IDENTIFIKACE POPTÁVKY A PROCESŮ

Transkript

1 Mendelova univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta Ústav podnikové ekonomiky Diplomová práce IDENTIFIKACE POPTÁVKY A PROCESŮ PRO JEZDECKOU STÁJ Vedoucí diplomové práce: Ing. Bc. Jiří Luňáček, MBA, Ph. D. Vypracovala: Bc. Hedvika Vlčková Brno 2012

2

3 PODĚKOVÁNÍ Děkuji Ing. Jiřímu Luňáčkovi, Ph. D., za odborné vedení při zpracování mé diplomové práce a za poskytnuté rady a připomínky. Také děkuji všem, kteří si našli čas a vyplnili dotazník, který je součástí této práce. V neposlední řadě děkuji majiteli vybrané společnosti za poskytnuté údaje a užitečné informace. 3

4 4

5 PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem svou diplomovou práci vypracovala samostatně s použitím literatury a zdrojů uvedených v závěru práce. V Brně dne Bc. Hedvika Vlčková 5

6 6

7 ABSTRAKT VLČKOVÁ, H. Identifikace poptávky a procesů pro jezdeckou stáj. Diplomová práce. Brno, Diplomová práce je rozdělena do dvou částí. První část je zaměřena na identifikaci poptávky klientů jezdeckých stájí po ustájení koní a její následnou kvantifikaci. K tomuto účelu bylo využito dotazníkové šetření. Cílem bylo sestavení hodnotící tabulky, která by představovala návod k určení ceny za ustájení koně pro majitele jezdeckých areálů. V druhé části práce jsou analyzovány náklady vybrané jezdecké stáje a následně zkoumána slučitelnost poptávky po ustájení a reálných ekonomických možností tohoto podniku. Hlavním nástrojem pro ověření slučitelnosti je analýza bodu zvratu. Klíčová slova: jezdecká stáj, dotazník, poptávka, cena za ustájení koně, náklady. ABSTRACT VLČKOVÁ, H. An identification of the demand and the processes for a riding stable. Diploma thesis. Brno, The diploma thesis is divided into two parts. The first part is focused on the identification of equestrian stable clients demand for boarding a horses and the subsequent quantification. A questionnaire was used for this purpose. The objective was to build an estimation chart, which would be a guide for determination of the costs to board a horses for owners of equestrian facilities. In the second part of the thesis the costs of a selected riding stable are analyzed, and then the compatibility of the demand for stabling of horses and real economy operation of this company is examined. The break even point analysis is the main tool to verify this compatibility. Key words: riding stables, questionnaire, demand, cost to board a horse, costs. 7

8 8

9 Obsah 1. ÚVOD CÍL A METODIKA PRÁCE CHOV KONÍ KŮŇ SE PŘEDSTAVUJE CHOV KONÍ NA ÚZEMÍ ČR Organizace chovu koní v ČR JEZDECTVÍ Jezdecké vybavení Vybavení jezdeckého areálu (zařízení) Provoz jezdeckého areálu IDENTIFIKACE POPTÁVKY KLIENTŮ JEZDECKÝCH STÁJÍ PO USTÁJENÍ KONÍ MARKETINGOVÝ VÝZKUM Proces marketingového výzkumu Základní metody sběru dat DOTAZNÍKOVÉ ŠETŘENÍ Stanovení cílů a hypotéz marketingového průzkumu Plán marketingového průzkumu Sestavení dotazníku Sběr dotazníků VYHODNOCENÍ DOTAZNÍKŮ Identifikační údaje Vybavenost jezdeckých areálů a poskytované služby Doplňující informace Testování hypotézy METODIKA PRO STANOVENÍ CENY ZA USTÁJENÍ KONĚ Zájem klientů o druhy vybavení a služby Návrh hodnotící tabulky ANALÝZA NÁKLADŮ A PROCESŮ PRO JEZDECKOU STÁJ NÁKLADOVÁ ANALÝZA Evidence nákladů Klasifikace nákladů Kalkulace nákladů Bod zvratu NÁKLADOVÁ ANALÝZA VYBRANÉHO PODNIKU Charakteristika odvětví a profil společnosti Analýza nákladů jezdeckého areálu ABC s.r.o Slučitelnost poptávky po ustájení koní a reálných ekonomických možností ABC s. r. o

10 5.2.4 Návrh doporučení ke zlepšení ekonomické situace podniku ABC s.r.o DISKUZE ZÁVĚR SEZNAM TABULEK SEZNAM GRAFŮ SEZNAM OBRÁZKŮ SEZNAM PŘÍLOH POUŽITÁ LITERATURA A ZDROJE

11 1. Úvod Osud lidí a koní je spjat již mnoho tisíciletí. Původní vztah lovce a kořisti se přes pracovní využití koní dostal do stavu partnerství. Konec 20. století přinesl po úpadku v chovu koní po II. světové válce opětovný nárůst zájmu o jezdecký sport, který se stal jedním z oblíbených způsobů aktivního trávení volného času. Každým rokem se zvyšují počty lidí, kteří se pohybují u koní i samotný počet koní. Tento trend je patrný v mnoha zemích včetně České republiky. S narůstajícím počtem osob, které provozují jezdecký sport, se zvyšuje i počet podniků působících v tomto odvětví. Narůstá množství různých jezdeckých areálů i menších stájí spíše rodinného charakteru. Jednotlivé podniky se liší úrovní vybavenosti, spektrem poskytovaných služeb, ale i jejich kvalitou a celkovým zaměřením. Některé stáje jsou určeny spíše pro rekreační jezdce jiné pro sportovní, část stájí se specializuje na konkrétní styl ježdění, či přímo disciplínu. Jsou podniky, které poskytují své služby jen vlastním klientům (ustájení soukromých koní), ale i ty jejichž hlavním předmětem podnikání je provoz školních koní, výuka jezdců, apod. Právě stáje a jezdecké areály tvoří základní kámen jezdeckého sportu a chovu koní. Existuje však mnoho dalších společností, které profitují na znovuoživení zájmu o jezdectví. Jedná se zejména o četné obchody se specializovanými jezdeckými potřebami pro jezdce i koně, dodavatele a výrobci chovatelských potřeb a vybavení pro stáje, ale také například zemědělské podniky, které tak nacházejí odbyt pro své produkty (hlavně seno a slámu) a další. Z jezdectví se tak stal velký byznys, který je s ohledem na vzrůstajícímu potenciál trhu stále otevřený vstupu nových podniků. Vzhledem k uvedeným skutečnostem by bylo pro firmy působící v tomto odvětví dobré znát strukturu klientů jezdeckých stájí a také jejich požadavky na přítomnost a využívání jednotlivých druhů vybavení areálu, jejich zájem o různé druhy poskytovaných služeb a zároveň i maximální cenu, kterou jsou ochotni za dané vybavení či služby zaplatit. Takovéto souhrnné údaje však na území České republiky chybí, a proto byla jako téma této diplomové práce zvolena právě Identifikace poptávky a procesů pro jezdeckou stáj. 11

12 12

13 2. Cíl a metodika práce Celá práce je rozdělena do tří tematických celků. Jelikož je práce zaměřena na oblast jezdectví, je první část věnována krátkému literárnímu přehledu, který seznamuje čtenáře se základními aspekty chovu koní a se samotným koněm. Zároveň je zde představen vývoj a současný stav chovu koní na území České republiky. Jedná se zejména o početní stavy koní a počty majitelů koní v posledních 10 letech, včetně zaznamenání vývojového trendu do budoucnosti, který je ukazatelem růstu potenciálu celého trhu. Druhá část je věnována identifikaci poptávky klientů jezdeckých stájí po ustájení koní a její následné kvantifikaci, což je hlavním cílem celé práce. V úvodu kapitoly se nachází literární rešerše tématu marketingový výzkum. Pozornost je věnována dotazníkovému šetření, které bylo pro tuto práci vybráno jako nástroj k získání potřebných dat a údajů. Následující část shrnuje proces tvorby a průběh samotného marketingového průzkumu, který je zaměřen na majitele koní a osoby, které mají zásadní vliv na volbu typu a místa ustájení koní. Vybranou lokalitou, ve které průzkum probíhal, je Jihomoravský kraj, konkrétně oblast města Brna a jeho okolí. V rámci dotazníků byly zkoumány požadavky klientů na vybavenost jezdeckých areálů a poskytované služby, ale i doplňující údaje, které mají sloužit k identifikaci typického majitele koní. Jedná se jak o běžné identifikační otázky (věk, pohlaví, atd.), tak otázky zaměřené přímo na strukturu využití koní. Výstupem celého dotazníkového šetření je prezentace výsledků pomocí tabulek a grafů, které byli zpracovány v balíčku programů Microsoft Office (Excel a Word). Vybrané položky jsou podrobeny bližšímu zkoumání. Vzhledem k charakteru dat se jedná zejména o kontingenční analýzu s využitím ukazatelů čtvercové kontingence, Pearsonova a Cramerova koeficientu kontingence. Na začátku marketingového výzkumu byla stanovena hypotéza o přítomnosti závislosti výše ceny za ustájení, kterou jsou klienti ochotni zaplatit, a úrovně vybavenosti jezdeckých areálů. Dílčím cílem práce je proto potvrzení nebo vyvrácení dané hypotézy. K tomuto účelu bude použita korelační analýza (Pearsonův párový korelační koeficient a Spearmanův korelační koeficient). Dalším dílčím cílem je sestavení hodnotící tabulky, která bude sloužit jako návod pro majitele stájí k stanovení poptávkou určené ceny za ustájení, kterou mohou vzhledem k druhům vybavení přítomným v jejich jezdeckých areálech požadovat. Své uplatnění by měla najít zejména při výstavbě nových jezdeckých stájí a při rozšiřování areálů o nové druhy vybavení. Posledním tematickým celkem je analýza nákladů a procesů vybraného jezdeckého areálu. Literární přehled, který je zařazen na začátku kapitoly, obsahuje především vymezení různých druhů nákladů, metody kalkulace a analýzu bodu 13

14 zvratu. Následuje charakteristika odvětví jezdectví s přihlédnutím k možným způsobům konkurence mezi jednotlivými podniky a představení profilu společnosti. Dílčími cíli této části práce jsou sestavení měsíční kalkulace provozu jezdecké stáje, na jejímž základě bude zkoumána slučitelnost poptávkou určené ceny za ustájení s reálnými ekonomickými možnostmi této stáje. V rámci tohoto kroku bude aplikována hodnotící tabulka sestavená na základě dat získaných z dotazníkového šetření. Dílčím cílem práce je zodpovězení výzkumné otázky plynoucí z uvedených skutečností: Existuje slučitelnost mezi poptávkou určenou cenou za ustájení a reálnými ekonomickými možnostmi vybrané stáje? Závěry předchozí analýzy budou použity při sestavování a vyhodnocování doporučení a návrhů na zlepšení ekonomické situace zvoleného podniku. Diplomovou práci uzavírají kapitoly Diskuze a Závěr, ve kterých budou zhodnoceny a shrnuty výsledky celé práce. 14

15 3. Chov koní 3.1 Kůň se představuje Kůň patří mezi býložravé savce, do řádu lichokopytníků. Do současnosti přežili jen tři nepříliš podobné čeledi: tapírovití (4 prsty na předních končetinách, 3 prsty na zadních), nosorožcovití (3 prsty vpředu i vzadu) a koňovití (jeden prst na všech končetinách) sem spadá jediný rod Equus, který se dělí na koně, osly a zebry. [1] Podle pohlaví jsou koně rozlišováni na hřebce tedy samce koně a klisny či kobyly samice koní. Mláďata jsou označována jako hříbata. Speciální skupinu potom tvoří vykastrovaní hřebci, kteří nesou označení valach. Obecně se jedná o velmi různorodou skupinu stádových zvířat. Výraznou zásluhu na tomto faktu nese sám člověk, který důkladnou selekcí a šlechtěním dal vzniknout několika stovkám koňských plemen. Průměrný věk koně se pohybuje mezi 20 až 30 roky. Záleží na podmínkách, ve kterých žije a na způsobu, jakým je s ním v průběhu života zacházeno. Výška koní je velmi variabilní a závisí jak na plemenné příslušnosti, tak na individuálních predispozicích jedince. Běžně se pohybuje od 70 cm u poníků a miniaturních koní až po 190 cm. Výška koně se měří v kohoutku, což je nejvyšší místo hřbetu (viz obrázek č. 1). Stejně jako velikost je i váha koní značně rozdílná. Vychází samozřejmě z výšky a mohutnosti, které koně dosahují. Nejmenší koně (tzv. Falabelly) váží často jen 30 kg, průměrná váha normálního koně bývá mezi kg a mohutní tažní koně mívají i přes kg. [2] Také barva srsti dosahuje různých odstínů. Základními barvami jsou vraník (černá srst), hnědák, ryzák (rezavá barva), plavák (žlutavá barva s tmavými spodky končetin a hřívou a ocasem), isabela (světlá písková barva), grošák (šedá srst), bělouš, strakáč (různobarevné skvrny). Samozřejmě existuje řada dalších zbarvení, ovšem ty již nejsou tak časté. Mnoho koní má tzv. odznaky, což jsou odlišnosti od základní barvy, nejčastěji bílé. Nejpočetnější jsou odznaky na hlavě (hvězdičky, pruhy, lysiny, atd.) a končetinách (připomínající ponožky různé výšky). Výrazné jsou u koně ochranné chlupy, které tvoří na horní straně krku hřívu, jež přechází v kštici, která spadá do čela a ohon, kde narůstají nejdelší žíně. [3] Podle tělesné stavby jsou koně klasifikováni do tří skupin [4]: těžký kůň, který má mohutnou stavbu a je určen pro práci v tahu (např. v zemědělství a lesnictví) lehký kůň s elegantnější stavbou těla, nejvíce je využíván v jezdectví pony, tedy nižší plemena, která svým exteriérem připomínají lehké koně, avšak liší se i rozdílnými proporcemi jednotlivých částí těla. Existují však i četné mezistupně, jako jsou lehcí tažní koně, kteří našli uplatnění třeba v tahu kočárů. 15

16 Obrázek č. 1 Stavba těla koně 16 Zdroj: Draper J., Vše o koních [5] Podle Duška [6] se tělo koně dělí na tři části, a to přední (hlava, krk, přední část hrudníku s plecí, přední končetiny), střední (hřbet včetně beder, zbývající část hrudníku, břicho) a zadní (záď a zadní končetiny). Popis jednotlivých částí koňského těla je natolik rozsáhlý, že zde pro zájemce odkazuji pro dostudování na odbornou literaturu, například právě na knihu Chov koní od Jaromíra Duška. Přesto existuje jedna část těla koně, která je natolik významná, že je třeba se o ní zmínit. Jedná se končetiny a kopyta. Ty představují základ pohybu koně, jeho rychlosti a síly, tedy vlastnosti, pro které jsou tato zvířata ceněna a chována. Dolní část nohou je tvořena pouze kostmi, šlachami a vazy, svaly se nachází až v horní části končetin a části upnuté k tělu. Důvod je jednoduchý: co nejvíce odlehčit váhu končetin, tak aby představovaly co nejmenší zátěž při rychlém pohybu. Kopyto tvoří rohovinové pouzdro, které zakončuje končetiny koně. Vzhledem ke své struktuře a pevnosti slouží především k ochraně vnitřní struktury končetiny před poraněním či poškozením při pohybu. Za zmínku stojí, že koňské kopyto je specifické jen pro koňovité a jinde v živočišné říši jej ve stejné podobě nenajdeme. [2,7] Podle nohosledu a rychlosti rozlišujeme tři základní chody koně, kterými jsou krok, klus a cval. Krok představuje nejpomalejší kráčivý pohyb a je pro koně nejméně náročný. Rychlost v kroku je zhruba 6 8 km v hodině. Kůň při něm pravidelně střídá nášlap všech končetin v pořadí: pravá zadní, pravá přední, levá zadní, levá přední. Délka kroku je obvykle cm. Klus je rychlejší formou pohybu. Nohosled je diagonální, což znamená, že současně dopadá pravá zadní s levou přední končetinou a levá zadní s pravou přední. Rychlost v klusu se v průměru pohybuje v rozmezí

17 14 18 km za hodinu a délka kroků přibližně cm. Cval je pak nejrychlejší pohyb, kterého kůň dosahuje. Skládá se z řady skoků, jejichž délka může mít cm. Je třífázový, což znamená, že jsou slyšet tři údery kopyt. Jedná se o jednostranný nohosled, rozlišujeme tedy pravý a levý cval. Cval vpravo začíná levou zadní nohou, pak současně dopadá pravá zadní a levá přední končetina a poslední je pravá přední. Při cvalu kůň vyvine rychlost okolo km v hodině, přičemž dostihoví koně se pohybují i rychlostí větší než 60 km v hodině. Dalšími chody koně, které jsou odvozeny od těch základních, jsou couvání, trysk, skok a atypické mimochody. [6] Kůň disponuje stejnými smysly jako všichni savci. Ty jsou vyvinuty podle způsobu života a potřeb koní. Jedinečný je jeho zrak, neboť má oči umístěné po stranách hlavy, což mu umožňuje vnímat až 340 obzoru bez nutnosti otáčení hlavou. Nevýhodou je, že naprostou většinu svého okolí vidí pouze jedním okem, kromě úzkého pole před sebou. V jeho vidění se nachází dvě slepá místa, jedno logicky za jeho zádí a druhé těsně před ním. Silně vyvinutým smyslem je sluch, přičemž koně vnímají mnohem větší rozsah zvuků než člověk. Každé ucho je ovládáno 16 svaly, které dovolují natáčení uší o 180, nezávisle na druhém uchu. Také čich, chuť a hmat jsou velmi citlivé. [3,8] Chování koní vychází z faktu, že se jedná o stádová býložravá zvířata, jež byla nucena odolávat útokům predátorů. Stádo bývá tvořeno jedním dospělým hřebcem a několika klisnami s hříbaty a dospívajícími koňmi. V rámci stáda panuje přísná hierarchie mezi všemi jedinci. Jelikož se únik ukázal jako nejúčinnější obrana proti napadení, reagují koně na vše nové a nepředvídané nedůvěrou či leknutím a útěkem. V závislosti na přírodních podmínkách byli koně nuceni pro obstarání si dostatečného množství potravy a vody putovat na velké vzdálenosti, proto se nejlépe cítí ve velkých volných prostorech. S tím souvisí i způsob příjímání potravy průběžně v malých dávkách po celý den. Koně jsou návyková zvířata, která se řídí určitým rytmem, zejména střídání pastvy a odpočinku a narušení tohoto rytmu může vést až ke zdravotním potížím. Zajímavé je, že koně dokáží spát i ve stoje, což vychází z nutnosti být ihned připraven k útěku. Vleže odpočívají vždy jen krátkou dobu. Charakteristická je také jejich učenlivost a dlouhodobá paměť. Z celkového výrazu koně (hra uší, pohled koně, stav nozder, pysků a vyceňování zubů) je možné vyčíst jeho náladu. Hlasový projev, kterým koně zdraví nebo volají své druhy, se nazývá ržání či řehtání. [8] Tyto přirozené instinkty a chování koní je nutné znát a respektovat i při domácím chovu, aby byla zajištěna tělesná i duševní pohoda takto chovaných koní. 17

18 Chov koní na území ČR Nejstarší archeologické důkazy o chovu koní na území ČR pochází již z doby před příchodem Slovanů. Chovali je již Keltové, Markomani, Hunové a další kmeny. Dokladem jejich přítomnosti zde je například nález koňských kostí u Libic nebo nástěnné kresby v Libušíně. Také Slované v době osídlení Čech a Moravy v 5. století vlastnili koně, byť bylo jejich využití a rozsah chovu omezené. Již v 7. a 8. století, v takzvané době hradištní, se jejich chov rozrostl. Koně se začali používat v dopravě, jako tažné zvíře a také ve vojenství, což zásadně ovlivnilo další vývoj jejich šlechtění. [9,10] První písemná zmínka o chovu koní u nás se nachází v análech fuldských a pochází z roku 871. Dalším důležitým písemným dokladem je vymezení vývozního cla na koně v Raffelstettském celním tarifu Východní marky z let , neboť koně představovali jeden z hlavních obchodních artiklů. Zemí v té době již procházelo mnoho významných obchodních stezek, což vedlo k přílivu zahraničních koní různého typu. V tomto období se počty koní výrazně zvyšovaly a docházelo ke stabilizaci místních užitkových typů. [9] Rozšířilo se lovectví, které patřilo k oblíbené zábavě šlechty. Pořádané hony a štvanice byly i přípravou jezdců a koní k bojovým účelům, neboť nároky na výkonnost koní a jejich přiježděnost byly velmi vysoké. Význačné postavení měli koně také z hlediska ceremoniálního a stavovského. Kůň se stal nezbytným atributem společenského postavení a moci. Nástup využití koní v zemědělství byl jako v ostatních zemích jen pozvolný. Hlavními středisky zemědělského použití byly kláštery, které pro tyto účely používaly převážně polodivoké koně, pro snadnější ovladatelnost zejména klisny. [10] Ve 13. až 15. století podle převládajícího způsobu boje na koni (těžká jízda) vznikla nová zábava rytířské turnaje, která se stala velmi oblíbenou i mezi panovníky českých zemí (např. Přemysl Otakar II. a Jan Lucemburský). V této době bylo upřednostňováno šlechtění mohutných koní, kteří museli unést až 250kilogramové brnění a ještě svého rytíře.[11] Propracovanějším písemným záznamem o chovu koní v Čechách je "Zpráva o dobytku koňském" rytíře Dobřenského z období kolem roku 1560, ve kterých si pochvaluje úroveň českých koní. Avšak i v té době již existoval veliký rozdíl ve vysoké úrovni panských a církevních koní a nízké koní zemských. [9] 16. století přineslo zdokonalení palných zbraní a následně změnu způsobu využití jezdeckých koní i do českých zemí. Začaly vznikat jezdecké akademie, ve kterých probíhal výcvik koní a jezdců. Byly založeny chovy španělských koní, kteří nejlépe splňovali požadavky na obratnost, pohyblivost a učenlivost. Tak byl založen císařem Rudolfem II. v roce 1579 první český hřebčín v Kladrubech nad Labem, který funguje dodnes. Zde se chovali koně pro potřebu císařského dvora, pro církev i armádu. Postupným šlechtěním vzniklo nové plemeno starokladrubští koně, kteří

19 byli dokonce v roce 2001 vyhlášeni spolu s areálem hřebčína českou národní kulturní památkou a stali se tak unikátem v Evropě i ve světě. [9] Rozkvět chovu koní zarazila tzv. Třicetiletá válka ( ), která způsobila jeho velký úpadek. Až v roce 1736 vydal císař Karel VI. s cílem zastavit jeho přetrvávající špatný stav první nařízení, které ukládalo šlechtě povinnost pečovat o rozvoj chovu koní u nás. Následoval patent vydaný císařovnou Marií Terezií (1763), který se zakládal na pevnější a administrativně kontrolovatelné bázi. Zemský chov, který měl nejnižší úroveň, byl svěřen vojenskému velení. Byl proveden soupis hřebců a klisen, přičemž chovní koně obdrželi výžehy pro snadnou identifikaci. S úmyslem zlepšit kvalitu plemeníků, byla v roce 1780 císařem Josefem II. pověřena vojenská správa celkovým řízením plemenitby a chovu koní. Zřídily se císařské hřebčince, kam byli převzati plemeníci od šlechty a jejichž posláním bylo doplňovat stavy vhodnými plemennými hřebci ze zahraničí. Uvedené výnosy tak komplexním pojetím řešily chov koní na českém území a položily základ pro ústřední řízení šlechtění koní. [9] 18. a 19. století přineslo rozvoj industrializace a zemědělství, jehož produktivita významně závisela na tažné síle koní. Od roku 1869 bylo řízení chovu koní svěřeno Ministerstvu orby, které respektovalo požadavky armády i ostatních uživatelů (zejména rolníků) na využití a výkonnost koní (tažní koně), což vedlo k nárůstu počtu jedinců těžkých chladnokrevných plemen. Země byla rozdělena na oblasti podle typů chovaných koní (Čechy: oblast chovu těžkého pracovního koně a chovu středně těžkého vozového a dělostřeleckého koně, Slovensko: oblast chovu lehčího jezdeckého a vozového koně, Morava a Slezsko: norická oblast a oblast lehkého jezdeckého koně a soumara). Zintenzivnění zemědělství, rozvíjející se doprava a průmysl spolu s trvalými požadavky armády vedly v druhé polovině 19. století k nárůstu koňské populace, ale i k pozitivním kvalitativním změnám. Šlechtěním se postupně vytvářela základna pro vznik Českého teplokrevného koně s vícestrannou užitkovostí a Českomoravského belgického koně a Slezského norika, tedy chladnokrevných plemen určených pro práci v tahu. Začaly vznikat chovatelské organizace, které zřídily funkci inspektora chovu koní, jenž měl zásadní vliv na jeho vývoj v českých zemích. [9] V průběhu I. světové války byl chov koní silně zdecimován, a to nejen v našem státě. Uvádí se, že z více než půl milionu koní, kteří byli v průběhu bojů nasazeni, jich zahynulo přes 350 tisíc. Po celou dobu války se koní využívalo téměř na všech frontách, tedy jako koní jezdeckých, ale i tažných a nákladních. Kruté povětrnostní podmínky a útrapy způsobily až pětinásobné ztráty než v samotném boji. Obnovu chovu koní po ukončení války řídilo ministerstvo zemědělství. Docházelo k hromadnému importu hřebců nižší kvality, což vedlo k celkovému zhoršení úrovně chovu. Častěji se objevovaly jak vady stavby těla, tak charakterní nedostatky. Významným mezníkem bylo vydání zákona o plemenitbě hospodářských zvířat z roku 1924, který usiloval o zlepšení kvality tuzemského chovu. Byl zaveden povinný zápis klisen do plemenných knih a tyto kobyly byly označeny výžehem. Prostřednictvím zemědělských rad získali chovatelé vliv na změny chovného plánu, například právě na 19

20 výběr vhodných plemeníků. Byly zavedeny zkoušky výkonnosti a přísná selekční kritéria pro výběr jedinců do plemenitby, což pomohlo značnému ozdravení českého chovu. [9,11] Také II. světová válka zasáhla do chovu koní nepříznivě, i když vývoj nových zbraní a pokrok v dopravě omezil jejich uplatnění. Zachována zůstala převážně funkce tažná a nákladní a to zejména v hůře přístupných oblastech (hornatý, lesnatý terén). Jako ukázka toho, že koně dále nedokázali konkurovat novým zbraním a ztratili využitelnost v bojových akcích, může sloužit útok ruské kavalerie u Moskvy roku 1941 proti Němcům, který je považován za poslední čistě jezdeckou útočnou operaci. Během chvíle padlo všech 2000 mužů i koní, přičemž na německé straně nezemřel nikdo. Velkou ránu pro český chov způsobil přechod fronty přes naše území v roce 1945, kdy byl odvlečen značný počet koní, a to těch nejschopnějších, včetně plemenných hřebců. Avšak zůstalo zde mnoho kořistnických koní, kteří pak významně ovlivnili náš poválečný chov. [11] Období po II. světové válce přineslo největší změnu v průběhu tisícileté historie chovu koní. Původní využití koní ve vojenství odpadlo a tak proběhla rychlá likvidace hiposložek armády. S dalším technickým vývojem v odvětvích kde koně tradičně nacházeli uplatnění, a to v zemědělství a dopravě, zde také postupně docházelo k jejich vyřazování. Nastala dlouhá krize v chovu koní, neboť nedocházelo pouze ke značnému snížení početního stavu, ale opět i ke kvalitativnímu zhoršení koní a dokonce schopností jezdců, což odráželo skutečnost, že nejlepšími jezdci byli dříve členové jezdeckých pluků. Od 70. let se začal zvyšovat zájem o jezdecký sport, jakožto způsob využití volného času. Dlouhou dobu převažoval anglický styl ježdění, zejména parkur a méně dostihy, drezura a military. Až po změně politického systému v roce 1989 se začal pomalu prosazovat i westernový styl, který má dnes v ČR silnou základnu. Ovšem ani tento trend nedokázal zabránit dalšímu snižování počtu koní. Nejnižšího stavu bylo podle údajů ČSÚ dosaženo v roce 1995 s pouhými 18 tisíci jedinci. V průběhu následujících let se z jezdectví stal atraktivní sport, kterému se každoročně věnuje stále více lidí, což pomohlo překonat klesající vývojovou tendenci v počtu chovaných koní a nyní se jejich stav rok od roku zvyšuje. Vývoj počtu koní v ČR ilustruje graf č. 1 a 2. V průběhu několika století u nás šlechtěním vzniklo několik českých plemen, kterými jsou již zmiňovaný starokladrubský kůň, český teplokrevník, českomoravský belgický kůň, slezský norik a dále český sportovní pony, moravský teplokrevník a kůň Kinský. Přičemž 3 z uvedených plemen patří do tzv. genetických zdrojů ČR, a to starokladrubský kůň, českomoravský belgický kůň a slezský norik. K těmto speciálně chráněným plemenům náleží ještě populace huculského koně, jehož významná část je chována právě na našem území. [12] 20

21 Graf č. 1 Vývoj počtu koní v ČR Vývoj počtu koní v ČR Počet koní [tis.] Rok Zdroj: Český statistický úřad [13], Ústřední evidence koní [14] Jak je z grafu patrné početní stavy koní v ČR přesahovaly po I. i II. světové válce hranici 350 tisíc koní. V průběhu pěti desetiletí klesl jejich počet až na pouhých 18 tisíc v roce V současné době se vyskytuje na našem území okolo koní. Údaje do roku 2001 pochází z databáze Českého statistického úřadu, který ovšem začátkem následujícího roku změnil metodiku pro stanovování počtu koní, podle které nejsou do jejich soupisu zahrnovány všechny chovy. Vyjmuty jsou koně pro tzv. hobby aktivity a zůstali pouze zemědělsky využívaní koně. Proto pochází údaje od roku 2002 z Ústřední evidence koní, která započítává veškeré jedince. Graf č. 2 ukazuje vývoj početních stavů koní od roku 2002 do konce roku 2011 a rozdíl v množství započtených koní podle ČSÚ a ÚEK. Hodnoty jsou zaokrouhleny na celé stovky kusů. Rozdíl údajů ukazuje počet koní využívaných pro hobby aktivity, tedy zejména pro využití volného času člověka. 21

22 Graf č. 2 Vývoj počtu koní v ČR , rozdíl ČSÚ a ÚEK Počet koní v ČR Počet koní (ks) ČSÚ ÚEK Rok Zdroj: Český statistický úřad [13], Ústřední evidence koní [14] Níže uvedená tabulka č. 1 ukazuje jaké je početní zastoupení hospodářství s chovem koní podle krajů České republiky. ÚEK zpracovává danou statistiku pouze jednou za dva roky a to vždy podle údajů na konci příslušného roku, proto zde nejsou uvedeny i počty pro rok Pro představu jaký je trend v nárůstu subjektů zabývajících se chovem koní, je v tabulce uveden i rok Je třeba také zdůraznit, že není zohledněn počet koní chovaných v jednotlivých hospodářstvích, neboť tyto údaje nejsou ÚEK registrovány. Stejně tak není možné stanovit přesné počty koní chovaných v jednotlivých krajích, neboť jsou zaznamenávány pouze informace o adrese majitelů a nikoli o tom, kde je kůň ustájen. Tabulka č. 1 Počet hospodářství s chovem koní podle jednotlivých krajů Kraj Celkový počet hospodářství s chovem koní Počet hospodářství s chovem koní na 100 km Praha Zlínský Královéhradecký Olomoucký Moravskoslezský Liberecký Pardubický Středočeský Ústecký Plzeňský Jihočeský Jihomoravský Vysočina Karlovarský celkem Zdroj: Ústřední evidence koní [14] 22

23 V tabulce č. 2 jsou zobrazeny údaje o současném počtu majitelů a také jejich roztřídění podle množství vlastněných koní. Celkový počet majitelů koní byl ke konci minulého roku , přičemž téměř 60 % z nich vlastní pouze jednoho koně, přes 20 % potom koně dva a necelých 8 % koně tři. Podíl, který připadá na velké chovatele (státní podniky, zprivatizované hřebčíny a někteří další soukromí chovatelé), kteří vlastní přes 10 koní, tvoří jen něco přes 2 %. Tabulka č. 2 Počet majitelů podle počtu vlastněných koní 2011 Počet koní Počet majitelů (absolutní) Počet majitelů (v %) 1 kůň ,9 2 koně ,5 3 koně ,75 4 koně ,98 5 koní 665 2,16 6 koní 445 1,45 7 koní 286 0,94 8 koní 211 0,69 9 koní 150 0,49 10 až 19 koní 499 1,62 20 až 49 koní 137 0,44 50 až 99 koní 18 0,06 nad 100 koní 6 0,02 celkem Zdroj: Ústřední evidence koní [14] Následující graf shrnuje vývoj počtu koní a jejich majitelů v období Graf č. 3 Vývoj počtu koní a majitelů koní v letech Vývoj počtu koní a majitelů koní y = 4431,5x R 2 = 0,9653 Počet y = 2076,8x R 2 = 0, Počet koní Počet majitelů koní Rok Počet koní Počet majitelů koní Trend vývoje počtu koní Trend vývoje počtu majitelů Zdroj: Ústřední evidence koní [14] 23

24 Obě řady byly proloženy spojnicí trendu, který kvantifikuje průměrný roční přírůstek obou veličin. Tento trend je zároveň predikcí vývoje v budoucích obdobích. U vývoje počtu koní je možné očekávat každoroční nárůst o koní, přičemž přesnost odhadu je 96,53 %. Počet majitelů koní by měl každý rok vzrůst o osob, s přesností predikce 99,05 %. Co se týče zastoupení plemen koní u nás, nejpočetnější jsou český teplokrevník (28 %), anglický plnokrevník (11 %), chladnokrevná plemena českomoravský belgický kůň (3 %), norik (3 %), slezský norik (2 %), starokladrubský kůň (2 %) a další. V posledních letech se také silně rozmáhá zastoupení amerických plemen, zejména pak quarter horse (2 %). Vzhledem k nekázni mnohých majitelů koní a uvolněným podmínkám připouštění a chovu vzrostl počet koní bez plemenné příslušnosti (27 %), kteří jsou kříženci mnoha různých plemen. [12] Organizace chovu koní v ČR Do roku 1989 řídil chov koní Státní plemenářský podnik v Praze. Hřebčince Písek v Čechách a Tlumačov na Moravě spravovaly zemský chov. Po změně politického systému se rozpadla i plemenářská organizace a vznikly chovatelské svazy. V současné době je činných 12 chovatelských sdružení, která realizují šlechtitelské programy pro 21 v ČR uznaných plemen koní. Jednotlivé svazy vznikaly podle regionů nebo právě podle plemen chovaných koní. Největší organizací je Asociace svazů chovatelů koní České republiky (ASCHK ČR), která vznikla začátkem 90. let a vede 9 plemenných knih (např. slezský norik, českomoravský belgický kůň, arabský kůň, atd.). Mezi další sdružení patří třeba Svaz chovatelů českého teplokrevníka, Jockey Club ČR a Česká klusácká asociace. Plemena, pro která nejsou v ČR vedeny plemenné knihy, mají své zastoupení v zahraničních organizacích. [6,15] Kromě státních podniků zabývajících se chovem koní (hřebčín Kladruby nad Labem, hřebčince Písek a Tlumačov) zde působí řada zprivatizovaných hřebčínů a soukromých chovatelů, ať už většího nebo menšího rozsahu. Ústřední evidenci koní (ÚEK) vede státní hřebčín Kladruby nad Labem a k němu přidružený hřebčín Slatiňany. Spadá pod Českomoravskou společnost chovatelů, která byla MZe ČR pověřena evidencí všech hospodářských zvířat. Do organizace chovu koní u nás také zasahuje Česká plemenářská inspekce, která dozoruje dodržování zákona o plemenitbě č. 154/2000 Sb. Mimo to zde působí řada dalších právních předpisů, ať už z oblasti veterinární péče, krmivářství, označování koní, atd. Jejich seznam je uveden v příloze č. 6. [12] 3.3 Jezdectví Jezdectví je sportovní odvětví, ve kterém se využívá koně k jízdě zejména v sedle, k tahu vozů (vozatajství), ale i jiných předmětů. Dalo by se říci, že existují dva základní styly ježdění, a to anglický a westernový. Oba styly zahrnují řadu jezdeckých disciplín, ve kterých se pořádají soutěže na různém stupni obtížnosti. V podstatě je

25 jedno jestli se jedná pouze o rekreační nebo sportovní ježdění, rozdíl spočívá ve sportovních ambicích jezdce a následné úrovni přiježděnosti koně k danému účelu. Mezi organizace zastřešující jezdecký sport a pořádání závodů v ČR patří [16]: Česká jezdecká federace (ČJF), která je členem Mezinárodní jezdecké federace (FEI). Zastřešuje tyto jezdecké disciplíny: skoky (parkur), drezuru, všestrannost, spřežení, voltiž, reining, vytrvalost a parajezdectví. Western riding club ČR (WRC ČR), která organizuje westernové soutěže v četných disciplínách. V ČR se jedná zejména o tyto: reining, pleasure, trail, horsemanship, showmanship, western riding, superhorse, a dále rychlostní soutěže pole benning, barrel race nebo práce s dobytkem jako je cutting. Jockey club ČR je vrcholnou autoritou pro organizaci cvalových i klusáckých dostihů. Jezdectví je jako jediný sport, který je provozován spolu se zvířaty, v tomto případě tedy s koňmi, zařazen do programu Olympijských her. Poprvé se objevil na Olympijských hrách již v roce 1900 a soutěží se v těchto disciplínách: skoky, všestrannost a drezúra. [17] Kromě uvedených disciplín existují také jezdecké hry, které mají převážně přátelský sportovní charakter a jsou určeny pro diváky. Jedná se například o pólo, koňský fotbal (pushball), uherská pošta, rodeo, atd Jezdecké vybavení Jezdecké vybavení tvoří speciální potřeby určené pro jízdu na koních a další práce a zahrnuje jak výbavu jezdce, tak koně. Výbava koně U všech součástí koňského vybavení je třeba dbát na to, aby koni správně sedly a nezpůsobovaly mu nepohodlí až bolest. Základ představují různé druhy sedel, podle stylu a disciplín ježdění. Tradičně se vyrábějí z kůže, avšak v dnešní době jsou k dispozici i levnější sedla ze syntetických materiálů. K jejich uchycení je třeba podbřišníků. Pod sedlo se pokládá dečka, případně ještě chránič páteře koně (rozšířené jsou gelové podložky), které chrání koně proti odřeninám a otlačeninám. Jako doplněk koňského postroje je možné použít poprsní popruh, který pomáhá udržovat sedlo na správném místě. [2] Uzdění koní představuje samostatnou kapitolu, neboť existuje velké množství druhů uzdeček, uzd a používaných udidel s různými způsoby působení na koně. Jezdec udržuje kontakt s uzděním pomocí otěží. Existují také pomocné otěže (martingal, vyvazovací či průvlečná otěž, atd.), které se používají ke korigování nesprávného chování koně, ale i jezdce. [3] 25

26 Výrazné rozdíly ve výbavě najdeme u tažných koní, kteří mají speciální postroje, s jejichž pomocí může kůň táhnout i těžký náklad. Rozlišují se dva základní typy: poprsní postroje pro lehčí tah a chomoutové pro těžší tah a náročnější terén. [2] Také pro lonžování je vhodné použít speciální pomůcky, kterými jsou lonž, lonžovací bič, lonžovací obnosek, vyvazovací otěže a lonžovací obřišník. [3] Součást vybavení koně tvoří také řada chráničů, které zamezují zraněním, která si může způsobit při jízdě kůň sám, i o cizí předměty. Nejrozšířenější jsou chrániče končetin (bandáže, kamaše, zvony na kopyta, strouhavky), dále chrániče břicha, čabraky na uši proti obtěžujícímu hmyzu, chrániče používané při přepravě koní a jiné. [3] Vzhledem k převažujícímu použití koní v současnosti a způsobu jejich ustajování se staly téměř nezbytností různé deky a pokrývky koně. Hojně využívané jsou zimní deky, které pomáhají chránit koně proti mrazu, nepromokavé deky do deště a odpocovací deky, které usnadňují vysušení zpocené srsti po práci a zabraňují prochladnutí. [5] Pro běžnou manipulaci s koněm slouží ohlávky z různých materiálů a vzorů a vodítka. Důležitá je také sada potřeb pro čištění (různá hřibílka, kartáče, kopytní háček, houbičky a další) doplněná vhodnými kosmetickými přípravky (šampóny, repelenty, olej na kopyta, atd.) [5] Výbava jezdce Výbava jezdce zahrnuje vhodné oblečení, obuv a také bezpečnostní prvky. Co se týká oblečení, nejdůležitější jsou správné jezdecké kalhoty, které musí být pohodlné a dobře padnout, aby se při jízdě neshrnovaly a nehrozilo tak nebezpečí odření. Lýtka jsou chráněna koženými chapsy. Typické pro jezdectví jsou také rukavice, které chrání ruce před odřením. Podle druhu soutěže je pak předepsáno požadované oblečení (jezdecké sako, frak, vázanka, klobouk, apod.) Jezdecké boty mohou být vysoké (holínky) nebo nízké. Základem je vhodná podrážka bez silného profilu a s nízkým podpadkem nebo dokonce bez něj. Důvod spočívá v tom, aby se jezdci nezasekla noha ve třmenu, což je především důležité při pádu, kdy pak může kůň jezdce uvláčet. Existují také boty s kovovou špičkou, které chrání prsty v případě, že vám kůň šlápne na nohu. [2] Jelikož je jezdectví rizikový sport je doporučené nosit bezpečnostní přilbu (na některých závodech i povinně). Dalšími ochrannými prvky jsou páteřní chránič, vesta chránící celý hrudník (novinkou je airbagová vesta, která se při pádu sama nafoukne a ztlumí náraz), nebo také chrániče ramene, či loktů. Při jízdě na silnici je dobré použití reflexních částí oblečení, spolu s reflexními pruhy na nohy a ocas koně. Jako doplněk výbavy jezdce mohou sloužit ostruhy nebo bičík, které mají pomáhat podpořit a zjemnit jezdecké pomůcky, nikoli trestat. [2] 26

27 3.3.2 Vybavení jezdeckého areálu (zařízení) Jezdecký areál tvoří sportovní zázemí pro koně, jejich majitele a jezdce. Kvalitní areál se vyznačuje nejen vysokou vybaveností, ale také přátelským a profesionálním přístupem personálu ke koním i klientům. Atraktivitu areálu zvyšuje správná volba jeho umístění, tedy vzdálenost od ostatních měst a vesnic, kvalita silnic, dostupnost veřejnou dopravou, ale také charakter okolního terénu a s tím související možnost vyjížděk. Stáje a přidružené prostory Stáje Stáje spolu s výběhy a jízdárnou tvoří nejdůležitější vybavení jezdeckého areálu. Stáje jsou obecně prostory sloužící k ustájení koní. Vzhledem k faktu, že kromě pastevního odchovu, tráví koně ve stájích velkou část dne (zejména noci), je potřeba aby splňovaly některé požadavky. Základem je dostatek čerstvého vzduchu a světla, musí být prostorné a pevné, aby odolaly kopnutím koně. Ideální je také pokud udržují stabilní teplotu vzduchu na úrovni kolem 10 C, nežádoucí je přílišná vlhkost. Materiály používané pro stavbu stájí jsou nejčastěji klasické zdivo, či dřevo. Využití plechů není příliš vhodné, protože neposkytují kvalitní tepelnou izolaci. [5] Existuje několik typů ustájení, přičemž nejrozšířenější jsou v současné době tzv. boxy, dalšími typy jsou stání (koně jsou uvázáni hlavou ke stěně, jednotlivé koně oddělují přepážky) nebo volné stáje (na velkém prostoru je ustájeno více koní pohromadě, bez oddělení a uvázání). [2] Boxy jsou ohraničené prostory, ve kterých se může kůň volně pohybovat bez uvázání. Požadované rozměry boxů závisí na velikosti koní a běžně se pohybují od 3 x 3 m do 4 x 4 m. Vstup do boxů by měl být minimálně 1 m široký, aby jím koně bez nebezpečí úrazu prošli. Výška hrazení mezi jednotlivými boxy by měla být okolo 1,4 m. Nejčastěji se používají dřevěné výplně, ale hrazení může být i zděné. Jelikož jsou koně společenská zvířata, vyšší část hrazení tvoří kulaté mříže, aby na sebe navzájem koně viděli. Mřížování by mělo mít šířku kolem 5 cm, aby v něm nemohl kůň uvíznout kopytem. Povrch podlahy musí být odolný a neklouzavý, nejčastěji se užívá hrubý beton nebo asfalt. [3,8] Rozlišujeme venkovní a vnitřní boxy, které se liší podmínkami, ve kterých je kůň ustájen. Oba typy mají určité výhody a nedostatky oproti druhé možnosti a záleží na majiteli koně, který typ mu více vyhovuje. Vnitřní boxy jsou umístěny v budově stájí. Nejčastější uspořádání představují dvě řady boxů po stranách s uličkou uprostřed, která by měla být dostatečně široká pro pohodlnou manipulaci s koňmi (doporučená šířka je alespoň 3 m). Do boxů se vchází z uličky. Ve vnitřních boxech se lépe udržuje stabilní teplota, ale může být problém s dostatečným odvětráváním. Pro správnou ventilaci by výška stájí uvnitř měla být přes 3 m, ideální tvar střechy je sedlový. Nutná jsou okna po stranách, krytá proti kopnutí koně mřížemi. [3] 27

28 Venkovní boxy pak stojí volně umístěné v prostoru, většinou tvoří řady. Často zadní stranou nasedají na budovu vnitřních stájí nebo kryté jízdárny. Součástí těchto boxů by měla být přečnívající střecha, která chrání koně proti dešti. Jelikož prostory boxů přímo komunikují s venkovním prostředím, ventilace probíhá skrz vchodové dveře, někdy také mříže. Teplota uvnitř boxů je přímo závislá od stávajícího počasí. Vzhledem k bezproblémovému větrání jsou tyto boxy vhodné pro koně s dechovými obtížemi. Zároveň poskytují koni zábavu v možnosti sledování venkovního okolí. Součástí každého boxu či jiného prostoru pro ustájení koní musí být žlab pro krmení a napáječka či kbelík s vodou pro napájení koně. Dále to může být držák na krmnou sůl, nebo mřížka na seno (běžně se podává seno i na podlahu boxu nebo v zavěšené síťce). Kvalitu ustájení ovlivňuje správná volba podestýlky, která má být pokud možno bezprašná a umožňovat snadné vyklizení hnoje. Nejčastěji se používá sláma, dřevěné hobliny či piliny, nebo také nařezaný papír a rašeliník. Pro větší komfort koní se mohou v boxech pokládat gumové pláty na podlahu, které dobře izolují chlad od země a zároveň pruží, takže poskytují spolu s podestýlkou větší pohodlí při ulehnutí koně. [2,3] Přidružené prostory Nepostradatelnou součástí patřící ke každé stáji je hnojiště, tedy místo kde se ukládá koňský hnůj. Podle nařízení EU musí být nyní již všechna hnojiště zpevněná. Alternativou je prostor pro uložení kontejneru na hnůj, který je pravidelně vyvážen. Vzdálenost hnojiště od objektu stájí by neměla být veliká, aby byla zajištěna snadná obslužnost při kydání hnoje. [8] Nezbytnou součástí je také sprchový box, který může být začleněn do objektu stájí, ale postačí i hadice napojená na přívod vody. Stejně tak je vhodné zajistit prostory pro podkování koní s dostupnou přípojkou elektrického proudu pro zařízení kováře. Na čištění koní, nebo k jejich odložení mimo boxy slouží úvaziště. Za nadstandardní vybavení je možné považovat solárium, které slouží k vysušení a prohřátí koně. Důležitými prvky kvalitního zázemí jsou dostatečně prostorná a suchá místa ke skladování krmiva pro koně. Jednak se jedná o seníky, kde je uloženo seno, případně podestýlka. Dnes již většinou bývá materiál balíkován (možnost skladování i v pytlích nebo v kupách). Seníky mohou být postaveny ze stejných materiálů jako stáje, ovšem v tomto případě je již možné použití i kovových konstrukcí. A dále je zapotřebí krmivárny, což je prostor pro přípravu a uskladnění krmení, kterými jsou granule, koňské müsli, minerální doplňky, oves, otruby, řepné řízky, pamlsky (např. jablka, mrkev, sušené pečivo, atd.) a jiné. [5] Obhospodařování jezdeckého areálu vyžaduje používání zemědělské techniky a strojů na údržbu výběhů a kolbišť, proto je vhodné, pokud stáj disponuje i zastřešenými prostory pro jejich uskladnění. Dále je dobré počítat s místem pro parkování vozíků pro přepravu koní, neboť majitelé upřednostňují jejich odložení přímo v areálu. A také parkoviště pro vozidla klientů. 28

29 Kromě vybavení, které se přímo váže k chovu koní a jejich obstarávání, jsou nedílnou součástí také prostory pro personál a klientelu. Nejdůležitější je sedlovna, případně další místo pro skladování ostatního vybavení pro koně. Vhodným řešením je uzamykatelná, vytápěna, suchá a dobře větratelná místnost. Pro zavěšení sedel se používají speciální sedlové podpěry, stejně jako na uzdečky věšáky. Samostatná šatna, WC, případně i koupelna, kuchyňka a společenské prostory zvyšují úroveň areálu a poskytují větší komfort uživatelům. Výběhy Vzhledem k tomu, že jsou koně od přírody kočovná zvířata, která tráví většinu dne pomalým spásáním trávy, je důležité pro ně zajistit pastvu nebo výběh, který jim zajistí dostatečné množství potravy a možnost pohybu. Uvádí se, že průměrně 0,5 1 ha pastviny zajistí během pastevní sezóny krmnou dávku pro jednoho koně bez nutnosti dalšího dokrmování. Často se však stává, že v jezdeckém areálu nejsou k dispozici dostatečně rozlehlé pastviny, které by tuto potřebu pokryly. K přikrmování se používá seno, které je po výbězích rozloženo v několika hromádkách, nebo v krmítkách. [2,8] Vhodný travní porost je tvořen pestrou směsí trav a bylin, která pokryje potřebu všech živin a pomáhá správné činnosti trávícího traktu. Existuje však celá řada jedovatých rostlin, kterým je nutné se vyhnout a zabránit koním v přístupu k nim, neboť mohou způsobit vážné zdravotní problémy až úhyn zvířete. Jedná se například o tyto rostliny: tis, oleandr, rododendron, pryskyřník, len, bolehlav, přeslička, rulík, starček přímětník, atd. [5,11] Zároveň je nutné se o travní porost řádně starat, tak aby nedocházelo k jeho ničení. Je vhodné zajistit odvodnění, aby nebyla půda dlouhodobě podmáčená a udržovat drenáž v dobrém funkčním stavu. Koňský trus by měl být odstraňován co nejčastěji, aby se zabránilo množení parazitů, alternativní metodou je jeho shrabování bránami. Také je možné doporučit pasení koní s ostatními druhy dobytka (například ovcemi), v jejichž žaludku dochází k ničení mnohých parazitů, a které napomáhají rovnoměrnějšímu spásání trávy. [5] Součástí pastvy by vždy měl být trvalý přístup k čerstvé čisté vodě. Nejčastější formou jsou umělé zásobárny vody (různé kádě, napáječky, apod.), neboť přírodní zdroj čisté vody je dnes vzácný. [3] Jednou z nejdůležitějších součástí výběhů je oplocení, které zamezuje toulání se koní v terénu. Může se jednat jak o přirozené bariéry (skála, řeky, živé ploty, atd.) nebo častěji o člověkem postavené ploty. Materiály, které se k oplocení používají, jsou rozmanité: kameny, dřevo, kovy, plasty. Rozšířené je použití elektrického ohradníku, který se používá samostatně i jako doplněk k ostatním způsobům oplocení. Vždy je však třeba dbát na bezpečnost ohrad, aby se o ně koně nemohli poranit. Doporučená je výška cm, minimálně se dvěmi řadami příčného hrazení (dolní výška cm), aby nedocházelo k jeho podlézání. Je nutné věnovat pozornost i správnému výběru vrat, která musí být dostatečně široká (pro vjezd traktoru), 29

30 stabilní, snadno ovladatelná a bezpečná. Mechanismus otvírání bran musí být zajištěn tak, aby si jej koně nemohli sami otevřít, nejlépe doplněn řetězem se zámkem, který pomáhá zamezit krádežím koní. [2,5] Nejsou li na pastvině přirozené ochrany proti větru, dešti, či naopak velkému horku, jako jsou vzrostlé stromy, je vhodné vybavit výběh přístřeškem, který koním tuto ochranu poskytne. Měl by být dostatečně prostorný, aby pojal celé stádo. Nejčastěji se využívají dřevěné přístřešky s jednou nebo dvěmi plnými stěnami. Je možné se setkat i s tím, že k jezdecké stáji nenáleží ani pastviny, ani travnaté výběhy. Potom je vhodné zajistit koním alespoň hliněný nebo pískem vysypaný výběh, který jim umožní trávit den na čerstvém vzduchu. Tyto typy se také využívají za deštivých dnů, aby koně svými kopyty neponičili rozmoklý travní porost na pastvinách. Sportoviště Jak již bylo uvedeno, jedním ze základních prvků celého jezdeckého areálu je jízdárna (kolbiště), neboli specializované sportoviště, na kterém probíhá výcvik koně a jezdce. Může se jednak jak o venkovní, tak krytou jízdárnu, tedy jezdeckou halu. Základní rozměry jsou 20 x 40 m (což by měly být minimální míry), 20 x 60 m a 30 x 60 m. [2] Určujícím parametrem kvality jízdárny, je její povrch. Běžné jsou travnaté, hliněné nebo jen pískem vysypané jízdárny. Ideální jsou specializované povrchy pro jezdecký sport. Vyznačují se drenáží vody, tak aby nevznikala rozmoklá místa a kaluže. Konkrétní úprava povrchu pak záleží na jezdecké disciplíně, pro kterou je převážně určen. Nejčastější podklad tvoří štěrk nebo jíl a svrchní vrstvu písek. V poslední době se rozmáhá kombinace písku s geotextilií, která lépe pruží. Vzhledem ke skutečnosti, že neumožňuje skluz koně po povrchu, není vhodná pro všechny typy ježdění. Nevhodný povrch je tvrdý, kamenitý, hrbolatý, rozbahněný nebo s loužemi. [2] Venkovní jízdárna by měla být ohraničena jednoduchým hrazením. Vnitřní stěny jezdecké haly by měly tvořit lambríny, tedy zešikmené stěny, které mají zabránit zraněním jezdce způsobené sevřením jeho nohy mezi koně a stěnu. Dříve byly kryté jízdárny převážně zděné, v současnosti převážily dřevěné či ocelové konstrukce. Osvětlení, případně i ozvučení jízdáren navyšuje jejich kvalitu a využitelnost. Vybavení parkurovými či trailovými překážkami a označení drezurními písmeny je již běžnou záležitostí. Vhodným příslušenstvím k jízdárně je skladovací prostor pro toto vybavení, které pak nepřekáží při ježdění, není li používáno a zároveň umožňuje jeho uskladnění při nepříznivých povětrnostních podmínkách, které jej ničí. Kromě výše uvedeného typu jízdáren, existují také specializovaná sportoviště, která jsou určena pro konkrétní jezdeckou disciplínu. Jedná se především o dostihové tratě, sportoviště pro výcvik a soutěže zápřahu a military. Druhým nejčastějším typem vybavení využívaným pro výcvik jezdce a koně jsou kruhové jízdárny (zkráceně kruhovky). Jedná se v podstatě o zmenšeninu jízdárny ve 30