Politologie Základy společenských věd

Transkript

1 Politologie Základy společenských věd Roman David 1.Politologie Název, charakteristika, vývoj a nejvýznamnější představitelé politologie společenská věda o politice - předmětem je fungování státu, politických systémů, mocenských a vládních institucí, vztahy - nadřazenosti a podřízenosti, politické chování lidí, moc a autorita, vztahy mezi státy - jako věda se institucionalizovala koncem 19.stol. v USA kořeny: dříve byla politologie součástí filozofie sofisté Protágorás a Gorgiás zpochybňování platného (pozitivního) práva a objektivní morálky a dávání přednosti přírodnímu (přirozenému) právu Sókratés vystupoval proti sofistům, proti relativismu jediná hodnota idea nejvyššího dobra Platón dílo Ústava a Zákony - představa ideálního státu Aristoteles dílo Politika - kritika Platóna jeho představ je stát založený na ústavě a zákonech princip dělby moci křesťané Augustinu Aurelius ( ) - spis O obci Boží 1) stát Boží dokonalý a věčný - 2) stát světský je projevem zla a hříchů - vláda světská by se měla přibližovat vládě Boží - Tomáš Akvinský ( ) - navazuje na Aristotela - přejímá i zásady Aristotelské politické teorie Niccoló Machiavelli ( ) - spis Vladař

2 - politika jako technologie moc Jean Bodin ( ) - spis Šest knih o státu - francouzský právník - státní suverenita neomezená, nedělitelná a trvalá moc Hugo Grotius ( ) - spis Tři knihy o právu válečném a mírovém - zakladatel mezinárodního práva - rozvíjel teorii přirozeného práva - stát vznikl jako důsledek smlouvy, kterou spolu lidé dobrovolně uzavřeli Thomas Hobbes ( ) - spis Leviathan - stát vzniká jako důsledek smlouvy, ale tím, že se lidé podřídili absolutnímu vládci ztratí svou suverenitu John Locke ( ) - spis Dvě pojednání o vládě - občané mají z titulu svého lidství určitá přirozená práva, tak mohou lidé odvolat svého panovníka, který tyto práva odmítá dodržovat Jean Jasques Rousseau ( ) - spis O společenské smlouvě, O příčinách a původu nerovností mezi lidmi - koncepce smluvní teorie a přímé demokracie Charles Montesquie ( ) - spis Duch zákonů - teorie státu založená na dělbě státní moci na tři složky : zákonodárnou, výkonnou a soudní Immanuel Kant ( ) - spis Metafyzika mravů, K věčnému míru - vyslovuje se pro společenství všech národů Georg W.F. Hegel ( ) - spis Filozofie práva - tvůrce tzv. organicismu (srovnání státu s organismem) - stát jako organismus je výše než jednotlivý člověk i celá občanská společnost. Svobodu může člověk získat jen tehdy, ztotožní-li se se státem, podřídí-li se jeho ideji Karl Marx ( ) - spis Komunistický manifest, Kapitál - autor myšlenek třídního boje, kritik zastupitelské demokracie

3 John Stuart Mill ( ) - spis O svobodě, Úvahy o vládě ústavní - zabývá se vztahem mezi nezadatelnou svobodou jednotlivce a zájmem demokratické většiny soc. větev politologické myšlení: Sociologické kořeny politologie August Comte ( ) - měla by vládnout rada pozitivistických filozofů a hospodářských odborníků Ludwig Gumplowicz ( ) - navazoval na teoretiky evoluce sociálněvývojový proces je charakterizován konflikty mezi autonomními skupinami produktem je stát založený na síle a udržovaný mocí Max Weber ( ) - položil základy politické sociologie - zabýval se analýzou autority a byrokracie politického systému Vilfredo Pareto ( ) Gaetano Mosca ( ) - patří mezi zakladatele teorie elit - schopná elita versus neschopná masa společenský život je analyzován na základě dění v elitě Robert Michels ( ) - spis Strany a vůdcové - železný zákon oligarchie demokracie vede k oligarchii Arthur F. Bentley - spis Proces vládnutí (1908) - teorie zájmových skupin x teorie elit Založení a vývoj politologie v USA - vznikla jako samostatná disciplína zhruba souběžně v polovině 19.stol. v USA a Francii - první katedra historické a politické vědy 1857 na Kolumbijské univerzitě vznik Asociace politických věd - politologie 20.stol. důraz na empirickou politologii, oproštěnou od hodnot a normativních aspektů Chicagská škola Charles E. Merriam

4 - spis - Nové aspekty politiky (1925) - politická analýza má být založena na empirickém pozorování s využitím statistiky Herold Lasswell - spis Moc a osobnost (1948) - zabývá se psychologickými otázkami moci Vznik a vývoj politologie v Evropě 1871 vznikla Škola svobodných politických věd ve Francii Paul Janet - spis Dějiny vědy politické Raymond Aron ( ) - dílo Eseje O svobodách, Demokracie a totalitarismus 1895 vznik Londýnská škola ekonomiky a politických věd v Anglii současní představitelé politologie J.N. Figgis, G.D.H.Cole, Harold Laski, Samuel Finer, Roger Scruton německá současná politologie Klaus von Meyrne (nar. 1934), Fritz Scharpf (nar. 1935), Thomas Ellwein (nar. 1937) němečtí politologové světového významu Leo Strauss ( ), Hannah Arendtová ( ) oba pro svůj původ byli nuceni emigrovat do USA -, Jürgen Habermas, Ralf Dahrendorf rakouští političtí filozofové Friedrich August Hayek ( ) - spis Cesta do otroctví, Právo zákonodárství a svoboda Karl Raimund Popper ( ) - Otevřená společnost a její nepřátelé - Bída historicismu Joseph Alois Schumpeter ( ) - dílo Kapitalismus, socialismus a demokracie České politické myšlení a jeho představitelé - je rozděleno na tři fáze

5 Fáze první: Jan Hus ( ) - požaduje právo na svobodný výklad Písma Petr Chelčický (asi ) - dílo O trojím lidu kritizuje zde rozvrstvení středověké společnosti - bojovník proti násilí i proti Husovi Jiří z Poděbrad ( ) navrhuje vytvoření mírové unie křesťanských panovníků Smlouva o nastolení míru v celém křesťanstvu Jan Ámos Komenský ( ) - navrhuje vytvoření světové monarchie Bernardo Bolzano ( ) - německy mluvící Čech - dílo O nejlepším státě František Palacký ( ) - stát má být založen na zásadách konstitucionalismu svoboda, humanismus a demokracie Fáze druhá: T.G.Masaryk ( ) - humanismus vyúsťuje v demokracii - v demokracii nejde o panování jako o správu a samosprávu - dílo Světová revoluce - nutnost politické teorie a politického vzdělání Edvard Beneš ( ) - dílo Demokracie dnes a zítra - pokračovatel masarykovských zásad humanitní demokracie Inocenc Arnošt Bláha ( ) - představitel politické sociologie - zdůrazňoval mravní zásady politiky - Kultura a politika Josef Ludvík Fischer ( ) - dílo Krize demokracie - dílo - Kritické posouzení soudobé společnosti nedostatek uznání kvalitativních diferencí - požadavek tzv. skladebné společnosti

6 František Weyr ( ) - dílo Československé právo ústavní, Teorie práva Zdeněk Neubauer - dílo Státověda a theorie politiky (1946) Fáze třetí : po roce 1948 nastává likvidace zárodků vznikající politické vědy současní představitelé Petr Pithart, Arnošt Gellner, Vladimír Klokočka, Božena Komárková, Miroslav Jodl, Jan Škaloud, Oskar Krejčí, Petr Fiala, Václav Bělohradský Institucionalizace politologie. Periodika Česká společnost pro politickou vědu předseda Jan Škaloud časopisy: Politologický časopis, Politologická revue, Listy, Proglas, Mezinárodní politika, Mezinárodní vztahy Definice, předmět, disciplíny a metoda politologie politologie akademická disciplína, která se zabývá studiem vlády a politiky - její význam je akcentován do dvou oblastí pozitivní a normativní pozitivní politologie: - zabývá se popisem politické (sociální) reality - konstatuje, že něco je - někdy nazývaná také empirická nebo deskriptivní vychází z výzkumů a pozorování, které zobecňuje - zejména různé směry politické vědy v USA Chicagská škola a behaviorismus - odpůrci jí vytýkají přílišný determinismus, neposkytuje dostatečný prostor pro spontánnost, jedinečnost a iracionalitu člověka normativní politologie: - vychází často z filozofie a aplikuje některé její metody nebo teorie na politickou realitu - postupuje spíše deduktivně, od obecného ke konkrétnímu - stanoví, co by být mělo např. společnost by měla být založena na ideji rovnosti Hlavní disciplíny politologie: 1) politické teorie (dějiny politických teorií, politická filozofie, pol. ideologie)

7 2) politické instituce (teorie státu, ústava, státní správa) 3) politické systémy (obecně demokracie, fašismus, socialismus, aj.) 4) politická sociologie (teorie moci, politické strany, zájmové a nátlakové skupiny, protestní hnutí, politická participace, socializace, politika, veřejné mínění) 5) politická ekonomie (světová ekonomie, ekonomické teorie, dějiny ekon. teorií) 6) mezinárodní vztahy (mez. politika, mez. organizace, integrační seskupení, mez. právo, mez. ochrana lidských práv, pol. geografie, geopolitika) Metody politologie: 1) popis politických struktur a organizací (stran), procesů (volby), či událostí (Watergate) 2) historická metoda historický vývoj nebo institucionální změny 3) srovnávání (komparace) podobností a rozdílů (politických systémů) další metody - empirický výzkum (s ním zejména pracuje sociologie) - statistika - veřejné volby - experimentální (využití výpočetní techniky) Politologie a ostatní věd filozofie politologie se vyčlenila z filozofie, která jí poskytuje obecné metody (např. dialektiku) i konkrétní teorie (vysvětlení vzniku státu) - politická filozofie jedna z politologických disciplín (Vladimír Čermák, John Rawls, Hannah Arendtová) státověda předmětem státovědy je studium státu, někdy politologie se se státovědou ztotožňována sociologie - politická soc. a politologie zabývají se mocí, jejím dělením a strukturou, po.. stranami, volební chování (T.G.M., Edvard Beneš, I.A.Bláha), dnes V.Bělohradský zakladatelem politické soc. Max Weber historie zrod po. myšlenek a pol. událostí bývají podmíněny různými historickými okolnostmi srovnávací analýze musí předcházet shromažďování historických faktů (P.Pithart, Aristoteles, Machiavelli) ekonomie pol. rozhodnutí ovlivňují ekonom. růst preference voličů jednání politiků (J.A.Schumpeter, F.A.Hayek, P.Berger, M.Novak) právní věda - bez znalostí, mezinárodního, ústavní, správního práva se neobejde žádný politolog (F.Weyr, V.Klokočka, L.Gumlowicz) psychologie zvláště sociální psychologie při výzkumech politického chování se často uplatňují teorie psychoanalýzy, kterou používá Freudův žák E.Fromm, nebo behaviorismus H.Lasswell

8 2.Politika - umění řídit stát, resp. vztahy mezi státy, správa věcí veřejných - spočívá v účasti politických subjektů na státních záležitostech slovo politika - na jedné straně jako program, koncepce jednání, nebo samo jednání jednotlivců, skupin nebo vlády - v druhém smyslu oblast, kde se programy střetávají Politický program: - forma politických představ, které vycházejí z ideologického (teoretického) základu, jednak reflektují momentální stav politiky Politika jako program 1) pragmatická program v souladu s právy a se zájmy občanů, hlavní kritérium - užitečnost 2) antipolitická založeno na morální, resp. náboženském základě, - dlouhodobé horizonty, jež se týkají lidstva jako celku (v naší tradici Havlíček, Masaryk, - Bláha, Havel) - 3) negativistická politika chápána jako otázka moci - lidé pouze jako objekt manipulace k dosažení určitého vyššího cíle (vítězství ve válce, - rasově čistý stát, budování lepších zítřků ) - moc se stává prostředkem i cílem politického úsilí (Hitler, Machiavelli) - 4) fundamentalistická ultrakonzervativní směry, které dodržují samotní základy nějaké teorie nebo náboženství a odmítají jakoukoli jejich změnu (marxismus 20.stol.) Politika jako oblast střetů - střet různých politických programů a protichůdných zájmů - dvě fáze 1) konflikt vzájemné napadání a manipulace veřejným míněním - 2) kompromis usmíření Karel Čapek ( )

9 Říká se, že je veřejný život u nás přepolitizován: patrně ano, ale náš osobní život není ještě vůbec zpolitizován. Být občanem, už to je, nebo může být realizování jistých politických úkolů. Řekl bych, že při vší kritice nesmírně přeceňujeme politiky a velmi podceňujeme svou vlastní politickou funkci. Je-li vaše práce taková, že jí můžete rozmnožit úhrn statků nebo zvýšit úroveň života ku prospěchu hodně mnoha lidí, pak jste politicky velmi aktivní. Většina politických ideálů vyjadřuje naše očekávání toho, co má kdesi nahoře udělat vláda nebo parlament, ale celkem velmi slabou představu toho, co máme tady dole dělat my. Mluvím o zájmech společnosti, o společenském řádu, o veřejnosti a jiných takových věcech, ale společnost není něco mimo nás, společnost je především styk lidí, společnost je jméno pro všechny hodnoty, které mám společné s ostatními lidmi. Nikde není tak nelze vidět nepolitičnost našeho života jako v úpadku samosprávy. (K. Čapek O věcech obecných čili Zóon politikon, Praha 1991, str ) Niccoló Machiavelli ( ) Je velký rozdíl v tom, jaký život je a jaký by měl být, a kdo nevidí, jak lidé jednají, ale jen to, jak by jednat měli, učí se spíš své zkáze než záchraně. Je proto nezbytné, aby se vladař pro vlastní spásu naučil, že nemusí být vždycky dobrý, ale podle potřeby někdy ano, někdy ne Při posuzování lidské činnosti, zejména skutků vladařových, proti nimž není odvolání, se hledí na výsledek (Vladař, Odeon, Praha 1969) Václav Havel (nar. 1936) Systém, ideologie a aparát vyvlastnily člověku vládnoucímu i ovládanému svědomí, přirozený rozum a přirozenou řeč, a tím i jeho konkrétní lidství, státy se připodobňují strojům Jedinou metodou politiky se stává účel a jedinou mírou objektivně verifikovatelný a tak říkajíc matematizovatelný úspěch Jsem příznivcem antipolitické politiky, jako praktikované mravnosti, jako bytostně lidské a lidskými měřítky se řídící starosti o bližní. Ukazuje se, že politika zdaleka nemusí už navždy zůstat záležitostí profesionálů na techniku moci a že jeden prostý elektrikář, který má srdce na pravém místě, ctí cosi nad sebou a nebojí se, může ovlivnit dějiny svého národa.

10 Václav Bělohradský (nar. 1944) - profesor na univerzitě v Terstu - hostující profesor na FSV UK v Praze - dílo: Přirozený svět jako politický problém - Myslet zeleň světa - Kapitalismus a občanské ctnosti - Mezi světy, Mezisvěty O politice politické a nepolitické Boj o vlastní identitu každého člověka se stal bází antipolitické politiky, protože moc, jako by nechtěla připustit, že je jen úzkým povrchem lidského života a že se tedy musí podřídit jeho hloubce. Rozdíl mezi režimem a vládou. Režim je souhrn pravidel boje o moc a výkonu moci, která respektují všichni účastníci politické hry, takže vítězství jedné nebo druhé politické strany neohrožuje sama pravidla hry. Režim je nadpolitická kategorie, zakořeněná v kultuře, náboženství, mravní tradici národa, řeči. K režimu patří např. soudnictví, školství, ústava, armáda, které jsou nezávislé na střídání vlád. Výraz antipolitická politika je legitimní jen tehdy, když označuje úsilí o změnu režimu, protože problémy, které se vynořily nejsou řešitelné střídáním vlád uvnitř starých pravidel hry. Taková antipolitická politika, takové vytlačování politiky kulturou, je legitimní jen za té podmínky, že její aktéři nechtějí vládnout, ale jen vytvořit režim. Režim říká, co je dobré a co zlé, co je lidské a co nelidské, co je nám vlastní a co cizí. Naopak demokracie znamená, že dobro, lidskost, a to, co je nám vlastní, nelze nalézt jinak než ve vzájemné=m sporu uvnitř toho, co je nám společné. Výraz politika nepolitická označuje boj o režim, kritiku pravidel hry, způsoby jakým vidíme svět a věci v něm. Nositelé intelektuálové a umělci. Musí přijít okamžik, kdy se režim ustaví, stane se sdílenými pravidly hry a tak se otevře prostor pro politiku politickou, pro politický provoz, pro boj o moc mezi politickými stranami nabízející ne dobro a lidskost, ale jen řešení různých problému kolektivní existence. (Kapitalismus a občanské ctnosti, Čs. spisovatel, Praha, 1992, str ) Chvála politiky aneb návod, jak ji ostouzet Petr Pithart (nar. 1941)

11 Politika je komplexní aktivita směřující k urovnání konfliktů jako projevů rozporných vůlí, resp. zájmů a to způsobem předem dohodnutým a viditelným. Politika neusiluje a ani nemůže usilovat o to, aby byla prostředkem při hledání řešení věcně správného, může usilovat jen o řešení možné, přijatelné. Politika je umění možného nikoli věděním a prováděním správného, v tomto smyslu je sebeomezením moci. Politika musí zaručit nejen výsledky tj. kompromis, ale také to, že sám proces tohoto urovnání a dosahování kompromisů bude zjevný, pozorovatelný. (Obrana politiky, Panorama, 1990, str ) Politický systém. Moc. Autorita. Politický systém zahrnuje všechny aktivity, jež souvisejí s formulací a vykonáváním politiky, je tvořen souborem institucí, které zprostředkovávají vztah mezi lidmi a vládou Moc studována zejména politickou sociologií - podle Webera především možnost člověka nebo skupiny lidí realizovat svou vůli o proti vůli těch, jichž se týká legitimní moc autorita - podle Webera rozdělená na tradiční vychází z tradic a zvyklostí - - racionální založena na dohodě či smlouvě, nadřízený není ani tak - politik, jako úřad, který zastává - charismatická soubor mimořádných vlastností vůdčích osobností, které ji předurčují k vládnutí Politická socializace - komplexní proces, při kterém si jedinec začíná uvědomovat politické jevy, začíná se učit politickým faktům a formovat vlastní politické postoje, faktory jsou : rodina, škola, společnost a vrstevníci rozhodující role náleží prvotní socializaci - co je naučeno nejdříve, je naučeno nejlépe - co je naučeno nejdříve, strukturuje pozdější učení Politická participace - aktivity soukromých osob, kterým se snaží ovlivnit nebo podpořit vládu a politiku 1) konvenční hlasování ve volbách, účast na předvolebních setkáních, podepisování petic apod.

12 2) nekonvenční účast na divokých stávkách, odmítání placení daní, srážky s policií, rozbíjení oken, apod. Veřejné mínění. Masová média. veřejné mínění soubor postojů a názorů veřejnosti na daný problém nebo otázku - je ovlivňován několika faktory : a) vlastní zájmy lidé se rozhodují podle toho, co jim osobně vyhovuje; popřípadě podle morálního založení b) politické vzdělání při nedostatečném politickém vzdělání velká nestabilita, proměnlivost snadná zmanipulovatelnost c) masová média masová komunikace proces, kterým individua nebo skupiny přenášejí informace do širší a heterogenního publika tištěná psané slovo a obrázky - elektronická - zvuk a obraz d) politikové stoupenci některého politika se s jeho názorem mohou i plně ztotožnit 3.Stát stát forma organizace lidské společnosti, vyznačující se sdružením obyvatel určitého území v právní celek státní moc je nezávislá a neodvozená od žádné jiné, omezená jen prostorově. Své vnitřní i vnitřní záležitosti si každý stát řeší sám omezen pouze mezinárodním právem Pojmenování státu termín stát vznikl v 15.stol. v Itálii = stato = status, ústava, řád - v politické teorii ho začal používat Machiavelli v 16.stol. Vznik státu nejstarší teorie a) náboženská teorie vychází z božského původu státu, resp. panovníka, který vládl b) teorie patriarchální stát vznikl z rodiny, jejím postupným rozšiřováním c) mocenské pojetí inspirováno přírodou stát jako vláda silnějšího nad slabšími. Předpokládá, že již od dětství jsou lidé náchylní k vládnutí nebo ovládání vytvoření a trvání autority d) teorie smluvní - právní důvod vznik státu smlouva mezi lidmi (H.Grotius, Locke,

13 zorganizovali se a založili s ostatními lidmi Rousseau) - lidé na základě smlouvy zrušili přirozený stav, stát - přiznává každému člověku suverenitu, které se společně zčásti (nebo zcela ) zřekne ve prospěch celku. - politická organizace společnosti Podstata státu Stát je složen z několika prvků: - území - obyvatelstvo - státní organizace (vláda, státní moc, právní řád) Vymezení státu podle obyvatelstva politické doktríny 1) individualismus a) liberální (Locke,Hobbes) opírá se o svobodu a přirozená práva jednotlivce suverenita jednotlivce nad suverenitou celku b) liberálně demokratická 2) kolektivismus a) socialistický (Marx, Engels) model sociálně spravedlivého státu, stát budován na národním, resp. třídním principu, kdy tyto jsou nadřazeny jednotlivci b) organický (Aristoteles, Hegel, Herder) analogie organismu a státu každý jednotlivec musí mít nějakou funkci a nemá možnost ji změnit, nemá možnost svobodného výběru Stát jako subjekt mezinárodního práva. Suverenita teorie právní suverenity pochází od francouzského právníka Jeana Bodina (16.stol.) Suverenita složena ze tří momentů : - neomezená moc vydávat zákony - nezcizitelná - nedělitelná (monopolní) trvalá a stálá suverenita vnitřní nezávislost státní moci na jiném politickém subjektu uvnitř státu

14 - vnější právo uzavírat mezinárodní smlouvy a dohody, navazovat a udržovat diplomatické styky apod. kvalifikační předpoklady pro to, aby se stá stal subjektem mezi. práva obyvatelstvo, území, vláda (stabilita), nezávislost a schopnost a ochota počínat si jako takový subjekt. Funkce státu Cílem státu je vykonávat svěřené funkce na pozadí právního řádu. Stát plní několik funkcí: 1) vnitřní garantovat základní práva a svobody občanů chránit zemi před vnějším nepřítelem - zachovávat vnitřní řád a spravedlnost - přebrat funkce, ktré společnost z nejrůznějších důvdol není schopna zastávat 3) angažovat se při naplňování světového míru, mezinárodní bezpečnosti, vzájemné spolupráce a v případě pořby i pomoci, spolupráce na poli ekonomiky, vzdělávání, kultury a cestovního ruchu Právní stát - stát, kde je vztah mezi občanem a vládou vymezen pomocí práva Materiální právní stát právní stát, který je hodnotově vázán na dodržování lidských práv a dalších podstatných demokratických zásad. záruka fungování systém nezávislého soudnictví Sociální stát - od 2.pol.19.stol. začaly některé evropské státy přebírat i funkce v sociální oblasti do té doby obstarávané církévní charitou nebo mezinárodní solidaritou soc. stát vzniká pol.19.stol. ve Francii, 70.léta 19.stol. v Německu a Velké Británii úkol zabezpečit přijatelné existenční minimum pro nejchudší vrstvy, zajistit základní zdravotní péči a minimální vzdělání forma odčerpává finanční prostřekdy vyšším příjmovým skupinám a ty pak prostřednictvím státního rozpočtu přerozděluje argumenty a) solidarita vzájemná odpovědnost mezi lidmi b) pragmatismus zmírňováním chudoby se dá předejít sociálním otřesům c) idea pokroku postupné smazávání soc. nerovností

15 - v poslední době se praxe sociálního státu dostává do krize zejména díky tempu sociálních výdajů, které je větší nežli tempo ekonomického rozvoje, stárnutí populace, růst nákladů na byrokracii - nejvyhraněnější náhory na sociální stát socialisté rozšiřování blahobytu státu zejména zdravotnictví a školství - liberálové usilují o zmenšení míry přerozdělování snižování soc. dávek kompenzované snižováním daní - environmentalisté potřeba zredukovat dosaženou úroveň konzumu Formy státu typy státu můžeme rozdělit do několika kategorií: 1) podle počtu suverénů monarchie (vláda jednoho) - oligarchie (vláda několika) - demokracie (vláda všech) 2) podle toho, kdo vládne (podle Platóna) a) monarchie (vláda krále) b) sofokracie (vláda filosofa) c) aristokracie (vláda několika urozených) e) timokracie (vláda nejsilnějších) f) oligarchie (vláda nejbohatších) špatné vlády podle Platóna demokracie (vláda nevědomého lidu), která končí obvykle vládou tyranů - v moderní době technokracie (vláda technické inteligence) - - byrokracie (přemrštěná vláda úředníků) 3) podle toho, zda je funkce hlavy státu dědičná či volená: - monarchie dědičná, doživotní vláda jednoho panovníka a) absolutní (neomezená) b) konstituční (omezená) - republika neexistuje panovnický úřad existují tři základní složky státní moci, které by měly být navzájem nezávislé (parlament, vláda a prezident, soudy) 4) na základě formy režimu podle způsobu, jakým stát používá své moci vůči občanům : a) diktatury potlačují lidská práva a svobody, nepřipouštějí opoziční názory, neomezeně vládnou diktatura podle Franze Neumanna jednoduchá moc uplatňována tradičními nástroji vládypolicie, armáda, byrokracie, soudy - caesarická je více osobní, diktátor usiluje o získání podpory mezi lidmi, aby mohl svůj režim legitimizovat.-

16 - totalitní zanikají rozdíly mezi státem a společností mezi veřejným a soukromým, právní stát se mění na policejní, moc se koncentruje v rukách monopolní vládní strany b) demokracie jsou zde realizovány základní lidská práva a svobody, umožňují pravidelnou a pokojnou změnu vlády 5) podle politického systému podle konkrétních ústavních řádů se od sebe liší všechny západní politické systémy 6) na základě územně správního členění a) konfederace volná smluvní sdružení samostatných států, centrální vláda má určitou moc nad vládami členských států, ale nikoli nad obyvatelstvem b) federace sdružení států na základě společné ústavy, kde jako suverén vystupuje pouze celek c) unitární jednotné, s jedinou vládou Platón ( př.n.l.) - pravým tvůrcem obce je naše potřeba. První a největší z potřeb jest opatřování potravy, pak obydlí, oděv, apod. Obec, která má být vrcholem dokonalého zřízení, má mít společné ženy, společné děti i veškerou výchovu, rovněž tak společné činnosti ve válce a v míru, a králi mají být ti z nich, kteří se osvědčili nejlepšími ve filosofii a nejschopnějšími ve válce Vojáci budou ubytování v příbytcích, ve kterých nebude pro nikoho nic vlastního, nýbrž které budou všem společny. (Ústava, Praha, 1921, str , 283) Pojem, vznik, význam a složky obce Aristoteles ( př.n.l.) Každá obec je jakýmsi druhem společnosti a každé společenství je sestaveno za účelem nějakého dobra neboť všichni lidé všechno konají pro to, co se jim zdá dobrem. Je nutno, aby se nejprve sdružovali jednotlivci (např. muž a žena). Z těchto sdružení vzniká nejprve domácnost. První společnost, která se skládá z více domácností a která vzniká pro ukojení potřeby, jež přesahují zájem dne, jest dědina. Dovršená a dokonalá společnost utvořená z více dědin, jest obec, společenství, které takřka dosáhlo cíle veškeré soběstačnosti a které sice vzniklo pro zachování života, ale trvá za účelem života dobrého.

17 Obec je útvar přirozený, člověk je bytost přirozeně určená pro život v obci. Thomas Hobbes ( ) Leviathan U lidské přirozenosti shledáváme tři hlavní příčiny sporů. První je soutěžení, druhá nedůvěra a třetí touha po slávě. První žene lidi, aby se napadali pro zisk, druhá pro bezpečnost a třetí pro čest a vážnost. Z toho je zjevné, že když lidé nemají nad sebou společnou moc, jsou mezi sebou ve stavu, kterému říkáme válka. Je to válka všech proti všem.. Jediná cesta vede k zřízení takové moci jest, aby všichni veškerou svou moc svěřili jedinému muži, nebo jednomu sboru mužů. (Leviathan, Melantrich, 1941, str. 162, ) O stavu přirozeném John Locke ( ) Lidé jsou od přirozenosti ve stavu dokonalé svobody řídit svá jednání a nakládat se svým majetkem a se svými osobami, jak považují za vhodné v mezích přirozeného zákona, aniž žádají povolení nebo závisí na vůli kohokoli jiného. Je to také stav rovnosti, v němž všechna moc a pravomoc je vzájemná, aniž jeden má více než druhý.. Stav přirozený má zákon přirozený, který učí, že proto, že všichni jsou si rovni a nezávislí, nikdo nemá poškozovat druhého v jeho životě, zdraví, svobodě nebo majetku O politické čili občanské společnosti Člověk má od přírody moc nejen zachovávat své vlastnictví, to je svůj život, svobodu a jmění, proti bezpráví a útokům jiných lidí, nýbrž i soudit a trestat porušení onoho zákona u jiných tak, jak to podle jeho přesvědčení přestupek zasluhuje, i samou smrtí zločinců, kde to ohavnost činu podle jeho mínění vyžaduje. Ale protože politická společnost nemůže existovat ani se udržet, aniž sama má moc chránit své vlastnictví a za tím účelem trestat přestupky všech členů oné společnosti, je politická společnost tam a pouze tam, kde se každý z členů vzdal této přirozené moci a odevzdal ji do rukou společenství ve všech případech, kde není vyloučen z toho, aby se odvolal pro ochranu k zákonu jím zavedenému. A protože tím je vyloučen veškerý soukromý soud každého jednotlivého člena, stává se společenství rozhodčím. A takto se stát dostává k moci stanovit tresty za jednotlivé přestupky spáchané mezi členy společnosti, jež považuje za trestuhodné. Rovněž má i moc trestat každé bezpráví spáchané na komkoli z jejich členů kýmkoli, kdo nepatří ke společnosti. (Což je moc války a míru) (Druhé pojednání o vládě, Svoboda, 1992, str , 78-79)

18 Jean J. Rousseau ( ) O společenské smlouvě neboli zásady státního práva Lidé dospěli ve vývoji k tomu bodu, kdy překážky, jež znemožňují jejich zachování v přirozeném stavu, jsou tak houževnaté, že vítězí nad silami, které může každý jedinec vynaložit, aby se v tomto stavu udržel. Tento prvotní stav tedy nemůže dále trvat a lidský druh musí změnit svůj způsob života, neboť by jinak zahynul. Lidé nemají proto jiného prostředku k záchově než sloučením utvořit takový souhrn sil, který by mohl vítězit nad odporem. Každý člen dává svou osobu a všechnu svou moc pod nejvyšší řízení obecné vůle a každý je také přijímán jako neoddělitelná část celku. Členové společnosti jako celek se nazývají nárokem, jako jednotlivci jsou občany, pokud mají účast na svrchované moci, a poddanými, jsou-li porobeni zákonům státu. (Rozpravy, Svoboda, 1989, str ) Stát a revoluce Vladimír I. Lenin ( ) V kapitalistické společnosti máme demokracii okleštěnou, ubohou, falešnou, demokracii pro boháče, pro menšinu. Diktatura proletariátu, období přechodu ke komunismu, poprvé přinese demokracii pro lid, pro většinu, zároveň s nutným potlačením menšiny, vykořisťovatelů. Nakonec teprve komunismus vytváří stav, kdy stát je úplně zbytečný, neboť není koho potlačovat není koho ve smyslu třídy, ve smyslu soustavného boje proti určité části obyvatelstva. (Stát a revoluce, Svoboda, 1971, str ) Anarchie, stát a utopie Robert Nozick (nar. 1938) Přirozený stav Pouze když se využijí všechny prostředky přirozeného stavu, konkrétně všechna dobrovolná opatření a dohody, mohou lidé dosáhnout toho, že budou jednat v rámci svých práv. Ochranné sdružení

19 Skupiny jednotlivců mohou zakládat sdružení vzájemné ochrany: na výzvu kteréhokoliv člena sdružení bránit nebo prosazovat jeho práva reagují všichni. Lidé většinou zapomínají na možnosti jednat nezávisle na státu. Dominantní ochranná sdružení Jestliže je nezákonná organizace jednoduše a otevřeně agresorem, který plení a násilám vydírá bez spravedlivého požadavku, bude se jí vést hůře než státům. Požadavek legitimity ze strany státu totiž nutí jeho občany věřit, že je jakousi jeho povinností poslouchat jeho nařízení, platit mu daně, bojovat za něho atd. Vysvětlení pomocí neviditelné ruky Každý jednotlivec chce jen svůj zisk a přitom ho, tak jako v mnoha jiných případech vede neviditelná ruka, aby sledoval cíl, který nebyl součástí jeho záměrů. (Anarchie, stát a utopie, O slobode a spravodlivosti, Archa, 1993, str ) Idea české státnosti 69 dní před vznikem samostatné České republiky se sešla naše vědecká a intelektuální elita, aby se v komisích historické, filosoficko teologické, politické a ústavní usnesla na těchto závěrech státnosti: Sekce historická: (jednala ve složení D.Třeštík, T. Staněk, J.Forbelský, R.Malý, J.Válek, T.Brod, J.Dus, R.Kučera, M.Otáhal, P.Piťha a další) přestože existence českého státu je nepochybná, český stát vzniká vlastně nechtěně, především proto, že respektuje slovenské právo na sebeurčení jeho hodnoty nemohou být založeny na nacionalismu, ale především na demokracii, úctě k ústavním a právním principům český stát nemá ve vínku žádné zvláštní historické poslání a z jeho dějin také žádné jednoznačné poslání neplyne Filosofická a teologická sekce: (V.Bělohradský, T.Halík, I.Chvatík, Z.Kratochvíl, D.Kroupa, O.Mádr, M.Palouš, Z.Pinc, M.Rejchrt, J.Šimsa a další) stát stojí vždy na nějakém duchovním základě, z něhož jeho občané jednají. Vždy se opírá o určité hodnoty, tak či onak otevírá možnost pravdivé lidské existence praví nositelé státní ideje původní i jejího moderního přetvoření jsou svatý Václav, Karel IV., Jan Hus, J.A.Komenský, ale i T.G.M. a Jan Patočka dnešním filosofickým či teologickým úkolem je nutnost překonat určitý konflikt, který je příznačný pro náš vztah k minulosti, který lze shrnout jako nevyřešený spor o Jana Husa nejvlastnějším posláním evropského státu je klást meze sobě samému, neporušovat, ale naopak udržovat to, co je specifickým rysem evropské civilizace: ne hegemonita nadvldy jedněch nad druhými, ale rozrůzněnost, heterogenita, pluralita

20 Sekce politická (V.Benda, P.Hirš, L.Kudláček, J.Lux, E.Mandler, J.Schneider a další) stát vznikl jako zbytkový po oddělení Slovenska od Československa Sekce ústavní (D.Burešová, V.Cepl, T.Ježek, V.Klokočka, O.Motejl, I.Palkoska, J.Payne a další) v diskusi vysvitlo, že neexistuje dostatek materiálních důvodů pro existenci druhé komory Parlamentu, Senátu, že jeho existence je založena je z formálních důvodů doporučení, aby byly promítnuty do preambule, pokud nebudou jinde v Ústavě, tyto principy: 1) Ústava českého státu je moderní ústavou občanské společnosti 2) svrchovaným úkolem státu je služba občanovi 3) Ústava navazuje na humanistické hodnoty 4) český stát hledá a vytváří přátelské vztahy zejména s demokratickými státy Evropy naléhavé doporučení, aby preambule Ústavy byla formulována tak, aby mohla být pramenem nejen Ústavy, ale i celého právního řádu (otištěno v Prostoru dne , str. 7) Státní symboly státní symboly ČR velký a malý státní znak, státní barvy, státní vlajka, vlajka prezidenta, státní pečeť a státní hymna schváleny zákonem ČNR č. 3/1993 Sb. o státních symbolech znakem Českého království byl nejpozději od počátku 13.stol., ale snad už od druhé pol. 12.stol. korunovaný stříbrný dvouocasý lev ve skoku obě orlice ve velkém znaku ČR, moravská i slezská, jež jsou historicky doloženy od 13.stol., se znázorňují s rozepjatými křídly, což je jejich nejběžnější heraldická forma bílo-červeno-modrá kompozice vyjadřuje slovanský charakter našeho státu, protože tyto barvy jsou považovány do 19.stol. za barvy všeslovanské nápis Pravda vítězí na prezidentských vlajkách od roku 1920 v češtině, s výjimkou protektorátní prezidentské vlajky státního prezidenta z roku 1939, kde nebylo žádné heslo a prezidentské vlajky z roku 1990, kde lat. Veritas Vincit bylo přijato jako kompromis státní pečeť vznikla jakožto Pečeť království českého v letech z původní pečeti Stavovského zemského soudu z poloviny 13.stol. hymna poprvé zazněla jako součást Fidlovačky neoficiální symboly České korunovační klenoty královská koruna- vyhotovená Karlem IV. roku 1346 na počest sv. Václava korunováno jí 21 panovníků poslední roku 1836 Ferdinand V., královské jablko a žezlo je až ze 16.stol.

21 Preambule ČR preambule úvodní část zákon, která obsahuje jeho obecnou charakteristiku a cíle, které si vytyčuje. Má i svůj právní význam. Slouží jako pramen pro výklad případných sporných ústavních momentů. 4.Demokracie demokracie vláda lidu. Demokratické zřízení je založen na principu podřízení menšiny většině a uznání rovnosti, svoboda a politických práv občanů. Demokracie bývá chápana častěji dvojím způsobem: jako komplexní řád, jako jedna z forem vlády nebo jako názor člověka na život a svět. Stoupenci širšího pojetí demokracie žádný systém formálních pravidel není schopen zajistit demokracii. Základem skutečné demokracie je člověk jako občan, jako demokrat. V širším smyslu tedy zahrnuje i postoje a názory člověka a občana ke světu, ostatním lidem, ke společnosti. Vymezení demokracie negativní vymezení její odlišení od totalitních systémů pozitivní vymezení pomocí demokratického cíle určení principů a hodnot, které jsou pro ni charakteristické Žádná z uvedených forem demokracie však nebyla zcela uskutečněna. Hledaným cílem by měl být jakýsi ideální typ demokracie. Každý politickým řád má své ideje a demokracie by mohla být chápána jako cesta k naplňování idejí svobody, spravedlnosti, rovnosti občanů, k realizaci základních lidských práv, práv hospodářských, sociálních a kulturních, případně i práv, která (dosud) nebyla kodifikována. Demokracie může být ohrožena pravicovými i levicovými totalitními formami. Z levé strany jsme omezeni přímou (plebiscitární) demokracií. Obecná vůle byla nahrazena podobně neurčitou vůlí lidu a lid byl identifikován s komunistickou stranou, která takřka neomezeně vládla. Nemožnost přímé demokracie vyplývá z několika faktů. Jedním z nich je nutná existence politické avantgardy. Ta vznikla zpravidla ze dvou důvodů: jednak z přirozené potřeby obecnou vůli vůbec formulovat, jednak díky oblastem života, jež vyžadují vyšší kvalifikaci. Avantgarda pak tuto vůli může jakkoli zneužít ve svůj prospěch.

22 Přímá demokracie dále nemůže trvat v důsledku tzv. železného zákona oligarchie, který formulovat Robert Michels. V důsledku rostoucího významu organizovanosti se nutně musí vytvořit určitá mocenská oligarchie, která celku postupně přestává sloužit a začíná mu vládnout. Zprava je potom demokracie ohrožena absolutní vládou. (Hobbes) suverénní lidé tím, že spolu uzavřeli společenskou smlouvu se definitivně odevzdali panovníkovi a tím se vlastně své suverenity zřekli. I kdybychom požadovali vlády jednoho, byť osvíceného monarchy, nebylo by demokratických ideálů dosaženo (Mill). Není možné, aby jediný člověk věděl o všem, co se děje v zemi a v každém odvětví správy. Aby došlo ke splnění stanovených pozitivních demokratických ideálů, jako požadavku suverenity lidí, občanských svobod, spravedlnosti atd., musí dojí k jejich skloubení v racionálně fungující řád. Reálná demokracie zásadní principy: - státní moc je odvozena od suverenity lidu - pravidelné svobodné volby založené na všeobecném, přímém a rovném hlasovacím právu (aktivní volební právo), právo být volen (pasivní volební právo) - cílem státní moci je služba všem lidem, stát slouží lidem, nikoliv lidi státu - dodržování všech základních lidských práv a svobod, politická rovnost, rovnost před zákonem - právní stát, tzn. vztah mezi občanem a státem je vymezen pomocí práva, vláda práva - rozdělení státní moci na (vzájemně nezávislou) složku zákonodárnou, soudní a výkonnou - nezávislost soudní moci, spravedlnost, právo na soudní ochranu - politický systém založený na svobodném vzniku a konkurenci politických stran - vláda většiny, tzn. politická rozhodnutí vycházejí z vůle většiny - práva menšin, tj. možnost stát se většinou - fungující občanská společnost, tzn. společnost složená z plurality nestátních skupin a organizací, které se snaží převzít maximum státních funkcí (zdravotní pojišťovny, nadace, kulturní instituce, aj. ) - decentralizovaná státní správa a samospráva - ekonomický systém založený na svobodném podnikání - právo na soukromé vlastnictví - sociální spravedlnost v otázkách ochrany sociálně ekonomického zabezpečení starých, nemocných, nezaměstnaných - nezávislé veřejné mínění

23 Způsoby demokratické kontroly Každá demokracie potřebuje určitý mechanismus, kterým by občané mohli vtělit své názory do politiky vlády. Formální prostředky- efektivní ústavní mechanismy volby, referenda, výjimečně iniciativy a odvolání Vláda je korigována rozhodnutím většiny občanů většinová demokracie Neformální prostředky- zastánci se obávají zneužití všech forem obratnými demagogy kontrola není prováděna všemi voliči, ale organizovanými skupinami (Rómská iniciativa, Duha, Důchodci za životní jistoty) - tyto skupiny nemají přímý institucionalizovaný kontakt s vládou, mohou však její rozhodování ovlivnit. - organizovaná skupina snažící se získat vliv na úrovni státních orgánů zájmová skupina - jedná se o demokracii konsensuální Občan a právo v demokratickém státě zásady vztahu občana a státu v demokracii : - primát jednotlivce před státem - nezadatelná, nezcizitelná, nepromlčitelná a nezrušitelná základní lidská práva a svobody - rovnost lidí v důstojnosti i právech - stát je založen na demokratických hodnotách, změna podstatných náležitostí demokratického právního státu je nepřípustná - pravidelné volby založeném na všeobecném, přímém, rovném a tajném hlasovacím právu - výkonná moc je vázána na zákon - zákonodárná moc je vázána na Ústavu a mezinárodní smlouvy o lidských právech Právo na soudní ochranu zásadní principy: - každý člověk má právo na soudní ochranu, jestliže byla porušena práva ze strany jiných lidí nebo nějakého státního orgánu - každý má právo odepřít výpověď, nikdo nesmí být nucen vypovídat proti sobě nebo osobě blízké - nikdo nesmí být zadržen bez písemného obvinění, občan má právo se s obviněním proti sobě seznámit - o vině a trestu může rozhodnout jedině soud

24 - zákaz retroaktivity nikdo nemůže být postižen budoucí právní normou, nesmí být přijat zákon se zpětnou účinností - všichni účastníci v řízení jsou si rovni - nikdo nesmí být za stejný čin trestán dvakrát - policie nesmí vniknout do soukromého obydlí bez rozhodnutí soudu Tomáš G. Masaryk ( ) Demokracie ještě nikde není důsledně uskutečněna, všechny demokratické státy jsou dosud jen pokusem o demokracii. Demokratické státy, jeden více, druhý méně, podržely mnoho z ducha a zřízení starého režimu, z něhož se vyvinuly na svobodě, rovnosti a bratrství, uvnitř a navenek, budou spočívat teprve státy opravdu nové, státy budoucnosti. Ježíš ne Caesar!! (Světová revoluce, Orbis-Čin, 1925, str ,568) Perikles ( př.n.l.) Epitaphios Máme státní zřízení, říká se mu demokracie, vláda lidu, protože se opírá o většinu, ne jen o několik málo jednotlivců podle zákonů mají všichni stejná práva, když jde o soukromé zájmy, pokud však jde o společenský význam, má při vybírání pro veřejné úřady každý přednost podle toho, v čem vyniká, podle schopností, ne podle příslušnosti k určité skupině. (Thukydides, Dějiny peloponnéské války, Odeon, 1974, str ) Robert A. Dahl (nar. 1915) - americký politolog - dílo: Úvod do demokratické teorie (1956) - Demokracie v právním státě (1970) - Demokracie a její kritici (1989) - jeho pojem polyarchie zastupitelská demokracie, jak ji znám z praxe Instituce polyarchie - aby se vláda označovala jako polyarchie, musí mí těchto sedm institucí: 1) volení vládní úředníci 2) svobodné a spravedlivé volby 3) všeobecné volební právo 4) právo ucházet se o úřad 5) svoboda projevu 6) alternativní informace 7) svoboda sdružování (Demokracie a její kritici, Victoria Publishing, 1995, str. 202)

25 Alexis de Tocqueville ( ) - francouzský historik a politik Tyranie většiny Skutečnou výhodou demokracie není, jak bylo řečeno, že napomáhá blahobytu všech, nýbrž pouze to, že slouží blahu většiny. Myslím tedy, že je třeba vždycky někde soustředit společenskou moc nadřazenou všem mocím jiným, ale jsem přesvědčen, že svoboda je v nebezpečí, pokud tato moc nemá před sebou žádnou překážku, která by mohla zadržet její postup a dát jí čas, aby sama sebe umírnila. Všemocnost jako taková se mi zdá být neblahá a nebezpečná. Její uplatňování podle mne přesahuje síly člověka, ať je jakýkoli. A co se mi na Americe nejvíce protiví, to není extrémní svoboda, která tam vládne, nýbrž málo záruk proti tyranii. (Demokracie v Americe I, Lidové noviny, 1992, str. 177, ) Karl Raimund Popper ( ) - rakouský filosof - představitel kritického nacionalismu Uzavřená a otevřená společnost Magickou, kmenovou či kolektivistickou společnost budu také dál nazývat uzavřenou společností, zatímco společnost v níž se jednotlivci musí rozhodovat osobně, budu nazývat společností otevřenou. Uzavřená společnost ve své nejlepší podobě může být přirovnána k organismu. Je poloorganickou jednotkou, jejíž příslušníky drží pohromadě polobiologické vazby příbuzenství, společný život, sdílení společných snah, společná nebezpečí, radosti a starosti. K přechodu od společnosti uzavřené ke společnosti otevřené dochází tehdy, kdy společenské instituce jsou poprvé vědomě rozpoznány jako lidský výtvor a kdy se začne diskutovat o jejich vědomé změně pod zorným úhlem jejich vhodnost k dosažení lidských cílů či účelů. Prostě: uzavřená společnost se hroutí, když úžas z nadpřirozenosti, s nímž je nahlíženo na společenský řád, ustoupí aktivnímu zasahování a vědomému sledování osobních či skupinových zájmů. Hlava první Ústavy ČR

26 - stanovuje, odkud pochází státní moc, jaký je poměr občana k této moci a na čem je založen náš politický systém Demokratický ekonomický systém tři základní ekonomické otázky Co?, Jak?, Pro koho? 1) otevírá problém, co se bude vyrábět, jaké výrobky, v jakém množství 2) jak vyrábět, z jakých zdrojů a jakým způsobem 3) problém rozdělování příjmu ekonomické systémy: - centrálně plánované ekonomiky (neboli příkazové systémy o základních ekonomických otázkách rozhoduje administrativní stát - tržní ekonomika kde o nich rozhoduje trh - ani jeden z těchto forem nelze ve své čisté podobě nikde uskutečnit standardním ekonomickým modelem vyspělých demokracií je smíšený systém - tržní ekonomika doplněná o rozhodování trh uspořádání, při kterém vzájemně působí prodávající a nakupující, což vede ke stanovení cen a množství komodity tři základní subjekty: 1) domácnost 2) podnik 3) stát Trh je víceméně spontánní řád, ve kterém se na základě střetu nakupujících a prodávajících formuje cena výrobků Existence CPE (centrálně plánované ekonomiky) je v rámci demokracie prakticky vyloučen Petr L. Buger (nar. 1929) - americký sociolog - profesor na Bostonské univerzitě - Dílo Pozvání do sociologie - - Kapitalismus, socialismus a demokracie Nejistý triumf demokratického kapitalismu Kapitalismus je nezbytnou i když ne postačující podmínkou demokracie, ale demokracie není podmínkou pro kapitalismus. Vztah mezi demokracií a kapitalismem je asymetrický. Kapitalismus vytváří prostor a příležitost pro občanskou společnost. ( Nejistý triumf demokratického kapitalismu, Občanský institut, Praha, 1992, str. 3-7)

27 Michael Novak (nar. 1933) - americký filosof (rodiče pocházejí ze Slovenska) - působil krátce v diplomatických službách USA - dílo: Duch demokratického kapitalismu demokratický kapitalismus sjednocení tří systémů: ekonomiky, která má převážně tržní charakter, politického zřízení, které respektuje právo jedince na život, svobodu a hledání osobního štěstí a systému kulturních institucí, jejichž činnost je motivována ideály Svobody a všeobecné spravedlnosti Politická demokracie je v praxi slučitelná jedině s tržní ekonomikou. Moderní demokracie i moderní kapitalismus se vyvíjejí z identických historických impulsů Jejich cílem bylo: 1) omezit pravomoci státu a zabránit tím tyranii a stagnaci 2) dát volný průchod energii jednotlivců a nezávisle organizovaných komunit Přirozená logika kapitalismu vede k demokracii. Ekonomické svobody jsou totiž bez politických svobod vnitřně nestabilní. Občané, kteří dosáhnou svobody v ekonomické sféře, se začnou brzy dožadovat i svobod politických Žádný spravedlivý a svobodný systém nemůže nikdy všem zaručit dosažený rovnocenných cílů. Legitimita demokratického systému nespočívá v tom, že by sliboval všem stejné úspěchy, ale v tom, že nabízí všem stejnou příležitost. Před člověka, který je posedlý touhou po moci jsou postaveny tři různé možnosti. Politikové mohou usilovat o věhlas na poli politiky, ekonomové na poli ekonomiky, náboženští aktivisté a intelektuálové v různých sekcích morálně kulturního systému. Ale vliv každého z těchto systémů na ostatní dva je zásadně omezen Ekonomický aktivista je v jedné= osobě občanem politického zřízení i hledačem pravd, krásy, ctnosti a smyslu života. (Duch demokratického kapitalismu, Občanský institut, Praha, 1992, str ,52-54) Kritika demokracie Kritika zastupitelské demokracie míří nejčastěji k samotné podstatě zastupování. Robespierre reprezentativní despotismus - jedni kritizují demokracii za to, že v ní vládne určitá uzavřená skupina lidí, mocenská elita - druzí kritizují demokracii jako vládu většiny, jež může své názory a vize vnutí menšině - demokratickým volbám se vytýká, že k moci se nedostanou odborníci, ale lidé, které navrhne stranická byrokracie, nebo ti, kdo na sebe strhnou pozornost mas - demokratický režim však sám dává spoustu možností k odstraňování svých nedostatků. Je proto vhodnější odstraňovat tyto nedostatky než odstranit demokracii

28 Kritika demokracie : Teorie elit teorie elit vzniká na přelomu 19. a 20. stol. (Italové Vilfredo Pareto, Gaetano Mosca) - vychází z představy, že společnost je rozdělena na dvě vrstvy: vyšší, tvořená elitou, která vládne nižší, tvořená masou, která je ovládána - veškeré dění ve společnosti je redukováno na dění v elitě Elitou jsou ti, kdo nejen v politice, ale i v kterékoliv jiné oblasti dokáží obsadit špičkové pozice. Jestliže elita ztrácí své vlastnosti, je vystřídána kontraelitou a veškeré dějiny jsou tak koloběhem elit. Síla, vůle, sebedůvěra a bystrost jsou předpoklady vládnutí. Charles W.Millse Mocenská elita (1956) - elitu v USA tvoří velká trojka úzká koalice představitelů politiky, ekonomiky a armády - svých cílů dosahuje prostřednictvím autorit a manipulace autorita moc, která se netají tím, že je mocí - manipulace moc, která se tváří, jako by mocí nebyla Robert Dahl tvrdí, že neexistuje skupina, která by disponovala neomezenou mocí. Naopak zde působí množství jiných skupin tak, že jedna vyvažuje druhou: bankéři jsou ovlivňováni politiky, podnikatelé odbory a všichni jsou ovlivňování veřejným míněním. Muammar Al-Kaddáfí (nar. 1942) - jako plukovník libyjské armády stál v čele převratu v roce vznikla Libyjská arabská republika - dílo: Zelená kniha - v roce 1977 zavedl džamahíriju přímou vládu mas Lidové kongresy a lidové výbory Vše, co masy potřebují nyní udělat, je bojovat za skoncování se všemi formami diktátorské vlády v dnešním světě, se všemi formami, které jsou klamně nazývány demokracií od parlamentů po systémy sekt, kmenů, tříd, jedné strany, dvou a více stran. Není demokracie bez lidových kongresů. Náměty projednávané základními lidovými kongresy nebo lidovými výbory, odbory nebo svazy, nabudou své konečné podoby ve Všeobecném lidovém kongresu, kde se scházejí sekretariáty lidových kongresů, lidových výborů, odborů a profesionálních svazů. Lidové výbory, odpovědné základním lidovým kongresům, zahájí potom výkonnou činnost. Všeobecný lidový kongres není shromáždění členů nebo obyčejných osob, jak je tomu v případě parlamentů, je to shromáždění základních lidových kongresů, lidových výborů, svazů, odborů a všech profesionálních sdružení. Tento způsob je problém nástroje vlády ve skutečnosti vyřešen a diktátorské nástroje zmizí.