Jarmilavacková: Eyckovské a jinéhádanky

Transkript

1 desátá kapitola 10 Jarmilavacková: Olga Kotková Před sebou na stole mám položený puzzle, který jsem před lety dostala. Základem je fotografie, která zachycuje Hanu Seifertovou, Jarmilu Vackovou a mne. Fotografka Národní galerie nás takto zvěčnila při tiskové konferenci pořádané k výstavě obrazu Dvanáctiletý Ježíš v chrámu ze zámecké galerie v Opočně, tj. díla, jež vešlo díky médiím do obecného povědomí pod názvem Bosch z Opočna. 1 Puzzle znamená hádanka nebo záhada. A odborná činnost PhDr. Jarmily Vackové, CSc., je přímo symbolicky spojena s nejednou hádankou ať již šlo o otazníky kolem uvedené malby opočenského Ježíše od následovníka Hieronyma Bosche z doby kolem 1550 či záhady ohledně tvorby Jana van Eyck a jeho tajemného bratra Huberta van Eyck. Vacková totiž ví, že existují i otázky, na které už odpověď nenajde - me. V tomto případě pak dovede s pokorou a noblesou sobě vlastní tuto situaci přiznat a v daných případech odmítá vysvětlovat nevysvětlitelné maximálně nadhodí některé hypotézy jako námět k zamyšlení. Jistá dávka tajemnosti ponechává věci kouzlo nepoznatelnosti a neuchopitelnosti. U Jarmily Vackové upoutá i široké pole její odborné působnosti kromě nizozemské malby 15. a 16. století se zabývala i jagellonským dvorským uměním v Praze, věnovala se i hledání příčin a důsledků nizozemských ikonoklasmů a zaujaly ji otázky metodologie dějin umění 20. století. Dlouhou praxí, kontakty a častými výjezdy do terénu získala dokonalý přehled 134 Olga Kotková

2 Puzzle: Hana Seifertová, Olga Kotková a Jarmila Vacková (vpravo). Snímek pořízen během tiskové konferenci pořádané k výstavě obrazu dvanáctiletý Ježíš v chrámu ze zámecké galerie v Opočně (Národní galerie v Praze, 1996). Foto Miroslava Sošková, NG v Praze Jarmilavacková: o mobiliáři českých a moravských sbírek, zámků a kostelů i díky tomu např. na biskupství v Litoměřicích objevila zapomenutý poklad nizozemského malířství drobný obraz, jenž představuje Madonu v Uzavřené zahradě a připsala jej tzv. Mistru Tiburtinské Sibylly. 2 Ve svých pracích zúročila i svůj dobrý přehled o současné umělecké tvorbě vyzná se ve výtvarném umění, filmu i soudobé hudbě. Široký okruh odborného zájmu tak Vackové umož - ňuje i široké pole publikační činnosti např. monografie, studie v uměleckohistorických periodikách, rozsáhlé příspěvky v publikacích nakladatelství Academia i eseje v denním či týdenním tisku. Nezamýšlím při této příležitosti sepsat celé (dlouhé) profesní curriculum vitae této badatelky a ani nebudu kriticky rozebírat její metodologické pří - stupy o to se ostatně již dávno postarali jiní. 3 Pro snazší orientaci je vhodné připomenout pár základních mezníků v životě Jarmily Vackové. Přišla na svět 5. října 1930 v Topolčanech. Na jejích zájmech se výrazně projevila i rodina Jarmilu ovlivnily především postoje její sestřenice, Růženy Vackové, Artemis a dr. Faust 135

3 Jarmilavacková: profesorky klasické archeologie a historičky umění, statečné odpůrkyně totalitních režimů. 4 Dějiny umění absolvovala Jarmila Vacková na brněnské univerzitě (u Václava Richtera a Alberta Kutala), své odborné působiště však našla v Praze v Ústavu teorie a dějin umění Akademie věd, s jehož prostředím zůstává spjata až do dnešních dnů. Chtěla bych se však rozepsat o výjimečných schopnostech této badatelky, vyzdvihnout její přínosy pro české i světové dějiny umění a především nalézt úhly vidění, které ji charakterizují právě jako ženu. A priori však Jarmilu Vackovou musíme vidět jako lidskou bytost, žijící a pracující v určitém historickém období a v jejím případě to nebyla doba vědecké práci zrovna přející dvě stěžejní publikace Vackové Repertoire des peintures flamandes 5 a Nizozemské malířství 15. a 16. století z československých sbírek 6 vyšly ještě v totalitním Československu. A klobouk dolů: ani v jedné z citovaných knih, ani v žádné její stati nenajdeme sebemenší úlitbu tehdejšímu režimu. Jakkoliv přístup Vackové byl jinak důsledně historický, současnost badatelka se stejnou důsledností ignorovala a vyeliminovala ji tak alespoň na papíře ze svého světa. Pro ilustraci poměrů neuškodí připomenout, že celá řada odborných knih či katalogů z konce osmdesátých let 20. století ještě zmiňuje zásluhy Vítězného února 1948 či kulturní politiku KSČ. 7 Kromě toho Vacková v podmínkách mezinárodní izolace dokázala držet krok se zahraničním bádáním, získala dokonalý přehled o dění v oboru a o literatuře vydávané na západ od našich hranic. Osobní oporu nalezla v historiku umění Jaromíru Šípovi ( ), s nímž své kunsthistorické rébusy často luštila. Svým uvažováním, podepřeným znalostí kulturněhistoric - kých vazeb, ikonografie (zde nezapře ohlas prací Erwina Panofského a Jana Białostockého) i tradičního, analytického znalectví (v tom se zase projevil vliv brněnské školy Alberta Kutala) několikrát výrazně předběhla svou dobu. Koncem šedesátých a na počátku sedmdesátých let 20. století např. se spolu s Jiřinou Hořejší zaměřily na jagellonskou dvorskou uměleckou kulturu, 8 tj. fenomén, jenž je podle badatelek blízký době lucemburské. V souvislosti s tímto tématem se Vacková zamýšlela nad památkou par excellence tohoto období výmalbou Svatováclavské kaple v katedrále sv. Víta od tzv. Mistra litoměřického. 9 I když úvahy tandemu Hořejší Vacková nebyly našimi medievalisty vždy nadšeně přijímány, 10 časový odstup, odklon od přísného národnostního hlediska a vidění domácí výtvarné produkce 136 Olga Kotková

4 Jarmila Vacková avec la collaboration de Micheline comblen-sonkes, Les Primitifs flamands II, Repertoire des peintures flamandes du quinzième siècle 4. collections de tchécoslovaquie, Bruxelles 1985 (obálka knihy) Artemis a dr. Faust 137

5 Jarmilavacková: v mezinárodním kontextu dává v mnohém oběma badatelkám za pravdu což se ostatně projevuje i během projektu zaměřeného na výzkum výtvarného umění za vlády Jagellonců. 11 Celou dobu Vacková potichu a za nelehkých osobních okolností připravovala svoji monografii o Janu van Eyck. 12 Právě tento malíř, velikán nizozemského malířství, učaroval Jarmile nejvíce nejenom jeho technicky bravurní olejomalby, ale zaujala ji ona tajemnost, spojená se jménem van Eyck. Snad neuškodí krátké uvedení do problematiky: 13 Jan van Eyck (kolem ) měl bratry Huberta (kolem ) a Lamberta. Mysterióznímu Hubertovi nelze připsat žádné umělecké dílo, avšak na autentickém rámu Gentského oltáře je Hubert jednoznačně uveden jako pictor. Podle tohoto nápisu Hubert, největší ze všech malířů, Gentský oltář (datovaný 1432) malovat započal a Jan dokončil. Sdělení sice působí jednoznačně, ale zdání klame. A můžeme říci, že klame i celý oltář respektive odmítá vydat své tajemství: ač byl prozkoumán doslova každý jeho milimetr, a to ze všech metodologických přístupů a za pomoci veškeré techniky, nikdy se nepodařilo rozlišit podíl dvou malířů. O Hubertovi neexistu - jí žádné další zprávy a ani mu nelze průkazně připsat žádné dochované dílo. Kdo byl tento Hubert? Proč se jeho jméno objevuje jen na Gentském polyptychu? Zasáhl nějak do ikonografického programu oltáře? Zasadil se snad o objednání oltáře? Pravdy se však nedopátráme a ani nám, lidem odlišné doby a zcela jiného myšlení, její odhalení nepřísluší. A Vacková auru neproniknutelnosti van Eyckovi (nebo van Eyckům?) nebere. Při stupuje k Eyckovi a k dílům starých mistrů vůbec s patřičnou úctou, která se promítá i do způsobu jejího uvažování. I když jsou autorčiny úvahy nad uměním spojeným se jménem van Eyck mnohdy složité a vyžadují maximální koncentraci, zůstává její text čtivý, zábavný a srozumitelný. Navíc svým sugestivním líčením dovede přinutit čtenáře, aby myslel spolu s ní a sle doval tok jejích asociací, nápadů a postřehů. Díky tomu lze odborné pojednání Vackové číst téměř jako beletrii a kniha osloví i ty, kteří jinak tento typ literatury nevyhledávají. Její van Eyck tak značně vyčnívá v nabídce uměleckohistorických publikací, jež se vyskytují na našem trhu. Nepře kvapí, že Jarmila Vacková za tuto knihu dostala v roce 2006 cenu F. X. Šal dy. Zaslouženě se stala vůbec první ženou, která toto prestižní ocenění získala. 138 Olga Kotková

6 Jestliže v rámci domácího intelektuálního dění posledních desetiletí Vacková zaujala především uváděnou eyckovskou monografií a sérií úvah, které z podnětu Jiřího Cieslara publikovala v devadesátých letech 20. století na stránkách Literárních novin, 14 pak v zahraničních odborných kruzích byl velmi oceněn objev, učiněný badatelkou již na konci šedesátých let 20. století. Vacková identifikovala dva do té doby opomíjené svazky z pražské Univerzitní knihovny jako Alba vévody z Croy. Zjištění způsobilo zejména v Belgii rozruch v roce 1959 proběhla na zámku Beaumont, rodovém sídle významného mecenáše Karla z Croy ( ), výstava, která shromáždila sbírky tohoto rodu. Mezi uměleckými poklady pak dominovalo 24 alb s vedutami řady míst na území dnešní severní Francie a Belgie. Pořadatelům ovšem nezbylo než konstatovat, že soubor není kompletní, neboť schází vyobrazení některých klíčových lokalit (např. Lille, Arras). A právě na tato slova reagovala Jarmila Vacková, když příslušné folianty z pražské knihovny ztotožnila s chybějící částí Alb vévody z Croy. Objev nejprve zveřejnila ve svém domovském periodiku Umění, 15 poté v rozšířené formě ještě v Jaarboek van het Koninklijk Museum voor schone Kunsten Antwerpen (1976). 16 Vackové se za tento objev dostalo poct vpravdě královských byla jmenována členkou The Royal Society v Bruselu. Objev i toto uznání jí pomohlo otevřít dveře k dalším projektům zejména práci na zmíněném Repertoire des peintures flamandes, 17 svazku, jenž odbornému světu dal možnost udělat si obrázek o tom, co se z nejstarší nizozemské malby nacházelo na území tehdejšího Československa. Materiál je zpracován precizně a důsledně, pro případnou metodologickou inspiraci zdůrazňuji, že velkou pozornost autorka věnovala rubovým stranám obrazů, transkripci nápisů a čísel na nich. Vzhledem k tomu, že francouzština je přece jenom obecně přístupnějším jazykem, zů - stává tato kniha zahraničními badateli více používaným a citovaným zdrojem než bohužel pouze česky vydané Nizozemské malířství 15. a 16. století z československých sbírek. 18 I přes jazykovou bariéru reagovali recenzenti na tento titul pozitivně např. Ilja Veldman, profesorka dějin umění na amsterdamské Vrije Universiteit, uveřejnila svou recenzi v Simiolu a na adresu Vackové nešetřila chválou. 19 Zaujala stanovisko k celkovému rozvržení knihy, ikonografickým rozborům, navrženým atribucím a zejména pak u knihy, která spatřila světlo světa ještě před pádem železné opony, vysoce vyzdvihla obdivuhodný rozsah citované literatury, uvedené v poznámkovém aparátu. Jarmilavacková: Artemis a dr. Faust 139

7 Jarmilavacková: Příspěvek o Jarmile Vackové se chýlí ke konci, proto zbývá shrnout hlavní přínosy této odbornice. Snad nebude na škodu, učiním-li tak v osobním tónu. Bibliografie této badatelky čítá takřka 150 vydaných titulů. 20 Přitom jí jistě nešlo o pouhý počet vydaných článků; na svých tématech pracovala s plným nasazením dlouhá desetiletí. I proto její práce dělaly a dělají českému dějepisu umění v zahraničí velmi dobré jméno a Jarmila Vacková tím neskonale pomohla všem, kteří na její bádání navazují. Když jsem před lety v rámci přípravy soupisového katalogu nizozemského malířství z Národní galerie v Praze 21 vstoupila na půdu bruselského International Centre for the Study of Medieval Painting in the Schelde and Meuse Valleys (takto složitě a pouze anglicky se nyní jmenuje někdejší Centre Primitifs flamands), oka - mžitě jsem měla na stole všechny požadované knihy či periodika, a dokonce jev v této instituci nevídaný mi o polední pauze nevykázali z knihovny. Tento badatelský luxus mi byl dopřán jen a jen díky tomu, že mě poslala Madame Vakova, jak Belgičané říkali. Tato vstřícnost pochopitelně signalizovala daleko více: dávala tušit důvěru ve výsledek. Důvěru, kterou zde vydobyla, respektive vypsala Jarmila Vacková. Na místě je poslední hádanka: v čem se vlastně projevuje onen ženský přístup? Jarmila k tomu sama říká: Snad v tom, že jsem se vždycky snažila vykládat, vysvětlovat a rozšířit obzor všem kolem didakticky působit. Asi se v tom projevila i dávka mateřského instinktu, který je ženám většinou vlastní. Jinými slovy: ženská se ráda rozdává pro druhé. Také jsem přistupovala k obrazům s citlivostí a díky tomu určité poselství, v nich ukryté, jsem patrně mohla lépe dešifrovat a předávat dále. V první řadě mi šlo o to, abych vytáhla aktuální myšlenky, které nějakým způsobem promlouvají k přítomnosti a pomohou ji ozřejmit, pochopit či napravit. Psaní a s ním spojenou možnost působit na lidi beru jako zvláštní druh misionářství. A to mě na mojí práci baví ze všeho nejvíc. 1 Jarmila Vacková, in: Olga Kotková (ed.), Hieronymus Bosch následovník: Dvanáctiletý Ježíš v chrámu. Obraz po zrestaurování (kat. výst.), Národní galerie v Praze Jarmila Vacková, Hortus conclusus. Obraz od Mistra Tiburtinské Sibylly (?) z roku 1494, Umění XXXIV, 1986, s Tento obraz si autorka vybrala pro obálku své knihy Les Primitifs flamands (viz pozn. 5). 3 Jiří Kroupa, Jubileum Jarmily Vackové, Umění XLIII, 1995, s (včetně podrobné bibliografie z let , kterou sestavily Jarmila Vacková a Zuzana Všetečková). 140 Olga Kotková

8 4 Jarmila Vacková, Osud a dílo Růženy Vackové, Umění XXXX, 1992, s Jarmila Vacková avec colaboration de Micheline Comblen-Sonkes, Les Primitifs flamands II, Repertoire des peintures flamandes du quinzième siècle 4. Collections de Tchécoslovaquie, Bruxelles Jarmila Vacková, Nizozemské malířství 15. a 16. století. Československé sbírky. Praha Staré evropské umění. Sbírky Národní galerie v Praze. Šternberský palác, Praha 1988, s. 14. Staré české umění. Sbírky Národní galerie v Praze. Jiřský klášter, Praha 1988, s Jiřina Hořejší Jarmila Vacková, Král Vladislav v jiném světle neexistujících pramenů, Dějiny a současnost IX, 1967, č. 4, s ; J. Hořejší J. Vacková, Jagellonec na českém trůně, Umění XIX, 1971, s. 431; J. Hořejší J. Vacková, Některé aspekty jagellonského dvorského umění, Umění XXI, 1973, s ; Jarmila Vacková, Die Hofkunst zur Zeit der Jagellonen-Herrschaft Böhmen, in: Jiřina Hořejší Jarmila Krčálová Jaromír Neu - mann Emanuel Poche Jarmila Vacková, Die Kunst der Renaissance und Manierismus in Böhmen, Praha 1979, s ; Jiřina Hořejší Jarmila Vacková, Kniha o pozdně gotickém umění v Čechách. Dialog s autorským kolektivem, Umění XXVIII,1980, s Jarmila Vacková, K ideové koncepci renesančních nástěnných maleb ve Svatovítské kapli, Umění XVI, 1968, s K této problematice viz též: J. V. [Jarmila Vacková], heslo Mistr zv. litoměřický, in: Anděla Horová (ed.), Nová encyklopedie českého výtvarného umění I, 1995, s. 518; Jarmila Vacková, Co s Mistrem litoměřickým?, Literární noviny 2000, č. 9, s Jaroslav Pešina, K recenzi o knize Pozdně gotické umění v Čechách, Umění XXIX, 1981, s ; Josef Petráň, Fakta nebo dojmy?, Umění XXIX, 1981, s ; Jiřina Hořejší Jarmila Vacková, Znovu o povaze jagellonského umění v Čechách. Odpověď Josefu Petráňovi a Jaroslavu Pešinovi, ibidem, s Dietmar Popp Robert Suckale (eds.), Die Jagiellonen: Kunst und Kultur einer europäischen Dynastie an der Wende zur Neuzeit, Nürnberg 2002; Evelin Wetter (ed.), Die Länder der böhmischen Krone und ihre Nachbarn zur Zeit der Jagiellonenkönige ( ): Kunst Kultur Geschichte, Ostfildern 2004; Jiří Fajt Markus Hörsch (ed.), Künstlerische Wechselwirkungen in Mitteleuropa, Ostfildern Jarmila Vacková, Van Eyck, Praha Na konci knihy seznam literatury k téma tu. 13 Ibidem, zejména s , K eyckovské hádance viz též: Jarmila Vacková, Eyckovská hádanka, Dějiny a současnost XIII, 1991, č. 3, s ; tento článek vyšel v souboru článků a úvah: Jarmla Vacková, Odpovědi obrazů. Mistři starého Nizozemí, Praha Knižně vyšlo Viz předchozí poznámku. 15 Jarmila Vacková, Neznámá alba vévody z Croy, Umění XIV, 1966, s Jarmila Vacková, Some additional Notes concerning the Charles de Croy Manu scripts at Prague, Jaarboek van het Koninklijk Museum voor schone Kunsten Antwerpen 1976, s Objevení Alb vévody z Croy pak zhodnotila v 1995: Jarmila Vacková, Svět podle Karla z Croy, Dějiny a současnost XVII, 1995, č. 6, s (knižně 2001: viz pozn. 11, s ). 17 Viz pozn Viz pozn Ilja M. Veldman (rec.), Jarmila Vacková, Nizozemské malířství 15. a 16. století. Československé sbírky, Simiolus 20, 1990/1991, s Jarmilavacková: Artemis a dr. Faust 141

9 Jarmilavacková: 20 Bibliografie z let shromážděná za článkem Jiřího Kroupy (viz pozn. 3) čítá téměř 130 titulů. Po roce 1995 Vacková vydala knihu Van Eyck (pozn. 12), Odpovědi obrazů (pozn. 13), řadu úvah v Literárních novinách a Dějinách současnosti ty z let jsou zahrnuty v knize Odpovědi obrazů, v dalších letech vyšly např.: Jarmila Vacková, Umění a krása ve středověké estetice, Literární noviny 10, 1999, č. 31, s. 13; Jarmila Vacková, Konec dějin umění, ibidem 11, 2000, č. 45, s. 12; Jarmila Vacková, Museum umění v digitální době, ibidem 12, 2001, č. 14, s. 13; Jarmila Vacková, Labyrint je nezaměnitelným emblémem baroka, ibidem 12, 2001, č. 34, s. 15. Dále články v Ateliéru: Jarmila Vacková Olga Kotková, Kauza Bosch z Opočna, Ateliér 1996, č. 9, s. 12; Jarmila Vacková, Nizozemské malířství , ibidem 2001, č. 11, s. 7; Jarmila Vacková, Přítelkyně kresba, ibidem, 2001, č. 22, s. 3. Přispěla také do řady výstavních a sbírkových katalogů např. in: Olga Kotková (ed.), Hieronymus Bosch následovník (pozn. 1); J. V. [Jarmila Vacková] hesla, in: Eliška Fučíková James M. Bradburne Beket Bukovinská Jaroslava Hausenblasová Lubomír Konečný Ivan Muchka Michal Šroněk (eds.), Rudolf II. a Praha (kat. výst.), Pražský hrad Valdštejnský palác, Praha 1997; J. V. [Jarmila Vacková] hesla, in: Milan Togner (ed.), Kroměřížská obrazárna. Katalog sbírky obrazů Arcibiskupského zámku v Kroměříži, Kroměříž Viz též: Jarmila Vacková, Co s politickým plakátem?, in: Petr Pithart Marta Sylvestrová Jarmila Vacková, České reflexe. Politický plakát Václava Ševčíka 1959/1994, Praha 1998, s ; Jarmila Vacková, In memoriam Antonína Jirky, Umění XLVI, 1998, s. 474; Jarmila Vacková, Malíři starého Nizozemí v emigraci, Dějiny a současnost XXII, 2001, č. 6, s Olga Kotková, The National Gallery in Prague. Netherlandish Painting Illustrated Summary Catalogue I/1, Praha Olga Kotková