PEDAGOGIKA. VLIVY ZÁMĚRNÉ (výchovné, intencionální

Transkript

1 PEDAGOGIKA VÝCHOVA - vychovávání potřeby, zájmy, postoje => charakter - vzdělávání vědomosti, dovednosti, návyky => schopnosti CHOVÁNÍ JEDINCE VÝZNAMNÍ PEDAGOGOVÉ Jan Amos Komenský - Brána jazyků otevřená - Labyrint světa a ráj srdce - Orbis pictus - Informatorium školy mateřské - Didaktika magna - Všeobecná porada o nápravě věcí lidských - Analytická didaktika - realista, humanista, smír mezi náboženskými skupinami A. S. Makarenko - vybudoval pracovní komunitu pro mladé bezdomovce a provinilce - poznání na základě práce, práce na základě poznaných zkušeností - pragmatická výchova Vlivy, které působí na člověka Prostředí VLIVY ZÁMĚRNÉ (výchovné, intencionální NEZÁMĚRNÉ (mimovýchovné, funkcionální) VNĚJŠÍ TEBEVÝCHOVA OKOLNÍ PROSTŘEDÍ VNITŘNÍ SEBEVÝCHOVA DĚDIČNOST Záměrnost Principy výchovy (jednoty) Princip jednoty mimovýchovných a výchovných vlivů Princip mimoškolních a školních vlivů Princip tebevýchovných a sebevýchovných vlivů Princip spoluvýchovných a samovýchovných vlivů Jednota vychovávání prostřednictvím vzdělávacích vlivů vzdělávací jednota prostřednictvím výchovných vlivů Výchovné cíle a) individuální usilují o osobní rozvoj jedince b) sociální k přípravě jedince pro prospěšnost ve společnosti (Platon, Aristoteles, Komenský)

2 a) obecné společné veškeré výchově b) specifické rozvíjí dovednosti, vědomosti, návyky, navození postojů, potřeb, zájmů a) informativní (materiální) vědomosti, dovednosti, návyky (teorie) b) formativní tvoří jedince, schopnosti ( např. matika = logika, latina = filosofie) a) abstraktní celkový univerzální rozvoj b) konkrétní nějaká oblast a) adaptační přizpůsobení se současným podmínkám b) anticipační příprava pro budoucí podmínky ve společnosti a) teoretické ve vědomostech b) praktické v dovednostech a návycích a) autonomní cíle si jedinec stanoví sám b) heteronomní cíle stanoví někdo jiný (stát, rodiče, ) INTERIORIZACE = musí je vzít za své ztotožnění jedince s heteronomními cíli, aby se staly autonomními Funkce výchovy - plný rozvoj osobnosti - komplexnost a mnohostrannost výchovy -výchova k sociálním rolím -základní kvality osobnosti 1) Sociální role a) občan (práva, povinnosti) b) pracovník ( osobní uspokojení, sebeuplatnění realizace) c) partner (domácí prostředí) d) ochránce prostředí (ekologická výchova) e) uživatel a tvůrce kulturních a materiálních hodnot f) uživatel volného času 2) Rozvoj základních kvalit osobnosti (vzdělání + vychování) - současná je formativní koncepce výchovy - postoje ke skutečnosti lze pouze navodit, ale jsou jedincovým rozhodnutím - nenaučíme rodičovskou formou, ale rozvíjíme u jedince hodnotící kritéria - poznat dosavadní zájmy a potřeby a vypěstovat nové 3) Rozvoj v kulturních oblastech TYPY VÝCHOVY - světonázorová filosofie nebo náboženství člověk nemá možnost ověřit informace - rozumová jazyková, vědecká, ekologická - pracovní technická, ekonomická

3 - mravní mravní, právní, politická - estetická umělecká, kulturní - tělesná zdravotní, pohybová Činitelé výchovy - pedagog, vychovávaný jedinec, výchovné prostředky (individuální přístup, média, hry) PEDAGOG všeobecné vzdělání, odborné vzdělání, hodnotová orientace, sociální předpoklady, osobnostní rysy - sebevýchova, sebekontrola, přizpůsobivost, optimismus - špatný pedagog úzkost, pedanterie, nezájem o hlubší vzdělání, pocit prázdnoty VÝCHOVNÉ METODY 1. autoritativní absolutní moc, žádné ohledy na žáka 2. submisivní dítě je středem pozornosti 3. kooperativní spolupráce obou TYPOLOGIE ŽÁKA 1. impulsivní chyby u nepozornosti 2. reflektivní dlouho přemýšlí 3. analytický 4. globálně zaměřený VÝCHOVNÉ PROSTŘEDKY vyučování (individuální, hromadné) pedagogické prostředí (materiální vybavení, sociální atmosféra) sdělovací prostředky (intencionální záměrné, přímá výchova, funkcionální člověk si sám vybere, co chce) práce (organizovanost, pracovní morálka) hra (rozvíjení schopností hlavně děti předškolního věku) umění (estetický vkus, tvořivost) sport (fyzická zdatnost, morálka) Pedagogické principy uvědomělost pochopit význam vědomostí pro práci, schopnost aplikace názornost smyslové poznání, dosavadní představy, nazírání soustavnost opakování, osvojování, nové na základě starého trvalost výběr základního učiva, opakování, začleňování poznatků do starých poznatků, učební pomůcky přiměřenost tempo, organizace, výběr učiva (základní, rozšiřující, prohlubující), postupnost (od známého k neznámému, ), zvyšovat požadavky na výkon žáků

4 cílevědomost motivace, cíl objasnit a zdůvodnit (konečné a dílčí cíle) vědeckost výuka vědeckých poznatků, využití vědeckých metod, aktualizace, kritické hodnocení, komparace, analýza aktivnost získat zájem žáků, motivace, aplikace vědomostí, přiměřené úkoly, systematicky hodnotit výsledky jednota teorie a praxe zaměření na praktické využití vědomostí etapovitost výcviku větší náročnost na manuální zručnost Formy výchovy - právo všech na středoškolské vzdělání, zvyšování počtu vysokoškoláků, bezplatné středoškolské vzdělání, vysokoškolské = stipendium - integrační a systematizační funkce - výchova prostupuje celou činností škol ŠKOLNÍ VÝCHOVA - v rámci vyučování, mimoškolních aktivit, - studijní profil - učební plán - učební osnovy - curiculum formální cíle prostředky - neformální mimoškolní aktivity - skryté zkušenosti, mezilidské vztahy - kroužky ve spolupráci s kulturními institucemi, exkurze; hodnocení prezence širšímu okolí (individuální, skupinová, květiny, výzdoba) - rady škol, Sdružení rodičů a přátel školy MIMOŠKOLNÍ VÝCHOVA - semináře, hromadné sdělovací prostředky - bohaté podněty, rozšíření rozhledu, bezprostřední prožitky, návštěva divadla, kina - společenské organizace (technický rozvoj, ) - kulturní zařízení (tvorba kulturních hodnot, chování a ochrana, propojení s činností školy, akce pro žáky, dětské čítárny ) - hromadné sdělovací prostředky (široký rozsah působnosti, vychovávají a vzdělávají účinněji, emocionálnější) - aktivní členské organizace, akceschopný, inf. veřejnost; intencionální (přímá) výchova kurzy, přednášky, semináře; funkcionální aktivita organizace, tiskoviny mediální kompetence schopnost adekvátně přijímat, hodnotit podněty sdělovacích prostředků a nebýt jimi manipulován a zpracovávat RODINNÁ VÝCHOVA - uspokojení základních potřeb, zázemí - výchova dorůstající generace

5 rodina poskytuje přirozenost, aktuálnost, rozvíjí své členy, veřejné mínění - obsah společné zájmy, účast na rodinných akcích, společné návštěvy kulturních zařízení, rozvoj talentu, vlastenectví, morální hodnoty jedince, rodinné výlety, diskuse SEBEVÝCHOVA - vzdělávání - výchova názory, potřeby - nutná motivace (okolí, přátelé), potřeby (vyšší kvalifikace) a zájmy (o historii, vědu) - schopnost autodiagnózy uvědomit si stupeň rozvoje, nakolik dosahuje cílů, umět sám sebe hodnotit, schopnost koncipovat svůj další rozvoj - materiální prostředky - konzultační a poradenské služby - možnost uplatnění dosažených výsledků Heteroedukace i autoedukace jsou spojené nádoby, navzájem se ovlivňují, heteroedukace má motivovat k autoedukaci a v té dochází k okamžikům. SOCIÁLNÍ PEDAGOGIKA Zkoumá vztahy mezi sociálním prostředí a výchovou, formy sociální pomoci, péče o všechny věkové kategorie. Sleduje význam prostředí pro výchovu, problematiku specifických vlivů prostředí a jejich ovlivňování. Příbuzné obory: obecná pedagogika speciální pedagogika výchova a vzdělávání jedinců, kteří trpí odlišností různého charakteru a stupně pedagogika volného času andragogika psychologie lékařské vědy právní vědy 2 cíle 1. sociální zaměření přípravy jedince, aby odpovědně a kvalifikovaně plnil sociální role a stal se co nejprospěšnější společnosti 2. obecný odstranění sociálních nežádoucích jevů a začlenění potřebných jedinců či skupin do společnosti Metody a) práce mimo vyučování b) práce ve volném čase c) práce s problémovými skupinami d) prevence zločinnosti e) sociální péče

6 f) zájmové činnosti dospělých Prostředky - sociální systém - charitativní spolky - občanská sdružení - domy dětí a mládeže - azylové domy Speciální pedagogika vznikla po 30-leté válce. - církev (chudí, nemocní) - sirotčince, katolické spolky, řády, 18. století péče o mládež hlavně Německo, Polsko (podpora chudých, ) - společenské změny, války, zprůmyslenění, adaptace na nové prostředí - nerovnoměrný průmysl, někdo je zemědělství (pastevectví, práce na poli), ve městě pracují děti místo školy 20. století století dítěte - problémy emigrantů, vystěhovalectví migrace Slovenska Irsko hladomor - lidé neumí jazyk Polsko vystěhovalci v cizině (pomoc okolí) Sociální pedagogika - primitivní poučování, výcvik, praxe osvěta - sociální choroby alkoholismus, sebevraždy, nerovnost při práci - sociální svépomoc kroužky, organizace, hnutí, sdružení - fyzická cvičení, hygiena, pobyt v přírodě, vlastenectví - negramotnost T.G.M Kdo pije nemyslí, kdo myslí nepije. 2.pol. 20. st. - dostupnější školství, výživa, média, hygiena - problém nezaměstnanost - krádeže, drogy, prostituce (nadbytečný volný čas duševní trauma; neví, co mají dělat) - gambling, PC hry - drogy, alkoholismus - stěhování obyvatelstva emigrace, imigrace, vnitřní migrace, noví lidé (xenofobie), rasismus, migrace z ekonomických důvodů (multikultura) Paul Natorp ( ) - německý prot. fil., učil pedagogiku na univerzitě - vrací se k Platonovi (sociální funkce státu) Výchova je forma donucování k určitému druhu ctnostného chování.

7 Výhova je činitelem schopným uchovat společnost v životaschopném stavu - etický socialismus odstranění rozporů ve společenských vztazích - solidarita ( vše lidské) - zdokonalováni lidstva výchovou - problematika práce, zaměstnanosti, dětské práce Komenský - Didaktika magna analyzuje vztah prostředí a výchovy Gustav Adolf Lindner (19. století) - souvislost mezi výchovou a prostředím, zabýval se rodinou, rozebíral vlivy prostředí - funkcionální výchova člověk vychováván ke společenským cílům - starali se učitelé, později sociální pracovníci - válka vznik nových sociálních jevů (děti bez rodičů atd.) Bláha +Šíma - sociologové, upozornili na vliv prostředí - vznik institucí pro postižené a opuštěné děti 1948 sociální problémy neměly existovat (dobré zázemí) spíše přerozdělování dávek 60. léta rozvoj sociální pedagogiky kompenzace sociálních vlivů (negativních vlivů), rozdíly mezi městem a vesnicí atd. po r samostatná disciplina (stále se hledají vymezení), působení spolků, sdružení; školy, na které se připravují soc.ped.; samostatný obor PROSTŘEDÍ PEDAGOGIKY 1) materiální vše kromě společenských vlivů 2) sociální společenské prostředí - přirozené prostředí výchovy neformální, rodinné, lokální silné citové vazby - společenské organizace škola, výchovné ústavy atd. ŠKODLIVÉ VLIVY - poškozující racionální, emotivní, fyzicko-psychickou stránku racionální neznalost x neurotizace emotivní citová chudost nadměrná únava (pokrytectví, lhářství) fyzicko-psychologická žádné základní návyky, hygiena x dítě překulturované (např. předospělené dítě) profylaxe neutralizace vlivu činitelů vyvolávající potenciální ohrožení (tlumení aktivity, prevence drogové závislosti) PREVENCE kompenzace vyvažování nedostatků, které vznikly vlivem prostředí (chybí rodina ->pěstounská rodina)

8 Rodina - malá primární neformální sociální skupina - 1. přirozené prostředí, kam se dítě zapojí - typy manželská, nukleární atd. - původní, nukleární málo dětí, antikoncepce, dítě přestává být pracovní silou; 1 dítě = extrémní péče závislost na rodině - ochrana a seberealizace - emoční jistota a zázemí - seberealizace rodiče vkládají do dítěte vlastní naděje, cíle - klesající stabilita rodiny ženy nejsou finančně závislé na mužích; křehké emocionální vztahy; nutnost osobnostních podobností manželů - neplodnost x mnoho dětí - socializačně výchovná rodiče se nemohou, nedovedou nebo nechtějí se starat o děti - nouze a hmotný nedostatek PÁSMA FUNKČNOSTI RODINY 1) Funkční vše zajištěno 2) Problémová dá se kompenzovat 3) Disfunkční ohrožená výchova i celá rodina 4) Afunkční konec rodiny, nutná například ústavní výchova PORUCHY RODINY 1) Etiopatogenetický místo a doba vzniku poruchy 2) Symptomatický hodnocení stupně poruchy, její hodnocení 3) Terapeutický sociální aktivity k překonání problému - sourozenci usnadňují socializační proces - jedináčci a prvorození egocentričtí Vrstevnická skupina - malá primární neformální skupina homogenní z hlediska věku členů - umožňuje osamostatnění, vstup do širších sociálních struktur - dítě zakusí pocit rovnoprávnosti - skupina oceňuje nápady, které rodina neocení - místo pro relaxaci - normy a požadavky na chování členů možnost sankcí - oblíbení jedinci (aktivní, nápadití) širší síť kontaktů; neoblíbení - izolace Referenční skupina - chtějí být členy a podřídí se normám - s věkem vzrůstá kritičnost, klesá konformita - emocionální uspokojení ze skupiny - v pozdějším věku užší skupina - přátelé - těžko se na neformální skupinu působí, navazuje se kontakt - možnost přímého ovlivnění (nejvyšší stupeň)

9 IRIO skupina - integrovaná respektující individualitu osobnosti - pedagog může ovlivnit podnítit zájmy - existuje ale málo lidí, kteří jsou takovou skupinu schopni vytvořit Sociální asistent pozitivně ovlivňují vrstevnické skupiny a pomáhají jednotlivcům terénní působení a styk s klientem - většinou lidé do 30 let (muži) Parta pozitivní zaměření Tlupy, gangy asociální zařízení, kriminální podtext Školní třída na počátku formální později neformální Sociometrie (Moreno) výběrové chování v malých sociálních skupinách (sociometrický dotazník s kým bys šel do kina atd. sociometrická hvězda) Lokální prostředí - vymezený prostor, ve kterém žijí lidé se stejným způsobem života (vesnice, panelák) - sousedství vzájemná pomoc, svépomoc, zajišťují informace o společnosti, sociální kontrola - asimilace osob splynutí s ostatními - sociální kontrola (sousedé např. napomínají děti) INTENCIONÁLNÍ PROSTŘEDÍ VÝCHOVY VE VÝCHOVNÝCH INSTITUCÍCH Školní prostředí - má 4 funkce socializační dítě se učí pravidlům chování, vytváří si názor na jiné lidi personalizační rozvoj individuality žáka kvalifikační příprava na budoucí povolání integrační kritické přijetí stavu společnosti Sociální klima - pedagogové, materiální vybavení školy, škola školské orgány, rodiče; estetické prostředí Školní deviace - záškoláctví - krádeže (zanedbávání výchovy rodiči) - šikana (ublížení druhému fyzicky nebo psychicky; útočníci bez zjevného důvodu, právně postižitelné) - drogy (látky působící na psychiku, vyvolávají závislost, dělí se podle zákonných norem legální x nelegální, měkké x tvrdé) primární prevence nezasažených lidí sekundární léčba

10 terciální snížení nejhorších důsledků aktivní účast předem připravených účastníků (alternativy, ne zastrašování, citové apely atd.) Volnočasové prostředí - volný čas kroužky, družiny (sociální funkce hlídání dětí zaměstnaných rodičů, rekreační funkce), školní klub - principy dobrovolnost, demokratismus, aktivita Domovy mládeže funkce sociální, výchovná, socializační Střediska volného času pro děti a mládež - zařízení pro zájmové studium (umělecká škola, ) - kompenzace rodiny - náhradní rodinná výchova a ústavní výchova PROSTŘEDÍ INSTITUCÍ ZAMĚŘENÝCH NA KOMPENZACI RODINNÉ VÝCHOVY - stanoveno soudem Náhradní rodinná výchova - osvojení - pěstounská péče - trvalé opatrovnictví Ústavní výchova výchova a sociální péče - podstata socializace - trvalý vychovatel - trvalý kolektiv (postavení ve skupině) - prostředí (imitace prostředí) - dětské domovy rodinného typu (6-10 dětí) - dětský domov internátního typu proměnlivé klima, narušení emocionální vazby (zajistit podmínky k fyzickému a psychickému vývoji; vzdělání; opatření k normalizaci vztahů v původní rodině) - dětský výchovný ústav pro narušené děti - výchovný ústav pro mládež - ústav pro nezletilé matky - ústav s výchovně léčebným režimem SOCIÁLNÍ PRÁCE - v užším pojetí přímý styk s klientem - v širším pojetí dávky, posudky

11 ETAPY SOCIÁLNÍ PRÁCE - etapa sociální evidence - etapa diagnostická - etapa řešení a plán terapie - etapa sociální terapie Základem je terapeutický rozhovor, rozhodnutí o změnách chování musí udělat klient. - etapa hodnocení výsledků - přínos prevence vzniku problémů UPLATNĚNÍ SOCIÁLNÍ PRÁCE - péče o rodinu, děti a mládež (pěstouni, poradny, ) - péče o zaměstnance (matky v práci, první zaměstnání) - péče o staré a zdravotně postižené občany - zdravotnická zařízení (pro dlouhodobý pobyt) - péče o společensky nepřizpůsobivé jedince - práce s etnickými menšinami - migrující skupiny SPECIÁLNÍ PEDAGOGIKA - rozvoj v 2.pol. 20. století - cíl dosáhnout stavu, kdy jedinec akceptuje sám sebe, integrace člověka do společnosti - pedagogická diferenciální diagnóza použití metod, které respektují rozdíly Věda o zákonitostech speciální výchovy a vzdělávání jedince, který trpí handicapem, a proto vyžaduje zvláštní přístup. Patří sem veškeré odlišnosti, které mají charakter závady, oslabení, odchylky, poruchy, vady, postižení. HANDICAP znamená překážku, nesnáz, znevýhodnění či nepříznivou situaci, která vyplývá z omezené schopnosti nebo nezpůsobilosti jedince uplatnit se stejně dobře, jak se to daří jiným lidem. DEFEKTIVITA porucha vztahů ve společnosti, její příčinnou je organický nebo funkční handicap promítající se ve změnách osobnosti. Projevuje se v nedostatečné nebo odchylné adaptaci na prostředí Handicap - podle vzniku - orgánový handicap postižení ve změně části těla nebo orgánové tkáně vlivem anomálního vývoje nebo následkem onemocnění či úrazu (např. rozštěp patra, amputace končetiny) - funkční handicap jedinec není schopen reagovat normálním způsobem na podněty (vady řeči, neurózy) 9 skupin vad tělesné SOMATOPEDIE chronické (TBC, cukrovka) - pohybové (amputace) zrakové TYFLOPEDIE, OPTOPEDIE (šilhavost, slepota)

12 sluchové SUDOPEDIE (hluchota) poruchy řeči LOGOPEDIE (opožděný vývoj řeči, vady výslovnosti) poruchy chování ETOPEDIE - disociální (zlozvyky, neposlušnost, lhavost) - asociální (záškoláctví, toulavost, sebepoškozování) - antisociální (delikvence, kriminalita, krádeže, sexuální úchylky) mentální postižení PSYCHOPEDIE (rozděluje se na oligofrenii a demenci, projevuje se slaboduchostí, zaostalostí) psychické poruchy dělí se na neurózy, reaktivní stavy, psychopatie a psychózy kombinované vady (slepohluchoněmota) dílčí (parciální) nedostatky poruchy čtení apod. STUPEŇ ZAPOJENÍ DO SPOLEČNOSTI 1. lehké postižení nehrozí narušení vztahů ke společnosti, je žádoucí zajistit péči o dítě, dospívajícího či dospělého v rodinném prostředí, školách běžného typu 2. střední postižení hrozí narušení společenských vztahů, je žádoucí zabezpečit rodinné podmínky, případně začlenit jedince do domova vyžadující zvláštní péči 3. těžké postižení ztráta sociálních vztahů, nelze užít výchovného působení ani vzdělávání, znemožněné pracovní začlenění, je nezbytná ústavní péče s trvalým ošetřováním Metody speciální pedagogiky 1) Anamnestická podstatným úkolem je sbírat údaje o vyšetřovaném a jeho předcích se zřetelem na patologické úchylky, zjišťovat podmínky a okolnosti jeho vývoje - anamnéza osobní zkoumá dosavadní vývoj handicapovaného od narození do současnosti (vznik vady) - anamnéza rodinná příčiny poruch a vad tělesných nebo duševních, které mohly jedince ovlivnit - dědičnost, vrozené a získané - anamnéza životního prostředí zaměřeno na vytváření a upevňování sociálních vztahů (situace v rodině, vztahy ve škole atd.), osvětlit vývoj osobnosti znát záliby, koníčky handicapovaného 2) Analýza výsledků činnosti rozebírá již vytvořený, hotový materiál (dopis, kresba, povídka, ) poskytuje informace o jedinci, o jeho vývoji, koníčcích a zálibách 3) Metoda studia školní i jiné dokumentace zahrnuje materiály pedagogů, lidí kolem handicapovaného 3) Terapeutická - nápravné metody reedukace postupy, kterými se zmírňuje nebo odstraňuje vada, zdokonaluje se výkonnost postižené funkce (například u úrazu končetiny znovupoužívání) kompenzace porušená funkce se nahrazuje jinou

13 metoda socializace, resocializace (rehabilitace) upravují se společenské vztahy i možnost pracovního uplatnění jedince, úkolem je člověka zbavit defektivity, dosažení principu duševní hygieny psychoterapie pedagog záměrně působí slovem i příkladem na handicapovaného [individuální x skupinová (kolektivní)] Prevence - předcházení vzniku nedostatků zvýšením zodpovědnosti za vlastní tělesné i duševní zdraví - prevence vzniku defektivity (obrna očkování, věnovat pozornost vlivu alkoholu, cigaret, drog na organismus) - předcházení defektivitě, její odstraňování nebo snížení SOCIALIZACE znamená schopnost zapojit se do společnosti, formovat k ní pozitivní vztahy. Stupně socializace: - integrace předpokládá úplné začlenění a splynutí handicapovaného se společností zdravých lidí, jedinec je zcela nezávislý a samostatný, nevyžaduje zvláštní přístup - adaptace způsobilost přizpůsobovat se společenským podmínkám, záleží na jeho schopnostech, zde začlení. Jde o postižené s těžšími nedostatky slepota, pohybové vady, autistické chování; nutné ohledy, porozumění a povzbuzování. - utilita - sociální upotřebitelnost, postižený je ve svém vývoji omezen, není již samostatný, závislý na lidech; pouze částečná socializace, nemůže žít samostatně - inferiorita sociální nepoužitelnost, vyčlenění ze společnosti, úplná nesamostatnost, nutnost pomoci, dochází k vyloučení ze společnosti VÝVOJ SOCIALIZACE 1. elementární socializace (6 měsíců 1 rok) pasivnost, závislost na rodičích 2. rodinná socializace (1 rok 5 let) vztahy k rodičům, sourozencům 3. veřejná socializace sociální kontakty, které se vytvářejí v předškolním věku se mění ve školním období v sociální soužití jde o nejvyšší stupeň socializace; hodnocení spolužáků, handicapované dítě si uvědomuje svou odlišnost a je zde nutný pozitivní přístup vyučujícího 4. resocializace znovuzačlenění do společnosti, cílem je dosáhnout dobrého uplatnění ve společnosti a zaměstnání, postižený potřebuje kladný přístup a porozumění hospitalismus soubor nápadností a úchylek v tělesném a duševním vývoji jedince jako následek dlouhodobého pobytu v nemocnici nebo ústavu. Vzniká přerušením citové vazby a projevuje se nemožností náhradního citového uspokojení. Souvisí s monotónností denního programu, nepravidelností spánku atd. - komplex méněcennosti, nemožnost vyrovnat se zdravým

14 Zaměření speciální výchovy Tělesná výchova zvyšování obratnosti, předcházení nemocím a úrazům, pohybová výchova, rehabilitace. Rozumová výchova pochopení pojmů, rozvoj čtení. Jazyková výchova prostředek tvůrčí činnosti, logopedie. Dopravní výchova prevence dopravních nehod. Estetická výchova reedukční prostředek. Pracovní výchova automatizované pracovní návyky. Technická výchova samostatnost. Ekonomická výchova finančně ohodnocené zaměstnání. Morální výchova dostatečné porozumění, morální deformace. Chronické nemoci - předcházet zdravotní výchovou - za zdravé dítě nesou odpovědnost rodiče - pohyb na vzduchu, pravidelný režim, výživa - informace o ochraně zdraví VÝVOJ HANDICAPOVANÝCH - dědičnost - dědičné geneticky podmíněné - vrozené před narozením (alkoholička) - získané během života - výchova - prostředí - akcelerace vývoje urychlení vývoje fyzického i psychického WHO cílem je prevence infekčních nemocí, zajištění výživy Civilizační onemocnění infarkt myokardu, cukrovka, astma, neurózy. ČLENĚNÍ CHRONICKÝCH NEMOCÍ - děti a mládež - děti a mládež nadprůměrná, tj. úplně zdravá a tělesně dobře vyvinutá - děti a mládež prakticky zdravá s nepatrnými občasnými odchylkami ve zdravotním stavu - děti a mládež oslabená se značnými odchylkami v tělesném vývoji a ve zdravotním stavu - chronicky nemocné děti a mládež - dospělí a staří

15 - dospělí a staří, kteří jsou úplně zdraví - dospělí a staří prakticky zdraví s drobnými či občasnými odchylkami ve zdravotním stavu - dospělí a staří trpící značnými nedostatky zdravotního stavu - dospělí a staří s chronickými chorobami vyžadujícími občasné nemocniční léčení - nemocní a dospělí a staří, kteří potřebují dlouhodobou léčbu v nemocnici či léčebně Oslabené děti a mladiství - dětské ozdravovny pod lékařskou kontrolou - zvláštní tělesná výchova respektují se schopnosti dětí, snížená pracovní schopnost Nemocné děti a mládež - ambulantní léčba v rodině - dětská léčebna (TBC nařízené zákonem) Chronické nemoci dospělých - dbát na duševní zdraví - ústav nemocnice Staří chronické nemoci (ženy), závažnější (muži). - rané stáří (nemoci chronické) VÝCHOVNÁ PÉČE O CHRONICKY NEMOCNÉ - individuální individuální přístup - činnostní terapie - procedury vycházky - zřízeny školy při léčebnách - léčba prací arteterapie, pohyb, tanec VADY POHYBOVÉHO SYTÉMU Jsou viditelné -> trauma. VÝZNAM POHYBU - pohybová představa - malé děti si pohyb osvojují napodobováním - stereotyp člověk se v pozdějším věku hůře učí některé pohyby KLASIFIKACE POHYBOVÝCH VAD - vrozené, které mohou být dědičné - získané obrny centrální a periferní deformace amputace

16 Obrny - týkají se centrální (mozek a mícha) a periferní (ostatní nervstvo) části nervové soustavy Jednotlivé druhy obrn se od sebe liší rozsahem a stupněm závažnosti a dělí se na: - parézy ochablost až neúplná obrna - plegie úplná obrna Podle toho, kterou část nervové soustavy zasahují, rozlišujeme obrny: - spastické (křečovité) zvýšený svalový tonus, který zabraňuje pohybu - chabé cvičitel může s příslušnou končetinou vykonat pasivní pohyb 1. RANÁ DĚTSKÁ OBRNA - je to složité centrální postižení, které vzniká před narozením dítěte, při porodu nebo po něm - typická je tělesná neobratnost, těkavost, nedostatečná představivost, impulsivní reakce, střídání nálad - těžší druh má 4 formy hypotonickou, diparetickou, hemiparetickou nebo kvadruparetickou a extrapyramidovou projevuje se při nich snížené nebo zvýšené napětí svalstva hlavně na končetinách kombinované s poruchami řeči, chování, epileptickými záchvaty- - lehká forma drobné poškození mozkové tkáně projevuje se nerovnoměrný vývoj, tělesná neobratnost, zvýšená pohyblivost, neklid, výkyvy v náladě. Je nutný individuální přístup, časté střídání činnosti, kratší časové intervaly při činnostech, povzbuzování. 2. MOZKOVÉ ZÁNĚTY (encephalitis) - působení mikrobů, má 2 fáze a) mikrob vnikne do krve, příznaky podobné chřipce, malátnost, nechutenství b) mikrob v mozku třes, mimovolné pohyby, ochrnutí končetin, vysoké teploty; mozečkové poruchy vrávoravá chůze; - příznaky vymizí po odeznění nemoci, někdy přetrvává slabost končetin až obrna, druhotně se může vyvinout epilepsie 3. MOZKOVÁ PŘÍHODA - vzniká krvácením do mozku, má za následek ochrnutí jedné poloviny těla, tzn. že bývá zasažena jedna dolní a jedna horní končetina na stejné polovině těla 4. MOZKOVÁ EMBOLIE - způsobuje nedokrevnost části mozku a odumření mozkové tkáně, po odeznění akutního stádia přetrvává trvalé postižení jedné poloviny těla, dolní končetiny bývají postiženy méně, může nastat i porucha řeči 5. MOZKOVÉ NÁDORY - následky po úspěšně provedené operaci zpravidla v pohybové oblasti 6. VROZENÝ ROZŠTĚP LEBKY (cranioschisis) - nejtěžší stupeň není vytvořena lebeční klenba a většinou nejsou vyvinuty mozkové hemisféry -> jedinec není schopen života

17 - střední stupeň různě rozsáhlý defekt lebeční kosti, kterým vyhřezává část mozku nebo mozkové pleny. Na hlavě se jeví jako nádorovitý útvar překrytý normální či ztenčelou kůží - operace průvodním jevem bývají obrny různého typu - nejlehčí stupeň nejčastější, defekt vývoje lebeční kosti doprovázen výhřezem mozku nebo mozkových plen. Jde o tzv. skrytý rozštěp lebky. Přilehlá mozková tkáň nebývá normálně vyvinuta -> pohybové nedostatky. Zpevňuje se povrch mozku a mozkových plen - střední a nejlehčí stupeň bývá doprovázen zpožděným rozumovým vývojem a rozvojem osobnosti 7. DEGENERATIVNÍ ONEMOCNĚNÍ MOZKU - nenápadné, některé mozkové buňky se rozpadají, zanikají, mizí. Příznaky se objevují postupně a pozvolna narůstají. Rozumové a pohybové schopnosti se zhoršují, dají se pozastavit, ale ne vyléčit 8. ROZTROUŠENÁ MOZKOVÁ SKLERÓZA - vzniká onemocněním centrálního nervstva a vyznačuje se změnami mozku a míchy. Její původ je nejistý. - příznaky poruchy pohybového aparátu, zraku a řeči, v pokročilejším stádiu demence - hlavně mladší dospělí 9. PARKINSONOVA CHOROBA - typické pro jedince vyššího věku, většinou nad 60 let, výjimečně po 45. roku - degenerativní onemocnění, projevuje se poruchou hybnosti, šouravými krůčky, třes končetin, vymizí výrazové pohyby obličeje 10. TRAUMATICKÉ OBRNY - otřes mozku (komoce) - stlačení mozku (komprese) - zhmoždění mozku (kontuse) uzavřené postižení mozku a mozkových plen traumatické poškození mozku - hemiparéza - částečné ochrnutí poloviny těla - hemiplegie úplné ochrnutí těla - zhmoždění mozku vyvolává trvalou hemiparézu až hemiplegii 11. OBRNA MÍCHY - nastává vlivem různých onemocnění (podmíněno dědičnými nebo vrozenými činiteli) - porucha křížové míchy chabé ochrnutí dolních končetin - porušeni hrudní míchy spastické (křečovité ochrnutí) - porucha citlivosti dolní poloviny trupu - ztráta břišních reflexů - míšní šok dočasný zánik reflexů v dolní čísti míchy porucha svěračů, ohybačů, natahovačů; později se obnoví, natahovače se často neobnoví 12. ROZŠTĚP PÁTEŘE - vzniká nesprávným uzavřením páteřního kanálu v bederní části, jde o vyhřeznutí míchy

18 - nastává částečná až úplná obrna dolních končetin a obrna svěračů 13. FRIEDREICHOVA HEREDOATAXIE - degenerativní onemocnění - projevuje se deformitou nohy koňská noha s vysokým nártem a s nesprávnou polohou chodidla, vrávoravá chůze - vede až k úplnému ochrnutí dolní končetiny 14. DĚTSKÁ OBRNA - očkování Sabinovou vakcínou 1. fáze podobná chřipce, zdánlivé uzdravení trvá asi týden 2. fáze horečnaté onemocnění, ztuhnutí šíje, mravenčení, celková malátnost, dojde k ochrnutí dýchacích a srdečních center 15. OBRNY PERIFERNÍCH NERVŮ - zasažena pohyblivost končetin a svalové síly - pokud jsou nervy přerušeny, je nutná operace - vleklá nemoc nutnost rehabilitace DEFORMACE - VROZENÉ lebka, svaly, klouby, končetiny, srůst prstů - ZÍSKANÉ tuberkulózní zánět kloubů, revma, osteoporóza, artróza 1. PROGRESIVNÍ SVALOVÁ DISTROFIE - degenerativní onemocnění svalů - dochází k ubývání svalových vláken, místo svalů se tvoří vazivo nebo tuková tkáň 2. PERTHESOVA CHOROBA - postihuje hlavici stehenní kosti - příčinou je poškození cév, které vyživují kloubní hlavici, docházení k degeneraci kloubu - léčba trvá až 2 roky, pacienti bývají upoutáni na lůžko - dá se léčit injekcemi, odlehčováním kloubu podpěrnou bandáží - včasné odhalení a léčba = nepatrné následky 3. NESPRÁVNÝ VÝVOJ KYČELNÍHO KLOUBU - více než v 90% je možné léčit - postižení může být jednostranné či oboustranné a bývá vyvoláno vrozeným nedostatečným vývojem kyčelních kloubů s případným úplným vykloubením hlavice či částečným vykloubením - pokud se vada neléčí, nastávají deformace, které již nelze napravit 4. ZAKŘIVENÍ PÁTEŘE - vadné držení těla se dá napravit, deformace je stálá - nejčastěji hrudní kyfóza typická jsou kulatá záda ovlivněno chorobami horních cest dýchacích, svalovou ochablostí - skolióza boční vychýlení od středové roviny, nastává zejména kvůli zrychlenému růstu

19 - návyková skolióza špatné držení těla, narušení srdeční činnosti, plic - terapie cvičení správného držení těla, nošení korzetu, speciálně upravené lehátko - hrb patologické zakřivení páteře, ostrý x obloukový vrozené, poúrazové - křivice vzniká nedostatkem vitaminu D, měkká a ohebná páteř, neudrží váhu těla - Bechtěrevova choroba