AIRSOFT. Kluby. Recenze. Výstroj. Novinky. GSG9 Praha 2. průzkumná jednotka Písek. HK G36C Vz. 61 Škorpion MNS 2000 AČR

Transkript

1 AIRSOFT č a s o p i s p r o v š e c h n y p ř í z n i v c e a i r s o f t u Kluby GSG9 Praha 2. průzkumná jednotka Písek Recenze HK G36C Vz. 61 Škorpion Výstroj MNS 2000 AČR Novinky HK MP5 A5 High Grade Cougar M8000 Kuličky Excel + 8 stran stran navrch navrch ročník I. číslo 2 duben/květen 2003 cena 50Kč/70Sk

2 obsah ÚVOD Tenhle měsíc končí celoroční (ehmmm, teda více než celoroční :-)) operace IRON FIST (pořádaná C.A.S.A. - Czech AirSoft Association). Co přinesla? Přes počáteční menší trable se manévry této kampaně stále více dařily. Scénáře a lokality byly čím dál více atraktivnější, počet účastníků stoupal (cca lidí na akci), všichni hráli a jednali fair - play, spojené elitní jednotky NATO se snažily (a smažily :-)), my jako teroristé také. Zde bych trošku odbočil NIKDO z nás se s terorismem ani v nejmenším neztotožňuje! Co může být podlejšího než zabíjet nevinné civilisty, ženy a děti? ale zpět k celoročce. Pro mne nejpozitivnější je, že se z nás během roku stala docela fajn parta. A co si přát víc, než jet na akci, kde je až 80 kámošů??? Taky bych rád za naši redakci poděkoval za zájem a podporu našeho/vašeho časopisu. Přichází nám zajímavé články, náměty a konstruktivní připomínky. Některé jsme použili již v tomto čísle. Další použijeme v příštích číslech. V každém případě pište, pište, pište... Určitě eliminujeme pravopisné chyby. Minulé číslo bylo po této stránce fakt HUSTÝ. A jak budeme ve třetím čísle pokračovat? Najdete v něm samozřejmě více zajímavých článků ale hlavně bude o jednotkách věnujících se válce ve Vietnamu. Což je téma mě a Witusovi velice blízké více nebudu prozrazovat, přečtěte si trojku. Martin T. Jirsa (MTJ) vicepresident C.A.S.A. / 173 rd Airborne Brigade U.S.Army P.S. Práce v redakci (s Witusem a Riggsem) je náročná, cesta domů je vysvobozením (viz.foto) OBSAH Úvod, aneb proč to všechno 3 Obsah AIRSOFTu č.2 3 Němci z Prahy - AS klub 1. Fallschirmjäger regiment 4 Fallschirmjägern - Zelení ďáblové dnes 6 2. Průzkumná jednotka Písek 8 6. skupina speciálních sil AČR 9 Modulární Nosný Systém 2000 AČR 10 Recenze - HK G36C 12 Recenze - Vz. 61 Škorpion 14 Ruční palné zbraně US Army (současnost) a jejich AS verze II. část 15 AirSoftové novinky na našem trhu 16 Akce - Kampaň Iron Fist, operace Tora Bora 18 Akce - Spring Strike 20 Křest časopisu 23 Pitný režim - jak ho dodržovat a něco o dehydrataci 24 3

3 kluby Němci z Prahy Od GSG9 k Fallschirmjägerům aneb historie 1. Fallschirmjäger regiment Začátek vzniku naší jednotky můžeme datovat na jaro roku Společně s Haffem jsme byli v té době členy klubu SSC (Sniper Squir Club - Klub veverky Sniperovky). Jednalo se o jednotku složenou většinou z příznivců her typu Shadowrun a na akce jsme moc často nevyjížděli. Většinou jsme však z celého klubu jezdili na manévry sami. Na manévrech jsme většinou bojovali s dvojicí bratrů, Milanem a Danem, ze Semaforu. Dohodli jsme se, že když už spolu jezdíme, pořídíme si stejné maskáče, abychom si zjednodušili identifikaci. Vybrali jsme maskáče německého Bundeswehru, především z důvodu nízkých cen. Dalším důvodem bylo, že v té době v německém jezdilo na manévry velmi málo lidí. Dále se k nám přidal Nosál s Vorlem a už nás bylo šest. Začali jsme přemýšlet o založení nové, echt německé, jednotky a tím pádem i o jejím názvu. Z německých jednotek je pravděpodobně nejznámější policejní zásahová jednotka GSG 9 (Grentzschutz-grupe 9) a proto jsme se pro ni rozhodli. Pro příjem dalších členů jsme měli v podstatě jedinou podmínku, a tou bylo pořízení německých maskáčů (hrachových). Tyto události se odehrály na podzim roku V současné době je v našich řadách 16 mužů a jedna žena. Na manévry se nás většinou sejde okolo deseti. Jelikož jsme při našich akcích čím dál víc připomínali svým vzhledem spíš řadové německé vojáky než policisty, začali jsme v polovině roku 2002 přemýšlet o změně názvu naší jednotky. V úvahu pro nás přicházeli parašutisti nebo němečtí Special Forces - KSK (Kommando SpezialKraefte). Navíc se lehce podnapilému Nosálovi podařilo přesvědčit jednu slečnu, že slouží v Německé cizinecké legii. Proto jsme uvažovali i o tomto velmi originálním názvu. Od začátku roku 2002 jsme se aktivně zapojili do protiteroristické kampaně IRON FIST, pořádané airsoftovou asociací CASA. Spolupracujeme při ní zejména s pražskými jednotkami 75 th Rangers reg., Delta Force a Navy Seals UBS. Do bojů jsme zasáhli během všech operací kampaně. V létě roku 2002 jsme na Bahnech potkali Hanse ze Sokolova. Ten nás v lednu tohoto roku pozval na poměrně velké manévry, které se konaly v Hřebenech (kousek od Sokolova) na místní zřícenině a blízkém bývalém pivovaru. Tam jsme se seznámili s jeho sokolovskými pancéřovými granátníky (666. Panzergrenadier Regiment) a také s paragány (3. Fallschirmjäger Regiment), kteří na manévry dojíždějí z Německa. Po manévrech přišel Hans se zajímavým nápadem. Vytvořit divizi K - FOR, v níž by jsme dělali 39. regiment paragánů. Jak už jsem psal, o nápadu na změnu názvu naší jednotky jsme již přemýšleli. Po poradě jednotky jsme tuto změnu odsouhlasili a změnili název na 1. Fallschirmjäger Regiment. S touto změnou přibyla pro nové členy další podmínka pro přijetí, a tou je pořízení tmavěčerveného baretu s paragánským odznakem a nášivky K - FOR + oblouk GERMANY. Jako divize K - FOR se chystáme poprvé vystoupit na letošní Airsoft Session 2003 v Písku. Ještě dřív se však kluci ze Sokolova přidali při akci TORA BORA z kampaně IRON FIST na stranu jednotek NATO. Organizačně je naše jednotka při akci většinou rozdělena na dva týmy. Jednomu velí Riggs a druhému Nosál. Nespecializujeme se ani na budovy, ani na boj v lese, střílíme prostě kdekoli. Co se týká naší výstroje, rozhodně nepatříme mezi ortodoxní jednotky. Většina z nás jezdí na manévry se základním nosným systémem, který používá německá armáda, ale najdou se u nás i taktické vesty od Miltecu, či jiné komerční doplňky. Musím však podotknout, že postupem času se vybavujeme čím dál víc originálními výstrojními doplňky. Posledním hitem, ke kterému se zatím přiklání pouze část jednotky, jsou pouštní Bundeswehrové maskáče. Spektrum našich zbraní bylo od začátku velmi široké. Primárními zbraněmi byly především elektriky od Marui. Nejdříve to byly policejní verze Steyr Aug, později také přibyly různé druhy zbraní H&K a Colt. Nechyběly však ani velmi oblíbené kalašnikovy. Začátkem roku 2003 došlo k poměrně mohutnému přezbrojení na nový typ pušky H&K G36C. Zbraň si pořídila v podstatě třetina jednotky. Sekundárnimi zbraněmi byly původně manuální pistole (většinou Marui Beretty M92F) a pár plynovek (Marui Beretty M92F). Manuální pistole byly v roce 2002 většinou nahrazeny plynovkami (KSC Glock 17 a 18C, Marui M92F, Tactical Master a H&K MK23 SOCOM). Jako odstřelovací pušky používáme Haffův předělaný policejní Steyr Aug (upgrade), H&K SG - 1, H&K PSG - 1 (300% set od Systemy, zbraň je upravena na plně automatickou střelbu, z důvodu šetření baterie je odpojen pohyb závěru, optika s infrapodsvícením) a CA H&K SOCOM MK24 (upgrade PDI s 300 pružinou). Náš nejnovější člen se navíc vybavil dost ojedinělou zbraní od firmy TANAKA, kterou je puška Mauser K98. Jedná se o nádherně provedenou plynovku, jejíž úsťová rychlost je 530 fps!!! Díky Nosálovým formám používáme při boji dva typy sádrových granátů. Americký ananas z druhé světové války a vietnamový citrón. Pro komunikaci jsme začali používat vysílačky Motorola TA 200, které jsme vybrali společně s pražskou jednotkou Navy Seals UBS. Někteří noví členové týmu si pořídili novější typ Motorola TA 220, který je s TA200 kompatibilní. Text : Riggs Foto : Kosák 4

4 výstroj CO NOSÍME S SEBOU - BUNDESWEHR Voják na dokumentačním obrázku je oblečen do současné uniformy německého bundeswehru, což je pro naše podmínky asi ten nejlepší maskovací vzor. Na hlavě má železnou přilbu, určenou pro parašutisty, která má, na rozdíl od na pohled naprosto stejné helmy určené pro běžnou pěchotu, rozdvojené řemení a vyztužený vnitřek. K této helmě neodmyslitelně patří látkový potah, jenž má po obrácení naruby bílou barvu, takže i v zimně jste in. Potah je opatřen poutky, za která lze přichytit různé části terénu, pro lepší maskování. Tato helma využívá dvojitého systému zapínání podbradníkového řemení. Jedna spona zapíná řemení napevno a druhá umožňuje pomocí trhnutí rychlé rozepnutí řemenu. V dnešní době ale tyto těžké kovové helmy ustupují skoro stejně těžkým helmám z kevlaru. Tyto nové helmy mají také potah a daleko lépe řešený vnitřek. Kolem krku má bundeswehrový bavlněný šátek, který, stejně jako trička, skvěle saje pot. Šátek má tvar trojúhelníku, čímž odpadá náročné skládání. Mimo akci používáme jako pokrývku hlavy nejčastěji tmavěčervený baret s výsadkářským odznakem. Dále používáme střepinovou, nikoli neprůstřelnou vestu. Prostřelit totiž opravdu jde. Je to vesta s kevlarovou výplní vážící cca.4kg. Díky zapínání na suchý zip se dá v průběhu dne upravit její velikost, podle toho, jak velkou svačinu jste si s sebou na akci vzali. Za naprostý vrchol dokonalosti této vesty je považována její přední kapsa která bez problému pojme skoro všechny druhy u nás používaných zásobníků, a která je opravdu vždy po ruce. Vesta je opatřena chrániči ramen a zvedacím límcem, pro lepší ochranu krku. Jinak je třeba uvést, že Němci doporučují prát tuto vestu po vyjmutí kevlarových výplní na teplotu 40 C. Pod střepinovou vestou se nosí běžná blůza nebo kongo s kapucí, do kterého se dá na zimu připnout teplá vložka. Jak na blůze, tak i na kongu je opět nedocenitelná kapsička. Tentokrát na pravém rukávu. Zdá se, že je určena k uložení kompasu, ale bystrý kuřák si poradí J. K blůze i kongu se dají sehnat různé doplňky, jako třeba ramenní výložky s hodnostním označením, jmenovky a různé jiné nášivky, aby se poznalo kdo je kdo. Další součástí výstroje je německý nosný systém. V základní výbavě se dá sehnat s kapsou na polní lopatku, kapsou na polní láhev a jednou malou polní. Prodává se v maskovaném, nebo zeleném provedení. Vynalézavosti se však meze nekladou a jak je vidět na obrázku, dá se tam připnout ještě dost dalších věcí. Jedna z velkých výhod tohoto řemení je jednoduché, ale přesto velice funkční řešení úchytů. Malá polní je zdá se stvořena přímo pro německé kádéčko (Einmannpackung). Na rozdíl od amerického obsahuje jídlo na celý den. Dále je pak vidět holstr na pistoli, BW útočný nůž v kovovém pouzdře, sumky na zásobníky a na levém rameni pouzdro na svítilnu. Dále používáme širokou škálu sumek na různé druhy zásobníků (z ciziny jsme už sehnaly i sumky na G36), pouzdro na pistoli na nohu, kapsičky na mapy, ramenní pouzdra na tři granáty, ramenní pouzdra na nůž, lékárnu a tak dále. Kalhoty jsou běžné armádní kapsáče. K této uniformně se dají sehnat i goratexové doplňky, tedy kongo a kalhoty. Jako další součást výstroje používáme hrachovou celtu, která je ve skutečnosti polovina stanu. Dva vojáci tedy bez problémů složí stan. K celtě patří kolíky, tyče a pouzdro na celý komplet. Německá karimatka je skládací do obdélníku a uložená v baťohu výborně zpevňuje záda. Text: Nosál, Foto: Kosák 5

5 vzor Fallschirmjägeři - Zelení ďáblové dnes Obsazením důležitého mostu v Masnedo (Dánsko) 4. rotou 1. pluku padákových myslivců dne 19. dubna 1940 (1) se začala psát historie nové zbraně. Výsadkové operace proti pevnosti Eben - Emael v Belgii, obsazení Holandska, Narviku v Norsku, Korintského průplavu a ostrova Kréta demonstrují, že výsadková vojska patřila ke klíčovým zbraním německého Blitzkriegu, stejně jako tanky a střemhlavé bombardéry Stuka. Němečtí parašutisté si získávali ostruhy během tvrdých bojů na východní frontě, v Africe, na západní frontě, ale především v Monte Cassinu (Itálie), kde získali od britských protivníků přezdívku Zelení Ďáblové (2). Zařadili se tím do nevelké skupiny elitních jednotek, které se vepsaly do historie válek. Novodobá historie německých výsadkových jednotek se začala psát v roce 1958, kdy byly vytvořeny první parašutistické pluky Bundeswehru jako elitní protitankové jednotky, přepadající a ničící obrněnou techniku Varšavské smlouvy hluboko v týlu. Stejně jako ostatní jednotky v rámci AMF (Allied Mobile Force) trénovaly boj v oblastech střední Evropy. Mezi méně známe skutečnosti patřila i ochrana velitelství NATO. Pádem Berlínské zdi a zhroucením Varšavské smlouvy nastala nová etapa práce tohoto elitního vojska. Všude ve světě se totiž rozhořely různé lokální občanské války a koho v rámci OSN poslat, když ne ty nejlepší. A tak se němečtí parašutisté znova vrátili na Balkán (Bosna), ale byli v rámci OSN nasazeni i v exotických krajinách jako je Kurdistán (Irák) nebo Somálsko. V červnu 1995 se jednotlivé výsadkové jednotky sloučily do KLK/4 Division (Kommando Luftbeweglichekafte/4 Division), velitelství v Koblenzu. Do KLK/4 také spadá i elitní jednotka KSK (Kommando Spezialkrafte) - speciální protiteroristický útvar (zvláštní důraz je kladen na to, aby jednotka dokázala zabezpečit německé obyvatelstvo ve válce, dokázala evakuovat civilisty či zachránit rukojmí. Např. v Kosovu poskytovala ochranu pro německé politiky či vysoké úředníky). KLK/4 se tak stala součástí sil rychlé reakce NATO (NRF - NATO Responce Force) elitního útvaru operujícího v rámci projektu Partnerství pro mír (PFP - Partnership for Peace). V rámci desetiměsíční vojenské služby mají mladí rekruti německého Bundeswehru možnost absolvovat seskok padákem. Pokud projdou přísnou lékařskou prohlídkou, mohou si podat žádost o zařazení do výsadkových jednotek. V rámci dvouměsíčního tréninku získají dobrou fyzickou kondici. Součástí výcviku je např. běh na 5000 m (časový limit max. 120 minut), plavání 200 m (časový limit do 6 - ti minut) atd. Během tohoto tréninku se zdokonalují i v jiných vojenských dovednostech, jako je obsluha zbraní a používání výstroje. K výcviku patří i zdravotnický kurz, vojenská taktika, přežití ve volné přírodě, sebeobrana, NBC (nukleární/biologický/chemický) boj. Poté přichází druhá část výcviku, více specializovaná. Vojáci se zde učí (podle své odbornosti) obsluhovat speciální zbraňové systémy.protitankové střely MILAN nebo Panzerfaust 3, kulomety MG 3, lehké obrněné transportéry Wiesel nebo terénní automobily Mercedes. Samozřejmostí je nadále intenzivní parašutistický výcvik - seskoky z různých typů letadel a vrtulníků (první dva týdny patří především teorii, poté následují ostré seskoky - včetně nočních či s plnou polní nebo hromadné s bojovou technikou, ve výcvik. prostorech v Turecku) Náročná jsou i extrémní cvičení v severním Norsku. U poddůstojníků a důstojníků pokračuje výuka taktiky boje a velení v rámci výsadkových jednotek. Celkově tak za čtyři měsíce tohoto intenzivního výcviku je parašutista zařazen do bojové jednotky výsadkového vojska. A výsadkáři v současné německé armádě, stejně jako horští myslivci (Gebirgsjäger) a obrněný průzkum, patří mezi elitu. Výzbroj výsadkových jednotek Bundeswehru (3): - útočné pušky G - 3 ráže 7,62 mm x 51 NATO vystřídaly moderní útočné pušky HK G36 ráže 5,56 mm (recenze AS verze na str.12-13). - automatická pistole HK P - 8 ráže 9 mm - univerzální kulomet MG - 3 (fa Rheinmetall) ráže 7,62 mm. Jedná se o vylepšený klon vynikajícího kulometu MG - 42 z období II.světové války. - samopal UZI ráže 9 mm - odstřelovací puška HK G3 A3/SG1 ráže 7,62 mm. Je vybavena dvounožkou a optikou Zeiss nebo Schmidt & Bender - lehká protitanková zbraň PanzerFaust 3 (fa Dynamit Nobel) ráže 110 mm, vážící cca 12 kg. Maximální účinný dostřel je až 500 m. - lehký jednoranný granátomet HK - 69A1 ráže 40 mm (slangově zvaný Grapi), připomínající, ovšem zmodernizovaný, americký M79 známý z vietnamské války. Grapi váží 2,62 kg a dostřel je cca 350 m. - lehký obrněný pásový transportér (schopný padákového výsadku) Wiesel (lasička). Výsadkové jednotky německého Bundeswehru používají tři verze tohoto vozidla. Protitankové jednotky mají lasičky vyzbrojené protitankovými řízenými střelami TOW. Průzkumníci používají verzi s 20 mm kanonem. Poslední variantou je prodloužená sanitní verze (4). poznámky: (1) První bojový parašutistický výsadek provedli Sověti v roce 1939 ve Finské válce. Během ní vysazovali malé záškodnické skupiny za nepřátelské linie. (2) Setkali se zde, a ne naposledy, s jinými elitními vojáky - britskými výsadkáři. Těm se pro změnu říkalo Rudí Ďáblové (podle barvy baretu, kterou později převzaly výsadkové jednotky celého světa, snad jen s výjimkou paradesantních vojsk býv.sssr). (3) Údaje se týkají stavu v roce (4) V současné době je výzbroji zařazen i Wiesel s protiletadlovými raketami Stinger. Výsadkáři tak mají k dispozici účinná žihadla proti vzdušné technice nepřítele. Text: MTJ Překlad: Mikulena Foto: archív autora 6

6 konverze Steyr AUG Sniper verze v Bundeswehr kamufláži Jelikož mne vždy fascinovaly futuristické věci všeho druhu, rád bych Vám představil jednu zbraň z dílny naší nepřeberné fantazie. Jedná se, pro některé nezasvěcené, o Steyr AUG policejní verze s lehkou úpravou. Co nás k tomu vedlo je více než prosté a není potřeba hledat žádné hlubší myšlenky. Ano, chtěli jsme vytvořit něco, co bude v našich očích monstrózní a dokonalé a především zbraň, která bude prototypem ať již mezi airsoftovými, tak i reálnými zbraněmi. V první fázi úprav jsme se soustředili především na vnější vzhled, k němuž nám byl inspirací skutečný AUG překopaný na lehký kulomet. Tak, to bychom měli, ale má-li to být zbraň dlouhá, určitě to nebude kulomet, ale jakási mutace sniperky, kterou bude potřeba náležitě utlumit. Délku zbraně jsme tedy přibližně zachovali jako u lehkého kulometu, ale na místo klasické vnější hlavně se přestěhoval poctivý železný tubus o průměru cca 4 cm imitující tlumič již od těla zbraně, v němž se nachází patřičné tlumící vložky. Uchycení hlavně jsme vyřešili pevnou silikonovou redukcí vlastní výroby, kvůli které jsme byli nuceni odmontovat klasické AUGovské madlo. Kdo by ho ale u odstřelovačky používal, že? Další vekou otázkou byla volba té správné optiky. Musím se přiznat, že jsme dlouho nemohli najít nic, co by nekazilo ještě více futuristicky vyhlížející exemplář. Po marných snahách o kompromis se nám naskytla možnost zakoupit za přijatelnou sumu armádní zaměřovač na dalekonosné houfnice s ideálními parametry 6x40. Uznávám, že několikanásobně předčil naše očekávání a to především vzhledem. Jak si jistě všimnete na obrázku, má toho hodně společného s celkovou vizáží zbraně a ještě mnohem více umocňuje již tak kuželovitý tvar, dovolím si říci, AUGa. Tak, vše je namontováno tak, jak má být, ale ejhle. Ono to vlastně střílí, jak normální elektrika, i když je tak robustní. Co se dá dělat, ať chceme nebo ne, dostřel musí jít nahoru a to dost radikálně. Vzhledem k parametrům zbraně nebyl problém zatížit mechabox o nějaký ten stupeň víc. Na řadu tedy přišel hliníkový píst (by Student), ocelová kola (Systema), mosazná ložiska (Guarder), silikonová hop - up gumička (Guarder), hliníková tryska (výroba Will) a další drobnosti, ale také na zakázku vyrobená pružina s progresivním vinutím. A je to tady, konečně i odpovídající dostřel a po seřízení optiky i poměrně slušná přesnost. Jsme spokojeni, až na jednu věc, která je nemocí Steyrů. Je to poměrně rychlé opotřebení zásobníku u západky. Poté nastává problém s podáváním kuliček. Jde to vyřešit několika způsoby, ale ten nejjednodušší je oblepit izolačkou zásobník v místě, kde zapadá do komory. Poslední nezbytnou fází je lakování celé zbraně na černo (optika byla původně zelená a tubus šedivý) a posléze maskování důležitých částí pušky do vzoru BW. Celé dílo se nám dostalo úspěšně do cíle, ale po všech těch úpravičkách nás zarazila jedna zvláštnost, a to ta, že zbraň je o třetinu těžší než její reálný kolega. : -) Věřím, že se většině z Vás tato puška líbí tak jako mě, i když je mi nad slunce jasné, že si někdo řekne: jste cvoci. Ano jsme, stejně jako spousta lidí, co se zabývá běháním po lese s kušnou v ruce. Zde Vám ještě pro upřesnění shrnu některé technické parametry AUGa. Váha 6,4 kg, délka 101 cm, výška i s optikou 29 cm, účinný dostřel 60 m, používané střelivo 0,25 g. Text: Haff Foto: Kosák 7

7 kluby 2. průzkumná jednotka Písek Začátek činnosti 2. průzkumné jednotky Písek můžeme hledat už v roce 1996, kdy si 3 kamarádi ze základní školy, kteří měli zájem o armádu a zbraně, tajně koupili první kuličkovky v prodejně Žlutý stánek na tržišti za 150 Kč. Hned po sobě začali střílet mezi auty a tak budili pozornost spořádaných chodců. Postupně se kuličkářská komunita v Písku rozšiřovala, začali se konat menší setkání střelců v jedné staré cihelně na okraji Písku. Scházeli jsme se tam asi rok a již během té doby se začaly projevovat rozdíly v pojetí airsoftu. Většina to brala jako částečně zhmotnění toho, co zažívali před monitorem počítače při hraní Quake, nebo Halflifu. Ta menší část (my, cca 6 lidí) to brala jako simulaci boje. Oblékali jsme se do maskáčů a začali do toho přinášet další military prvky. Stalo se to, co se zákonitě stát muselo. Militaristi se začali separovat a běhali spíš po lese než po cihelně. Přibližně v polovině roku 1998 jsme se rozhodli (my militaristi :-)) dát tomu našemu trdlování mezi stromky nějakou oficiální podobu. Založíme jednotku, řekli jsme si jednoho vlahého večera, kdy jsme se vraceli domů z lesa. Jak jsme řekli, tak jsme i učinili. Přibližně na konci prázdnin vznikla jednotka 1 st Feeler Company. Začali jsme používat maskáče vz. 95, černé kanady a tmavě zelený baret. Hodnostní označení jsme si upravili podle libosti, prostě v tom byl chaos. Snažili jsme se zjišťovat informace o airsoftu, kde se dalo. V tomto ohledu se naším hlavním spojencem stal internet. Na internetu jsme se také poprvé dozvěděli o tom, jak to asi chodí ve velkém airsoftovém světě, co jsou to AEG, jaké jsou typy apod. Také jsme začali navštěvovat stránky dalších airsoftových jednotek, které se na internetu začaly postupně objevovat. I my jsme si pochopitelně museli vytvořit své internetové stránky, abychom nezůstali pozadu. Naší hlavní náplní té doby bylo snění, snění o tom, co bychom, kdybychom.. měli peníze. Vlastně díky internetu jsme se také dostali na naše první, velké airsoftové manévry. Bylo to v roce 2000, kdy nás jeden dobrý člověk, říkejme mu p. Wolf Navy Seals USB (dnes USN Seals CZ) pozval nás na manévry do Mokrovrat u Dobříše, které pořádala CASA. Vypravili jsme se tam plni očekávání, ale i obav. Je pravdou, že po příjezdu jsme si připadali jako chudí příbuzní z Východu a o to víc v nás rostla touha nezklamat a něco se dozvědět. Po skvěle stráveném dni jsme se vraceli do naší rodné vísky plni plánů a odhodlání. Přibližně týden po tomto velkém zážitku jsme přišli s novou koncepcí naší jednotky. K naší nelibosti se setkala s odporem - vyžadovala totiž od současných členů značné finanční investice do výstroje a výzbroje. Rozladěni z této reakce jsme se my, navrhovatelé nové koncepce, rozhodli odejít a založit si novou jednotku. A nyní nastává ten historický okamžik, o kterém se bude učit i na prvním stupni základních škol - jak chrabří hoši z malého města nad Otavou založili 2. průzkumnou jednotku Písek. Zapamatujte si pečlivě tato jména - Barby, Vory, Richie a Martin S. Stalo se tak přesně na první ustanovující schůzi 22. října Z 1st Feeler Company se k nám pak přidali ještě dva další členové. 1 st Feeler Company se asi po dvou měsících rozpadla. Naší vzorem se stala 6. brigáda speciálních sil Prostějov (dnes 6. skupina speciálních sil). Jedinou odlišností ve výstroji je to, že ti z nás, co nemají absolvovaný výsadkový kurz dle armádních předpisů, nosí tmavě zelené barety, místo červených baretů. Další velmi významným rokem v historii 2. průzkumné jednotky Písek byl rok 2001, kdy jsme se zúčastnili manévrů Kooperativa I., která byla pořádána airsofťáky z Českých Budějovic. Podstatné nebyly ani tak ty manévry, ale to, že jsme se zde poprvé setkali s 1. průzkumnou četou Lambda z Příbrami a s Czech Lions. Hned jsme si padli do oka a začali jsme spolu víc spolupracovat. V témže roce jsme se účastnili i 8 - denní akce, kterou pořádali právě Čeští lvi (Czech Lions). V tomto roce se v našem týmu také konečně objevily dvě elektriky. Asi nejvíce zlomovým rokem v naší historii, nemyslím tím historii Českých zemí, ale historii naší jednotky, byl rok V tomto roce jsme pořádali snad do té doby největší airsoftové manévry v ČR vůbec. Díky těmto manévrům jsme poznali opět spousty skvělých lidí, s kterými si velmi rozumíme. Nedá mi to, abych některé z nich nejmenoval - Dragon Force, USN Seal Team 2 T.R.T., 75 th Rangers Regiment 2 nd Battalion. Další významnou událostí pro naší jednotku bylo to, že jsme se spojili s kluky z Příbrami, kteří utvořili v naší jednotce tým Lambda. V současné době má naše jednotka 11 stálých členů a 2 čekatele na členství v jednotce. Z celkového počtu 13 členů má AEG 11 členů. Naše jednotka je rozdělena na 3 týmy: 1) Alpha team - průzkum, hlavní útočná síla (4 členové) 2) Bravo team - výcvikový a podpůrný tým pro Alpha team (5 členů) 3) Lambda Team - zvláštní bojový tým, pozorovatelé z 29 th Light Infantry Division US Army (4 členové) Členové Alpha Teamu mají následující výstroj a výzbroj - AEG, záložní pistoli, plynovou masku OM10(M), kompas, bojový nůž (UTON, Ka-Bar), černé vojenské boty (vz. 90, vz. 2000, Hi - Tec Magnum, US boty, US boty ECWCS nebo vz ECWCS), taktickou vestu vz. 95, komplet vz. 95, australák vz. 95, zimní převleky, přetahy na nohy vz. 95, komplet vz. 95 ECWCS, velkou polní, malou polní vz. 95, ve dvojici radiostanici (používáme RF 13 a do blízké budoucnosti také plánujeme RF 10). Členové Bravo Teamu musí mít minimálně komplet vz. 95, českou vojenskou obuv vz. 90, tmavě zelený baret, australák vz. 95, opasek vz. 95. a manuální značkovou pistoli/pušku/samopal se systémem HOP - UP. Členové Teamu Lambda musí mít současnou výstroj US Army, BDU vzor Woodland, taktickou vestu, nosný systém Alice Medium, černé bojové boty, minimálně manuální pušku/samopal se systémem HOP - UP. Text, foto: Barby 8

8 6. SKUPINA SPECIÁLNÍCH SIL AČR vzor 6. skupina speciálních sil AČR, která je plně profesionální jednotka dislokována v Prostějově, patří k tomu nejlepšímu, co může naše armáda vedle chemiků a polní nemocnice nabídnout. Právě proto také byla v březnu 1999 do sil rychlé reakce NATO vyčleněna 6. rota speciálních sil 6. speciální brigády AČR. Historie 6. skupiny speciálních sil AČR začíná v podstatě již během 2. světové války, kdy československý odboj v Londýně se, pod vedením Františka Moravce, zaměřoval na diverzní činnost v protektorátu Čechy a Morava. Byla provedena řada operací více či méně úspěšných. Převážná část vysazených skupin byla zpravodajsky zaměřena, ale byly i sabotážní skupiny jako Anthropoid a Wolfram. Po válce vznikají na základě zkušeností z výcviku ve Velké Británie jednotky typu Commandos výsadkový prapor, jehož výstavbu a výcvik příslušníku tohoto praporu dostali na starost lidé jako byl Černota, Krzák, Paleček, kteří se právě proslavili během 2. světové války. Po vzniku politického klimatu v roce 1948 se novému vedení armády zdají výcvikové metody 71. výsadkového praporu příliš imperialistické a proto je v roce 1952 vytvořena 22. výsadková brigáda v Prešově na Slovensku, která si vzala za vzor Rudou armádu a jejich hromadné taktické výsadky. V roce 1955 byl brigádě propůjčen čestný název Banskobystrická. V roce 1960 byl proveden přesun ze Slovenska na Moravu do posádek v Prostějově a Holešově. V Holešově vznikl v roce výsadkový průzkumný pluk, který byl v roce 1969 zrušen. Tento elitní svazek tehdejší Československé lidové armády byl později, v roce 1969, zredukován na 22. výsadkový pluk. Při reorganizaci v roce 1976 zanikají jednotky hromadného výsadku. Místo nich jsou vytvořeny malé skupiny,které se zaměřují především na diverzní a zpravodajskou činnost v týlu protivníka. Po převratu od roku 1991 vystupuje útvar jako 22. speciální skupina. Tehdy se také zúčastnila spolu s českými chemiky války v Perském zálivu. V roce 1993 je přeměněna na 6. speciální středisko a v roce 1995 na 6. speciální brigádu. V roce 1999 obdržela brigáda čestný název Generála Moravce. Brigáda však neměla stavy a strukturu odpovídající skutečné brigádě a proto byla v roce 2001 přejmenována na 6. skupinu speciálních sil AČR obdržela skupina svojí bojovou zástavu. Zaměření: Příslušníci 6. skupiny speciálních sil AČR májí za úkol provádět průzkum ve prospěch nejvyšších stupňů velení, provádět a organizovat partyzánský boj v týlu protivníka, boj proti terorizmu mimo území státu a operace jiné než válka. Jednotka je zdrojem lidí pro operace zpravodajské služby. Zaměření je tedy stejné jako u obdobných jednotek z jiných armád, s kterými tato jednotka cvičí - SEALs a SAS (23. pluk SAS Teritoriální Armády). Hovořilo se o úkolu boje proti terorizmu na území státu ve vojenských objektech, ale tento úkol je předán vojenské policii, která vytvořila svou vlastní jednotku zvláštního nasazení. Je to z důvodu, že k policejní činnosti je v rámci armády oprávněna ze zákona pouze vojenská policie. Výcvik, výzbroj a výstroj: Po úspěšném absolvování výběrového řízení je zájemce začleněn do skupiny speciálního určení nebo skupiny speciálního průzkumu. Jeho výcvik probíhá ve skupině s tím, že postupně získává a rozšiřuje si svou specializaci. Nosný program výcviku pro oba tyto útvary představují spolčená cvičení se speciálními jednotkami především americké, britské a francouzské armády. Příslušníci skupiny musí absolvovat výsadkovou přípravu. Výcvik je zaměřen na dlouhodobé přežití v náročných klimatických podmínkách, boj zblízka,výcvik Musado MCS, maskování, práci s výbušninami, využití improvizovaných prostředků, získávání zpravodajských informací, potápění, ovládání široko škály pěchotních zbraní, zdravotní přípravu a slaňování. Každý z vojáků má i několik specializací: - infiltrace - výsadkář/volné pády, výsadkář/tandemové seskoky, potapěč. - hlídka - spojař, zdravotník, ženista, odstřelovač. Základním organizačním prvkem 6. skupiny speciálních sil AČR je čtyřčlenná hlídka, v které nechybí samozřejmě ani odstřelovač. Psychicky náročná je i vysoká operační pohotovost této jednotky. Její příslušníci mohou být během několika málo dnů nasazeni v konfliktu v kterékoliv části světa. Výcvik představuje týdny strávené v lesích, horách a extrémních klimatických podmínkách. Toto mohou vydržet pouze fyzicky zdatní jedinci. Prostějovští výsadkáři se v tomto podobají výkonnostním sportovcům. Podobné je však i jejich opotřebování, a tak po třicítce většina z nich odchází buď do civilu, či do jiných funkcí v armádě. Prostějovská 6. skupina speciálních sil AČR má k dispozici vysoce nadstandardní, nejmodernější výstroj a výzbroj. Z pěchotních zbraní je to například německá útočná puška H&K G3, Colt M16 A2, Colt M4A1, česká SA 58; samopaly H&K MP5SD a vz. 61 Škorpion ; pistole ČZ 75; sniperské pušky OP96 Falcon, M82 Barret, SVDM - 1 Dragunov a další. Jednotka používá výstroj běžnou pro výsadkové a průzkumné jednotky AČR. Vzhledem k intenzivnímu výcviku jsou jednotce dávány nové výstrojní součásti k připomínkování. Dále má jednotka řadu výstroje potřebné pro plnění úkolů jak ze vzduchu, tak ve vodě i na zemi. Text: Barby Foto: archiv autora Použité zdroje: Army.cz, Military.cz, Specnaz.cz, Czech Armed Forces Today (AVIS), Armádní zápisník (AVIS), A - report (AVIS) 9

9 výstroj MODULÁRNÍ NOSNÝ SYSTÉM 2000 AČR Takže, co se Vám to tu pokusím sdělit? Bude to moje recenze na Modulární Nosný Systém 2000, používaný Armádou České republiky. MNS se dělí na 3 části a to: taktickou vestu, bojový opasek a nosné řemení. Budu Vám psát o nosném řemení a bojovém opasku. Charakteristika: MNS představuje zcela nový prvek v osobní výbavě vojáka, doposud nepoužívaný v AČR, určený pro všechny klimatické podmínky. Je určen k nesení osobní výzbroje a výstroje v pevných či odnímatelných nosičích. Nosí se přes všechny druhy polního stejnokroje, případně přes prvky balistické a chemické ochrany. MNS umožňuje slaňování, vyprošťování a manipulaci se zraněnými. MNS je plně srovnatelný s obdobnými systémy používanými armádami NATO. Umožňuje v bojových podmínkách vysokou akceschopnost vojáka při minimálním omezení pohyblivosti. Používá se buď kombinace taktická vesta a bojový opasek (tato kombinace umožňuje slaňování), nebo nosné řemení a bojový opasek, případně i samostatný bojový opasek. Popis: Bojový opasek (BO): Opasek je jedna ze základních součástek MNS. Je určen k nesení osobní výstroje a výzbroje v kombinaci s řemením, nebo taktickou vestou. Popruh s hrubým dezénem ze 100% polypropylenu, se zvýšenou tuhostí, šíře 5 cm, barvy khaki. Opasek je ušit dvojitě a opatřen dvoudílnou přezkou z vysokopevnostního plastu se zvýšenou odolností vůči UV záření. Na vnitřní straně opasku jsou vertikálně našity tunýlky pro fixaci odnímatelných nosičů pomocí pojistných kolíčků a popruhů našitých na nosičích. U takto fixovaného odnímatelného nosiče je vyloučen jeho stranový posun. Nosné řemení (NŘ): Řemení je další ze základních součástek MNS. Na řemení je možno připevnit odnímatelné nosiče, které jsou součástí systému MNS (např. malá polní, camelback nebo různé druhy nosičů). Řemení se spojuje s opaskem pomocí šesti připojovacích ok s pojistnými kolíčky. Barva je shodná s polním stejnokrojem. Řemení má tvar písmene H. Navléká se, jako u jiných podobných systémů na ramena tak, že dvě ramena H tvoří levý a pravý přední řemen, na lopatkové časti zad je řemení spojeno jedním širokým pruhem základní látky z jedné vrstvy, která je polstrována. Na NŘ je přes celá záda, ramena až na prsa, našito 5 pruhů gumy a 5 pruhů lemovky, určených pro připevnění dodatečného maskování. Ve spodní části zádového řemenu je na vnější straně vodorovně přišit popruh s pravým a levým volným koncem pro pevnější fixaci k opasku nebo k doplňkovému zavěšení další výstroje (pomocí plastové přezky se na něj jistí malá polní, která je obdobně připevněna i v úrovni lopatek). Na vnější straně řemení jsou přes celý pravý i levý přední řemen s pokračováním přes celý zádový řemen našity dva popruhy, na které jsou v přední i zadní spodní části připojeny čtyři délkově stavitelné popruhy ukončené připojovacími oky s pojistnými kolíčky k připevnění bojového opasku. V ramenní části řemení jsou na tyto popruhy umístěny dvě již zmiňované plastové přezky k připevnění malé polní. Na předních řemenech jsou na tyto popruhy umístěny po dvou plastové D - spony a na zadním řemenu po jedné plastové D - sponě k zavěšování další výstroje a výzbroje. Systém je navržen tak aby se zátěž zavěšená na opasku a řemení co nejoptimálněji rozložila. Nosiče: Jsou doplňkem MNS vyrobené z vysokopevnostního materiálu, vodoodpudivým zátěrem, zvýšenou odolností proti mechanickému poškození a působení dekontaminačních činidel používaných AČR. Jsou ušité z dvou vrstev základní látky jejíž rubové strany jsou sešity k sobě. Uzavírány jsou suchým zipem, rychlosponami, případně druky. Na háčkových částech suchého zipu jsou nalepeny odnímatelné smyčkové protikusy, eliminující uzavírací schopnost suchého zipu pro případy, kdy není potřebná nebo účelná. Moje výbava: Nosné řemení, bojový opasek, 2x pouzdro na polní láhev (typ US), popruh na SA - 58, pouzdro na 2 ks zásobníků k SA - 58, pouzdro na UTON bez chlopně přes rukojeť a pouzdro na protiplynovou masku kteréžto, dočasně používám místo malé polní. Zápory: Snad kromě ceny (opravdu příšerně vysoká), občas ne úplně 100 % zapadajících pojistných kolíčků (na dvou nosičích mi vyšel jeden z kolíčku trošku stranou oproti tunýlku ale to se dá díky pružnosti látky zvládnout) a trošku těsného pouzdra na zásobníky (Airsoftový AK zásobník jde do pouzdra docela na těsno) jsem neshledal žádné zápory. Klady: Dobře rozložená váha nesené výstroje, neposouvající se, snadno dosažitelné, při pohybu nepřekážející nosiče, po několikerém použití uživatel přesně ví, co kde má a nemusí věnovat pozornost hledání. Celkový dojem: Velmi kvalitně vyrobený a vykoumaný český výrobek. Text: Globus Foto: Kosák 10

10 MNS 2000 AČR

11 recenze H&K G36C (Tokyo Marui) Každá novinka v podobě nového druhu zbraně na airsoftovém trhu znamená pro nadšence tohoto koníčku malý svátek. Na konci roku 2002 uvedla firma Tokyo Marui do prodeje pušku H&K G36C - kde C znamená commando. Jedná se o zkrácenou verzi G36, určenou převážně pro speciální jednotky. Pro své takřka futuristické tvary je často kritizována příznivci řady M16 jako puška hvězdné pěchoty, nebo alienobijka ze slavného filmu Vetřelci. Pojďme se tedy na tuto esteticky rozhodně zajímavou zbraň podívat blíže. Jedná se o automatickou zbraň se sklopnou pažbou a hlavní příliš nepřesahující krátké předpažbí (myšleno ve srovnání s verzemi G36K, či G36E). Celkem je 71,8 cm dlouhá a 23 cm vysoká (bez zásobníku). Zasunutý zásobník jí přidá další 4 cm a v nejširším místě naměříme 5,5 cm. Při sklopení sklopné pažby zkrátíme zbraň o plných 21,8 cm, čímž dostaneme útočnou pušku o délce 50 cm. Takřka celá zbraň je vyrobená z ušlechtilého ABS plastu. Navzdory tomu působí velmi kompaktním a neviklavým dojmem. Z kovu jsou vyrobena stavitelná mířidla, jazýček spouště, ovládací mechanismus sklopky, tlumič výšlehu ohně, oba přepínače střelby, imitace válce pro odběr plynů z hlavně, koncovka hlavně, patka sklopné pažby, kolíček na zajištění předpažbí a RIS kolejnička na spodní straně předpažbí kombinovaná s očky na uchycení popruhu. Dvě části jsou vyztuženy kovem, ale povrch je plastový. Jedná se o očko na uchycení popruhu v zadní části zbraně a uvnitř nosné nosné lišty s mířidly je pěti šrouby upevněn kovový profil ve tvaru U. Ramenní opěrka na konci pažby je z gumy. Ke zbrani je dodáván plastový zásobník, tzv. tlačák na cca. 50 kulí. Je z poloprůhledného plastu, šedivé barvy, skrz který je vidět imitace ostrých nábojů 5,56x45 NATO. Na bocích zásobníku jsou výstupky kterými se dají spínat k sobě a tak odpadá nutnost koupě spojky zásobníků. Celá zbraň je černé barvy, pouze popisné ikonky u přepínače střelby jsou červené a bílé. Tělo G36 je hladké, předpažbí je mírně zdrsněné. Ražba na těle popisuje typ zbraně ( HK G36C), ráži (Kal. 5,56 mmx45), výrobní číslo ( ) a rok a měsíc výroby (02 05). Dokonalost repliky poněkud ruší nápisy WARNING REFER TO INSTRUCTION MANUAL, ELECTRIC AIR GUN a TOKYO MARUI CO. LTD, MADE IN JAPAN. Rozlišení poloh přepínače střelby je provedeno popisnými obrázky znázorňující přeškrtnutou kulku (bíle) - zajištěno, jedna kulka - střelba jednotlivými výstřely a řada pěti kulek - střelba dávkou (obojí červeně). Zbraň váží 2,85 kg. Popišme si více tvar zbraně. Tlumič výšlehu ohně je válcového tvaru na konci mírně zkosený, zářezy sloužící u reálné zbraně k stabilizaci při střelbě připomínají při pohledu zepředu písmeno X. Předpažbí má lichoběžníkový průřez a nad hlavní jsou po obou stranách dva obdélníkové větrací otvory. Na spodní straně je přišroubována lišta použitelná k upevnění laseru nebo svítilny. Přibližně doprostřed předpažbí dosedá z vrchní strany nosné taktické hledí. Tvoří ho lišta (na kterou lze umístit optiku, kolimátor, nebo noční vidění), muška (bohužel plastová - ale zdá se být dostatečně masivní, aby odolala rozstřelení) a zadní stavitelná mířidla. Přední mířidla tvoří dutý válec s vlastní muškou. Zadní mířidla jsou vyrobena ze dvou plíšků spojených do tvaru L s kruhovými otvory různých průměrů. Překlápěním si střelec reguluje zamíření na 100, nebo 300 m. Výškové nastavení se provádí imbusovým šroubem. Celý tento mechanismus je z obou stran chráněn plechy o tloušťce 3 mm. Pod touto lištou je umístěno táhlo závěru sloužící u reálné předlohy k natažení zbraně po zasu- 12

12 recenze nutí zásobníku s náboji. Zde odkrývá okénko s válečkem pro nastavení intenzity přítlaku HOPu. Tento ovládací prvek je v okénku pro vyhazováni prázdných nábojnic. Na jeho konci, blíže k pažbě, je výstupek zabraňující vyhození nábojnice do obličeje střelce. Obdobný můžeme vidět u pušek M4 a novějších typů M16. Tento výstupek má ještě jednu funkci - zajišťuje pažbu ve složeném stavu (vrchní část pažby se o něj doslova zacvakne). Pažba je takřka trojúhelníkového tvaru. Kvůli odlehčení jsou v ní dvě dutiny s několika otvory na uchyceni popruhu. Ovladač sklopky má kruhový průřez. Jeden půlkruh tvoří čep, který zapadá do očka na patce zbraně a druhý půlkruh tvoří tlačítko. Stisknutím dojde k zasunutí čepu do pažby a je možné sklopit pažbu a zajistit ji o již dříve zmíněný výstupek. V rozložené poloze je pažba ještě fixována druhým čepem, který se zachytí do patky zbraně. Zbývá nám popsat ještě rukověť, spoušť a šachtu zásobníku. Rukověť svírá se zbraní 45 (nebo 135, záleží z které strany se na to člověk dívá) a má oválný průřez. Není nijak anatomicky tvarována kromě malého zobáčku ve spodní části. Šachta zásobníku je výměnná a lze ji nahradit typem pro použití zásobníků do zbraní typu M16. Zajištění zásobníku je provedeno páčkou typickou pro H&K. Spoušť je proti samovolnému stisknutí chráněna plastovým proužkem vedoucím od šachty zásobníku do rukověti. Tím bychom měli za sebou popis, jak zbraň vypadá. Co je uvnitř G36? V rukověti je motor EG1000, tělo ukrývá mechabox typu III. (stejný jako u AK47) a pružina je tzv. 90tka. Hlaveň je dlouhá 24 cm a má průměr 6,08 mm. Do předpažbí se vejde baterie typu SD. Jaká skutečně je? G36 v základní verzi (bez upgradů) má vcelku standardní dostřel okolo metrů, vyniká však přesností. Navzdory nepříliš dlouhé hlavni je přesnost velmi dobrá. Dalo by se říci, že při střelbě jde kulička za kuličkou do stále stejného místa. Na metru je velmi vysoká šance, že zasáhneme stojící postavu. Následující zkušenosti jsou se zbraní na níž byla vyměněna pružina 90 za 100. Dostřel se příliš nezvýšil (max. 4-5 metrů), ale vzrostla razance kuliček. Při střelbě dávkou na vzdálenost 25 metrů je rozptyl kuliček asi 25 cm. O něco horší je to s výdrží baterie. Baterie Sanyo NiCd 8,4 V 600 mah vydrží zhruba na výstřelů. Pokud je upgradnuto na 100 pružinu, tak se výdrž sníží na (měřeno za teploty do 10 C, takže v létě budou hodnoty o něco vyšší). Po instalaci baterie Grauppner NiMH 9,6 V 1000 mah se počet výstřelů zvýšil. Měření bylo prováděno na dvou Detail tlačného zásobníku 1700 mah. Co dalšího k ní pořídit? Na snížení hluku se nabízí koupě tlumiče. Na zbrani byly odzkoušeny 3 druhy tlumičů - SOCOM tlumič od CA, klasický hladký NONAME tlumič a ještě od MARUI, z dírkovaného plechu. Klasický tlumič je o něco těžší než druhé dva zmiňované. Svoji funkci tlumení plni všechny tři stejně. Po jeho instalaci dostane G36 mnohem akčnější vzhled. Firma MARUI k G36 vyrábí velkokapacitní zásobník na 470 kulí - tzv. točák. Je také plastový, poloprůhledný ale nemá uvnitř imitaci ostrých nábojů. Diky průhlednosti může střelec lehce zjistit počet zbývajících kulí. Násypka se zavírá zaklapnutím. Díky její velikosti se velmi snadno plní kuličkami (na rozdíl od zásobníku k M4A1) Určitě se vyplatí pořídit si taktický popruh. Standardní mířidla můžeme nahradit puškohledem nebo kolimátorem. Za zvážení jistě stoji i pořízení taktické svítilny nebo laseru. Všechny tyto doplňky jsou velmi snadno instalovatelné díky RIS lištám v základní výbavě zbraně. Autorovi recenze se subjektivně jeví zbraň jako dobře padnoucí do ruky a je snažší s ní mířit. Také typ mířidel je lepší než u M4A1, kterou předtím vlastnil. Po sklopení pažby je zbraň velmi vhodná na CQB do baráků. Velmi si také cení kompaktnosti a toho že se již nemusí bát viklavosti hlavně tak typické pro M16, M4. Dále doporučuje odmontovat přepínač střelby na jedné straně zbraně, protože si často nechtěně přehodil z pozice AUTO na jednotlivě díky rukavici na ruce. Shrnutí. Firma TOKYO MARUI nadělila všem hráčům airsoftu zbraň, která bude mít svoje příznivce i odpůrce co se týče jejího vzhledu. Co je však bez diskuze, je fakt, že se jedná o výrobek kvalitní, s velmi dobrými střeleckými vlastnostmi vhodný jak do lesa, tak na CQB. Celkový dojem kazí pouze jen její náročnost na baterie, která se však dá vyřešit bezproblémovou instalací baterie Graupner 1000 mah 9,6 V, která se do předpažbí vejde bez úprav. Spolu s Coltem M4A1 je H&K G36C výbornou koupí v poměru cena/výkon. bateriích stejného typu, obě nabíjeny po dobu 8 hodin. Baterie č.1 stříleno v průběhu 6 dní, mezitím zůstala ve zbrani kuliček. Baterie č.2 stříleno za teploty do 10 C 1200 kuliček. Stříleno jak jednotlivými výstřely (20 %), tak krátkými dávkami (3-6 ran - 75%) i jednou dlouhou dávkou o délce cca 70 kuliček. Po upgradu se zbraň jeví jako podstatně hlučnější, typická svým až štěkavým zvukem střelby. Po poměrně rozsáhlých úpravách v předpažbí zbraně se dá použít baterie skládaná z článků Sanyo, a to buď 8,4 V 1700 mah nebo 9,6 V Technické údaje: Airsoftová H&K G36C Skutečná H&K G36C délka 718 mm / 500 mm 718 / 500mm hmotnost g g délka hlavně 247 mm 228 mm kapacita zásobníku 50 nábojů 30 nábojů náboje 6mm kuličky 5.56mm x 45 (cal. 223) úsťová rychlost střely 90m / sec. 920 m / sec. kadence 750 až 850 ran / min. 750 ran / min. Text: Cow Foto: Kosák 13

13 recenze Vz. 61 Škorpion (Tokyo Marui) Vynechám historickou stránku ostrého kvéru, protože je asi notoricky známá. Spíš se pozastavím u toho, jak jsem se k téhle zbrani dostal. Může za to Usáma Bin Ládin. Vážně. Když se mi rozbila moje manuální pistole Glock 17, kterou jsem ke svému Remingtonu používal jako záložní, cítil jsem potřebu vlastnit něco, co se natahuje rychleji než pistole, a není to zase tak velké. Prostě nějaké záložní kropidlo, když utíkám ze sniperského postu do vlastních pozic, tak abych mohl sám sobě poskytnou jakousi krycí palbu. Optimální by pro mě byla MP5K - A4 nebo ještě lépe MP5K - A4 PDW. Bohužel to bylo v době, kdy AEG byla pro mě hudbou budoucnosti, takže jsem musel sáhnout po manuálu. V zásadě jsem měl na výběr mezi UZI, Walter MPL a právě Škorpionem. UZI byla příliš velká a Škorpion mě nějak nebral, takže jsem inklinoval k Walteru. Ale po Usámově útocích se to v Praze začalo hemžit policajty a vojáky vyzbrojenými mimo jiné i Škorpióny. Takže bylo vybráno. Zbraň stojí něco málo přes dva tisíce, asi podle toho, kde ji koupíte. Takže je to cca o 500,- dražší než HOP-UP pistole Marui nebo se to dá vyjádřit jako cena dvou HOP - UP pistolí UHC. Zbraň dostanete v krabici spolu s návodem a čističem hlavně. Plasty jsou z pozdější generace plastů Marui, takže vypadají opravdu věrohodně. Teda po delším používání se trošku poškrábou, ale u které zbraně ne. Kovová je jen opěrka a poutka na popruh, zbytek zbraně je plastový. Dřevěná pažba vypadá taky věrohodně. Ale liší se to kus od kusu. Viděl jsem i Škorpíky, co měly pažbu s velmi světlou barvou, blížící se žluté. Na levém boku zbraně je vyraženo výrobní číslo a na zásobníku znak ČZ. Tokyo Marui nebo made in Japan na zbrani nikde nenajdete! Natahování je jako u ostré zbraně dvěma výstupky na bocích zbraně za hlavní. U AS verze je ale jeden výstupek prodloužen na cca 2 cm, takže je natahování velmi pohodlné, asi jako u MP5. Je to zbraň optimální jak pro praváky, tak pro leváky, protože se prodloužený natahovací výstupek dá přemontovat na pravou stranu. Pokud používáte tuto zbraň jako záložní, tak vám výstupek bude vadit v pouzdře. Proto je výhodné ho zkrátit zhruba na polovinu a pro pohodlnější natahování po vyjmutí z pouzdra vždy trochu povyšroubovat. Ne zase moc, aby se šroub, na kterém je uchycen, neohnul. Zásobník pojme 26 kulí a je dvoukomorový. Oproti MP5 se ale nezasekává a je opravdu spolehlivý. Zkrácená a extra prodloužená verze se na rozdíl od ostré verze nevyrábí. Škoda. Další pěknou věcí je opěrka. Dodává zbrani na drsnotě a je také celá kovová. Nevýhodou je, že se nedá zacvaknout v zadní pozici. Pokud máte Škorpióna jako záložní, asi stejně budete střílet se složenou opěrkou. Nepříjemnou věcí jsou pro mě mířidla. Asi je to jenom subjektivní, ale dá se s nimi mířit špatně (není vina Marui, ale ČZ). Každopádně po nějakých úpravách (obarvení mušky, prohloubení zářezu v zadním mířidle) se tento defekt redukuje. Přepínač režimu střelby funguje zároveň jako pojistka. K samotné střelbě: Bomba! Škorpion vykazuje razanci srovnatelnou s MP5, dokonce i stejný dostřel a přesnost. Což je na zbraň téhle velikosti vážně démonické. HOP - UP je dimenzován na 0,25 g munici ale kupodivu stejně dobře funguje i s 0,20 g. A zvedání kuliček na konci dráhy letu je minimální. Finální charakteristika: nadprůměrná záložní zbraň, ideální zbraň pro začátečníky, dobré manuální kropidlo. Bytelná a spolehlivá. Ještě se mi nestalo, že by se jakkoliv zasekla, nebo porouchala. Mnohokrát mi při běhu vypadla, několikrát dokonce přistála na kameni, ale nemělo to na její funkci sebemenší vliv. výrobce: Tokyo Marui cena v Kč: 2.222,- HOP - UP 0,25g kapacita zásobníku: 26 BB provedení: manuál délka: 285 mm/546 mm + cena, odolnost, rychlost střelby, dostřel, přesnost, konverze na zbraň pro leváka, kovová opěrka - mířidla, opěrka nezajistitelná v zadní pozici, velikost na záložní zbraň, cena zásobníku (cca. 459,-) Zdroj: Foto: Kosák 14

14 zbraně RUČNÍ PALNÉ ZBRANĚ US ARMY II.část Samopal MP5 Tuto světoznámou špičkovou zbraň používají především jednotky speciálního určení. Samopal ráže 9 mm vyvinula a vyrábí firma Heckler & Koch. Speciální jednotky US Army mají k dispozici několik verzí samopalu MP5, mezi nimiž je i provedení MP5 SD s účinným integrovaným tlumičem výstřelu. Hmotnost základní verze MP5A5 je bez nábojů 2,25 kg, zásobník pojme 30 nábojů a je také k dispozici provedení zásobníku na 15 nábojů. Airsoftové provedení: natahovací - typ MP5SD3 (Hop - Up), natahovací - typ MP5A3 (Hop - Up), elektrická - typ MP5A2, MP5A3, MP5A4, MP5A5, MP5SD2, MP5SD3, MP5SD5, MP5SD6, MP5KA4 PDW, MP5KA4, MP5 R.A.S. (Rail Adapter System), 1040 mm, hmotnost bez nábojů 6,9 kg. Airsoftové provedení: elektrická Kulomet M240B Univerzální zbraň ráže 7,62 mm nahrazující u pěchotních a obrněných jednotek starší kulomet M60 stejné ráže. Kulomet obsluhují obvykle dva vojáci, má celkovou délku 1250 mm, hmotnost bez nábojů 11,7 kg. Provedení M240G používají jednotky americké námořní pěchoty. Oproti armádní verzi nemá přenášecí rukojeť. Airsoftové provedení: není Brokovnice M4 Brokovnice M4 SUPER 90 italské firmy Benelli nahradila celou řadu brokovnic užívaných jednotlivými ozbrojenými složkami Spojených států v rámci programu JSCS (Joint Service Combat Shotgun). Má ráži 12, hmotnost dosahuje 3,83 kg, pevná i výsuvná pažba. Trubicový zásobník pod hlavní pojme až šest nábojů. Airsoftové provedení: natahovací - typ M3 SUPER 90 (Hop - Up) Kulomet M60 Po dlouhá léta univerzální kulomet amerických ozbrojených sil ráže 7,62 mm. V současné době je již tato zbraň nahrazena kulomety M249 nebo M240. Přesto ve výzbroji některých elitních jednotek zůstává a to poslední sériová verze M60 E3, která se na první pohled vyznačuje druhou pistolovou rukojetí na předpažbí. Celková délka zbraně 1105 mm, hmotnost bez nábojů 11,1 kg. Airsoftové provedení: elektrická - typ M60 E3 Kulomet M249 Lehká, kompaktní zbraň přenášená a obsluhovaná jedním vojákem, vyráběná belgickou firmou FN pod označením MINIMI. Standartní družstvo US Army disponuje dvěma kusy M 249, které na úrovni této jednotky nahrazují kulomet M60 ráže 7,62 mm. Kulomet M249 střílí stejnou municí jako pušky M16/M4, tzn. 5,56 mm, a vedle pásu může využívat i běžné třicetiranné zásobníky zmíněných pušek. Délka této zbraně je Kulomet M2 US Army používá tento těžký kulomet ráže 12,7 mm ve verzi lafetované na nejrůznějších vozidlech pro ničení pozemních cílů a jako protiletadlovou zbraň krátkého dosahu. Celková délka kulometu je 1655 mm, hmotnost 38,2 kg. Zbraň má rychle výměnnou hlaveň a lze ji vybavit různými typy zaměřovačů pro denní nebo noční podmínky. Airsoftové provedení: není Text: MTJ Foto: Kosák, Riggs 15

15 novinky S&W PC 356 V březnu byla na náš trh uvedena tato poslední novinka v sortimentu krátkých manuálních zbraní se systémem HOP - UP od firmy Tokyo Marui. Váha 412 g, délka 215 mm, 30 ranný zásobník. pomohou zvýšit počet vystřílených kulí na baterku. Pomocí článků Graupner 1,2 V / 1000 mah lze postavit packy MINI 8,4 V / 1000 mah, MINI 9,4 V / 1000 mah, AK 8,4 V / 1000 mah a AK 9,4 V / 1000 mah. Při testování se nám podařilo vystřílet v pušce, která byla vybavena 1000 motorkem a pružinou M100, bb na jednu baterii 9,6 V / 1000 mah. H&K MP5 A5 (high grade) Další březnovou novinkou od Marui je vylepšená verze H&K M5A5. Oproti standardní verzi je obohacena o kovová mířidla. Navíc je zbraň připravena (závit na hlavni) na montáž tlumiče. Co se týká vnitřností je zbraň naprosto identická s celou řadou MP5. Cena se také od jiných MP5 příliš neliší (závisí na prodejci). Kolimátor Guarder NB - 04 Nový otevřený kolimátor s regulovatelným nasvícím záměrného bodu (12 stupňů intenzity). Váha 74 g, délka 122,5 mm, velikost záměrného bodu 10 (M.O.A.), baterie 3V CR2032. KSC M8000 Cougar G Další plynovou pistolí, která se objevila na našem trhu, je černá verze Beretty M8000. Stejně jako u ostatních zbraní KSC má štelovatelný hop - up a blowback. Váha: 865 g, délka: 180 mm, kapacita zásobníku: 26 bb, síla fps. Excel EKO 0,20; EKO 0,23; EKO 0,25; 0,12g; 0,20g; 043 g Po úspěšně provedené typové kontrole do našich airsoftových vod plnou parou vplouvají kuličky značky Excel. Jedná se především o kvalitní ekologické střelivo ve standardních gramážích 0,20 g a 0,25 g. Co se týká ekologického střeliva, přibývá další typ, a tím je střelivo s gramáží 0,23 g. Pro manuálisty jsou navíc připraveny kuličky 0,12 g. S výhodným poměrem cena / počet se představí gramáž 0,20 g. A nakonec pro odstřelovače s našláplýmy kvéry jsou určeny kuličky 0,43 g. Baterie Graupner Pro majitele AEG zbraní, kteří používají pro své miláčky baterie MINI, SD nebo AK, přinášíme nové typy akumulátorových packů, které jim Text: Riggs, Foto: Riggs, Kosák 16

16 encyklopedie ENCYKLOPEDIE - G Gore - Tex Gore - Tex, mikroporézní membrána, jejíž póry jsou x menší než kapka vody, ale 700 x větší než molekula vody. To znamená, že ani nejmenší kapka vody nemůže proniknout dovnitř, ale například pára z odpařovaného potu bez problému uniká ven. Součástí výstroje moderní armády jsou bundy, kalhoty, boty a nejrůznější doplňky z Gore - Texu (nebo jemu podobnému materiálu). Také v civilním sektoru již není problém pořídit si oblečení ze stejného materiálu. Graphic Training Aid (50 Study Cards-Armored Vehicle Recognition) Kapesní balíček padesáti ilustrovaných karet, které neslouží k hraní hazardu J, ale jako vtipná učební pomůcka pro rozeznávání nejrůznější bojové techniky, v tomto případě obrněné. Foto: přední strana-detailní obrázky techniky, včetně porovnání velikosti s dospělým člověkem. Zadní strana-velký obrázek techniky a důležitá fakta jako např. název typu, země původu, kdo ji používá, výzbroj a další technické údaje. Foto: ECWCS (Extended Cold Weather Systém) bunda americké armády, jejíž jednu z vrstev tvoří Gore - Tex. Foto: Gore - Texová bunda německého Bundeswehru. Text: MTJ Foto: Kosák, Riggs 17

17 akce KAMPAŇ IRON FIST Operace TORA BORA Situace: TV zprávy: Po několika dnech sledování včera v pozdních nočních hodinách provedla německá policejní zásahová skupina GSG 9 spolupracující s Policií ČR akci, která zřejmě nemá v našich končinách obdobi. Speciální komando zastřelilo pět a zadrželo tři lidi. Celá akce, která připomínala scénu z akčního filmuse odehrála na vrcholu Vítkov. Policie místo ihned neprodyšně uzavřela a odmítá poskytnout jakékoli informace. podle našich zdrojů byl při akci zastřelen jeden policista a jednomu podezřelému se podařilo uprchnout Řídící centrum NORAD, Mohavská poušť Ve střední Evropě je pomocí satelitu lokalizována přítomnost jaderného materiálu. CIA začíná celou záležitost vyšetřovat Praha, ČR Je identifikován objekt, ve kterém se podle CIA ukrývá jaderný materiál, případně idalší biologické zbraně. Jako je hlavní pode zřelý je označen p.havránek, který je Policií stíhán pro podezření z účasti při přestřelce na Vítkově v prosinci loňského roku. Podle CIA jsou jaderné zbraně zjištěné na základně v ČR identické s kontrabandem, který se jednotkám rychlé reakce NATO nepodařilo zajistit během operace TEXAS Praha, ČR Síly rychlé reakce jsou v plné pohotovosti. Veklení NATO rozhodlo o nasazení těchto jednotek: 1. Fallschirmjäger Regiment, 4 th PSYOPS Group, 666. Panzergrenadier Regiment, 75 th Ranger Regiment C Company, Delta Forces, NAVY SEALS 6, U.S. Navy SEALs - CZ, SAYERET Praha, ČR. Je vydán rozkaz k útoku na podezřelý objekt se uskutečnila další část kampaně Iron Fist. Po neúspěšném pokusu překazit nákup raket vybavených hlavicemi s bakteriologickou a možná i radioaktivní náplní se podařilo zjistit, že strůjce celé transakce Jacques Phillipe se dostal s nákladem až na území ČR, kde jej ukrývá za pomoci místního překupníka Havránka. Havránek si pronajal pozemek s komplexem bunkrů bývalé raketové obrany Prahy poblíž Čakovic. Tento zpustošený a plevelem zarostlý hrb na severním konci města nebyl na první pohled ničím nápadný a přesto nyní ukrýval bedny s velmi nebezpečným obsahem. Kolem celého areálu vyrostl plot s ostnatým drátem, po 24 hodin denně zde korzovala ochranka, složená většinou z lidí nevalné pověsti, nebo naopak policii velmi dobře známých. Poté co se ukázalo že ochranka disponuje slušným arzenálem zbraní, česká rozvědka po několika týdnech sledování oblasti rozhodla o rychlém, tvrdém zásahu proti osazenstvu. Díky různým donašečům se vědělo, že komplex ukrývá nejen rakety, ale i dokumenty, které by mohly pomoci odhalit a osvětlit síť mezinárodních zločinců, odpovědných za teroristické útoky, například na Francouzskou jadernou elektrárnu. Na pomoc si přizvala kolegy jak z Německa, tak z USA i Anglie. Cílem akce bylo : 1. Eliminovat ostrahu objektu 2. Získat čipovou kartu, nutnou k otevření dveří do jednoho z bunkrů, kde se nacházela místnost s trezorem ukrývajícím dokumenty a rakety 3. Najít klíče k trezoru 4. Najít návod na zneškodnění systému bomby, hlídající trezor 18 MANÉVRY OČIMA ORGANIZÁTORA Tahle akce se díky chřipkové epidemii mezi airsofťáky několikrát posouvala, a tak, když konečně nastal den D, byl jsem poněkud nervózní kolik lidí se vlastně sejde a jak to celé dopadne. Jakožto hlavní pachatel celé této akce jsem ještě ve čtvrtek večer letoval dráty a kontakty do trezoru a v pátek znovu objížděl policii v Čakovicích a vysvětloval, že se nemusí děsit, až jim někdo bude volat, že v Miškovicích asi vypukla válka. Moje nervozita vrcholila v sobotu ráno při čekání na ostatní teroristy. Těch dvacet minut, než dorazilo první auto bylo fakt neúnosných. Když se u benzinky začalo sjíždět jedno auto za druhým, začal jsem se uklidňovat. Po přesunu do areálu jsme si udělali krátký briefink, vysvětlili si o co vlastně jde a začali se rozmisťovat. Jako hlavní stan odporu byl vybrán největší bunkr se třemi parkovišti(na jedné straně dvě, na druhé jedno, uprostřed), uvnitř propojenými labyrintem chodbiček mezi nimi. Chodbičky končily malými místnostmi a do jedné z nich jsme chtěli umístit bombu. Já za pomoci dvou odvážlivců instaloval bombu do trezoru. Při manipulaci v tmavé, nízké místnosti se ukázalo, že spínače hlídající manipulaci s trezorem jsou opravdu citlivé a funkční. Dýmovničku určenou jako nástrahu se mi podařilo odpálit si přímo pod rukama. Vypadli jsme jak cukráři z té malé místnosti v oblaku zeleného kouře a já si při pohledu na své ruce a obličej obarvené na zeleno začal říkat, že nejspíš vyfasuju další přezdívku a to zřejmě Rákosníčka. Druhý pokus dopadl o poznání lépe, bomba bezpečně seděla na svém místě. Na rám dveří jsme upevnili karton, imitující dveře, vchod do předkomory zabezpečil kolega McVeigh

18 akce pohybovým čidlem a claymorou a konečně jsme se dostali ven na čerstvý vzduch. Návrší nad komplexem už bylo obsazeno a z každé skuliny vykukovala hlaveň. V okolí bunkrů jsme ještě umístili obálky s kartou, návodem a klíčem a vyčkávali na útok dobyvatel. Po nějaké době se objevili první útočníci a začaly první přestřelky, většinou spíš takové stylem "dolítne to tam, nebo ne?". Postupně střelba nabývala na intenzitě a parta kolem mne se přesunula do jednoho z bočních bunkrů. Z bunkru nebylo ven moc vidět, takže jsme byli odkázáni na sluchové vjemy. Střelba se začala přibližovat a něco málo kuliček dopadlo do naší těsné blízkosti. Rozhodli jsme se proto stáhnout se hlouběji do bunkru, kde bylo šero a byla velká šance, že uvidíme protivníka proti světlu dříve, než on nás. Po dalších dvaceti minutách se vyvalil zevnitř bunkru oblak dýmu. Doufali jsme, že to bylo od našich a že se snaží znepříjemnit dobyvatelům cestu k nám. Z venku přiletěla ke vratům další dýmovnice a uvnitř začínalo být docela nedýchatelno. Když přilétla třetí, neviděl jsem už ani na mířidla své SD 6. Moje utrpení ukončila dávka, která mi přejela po nohách. Přišla zevnitř, kde ještě útočníci nemohli být, na moje volání "mám, mám, kdo to sakra byl?!" se mi nedostalo odpovědi, takže mám doteď pocit, že mne omylem sejmul vlastní člověk. Ale co, to se stává. Na čerstvém vzduchu venku jsem zjistil, že dobyvatelé mají s průnikem dost práce, což mne potěšilo a jen jsem držel zbytku teroristů uvnitř palce, ať se drží co nejdéle. Celá akce se protáhla na dobré tři hodiny, teprve pak dorazili na mrtvoliště poslední z našich statečných. Útočníkům zabralo ještě nějakou chvilku nalezení všech tří indicií k zneškodnění bomby. Poté se vydali do útrob bunkru. Hlasitá detonace nám potvrdila účinnost a funkčnost Mc Veighovy nástrahy u dveří. "Zase o jednoho míň" pomysleli jsme si a s napětím čekali, jak dopadne likvidace bomby v trezoru. Slzící postavy, vycházející ze vrat byly dostatečnou odpovědí. Nepovedlo se, pyrotechnik, který šel pro bombu si asi pořádně nepřečetl instrukce, kde bylo napsáno : vsunout klíč, otočit, otevřít víko, přestřihnout drát, odstranit druhé víko, vzít obsah krabice Vešel do místnosti, uviděl krabici, popadl ji a nesl ven. Spínače na dně krabice ten den zafungovaly podruhé. Slzná rozbuška vypustila svůj obsah a pyrotechnikovi doslova zbyly jen oči pro pláč. Teroristé slavili další úspěch. Potěšilo mne, že relativně všichni se shodli na tom, že to byla docela povedená akce. Po oficiálním ukončení jsme jako již tradičně rozpoutali několik dalších bitev a kolem třetí to začali rozpouštět. A naše teroristické hlavy už vymýšlí další plány na ovládnutí světa. V rolích teroristů vystupovali 25th ID VIetnam, Mosquitos, SEAL Team 2, T.R.T., Stříbrní Vlci, Tango Force Piranha, Vietcong a další. Text: Pilot, Foto: Riggs TV zprávy: Dnes odpoledne se vpraze odehrálo drama, které bemá v našich končinách obdobi. Naše policejní síly ve spoleprácí se sila mi rychlé reakce NATO podnikly zátah na skupinu teroristů, která byla propojena na mezinárodní síť. Při přestřelce mezi bez pečnostními silami a teroristy bylo zastřeleno nejméně 20 lidí. Oficiální místa zarytě mlčí, ale nám se podařilo zjistit, že zahy nulo i několik vojáků a policejn pyrotechnik. Stane se Česká republika terčem dalších útoků? Sledujte naše mimořádné zpra vodajství... 19

19 akce OPERACE SPRING STRIKE Termín: Prostor: nejmenovaná země, reálně VVP Babiny, Litoměřicko. Úkol pro jednotky Aliance (NATO): 1) osvobodit rukojmí. 2) navrátit přepadenou britskou základnu Jejímu veličenstvu. 3) zpravodajskou činností získat informace o nepříteli. 4) zlikvidovat zbytky nepřátelských jednotek v oblasti. Úkol pro jednotky OPFORCES (žoldáky): Ztížit či zabránit jednotkám aliance ve splnění úkolů 1-4 :-). Jednotky NATO: 22 SAS Reg. / A Comp. (Praha), 22 SAS Reg. / B Comp. (Teplice), SAS Combat Forces (Říčany), 166. skupina (Praha), 357 brigade Patriot (Chrudim), 3 rd Bn. 1 st Reg. Marine (Ostrava), 2. výsadková legie (Říčany), AS team Rokycany (Rokycany), ARES (Praha), L159 Crew (Čáslav), Sharpshooters (Roudnice n/labem), 10. prapor Berserk (Most), 1 st Cavalry (Praha). Jednotky OPFORCES: Viper Nymburk (Nymburk), Headhunters (Praha), S.A.S.T. (Satalice), A.S.T.L. (Litoměřice), 1st Ranger Bn (Jablonec n/nisou), 61 infantry troop (Frýdek Místek), Skupina zvl. nas. (Kralupy), 7. legie (Soběslav). Celkový počet účastníků tedy činil mopic, prostě 80 lidí. Pouze tři jednotky na poslední chvíli odřekly účast, a jak vidno, byla to zejména jejich škoda. Průběh: SAS jako první na místě srazu, dohoda se zástupci AČR o využití VVP průběžný příjezd dalších (zejména žoldnéřských) jednotek proveden průzkum obsazené základny na úrovni hlídky (3x3-5). Nepřítel byl viděn, slyšen i cítěn, akce bez přímého kontaktu a střelby. Zajištěny informace o základně pro zítřejší útok krutá zima (min C + vítr) vyhlašuje se budíček (nej) méně připraveným průběžný příjezd dalších (zejména aliančních) jednotek boj o britskou základnu a 4 zajaté britské vojáky (zajatci SAS). Základna dobita 10 s po limitu, 2 zajatci osvobozeni; spoutáni pouty, 2 zabiti granátem posledního z žoldáckých hlídačů. (Škoda, že to nebyla pouta co měla ta druhá dvojice, z těch se díky paklíči co mám v pásku od hodinek, umím dostat, mohlo to být zajímavější). Na základně nalezeny ruské dokumenty, i obránci dle výpovědi zajatců mluvili rusky? Během nástupu aliančních sil a vztyčování vlajky je základna náhle znovu napadena (a dobita, bravo žoldáci :-)) Pauza na oběd a hlavně na přesun a rozmístění žoldáků na další scénář Aliance provádí průzkum celé oblasti na úrovni družstva (4x10) s úkolem nalézt a pro zpravodajce zmapovat ruskou základnu. Dále zjistit, zda počet ruských vojáků potvrzuje či vyvrací teorii zapojení Ruska do přepadu Britů. Akce končí naprostým úspěchem sil NATO (díky vysílačkám a rychlým přesunům, ale též díky tomu, že tohle území 40 žoldáků nemohlo pořádně uhlídat). Za ruskou základnu použita základna AČR, pro její (upozorněné) osazenstvo to jistě nebyla nuda. První jednotky odjíždějí domů NATO naráží na zakopané žoldáky, proveden úspěšný útok do stráně protkané sítí zákopů, a to i přes silné ztráty díky husté palbě a žoldácké taktice hoďte na ně dolů všechno co tu nahoře máme, třeba i ty miny co se tu válej To fakt nebylo fér! :-) Alianční obojživelný transportér PTS uvízl na 15 min v bažině uprostřed žoldáckého území. Ti eliminují posádku PTS cca 1 min před limitem. Následuje focení. (Využita rezavějící vojenská technika, stojící bez užitku před areálem základny AČR) z nejrůznějších důvodů odjíždí řada jednotek, zejména pro celkové vyčerpání a obavy z nadcházející noci. (Rada SAS: do Herefordu se hoši nehlašte, brzo by jste šlapali na 4. nástupiště:-)) Zůstává asi 40 lidí. Taky večeře a tak podobně Noční boj, účast cca 25 lidí, NATO si hlídá svojí základnu a snaží se zaminovat základnu žoldáků, kteří činí totéž. Na položené miny 5:3 pro žoldáky v oblasti byl sestřelen vrtulník NATO, přežila tříčlenná posádka. Byl vyslán Rescue team, který zachraňuje zraněnou a částečně nepohyblivou posádku vrtulníku žoldákům před nosem, ti potom pro změnu vyčistí celou alianční základnu zbytky žoldáků se zakopávají na nejprudším kopci v okolí (jiné jméno než Hamburger Hill nepřichází v úvahu), NATO šplhá po čtyřech a kopec dobíjí!!! (potom NATO kempuje nahoře, aby si to žoldáci taky zkusili - i jim se daří dobít vrchol) konec akce, odjezd všech zbylých jednotek. Závěr: Akce se podle pořadatelů obzvláště vydařila, i většina teamů jí hodnotila kladně. Podařilo se ji uskutečnit jako manuál only (všem co se dokázali svých AEG vzdát - díky, nebylo vás málo), vyskytly se sice oboustranné stížnosti na problémy s přiznáváním (zrovna tady mají AEG asi výhodu, dávka se ukecává hůř, taky protože víc bolí), ale nic co by přesáhlo obvyklou mez.. Střílení skrz husté křoví dělalo svoje Všechny jednotky zasluhují pochvalu za ukázněnost a dodržování pokynů pořadatelů. Skore NATO x žoldáci je v podstatě vyrovnané, ale o to snad ani nešlo. Šlo o to si dobře zahrát a to se podle nás podařilo. Text: Dráp, 22 SAS / A, B Comp., Foto: Krata 20

20 komiks SEZNAM AS JEDNOTEK 1. Slezská Úderná Opava Taktická rota - Olomouc Olomouc, Šternberk AVN brigade Praha Průzkumná takt. jednotka Jaroměř divize BERSERKER Most rd Abn. Bde. U.S.Army Praha st Ranger bn Army club Jablonec n N st Recon BN USMC Praha, Kolín, HK Průzkumná jednotka Roudnice n/l prapor RANGERS Praha nd SAS Reg./ A Comp Praha nd SAS Reg./ B Comp Teplice th Tropic Lightning Club Praha nd Ranger bn Trutnov Brigáda Rychlého Nasazení Praha th Infantry Division Olomouc th PSYOPS Group Praha mechanizovaný prapor DOČR Karviná Spec. Brig. "gen. Moravce" Praha th Ranger Reg. 2 nd Bn. České Budějovice Alpha Team, 5 th SFG Praha City B Comp. 1 st Bn. 12 th SFGA Roudnice n/l Black Hunters Černilov CAMU - formation of KSK C Comp. 1/75 Ranger Reg. Praha CLAT Vipers Česká Lípa Delta force Frýdek-Místek Detachment disposal terorist Kralupy Divoke husy DRAGON FORCE České Budějovice Eagle Team FOX PATROL Rudolfov GIGN Brno GSG 9 Praha Klub Vojenské Historie C.M.U. Praha Legie slezsko Ostrava Navy Seals Velké Hamry Velké Hamry, okr. Jabl. n. N Navy Seals CZ Praha OMON Poděbrady Poděbrady, Nymburk PREDATOR BUDWEIS Red Berets Brno S.K.O.R.P.I.O TEAM Mariánské Lázně S.O.T. -ALPHA Brno S.T.A.R.S. Aš SAYERET - Israeli Special Forces Praha S.E.A.L. team 3 Praha SEAL TEAM 6 Praha Shadow commando Slaný Spec Ops Varnsdorf SPECNAZ Praha Specnaz sabotage team Velvary Specnaz SSSR Ml.Boleslav T.E.T.(Taktický eliminační tým) Havířov WARRIORS Chomutov, Jirkov Pokud máte zájem o zveřejnění názvu a kontaktu na Vaší AS jednotku, kontaktujte naší redakci na tel.: Zdroj: Internet Redakce: MTJ, Riggs, Witus, foto: Kosák, grafická úprava a DTP: Witus. m.t.jirsa@seznam.cz, riggs@volny.cz, witus77@seznam.cz Kontaktní místo: I. Airsoftová prodejna, Melounová 2, Praha 2, , tel.: Časopis vydává společnost Anareus CZ, s.r.o., Feřtekova 541, Praha 8, , IČ: , Krajský obchodní soud v Praze oddíl C, vložka 69519, datum zápisu