Archiv m sta Karlovy Vary

Transkript

1 Státní oblastní archiv v Plzni Státní okresní archiv Karlovy Vary Archiv m sta Karlovy Vary Spisový materiál Díl 1 Registraturní pom cky Díl í inventá EL NAD 75 Archivní pom cka.: 307 Antonín Ma ík Karlovy Vary 2007

2 Obsah Úvod. s. 3 I. Vývoj p vodce archivního souboru s. 4 Období do roku s. 4 Období s. 18 Období s. 23 Období s. 32 II. Vývoj a d jiny archivního souboru... s. 34 Uložení písemností u p vodce s. 34 P edání archivního souboru do archivní pé e. s. 35 Zásahy provedené v archivním souboru v dob uložení v archivu..... s. 35 Popis p vodního registraturního systému.. s. 35 Skartace p ed inventárním zpracováním s. 37 Ztráty registraturních pom cek p ed p evzetím do archivní pé e. s. 37 ásti archivního souboru nacházející se v jiných archivech. s. 38 III. Archivní charakteristika souboru. s. 38 P edchozí archivní zpracování a delimitace... s. 38 Postup zpracování.. s. 39 Vnit ní skartace... s. 41 Delimitace do jiných archivních soubor... s. 41 Kategorizace, jazyk, fyzický stav s. 43 IV. Stru ný rozbor obsahu archivního souboru. s. 43 Možnosti badatelského využití s. 44 V. Záznam o uspo ádání archivního souboru a zpracování archivní pom cky.. s. 47 P ílohy: P íloha. 1 Seznam použité literatury s. 48 P íloha. 2 Konkordantní tabulka p edchozích signatur a nových inventárních ísel... s. 52 P íloha. 3 Archivní struktura registraturních pom cek s. 53 P íloha. 4 Spisové plány. s. 55 P íloha. 5 Seznam použitých zkratek... s. 68 Inventární seznam. s. 69 Období do roku s. 70 Období s. 83 Období s. 95 Období s. 134 Rejst ík... s. 138 Rejst ík v cný.. s

3 3 Úvod

4 4 I. Vývoj p vodce archivního souboru Období do roku 1850 Vznik m sta, první zmínka P vodcem archivního souboru je m sto Karlovy Vary a jeho ú ady. V p edmagistrátním období m sto reprezentuje m stská rada v ele s purkmistrem. Písemn jsou Karlovy Vary poprvé doloženy v roce Tohoto roku obdržely 14. srpna m stská práva. M sto však již v té dob existovalo. Kdy p esn bylo založeno, není známo. Za rok založení m sta se tradi n považuje rok 1358, v n mž Karel IV. m l založit hrad nazvaný vlastním jménem, avšak tento rok se zakládá teprve na spise Kašpara Bruschia až ze 16. století a nelze jej považovat za spolehlivý. M sto vzniklo spíše na po átku padesátých let 14. století. Práva, která m sto v roce 1370 obdrželo, byla práva m sta Lokte, pro které zase bylo mate ským právem chebské m stské právo, spadající do norimberské právní oblasti. Územní rozsah M sto vzniklo v bezprost ední blízkosti V ídla a tvo ilo je pouze n kolik desítek dom. Nebylo vymezeno hradbami, nýbrž pouze m stskými branami, nebo již od roku 1401 m lo právo azylu a bylo považováno za otev ené m sto. Na p elomu 16. a 17. století m lo asi sto dom, což je adí mezi malá m sta. Pro srovnání uve me, že nap. bou liv se rozvíjející Jáchymov m l již v roce 1534 asi 1200 dom. Karlovy Vary byly n kolikrát poni eny pohromami. 9. kv tna 1582 povode zni ila asi dv t etiny dom, 13. srpna 1604 celé m sto sho elo, 23. kv tna 1759 vyho ela celá centrální ást m sta. Z t chto pohrom se však m sto vždy velice rychle vzpamatovalo. Po požáru v roce 1759 byla krajským ú adem zakázána chaotická výstavba, se stavbou jednotlivých dom se muselo po kat na vypracování stavebního ádu, ímž m sto získalo moderní tvá. Karlovy Vary byly pravd podobn založeny jako komorní m sto, avšak v listin, jíž obdržely m stská práva, to není výslovn e eno, což se stalo p í inou pozd jších spor. V roce 1434 se totiž dostaly i s celým Loketským krajem do zástavy Šlik. Tím se Karlovy Vary dostaly do vážného ohrožení, že se z nich stane poddanské m sto, za n ž je Šlikové skute n považovali a podle toho s ním nakládali. To vedlo ke spor m, v nichž sice Šlikové byli zemským soudem vyzýváni, aby dodržovali karlovarská privilegia, slabý jagellonský stát však nikterak nebyl s to je k tomu donutit. Zástavním držitelem se stal nejprve Kašpar Šlik, jenž však jako íšský kanclé se na Loketsku nezdržoval a vlastní správu kraje v etn hodnosti loketského purkrabího p evzal jeho bratr Matyáš. Ten v roce 1455 zastavil Karlovy Vary rytí i Václavu Polackému z Polák. Vzniklé spory mezi Šlikem a Polackým vedly k válce, kterou ukon ilo až v roce 1475 rozhodnutí smír í komise, jmenované králem. Matyáš Šlik musel zaplatit Polackému zástavní peníze a Karlovy Vary se vrátily do jeho rukou. Roku 1487 Matyáš Šlik zem el a Loketský kraj si rozd lili jeho synové. Jeroným získal purkrabství a m sta Loket, Karlovy Vary a Kynšperk, Kašpar II. obdržel panství Ostrov v etn Hrozn tína s celnicí a clo v Radošov a Mikuláš zd dil Falknov (Sokolov), Jind ichovice, Ostroh, D poltovice a markrabský d m v Lokti. V roce 1491 Jeroným zahynul v Uhrách v bojích s Turky a Karlovy Vary zd dili jeho synové Albrecht, Kvirin a Šebestián. Kvirin vstoupil do ádu n meckých rytí, Šebestián vládl v Karlových Varech do roku 1527, kdy padl v Sedmihradsku a Albrecht z stal jediným držitelem Karlových Var, Kynšperku i Lokte. V roce 1541 p enechal Loketský kraj v etn uvedených m st vým nou za jiné statky svému bratranci Jeronýmovi II., synu Kašpara II. Tomu byl roku 1547 zabaven majetek za ú ast ve šmalkaldské válce. Od té doby byl panovník jediným lenním pánem m sta. Potenciáln tu ovšem možnost zástavy a eventuelního ohrožení se strany zástavní vrchnosti z stávala. Otázku postavení m sta jednozna n vy ešila až konfirmace privilegií od Josefa I. z 13.

5 5 prosince 1707, po jejímž vystavení již nebylo pochyb, že Karlovy Vary jsou královským m stem a toto ozna ení pak m sto od té doby soustavn užívalo. Postupn si m sto budovalo sv j pozemkový majetek. Nejstarším majetkem m sta byla ves Obora, zaniklá pravd podobn za t icetileté války. Roku 1493 m sto koupilo od loketského komo ího Št pána ze Ž áru a jeho manželky Barbory dv r v Drahovicích, 11. kv tna 1511 získalo odkazem Rybá e, 16. prosince 1532 jim jako léno Jeroným Šlik daroval Rosnici, 12. prosince 1553 od Kryštofa z Gendorfu koupily Tuhnice a Horní i Dolní Dvory. V roce 1609 císa Rudolf II. vesnice Tuhnice, Horní i Dolní Dvory, Rosnici a Rybá e, dosud držené jako loketské lenní statky, zm nil ve svobodné d di né statky, aby tak pomohl m stu, postiženému p ed p ti lety požárem. 14. února 1614 m sto koupilo od Volfa Bernarda Fictuma Dalovice se Všeborovicemi a Vysokou, ty však v zá í 1636 v d sledku ožebra ení za t icetileté války zase muselo prodat. V ervenci 1615 m sto koupilo od Lukrécie ze Schönau Bohatice. Roku 1794 za ala výstavba Nových Tuhnic. Až do po átku 19. století Karlovy Vary vlastnily Drahovice (bylo v nich 39 dom ), Bohatice (14 dom ), Rosnici (8 dom ), Rybá e (27 dom ), Horní Dvory (6 dom ), Dolní Dvory (9 dom ), Staré Tuhnice (20 dom,) a Nové Tuhnice (18 dom ). V roce 1831 bylo vy len no z Bohatic sedm domk, zvaných Schiffhäuseln, pop. též Schiffhäusern, které se nacházely p i levém b ehu Oh e a ty byly p i len ny k Drahovicím. Krom uvedených vesnic m sto vlastnilo další pozemkový majetek. M stu zprvu náležel les zvaný M stský statek, uprost ed n hož se nacházela ves Obora. 30. ledna 1483 m sto koupilo od Václava Hýzrleho Hamerskou louku a Kamenný vrch (Hammerwiese a Steinberg), 6. ledna 1485 kostel v Karlových Varech získal od Jeronýma Šlika lesní pozemek Kaselgraben v revíru Ploben, r m sto koupilo od Hanse Rubendunsta dv louky u Oh e v Tuhnicích, r m sto koupilo louku Kachní zobák (Entenschnabel) u Oh e a Chodovského potoka, r Kašpar Warnasko prodal Karlovým Var m t i a p l statku ve Staré Roli a dva statky v Rosnici, 1541 m sto koupilo od loketského m š ana Matyáše Thumthuma rybník Thumthum v Rosnici, r koupilo Starý rybník u Otovic a Wobesova mlýna od Erharta ze Štampachu, r Erhart ze Štampachu prop j il špitálu rybník a louku nad P emilovicemi, 11. srpna 1598 m sto koupilo lesy Soss a Ploben z panství Kyselka za 8500 kop míšenských, dále celnici v Karlových Varech a v Sedlci a dva mosty p es Oh i, jeden z nich v Tuhnicích, druhý v Drahovicích a posléze Kamenný most p es Chodovský potok, r Leonard Colonna z Felsu pronajal m stu pozemky z panství And lská Hora. Roku 1721 byl m stu darován pozemek V ný život jako léno k panství Kyselka. V cná kompetence Do kompetence m sta náležely všechny záležitosti, které se týkaly jeho komunální správy, bezpe nosti a hospoda ení. Purkmistr vy izoval hospodá ské, soudní i politické záležitosti a všechnu p enesenou agendu, spravoval kostelní ú ty, ková ské ú ty a vše, co se týkalo pé e o zdraví. M stská rada vedla obecní a soudní záležitosti, obecní starší se mohli zú astnit všech zasedání m stské rady. Prvním ze starších byl rychtá. Rychtá m l dále na starosti spory do 50 zl. a trestní agendu mén významných p estupk. M stská rada vystavovala k estní a rodné listy cizinc m, jimž se b hem pobytu v Karlových Varech narodilo dít, p i emž si vyžádala p ísahu o zachování pravé víry. Také udílela za poplatek m š anské právo. K ud lení souhlasu k provozování obchodu nebylo m š anské právo nutné. Rada ur ovala dva dozorce na trhy, nebo maso, které se prodávalo, bylo špatné a drahé. Podobn byl zajišt n i dozor nad obchodem s rybami. Soudní pravomoc magistrátu m žeme poznat z radních protokol a také z deník soudní taxy. Lze íci, že se týkala p edevším nesporného soudnictví a v menší mí e i sporného. Magistrát zajiš oval prodej nemovitostí, zapsání obligací a kvitancí, potvrzení testament, p ihlášení o d dictví a další d dické záležitosti, manželské smlouvy, ud lení m š anského

6 6 práva a složení m š anské p ísahy, rozvody od lože a stolu, prohlášení zletilosti, podání žaloby a r zné spory m š an atd. Sídlo instituce M stská radnice, postavená v roce 1520, se nacházela na Tržišti vedle Tržního pramene. V letech 1604 a znovu 1759 sho ela, poté bylo m sto 18 let bez radnice a m stská rada ú adovala v lét v eském sále, v zim v pivova e a v budov školy. Nová radnice byla postavena v roce Svému ú elu sloužila až do roku 1854, kdy byla ur ena k demolici, ke které však došlo až v roce Správní vývoj M stskou správu Karlových Var lze roz lenit do t í období: p ed vznikem regulovaného magistrátu v roce 1788, období regulovaného magistrátu a období m stského ú adu Obnova m stské rady a ú ad P edmagistrátní období, k n muž máme prameny až od po átku 17. století, je charakterizováno p íslušností do chebské oblasti norimberského práva. Pro chebské právo bylo charakteristické, že ve funkci purkmistra se nest ídali všichni radní, nýbrž jen ty i, kte í byli zvoleni p i obnov rady. V po tu radních a starších byly mezi jednotlivými m sty odlišnosti. M stská rada se nevolila p ímo, nýbrž prost ednictvím ty volitel zvaných Churherren. Pro srovnání uve me, že v Chebu i v Lokti obnova rady probíhala ve st edu po ned li Invocavit, tj. po první ned li postní (mezi 11. únorem a 17. b eznem). V Chebu byl jeden volitel n který z purkmistr, druhý z rady, t etí ze soudu a tvrtý z p ísežných. Zpo átku byli voleni vždy jiní purkmist i, od roku 1607 stejné osoby. V Lokti vlastní volbu ídil písa. Dva z volitel byli z rady a dva z obecních p ísedících. V Lokti byla každoro n obnovována jen polovina rady a dva z purkmistr. V podrobnostech byly tedy mezi jednotlivými m sty chebské právní oblasti menší odchylky. Právo samosprávy m lo pro existenci samostatného m sta zásadní význam. Karlovy Vary získaly toto právo hned p i ud lení m stských práv. V dob šlikovské zástavy v 15. století bylo toto právo však vážn ohroženo. 5. srpna 1499 král konfirmoval m stská privilegia v etn práva na samosprávu. V tomtéž roce je prokázáno, že rada se obnovovala první postní pond lí (mezi 9. únorem a 15. b eznem), a to tak, že rada zvolila dva volitele, i zde nazývané Churherren, a obec také dva. Tímto zp sobem probíhala obnova rady každoro n, s výjimkou vále ných let , , , 1648 a Když n který purkmistr zem el, rozd lili si zbývající jeho období. Za války se mohlo stát, že postupn zem eli všichni purkmist i. Purkmist i, radní a p ísežní tvo ili vlastní neboli vnit ní radu, spolu se staršími pak celou radu. P ed radu sm li m š ané p edstoupit jen v erném plášti. Až do 16. století byl volb p ítomen zástupce vyslaný loketskou m stskou radou, který m l nad obnovou rady dozor. Do vlastní volby nezasahoval. Naposledy je jeho ú ast doložena roku Nový rychtá a ty i p ísedící z obce zvolili z vnit ní rady dva volitele; byli to vždy dva z purkmistr. Další dva volitelé byli z obce a ty pro zm nu zvolili purkmist i a rada. Volby prob hly odd len, volitelé složili p ísahu p ed shromážd nou obcí a m stskou radou. Nato rada i obec opustily místnost a volitelé vykonali vlastní volbu. Volitelé zvolili vnit ní radu (senát), tj. osm radních a ty i obecní p ísežné. V rad nesm li zasedat p íbuzní a do roku 1746 ani sešvag ení, dále žádní peka i, ezníci a podobní "pod taxou stojící" emeslníci, aby nemohlo dojít ke st etu zájm. O t i dny pozd ji bylo ur eno "ordo et sessiones senatorum," totiž po adí, v jakém radní zasedali. Následovalo "electio consulum," volba purkmistr. Ti byli zvoleni z rady, p irozen op t stále titíž lidé. Sou asn se volitelé stávali leny rady, takže po et len rady z stával dvanáct osm radních a ty i p ísežní. Purkmist i (n kdy zvaní consules toto slovo v Karlových Varech tedy neznamená radního, ale purkmistra) se st ídali po t ech m sících. Proto se jejich funk ní období nazývalo trimestr nebo kvartál. Ke st ídání purkmistr docházelo v týdnu, v n mž se držely suché dny.

7 7 První trimestr probíhal od Reminiscere, tj. druhé ned le postní (mezi 15. únorem a 21. b eznem), do svátku sv. Trojice (první ned le po seslání Ducha sv., tj.v období od 17. kv tna do 20. ervna), druhý od sv. Trojice do Povýšení sv. K íže (14. zá í), t etí od Povýšení sv. K íže do sv. Lucie (13. prosince) a tvrtý od sv. Lucie do ned le Reminiscere. Vládnoucí purkmistr m l na starosti komorní ú ty, z nichž na konci své vlády podal vyú tování. Samotnou knihu m stských ú t vedl písa. Také radní protokoly, které psal písa, byly vedeny po kvartálech ve složkách nadepsaných jménem vládnoucího purkmistra; teprve od konce 17. století byly složky za jeden rok svazovány dohromady. Týden po obnov rady se nová rada sešla, aby zvolila dvanáct obecních starších a provedla obnovu ú ad. Od roku 1657 byli purkmist i voleni ve stejný den, v n mž se konala obnova rady a obecní starší byli voleni sou asn s ú edníky. Pro nejvýznamn jší odv tví m stského hospoda ení a správy byly z ízeny zvláštní ú ady, které zpravidla zastávali vždy dva ú edníci: dva no ní rychtá i, dva hajní pro revír Ploben, dva hajní pro revír Soss, dva hajní pro revír M stský statek, pozd ji dva hajní pro nový les, dva láze ští dozorci (mající dohled na lázn pro muže a na lázn pro nakažliv nemocné), dv láze ské dozorkyn (m ly dozor na lázn pro ženy byl to jediný ú ad vykonávaný ženami; pov domí, že ú ady jsou ur eny muž m, se tu projevovalo v tom, že nikdy nebyly zapsány svými vlastními jmény, nýbrž jen jmény muž jako jejich manželky), dva solní páni (m li na starosti dohled nad dovozem a prodejem soli), dva rychtá i žebrák (byli prost edníky mezi m stskou radou a žebráky; zajiš ovali, že krom povolené sbírky jednou týdn nebudou láze ští hosté žebrotou obt žováni), dva tržní mist i (dozírali na po ádek na trhu), dva pastý ští páni (jim byl pod ízen m stský pastý ), dva rybá ští páni (kontrolovali rybolov a prodej ryb), dva dozorci na V ídlo (Brudlvorsteher; dbali na to, aby nikdo V ídlo nepoškozoval), dva dozorci na kvalitu šenkovaného vína (Weinsetzer), ty i dozorci na m stské tvrti (Viertelmeister; odpovídali za po ádek v jim p id lené tvrti, v emž spolupracovali s rychtá em), dozorci na kvalitu chleba, z nichž dva jmenovala rada, dva volila obec a dva cech peka, podobn dozorci na kvalitu masa, volení rovn ž po dvou z m stské rady, z obce a z cechu ezník, od roku 1654 dva st ele tí hejtmani a od roku 1658 dva st elmist i. N kolik týdn po obnov rady, od roku 1793 týden poté, byli ustanovováni rychtá i a dva p ísedící nad poddanskými vesnicemi: Tuhnicemi, Horními Dvory, Dolními Dvory, Rybá emi, Bohaticemi, Drahovicemi a Rosnicí. Venkovský rychtá mohl ú ad vykonávat maximáln t i roky. Další ú edníci sice nejsou v radních protokolech p i obnov ú ad výslovn uvád ni, ale o jejich innosti nám podávají sv dectví ú etní knihy. Jsou to dva stavební páni (Bau-Herren) neboli stavební ú ad, dva solní páni, kte í vedli ú ty solního ú adu a od roku 1757 je doložen správce les (Waldforster). Dva ú edníci vedli pastý ské ú ty, v nichž se evidovaly poplatky m š an za pasení dobytka m stským pasákem, a to zvláš za období p ed svatým Jakubem (25. ervence) a zvláš po n m, jiný ú edník vedl ú ty za p j ování obecních koní. Ú ty celního ú adu vedli dva ú edníci, z nichž jeden byl výb r í, druhý byl nazýván Gegen Handler (patrn zastupoval obchodníky). Dále bylo t eba zajistit správu m stských podnik. Byl to pivovar, horní mlýn, st ední mlýn, dolní mlýn, statek Tuhnice s dvory v Rybá ích, Rosnici, Horních a Dolních Dvorech, Drahovicích a do asn také Dalovicích a Bohaticích, dále statek Dalovice a statek Bohatice po jejich odd lení ze statku Tuhnice. Každý z t chto podnik m l svého správce. Také Mlýnské lázn m ly svého správce. Jediným trvale obsazeným, nevoleným a placeným ú adem byl ú ad m stského písa e neboli syndika. Obec a m stská rada se vzájemn snažily omezit své pravomoci o více práv m la m stská rada, o to mén jich z stalo obci. Bylo to možné proto, že nejvyšší ú ady ve m st z stávaly vyhrazeny stejným nejzámožn jším rodinám, zatímco v obci m ly p evahu st ední a

8 8 nižší vrstvy. V tomto soupe ení obec byla slabší a postupn byla ze správy vytla ována. 15. b ezna 1688 obec žádala, aby purkmist i nemohli zastávat žádný další ú ad. Nato radní prohlásili, že též žádný ú ad nep evezmou. Nyní protestovali zase starší s rychtá em, kte í by museli všechny ú ady vykonávat sami. Dosp lo se tedy k dohod, že purkmist i mohou držet ú ad správce V ídla a dozorce na kvalitu usazování vína, dva z nich mohli být soudními p ísedícími (asesory), jeden školním inspektorem a jeden písa em taxy ezník a peka. Komorní a da ový ú ad byly p eneseny na n kterého radního, stavební ú ad, správa tuhnického dvora, pivovaru, špitálu, obou mlýn a rybá ství na jednoho radního a jednoho staršího, solní ú ad spravoval jeden starší, no ním rychtá em byl jeden z radních, ú ady hajných, správce pastý, tržního mistra, správce váhy, dvou žebráckých písa a žebráckého rychtá e vykonávali m š ané. Téhož dne byly stanoveny platy ú edník. Inspektory školy byli dva nebo t i z purkmistr, písa a fará. Ti m li b hem každého kvartálu provést vizitaci a vést mládež k poko e, zbožnosti, píli a poslušnosti. Inspektory, od né v erných pláštích, doprovázel radní sluha s kloboukem plným krejcar pro nejpiln jší žáky. Také vizitáto i a u itelé nep išli zkrátka. Zvláštní zájem byl o dozor na usazování vína. Ú ad byl spojen s povinností vypít ochutnávku z každého sudu vína, a proto si jej nikdy nenechali ujít purkmist i, z nichž jej zastávali vždy dva. T etím ú edníkem byl lékárník. Tito t i hlásili nedostatky rad. P i šenkování vína byl zasílán vzorek z každého sudu m stské rad, proto také tento ú ad vykonával jeden z purkmistr. Soudní pravomoc Soudnictví upravila listina Maxmiliána II. z 23. prosince 1575 vidimovaná v Ostrov 26. ervence 1576 (AM Karlovy Vary, inv.. 56). Panovník v ní ur uje, že p estupky eší nižší soud v Karlových Varech a odvolání do Lokte není možné, zlo iny vyšší soud v Karlových Varech a odvolání je možné k soudu v Lokti. S tím souvisí policejní ád, který pro Karlovy Vary vydal císa Matyáš v roce 1615 a dále policejní ád Ferdinanda II. z roku Karlovy Vary m ly hrdelní pravomoc. V roce 1593 Rudolf II. potvrdil Karlovým Var m již dlouhou dobu užívané právo hrdelní pravomoci a na míst staré chátrající d ev né šibenice povolil postavit novou kamennou, obehnanou zdí. Vlastního kata však Karlovy Vary nem ly, zpo átku býval za p íslušný plat zván kat z Chebu, pozd ji z Jáchymova. Mu írna se sk ipcem pro útrpné výslechy byla na Zámecké v ži. Pravomoc m st v oblasti kriminálního soudnictví byla zrušena roku Salva quardia Za t icetileté války dostaly Karlovy Vary významné privilegium. Listinou zvanou salva quardia, kterou vydal 26. srpna 1641 v ezn Ferdinand III., byly osvobozeny od povinnosti ubytovávat vojáky (AM Karlovy Vary, inv..122). Ve skute nosti na toto privilegium nebrala žádný ohled nejen nep átelská, ale i císa ská vojska, a to jak za t icetileté války, tak za válek v dob Marie Terezie. Správa špitálu Pod m stskou správu spadal také špitál, zasv cený jako v tšina špitál sv. Duchu. M stu pat il špitál navzdory okolnosti, že duchovní správu v Karlových Varech vykonávali k ižovníci s ervenou hv zdou, tedy ád, jehož hlavním oborem innosti bývala práv špitální pé e. Špitál založil v roce 1531 Albrecht Šlik a nenacházel se na okraji m sta, jak bývalo zvykem, nýbrž v jeho centru na míst, kde dnes stojí d m p. 24 v Láze ské ulici. Nelze ovšem vylou it, že zde již m sto kon ilo, jestliže tehdy ítalo jen asi sto dom. O hospoda ení špitálu poskytují zprávy špitální ú ty. Ú ty vedli dva správci špitálu. Z pen z špitálu byli placeni dva výb r í desátku (Zehendtrager) a špitální otec a matka (Spitalvater, Spitalmutter), kte í m li na starosti b žný chod špitálu. Byli to nepochybn manželé, nebo jejich plat iní jedinou položku. Špitální matka m la na starosti p edevším stravování špitálník. Chovanci dostávali stravu a 3 gr. týdn, také na poh eb se jim p ispívalo.

9 9 Reforma karlovarské m stské správy v dob Karla VI. V roce 1712 byla vydána instrukce o unifikaci m stské správy, podle níž se chebská oblast m la p izp sobit ostatním eským m st m. V ele m sta m la stát dvanácti lenná rada, jejíž lenové se m li v ú adu purkmistra st ídat po ty ech týdnech; první a zárove poslední purkmistr by se nazýval primátor. Primátor m l mít dozor na m stské hospodá ství, p i emž vlastní hospodá ství m li vést ty i odborníci dva z rady a dva ze starších. 17. kv tna toho roku se sešla obec a usnesla se z stat p i dosavadním zp sobu ízení m sta. M stská rada vypracovala vlastní instrukci a císa p ešel záležitost ml ením. Vše tedy z stalo p i starém po ádku. V instrukci byla kodifikována pravomoc rychtá e, m stské rady, starších a m stských ú ad. V požárním ádu byla výzva k bd losti, v p ípad ohn byl každý povinen u init pok ik a zú astnit se hašení. Instrukce dále pamatovala na patronátní právo, které vycházelo z kompaktát uzav ených s rytí ským ádem k ižovník s ervenou hv zdou 2. zá í 1698, bylo však stanoveno, že kostelní ú ty se již nemají p edkládat na fa e, nýbrž, tak jak tomu bylo d íve, na radnici. Kostelní ú ty vedli dva ú edníci, kte í tvo ili kostelní ú ad (Kirchenvater, Kirchenambt). Od druhé poloviny 17. století byly teny nejen p ed tzv. obojím senátem, ale také p ed fará em. Vedeny byly od sv. Martina (11. listopadu) do sv. Martina a schvalovány v lednu následujícího roku. V roce 1739 vydal Karel VI. novou instrukci pro správu Karlových Var (AM Karlovy Vary, inv.. 152). Je to jakási m stská ústava. Ve 132 paragrafech probírá všechny závažné otázky politické, soudní a policejní správy m sta. M sto podle této instrukce i nadále spravovali ty i purkmist i a dvanáct radních, z ízení m sta však byli prakticky vy azeni starší. Jejich po et byl snížen na šest a nesm li se zú astnit ádných zasedání rady, nýbrž jen když byli pozváni a to bylo tehdy, když rada projednávala v ci týkající se celé obce. V t chto p ípadech starší s rychtá em v ele vystupovali jako obránci a zástupci m š an (Defensores und Repräsentantes). M stskou radu i nadále volili ty i volitelé (Kührmänner). Radní nesm li spravovat žádný ú ad krom m stské komory. Všechny ostatní m stské ú ady m ly být vykonávány staršími nebo m š any. Rychtá po svém zvolení, p edstavení m š anstvu a složení p ísahy obdržel z rukou purkmistra rychtá skou h l. Pro výkon soudní pravomoci mu m stská rada jmenovala ty i pomocníky ze starších nebo z obce. Starší v etn rychtá e skládali p ísahu p ed celou obcí. Jejich porady se konaly na radnici, ale v d ležitých záležitostech byli povinni radit se s obcí a té podávali zprávy. Ve dvacátém paragrafu byli zmín ni stavební správci. Byli voleni dva ze starších nebo z obce a jejich hlavním úkolem byla pé e o stavebnictví ve m st a dále o dobrý stav most, ulic a dlážd ní. Pro kontrolu ú t byli ustanoveni ty i ú etní revidenti. Dva byli jmenováni z rady a dva z obce, vždy to však museli být odborníci. Provád li revizi všech ú t, tj. komorních ú t, ú t dvor, mlýn, poru enských a z ejm i ostatních v instrukci nejmenovaných ú t. O nedostatcích podávali zprávu m stské rad. Nejmén jednou za rok museli prohlédnout hlavní pokladnu a podat rad zprávu, spolu se správci pivovaru museli navštívit sladovnu a rovn ž podat rad zprávu o nedostatcích. Podle paragrafu 80 m li být kv li zajišt ní bezpe nosti v noci po dobu láze ské sezóny ustanovováni ty i hlída i z ad m š an, kte í dávali pozor zejména na ohe a kte í všechny no ní výtržnosti hlásili druhého dne m stské rad. Kdo se ucházel o m š anské právo, požádal ú adujícího purkmistra o souhlas k p edstoupení p ed radu. Té p edložil rodný list, potvrzení o dobrém chování a o katolické ví e.

10 10 Po trnácti dnech složil poplatek, odp isáhl, že bude vždy zachovávat k es anskou katolickou víru a dále složil m š anskou p ísahu. Správce V ídla m l na starosti dozor na V ídlo. K jeho povinnostem pat ilo provád t vrty, aby se p edešlo výbuch m V ídla, dále sledoval, zda si n kdo neodvádí neoprávn n vodu koryty dom a hlídal V ídlo p ed zne išt ním, k emuž si m l p ibrat na pomoc ty i mladíky z m š anstva. Každé t i roky se m ly projít hranice m sta a zkontrolovat, zda jsou zna ky na hrani ních kamenech z etelné. Hranice byly popsány a to pak zaneseno na papír. V uvedené instrukci se pamatovalo i na kvalitu a cenu potravin a na další p edpisy s tím související. Ve stejném roce vydal císa instrukci pro karlovarské soudnictví (AM Karlovy Vary, inv.. 153), která vymezila pravomoc m stské rady v této oblasti. V instrukci byl vymezen vztah m stské rady k obecním starším a k rychtá i, pojednávalo se o pr b hu p e, bylo stanoveno, co smí být v místnosti, jak má být veden radní protokol a jaké jsou povinnosti písa e. Radním bylo p ikázáno ml ení p ed vynesením rozsudku. Dále se rozebíraly jednotlivé p e testamenty, poru enství, dluhy, smlouvy, trestní soudnictví apod. Posléze byly stanoveny soudní poplatky. V roce 1739 byla také vydána kontribu ní instrukce (AM Karlovy Vary, inv..154). Ta je ve srovnání s p edcházejícími stru n jší. Podává návod k vybírání daní, ímž se m l zabývat da ový písa. Kone n z téhož roku pochází instrukce pro pivovarnictví. Až do doby Josefa II. nedošlo k v tším zm nám. Karlovy Vary, od doby Josefa I. již d sledn nazývané královským m stem, pat ily mezi n kolik privilegovaných m st nepodléhajících podkomo ímu. Regulace magistrátu V letech gubernium ve snaze zabezpe it vysloužilé d stojníky usilovalo o to, aby nejmén jedno místo v m stské správ, tj. místo rychtá e, purkmistra, syndika nebo radního, bylo obsazeno vysloužilým d stojníkem, tzv. politickým subjektem. Byl to ovšem zásah do práva svobodné volby a m sta se tomu bránila. V Loketském kraji se to týkalo Chebu, Lokte a Karlových Var. Gubernium si prost ednictvím krajského ú adu nechalo pravideln zasílat výkazy o uvoln ných místech. Karlovým Var m se da ilo tuto povinnost obcházet a aby bylo možné se tomuto p íkazu vyhnout, v letech nebyla provedena obnova m stské rady; obnoveny byly pouze m stské ú ady, jimž dosazení tzv. politického subjektu nehrozilo. Dosavadní m stská rada se zm nila v magistrát. Nešlo jen o zm nu názvu, nýbrž o zásadní p em nu celého ú adu, kterou byla odstran na dosavadní nesjednocenost m stské správy v celé monarchii, v níž dosud každé m sto se ídilo vlastním právem. Regulací magistrátu byla m stská správa sjednocena podle týchž pravidel, stanovených centráln. Regulace magistrátu m la prob hnout v roce M stská rada zaslala guberniu rekurs se žádostí o ponechání starého práva, nebylo mu však vyhov no. 19. srpna 1787 apela ní soud p ikázal p ezkoušení všech kandidát apela ním soudem, aby regulovaný magistrát mohl za ít pracovat od 1. ledna. 1. íjna m l být zvolen výbor, který m l 1. listopadu zvolit m stskou radu. P i obou volbách m l být p ítomen krajský komisa Grämling a jeden ze zvolených m l být vysloužilý voják. K tomu vyšlo 22. srpna krajské na ízení a 28. srpna vydal komisa pokyny, podle nichž bylo možno do výboru zvolit pouze m š any platící domovní da. Guberniálním na ízením z 18. íjna a krajským na ízením z 2. prosince byl termín voleb stanoven na 6. prosinec. Byl zvolen purkmistr, jímž se stal bývalý syndikus Amberger a t i radní. 20. prosince gubernium na ídilo, že syndikus má být zvolen referujícím radním, což se stalo 29. prosince. Byl jím Georg Christoph Futter. Amberger však ú ad bu

11 11 v bec nep evzal nebo jej velice brzy složil, nebo 31. ledna apela ní soud na ídil provést v b eznu nové volby. K t m však nedošlo, protože se nenašel nikdo, kdo by byl ochoten ú ad purkmistra p evzít. Proto v p echodném období správu m sta vykonával jen rychtá s p ísežnými podléhajícími loketskému magistrátu, jenž byl pov en dozorem. Volby prob hly 27. kv tna Dvanácti lenný výbor volitel zvolil purkmistrem lékárníka Johanna Bechera, prvním a referujícím radním se stal syndikus Futter, dále byli zvoleni t i nezkoušení radní. 1. srpna m l nový magistrát první zasedání, na n mž byl p edstaven obci. Karlovy Vary se tak za adily mezi m sta s áste n regulovaným magistrátem s purkmistrem, jedním zkoušeným referujícím radním a t emi nezkoušenými radními. Referující radní tak jako d íve purkmistr p ipravoval vy ízení podání, které ostatní radní, mající jen poradní hlas, jednohlasn schválili. Nezkoušení purkmist i sou asn vykonávali své emeslo a ve funkci se st ídali po ty ech letech, první z nich dokonce již po dvou letech. Navíc v Karlových Varech o tento ú ad nebyl zájem. Osobou, která o všem rozhodovala a bez jejíhož v domí se nic nemohlo stát, byl tedy první radní. Na základ na ízení císa e Františka z byli dosazováni dva zkoušení radní a jen t etí radní byl nezkoušený. Magistrát ovšem podléhal dozoru krajského ú adu a ten nebyl nijak mírný, jak sv d í astá napomenutí krajského ú adu, dochovaná ve spisovém materiálu m stského archivu. Až dosud se krajský hejtman nemohl vm šovat do voleb. Když se o to hejtman Ottilienfeld v šedesátých letech 18. století pokoušel, tehdejší purkmistr Franz Poltz jej d razn upozornil, že se smí zú astnit jako host hostiny po volb, ale jiná práva nemá. Nyní nastala zm na, volby probíhaly pod p ímým dozorem krajského hejtmana. Samotné volby ovšem z stávaly svobodné. Lékárník Becher v roce 1800 zem el. Ú ad purkmistra z stal po dva roky neobsazen, nebo jej nikdo necht l p evzít. M sto zatím ídil radní Franz Voigt. Aby se tato situace neprodlužovala, na ídil krajský hejtman provedení voleb. 24. ledna 1802 všechny cechy zvolily dvacet volitel. Menší cechy se mohly p idat k v tším. Volba purkmistra m la prob hnout 31. ledna. Avšak 30. ledna si st žovali u itelé, léka i, ranhoji i a obchodníci, že nepat í k žádnému cechu a jsou tedy vylou eni z volby. Proto bylo 31. ledna znovu zvoleno dvanáct volitel pro volbu purkmistra a stejný po et pro volbu reprezentant. Téhož dne krajský ú ad vyhlásil, že zájemci o ú ad purkmistra se mají ohlásit jako uchaze i. Nep ihlásil se nikdo, byli však navrženi t i m š ané, z nichž nejvíce hlas dostal Med.Dr. Leopold Michael, který volbu p ijal. Krajský ú ad jej potvrdil až 10. prosince. Již po átkem roku 1804 však dr. Michael podal rezignaci, k níž jej prý donutily obtíže všeho druhu. Gubernium rezignaci p ijalo 5. ervence. Novým purkmistrem byl zvolen obchodník s k ží Johann Gabriel Seidl, jehož potvrdilo gubernium 16. listopadu a který složil 18. prosince v Lokti služební p ísahu. Po ty ech letech Seidl odstoupil ve v ku 73 let a novým purkmistrem byl zvolen dosavadní t etí radní Lorenz Deimel, jehož volbu gubernium potvrdilo 27. ledna Na Deimelovu žádost byl zvýšen plat purkmistra na 200 zlatých. Když však v roce 1811 byl vyhlášen bankrot, snížil se plat purkmistra a Deimel rezignoval. Rezignaci gubernium p ijalo 17. ledna V d sledku dosavadních obtíží p i obsazování ú adu purkmistra magistrát navrhl, aby byl jmenován zkoušený purkmistr. To by byl další krok k omezení samosprávy. Nár st ú ední agendy sice vyžadoval placeného purkmistra, který by ízení m sta v noval sv j veškerý pracovní as a nezat žoval by se již výkonem žádného dalšího zam stnání, nicmén je pon kud p ekvapující, že iniciativa vzešla na stran magistrátu a gubernium jí naopak bránilo. D vodem snad byl nedostatek financí v dob vrcholících napoleonských válek státem placený purkmistr by z ejm byl dražší než neprofesionální purkmistr mající jako hlavní zdroj obživy jiné zam stnání. K ustanovení placeného purkmistra došlo pozd ji, o emž viz níže. Zatím 3. dubna 1812 gubernium p ikázalo provést volbu nezkoušeného

12 12 purkmistra, p i emž otázku jeho platu ponechávalo na magistrátu. Trvalo celý rok, než se poda ilo nového purkmistra najít. Stal se jím dosavadní radní cína Josef Lochner, ovšem plat mu byl zvýšen ze 100 zl. na 150 zl. Plat nezkoušených radních byl v roce 1810 zvýšen z 50 zl. na 80 zl. V roce 1816 žádali radní o nové zvýšení, gubernium však žádost zamítlo. 23. kv tna 1820 purkmistr Lochner zem el. Volba nyní prob hla tak, že karlovarské cechy byly rozd leny do dvanácti sekcí, z nichž každá zvolila po jednom lenu volebního výboru. Ten 15. íjna zvolil obchodníka Josefa Bechera. V roce 1826 došlo k odhalení nepo ádk v m stské správ, které odstartovaly poslední etapu regulace magistrátu. Protože v magistrátu o všem rozhodoval první radní a nezkoušení radní i s purkmistrem zpravidla nevykonávali sv j ú ad s velkou chutí, pon vadž ú ad vykonávali na úkor svého emesla, jež bylo hlavním zdrojem jejich obživy, ležely všechny povinnosti na prvním radním. Purkmistr sice dostával plat, ne však takový, aby nebyl závislý na svém emesle. Zpo átku první radní, jímž byl od roku 1791 Anton Sauer, vy izoval jen to nejd ležit jší, brzy však za al brát úplatky. Když úplatká ství vyšlo najevo, byl Sauer 12. ledna 1827 suspendován a pozd ji zat en a postaven p ed pražský kriminální soud. Sou asn byl pro úplatky vyšet ován i další ú edník, policejní rada Jettmar ( len magistrátu pov ený správou policie). Protože bezprost ední p í inou p ijímání úplatk byla okolnost, že sám první radní nesta il vy izovat všechny záležitosti a nezkoušený purkmistr, a sám na úplatcích nem l podíl, situaci nezvládal, došlo k zásadní reform m stské správy. Na ízením gubernia ze dne 30. listopadu 1827 bylo stanoveno, že m sto bude ídit zkoušený purkmistr, jeden zkoušený radní a dva nezkoušení neplacení radní. Purkmistr a první radní byli placeni, a proto nebyli odkázáni na žádný jiný zdroj obživy. Sv j ú ad tedy vykonávali jako své jediné zam stnání a mohli tudíž administrativ v novat veškerou svou energii. Pouze nezkoušení radní byli voleni m š anstvem. Prvním (a sou asn i posledním) zkoušeným purkmistrem v magistrátním období se stal Johann Josef Lenhart, dosud první radní v Teplicích. Sv j ú ad p evzal 23. kv tna Lenhart b hem svého ú adování zlepšil vedení ú edních knih, vydal instrukce pro ú edníky a z ízence, jak již bylo výše uvedeno, rozd lil m sto do policejních obvod a provedl další zm ny. T ebaže tedy dosazením purkmistra a prvního radního byla m stská samospráva zna n oklest na, pro vedení m stského ú adu znamenalo toto období nepochybn p ínos. Registraturu m l na starosti vedoucí pozemkových knih, který p edal vedení cizineckého protokolu civilnímu láze skému inspektoru. Placenými ú edníky magistrátu byli krom purkmistra a prvního radního ješt tzv. ú edník (Amtsmann), pokladník, vedoucí pozemkových knih, dva kancelisté, výb r í daní, kontrolor a soudní sluha. Ve funkci zkoušených radních se po Sauerovi ješt vyst ídali Johann Pecher ( ), Bernard Rubner ( ), Franz Schmück ( ) a August Tschepper ( ). Významn jší úlohu z nich sehráli Rubner a Schmück, z nichž prvý se stal po roce 1850 okresním soudcem v Karlových Varech a v letech okresním p edstaveným v Ústí nad Labem a druhý po odchodu z Karlových Var p evzal ú ad starosty v Litom icích, pozd ji v letech kriminálního rady apela ního soudu a posléze v letech vykonával ú ad krajského p edstaveného v Plzni. V roce 1843 byl horní mlýn p em n n v Mlýnský láze ský d m (v míst pozd jších Nových lázní) a v n m obdrželi byty purkmistr a první radní.

13 13 Magistrát se scházel v úterý a v pátek, nebo, byl-li to svátek, následujícího dne. V tyto dny p ijímal podání od m š an. V dob láze ské sezóny zasedání za ínala v 8.00, v zim v M stské hospodá ství a m stské ú ady Hospodá ství spravovali t i z m š anstva volení tzv. reprezentanti (tato funkce nahrazovala bývalé starší) a jeden hospodá neboli správce (Anwalt). Tito ú edníci tvo ili tzv. hospodá skou správu (Anwaltschaft). Nezú ast ovali se zasedání m stské rady, nýbrž jen tzv. hospodá ské konference a podepisovali všechna rozhodnutí m stské rady, která se n jak dotýkala financí a hospodá ství. Hospodá ská správa vedla své vlastní podací deníky. Lesy spravovali lesní správce (Waldvorsteher) a lesní dozorce (Waldaufseher), pivovar m l na starosti pivovarský správce. M stskou kancelá ídil první radní. Radním kancelistou z stal dosavadní kancelista, který zapisoval písemnosti do podacího protokolu a vyhotovoval k nim elench, dále m l na starosti jejich expedici. Kancelista vedl radní protokoly pro politicum i judiciale, psal koncepty i istopisy, ukládal spisy do archivu, psal eviden ní pom cky (elenchy). Vedoucí pozemkových knih m l krom t chto knih na starosti ješt evidenci láze ských host, podepisoval elenchy ke spis m a spolu s kancelistou vybíral správní poplatky. Kancelisté byli dva. T etím ú edníkem kancelá e byl soudní sluha. Dalšími subalterními ú edníky byli hospodá ský ú edník (krátce zvaný Amtsmann), pokladník, výb r í daní, kontrolor pokladny, který spolupodepisoval všechny ú etní knihy a sám vedl deník o využití hospodá ských p íjm, výb r í kontribuce, t i denní a no ní hlída i a v žný. Všichni tito ú edníci skládali magistrátu p ísahu, pak obdrželi schválení od apela ního soudu, s nímž se ohlásili u krajského ú adu, který požádal gubernium o jejich potvrzení. Výb r í daní vedl hlavní da ovou knihu, do níž zapisoval, jak velkou da má od jednotlivých m š an vybrat. Každý poplatník m l vyhrazenu jednu stránku. K t mto knihám byly pro b žnou pot ebu vedeny extrakty, (které na rozdíl od hlavní knihy nemusely být schvalovány krajským ú adem,) do nichž se rovn ž psalo podle p., ale poplatníci byli zapisováni pr b žn za sebou, takže zápisy jsou stru n jší a byla v nich snazší orientace. Výb r í si rovn ž vedl deníky, jejichž existence je doložena alespo pro poslední t i roky období regulovaného magistrátu. Uvedené knihy byly vedeny zvláš pro m sto a zvláš pro poddanské vesnice. Pro jednotlivé knihy daní si výb r í vedl knihy subreparticí obsahující rozvržení daní na poplatníky. Živnostenská da byla rovn ž zapisována do tabel živnostenské dan. Hospodá ský ú edník (Amtsmann) m l na starosti knihu m stských ú t, kterou v p edmagistrátním období vedl písa. Zapisoval do ní všechny p íjmy a vydání a podepisoval ji kontrolor. Tento ú edník také každoro n sepisoval inventá e veškerého m stského majetku, díky jimž si m žeme u init p edstavu o vybavení jednotlivých budov a ú ad (radnice, policejního ú adu, školy, požárního skladu, m stské v že, v zení, solivarny, cihlárny, obou mlýn, statku v Tuhnicích atd.). Podepisoval je kontrolor. N kdy mezi léty 1809 a 1815 za al být psán ve dvou adách, zvláš pro nemovitosti a zvláš pro finance. První z nich podepisoval zmín ný Amtsmann, druhou celý magistrát. Po roce 1838 byly, stejn jako jiné finan ní knihy, opat eny podpisem starosty, malou m stskou pe etí a podpisem a razítkem krajského ú adu. Dalším ú edníkem byl ú etní chudinského fondu, který m l na starosti kostelní ú ty, ú ty špitálu sv. Ducha i ostatních dobro inných za ízení atd. Krom špitálu sv. Ducha m sto spravovalo chudobinec, založený roku 1785 z podn tu Josefa II., špitál pro cizí pacienty založený roku 1812 z nadace hrab te Ilinského a špitál pro služebnictvo z roku Pé i o chudé m l na starosti otec chudých (Armenvater). Žebrota byla roku 1785 zakázána a téhož roku zanikl ú ad žebráckého rychtá e, ovšem žebráci nevymizeli. Dochovány jsou subskrip ní listy otc chudých, z nichž vysvítá, že otc chudých bylo n kolik (aspo v

14 14 pozd jším období) a každý m l p id lenu svou tvr, v níž konal sbírky. Po uzav ení knih je otcové chudých p edkládali ú etnímu chudinského fondu.v letech je doložen žebrácký fojt (Bettlvogt) snad to byla obdoba zaniklého ú adu žebráckého rychtá e. Tito fojtové byli jmenováni ty i. Láze ská a obchodní taxa K p íjm m m sta pat ila od roku 1796 obligatorn placená láze ská taxa, která nahradila dobrovolné p ísp vky láze ských host, zapisované od roku 1750 do tzv. V ídelní knihy ("Sprudlbuch"), s níž navšt voval radní sluha láze ské hosty, ale jejíž výnos byl p íliš malý, nebo lidé dávali málo nebo nic. Za po átek láze ské taxy bývá považován poplatek, který od roku 1531 platili láze ští hosté na práv založený špitál, ten však nebyl využíván na veškeré láze ské pot eby a jeho výše byla patrn dobrovolná. Po vzoru Karlových Var zavedly láze skou taxu i Františkovy Lázn, Mariánské Lázn a Teplice. Láze ská taxa byla dvorským dekretem z stanovena na 2 zl. pro osoby šlechtického p vodu a 1 zl. pro ostatní. Od roku 1804 se vybíraly 2 zl. nebo 1 zl. podle zámožnosti hosta bez ohledu na p vod. V roce 1820 byla taxa zdvojnásobena. Využívána byla na láze ské pot eby m sta. Platili ji hosté domácímu ihned p i p íjezdu. Jejich ubytovatel od nich neprodlen vybral jejich pasy a taxu; pasy a vypln né ohlašovací lístky (Anzeigezettel) odnesl láze skému inspektoru, láze skou taxu m stskému pokladníku. Taxu platil každý, kdo se tu zdržel aspo p t dní, a už se lé il nebo ne. V roce 1835 vznikl stálý Láze ský orchestr a na jeho pot eby byla vedle láze ské taxy zavedena ješt hudební taxa. Dalším p íjmem m sta byla obchodní taxa, vybíraná m stským pokladníkem od podomních obchodník. Obchodníci byli podle prodávaného zboží len ni do ty t íd a v každé t íd se odvád l poplatek za jeden týden. V první t íd se platilo 4 zl. 30 kr. týdn, ve tvrté 30 kr. M stský pokladník vedl deníky soudní taxy, kterou vybíral kancelista a vedoucí pozemkových knih. Do m stské správy také do asn pat ilo zasílání minerální vody. Dlouholetý p ísný zákaz vývozu minerální vody, jehož d vodem byly obavy z poklesu návšt vnosti lázní, byl odstran n až v roce Zasílání vody bylo pronajímáno soukromým podnikatel m, ale do asn je m sto vedlo rovn ž ve vlastní režii. Od roku 1857 m l vývoz vody pronajat Jind ich Mattoni, s nímž m sto pro jeho úsp ch smlouvu pravideln obnovovalo. Tato agenda již p esahuje do období m stského ú adu, ale její po átek spadá ješt do konce magistrátního období. Policejní správa Z nezkoušených radních byl jeden ustanoven policejním komisa em; patrn i ostatní nezkoušení radní dostali ást ú ední agendy. Funkce rychtá e zanikla, naposledy je rychtá doložen v roce Policejní službu vykonávali t i policisté. V roce 1834 byl ustanoven tvrtý policista, roku 1841 bylo z ízeno místo policejního strážmistra. Jedním z policist byl i žalá ník (Gefangenwärter). V roce 1793 byla z ízena policejní kancelá v Karlových Varech. Služební p ísaha policist je dochována z roku P ísahali poslušnost purkmistrovi, m stské rad, sekretá i a expeditorovi a t mto i ostatním ú edním osobám m li zachovávat povinnou úctu. Policisté m li legitimovat všechny podez elé osoby, dezertéry a tuláky, vykonávat dozor ve m st a podávat hlášení radnímu, jenž byl pov en ízením policie. Hlída i m sta p i požáru svolávali všechny lidi k hašení, bránili rva kám a zatýkali zlod je. Dále odp ísáhli povinnost zachovávat ml enlivost až do hrobu a nep ijímat žádné úplatky. Policejní komisa rozd lil m sto do ty tvrtí, z nichž každá byla pod ízena dohledu jednoho dozorce (Viertelmeister), jmenovaného z m š an a potvrzeného krajským ú adem. Funkce byla bezplatná. Instituce tvrtních dozorc tedy p ežila z p edmagistrátního období, ale i zde sp l vývoj k byrokratizaci. Z ad m š an byli vybíráni ty i no ní hlída i a jimi placeni. 23. prosince 1789 zasedala komise v ele s krajským hejtmanem a zemským ú etním

15 15 Wolffem a zrušila je. 17. b ezna 1790 m š anský výbor zaslal guberniu žádost o ponechání této funkce, kterou zd vodnil blízkostí les, sahajících až k m stu, z nichž se prý v noci mohou snadno do m sta dostat nežádoucí živly, a dále pot ebou hlídání p ed ohn m. Gubernium žádost zamítlo, což krajský ú ad intimoval 6. srpna Byl to tedy další krok k nahrazení dobrovolných funkcí profesionály. Z ejm se to neosv d ilo, nebo v roce 1817 se m š ané v d sledku opakovaných no ních loupeží dožadovali obnovení no ní stráže. No ních hlída m lo být osm a pozd ji 29. íjna bylo navrženo zvýšení po tu na osmnáct, aby se mohli st ídat a sou asn vykonávat své emeslo. Za tuto službu m li dostávat 100 zl.ro n. Další náklady (na strážnici, na vybavení lucernami, na st íka ku) se hradily formou dan. Dále bylo rozhodnuto jmenovat m š an, kte í m li právo kontrolovat hlída e na strážnici. V roce 1828 purkmistr Lenhart po svém nástupu do funkce rozd lil Karlovy Vary na osm okrsk a ke každému ustanovil jednoho dohlížitele (Bezirksvorsteher), jehož povinností bylo zejména: 1. s pomocí policie odstra ovat cizí tuláky 2. dbát na dodržování protipožárních p edpis 3. dbát, aby do prodeje nep išly žádné zdraví škodlivé potraviny, zejména maso z nemocných zví at a nezralé ovoce 4. mít dozor na toulající se mladé lidi, tj. na tovaryše, u n a služebnictvo 5. denn dbát na správné míry a váhy 6. mít nutný dozor na d ti. Ke zvláštním povinnostem pat ilo mít evidenci chudých žijících v jejich okrsku. V p ípad pot eby mohli být k hlídání m sta p ibíráni další pomocníci. V roce 1789 n kolik m š an navrhlo magistrátu, že jejich synové sloužící v armád pomohou zajistit bezpe nost m sta v dob masopustu. Pod touto záminkou na jejich p ání magistrát požádal p íslušné vojenské velitelství, aby jim byla ud lena dovolená. Protože b hem letní sezóny se díky p ílivu láze ských host, podomních obchodník a jiných lidí po et obyvatel m sta znásoboval, vypomáhali b hem letní sezóny policisté, kte í sem byli povoláváni z Prahy. M sto bylo povinno zajistit jim p es léto ubytování. Krom policist jsou ve ty icátých letech doloženi ješt ty i fojtové žebrák, dále p t policejních pomocník (Polizeiaushilfsindividuum) a n kolik hlída pramen (Brunnenwärter). Hlída i pramen byli ustanoveni guberniálním na ízením ze dne 7. kv tna Ustanovováni byli jen pro letní sezónu a každý m l p id lené ur ité území. Plat dozorc na prameny a žebráckých fojt byl 20 kr. k. m. denn. Také panstvím Doubí, Dalovice, D poltovice, Ostrov a Be ov jakož i magistrát m Loket a Jáchymov bylo uloženo u init p ísná policejní opat ení proti pronikání žebrák. Všechny tyto policejní funkce vykonávali vysloužilí vojáci. K výkonu potravinové policie byli zvoleni ty i m š ané, jejichž jména nahlásil magistrát 29. srpna 1792 krajskému ú adu se žádostí o potvrzení. Tito ty i policejní revizo i nebo policejní dohlížitelé byli ustanoveni z toho d vodu, že policejní komisa sám nesta il na kontrolu potravin, která v láze ském m st byla pot ebn jší než kdekoli jinde. Stalo se tak na stížnost krajského ú adu a na jeho p íkaz. Tato kontrola se týkala zejména peka a ezník. M stské rad bylo roku 1796 p ikázáno p edložit ke schválení hasi ský ád, který musela mít každá obec. Evidence láze ských host 24. kv tna 1793 gubernium p ikázalo, aby byl nejvyššímu purkrabímu každý týden zasílán p ehled zahrani ních láze ských host. Následujícího roku

16 16 byl p íkaz rozší en na všechny láze ské hosty. Seznam byl posílán dvojmo a vzor byl p iložen, pozd ji trojmo a t etí exemplá z stával na krajském ú ad. 23. kv tna 1808 vydal magistrát na p íkaz krajského ú adu vyhlášku, že každý cizinec musí být nahlášen policejnímu inspektoru, i kdyby se zdržel jen jeden den nebo i kdyby zde jen p espal. Ohlašovací lístek se odevzdal ješt téhož dne na radnici, jinak domácí pán platil p t tolar a v opakovaném p ípad dvojnásobek. U cizinc se p ísn kontrolovalo, zda mají v po ádku pasy, jinak jim byl pobyt zakázán. Podez elé cizince, jichž nebylo málo, musel magistrát na p íkaz krajského ú adu nechat sledovat. Automaticky byl podez elý každý Francouz nebo cizinec ze zemí Francií obsazených a každý Polák, aspo v dobách povstání. I když m stu bylo uloženo provád t evidenci a z ní vyplývající kontrolu láze ských host, byl ješt v roce 1796 ustanoven láze ský inspektor. Každoro n na za átku sezóny jej jmenovalo generální vojenské velitelství z ad vysloužilých d stojník. Inspektor podléhal Nejvyššímu zemskému ú adu. Byl to tedy další státní zásah do oblasti, která až dosud byla doménou m stské správy. M sto zavedení této funkce nijak nevítalo, nebo v jeho zájmu bylo, aby se tu host cítil co nejlépe, k emuž vojenská inspekce jist nep ispívala. Láze ský inspektor se zam oval p edevším na cizince, u nichž kontroloval pasy, dovolenky a jiné doklady. Dozíral nejen na láze ské hosty, ale i na pasanty. P itom jeho pravomoc nebyla p esn vymezena. Když magistrát 19. ervence 1796 žádal o pou ení, v jakých p ípadech musí inspektorovi pomáhat, obdržel odpov, že není nutné, aby znal tajnou instrukci láze ského inspektora, protože ji nezná samo gubernium, magistrát je však povinen inspektorovi na jeho požádání poskytovat asistenci. Z toho vyplývalo, že magistrát musel vykonat jakýkoli p íkaz láze ského inspektora v oboru jeho p sobnosti. Inspektor sledoval všechny podez elé cizince a navšt voval všechny koncerty a divadelní p edstavení, aby m l p ehled o vystupujících um lcích. Magistrát musel p edkládat p ehled všech p ihlášených a odhlášených host. V lét vedl seznamy host inspektor, v zim magistrát. V srpnu 1798 byla zavedena civilní láze ská inspekce. Záležitosti školy Školští dozorci byli i nadále jmenováni m stskou radou, avšak v magistrátním období je schvaloval školský komisa na krajském ú ad. M stská rada volila dva sv tské dozorce. Krajský školní komisa nahlásil jejich jména guberniu a to jim vystavilo jmenovací dekrety. Krom sv tských školských dozorc byl jmenován ješt duchovní dozorce, jímž byl z titulu své funkce m stský d kan. Duchovní dozorce byl považován za estného p edstaveného sv tských dozorc, ovšem p irozen nevyplývala z toho pro n ho žádná práva, krom toho ovšem, že školství bylo nadále považováno za doménu církve. Školští dozorci byli ízeni školským komisa em p i krajském ú ad. Hlavním a stále se opakujícím nedostatkem byla innost nezkoušených pokoutních u itel v poddanských vesnicích, odkud sedláci necht li posílat d ti až do sedlecké školy. M š anské právo Udílení m š anského práva z stávalo doménou m stské rady. K získání m š anského práva bylo nutné vlastnit ve m st d m a mít zajišt nu obživu. Uchaze p edložil doklady k estní list, mistrovský list, propoušt cí list od vrchnosti a potvrzení o zachovalosti. Bez mistrovského listu mohli m š anské právo získat u itelé, léka i a další. Tovaryši, kte í vlastnili ve m st d m, mohli p edložit mistrovský list dodate n až po získání mistrovského práva. V p ípad, že magistrát se rozhodl m š anské právo ud lit, uchaze složil p ísahu, o jejímž složení byl sepsán protokol. Touto p ísahou se nov p ijatý m š an zavazoval p i své cti, že bude usilovat o prosp ch a dobro obce, podle možností bude ve dne v noci bránit všem škodám, dbát všech na ízení magistrátu, nebude z m sta posílat žádnou minerální vodu a kdyby ji n kdo jiný odesílal, ihned to oznámí, dále, že bude odvád t zemskou da a ídit se právem a oby ejem zemským a m stským. Za obdržení m š anského práva byl zaplacen poplatek 50 zl. Krom toho nový m š an uhradil správní poplatky 3 kr. za rozhodnutí, 3 kr. za jeho vystavení a 1 zl. na chudé.

17 17 Povinnosti nových m š an v roce 1839 purkmistr Lenhart shrnul v šesti bodech, které v podstat vyžadovaly spo ádaný morální život a poslušné pln ní císa ských na ízení a p íkaz magistrátu a jeho ú edník. Dále bylo již roku 1828 stanoveno, že každý nov p ijatý m š an musí alespo t i roky sloužit jako m stský st elec. Od toho roku také nov p ijímaní m š ané p ispívali na špitál sv. Ducha a na chudobinec podle výše svého majetku 2 zl., 1 zl. nebo 30 kr., tak jak tomu bylo ve v tšin jiných m st. V roce 1840 byla služba u m stských st elc zm n na v p ísp vek 2 zl. na uniformy. Závazky nov p ijímaných m š an byly tedy rozší eny i o záležitosti týkající se soukromého života, samoz ejm ovšem jen v tom p ípad, kdy se jednalo o pohoršení na ve ejnosti. Nepochybn byly vyžadovány i d íve, nyní však byl tento požadavek kodifikován písemn. Na rozdíl od minulosti se již nekladl d raz na náboženské otázky, nebo katolická víra již dávno nebyla jedinou povolenou. Metternichovský absolutismus v tší význam kladl na v rnost císa i. Léta Také Karlovy Vary poznamenaly události roku Zpráva o pádu absolutismu p išla poštou dne 17. b ezna. Ješt téhož dne za ala spontánn velká oslava, která vyvrcholila následujícího dne. 7. dubna se sešli lenové magistrátu, hospodá ské správy a st ele tí d stojníci, aby se poradili o nejbližší budoucnosti. Výsledkem porady bylo jednak vytvo ení m š anského výboru, jednak založení národní gardy. P ti lenný m š anský výbor byl zvolen 9. dubna v Saském sále a p evzal správu hospodá ských záležitostí m sta. 14. kv tna byl výbor rozmnožen ješt o p t muž. Národní garda se vytvo ila 10. dubna. Tvo ilo ji p t kompanií po 180 mužích. 1. kv tna se národní garda p edvedla na p ehlídce. T i prapory v rakouských, n meckých a eských barvách vlající na m stské v ži symbolizovaly po áte ní spole ný postup rakouských národ. Národní garda p evzala pé i o dodržování policejního po ádku ve m st. Svou úlohu se snažila navzdory nedostate né výstroji vykonávat, jak nejlépe mohla. Až do zá í m stem procházely pravidelné hlídky, aby zajistily bezpe nost m š an. V rámci demokratických p em n m š ané usilovali též o zrušení láze ské inspekce. Žádost o její odstran ní byla odeslána 5. dubna. Bylo vyhov no jen áste n. Magistrát p evzal pouze dozor nad civilními láze skými hosty, ale vojenská inspekce z stala zachována. V boji za demokratizaci spole nosti zpo átku eský a n mecký národ postupovaly spole n, brzy však došlo k narušení jednoty. To platilo i pro m sto Karlovy Vary, které obeslalo t emi delegáty sjezd Deutschböhmen v Teplicích a dv ma delegáty sjezd n meckých spolk v Chebu. Také do frankfurtského parlamentu karlovarští m š ané zvolili delegáta navrženého ve Vídni. V roce 1849 zm ny ve správ m sta pokra ovaly. 1. ledna 1849 byl zvolen t iceti lenný m stský výbor, jehož deset len tvo ilo užší výbor. P edsedou se stal dosavadní justiciár Heinz. Pozd ji došlo k rozpor m, v jejichž d sledku ást len v kv tnu rezignovala, mezi nimi i Heinz. V dopl ovacích volbách byl zvolen p edsedou sou asný purkmistr Lenhart. Zpo átku funkci necht l p evzít, snad v ned v e ke zm nám, avšak okresní komisa jej p esv d il o tom, že m že volbu bez obav p ijmout. Revolu ní hnutí bylo vyst ídáno novým absolutismem, který odstranil adu vymožeností. Ješt v roce 1849 byla obnovena civilní láze ská inspekce. Vojenská láze ská inspekce p etrvávala i nadále. K radikálním zm nám však došlo v ízení m sta. Vydáním obecního zákona 17. b ezna 1849 byl završen proces unifikace m stské správy.

18 18 Období M stský výbor a m stské p edstavenstvo Po p echodném zahájení demokratizace spole nosti v roce 1848 byl 17. b ezna 1849 oktrojován obecní zákon z. (tzv. Stadionovo obecní z ízení), na jehož základ se m ly uskute nit nové obecní volby. V Karlových Varech se volby uskute nily teprve ve dnech zá í Novými správními orgány se staly m stský výbor, obecní p edstavenstvo a obecní p edstavený. M stský výbor m l dvacet ty i len. Tvo il jej obecní p edstavený, ty i radní a devatenáct len výboru. M stský výbor rozhodoval jako kolegium hlasováním. M l moc usnášející a dozor í, ne však výkonnou. Výkonnou moc p edstavovalo obecní p edstavenstvo, které tvo ili obecní p edstavený a ty i radní. Obecní p edstavenstvo se však nescházelo jako kolegium, jednotliví radní p sobili pouze jako pomocníci, resp. zástupci p edstaveného. Obecní p edstavený (Gemeindevorstand) byl v podstat jiný název pro dosavadního purkmistra neboli starostu. Tento název se ovšem p íliš nevžil. Obecním p edstaveným byl zvolen Johann Peter Knoll, který až do té doby zastával funkci hospodá e. Dosavadní p edseda m š anského výboru Lenhart složil funkci a nadále p sobil v m stském výboru jako právní poradce. Volební období bylo t íleté, ve skute nosti, tak jako v jiných m stech, nové volby prob hly až na po átku roku ledna 1861 byl staronovým starostou zvolen op t J. P. Knoll. Podle kabinetního listu z 31. prosince 1851, vydaného ve vládním list z roku , byla zrušena ve ejnost jednání m stské správy krom mimo ádn slavnostních akt. Nové obecní z ízení Stadionovo obecní z ízení z roku 1849, považované za provizorní, nahradil nový obecní zákon, který vyšel až po pádu Bachova absolutismu. Byl vydán íšskou radou 5. b ezna z. a na jeho základ byl vydán pro echy zemský zákon dne 16. dubna 1864,. 7 z. z. Tento obecní zákon vymezil m st m samostatnou a p enesenou p sobnost. Již od poloviny roku 1861 byl v Karlových Varech titul obecní p edstavený (Gemeindevorstand) nahrazen staronovým a již zažitým titulem Bürgermeister, který m žeme p ekládat jako purkmistr nebo starosta. Sou asn bylo zavedeno ozna ení Ú ad starosty (Bürgermeisteramt). I nadále byli voleni ty i radní, kte í však op t tvo ili kolegium, užívající namísto dosavadního názvu obecní p edstavenstvo znovu název m stská rada. V roce 1892 jejich po et stoupl na šest a v roce 1895 na osm. Dosavadní m stský výbor se od roku 1864 nazýval kolegium m stských poslanc (Stadt Verordneten Collegium). Bylo jich 36 a mimo nich byl ješt zvolen polovi ní po et náhradník, kte í sice nem li žádnou pravomoc, ale v p ípad pot eby mohli na sch zích hlasovat za nep ítomné poslance. Byla obnovena ve ejnost jednání. Koncem osmdesátých let byl podán návrh na užívání názv obecní p edstavenstvo a obecní výbor, avšak nebyl schválen a tudíž se z stalo u dosavadního ozna ení m stská rada a kolegium m stských poslanc. Volby dle nového obecního zákona Obecní zákon z roku 1864 rozd lil voli e do t í sbor podle výše placených daní tak, že v každém sboru byli poplatníci, kte í odvád li celkem t etinu daní, p i emž v prvním sboru bylo nejmén voli platících nejvyšší dan, ve t etím sboru nejvíce voli platících nejnižší dan. Bylo tomu tak i v Karlových Varech. Volby se konaly v zimním nebo též podzimním období, aby nenarušovaly láze skou sezónu. Voli ský seznam, který byl p ed volbami vyhotoven, se lenil podle jednotlivých sbor. V roce 1850 byl ješt sepsán ru n, ve všech dalších volbách byl již tišt n. P ed volbami byly voli ské seznamy vyv šeny po dobu ty týdn na radnici a p ípadné námitky proti nim projednávala reklama ní komise. P i volbách byl p ítomen zástupce okresního ú adu, který však do voleb nijak nezasahoval, pouze dbal na to, aby hlasování i s ítání hlas prob hlo bez závad a aby

19 19 byl ádn vyhotoven protokol o volbách. Za tím ú elem býval zván okresní hejtman, který však zpravidla vyslal za sebe n kterého konceptního ú edníka. Každý sbor volil dvanáct poslanc a šest náhradník. Protože v Karlových Varech jakožto láze ském m st hráli významnou úlohu léka i, 11. prosince 1863 m stští poslanci navrhli nový obecní ád, podle n hož m l být v Karlových Varech p idán tvrtý voli ský sbor, v n mž by volili léka i a který m l volit ty i poslance z ad léka. Tento návrh ovšem nem l nad ji na schválení, nebo by neodpovídal obecn platným zákon m. Volby probíhaly po t i dny. Zahajoval je t etí sbor, po n m volil druhý sbor a naposledy první. Volby se konaly v Láze ském dom, tj. v dnešních Lázních III., protože to byla nejv tší reprezentativní budova, kterou m lo m sto k dispozici. T etí sbor volil ve velkém sále, ostatní sbory v malém sále. B hem voleb byl postupn p ed ítán voli ský seznam a voli i vyvolaní jménem odevzdali své hlasy. Voli i psali jména kandidát ru n. Forma hlasovacích lístk byla neustálená. Pokud hlasovací lístek neobsahoval další identifika ní údaje (bydlišt, narození), docházelo k astým nedorozum ním a neplatnosti hlas, což mohlo vést k opakování voleb. Když byli po ad vyvoláni všichni voli i daného sboru, následovalo druhé tení, b hem n hož mohli volit ti, kte í se dostavili pozd. S nár stem po tu obyvatelstva ovšem stoupal i po et voli a volby se zejména ve t etím sboru protahovaly. Když po et voli t etího sboru p esáhl dva tisíce, bylo nutno volbu t etího sboru rozd lit do dvou dní. Po skon ení prvního dne voleb t etího sboru se urna uzav ela, opat ila m stskou pe etí a pe etí okresního hejtmanství. Klí e od kancelá e, kufru a urny p evzal vládní zmocn nec, jímž byl zmín ný ú edník okresního ú adu. Druhého dne volby pokra ovaly. Jakmile skon ilo hlasování t etího sboru, za alo v kule níkové místnosti Láze ského domu skrutinium. Na základ výsledk pak byla vyhlášena jména zvolených poslanc a náhradník, aby zvolení již nemohli být voleni v druhém nebo prvním sboru. Když tímto zp sobem byly se teny i hlasy druhého a prvního sboru, byl sepsán protokol, který byl prošit a provázek byl p itišt n m stskou pe etí, aby nebylo možno do protokolu nic vkládat. Bylo již pravidlem, že když volby skon ily, strana, která prohrála, podala reklamaci. O té rozhodovalo místodržitelství. Pokud byly námitky proti volbám oprávn né, na ídilo místodržitelství nové volby. astou záminkou k podávání reklamací byly plné moci. Volební právo m l ten, kdo v obci platil živnostenskou da, a to i v p ípad, že v obci nebydlel. Pak mohl volit osobn nebo prost ednictvím plnomocník. Pokud platily ženy živnostenskou da (a teoreticky i nezletilí a nesvéprávní), m ly rovn ž právo volit, ale pouze skrze plnomocníky. Ženy tém vždy zplnomoc ovaly své manžely. P i volb skrze plnomocníky docházelo k mnoha nejasnostem, ehož poražení bohat využívali k podávání protest a žádostí o opakování voleb. Konstituování kolegia poslanc Nov zvolené kolegium m stských poslanc se konstituovalo na své první sch zi. Nebyly-li problémy, mohlo to být provedeno hned po volbách, jinak se muselo ekat na vy ízení reklamací, což trvalo celé m síce. Teprve pak se mohlo kolegium poprvé sejít. Sch zi zahájil dosavadní starosta a pozván byl i okresní hejtman, jenž se jí na rozdíl od vlastních voleb zú ast oval osobn. Jakmile starosta p ivítal hejtmana, p edal ízení sch ze nejstaršímu poslanci, za jehož p edsednictví byl zvolen nový starosta. Ten pak p evzal další ízení sch ze. Zpravidla v krátkém proslovu nastínil plány do dalšího volebního období. Poté byli postupn zvoleni radní, kte í vždy oznámili, zda volbu p ijímají a v krátkém proslovu pod kovali za d v ru. Posléze se poslanci rozd lili do sekcí a byly vytvo eny komise a výbory. Tím skon ila oficiální ást sch ze. Následoval lampiónový pr vod, který doprovodil nového starostu až dom a p ed domem mu byly uspo ádány ovace, p i nichž p ijímal gratulace, hrála hudba a zpíval sbor.

20 20 P edstavitelé m sta v letech Volby podle nového obecního zákona poprvé prob hly ve dnech 20., 22. a 23. zá í íjna téhož roku byl starostou op t zvolen J. P. Knoll, který byl do této funkce zvolen znovu i v listopadu listopadu 1870 byl zvolen starostou Med.Dr. Franz Sorger. Po jeho smrti p evzal tuto funkci 11. kv tna 1876 Wilhelm Schindler. Toho v únoru 1877 vyst ídal ve funkci Eduard Knoll, synovec J. P. Knolla, který z stal starostou až do tragického 24. listopadu 1890, kdy byl stižen srde ním záchvatem p i boji s pustošivou povodní. Doba ú adování E. Knolla byla dobou velkého rozkv tu Karlových Var. Po Knollov smrti v roce 1890 se stal starostou Karl Zörkendörfer, jenž z stal ve funkci do roku kv tna 1894 složil ze zdravotních d vod ú ad a ješt téhož roku 14. ervna zem el. Jeho nástupcem byl 10. kv tna zvolen Ludwig Schäffler, stejn jako Zörkendörfer len pokrokové strany. Schäffler vykonával funkci starosty do roku V tomto roce jej ve funkci starosty vyst ídal JUDr. Josef Pfeifer z pokrokové strany, který ji zastával až do po átku roku B hem první sv tové války se volby nekonaly. Vy len ní soudní a politické agendy z m stské samosprávy, vlastní a p enesená pravomoc m sta M stský ú ad byl od roku 1850 zbaven veškeré pravomoci v oblasti soudnictví, protože tato oblast správy z stala vyhrazena jenom soud m. Rovn ž politickou ást agendy ve ejné správy vy izovalo výhradn nov vzniklé okresní hejtmanství. Okresní soud a okresní hejtmanství byly v Karlových Varech vytvo eny 25. února M sto uvolnilo pro soud celou dosavadní radnici a okresnímu hejtmanství byly až do postavení nové budovy na Nové louce na míst m stského skladu poskytnuty prostory ve V ídelním sále. V letech m sto postavilo pro okresní hejtmanství novou budovu na Nové louce. Okresní hejtmanství se do ní nast hovalo v roce 1853 a s ním se tam p emístil i okresní soud a da ový ú ad, avšak budova samotná, i když v ní sídlily státní ú ady, z stala v majetku m sta. M stu Karlovy Vary tedy z stala správa, která se týkala pouze jeho vlastních záležitostí správa vlastního majetku, personální záležitosti m stských ú edník a zam stnanc, udílení domovského práva a estného m š anství, výkon místní policie, správa m stských komunikací, záležitosti trhu, dozor na míry a váhy, zdravotní správa, obecní stavebnictví, kanalizace, vodovody, pé e o láze ské promenády, o sportovní za ízení, sociální záležitosti, správa vlastních škol (obecných škol, m š anských škol, živnostenské pokra ovací a obchodní pokra ovací školy, pozd ji i gymnázia), správa m stské knihovny, muzea a archivu, výrobky z minerálních pramen, pronájem zasílání minerální vody, ochrana pramen, záležitosti m stské plavecké školy, plynárny, vodárny, cihelny, elektrárny a dalších m stských podnik, záležitosti láze ského a hudebního fondu, správa m stského divadla, Láze ského orchestru, láze ských ústav aj. To byla tzv. samostatná p sobnost obce. Vedle toho i Karlovy Vary musely p evzít n které úkoly, které na n p enášel stát za ú elem úspory vlastních náklad, nap. spolup sobení p i volbách do školních rad, do okresních zastupitelstev, zemského sn mu a íšské rady, spolup sobení v boji proti nakažlivým chorobám, p i s ítání lidu, v matri ních záležitostech, p i údržb státních silnic, p i vybírání daní, spolup sobily v záležitostech vojenství a odvod, p i dozoru nad živnostmi atd. Tato tzv. p enesená p sobnost m sta postupn nar stala. Radnice Sch ze m stské rady se až do roku 1854 konaly na radnici. V roce 1854 se m stská rada p est hovala do práv dokon eného Vojenského láze ského ústavu. Dosavadní budova již ani vzhledem ani velikostí neodpovídala pot ebám rostoucího m sta. Nebyl v ní ani dostate n velký zasedací sál pro 36 m stských poslanc, zvlášt proto ne, že po vydání obecního zákona m lo být zasedání ve ejné a bylo tedy t eba po ítat s ú astí m š an. Radnice byla demolována v roce V letech byly postaveny Nové lázn p. 505 (pozd jší Lázn IV) a tam našla m stská rada své sídlo až do roku 1892, kdy byla postavena radnice v Mlýnské ulici. Radnice v Mlýnské ulici se nazývala Stadthaus, ímž se