Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav chovu a šlechtění zvířat

Transkript

1 Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav chovu a šlechtění zvířat Využití zvířat v agroturistice se zaměřením na zooterapii Bakalářská práce Vedoucí práce: Ing. Vladimír Mikule, Ph.D. Vypracoval: Denis Šulava Brno 2012

2 PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Využití zvířat v agroturistice se zaměřením na zooterapii vypracoval samostatně a použil jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Agronomické fakulty Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně a byla zpřístupněna ke studijním účelům. dne. podpis bakaláře.

3 PODĚKOVÁNÍ Touto cestou bych chtěl poděkovat Ing. Vladimíru Mikulemu, Ph.D. za jeho metodické vedení a ochotu při konzultacích.

4 ABSTRAKT V této bakalářské práci jsem se snažil čtenáři poskytnou přehled o zvířatech využívaných v agroturistice se zaměřením na zooterapii. V literárním přehledu této práce najdeme charakteristiku zooterapie a její historii. Jsou zde charakterizovány jednotlivé druhy zvířat vhodné pro tuto formu terapie. Nejpoužívanější druhy (kůň, pes, kočka) jsou přiblíženy podrobněji. Dále jsou uvedeny podmínky provozování jednotlivých forem zooterapie u kterých je kladen důraz především na kvalifikované týmy. Poslední část této bakalářské práce je věnována zhodnocení současného stavu využívání nejpoužívanějších druhů zvířat v zooterapii. Jsou zde prezentovány jejich organizace a také agroturistické farmy zaměřující se na zooterapii. Klíčová slova: zooterapie, hiporehabilitace, canisterapie, felinoterapie, agroturistická farma. ABSTRACT In this bachelor work I tried to offer an overview of animals used in agricultural tourism with a view to zootherapy. In literal part of this work we can find characteristics of zootherapy and its history. Individual kinds of animals suitable for this sort of therapy are characterised. The most used kinds of animals (horse, dog, cat) are described closely. Next there are conditions of exercise zootherapy mainly with qualified teams. Tha last part of this bachelor work includes estimation of exploitation of the most used kinds of animals in zootherapy. Their organizations and agricultural-tourism farms are presentated. Key words: zootherapy, hypoterapy, canisterapy, felinoterapy, agricultural-tourism farm

5 OBSAH 1 ÚVOD CHARAKTERISTIKA ZOOTERAPIE A JEJÍ HISTORIE Historie zooterapie Charakteristika zooterapie Rozdělení zooterapie dle pracovní metody Formy zooterapie využívané v rámci AAA, AAT, AAE JEDNOTLIVÉ DRUHY ZVÍŘAT VHODNÝCH PRO TUTO FORMU TERAPIE Hiporehabilitace Hipoterapie Léčebné pedagogicko-psychologické ježdění Parajezdectví Výběr a připrava koně pro hiporehabilitaci Plemena koní využívaných v jednotlivých formách hiporehabilitace Canisterapie Výběr a příprava psa pro canisterapii Plemena psů využívaných v canisterapii Felinoterapie Výběr a příprava kočky pro felinoterapii (Návštěvní službu) Plemena koček používaných v Návštěvní službě Využití dalších zvířecích druhů v zooterapii Papoušci ornitoterapie Osel Malá zvířata PODMÍNKY PROVOZOVÁNÍ ZOOTERAPIE... 30

6 4.1 Legislativní úprava týkající se praktikování zooterapie Podmínky provozování hiporehabilitace Podmínky, pravidla a předpoklady praktikování canisterapie Cíle canisterapeutických zkoušek Podmínky ze strany canisterapeutického týmu Podmínky, pravidla a předpoklady praktikování felinoterapie Přehled možných finančních zdrojů pro podporu Zooterapie ROZSAH VYUŽITÍ NEJPOUŽÍVANĚJŠÍCH DRUHŮ ZVÍŘAT V ZOOTERAPII SE ZAMĚŘENÍM NA PODNIKÁNÍ V AGROTURISTICE Kůň Pes Kočka Hiporehabilitační organizace v ČR Dítě a kůň - Sdružení pro hipoterapii Občanské sdružení Svítání Stáj Rozárka Canisterapeutické organizace v ČR Pomocné tlapky, o. p. s. (obecně prospěšná společnost) SVOPAP vzdělávací centrum Sdružení FILIA v Brně Agroturistické farmy v ČR zaměřující se na zooterapii Donarova samota - Jízdárna Litoboř Farma Hucul Zámecký statek o.s. Dolní Rožínka ZÁVĚR SEZNAM POUŽITÝCH PRAMENŮ... 46

7 Odborná monografie Internetové zdroje PŘÍLOHY... 50

8 1 ÚVOD V dnešním přelidněném anonymním světě, kdy většinu dne trávíme zavřeni mezi čtyřmi stěnami, často před rozsvíceným monitorem, jsou zvířata posledním pojítkem člověka s přírodou. Soužití člověka se zvířaty je vůbec nejstarším lidským vztahem k vnějšímu světu. Tento vztah se vyvíjí již mnoho miliónů let. Kdy od počátku člověk zvířata lovil, jedl, hubil, využíval, či dokonce uctíval a hýčkal. V posledních dvaceti letech se ukázalo, že nám mohou zvířata prokazovat i další velmi užitečné služby. Mohou být užitečná jak po psychické tak i po fyzické stránce. Zooterapie, tedy cílená léčba pomocí zvířat si za své poměrně krátké působení začíná získávat své pevné místo v oblasti léčení a pomoci lidem. K výkonu zooterapie lze využít různé druhy zvířat. Terapeutickým zvířetem nemusí být jen velké zvíře jako kůň či osel, nebo běžně se vyskytující domestikovaná zvířata (pes, kočka). Může to být třeba i pták, králík, morče, činčila, fretka i drobný hlodavec. Podmínky využívání těchto zvířat k zooterapii dosud nejsou v ČR samostatně legislativně řešeny. Neznamená to však, že ji můžeme provádět bez jakýchkoli omezení a pravidel. Existujícími pravidly se musí za daných podmínek řítit každý majitel zvířete, nikoli pouze majitel zvířete zapojeného do zooterapie. V České republice je poměrně mnoho agroturistických farem, které poskytují zájemcům možnost trávit volný čas v ozdravujícím prostředí venkova. Většinou jsou služby nabízené těmito farmami určeny především pro ty zdravé z nás. V ČR se rozšiřují i takové agroturistické farmy, které svůj sortiment nabízených služeb obohatily o terapeutické využití zvířat uvedených výše. Tyto služby slouží k zlepšení psychického i fyzického stavu handicapovaných klientů. 8

9 2 CHARAKTERISTIKA ZOOTERAPIE A JEJÍ HISTORIE 2.1 Historie zooterapie Lidé od dávných dob využívali léčivou symbiózu se zvířaty různým způsobem. Ve starověkých civilizacích se vyskytuje mnoho důkazů uctívání až zbožštění či společenského využívání psů a koček. Starý Orient se mohl chlubit řadou záměrně vyšlechtěných psích plemen, využívaných výlučně pro společenské účely. ( První dokumentované použití zvířat, jakožto doplňkové terapie spadá do devátého století v Belgii. (Lacinová, 2007) Zooterapie v dnešním slova smyslu nastoupila už v osmnáctém století. Konkrétně v Anglii (klinika York Retreat v Yorkshiru), kde pacienti obstarávali zahrádku a malá zvířata jakož jsou králíci a drůbež jako nástroj terapie, pomáhali zvýšit sebekontrolu a přijmout odpovědnost. Od té doby se zvířata izolovaně používala k dosažení komunikačních dovedností u pacientů. ( V devatenáctém století vzniklo v německém Betelu v Bielefeldu centrum pro epileptiky, které od svého počátku využívalo léčebných sil psů, koček, ovcí a koz, později i ptáků a koní. Toto zařízení v moderní a rozšířené podobě funguje dodnes. (Lacinová 2007) První použití zvířat v nemocnicích se podle dochovaných zprav odehrálo v roce 1919 v USA, kde byli využíváni psi jako kamarádi ke hrám. (Lacinová, 2007) Za zmínku stojí určitě i to, že známí psychoanalytici Freud a Sullivan měli vždy ve své ordinaci psy, ačkoliv není známo, zda tato zvířata hrála roli v terapeutickém procesu.( Využívání psů zaznamenaly také modernější válečné dějiny. V Napoleonově armádě vyhledávají předchůdci dnešních záchranářských psů raněné, od roku 1942 byli v New Yorku psi nasazováni pro rehabilitaci válečných zraněných letců. (Lacinová, 2007) V Evropě (v Norsku) bylo roku 1966 založeno rehabilitační centrum pro zdravotně postižené Beitostolen, kde se vedle fyzioterapie stali součástí léčebného procesu psi a koně. (Lacinová, 2007) 9

10 Koncem 60. let minulého století založili lékaři, psychologové, výzkumníci chování psychoterapeuti a gerontologové ze Spojených států amerických a Anglie provádějící výzkumy lidsko-zvířecích vztahů. (Lacinová, 2007) Největší průlom zaznamenal svým výzkumem americký psychiatr Boris Levinson roku Boris Levinson zjistil, že vztah člověk zvíře dokáže vyvolat pozitivní sociální a emocionální, ba přímo terapeutické efekty, které mohou přispět ke zlepšení zdravotního stavu. Všiml si náhodného setkání svého psa a postiženého člověka, který nikdy s Levinsonem nekomunikoval, ale o psa zájem měl. Další vztah mezi postiženým člověkem a psem vedl až ke konečnému uzdravení. (Straková, 1999) V roce 1975 se proslavili svým experimentem Roger A. Mugford a J. G. M. Comiskij. Experiment spočíval v tom, že skupina starších mužů sdílela po nějakou dobu svou místnost s televizním přijímačem, pokojovou květinou nebo andulkou, popřípadě s kombinacemi předešlých. Po té byly výsledky porovnávány s kontrolní skupinou. Po pěti měsících se ukázalo, že pouze andulka byla faktorem, který měl pozitivní vliv na duševní stav pacientů, a to především svou sociální funkcí. (Straková, 1999) Roku 1982 B.Levinson stanovil metodologické zásady nové vědní disciplíny pet-facilitated therapy zvířaty podporované terapie (resp. její nadřazené disciplíny vztah člověka a zvířete). (Lacinová, 2007) Začátkem 80. let minulého století předložili veterinární lékaři z Pensylvánské univerzity obsáhlou bibliografii k tomuto tématu. (Lacinová, 2007) Roku 1995 vznikla mezinárodní asociace IAHAIO (International Association of Human-Animal Interaction Organisations), která se zabývá oblastí výzkumu i praktické aplikace aktivit se zvířaty a konající každé tři roky celosvětovou konferenci. Prostřednictvím národní asociace AOVZ (Asociace zastánců odpovědného vztahu k malým zvířatům) se roku 1995 ČR stala členem asociace IAHAIO. (Lacinová, 2007) O největší rozmach nového vědního oboru se dále zasloužily USA, kde se objevuje řada výzkumníků a jejich prací. Anglosaské země rozšiřují návštěvní programy v psychiatrických zařízeních, pro osamělé a nemocné osoby, cvičí se servisní psi pro postižené. V Kanadě se uplatňuje hlavně návštěvní program. Rozvoji oboru se postupně připojují další evropské země: Anglie, Švýcarsko, Rakousko, Dánsko, Holandsko, Česká republika, Polsko a Francie. Ostatní země Evropy jsou i přes vzrůstající zájem v začátcích.( 10

11 2.2 Charakteristika zooterapie Souhrnným termínem zooterapie jsou označovány rehabilitační metody a metody psychosociální podpory zdraví, které jsou založeny na využití vzájemného pozitivního působení při kontaktu mezi člověkem a zvířetem. Velmi zjednodušeně řečeno, pojmem zooterapie rozumíme pozitivní až léčebné působení zvířete na člověka. Ať už nám jde o zlepšení paměti, motoriky, komunikace nebo zmírnění stresu, je zde zvíře vždy v roli prostředníka, takzvaného koterapeuta. (Freeman, 2007) Zvíře pro klienta může znamenat mnoho zprostředkuje komunikaci se zbytkem světa a rozveselí ve smutných chvílích, může pomoci i od fyzických bolestí, nebo třeba rozcvičí ztuhlé svalstvo. Vždy je ale třeba mít na paměti, že na druhém konci vodítka či opratí je člověk zooterapeut. Je to on, kdo rozhoduje zda, kdy a jak přítomnosti zvířete využít ke zmírnění lidského trápení. (Freeman, 2007) 2.3 Rozdělení zooterapie dle pracovní metody Organizace Delta Society vypracovala v roce 1990 praktické standardy pro asistované a léčebné aktivity prostřednictvím zvířat s cílem propagovat a prosazovat pozitivní výsledky působení zvířat na lidské zdraví. Základem těchto standardů jsou tyto pracovní programy: (Nerandžič, 2006) AAT (Animal Assisted Therapy). Zvířaty asistovaná terapie při kterých dochází k cílenému kontaktu mezi člověkem a zvířetem v níž je zvíře nedílnou součástí terapeutického procesu. AAT podporuje rozvoj tělesných, psychických, citových, poznávacích a výchovných funkcí klientů. Mezi nejčastější klientelu AAT patří osoby s tělesným, mentálním nebo kombinovaným postižením, krátkodobě i dlouhodobě nemocní, lidé v rekonvalescenci a lidé kteří potřebují podpůrnou léčbu psychických nebo fyzických poruch. Výsledek terapie je objektivně pozorovatelný a měřitelný (např. vyprovokování pohybu, zvětšení slovní zásoby apod.) Tuto terapii mohou provádět odborně vzdělaní terapeuti, nebo proškolený laik u kterého je nutná přímá spolupráce s profesionálem, který o klienta pečuje. (Freeman, 2007) AAA (Animal Assisted Activities) zvířaty asistované aktivity při kterých dochází k přirozenému kontaktu mezi člověkem a zvířetem. Tyto aktivity jsou především zaměřené na zlepšení kvality života klienta, nebo na přirozený rozvoj jeho sociálních dovedností. AAA podporuje přirozené zlepšování komunikace, pohyblivosti, 11

12 uzavřenosti, nečinnosti, odbourávaní stresu apod. Nejčastějšími klienty jsou klienti zařízení sociálních služeb, mezi které patří například domovy pro seniory, dále školských zařízení kam patří především dětské domovy, speciální školy a jiné. Výsledek této metody vyhodnocuje zooterapeut na základě svých záznamů, které v případě potřeby konzultuje s personálem. Terapii provádí proškolený zooterapeutický tým za dohledu vedení zařízení, nebo určené zodpovědné osoby. (Freeman, 2007) AAE (Animal Assisted Education) zvířaty asistované vzdělávání při kterém dochází k cílenému, nebo přirozenému kontaktu mezi člověkem a zvířetem. Asistující zvířata ve výchovném procesu žáků, jsou především velmi intenzivním motivačním pomocníkem. Jejich přítomnost ve výuce viditelně zvyšuje chuť žáků do učení, snižuje napětí a stres. Dochází k rozvoji motoriky, komunikace a v neposlední řadě vede ke zvýšení sebevědomí. Nečastější klientelou AAE jsou osoby se specifickými poruchami učení, chování nebo komunikace, u kterých se lze následnou činností zaměřit na zlepšení stavu těchto poruch. Mezi další skupinu klientů se řadí studenti běžných škol, ve kterých je výuka zaměřována především na biologii, vztahy mezi člověkem a zvířetem apod. Terapie vyžaduje kromě činnosti zooterapeutického týmu i přítomnost, nebo přímou spolupráci s cílem a účinky obeznámeného pedagogického personálu, popřípadě rodiče či jiné zodpovědné osoby. Výsledek terapie vyhodnocuje zooterapeut ve spolupráci s pedagogickým personálem. (Freeman, 2007) Formy zooterapie využívané v rámci AAA, AAT, AAE Návštěvní program - Nejrozšířenější forma, při které dochází k pravidelným návštěvám zooterapeutického týmu do zařízení, nebo domácnosti klienta. Druhou možností je docházení klienta za zvířetem, nebo jejich setkávání v neutrálních prostorech. Tento program je personálem zařízení vítaný, neboť zvíře přichází se svým pánem v určený termín a odpadá celodenní starost o zvíře. Jako návštěvní zvíře je nečastěji využíván pes, popř. kočka. V zahraničí se běžně používají morčata, králici, lamy, prasata či oslové. (Freeman, 2007) Jednorázové aktivity Jedná se o jednorázové, nebo krátkodobé aktivity pro širokou veřejnosti, nebo naopak pro uzavřený okruh lidí ať už pro postižené tak i pro zdravé občany. Zooterapeutický tým se na těchto aktivitách podílí formou veřejných prezentací, ukázkách, setkáních nebo přednáškách. Škála těchto aktivit je velice široká odvíjí se především od momentálních potřeb publika. (Freeman, 2007) 12

13 Pobytový program Jednorázový, nebo pravidelný pobyt klientů v prostředí, kde se provozuje zooterapie. Jedná se zejména o tábory, pobyty na statcích, ekofarmách, výcvikových střediscích či jiných sídlech společností. Společnosti, které se tímto program zabývají, nabízejí zooterapeutické služby často v kombinaci s ozdravným, nebo poznávacím programem při kterém se využívá několik druhů zvířat. (Freeman, 2007) Rezidentní program V tomto programu žije zvíře v zařízení, kde se o něj stará personál, nebo klienti. Předávající organizace, chovatel, nebo cvičitel určují specifické podmínky za kterých bude zvíře předáno a zajišťují výcvik personálu či zodpovědných osob, kteří budou zooterapii provádět a o zvíře pečovat. Vhodnými zvířaty pro tento způsob jsou kočky, křečci, králíci apod. Pro psy je méně vhodný, protože zde není jeden pán, kterého pes potřebuje. (Freeman, 2007) 13

14 3 JEDNOTLIVÉ DRUHY ZVÍŘAT VHODNÝCH PRO TUTO FORMU TERAPIE V zooterapii se využívá poměrně široké spektrum druhů zvířat, avšak mylný je dojem, že vhodný je každý druh či každé plemeno zvířete. Důležitým faktorem je, že zooterapie je založena na vrozených povahových vlastnostech, výchově a socializaci zvířete. Z výchovného a socializačního hlediska hraje zásadní roli přístup a výchova majitele, který vlastnosti a schopnosti svého zvířete může kladně či záporně ovlivnit. Významnou měrou je zvíře ovlivněno i prostředím s kterým je ve vzájemné interakci. Preferují se zejména zvířata s mírnou, vyrovnanou povahou, přátelská k lidem a taková která vyhledávající kontakt s nimi. V současném stádiu konstituování zooterapie dochází k dělení do podskupin, které nesou jméno podle zvířete, kterého se využívá v terapii.(petrů 2008) Obr.1 Dělení zooterapie do podskupin dle druhu zvířat využívaných k terapii Zdroj: (Petrů 2008) 3.1 Hiporehabilitace Hiporehabilitace je nadřazeným a zastřešujícím názvem pro všechny aktivity a terapie v oblastech, kde se setkává kůň a člověk se zdravotním postižením. ( Rozdělit rehabilitaci pomocí koně do přesně vymezených odvětví je nesmírně těžké, přesto však k němu, především z důvodu udělování profesních licencí a vymezení finančních zdrojů jednotlivým odvětvím došlo. Jedná se o model vytvořený 14

15 v Německu a z čistě praktických důvodů uvedených výše, je přijímán v současnosti prakticky po celém světě, včetně GB a USA. (Kulichová,1995) Obr.2 Schématické znázornění rozdělení hiporehabilitace Zdroj: ( Hipoterapie Je to složenina slov, kde hipo reprezentuje koně a terapie činnost, kterou provozujeme za účelem zlepšení zdravotního stavu. ( Hipoterapie je léčebná metoda využívající pozitivní působení koně na tělesné, duševní i sociální zdraví člověka. Jedná se o metodu založenou na neurofyziologickém principu, kdy se jezdec přizpůsobuje pohybovým impulzům koně, tím napodobuje chůzový mechanizmus člověka, ale bez zatížení dolních končetin. ( Dochází ke kmitání pánve a kyčelních kloubů, dostavuje se fyziologické napřímení páteře, nad ní se vyvíjí rovnováha hlavy s temenem jako nejvyšším bodem. Pletenec ramenní a tím i paže jsou vtaženy do tohoto pohybu. Tyto dvě aktivity pohyb vpřed v krokovém rytmu a chůzový trénink trupu ve vzpřímeném postavení tvoří jádro, podstatu působení hipoterapie. (Zahrádka, 1995) 15

16 Výsledkem je posilování zádových svalů, snižování svalového napětí, dochází k nácviku chůze, zlepšení koordinace pohybu, tréninku rovnováhy včetně pozitivního působení na neurologická onemocnění. ( Léčebné pedagogicko-psychologické ježdění Jako jedna z disciplín hiporehabilitace využívá léčebně pedagogickopsychologické ježdění (LPPJ) působení kontaktu s koněm a zážitku z jízdy na psychiku člověka. ( LPPJ je metoda psychoterapie, kde se k terapii psychiatrických, psychologických a emocionálních poruch využívá prostředí koně a vzájemné interakce s ním. ( Skladba LPPJ terapeutické jednotky je velmi rozmanitá. Od péče o koně, zapojení do práce kolem koní, pomáhaní pří krmení, čištění i sedlání až po aktivní ježdění. Vždy záleží na terapeutickém cíli. ( Při správném vedení zvyšuje jízda na koni sebehodnocení klienta, navozuje relaxaci a nabízí prostor pro lepší komunikační podmínky. ( Terapie může být individuální nebo skupinová. Ježdění na koni nabízí možnost vytvoření interakce mezi terapeutem, koněm a klientem. Při skupinové terapii se pak rozšiřuje tato možnost o interakci mezi jednotlivými členy terapeutické skupiny. ( Hlavním cílem LPPJ je podpora sebedůvěry pacienta prostřednictvím cvičení samostatnosti, obratnosti a odvahy, rozvoj komunikace klienta vůči zvířeti i terapeutovi, tlumení agresivity a výchova k zodpovědnosti a kázni. ( Parajezdectví Parajezdectví, původně pod názvem Sportovní ježdění hendikepovaných (SH), je sport pro osoby se zdravotním postižením. Na rozdíl od ostatních metod je založeno na aktivním ovládnutí koně pacientem. Pacient obvykle touto formou nezačíná, ale pokračuje v ní až po zvládnutí hipoterapie jako s kvalitně vyšším stupněm. ( 16

17 Klient se učí s ohledem na svůj handicap za použití speciálních pomůcek, nebo změněné techniky jezdit na koni a eventuálně se zúčastňuje sportovních soutěží. Existují různé disciplíny - paradrezúra, paravoltiž, parawestern, paravozatajství, atd. ( Parajezdectví je mnohdy jedním z mála sportů, kterých se pacient vzhledem k tomu, že má motorický handicap může zúčastnit. Pro klienty, kteří si tuto motivační formu pohybu vyberou je parajezdectví atraktivní způsob udržování či zvyšování fyzické kondice. Navíc umožňuje jak fyzicky tak psychicky handicapovaným vyrovnat se snáze se svým postižením a prostřednictvím společného zájmu se zařadit mezi zdravé vrstevníky. (Kulichová, 1995) Výběr a připrava koně pro hiporehabilitaci Vzhledem k tomu, že je pacient léčen prostřednictvím koně, musí být jeho výběru věnována mimořádná pozornost. Běžnou skutečností ale je, že máme koně, nechceme o něj přijít a tak se začneme věnovat hiporehabilitaci. Nebo naopak se pro ni rozhodneme a s vděkem přijmeme darovaného koně bez ohledu na jeho kvalitu. Doufejme, že toto počínání se stane minulostí. (Volná, 2007) Při výběru se soustředíme na následující body anatomie: šířka hřbetu délka hřbetu v souvislosti s kohoutkovou výškou (optimální je čtvercový rámec) postavení lopatky (příliš strmá krok není dostatečně měkký a pružný), spěnka (strmá působí na pacienta stimulačně, impulsy jsou silnější, dobře utvářená působí relaxačně, impulsy jsou tlumeny), nasazení krku (optimální je středně vysoko nasazený krk umožňující dobré sebrání a přilnutí), utváření zádě (střechovitá neumožní dostatečně podsadit záď a kvalitní práci hřbetu). Nelze tolerovat příliš ostrý kohoutek, vyčnívající páteř, prosedlaný hřbet, strmou lopatku a spěnky, které jsou příčinou tvrdých chodů. Rovněž vyloučíme koně, kteří jsou sice exteriérově vhodní, ale nemohou se kvůli jakýmkoli zdravotním potížím při pohybu uvolnit. (Volná, 2007) Hiporehabilitační kůň musí milovat lidi a důvěřovat jim v každé situaci, být psychicky vyrovnaný, mít dokonalou mechaniku pohybu, trpělivě stát u rampy 17

18 při nasedání a sesedání pacienta, být ochoten nést dva jedince při asistovaném sedu, být lehce ovladatelný ze sedla i při vodění, být samostatný. Nesmí být lekavý a lechtivý (Volná, 2007) Příprava (výcvik) koně trvá až jeden rok. Během této doby se kůň musí charakterově srovnat a připravit na léčebný proces, tedy ježdění s postiženými. Výcvik koně je veden k upevňování vlastností potřebných k hipoterapii. Kůň využívaný při léčení musí mít pravidelný odpočinek a práci rozdělenou do několika části dne, aby se nevyčerpal. V tom se podstatně liší od koně sportovního, který veškerou energii vydá během intenzivní tréninkové zátěže a zbytek dne odpočívá a obnovuje své síly. (Nerandžič, 2006). Příprava koní pro hiporehabilitaci má mít tři fáze: 1. Základní výcvik, který zahrnuje práci a nácvik základních dovedností. Probíhá u mladých koní, kteří se učí a vychovávají k poslušnosti a učí se zapojovat správně svalstvo při chodu. 2. Jízda v terénu, jejímž cílem je uklidnění nervů a odstranění lekavosti koně, aby neshodil jezdce, když mu přeběhne přes cestu zvíře nebo přelétne pták. Je to možnost obohatit léčbu o nové prvky stimulace a aktivizace pacienta 3. Nácvik klidného čekání a stroje u rampy do té doby, než se pacient posadí a usadí na hřbetu. (Nerandžič, 2006) Plemena koní využívaných v jednotlivých formách hiporehabilitace Český plnokrevník Český plnokrevník je na našem území nejrozšířenějším plemenem, proto je do terapie zařazeno nejvíce koní tohoto plemene. Jeho výhody jsou snadná dostupnost, příznivá cena a velké zkušenosti s tímto plemenem. Nevýhody jsou velká variabilita v typu, psychice a nižší tolerance monotónní práce. Podle požadavků terapeuta jsou vybíráni koně téměř středního rámce pro dětskou klientelu, nebo mohutnějšího rámce pro klienty dospělé. Pro hipoterapii by měli být cíleně vybíráni a připravováni mladí koně. Nejčastěji jsou však zařazováni koně starší, sportovně netalentovaní, nebo chovné klisny. (Casková, 2003) Hucul Zpočátku velice preferované plemeno, již v klasické hipoterapii uplatnění nenachází. Hucul je sice menšího vzrůstu, ale trup má zavalitý, kompaktní 18

19 hřbet s dobře vyvinutým dorzálním svalstvem je schopný unést velkou váhu a je schopen dobře manipulovat s břemenem na zádech, což někteří klienti skutečně potřebují. Je to skromné a nenáročné plemeno. Jeho nevýhodou je, že jeho hřbet není dostatečně pružný a jeho krok nemá požadovanou délku a prostornost. Na překážku je i jeho paličatost. Dnes toto plemeno nachází uplatnění v oblasti pedagogickopsychologického ježdění, v ústavech sociální péče, při práci s mentálně postiženými klienty. (Casková, 2003) Anglický plnokrevník Je to kůň šlechtěný pro rychlost. Tomuto požadavku se čase i morfologicky uzpůsobil trup koně a mechanika pohybu. Typickými vlastnosti jsou rychlost, energičnost, úspornost, pružnost. V typu není plnokrevník vyhraněným koněm, nacházíme menší drobnější koně vedle mohutnějších představitelů plemene. Výhodami tohoto plemene jsou snadná dostupnost, často příznivá cena, mimořádná ochota k práci, spolehlivost, mimořádná inteligence a schopnost vykonávat svou práci do vysokého věku. Naopak nevýhodami tohoto plemene jsou: vzrušivá psychika díky dostihové minulosti, malá tolerance monotónní činnosti a velké nároky na přípravu před terapií. (Casková, 2003) Chladnokrevní koně Chladnokrevní koně se jeví ideálními koňmi pro hipoterapii dospělých klientů. Jsou šlechtění pro stereotypní monotónní práci. Velice odolné plemeno jak po fyzické tak i po psychické stránce. Jsou mohutného tělesného rámce. Snáší velkou zátěž na hřbetu a mají vynikající pracovní charakter. Výhodami jsou snadná dostupnost, vynikající tolerance a schopnost nosit těžké klienty. Nevýhodou toho plemene je pro některé klienty široký hřbet. Z chladnokrevných plemen se u nás v terapii uplatňují slezští norici a v poslední době i haflingové. (Casková, 2003) Starokladrubský kůň Je to kůň velkého tělesného rámce s typickou vysokou akcí předních končetin pro tah, je výborně jezditelný, ochotný a pracovitý. Má mimořádný charakter k práci a velikou psychickou odolnost. Pro běžné středisko hiporehabilitace je však pro vysokou pořizovací cenu nedostupný. (Casková, 2003) Quarter horse a apaloosa V posledních letech se jedná o velmi oblíbená westernová plemena vhodná nejen pro westernové sportovní disciplíny, ale i pro 19

20 rekreační ježdění. Jsou používáni jako pracovní koně, jsou rychlí, obratní, vytrvalí a psychický velmi odolní. Uplatnění najdou v pedagogicko psychologickém ježdění, kde jejich charakter, temperament, ochota spolupracovat a psychická odolnost najde vysoké uplatnění. Většímu využívání těchto koní brání vysoká pořizovací cena. (Casková, 2003) Jezdecký pony Do klasické hipoterapie se poníci nezařazují. Mechanika jejich pohybu a práce hřbetu připomínající šicí stroj neposkytuje žádoucí parametry pro terapii. Chov poníků středního tělesného rámce s velmi dobrou mechanikou pohybuje u nás zatím velice málo rozšířen. Do budoucna se jeví větší poníci ideální pro dětskou klientelu. S úspěchem jsou ale poníci všech typů zařazováni do pedagogického a psychologického ježdění. (Casková, 2003) 3.2 Canisterapie Canisterapii můžeme také definovat jako způsob terapie, který využívá pozitivního působení psa na zdraví člověka, přičemž klade důraz především na řešení problémů psychologických, citových a sociálně-integračních a působení na fyzické zdraví člověka je u ní druhotné. ( Canisterapie přispívá k rozvoji jemné a hrubé motoriky, podněcuje verbální a neverbální komunikaci, orientaci v prostoru, zvyšuje motivaci podílet se na vlastním léčebném procesu, zlepšuje interakci klienta s ostatními klienty ošetřovateli rodiči atd. ( Uplatňuje se zejména jako pomocná psychoterapeutická metoda při řešení různých situací v případě, že jiné metody nejsou účinné nebo použitelné. ( Výběr a příprava psa pro canisterapii Pro canisterapii není možné přesně stanovit, zda to či ono plemeno je vhodné či nevhodné jako celek. Musí to být tvor bezmezně milující lidi, žádný obranář či agresivní typ. Zrovna tak vyloučíme psa nervózního a zákeřného. Doporučená jsou 20

21 plemena společenská. Důležitá je spolehlivost, dobrácká a vstřícná povaha, s dobrou fyzickou dispozici. (Novotná, Zourková 2003) Při přípravě (výcviku) štěněte pro canisterapii je důležité, aby si zvykalo na co nejvíce podnětů z okolí. Je třeba na štěňata hovořit nejen klidnými slovy, ale i pískat, kvičet, výskat, smát se apod., aby si zvykla i na jiné možnosti komunikace a různé zvuky, s nimiž se mohou ve svém životě setkat. (Novotná, Zourková 2003) Je toho mnoho, co musí chovatel a po něm majitel štěněte zajistit, aby z něj vyrostl klidný a vyrovnaný, společenský, trpělivý a ovladatelný psí terapeut. Proto je bezpodmínečně nutné, aby takový pes: měl možnost častého kontaktu s dobrými lidmi. byl uchráněn špatných zkušenosti s lidmi nebo psy měl naprostou důvěru v majitele a měl k němu vybudovaný pevný vztah byl dostatečně sebevědomý a věřil nejen pánovi, ale i sobě poznal jen laskavé a trpělivé, byť důsledné zacházení (Novotná, Zourková 2003) Dále canisterapeutický pes: může být jakékoli rasy, velikosti a pohlaví může, ale nemusí, mít průkaz původu (vždy ale musí mít očkovací průkaz) může být i z útulku, ale majitel by ho měl dostatečně dlouho znát. může provozovat canistrapii i pod vedením jiného psovoda než je jeho oficiální majitel, majitel však musí s tímto písemně souhlasit a psovod musí být v dlouhodobém intenzivním kontaktu s daným psem. ( Plemena psů využívaných v canisterapii Americký kokršpaněl - Plemeno vyšlechtěné v USA v 19. století z anglického kokršpaněla. Jedná se o úměrně rostlého psa, kvadratického formátu, se silnými svaly a pevnými kostmi. Ideální výška v kohoutku je u psa 38 cm, u feny 35,5cm. Hlavu má objemnou, avšak přiměřenou. Čumák je široký a kvadratický, s dobře viditelným přechodem od čela. Čenich nosu je velký, s dobře rozvinutými nozdrami, s kontaktními ostrými smysly. Ocas je posazen níž, než linie zad, dříve se kupíroval. Srst je dlouhá a hedvábná, zvláště na uších, krku, hrudi a končetinách. Barva je černá, černopopelavá.americký kokršpaněl je vyrovnaný, poslušný, veselý a laskavý pes, bez sklonu k bázlivosti s pevným charakterem. Je schopný značné rychlosti, 21

22 v kombinaci s ohromnou výdrží. Velice lehce si přivykne k jakémukoliv životnímu stylu. Přestože je především lovecký a přátelský pes, velice populární je také jako pokojový pes. Pro svůj mimořádně atraktivní exteriér patří k nejrozšířenějším plemenům. ( Bigl - Plemeno vyšlechtěné v Anglii ve 14. století. Hlavu má dosti dlouhou, silnou, ne však hrubou. Lebka je mírně klenutá a mírně široká s nepatrným vrcholem. Nos je široký, preferuje se černý, chřípí jsou dobře otevřená. Oči má tmavě hnědé nebo oříškové, dosti velké, nijak hluboko posazené ani vypouklé, jsou dobře oddělené, s mírným a přitažlivým výrazem. Uši má dlouhé, na koncích jsou zakulacené, natažené vpřed dosahují téměř k nosu, jsou nízko posazené, visící půvabně a uhlazeně u lící. Krk je dostatečně dlouhý, mírně klenutý, s malým lalokem. Srst je krátká, hustá, vodě odolná. Koneček ocasu je vždy bílý. Při práci je pohotový a inteligentní, přívětivý a čilý, bez náznaku útoku či bázlivosti. Je živý, pohyblivý, nikoliv však nadmíru temperamentní pes, mimořádně snášenlivý vůči lidem i ostatním psům, protože byl odjakživa držen ve velkých smečkách. Je přátelský, milý a nenáročný. Vyznačuje se výborným zdravím, malebností a inteligencí. ( Labradorský retrívr - Silně stavěný a aktivní pes, se širokou lebkou a širokou a hlubokou hrudí. Nos má široký, s dobře otevřeným chřípím. Čenich je silnější. Oči má střední velikosti, hnědé nebo lískové, vyjadřující inteligenci a dobrou náladu. Uši nemá velké, ani těžké, jsou svěšené, dobře přiléhající k hlavě a posazené spíše dozadu. Labradorský retrívr má krátkou a hustou srst, ne však zvlněnou nebo opeřenou Zbarvení je zcela černé, žluté nebo játrově čokoládové. Svou povahou je veselý a velmi čilý a živý pes. Je velmi inteligentní, horlivý a poslušný se silnou vůlí potěšit. Od přírody je vlídný a přátelský, bez známek útočnosti nebo nepatřičné plachosti. ( Německý krátkosrstý ohař - Ušlechtilý, harmonický pes, jehož tělesná stavba zaručuje sílu, vytrvalost a rychlost. Jeho ušlechtilost podtrhuje vzpřímené držení těla, plynulé vnější linie, suchá hlava, dobře nesený ocas, přilehající lesklá srst a prostorný, harmonický pohyb. Hlava je markantní, není příliš lehká ani příliš těžká, mohutností a délkou odpovídá velikosti těla a pohlaví. Oči jsou střední velikosti, nevystupující, ani nejsou zapadlé. Ideální barvou je tmavě hnědá. Uši jsou středně dlouhé, vysoko 22

23 a široce nasazené, hladké a bez stačení visí těsně u hlavy, dole jsou tupě zaoblené. Má pevnou, vyrovnanou, spolehlivou povahu, dobře zvladatelný temperament, není nervózní ani plachý či agresivní. ( Westhajlendský teriér - Byl vyšlechtěn na konci 19. století v horách v západním Skotsku. V současné době Westhajlendský teriér získal popularitu především jako společník. Rozšířen je prakticky po celém světě. Hlava s přiměřeně kulatým čenichem je často zarostlá srstí. Oči jsou nevelké, daleko od sebe a hluboko posazené. Čenich nosu je černý, velký. Uši vztyčené, špičaté, nevelké. Hrudník je hluboký. Ocas nedlouhý, rovný rázně se držící. Jedná se o psa, který je živý, nezbedný, zábavný, s velkou dávkou sebevědomí. Mezi lidmi a zvířaty se cítí výborně, děti miluje. Je všeobecným miláčkem společnosti. ( 3.3 Felinoterapie Jedna z metod zooterapie využívající léčebného kontaktu mezi člověkem a kočkou. Jedná se o psychosociální a rehabilitační způsob podpory zdraví, poskytující motivační podněty k uzdravení, odpočinku či stabilizaci organismu. ( Principem felinoterapie je soustavné pozitivní působení na cílovou skupinu osob v souladu s rozvíjením harmonie především v duševní oblasti. ( Kočka poskytuje možnost velkého množství emočně libých prožitků. Při hlazení a mazlení příjemně přede čímž dává najevo, že je to libé i pro ni samotnou. Zároveň svou srstí stimuluje motorické funkce ruky. Kočky lze velmi dobře využít jako motivační prvek ke hrám a k činnostem, díky kterým se klienti mohou dovědět mnoho zajímavých informací o chovu koček.(kalinová, 2002) Léčebné působení kočky může probíhat i v omezeném prostoru. Kočka nevyžaduje pravidelné venčení, výcvik ani fyzickou spoluúčast. Kočka si vystačí, postará se o sebe sama, a přitom dokáže vyzařovat velice silnou pozitivní energii. ( V ČR je felinoterapie (Návštěvní služba) praktikována pouze Nezávislým chovatelským klubem (NCHK). 23

24 3.3.1 Výběr a příprava kočky pro felinoterapii (Návštěvní službu) Preferují se především zdravá zvířata s vyrovnanou povahou, která jsou přátelská k lidem. Kočky musí být plně socializované, nejlépe žijící v bytě či v domku s chráněným výběhem bez omezování možností kontaktu s člověkem. Nelze doporučit zvířata s volným, nekontrolovaným výběhem, zvířata z chovů, v nichž dochází k velké frustraci zvířat, zvířata žijící v útulcích a zvířata pocházející ze závadných hygienických a výživových podmínek. Plemenná příslušnost není stanovena, může se jednat i o zvířata bez průkazu původu. Z praxe však vyplývá, že různá plemena mají určité charakterové vlastnosti. (Hypšová, 2007) Při přípravě je výhodou výcvik koček od kotěcího věku (od 3 měsíců věku) či výchova kotěte z vlastních chovů, kde známe charakterové vlastnosti rodičů, případně i prarodičů a sourozenců. Není to však podmínkou. Podstatu výcviku tvoří souhra týmu a povahové vlastnosti zvířete. Výcvik nemá přesně stanovenou podobu. Jedná se o pravidelné opakování modelových situací, (mazlení, hlazení, česání i například aportování drobných hraček) které zajišťuje majitel kočky vlastními silami s možnou dobrovolnou pomocí členů klubu, přátel, členů rodiny atp. V zásadě je přípustná i spoluúčast cílových zařízení, kde bude návštěvní služba prováděna. ( Plemena koček používaných v Návštěvní službě Domácí kočky - Jedná se o kočky bez průkazu původu, které nemají vlastní standard. Tyto kočky mohou být dlouhosrsté, polodlouhosrsté či krátkosrsté. Většinou jsou to však kočky svým vzhledem připomínající běžnou evropskou kočku. Jejich výhodou je relativní nenáročnost a snadné udržování srsti. Povahově jsou však poněkud temperamentnější, než jejich ušlechtilé příbuzné. ( Mainské mývalí kočky - Původním americké národní plemeno. Tyto kočky byly jako jediné plemeno ušlechtilých koček vystavované na výstavách jako pracovní. Jedná se o robustní plemeno s polodlouhou, vodu odpuzující srstí proslulé svou nesmiřitelností k hlodavcům. Složení jejich srsti je stejné jako u perských koček, pouze srst není stejné délky, vyrůstá v chomáčcích, a proto nebudí mainské kočky dojem 24

25 takové bohatosti srsti, jako kočky perské. Patří mezi plemena přírodní. Dospívají ve dvou letech. Jsou to kočky velice inteligentní a přátelské k lidem. Jejich hlava má tvar širokého klínu s hranatější bradou. Jsou temperamentnější, než kočky perské. ( Perské kočky - Patří mezi nejrozšířeněji chované ušlechtilé kočky. Jsou proslulé svou dlouhou, hustou srstí, kde podsada je stejně dlouhá jako krycí srst. Obličej perské kočky připomíná svýma kulatýma, široce rozevřenýma očima obličej dítěte. Je ideálním příkladem působení tzv. Dětského schématu profesora Konráda Lorenze. Perské kočky jsou nesmírně přátelské k lidem, většinou mají rády svůj klid, jsou méně pohyblivé než kupříkladu výše jmenované kočky sibiřské. Někdy jejich vystupování působí až flegmatickým dojmem. Dospívají v měsících. Kočky extrémních typů mohou mít potíže s dýcháním v uzavřených místnostech a v době letních vysokých teplot. ( Ragdoll - Je kočka známá jako hadrová panenka. Je to jedno z největších plemen koček Ragdoll je kočka polodlouhosrstá, se siamskými znaky, tj. s modrýma očima, tmavší obličejovou maskou, ušima, tlapkami a ocasem. Ragdollové byli vyšlechtěni v 60. letech v jižní Kalifornii a jsou proslulí svou vyrovnanou, lidem naprosto oddanou povahou, díky níž jsou nazýváni dětmi kočičího světa. A jelikož jsou také a naprosto právem nazýváni klauny kočičího světa, jsou to kočky k felinoterapii jako stvořené. Péče o srst je ve srovnání s perskými kočkami naprosto nenáročná, pouze v době línání vyžadují občasné kartáčování. Ragdollové jsou známi sníženým svalovým tonusem jak ostatně napovídá i jejich název. Jsou-li uvolnění a spokojení, nohy, hlava a ocas jim doslova visí jako nožky a ručky látkové hračky. Dospívají ve 4 letech. Ragdollové jsou velmi vázaní na lidskou rodinu. Její ztráta může mít destruktivní dopad na povahu zvířete i na jeho imunitní systém. ( Sibiřské kočky a jejich varianta Něvskaja maskaradnaja (sibiřská s odznaky) - Pocházejí z Ruska. Bez nadsázky lze toto polodlouhosrsté přírodní plemeno označit za ruské národní plemeno. Zejména kocouři dosahují 8 10 kg, ale vzácností nejsou ani kočky- samice s váhou kolem 11 kg. Péče o srst těchto koček je srovnatelná s péčí o srst ragdollů, i když je hrubší konzistence a odpuzuje vodu. 25

26 Mezi jejich příbuzné patří mainské mývalí kočky, norské lesní, turecké angory a turecké van. Povahově jsou to kočky lidem naprosto přátelské, vyrovnané a nenáročné jak na péči o srst, potravu, tak i na podmínky chovu. Traduje se o nich, že jsou značně nezávislé. Jsou poměrně temperamentní, dospívají cca v měsících. V jejich slinách údajně nejsou obsaženy alergeny, takže poletující srst nezpůsobuje alergické reakce. Seriózní laboratorní vyšetření však provedeno nebylo. ( 3.4 Využití dalších zvířecích druhů v zooterapii Papoušci ornitoterapie Ornitoterapie není příliš rozšířenou terapeutickou disciplínou. Poznatky o výsledcích této léčebné metody nejsou tak obsáhlé. (Doležalová 2007) Ornitoterapii můžeme pojmout ze dvou pohledů. Prvním z nich je přímý chov papouška v domácím prostředí. Druhý pohled představují ambulantní návštěvy různých léčebných zařízení či domovů důchodců, které praktikuje majitel s dobře vychovaným papouškem. (Doležalová, 2007) Ornitoterapie v domácím prostředí spočívá ve vlastním chovu papouška v kleci Majitel se stará o jeho primární životní potřeby (dostatek potravy a vody, čistá klec apod.) Tím papoušek v člověku evokuje pocit užitečnosti. Ornitoterapie v domácím prostředí se nejvíce osvědčila u starších osob, které ztratili někoho blízkého a také u lidí kteří sice na jednu stranu chtějí žít samy, ale na druhou stranu se cítí duševně osaměle. (Doležalová, 2007) Ambulantní způsob ornitoterapie se vyznačuje ambulantními návštěvami majitele se svým papouškem, přičemž kladně působí na pacienta například podáním papouška do rukou. Pokud umí papoušek mluvit, předvádí jeho umění a u problémově hovořících osob může evokovat opakování slov. (Doležalová, 2007) Papoušci vhodní pro ornitoterapii Mezi nejčastěji používané druhy pro terapii jsou amazoňané modročelí, amazoňané venezuelští, žakové, papoušci senegalští, arové malí, ale také korely chocholaté či andulky vlnkované. Nelze ovšem doporučit, druh jelikož terapií nemusí 26

27 být výlučně krotky papoušek. Někdy má také vynikající výsledky také papoušek či pár v kleci. (Doležalová, 2007) Osel Osel je zvíře náležící do čeledi koňovití tvořící výrazně ohraničenou a od ostatních lichokopytníků dobře odlišitelnou čeleď velkých savců. ( Osel je zvíře, které má dosti bystré smysly, zejména sluch, a výbornou paměť. Při důsledném a trpělivém výcviku se dá naučit mnohému. Kdyby tomu tak nebylo, jistě by nebyl po tisíce let využíván jako domácí zvíře. Z hlediska učenlivosti snese srovnání s koněm. Naprosto samozřejmě a spolehlivě reaguje na slovní povely. ( Při výcviku osla je nejvhodnější začít již v útlém věku. Hlavní je, aby každá lekce vodění maličkého oslátka byla velmi krátká, protože doba udržení jeho pozornosti je téměř nulová. Oslíci jsou velmi zvědaví a společenští a čím více je v tom podporujeme, tím jednodušší pro ně bude učit se pracovat v tahu či pod sedlem. Budou daleko důvěřivější vůči nám i vůči možnosti dalších pokroků v učení se. ( Terapie pomocí oslů se v ČR pomalu začíná rozšiřovat, a to především tam, kde se k terapii používá i kůň. Zejména pro mladší pacienty menšího vzrůstu, kteří mají z koně díky jeho velikosti strach, je osel výborným vstupním terapeutickým zvířetem. Odlišnost osla od koně je jednak v již zmíněné velikosti a také v chůzovém rytmu. Osel má o proti koni rytmičtější krok, který pozitivně působí na uvolňování svalového napětí. Dále oslí krok prospívá koordinaci pohybu a nácviku rovnováhy pacienta Malá zvířata Podpůrné, resp. koterapeutické a rehabilitační působení malých savců, především zakrslého králíka a morčete, se poměrně rychle rozšiřuje. Výhodou těchto zvířat je skutečnost, že je lze snadno a bez velkých finančních nároků opatřit a že nejsou náročná ani na prostor, ani na výživu a způsob chovu. (Mahelka, 2007) 27

28 Králík Králík je vynikající terapeutický pomocník. Je klidný, ale zvědavý, pohyblivý, může se dobře chovat na klíně, na ruce i na posteli, rád se nechá hladit. (Mahelka 2007) Staří lidé v domovech staví přítomnost králíka vedle psa a kočky na první místo mezi žádanými zvířecími společníky. V domovech pro seniory se úspěšně využívají aktivity s králíky pro zlepšení psychické pohody obyvatel vytvořením pracovní náplně v jinak většinou málo inspirujícím prostředí. Králíci se také výborně osvědčili v období mimořádné psychické nebo fyzické zátěže u dětí. (Mahelka, 2007) Velikostní škála sahá od zhruba 1kg vážících zakrslých králíků až po plemena s hmotností kolem 8kg, barevných variant jsou desítky, textura srsti má vedle klasické kvality i atraktivní podobu mimořádně dlouhé angorské srsti nebo naopak velmi krátké, plyšovité srsti rexů, jeho vzorce chování jsou ovlivněny staletími styku s člověkem, takže lze do značné míry uspokojit i eventuální osobní preference pacientů, pokud se týká jeho velikosti a vzhledu. (Mahelka, 2007) Morče Při hodnocení podpůrného či koterapeutického využití zaujímá morče mezi hlodavci vedoucího postavení. Morče se vyznačuje dobrou přizpůsobivostí k životu v bezprostřední blízkosti člověka. K jeho přednostem dále patří malá tělesná velikost, nenáročnost chovu i výživy a velká snášenlivost vůči člověku, příslušníkům vlastního druhu i k jiným zvířatům. Toho se často využívá při společném koterapeutickém nasazení s domácím králíkem. (Mahelka, 2007) Morče je sociálně žijícím druhem s denní aktivitou, takže je jako společenské zvíře velmi vhodné. Je velice trpělivé, nesnaží se utéci ani kousnout a nechává si líbit i neobratnou manipulaci dětí nebo pohybově handicapovaných pacientů či seniorů. Rychle si zvyká na braní do ruky, přičemž mláďata lze brát do ruky již ode dne jejich narození. Oblasti využití působení morčete se prakticky kryjí s těmi, které byly zaznamenány u králíka, což je do značné míry dáno jejich velmi častým souběžným nasazením. (Mahelka, 2007) Činčila Činčily jsou aktivní sociální zvířata, roztomilého zjevu, s velkýma ušima a výraznýma očima. Jsou velmi čistotné, nepáchnou a pokud jsou od mládí chovány 28

29 v kontaktu s člověkem snadno se ochočí a lze s nimi při klidném zacházení dobře manipulovat. (Mahelka, 2007) Srst činčil je jedinečná svojí texturou, jemností a extrémní hustotou, takže při doteku nebo hlazení vyvolává mimořádně pozitivní taktilní i psychické pocity. Činčily na rozdíl od jiných druhý zvířat, pravděpodobně nevyvolávají u člověka žádné alergie. Určitou nevýhodou činčil pro kontakt s lidmi je jejich soumračná aktivita, nejaktivnější jsou navečer, avšak díky jejich zvědavosti je i během dne přilákají nezvykle zvuky nebo jiné změny v jejich okolí. (Mahelka, 2007) V Kanadě se s úspěchem činčily využívají při první fázi dotykové rehabilitace po rozsáhlých popáleninách. Současně činčily přispívají k sociální rehabilitaci u takto postižených osob, u kterých často dochází k psychickým traumatům ze změny vnějšího vzhledu. (Mahelka, 2007) Fretka Jako většina lasicovitých šelem je snadno ochočitelná, velmi přizpůsobivá, živá zvědavá a hravá a s výjimkou možnosti nepříjemného zápachu z pachových řitních žláz je pro člověka velmi příjemným a zajímavým společníkem. (Mahelka 2007) Fretka je spíše zvířetem s denní aktivitou a většinu noci prospí. Pokud žije od raného mládí v úzkém kontaktu s člověkem postrádá kousavost i plachost a dokáže komunikovat celou škálou různých zvuků. (Mahelka, 2007) Chov fretek je vždy spojen s ošetřováním, mazlením a komunikací. Dominuje tedy složka sociální rehabilitace. U nás se fretky využívají formou návštěvního programu pro děti z dětských domovů a seniory z domovů pro důchodce. (Mahelka, 2007) Ostatní hlodavci Na aktivity s dalšími druhy hlodavců, jako jsou křečci, myši a krysy, je lépe předem pacienty připravit a uplatnit je pouze tehdy, pokud jsou tyto druhy pacienty bez výhrad akceptovány. Chov těchto malých hlodavců je poměrně jednoduchý, nenáročný na potravu, čas a peníze, je však třeba pamatovat na to, že řada druhů má noční aktivitu, takže jsou přes den málo atraktivní. Nejvíce využíváni jsou tito hlodavci: potkan laboratorní, myši laboratorní, křeček zlatý, křečík džungarský a křečík Roborovského. (Mahelka, 2007) 29

30 4 PODMÍNKY PROVOZOVÁNÍ ZOOTERAPIE 4.1 Legislativní úprava týkající se praktikování zooterapie V ČR není podpůrné a léčebné využívaní zvířat při zooterapii dosud samostatně legislativně řešeno. Existují však normy (na různé legislativní úrovni) přímo se zooterapií nezabývající, ale upravující např. chování lidí ke zvířatům a zajišťující welfare a ochranu zvířat, vstup zvířat do prostor, kde je zooterapie praktikována a nároky na hygienu, zákony zaměřené na zdraví zvířat a veterinární péči o ně. (Tichá,2007) Konkrétně se jedná o tyto zákony: Zákon 246/1992 Sb. na ochranu zvířat proti týrání v platném znění, včetně provádějících vyhlášek. Zákon 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, Vyhláška č. 137/2004 Sb. o hygienických požadavcích na stravovací služby a o zásadách osobní a provozní hygieny při činnostech epidemiologicky závažných. Zákon 166/1999 Sb. o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů v platném znění, včetně provádějících vyhlášek. (Tichá, 2007) Kromě norem platných v celé ČR existují různé místní vyhlášky, řády apod. platné v dané lokalitě (obec), zařízení (vnitřní normy) nebo např. využívaní různých služeb. Normy se mohou týkat přepravy zvířat v hromadných prostředcích, vstupu a podmínek pohybu v různých prostorách, výše poplatků ze psů aj. (Tichá, 2007) Pro jednotlivé organizace provozující zooterapii existují zastřešující organizace, které stanovují povinné nebo doporučené metodiky, standardy a pravidla, které jsou závazné pro členské organizace a mají za cíl zajišťovat kvalitní provádění zooterapie s minimalizací jejích rizik. Každá z organizací se tedy musí podle různých kritérií přizpůsobit a v různých právních normách hledat jednotlivé povinnosti i práva. (Tichá, 2007) Podmínky provozování hiporehabilitace Realita hiporehabilitace v ČR je trochu chaotická. Neexistují oficiální kritéria a regulace, jak hiporehabilitaci provádět z hlediska bezpečnosti a poskytování kvalitní 30