se a přeměňuje v jizevnatou tkáň. Charakteristika rány: Chronická neinfikovaná, vyčištěná rána s postupující epitelizací. Cíl lokálního ošetřování: Podpora a ochrana epitelizace, zlepšení elasticity okrajů rány, zmírnění jizvy. [3] 4.2 Faktory ovlivňující proces hojení ran Proces hojení ran je přirozeným obranným buněčným procesem, který je spuštěn ve chvíli, kdy se objeví jakákoliv rána. V případě chronické rány, která se dlouhodobě nehojí, je proces negativně ovlivněn vnitřními a vnějšími faktory. 25

26 Chronické rány jsou provázeny místní i celkovou odezvou organismu, kterou označujeme jako nemoc z chronické rány. Chronická rána startuje kaskádu patofyziologických změn, které mohou vést až k zániku jedince. [3] Vnitřní faktory Vaskularizace dobré krevní zásobení podporuje hojení. Hojení se prodlužuje při nedostatečném krevním zásobení, které zabezpečuje výživu. Imunodeficit snížená imunita v souvislosti s infekcí. Radioterapie Stav výživy podvýživa se špatným nutričním stavem se hojení prodlužuje. Obezita tukové tkanivo omezuje krevní zásobení, okraje rány nepřiléhají k sobě a hrozí dehiscence (rozestup) rány. Léky imunosupresiva zhoršují hojení, protizánětlivé léky zakrývají symptomy infekce Kouření Stres klade velké nároky na organismus a nepříznivě ovlivňuje hojení. Nedostatek vitaminů, Fe, Ca, Zn, stopových prvků Vnější faktory Trauma poškození celistvosti kožního krytu v důsledku poranění Infekce kontaminace pacientem nebo personálem, nedodržování hygienických zásad a režimu Komplikace procesu hojení ran u starých a nemocných lidí Cévní změny ateroskleróza, atrofie kožních kapilár. Snížená funkce jater zhoršuje se syntéza krevních faktorů srážení. Změny v imunitním systému zhoršuje se tvorba protilátek k zabránění infekce. Nedostatky v nutrici mohou snížit počet erytrocytů a leukocytů a tím bránit uvolňování kyslíku, který je potřebný k syntéze kolagenu a vytváření nových epitelových buněk. [3] 26

27 4.3 Débridement Débridement je označení pro odstranění adherující, mrtvé a kontaminované tkáně z rány. Pokud na ráně lpí nekróza, je nezbytné ji odstranit, a tím zabránit možnému šíření mikroorganismů do okolí a vzniku sepse. Nekrotickou tkáň lze odstranit pomocí exkochleační lžičky nebo tupým koncem pinzety, jedná se o chirurgický débridement rány. Kromě této metody lze použít chemickou nekretomii (např. kyselinou benzoovou 40 %), její předností jsou malé krevní ztráty a selektivní odloučení mrtvé tkáně. Indikuje se zejména u geriatrických nemocných a v určitých lokalitách (dorsum ruky nebo nohy). Další technikou je instrumentační nekretomie. Může být tangenciální (ostré seřezávání nekróz nožem k dosažení vitální spodiny) nebo fasciální, kdy se odstraňuje postižená tkáň přímo z fascie. Každá metoda má svoje přednosti a omezení. Metodu vždy volí lékař individuálně každému pacientovi. Sestra pokračuje přesnou a efektivní lokální ošetřovatelskou péčí o ránu. [3], [4] 4.4 Infekce ran Ranné infekce, postihující a komplikující léčbu defektů, jsou způsobovány různými druhy mikroorganismů, které pronikají do rány, rozmnožují se v nich a přitom produkují toxiny. Každá infekce se může rozšířit a vést k život ohrožující sepsi. [3] Příznaky infekce Příznaky ranné infekce, jež popsal v 1. st. n. l. římský lékař Cornelius Celsus jako rubor (zarudnutí), tumor (otok), calor (teplo), dolor (bolest), dodnes slouží jako vodítko k rozpoznání infekce. Tyto signály jsou odrazem obrany imunitního systému proti vnikajícím mikroorganismům. Obecnými příznaky jsou teplota, zimnice, leukocytóza a zduření regionálních lymfatických uzlin nebo až porucha funkce. 27

28 4.4.2 Predisponující faktory Tento komplexní proces je ovlivňován mnoha faktory. Význam pro progresi infekce má druh virulence a množství choroboplodných zárodků v ráně. Důležitou roli hraje rychlost formování lokálních obranných mechanismů, a zda jsou tyto mechanismy účinné. To ovšem závisí na celkovém stavu organismu. Zesláblý organismus, poruchy metabolismu, pokročilé stáří, snížená imunita apod. mají za následek příznivější podmínky pro rozmnožování choroboplodných zárodků Původce infekce Původci infekce bývají viry, plísně, bakterie a paraziti. V převážné většině případů jsou původci právě bakterie. Jsou to jednobuněčné organismy a mnohé z nich produkují toxiny. Bakterie potřebující k životu kyslík, je bakterie aerobní, pokud však kyslík nepotřebuje, je popisována jako bakterie anaerobní. Přítomnost bakterií v ráně nemusí nutně znamenat vznik infekce, ale je považována za kontaminovanou. Často jsou vlastní obranné mechanismy schopny se s tímto osídlením vypořádat. Ale ve chvíli, kdy bakterie proniknou hlouběji do rány, kde se pomnoží, svými toxiny poškodí tkáň a vyvolají zánětlivou reakci, je v ráně přítomna ranná infekce. Množení bakterií probíhá vždy dělením. Inkubační doba je obecně 8 10 hodin, kdy se bakterie přizpůsobují novému prostředí. [3] 4.5 Hojení ran pomocí obvazových materiálů Jednotlivé druhy krytí jsou klasifikovány podle jejich skladby a fyzikálních vlastností na krytí primární a sekundární. Primární krytí je v přímém styku s ránou, absorbuje sekret, zabraňuje vysušení a vstupu infekce do rány a podporuje její reepitelizaci. Sekundární krytí je umístěno až na primárním. Jeho funkcí je další ochrana rány, komprese, adheze a podpora absorpce. (Obvazové materiály budou podrobně probrány v kapitole léčba popálenin). [8] 28

29 4.6 Moderní terapeutické postupy pro hojení ran Podtlaková terapie ran: Jedná se o aktivní, neinvazivní metodu hojení ran, tj. aktivně upravující podmínky na spodině rány, rána se prokrvuje a vznikající sekret je odváděn drenáží mimo ránu a nekontaminuje tak její krytí. K zajištění stabilního podtlaku v ráně se uplatňuje přenosná pumpa (hodnoty podtlaku jsou v rozmezí mmhg), spodina rány je v kontaktu se sacím zařízením speciálního krytí, tzv. adhezivní fólií, která je překryta přes celou plochu rány. Kmenové buňky: Autologní transplantace (transplantace, při níž transplantovaná tkáň pochází od stejného jedince) kmenových buněk (KB) dává naději pacientům s ischemií dolních končetin, kterým by jinak hrozila amputace (FN Ostrava, IKEM). Odebírá se kostní dřeň (z lopatky kyčelní kosti), ve které jsou vedle jiných faktorů hojně zastoupeny krvetvorné KB a mezenchymální KB (MKB). Tyto MKB jsou tzv. multipotentní dokáží se přeměnit (diferencovat) na jiné typy buněk. Kožní defekt vysílá signály, které MKB přitahují. Při terapii kmenovými buňkami se využívá hned několik jejich vlastností: migrace, inhibice apoptózy a také jejich diferenciace, kdy v postižené tkáni dochází k vytvoření nových cévních struktur (angiogeneze), epidermis, vlasových folikulů, mazových žláz a dalších komponentů kůže. Důležité je správné načasování aplikace (i. v./i. m. přímo do defektu) a také aplikování dostatečného počtu KB. Terapie KB se stává vysoce efektivní metodou tzv. regenerativní medicíny a důležitou součástí v léčbě hojení ran u pacientů s jinak špatnou perspektivou. Tkáňová lepidla (hemostatikum): Fungují na principu fibrinu a trombinu, tedy tělu vlastních krevních proteinů, které vznikají při srážení krve. Po aplikaci na čerstvou ránu dojde k bleskovému (60s) přilnutí tkáně, redukci kapilárního krvácení a snížení rizika vzniku pooperačních hematomů. Díky tomu se dosahuje rychlejší regenerace a hojení ran, především v oblasti plastické, rekonstrukční a popáleninové chirurgie. 29

30 Kolagenní pěny: Hemostatikum, také karboxycelulóza či želatina nativní forma kolagenu. Krevní destičky adherují na povrch pórovité struktury kolagenu, navzájem se shlukují a tvoří krevní sraženinu. Kolagenní pěna vytváří na ráně gel, který hojí poraněnou tkáň a urychluje hojení případného zánětu. Pěnu lze využít i u defektů při chronické žilní insuficienci, u pacientů se syndromem diabetické nohy, u popálenin, ale také u povrchového krvácení či po chirurgickém zákroku. Ostatní: Hyperbarická oxygenoterapie (metoda, která využívá schopnosti krve dopravit při vyšším atmosférickém tlaku větší množství kyslíku k orgánům). Hydroterapie Tepelná (UV světlo, pulzní ultrazvuk), světelná, zvuková terapie. [5] 30

31 5 Popáleniny Popáleniny jsou poranění vznikající působením vysokých teplot na povrch těla, případně působením chemikálií, elektřiny či ozářením. [6] 5.1 Klasifikace popálenin Popáleniny dělíme podle mechanismu vzniku: Termické (opaření, ožeh plamenem) Elektrické (elektrický proud, elektrický oblouk, blesk) Chemické (kyseliny, zásady) 5.2 Hodnocení rozsahu popálenin Používá se pravidlo devíti, kdy je povrch těla u dospělých nebo dětí orientačně rozdělen na oblasti o rozsahu 9 % povrchu kůže. Obrázek 4 Pravidlo devíti u dospělého 31

32 Dospělí: Hlava 9 % Horní končetiny každá 9 % Trup 18 % + 18 % Dolní končetiny každá 18 % Perineum 1 % Plocha ruky poraněného odpovídá 1 % celkového tělesného povrchu. Děti: Hlava 14 % Horní končetiny každá 9 % Dolní končetiny každá 16 % Trup 18 % Záda 18 % Kojenec: Hlava odpovídá 18 % Horní končetiny každá 9% Dolní končetiny každá 14 % Trup 18 % Záda 13 % + 5 % hýždě. [6] Hloubka postižení 1. stupeň zarudnutí (erytém) Kůže je zarudlá, oteklá jako při spálení sluncem Hojení do dvou týdnů bez následků 32

33 2. stupeň (bulla) Odlučují se povrchové vrstvy ve formě puchýřů, tím vzniká nebezpečí velké ztráty tekutin (plazmy), při rozsáhlejších popáleninách jsou časté druhotné infekce, nebezpečí hrozí i zatížením organismu vlivem jedovatých látek vzniklých při rozpadu buněk. Povrchní: - Postižení epidermis a horní části dermis, spodina je růžová, puchýř obsahuje čirou tekutinu, která později rosolovatí (puchýře se nesmí odstraňovat, propichovat ani ostřihávat) - Silná bolest - Hojení trvá dnů. Hluboký: - Postižení hluboké části dermis, spodina je tmavě červená, snadno se infikuje, hojí se 3 5 týdnů. Obrázek 5 Popálenina 2. stupně 3. stupeň příškvar (eschara) Kůže je poškozena v plné tloušťce (nekróza), podkoží je též nekrotické. Kůže je šedá až hnědočerná, suchá, tvrdá, necitlivá, nebolestivá a chladná. Téměř vždy jsou komplikace s druhotnou infekcí. Kromě nebezpečí větších ztrát tekutin je člověk ohrožen septickým šokem, který vzniká v důsledku vstřebání jedovatých látek z rozpadlých a poškozených tkání. Hojení je obtížné, zdlouhavé, často zůstávají velké jizvy. 33

34 Obrázek 6 Popálenina 3. stupně 4. stupeň zuhelnatění (carbonisatio) Nekróza kůže, podkoží, svalstva a kosti, je nutná amputace. [6] 5.3 První pomoc Neprodleně zajistit příjezd ZZS (zdravotnická záchranná služba) tel. 155 Okamžitě zastavit působení tepla (vyproštění, uhašení hořících textilií, odpojení od elektrického proudu). Uvolnit dýchací cesty, v případě potřeby zahájit KPR (Kardiopulmonální resuscitace). Aplikovat studenou vodu (na malé plochy, ne na otevřené rány). Stáhnout oděv (pokud lze). Odstranit prsteny, náušnice a náramky. Postižené plochy krýt sterilním obvazem. Nepoužívat masti a zásypy. Provádět protišoková opatření. Pokud jsou k dispozici, použít alufólie. 5.4 Poleptání chemické poškození Chemikálie způsobují poleptání sliznice či kůže. 34

35 K častému poranění dochází při kontaktu s kyselinou sírovou (H2SO4) v autobaterii, poleptáním při hašení vápna na stavbách, při požití chemikálií. Rozsah poškození závisí na koncentraci a době působení chemikálie. K poleptání dochází neúmyslně, nedbalostí, neopatrností při manipulaci s chemickými látkami nebo následkem suicidálního (sebevražedného) konání. [6] Příznak Kyseliny (ph < 7): dochází k vytvoření příškvaru jako důsledek dehydratačního účinku kyselin (odebírání vody), tmavá barva suché, tzv. koagulační nekrózy. Zásady (ph > 7): rána je rozbředlá, žlutohnědá nebo zelená, na rozdíl od kyselin působí více do hloubky rozbředlé, tzv. kolikvační nekrózy. Výrazná palčivá bolest Poleptání do oka nemožnost otevřít oko (křeč očního svalstva) První pomoc Provést orientační vyšetření místa poranění. Postižené plochy opláchnout proudem tekoucí studené vody (vyčištění i analgetické působení). Odstranit oděv. Postižené plochy krýt sterilním materiálem. Provádět protišoková opatření. Volat ZZS. [6] 5.5 Úraz elektrickým proudem Elektrický proud prochází tělem, tvoří teplo hluboko ve tkáních a může vytvářet závažné popáleniny. Většina tepelného poškození je v hloubce tkání a viditelné popáleniny na kůži mohou být malé. Tyto popáleniny jsou vždy daleko rozsáhlejší, než se zpočátku jeví. 35

36 Popáleniny mohou být příčinnou velkého poškození svalové tkáně a způsobují ledvinné selhání, metabolickou acidózu. [6] Hlavní účinky zásahu elektrickým proudem Vyvolává srdeční nebo dechovou zástavu nebo srdeční arytmii. Tekutiny by měly být podány intravenózně v dostatečném objemu, aby vytvořily minimálně 100 ml hodinové diurézy jako pokus o prevenci renálního selhání a metabolické acidózy. Bezpečná vzdálenost od zdroje napětí je 1 cm na 1000 V za sucha Dělení Úrazy elektrickým proudem o nízkém napětí (do 1000 V) - Většina poranění je způsobena kontaktem se střídavým proudem ze zásuvky - Při zasažení proudem z běžného domácího rozvodu je riziko vzniku srdeční arytmie (fibrilace, důsledkem je vznik zástavy oběhu, bezvědomí a náhlá smrt), dále se projevuje jako porucha funkce nervů (brnění, obrna), ztráta paměti, typické jsou svalové křeče (postižený nemůže odtrhnout ruku od zdroje proudu, nemůže se nadechnout). Úrazy elektrickým proudem o vysokém napětí (nad 1000 V) - Způsobuje převážně popáleniny, které mohou být také skryté uvnitř těla. - Při úrazu není nutný přímý kontakt s vodičem. - Nejčastěji se kombinuje s dalším poškozením (pád z výšky, křeče aj.) Prevence Dodržet bezpečnostní předpisy při práci s elektrospotřebiči. Zamezit přístupu k zásuvkám malým dětem chrániče. Omezit používání elektrospotřebičů v koupelně a při sprchování. 36

37 5.5.4 První pomoc Neprodleně zajistit příjezd ZZS tel. 155 Přerušit působení elektrického proudu (vypnutí, odstrčení izolantem). V případě potřeby zahájit KPR. Ošetřit popáleniny (sterilní krytí na postižené plochy). Provádět protišoková opatření. [6] 5.6 Zasažení bleskem Řadí se mezi elektrotraumata způsobená elektrickým výbojem o vysoké energii. Pokud blesk zasáhne hlavu nebo myokard, znamená to pro postiženého smrt na místě. V případě nepřímého zasažení nebo při průchodu mimo srdce a hlavu působí menší místní poškození tkáně a orgánů než proud o vysokém napětí. Způsobuje rozsáhlou termickou nekrózu v dráze průchodu. Koaguluje obsah cév do širokého okolí a termoregulaci podlehnou nervy a nervové svazky. Nelze vyloučit ani kompresivní zlomeniny obratlů hrudní páteře. [6] Příznaky Popáleniny (na kůži jsou vstupní a výstupní znamení pavoučkovité spáleniny) Zmatenost Přechodné oslepnutí, ohluchnutí (prasknutí ušního bubínku) Bezvědomí Křeče Zástava dýchání První pomoc Neprodleně zajistit příjezd ZZS tel. 155 Při zástavě dýchání nebo oběhu zahájit KPR. Provádět protišoková opatření. [6] 37

38 6 Léčba popálenin Tato kapitola popisuje možnosti léčby popálenin, uvádí průřez historickou léčbou, zaměřuje se na léčivé přípravky dostupné v lékárnách či prodejnách zdravotnických potřeb, rostlinnou a homeopatickou léčbu a magistraliter přípravu. 6.1 Historický pohled na péči o popálené Popáleninové trauma patří mezi nejstarší úrazy, které poskytovaly lidstvo. Ve staroegyptském lékařství, jak zaznamenává Ebersův papyrus z období kolem roku 1600 př. Kr., se kladl důraz na přesný postup při aplikaci nejrůznějších živočišných látek (např. syrové maso) na popálené plochy. Starořečtí lékaři, v čele s Hippokratem, využívající herbální medicíny, vnesli do praxe určitou logiku (připravovali obvazy z plátna potřeného vepřovým sádlem a borovou pryskyřicí a zahřívali vše nad ohněm). Za římského impéria v 1. století po Kr. Cornelius Celsus shrnul lékařské poznatky v díle De Medicina, kde je poprvé zmínka o chirurgickém přístupu k řešení jizevnatých kontraktur po popálení. První klasifikaci popálenin podle vzhledu rány vytvořil a v roce 1607 publikoval Wilhelm Fabry ( ), praktický lékař z městečka Payarne ve Švýcarsku. Tato pozoruhodná kniha DE COMBUSTIONIBUS nese jeho latinské jméno Guilhelmus Fabricius Hildanus. Bylo to první a do 20. století jediné dílo, které definovalo popáleninové trauma a zmiňovalo se o jeho příčinách, příznacích, prognóze a léčení. Poprvé je zde uvedena klasifikace do tří stupňů. Důležité bylo jeho poznání, že léčba závisí na hloubce poranění a o té rozhoduje nejen výše teploty, ale také doba působení termické noxy, stav pacienta a hlavně jeho věk. V kapitole o prognóze hovoří o průběhu a výsledcích léčby: čím je plocha bolestivější, tím spíše se zhojí bez zjizvení za předpokladu častého měnění obkladů, obvykle octových. Rozsáhlé a hluboké popáleniny považoval Fabricius za neléčitelné, protože se záhy měnily v putridní ulcerace. Transplantace neexistovaly, a pokud pacient přežil, rozvíjely se extrémní kontraktury, jež se Fabricius snažil zmírnit dlahováním, což je v moderní medicíně zcela běžná rehabilitační metoda. Ve svých textech se Fabricius opakovaně vrací k problému bolesti v průběhu dlouhodobého léčení, který je v posledních dekádách zabezpečován celkovou anestezií, analgezií a sedací. Fabricius byl chirurg lazebník, jenž nesměl podávat léky celkově. Mísil proto opium a kafr s místními prostředky (mandlový a růžový olej, syrová cibule, ocet), byl 38

39 však vždy připraven povolat kvalifikovaného lékaře k řešení celkové léčby. Fabricius tedy pochopil již před 400 lety, že popáleninové trauma je onemocnění celkové a nikoli jen poranění kůže. Tento názor byl dlouho ojedinělý a setkáváme se s ním znovu až v roce 1823, kdy W. Cumin (patolog z Edinburghu) na základě pitevních nálezů u těžce popálených usoudil, že celkové onemocnění je jakási forma vnitřního zánětu. V roce 1953 se touto otázkou zabýval D. M. Jackson (traumatolog z Birminghamu) a nazval tento stav sick-cell syndrome (syndrom nemocných buněk) V roce 1957 M. Algӧwer (imunolog z Pratteln ve švýcarsku) považoval za hlavní příčinu všech komplikací a kritických zvratů tzv. burn toxin (popáleninový toxin), který prokázal v experimentu. V roce 1995 týž Algӧwer ve své studii Burning the Largest Immune Organ dokazuje, že popáleninové trauma se projevuje systémovou zánětlivou odpovědí a výraznou imunodeficiencí. V průběhu staletí se názory na celkovou léčbu značně rozcházely. Jedni doporučovali pouštění žilou a diuretika proti rozvíjejícím se edémům, jiní naopak hojnost tekutin (pitím, klyzmaty, koupelemi), protože pacienti trpěli žízní, teplotami a zahuštěním krve. Hromadná neštěstí v civilním životě a druhá světová válka s nekonečnou řadou obětí vedly ke studiu, a tím k objasnění podstaty popáleninového šoku. V roce 1952 doporučil Evans z Richmondu vztah k výpočtu náhrady tekutin, založený na hmotnosti pacienta a rozsahu postižení. Ve střední Evropě byla termická i chemická traumata v péči dermatologů. Vlivem infekce a konzervativní léčby (bez transplantací) vznikaly znetvořující jizevnaté deformace. V roce 1928 se Československo stalo první v Evropě, kde bylo zřízeno samostatné pracoviště plastické a rekonstrukční chirurgie, jehož zakladatel prof. František Burian řešil kromě řady jiných problémů i jizevnaté znetvoření po těchto úrazech. Díky zkušenostem z druhé světové války (Burian, 1947) rozpoznal jednak nedostatky v dosavadní péči o popálené a jednak náročnost a složitost této péče, která musí být centralizována ve specializovaném zdravotnickém zařízení. Díky jeho prozíravosti bylo v roce 1953 založeno popáleninové centrum první nejen v Československu, ale i na evropském kontinentu. Pražské pracoviště slouží pro celé Čechy 39

40 v oblasti léčebně preventivní péče. Od roku 1979 je centrem postgraduální výuky v rámci IPVZ (Institut pro postgraduální vzdělávání zdravotníků) a od roku 1991 má statut kliniky (3. lékařská fakulta Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice Královské Vinohrady) a zajišťuje také výuku pregraduální. [7] 6.2 Léčba pomocí obvazového materiálu Moderní léčba využívá tzv. vlhkou terapii rány. Sekret z rány obsahuje celé spektrum bioaktivních látek, které podporují proces hojení. Snahou je využít takové přípravky nebo materiály, které by v ráně vlhké prostředí udržovaly. Tím dochází k urychlení reepitelizace, tj. výstavbě nové granulační tkáně a uzavření rány nově vytvořeným epitelem. Některá vlhká krytí navíc odvádějí i přebytečný sekret, chrání rány před infekcí, umožňují výměnu plynů, udržují konstantní teplotu, a tím jednoznačně urychlují hojení či snižují výskyt případných komplikací. [5] Obrázek 7 Výběr vhodného terapeutického obvazu 40

41 Hydrokoloidní krytí Hydrokoloidní krytí jsou okluzivní dvojvrstevná krytí. Zevní vrstvu tvoří pěnová, pro vodu nepropustná polyuretanová hmota. Vnitřní absorpční vrstva obsahuje hydrokoloidní polymerový komplex želatiny, pektinu a karboxymetylcelulózy. Hydrokoloidní partikule reagují se sekretem rány a vytvářejí tak gelovou hmotu, která zajišťuje příznivé klima pro hojení rány s vlhkostí kolem 90 % a požadovanou teplotu. Obrázek 8 Hydrokoloidní krytí Hydropolymerová krytí Hydropolymerová krytí jsou další formou obvazů, které podporují vlhký způsob hojení a splňují většinu požadavků kladených na ideální krytí. Hydropolymery jsou buď nepartikulované polymery nebo mixtury polymerů s hydrofilním účinkem, nejvíce se podobají hydrokoloidům. Obrázek 9 Hydropolymerové krytí 41

42 Pěnová polyuretanová krytí Pěnová polyuretanová krytí jsou jednoduchá nebo vícevrstevná krytí vyráběná z měkkých polyuretanových materiálů propustných pro vodní páry a plyny. Jsou to hydrofilní prostředky, které podle druhu výrobku mají různou drenážní schopnost a absorpční kapacitu. Optimální poměr mezi absorpcí a redukcí přebytečného sekretu udržuje ránu přiměřeně vlhkou. Společně s exsudátem jsou pojímány bakterie, a tím se pěnové obvazy podílejí na čištění rány. Obrázek 10 Polyuretanové krytí Hydroaktivní krytí Hydroaktivní krytí jsou polopropustné neadherentní obvazy, které se skládají z pěnové polyuretanové hmoty se zakomponovanými gelovými superabsorbéry. Toto strukturální uspořádání umožňuje selektivní absorpci velkého množství exsudátu, který současně chrání ránu před vyschnutím. 42

43 Obrázek 11 Hydroaktivní krytí Hydrogelová krytí Hydrogely patří mezi hydrofilní prostředky, které jsou na jedné straně schopny rehydratovat suchou tkáň a na druhé straně absorbovat sekret exsudativních ran. Hydrogely se skládají z polymerů nebo kopolymerů s vysokým obsahem vody. Jsou vyráběny ve formě kompaktní a amorfní. Kombinují se s filmovými obvazy a neadherentními obvazy. 43 Obrázek 12 Hydrogelové krytí

44 Mokré interaktivní krytí Moderní mokré krytí zvané TenderWet, reprezentované polyakrylátovým polštářkem v polypropylenové nepřilnavé síťce se superabsorpčním jádrem aktivovaným Ringerovým roztokem, je klasickým představitelem bioaktivní terapie, která spočívá v kombinaci účinného mokrého obvazu s absorpční složkou. Ringerův roztok je průběžně uvolňován do rány, aktivně změkčuje a rozpouští nekrózy a současně absorbuje zbytky odumřelých buněk, uvolněný detritus a choroboplodné zárodky (osmolytický débridement). Obrázek 13 Moderní mokré krytí TenderWet Alginátová krytí Alginátová krytí, která se vyrábějí z mořských řas, se vyznačují značnou absorpční schopností, a proto se používají k ošetřování ran se silnou sekrecí. Při kontaktu se sekretem rány se mění v nedráždivou a nepřilnavou gelovou hmotu připomínající vodní řasy. Se sekretem rány jsou pohlcovány i choroboplodné zárodky. Obrázek 14 Alginátové krytí 44

45 Absorpční krytí Absorpční krytí jsou vyráběna z netkaného materiálu viskózového, bavlněného nebo polyesterového s vysokou absorpční schopností. Vzhledem k výrazné sací kapacitě mají široké spektrum použití. Používají se buď jako primární, nebo sekundární krytí. Obrázek 15 Absorpční krytí Absorpční krytí s aktivním uhlím Základem těchto obvazů je jemná nedráždivá pletenina z viskózy nebo porézního nylonu, nasycená aktivním uhlím, někdy vícevrstevná, jindy uložená v polyamidové síťce. Kromě sekretu rány pohlcují i bakterie, ránu čistí a redukují nepříjemný zápach. Obrázek16 Krytí s aktivním uhlím 45

46 Krytí z hydrovláken Krytí z hydrovláken patří k novým formám krycích prostředků určených k ošetřování silně secernujících ran. Hydrovlákna jsou vyrobena z karboxymetylcelulózy, která se spřádá do dutých vláken, z nichž se připravuje měkký polštářek. Hydrovlákna se při kontaktu s exsudátem mění ze suché formy na kompaktní gel, který vytváří ideálně vlhké prostředí pro hojení. Vzhledem ke strukturálnímu uspořádání mají enormně vysokou absorpční kapacitu. Obrázek 17 Krytí z hydrovláken Krytí ze síťových materiálů Síťová krytí jsou tkaniny s většími či menšími oky z bavlněného materiálu, viskózy nebo polyesterových vláken. Textilní materiály jsou impregnovány nedráždivými masťovými základy s neutrálním účinkem na kůži a mnohé z nich jsou doplněny účinnými látkami, které jim dodávají aditivní vlastnosti. [8] Obrázek 18 Krytí ze síťového materiálu 46

47 6.3 Léčivé přípravky dostupné v lékárně K léčbě popálenin se používají epitelizancia, jsou to látky podporující regeneraci poškozeného epitelu (buněk kůže nebo sliznic), některé z nich mají také účinky granulační (urychlují dělení buněk vyplňujících defekt), antibakteriální a dezodorační. V následujících podkapitolách jsou uvedeny nejčastěji používané léčivé přípravky. [9] Dexpanthenol nebo kyselina panthotenová Charakteristika: Dexpanthenol a kyselina panthotenová jsou syntetické látky s epitelizačními účinky, které se využívají při léčbě poranění nebo chronických onemocnění kůže. Indikace: Používá se k terapii lehčích poranění kůže, u bércových vředů a špatně se hojících ran, při opruzeninách a drobných popáleninách 1. nebo 2. stupně, při solárních dermatitidách. Kontraindikace: Přecitlivělost na Dexpanthenol nebo kyselinu panthotenovou. Nesmí se aplikovat do očí. Nežádoucí účinky: Ojediněle se může vyskytnout pálení a zarudnutí v místě aplikace či alergická kožní reakce. Dávkování: Obvykle se dospělým i dětem aplikuje ve formě krému, masti nebo spreje 1 2krát denně v tenké vrstvě na postižená místa. Léčivé přípravky: Bepanthen, Panthenol spray, Calcium panthotenicum Obrázek 19 Bepanthen mast Obrázek 20 Calcium panthotenicum 47

48 6.3.2 Dexpanthenol/Chlorhexidin Charakteristika: Dexpanthenol je syntetická látka s epitelizačními účinky. Chlorhexidin je antiseptikum s dobrým antibakteriálním účinkem. Indikace: Používají se k terapii lehčích poranění kůže, u bércových vředů a špatně se hojících ran. Po poraněních s rizikem infekce. Kontraindikace: Přecitlivělost na dexpanthenol nebo chlorhexidin. Nesmí se aplikovat do očí. Dávkování: Obvykle se dospělým i dětem aplikuje ve formě krému 1 2krát denně v tenké vrstvě na postižená místa. Léčivé přípravky: Bepanthen plus Obrázek 21 Bepanthen plus Guaiazulen/Heřmánkový extrakt Charakteristika: Guaiazulen je syntetická látka s epitelizačními účinky, které se využívají při léčbě poranění nebo chronických onemocnění kůže. Heřmánkový extrakt obsahuje azuleny, které se vyznačují epitelizačními a hojivými účinky. Indikace: Používá se k terapii lehčích poranění kůže, u bércových vředů, proleženin a špatně se hojících ran, při popáleninách 1. stupně nebo postiženích kůže vyvolaných radioaktivním zářením. 48

49 Kontraindikace: Přecitlivělost na Guaiazulen nebo olej z heřmánku. Nesmí se aplikovat do očí. Aplikace masti Dermazulen v těhotenství je možná pouze na základě předchozí konzultace s lékařem. Nežádoucí účinky: Ojediněle se může vyskytnout pálení a zarudnutí v místě aplikace či alergická kožní reakce. Dávkování: Obvykle se dospělým i dětem aplikuje ve formě masti 1 2krát denně v tenké vrstvě na postižená místa. Léčivé přípravky: Dermazulen Obrázek 22 Dermazulen Retinol Charakteristika: Retinol (vitamin A) má epitelizační účinky. Indikace: Používá se k terapii lehčích poranění kůže, u bércových vředů, proleženin a u špatně se hojících ran, u popálenin 1. nebo 2. stupně, u chronické atopické dermatitidy. Kontraindikace: Přecitlivělost na retinol. Nesmí se aplikovat do očí. Dávkování: Obvykle se dospělým i dětem aplikuje ve formě masti 1 3krát denně v tenké vrstvě na postižená místa. 49

50 Léčivé přípravky: Infadolan Obrázek 23 Infadolan Alfa-tokoferol Charakteristika: Alfa tokoferol (vitamin E) je přírodní nebo syntetická látka s epitelizačními účinky. Použití: Používá se k terapii lehčích poranění kůže, u bércových vředů a u špatně se hojících ran, u proleženin a při suché kůži různého původu. Kontraindikace: Přecitlivělost na alfa-tokoferol. Nesmí se aplikovat do očí. Nežádoucí účinky: Ojediněle se může vyskytnout pálení a zarudnutí v místě aplikace či alergická kožní reakce. Dávkování: Obvykle se dospělým i dětem aplikuje ve formě masti 1 2krát denně v tenké vrstvě na postižená místa. Kosmetický prostředek: RevitGal mast s vitaminem E Obrázek 24 RevitGal mast s vitaminem E 50

51 6.3.6 Extrakt z cibule/alantoin/heparin Charakteristika: Cibulový extrakt (Cepae extractum) má protizánětlivé účinky a tlumí růst buněk vytvářejících nevzhledné jizvy. Alantoin má epitelizační účinky a váže v kůži vodu. Heparin je látka bránící srážení krve, která má zároveň protizánětlivé a protiedémové účinky. Indikace: Používá se k terapii a prevenci vzniku jizev. Kontraindikace: Přecitlivělost na alantoin nebo extrakt z cibule. Nežádoucí účinky: Ojediněle se může vyskytnout pálení a zarudnutí v místě aplikace či alergická kožní reakce. Dávkování: Obvykle se dospělým i dětem aplikuje ve formě gelu, 3krát denně v tenké vrstvě na postižená místa. [9] Léčivé přípravky: Contractubex Obrázek 25 Contractubex HemaGel Charakteristika: HemaGel je unikátní hydrofilní gel se schopností vychytávání volných kyslíkových radikálů. Zajišťuje v ráně vhodné ph a vlhkost pro hojení a zároveň působí jako bariéra proti další infekci. Je vhodný pro ošetření akutních i chronických ran. 51

52 Složení: HemaGel je hydrofilní methakrylátový gel na bázi síťovaného kopolymeru 2- hydroxyethylmethakrylátu obsahujícího polymerně vázané stericky stíněné aminoskupiny. HemaGel je vyvinutý Ústavem Makromolekulární Chemie AV (Akademie věd) ČR. Dávkování a způsob užití: Nejdříve očistit od mechanických nečistot, aplikovat malé množství gelu na celou spodinu rány a zakrýt sterilním čtvercem z nesavého textilu. Fixovat obinadlem či náplastí. U drobných poranění po nanesení gelu krýt polštářkovou náplastí. [12] Obrázek 26 HemaGel Náplasti na popáleniny Rychloobvaz COSMOS Na popáleniny Charakteristika: Rychloobvaz (hydroaktivní náplast) Cosmos je určen k ošetření povrchových popálenin a opařenin 1. a 2. stupně. Vlhký gel vstřebává sekret z rány, příjemně chladí a podporuje hojení. Rychloobvaz je prodyšný, vodotěsný a nepropouští nečistoty a bakterie. [11] Obrázek 27 Rychloobvaz COSMOS Na popáleniny 52

53 URGO Burns Na popáleniny lipidokoloid Charakteristika: Sterilní náplast Urgo Burns s lipidokoloidní vrstvou je připravena k okamžitému použití na ošetření popálenin 1. stupně, povrchových popálenin 2. stupně v domácnosti (zarudnutí, puchýřky apod.). Ulevuje od bolesti a navíc napomáhá hojení. Náplast se nepřilepuje k ráně a umožňuje bezbolestnou výměnu náplasti. Dávkování a způsob užití: V případě povrchové popáleniny 2. stupně ránu nejprve po dobu 15 minut chladit pod proudem studené vody, aby se zabránilo rozšíření popáleniny. Obvyklá doba, po kterou se náplast používá, je 5 6 dnů (přičemž první náplast se mění po 24 hodinách, další pak každých 48 hodin). Složení: Náplasti obsahují hydrofobní netkaný podklad tělové barvy, absorpční polštářek s polyesterovou mřížkou napuštěnou hydrokoloidními částicemi a vazelínou. Kontraindikace: Není určeno na rozsáhlé popáleniny, které přesahují rozměry jedné náplasti. [10] Obrázek 28 URGO Burns náplasti na popáleniny 53

54 6.4 Rostlinná léčba V této podkapitole jsou popsány léčivé rostliny, které mají významný účinek pro hojení ran. Používají se i k léčbě popálenin Heřmánek Matricaria Chamomilla L., heřmánek pravý Obr 29 Heřmánek pravý Charakteristika: Heřmánek je rozšířen v Evropě a Asii, v Severní Americe a v Austrálii. U nás je to známý polní plevel. Roste také u cest a plotů. Dnes se hojně pěstuje v polních kulturách. Užívaná část je květ (květní úbory). Květ se sbírá za suchého počasí třetí až pátý den po rozvití květních úborů. Suší se rychle a ve stínu. Umělá teplota při sušení nesmí být vyšší než 40 C. Droga má velmi příjemný, silně kořenitý pach a poněkud nahořklou chuť. [13], [15] 54

55 Použití: Zevně působí heřmánek jako výborné antiseptikum, je protizánětlivý a dezinfekční. Bakterie hynou už při velmi silném zředění (0,005 %). Hojí špatně se hojící rány, čisté rány rychle zavírá, hojí kožní vyrážky, hemoroidy, popáleniny. Heřmánková mast: Heřmánková mast je univerzální přípravek na drobné ranky, popáleniny, zklidňuje a regeneruje podrážděnou pokožku (např. po nadměrném opalování). Heřmánková mast dostupná v lékárně Obrázek 30 Heřmánková mast Domácí recept na heřmánkovou mast: Hrst sušených nebo 2 3 hrsti čerstvých heřmánkových květů se vloží do 250 g nesoleného vepřového sádla (nebo jiného masťového základu), nechá se zpěnit a do druhého dne se uchová v chladu. Pak se nechá opět rozpustit (ale už se nevaří) a přecedí se přes husté sítko nebo raději přes jemné plátýnko a pořádně se vymačká. Nalije se do malých nádobek. Heřmánková mast je univerzální přípravek na drobné ranky, popáleniny, zklidňuje a regeneruje podrážděnou pokožku (např. po nadměrném opalování). [14] 55

56 6.4.2 Měsíček Calendula officinalis L., měsíček zahradní Obrázek 31 Měsíček lékařský Charakteristika: Druh je domácí v Evropě a v Orientu. U nás je pěstován odpradávna. Obsahuje hlavně silice, saponiny, karotenoidy. Sbíraná část je květ. Suší se rychle a ve stínu. Umělá teplota při sušení nesmí být vyšší než 40 C. [13], [15] Použití: Urychluje hojení ran menších i větších, čerstvých i zastaralých, zastavuje růst bakterií, podporuje granulaci tkáně, a tudíž zacelování ran, čistí a hojí i silně zhnisané rány, staré a špatně se hojící rány, plísně, bércové vředy, proleženiny, spáleniny, opařeniny, hojí jizvy a záněty. Měsíčková mast: Měsíčková mast pomáhá při odřeninách, řezných ranách, popáleninách, opařeninách, ekzémech. Zamezuje infikování rány. Má ochranné, zklidňující a regenerační účinky. 56

57 Měsíčková mast dostupná v lékárně Obrázek 32 Měsíčková mast Domácí recept na měsíčkovou mast Na pánvi nebo ve vodní lázni se rozpustí 250 g vepřového sádla a vloží se do něj 2 vrchovaté hrsti posekaného měsíčku lékařského (listy, květy i stonky). Vše se zahřívá maximálně do bodu varu a nechá se zpěnit, dobře se zamíchá a udržuje při této teplotě asi 10 minut (ale nevaří se). Pak se odstaví ze sporáku. Přikryté se nechá stát do druhého dne, obsah se propasíruje přes lněné plátýnko nebo čistou utěrku a zbylá bylinka se ještě pořádně vymačká. Takto získanou mastí se naplní menší čisté nádobky s uzávěrem. Uchovává se ve tmě a chladu. Máme-li doma odšťavňovač, může se mast připravit ještě snadněji. 5 g čisté šťávy z měsíčku lékařského (listy, květy i stonky) se vmíchá do 5g čistého vepřového sádla. Uchovává se v chladničce. [14] 57

58 6.4.3 Jitrocel Plantago lanceolata L., jitrocel kopinatý Obrázek 33 Jitrocel kopinatý Charakteristika: Rozšířený v Evropě a Asii. U nás hojně na polích, u cest a na lukách. Užívaná část je list. Ten se sbírá od června do srpna. Suší se rychle na slunci v tenkých vrstvách nebo při umělé teplotě do 50 C. [13], [15] Použití: Zevně použitý (čisté čerstvé listy nebo čerstvá šťáva) je jitrocel vynikajícím ranhojičským prostředkem. Je protizánětlivý, zabraňuje růstu bakterií, čistí a léčí všechny špatně se hojící rány, vředy, mokvavé lišeje a kožní vyrážky. K hojení ran a vyrážek se jitrocel používá především ve formě čerstvé šťávy, kašovitých obkladů z čerstvých rozmačkaných listů, odvarů na omývání a obklady. 58

59 Domácí recept na zelené polštářky z jitrocele: Hojí všechny mokvavé rány, vředy (i bércové) a všechny těžko se hojící rány. Natrhá se velká kytice listů jitrocele kopinatého, listy se operou v tekoucí vodě a ve sklenici vody se vloží do chladničky. Vznikla zásoba léku na týden. Na jedno použití se vezme asi 15 listů (podle velikosti rány), drobně se posekají a potom se ještě dobře rozetřou kulatým nožem na kašičku. Ta se vloží do čisté gázy a šťáva se vytlačí na malý čtverec gázy ( zelený polštářek ). Zelený polštářek se pak přiloží na postižené místo a nechá působit nejdéle 1 den. Poté by už polštářek vyschnul a škrábal by do rány. Jde-li o ránu hnisavou, opatrně se setře hnis a znovu se opakuje. [14] Kostival Symphytum officinale L., kostival lékařský Obr 34 Kostival lékařský Charakteristika: Rozšířený v Evropě, u nás dosti hojný v příkopech, křovinách, u potoků a řek. Užívaná část je kořen. [13], [15] 59

60 Použití: Kostivalový kořen v sobě obsahuje látky, které výrazně urychlují hojení ran, protože podporují granulaci rány a tvoření nových buněk. Omývání nebo obklad z kostivalu úspěšně rozpouští hnis a hojí i vředy, bércové vředy, proleženiny a špatně se hojící chronicky zhnisané rány i kůži spálenou sluncem. Kostivalová mast: Pomáhá na namožené svaly, klouby i páteř a podporuje léčení kožních chorob. Kostivalová mast dostupná v lékárně Obrázek 35 Kostivalová mast Domácí recept na kostivalovou mast Čerstvý kostivalový kořen se očistí a drobně poseká nebo nastrouhá. Hrst kořene se vhodí do přiměřeného množství rozpáleného nesoleného vepřového sádla a nechá se mírně povařit. Vše se nechá stát do druhého dne, poté se opět rozpustí, přecedí a nalije se do kelímku. 60

61 Obklady z kostivalu: Dávají se obvykle na noc a pomáhají stejně tak dobře jako mast. Do silnějšího odvaru z kořene kostivalu se namáčí plátýnko, přiloží a teple se obalí. Při dlouhodobých potížích dobře pomáhá čtyřtýdenní kúra, kdy se na noc přikládají obklady a přes den (nebo alespoň ráno) se vtírá mast. [14] Řebříček Achillea milefolium L., řebříček obecný Obrázek 36 Řebříček obecný Charakteristika: Řebříček je rozšířený v Evropě a v Asii, u nás je hojný na suchých loukách, u cest a při okrajích lesů. Užívaná část je nať (někdy i samotný květ). [13], [15] 61

62 Použití: Zevní použití řebříčku je široké. Hojí rány (otevřené, krvácející i hnisavé), vředy, otoky, bércové vředy (hlavně ve stavu čerstvém jako šťáva nebo kašovitý obklad z čerstvých listů), v koupelích při hnisavých ranách a kožních vyrážkách. Řebříček čistí, změkčuje a regeneruje. Obklady, koupele a omývání: 5 6 lžic řezané natě se povaří 10 minut v půllitru vody a nechá se vychladnout. Odvarem se oplachují krvácející rány, otevřené rány, hnisavé rány, bércové vředy a vyrážky. [14] Třezalka Hypericum perforatum L., třezalka tečkovaná Obrázek 37 Třezalka tečkovaná Charakteristika: Třezalka je rozšířená v Evropě, Asii a Severní Africe. U nás se hojně vyskytuje na výslunných stráních, suchých loukách a pastvinách. Užívaná část je nať. [13], [15] 62

63 Použití: Zevně se třezalka používá na hojení ran. Dobře hojí popáleniny (i kůži spálenou sluncem), špatně se hojící rány, hojí a čistí hnis ze zanícených ran a vředů. Třezalkový olej: Třezalkový olej hojí rány, především ostrá poranění, popáleniny, lišeje a chronické ekzémy. Domácí recept na třezalkový olej Ve sklenici se smíchá 100 g čerstvých poupátek a květů třezalky tečkované a 250 g stolního oleje (olivový, řepkový, slunečnicový). Nechá se stát na slunci asi dní, dokud se obsah nezbarví do červena. Červený hypericin v bylině aktivně reaguje na sluníčko a do oleje by se nevyloučil ani ve tmě, ani při umělém osvětlení. Poté se červený olejíček přecedí a ještě dobře vymačká. Uchovává se v tmavé lahvičce. [14] Aloe Aloe vera L., aloe pravá Obrázek 38 Aloe vera Obrázek 39 Gel v listu aloe 63

64 Charakteristika: Aloe je rozšířená v tropickém a subtropickém pásu, především v Africe a Středomoří. U nás volně neroste, známe ji pouze v pěstované formě. Užívaná část je list. Použití: K zevnímu užití se používá gel. Gel se nachází ve vnitřní části listu rostliny v rostlinném pletivu. Gel má protizánětlivé a antibakteriální účinky. Používá se při ošetření menších řezných ran a popálenin a jako prostředek na zmírnění bolesti. Při poškození epiteliální tkáně pomáhá aloe při jejím hojení. [16], [17] Aloe gel: Gel dostupný v lékárně Obrázek 40 Aloe vera gel Recept na ochranný sprej proti spálení sluncem 120 ml gelu z aloe vera 15 kapek levandulového oleje 5 ml (1 lžičku) vitaminu E v olejové emulzi 5 ml (1 lžičku octa) Příprava: Ve skleněné misce se smíchají všechny přísady a přeplní se do vhodné kosmetické lahve s rozprašovačem. Skladuje se v ledničce. [16] 64

65 6.5 Homeopatická léčba Pouze povrchní popáleniny spadají do oblasti homeopatické léčby. Prostá povrchní popálenina typu erytému bez puchýře odpovídá následujícím lékům: BELLADONA lék na erytematózní šarlatové erupce se suchou citlivou a teplou kůží a na erytematoedematózní (začervenalé a oteklé) lesklé léze, doprovázené tepavými bolestmi, které se zhoršují dotekem. Dávkování: 5 CH, 5 granulí každou hodinu nebo každé dvě hodiny. APIS MELLIFICA lék na matné, nelesklé erytematoedematózní léze doprovázené pocity pálení a bodání, které se zlepšují studenými obklady. Dávkování: 9 CH, 5 granulí každou hodinu nebo každé dvě hodiny. Povrchní popáleniny s puchýři vyžadující zejména následující léky: CANTHARIS pro buly ležící na edematózní spodině a obsahující zpočátku čirý sekret. Tato palčivá nebo svědivá erupce se zmírňuje studenými nebo teplými obklady. EUPHORBIA LATHYRIS na erytematózní akutní léze se sklonem k tvorbě vezikul, které začínají nebo převládají na odhalených částech kůže (zejména na obličeji). Pocity pálení se zmírňují olejovitými nebo mastnými obklady. Dávkování: Léky jsou předepisovány v ředění 5 nebo 9 CH, 5 granulí několikrát denně, střídavě navzájem nebo případně v kombinaci s lékem APIS. Při léčbě je nutno zajistit lokální antisepsi, punkci puchýřů a obvazy s mastným tylem. 65

66 Následky popálenin typu hypertrofických jizev je možné léčit následujícími léky: GRAPHITES lék indurovaných a svědivých hypertrofických jizev a pro jedince s celkově hrubou a suchou pokožkou. Dávkování: 5 až 9 CH, 5 granulí, dvakrát denně po dobu několika týdnů, respektive po dobu několika měsíců v ředění 15 CH, v rámci preventivní léčby. Doporučuje se i souběžná preskripce léku THUYA, 15 nebo 30 CH, v dávce 10 granulí jednou za týden. CAUSTICUM na hypertrofické, bolestivé jizvy a nezdravě vypadající kůži. Dávkování: 5 CH, 5 granulí dvakrát denně. [18] 6.6 Magistraliter příprava Lokální přípravky na popáleniny působí zejména chladivým, protizánětlivým epitelizačním či keratoplastickým efektem, některé i slabě adstringentním. Jsou vhodná pouze u lehkých popálenin 1. stupně, případně při doléčení závažnějších ošetřených popálenin a na doporučení lékaře. [19] Z účinných látek dostupných magistraliter je možno použít léčiva: Hydroxid hořečnatý Magnesii hydroxidum Jeho 15% gel jako přípravek Polysan, který se často zpracovává s čištěným slunečnicovým olejem - Polysan cum helianthi oleo, v poměru 50:50, ev. 50:40. K dispozici je již hotový z velkovýroby. Při individuální přípravě je potřebné použít olej dostatečné kyselosti, případně přidat k oleji ještě kyselinu olejovou. Přípravek je možné použít u popálenin 1. stupně menšího rozsahu, při poleptání kyselinami a solární dermatitidě. Není vhodný k aplikaci na otevřené rány, jelikož není sterilní. 66

67 6.6.2 Nasycený roztok hydroxidu vápenatého, tzv. vápenná voda Calcii hydroxidi solutio (Aqua calcis) Společně s lněným olejem Lini oleum nebo lépe čištěným olivovým olejem Olivae oleum raffinatum se používají jako vápenný liniment Linimentum calcis, kde je účinnou složkou vápenaté mýdlo vzniklé chemickou reakcí vápenné vody a mastných kyselin použitého oleje. Lněný olej má dostatečně vysoké číslo kyselosti, čištěný olivový olej však poměrně nízké, a proto je nezbytné přidání kyseliny olejové. Vápenatý liniment s olivovým olejem je však jemnější a kůží lépe snášen. Vápenná voda se rovněž může přidat do oleokrémů, např. základů typu synderman či pontin. Tyto přípravky lze použít k obdobným účelům, navíc se u nich uplatňuje i protisvědivý a mírně adstringentní účinek Ostatní účinné látky K obnově fyziologického ph kožního filmu lze použít kyselinu mléčnou Acidum lacticum společně s mléčnanem sodným Natrii lactas, nejčastěji zapracované do hydrokrému. U lehkých popálenin malého rozsahu, solární dermatitidy apod. lze použít i oleokrém obsahující roztok octanu a vínanu hlinitého Aluminii acetotartratis cremor (Cremor Burow). Z epitelizancií je dostupný dexpanthenol Dexpanthenolum, jenž lze zapracovat podle potřeby do různých základů gelů, tekutých emulzí, hydrokrémů, oleokrémů, apod., v koncentracích do 3 10 %. Při ošetřování i drobných popálenin je nutné dodržet asepsi. Dále je doporučováno vyvarovat se použití léčiv, která by mohla perkutánním vstřebáním působit toxicky. Jedná se především o přípravky obsahující kyselinu boritou, tanin, kyselinu salicylovou, peruánský balzám apod. 67

68 6.6.4 Recepty Vápenné mazání s olivovým olejem Rp. Ac. oleici 0,5 Olivae olei raffinati 44,5 Calcii hydroxidi solutionis ad 100,0 M. f. emuls. D. S. K potírání postižených míst 1 3x denně Postup přípravy: Připraví se obal, do kterého bude přípravek adjustován (V tomto případě nejlépe 150 ml úzkohrdlá lékovka), naváží se do něj čištěný olivový olej, přidá se kyselina olejová, pro promísení vápenná voda a protřepává se tak dlouho, až vznikne stejnorodá, mléčně zakalená, viskózní emulze. Indikace: Popáleniny 1. stupně, solární dermatitidy, kožní erytémy, zejména po opalování. Nezávažné poleptání kůže kyselinou po předchozím důkladném oplachu tekoucí vodou. Kontraindikace: Přecitlivělost na obsažené látky. Aplikace na erodované, hnisavé plochy. Dávkování a způsob užití: Lehké formy popálenin se potírají 1 3x denně, příslušná místa se mohou překrýt sterilním obvazem. Na solární erytém se aplikuje podle potřeby, obvykle na noc. Výhodou je dobré promaštění pokožky. Upozornění: Neaplikovat dlouhodobě, zásaditým ph se porušuje přirozené slabě kyselé ph kožního filmu. Uchovávání: V úzkohrdlé skleněné lékovce nejlépe z hnědého skla, při teplotě místnosti, chránit před světlem. Označí se doplňující etiketou Před upotřebením protřepat! Doporučená doba použitelnosti: 3 měsíce. 68

69 Pontin s vápennou vodou Kalpon Rp. Calcii hydroxidi solutionis 20,0 Pontin ad 100,0 M. f. crm. D. S. K potírání postižených míst 1 3x denně Postup přípravy: K pontinu se za obyčejné teploty po částech přidává nasycený roztok hydroxidu vápenatého a řádně se zhomogenizuje. Indikace: Slabě svědivé dermatózy, ekzémy, kožní neinfekční záněty, kdy je žádoucí chladivý a zklidňující účinek bez vysušujícího efektu. K následné doplňkové léčbě kůže po poleptání kyselinami, při solární dermatitidě, či u popálenin 1. stupně menšího rozsahu. Přípravek je vhodný i pro malé děti. Kontraindikace: Přecitlivělost na složky přípravku zejména tuk z ovčí vlny. Aplikace na akutní zánětlivé dermatózy, poraněnou a zanícenou kůži, mokvavé projevy. Dávkování a způsob použití: Přípravek se nanáší 1 3x denně na postižená místa v tenké vrstvě. Upozornění: Obsahuje lanolin. V případě nedostupnosti základu typu pontin není přípustné nahrazení jiným základem, např. typu synderman, bez předchozí konzultace s lékařem. Uchovávání: V polypropylenovém kelímku, při teplotě místnosti, chránit před světlem. Doporučená doba použitelnosti: 2 měsíce Synderman s vápennou vodou Kalsyn Rp. Calcii hydroxidi solutionis Synderman aa ad 100,0 M. f. crm. D. S. K potírání postižených míst 1 3x denně. 69

70 Postup přípravy: K slabě natavenému syndermanu se po částech přidává vlažný nasycený roztok hydroxidu vápenatého a řádně se zhomogenizuje. Indikace: Slabě svědivé dermatózy, ekzémy, kožní neinfekční záněty, kdy je žádoucí chladivý a zklidňující účinek bez vysušujícího efektu. K následné doplňkové léčbě kůže po poleptání kyselinami, při solární dermatitidě, či u popálenin 1. stupně menšího rozsahu. Hojivý, slabě alkalický krém. Přípravek je vhodný i pro malé děti. Dávkování a způsob použití: přípravek se nanáší 1 3x denně na postižená místa v tenké vrstvě. Kontraindikace: Přecitlivělost na složky přípravku zejména tuk z ovčí vlny. Aplikace na akutní zánětlivé dermatózy, poraněnou a zanícenou kůži, mokvavé projevy. Upozornění: Obsahuje lanolin. Uchovávání: V polypropylenovém kelímku, při teplotě místnosti, chránit před světlem. Doporučená doba použitelnosti: 2 měsíce. [19] 70

71 7 Dotazníkový průzkum 7.1 Cíl průzkumu a stanovené hypotézy Cílem mého průzkumu bylo potvrdit či vyvrátit předem stanovené hypotézy několika položenými otázkami. Otázek bylo celkem deset. Hlavním cílem bylo zjistit, zda by respondenti uměli poskytnout první pomoc při popáleninách, poté zda by uměli popáleninu ošetřit a vybrat odpovídající léčivý přípravek. Hypotézy: H1: Předpokládám, že více než 50 % respondentů by umělo poskytnout první pomoc při popáleninách. H2: Předpokládám, že alespoň 50 % respondentů někdy použilo léčivý přípravek k zahojení popálenin a zároveň, že nejčastěji uváděný léčivý přípravek bude panthenol. H3: Domnívám se, že méně než čtvrtina respondentů zná nebo někdy slyšelo o speciálním krytí na hojení ran. H4: Domnívám se, že méně než třetina respondentů bude znát léčivou rostlinu podporující hojení ran. 7.2 Metodika průzkumu Průzkum byl proveden pomocí anonymního dotazníku. Dotazník měl formu elektronickou a probíhal v období od Následně byla data shromážděna a vyhodnocena. Dotazníkového průzkumu se zúčastnilo 77 respondentů. 71

72 7.3 Znázornění výsledků průzkumu Muž 39% 1. POHLAVÍ Žena 61% Obrázek 41 Graf, otázka č. 1 První otázka se zaměřuje na pohlaví respondentů. Z výsledků vyplývá, že dotazník vyplnilo více žen než mužů. 2. SETKAL/A JSTE SE JIŽ S POPÁLENINAMI? NE 19% Ano 81% Obrázek 42 Graf, otázka č. 2 Tento graf ukazuje, že 81 % respondentů se již s popáleninami setkalo, kdežto 19 % nikoliv. 72

73 Ne 10% 3. UMĚL/A BYSTE ROZLIŠIT LEHKÉ A ZÁVAŽNĚJŠÍ POPÁLENINY? Ano 90% Obrázek 43 Graf, otázka č. 3 Třetí otázka se zaměřuje na rozlišení lehkých a závažnějších popálenin. 90 % respondentů se domnívá, že by tyto popáleniny umělo rozlišit. Ne 22% 4. UMĚL/A BYSTE POSKYTNOUT PRVNÍ POMOC? Ano 78% Obrázek 44 Graf otázka č. 4 Čtvrtá otázka ukazuje, zda by respondenti uměli poskytnout první pomoc při popáleninách. 78 % respondentů si myslí, že by první pomoc zvládlo, 22 % si myslí, že by první pomoc poskytnout neumělo. 73

74 Ano 27% 5. POSKYTOVAL/A JSTE JIŽ PRVNÍ POMOC PŘI POPÁLENINÁCH? POKUD ANO NAPIŠTE, JAK PRVNÍ POMOC PROBÍHALA. Ne 73% Obrázek 45 Graf, otázka č. 5 Při páté otázce respondenti odpovídali, zda někdy první pomoc poskytovali. První pomoc poskytlo pouze 27 % respondentů, 73 % první pomoc neposkytlo. Z těchto 27 % se nejčastěji jako odpověď na postup při poskytování první pomoci objevovalo okamžité zchlazení popáleniny pod studenou vodou, překrytí sterilním obvazem, použití masti, gelu nebo náplasti na popáleniny. 6. POUŽIL/A JSTE NĚJAKÝ LÉČIVÝ PŘÍPRAVEK NA POPÁLENINY? POKUD ANO, NAPIŠTE, O JAKÝ PŘÍPRAVEK SE JEDNALO. Ne 49% Ano 51% Obrázek 46 Graf, otázka č. 6 Výsledky šesté otázky byly vyrovnané. 51 % respondentů již někdy použilo léčivý přípravek na popáleniny. Uváděny byly tyto léčivé přípravky: Bepanthen, Panthenol spray, Cosmos náplasti na popáleniny, HemaGel, Aloe gel, Calcium panthotenicum. 74