Obchodní vztahy České republiky a Indické republiky

Transkript

1 MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ PROVOZNĚ EKONOMICKÁ FAKULTA Obchodní vztahy České republiky a Indické republiky Bakalářská práce Vedoucí práce: Ing. Jan Ostřížek Vypracoval: Jan Novotný Brno 2009

2 Prohlašuji, že jsem tuto práci vypracoval samostatně s použitím literatury, kterou uvádím v seznamu použité literatury a zdrojů informací. V Brně dne 26. května

3 Na tomto místě bych rád poděkoval Ing. Janu Ostřížkovi za metodické vedení, konzultace, připomínky a cenné rady, které mi poskytl během zpracovávání této bakalářské práce. 3

4 Abstrakt V této bakalářské práci je analyzován zahraniční obchod probíhající mezi Českou republikou a Indickou republikou. Česká republika je srovnávána s podobnými zeměmi Evropské unie, ty jsou vybrány podle ukazatele HDP na osobu a otevřenosti ekonomiky. Je zkoumán vývoj zahraničního obchodu mezi Českou republikou a Indickou republikou jako celek i jeho dílčí části (skupina zboží s největším podílem na dovozu a vývozu, skupina s největší dynamikou). Na základě dílčích výsledků jsou stanovena doporučení pro zvýšení českého exportu do Indie. Klíčová slova Zahraničí obchod, dovoz, vývoz, Česká republika, Indie Abctract In this Bachelor work is deals with foreign trade between The Czech republic and The Republic of India. The Czech republic are comparating with sililar European Union members countries, which are selected according to an indicator of GDP per capita and the openness of the economy. It studied the development of foreign trade between The Czech Republic and The Republic of India as a whole and its component parts (group of goods with the largest share of imports and exports, the largest group dynamics). On the basis of partial results are set out recommendations for increasing Czech exports to India. Key words Foreign trade, export, import, Czech republic, India, Republic of India 4

5 OBSAH 1. ÚVOD A CÍL PRÁCE Úvod Cíl a metodika práce TEORETICKÁ ČÁST PRÁCE Zahraniční obchod Význam zahraničního obchodu v ekonomice země Státní regulace vnějších ekonomických vztahů Plány, programy, národohospodářské nebo oborové koncepce Daňová politika Měnové finanční nástroje Zahraničněobchodní politika Klasifikace zboží Ukazatele zahraničního obchodu PRAKTICKÁ ČÁST PRÁCE Česká republika Indická republika Česká republika a Indická republika v mezinárodních organizacích Srovnání České republiky s vybranými členskými státy Evropské unie Zahraniční obchod mezi Českou republikou a Indií Vývoj obchodu mezi Českou republikou a Indickou republikou 1999 až Dynamika Zbožová struktura Strategie prosazování obchodně ekonomických zájmů české republiky v Indii Podpora exportu ze strany České republiky Obchodní bilance DISKUZE ZÁVĚR SEZNAM TABULEK A GRAFŮ

6 1. Úvod a cíl práce 1.1. Úvod Česká republika je malá a otevřená ekonomika. Jako taková je do značné míry závislá na zahraničním obchodu, jak na vývozu vlastních výrobků a služeb tak i na dovozu cizích výrobků a služeb. Export zboží a služeb tvořil v roce 2007 přes 70 % HDP. Zahraniční obchod tvoří významnou část HDP České republiky. Je zřejmé, že zahraniční obchod je pro Českou republiku významným faktorem ovlivňujícím HDP celé země. Páteř českého vývozu tvoří dopravní prostředky a stroje, průmyslové spotřební zboží a chemikálie. V roce 2007 měla Česká republika nejaktivnější obchodní styky se zeměmi s vyspělými tržními ekonomikami ( EU27 + ESVO + další země, např. USA, Japonsko), 85,31% z celkového zahraničního obchodu země. Většina zahraničního obchodu v roce 2007 byla uskutečněna se zeměmi Evropské unie, mezi těmito zeměmi je Německo tradičním a největším obchodním partnerem České republiky (více než 30% zahraničního obchodu ČR). Zahraniční obchod České republiky s dalšími zeměmi světa již nedosahuje takových objemů. Dalšími velkými obchodními partnery jsou země Společenství nezávislých států (s 5,1 %, na zahraničním obchodu s Českou republikou vykazuje největší podíl Rusko), Čína (3,6%) a tzv. rozvojové ekonomiky (4,4 %). Mezi rozvojové ekonomiky patří země Latinské Ameriky, Afriky a Asie, které nejsou zahrnuty v jiné skupině. Česká republika je v zahraničním obchodě závislá na zemích s vyspělou tržní ekonomikou, proniknutí na trhy těchto zemí je však velmi obtížné. Trhy ekonomicky vyspělých zemí jsou doslova přesyceny nabídkou, ale poptávka se mění. Při ekonomickém růstu poptávka roste a je snadnější prodat naopak, když přijde krize poptávka klesá. Proniknutí na takové zbožím a službami přesycené trhy se stává velmi obtížným, skoro nemožným. Taková jednostranná orientace zahraničního obchodu je velmi nebezpečná. Pokud nastanou v některé ze zemí, do kterých Česká republika vyváží své výrobky a služby hospodářské problémy, pak se tyto problémy přelijí i do České republiky (např. největším obchodním partnerem České republiky je Německo. Pokud zpomalí německá ekonomika, dojde v Německu k poklesu poptávky po výrobcích a službách. Pokles německé poptávky se projeví snížením českého exportu do Německa a zpomalením české ekonomiky). Tomuto přelévání nelze zabránit, ale lze jej 6

7 zmírnit vhodnou diversifikací zahraničního obchodu (pokud nastanou ekonomické problémy v jedné zemi, pak v jiné zemi nemusí tyto problémy nastat vůbec nebo nejsou tak výrazné). Proto je vhodné, aby byl český zahraniční obchod rozšířen i do jiných zemí. Nejčastěji se v této souvislosti hovoří o Rusku a o Číně. Obě tyto země bezpochyby mají velký potenciál v oblasti zahraničního obchodu. Proniknutí na tyto trhy není jednoduché z důvodů ochranářských politik vlád zmíněných zemí a také kvůli velké konkurenci firem z jiných zemí s vyspělou tržní ekonomikou. Například přímé investice ze zemí Evropské unie směřující do Ruska a do Číny dosahovaly v letech 2004 až 2007 průměrné výše mil. (pro srovnání-hdp České republiky v roce 2007 byl mil. EUR, výše příjmů státního rozpočtu ve stejném roce byla 91,85 mil. EUR). Pro Českou republiku je nutností hledat nové obchodní partnery mezi rozvojovými zeměmi. Jednou z možností je Indie. Indie je jednou z největších zemí světa, je největší demokracií na světě a také druhou nejlidnatější zemí světa. Jedná se o poměrně vnitřně stabilní režim v oblasti Jižní a Jihovýchodní Asie. Hospodářský vývoj Indie je v posledních pěti letech charakterizován rychlým růstem HDP po celé období ( v průměru 8 % ročně). Jednou z příčin rychlého hospodářského růstu je rozvoj služeb, jejichž podíl na HDP země je více než 50% (indický podíl na globálním obchodu se službami činí 2,3%, jedná se především o vývozy softwaru, podnikatelské služby, finanční a komunikační služby, turistiku, ubytovací služby a veřejné stravování). Další z příčin rychlého ekonomického růstu Indie je oživení průmyslu spojené s významným růstem přímých zahraničních investic. V roce 2007 se výše přímých investic směřujících do Indie ze zemí Evropské unie vyrovnala investicím směřujícím do Číny nebo do Ruska. Indie představuje velký trh, který je zejména díky rozvoji průmyslu a s tím související potřebou nákupu technologií vhodný pro české vývozce Cíl a metodika práce Cílem práce je popis obchodních vztahů České republiky a Indické republiky a posouzení vlivu členství ČR v EU na tyto vztahy. Je provedeno srovnání ČR s obdobně hospodářsky vyspělými členy EU s obdobnou úrovní HDP na osobu, podílem zahraničního obchodu na HDP země a s podobnou strukturou zahraničního obchodu za účelem zjištění pozice České republiky při exportu 7

8 zboží a služeb do Indie (Jak velkým dovozcem do Indie ČR je? Vede si ČR lépe nebo hůře než srovnatelné země EU?). První část práce obsahuje srovnání smluvních vztahů mezi Českou republikou a Indií před vstupem ČR do EU se současným stavem. Ve druhé části práce se nachází srovnání České republiky s jinými členskými zeměmi EU. Evropská unie je společenstvím rozdílných států. Proto jsou pomocí ukazatele HDP na osobu a míry otevřenosti vybrány vhodné státy pro srovnání v Českou republikou (tz. malé státy s asi miliony obyvatel, s HDP na osobu kolem USD a otevřenou ekonomikou). Pro výběr zemí budou použita aktuální data (2008). Bude sestavena tabulka obsahující údaje o zahraničním obchodě vybraných zemí od roku Cílem této části je porovnat vybrané státy s ČR, zjistit jak si ČR vede v porovnání s podobnými zeměmi. V třetí části práce se nachází analýza českých obchodních aktivit, zejména Ministerstvem průmyslu a obchodu vypracované Strategie prosazování obchodně ekonomických zájmů České republiky v Indii. Analýze jsou podrobeny dílčí i strategické cíle české exportní politiky v Indii a způsoby jak je jich dosahováno (jedná se především o dohody mezi oběma zeměmi). Struktura a změny v objemu českého vývozu do Indie v letech jsou popsány na dat získaných z Českého statistického ústavu a jsou posouzeny s daty z let V celém sledovaném období celkový český export rostl, předpokladem je, že rostl i export do Indie. Jedním z cílů této práce je zjistit jak se vyvíjel český export do Indie. Pokud po vstupu České republiky do EU roste celkový český export předpokladem je, že roste i export do Indie Součástí práce je i vyhodnocení, jak se na změnách ve struktuře a objemu českého exportu podílelo plnění vládní Strategie prosazování obchodně ekonomických zájmů České republiky v Indii. V závěru práce jsou obsažena doporučení pro zvýšení českého exportu do Indie a identifikace průmyslových odvětví, které mají potenciál uspět v exportu do Indie. I případné nedostatky v jeho podpoře ze strany českého státu a doporučení na jejich odstranění. 8

9 2. Teoretická část práce 2.1. Zahraniční obchod Vnější ekonomické vztahy jsou veškeré pohyby, které svým rozsahem přesahují hranice státu [1]. Nejdůležitější a nejstarší součástí vnějších ekonomických vztahů je zahraniční obchod, především obchod se zbožím. Z něho se postupně vyvinuly další formy vnějších ekonomických vztahů (vývoz kapitálu, vývoz pracovních sil, cestovní ruch). Nejstarší formou zahraničního obchodu byla směna zboží za zboží. Tato zastaralá forma se používá v omezené míře dodnes (barterové obchody). Postupně byla tato forma obchodu nahrazena modernější formou obchodu s výměnou výrobků za peníze. V době průmyslové revoluce dochází k výraznému rozmachu mezinárodního obchodu, který pokračuje dodnes. Obchod obecně vede ke specializaci a růstu produktivity, zahraniční obchod vede ke specializaci zemí na určitá průmyslová odvětví či služby. Tato specializace vede k vyšší efektivitě ekonomiky konkrétního státu i k růstu životní úrovně obyvatel. Pro zhodnocení úlohy zahraničního obchodu v ekonomice každého státu se užívá několika hledisek, podle toho jaké má konkrétní stát priority (Podle Beneš a kol. [2] ) : Snaha státu o efektivnost zahraničního obchodu se projevuje tím, že se převážná část exportního úsilí soustředí na vybraný produkt (skupinu produktů). Výběr těchto produktu neprobíhá náhodně, vždy se jedná o takové produkty u kterých může země dosáhnout maximálních úspor společenské práce. Tyto produkty se pak stávají nejdůležitějším obchodním artiklem země, je na ně soustředěn výzkum, vývoj, propagace v zahraničí. Jako příklad takového přístupu lze uvést Japonsko, jehož exportní úsilí je zaměřeno na elektroniku, optiku, dopravní prostředky a robotizaci. Proporcionalita zahraničního obchodu je dána tím, že na světě není mnoho států, které mají komplexní ekonomiku (teoreticky nemusí dovážet ani vyvážet žádné produkty). Většina států je nucena zdroje, které chybí doma hledat v zahraničí. Dokonce i země s komplexní surovinovou základnou jsou někdy donuceny dovážet suroviny ze zahraničí. To je dáno ekonomickými důvody nebo nedostatečnou kvalitou domácích zdrojů. 9

10 Demonstrativní efekt. Země se snaží prostřednictvím exportu svého zboží ukázat své výrobní a technologické schopnosti. Pokud země naopak hodně produktů dováží, může to být dáno nedostatkem vlastních zdrojů nebo snahou o zrychlení rozvoje vlastních výrobních sil. Země orientované na vývoz věnují velké úsilí na vytvoření dobrého jména své země ve světě. Například výrobek označený Made in Germany bude spotřebiteli ve světě vnímám jako solidní a spolehlivý, na vysoké technické úrovni se zajištěným servisem. Naproti tomu výrobek označený Made in China bude vnímán jako levný a nekvalitní. Nezanedbatelným přínosem zahraničního obchodu je také to, že čím větší je hospodářská provázanost dvou nebo více zemí tím jsou celkové vztahy těchto zemí stabilnější. 2.2.Význam zahraničního obchodu v ekonomice země Vliv faktorů uvedených v předchozí části je na různé země různý. Přestože jsou ve světě rozdílné země, lze říci, že čím je země větší a čím má více obyvatel, tím je míra závislosti ekonomiky na vnějších ekonomických vztazích menší. [3] Tuto závislost lze kvantifikovat, jedná se o ukazatel míry ekonomické otevřenosti země. U největších světových ekonomik je velikost tohoto ukazatele menší než 10%. Všechny ekonomiky nedosahují takových hodnot. Existují malé a střední země, s počtem obyvatel do dvaceti milionů pro které je zahraniční obchod součástí zdravého ekonomického vývoje. Takové země dosahují 70 i více procent ekonomické otevřenosti. Pro tyto země je typická masivní vládní podpora vývozu. Vývoz je pro tyto země nutností, protože domácí trh není schopen pojmout domácí produkci. V případě, kdyby zahraniční obchod neexistoval HDP země by byl mnohem nižší, zvýšila by se nezaměstnanost a došlo by k růstu cen vinou snížené nabídky Státní regulace vnějších ekonomických vztahů Historicky první státní zásahy do zahraničního obchodu měly chránit domácí výrobu před zahraniční konkurencí. Státní zásahy ve prospěch vyvážejících subjektů se začaly masověji uplatňovat až ve 20. století. [4] V současné době ubývá nástrojů státu na bezprostřední ovlivňování zahraničního obchodu. 10

11 To je dáno snahou Světové obchodní organizace (WTO), jejímž cílem je podobné nástroje vyloučit nebo aspoň omezit jejich působnost. Stát reguluje vnější ekonomické vztahy pomocí legislativy. Tyto vztahy může stát ovlivnit z hlediska objemu, teritoriální a zbožové struktury i z hlediska institucionální formy provádění těchto vztahů. Rozhodnutí státu o zásahu (nebo nezasahování) do vnějších ekonomických vztahů přímo nebo nepřímo ovlivňují různé subjekty např. vláda, parlament, asociace podnikatelů, odbory atd. Státní zásahy do vnějších ekonomických vztahů můžeme rozdělit do pěti věších celků: Plány, programy, národohospodářské nebo oborové koncepce Daňová politika Měnová a finanční politika Obchodní politika Administrativně-právní nástroje Plány, programy, národohospodářské nebo oborové koncepce Většina států využívá plány jako nástroje ke stanovení dlouhodobých cílů. Plány bývají orientační, cíle jsou globální a často jsou postupně modifikovány tak, aby pružně reagovaly na vývojové tendence v národní i světové ekonomice. Dlouhodobé plány jsou zpravidla dvacetileté, střednědobé bývají pětileté. Plány mohou, ale nemusí být závazné. I když plán není závazný stát disponuje celou řadou opatření, kterými si může účinnost plánů vynutit. Ještě je vhodné zmínit, že existují i země s plány propracovanými do detailů a závaznými pro všechny hospodářské subjekty. Takové plánování je charakteristické pro socialistické státy Daňová politika Pomocí daňové politiky může stát měnit strukturu užitného společenského produktu nebo může měnit teritoriální strukturu ekonomického potenciálu (např. vytvořením speciálních ekonomických zón s nižšími nebo žádnými daněmi). Daň představuje transfer finančních prostředků od soukromého k veřejnému sektoru. [5] Pomocí daňových úlev nebo daňových prázdnin 11

12 se vláda snaží získat domácí i zahraniční podnikatele pro podnikání v její zemi. Zvýhodnění se mohou týkat vybraných teritorií (i celého státu) nebo odvětví národního hospodářství. Klíčový význam má daňová politika pro ty subjekty, které se chystají na trh cílové země proniknout prostřednictvím vlastních subjektů Měnové finanční nástroje Peníze jsou prostředkem směny. Správné zacházení s nabídkou peněz je ve všech zemích jedním hlavních témat makroekonomické politiky [6] Měna ovlivňuje celospolečenský život, tedy i zahraniční obchod. Na trhy měna působí prostřednictvím finanční infrastruktury, která se skládá z centrální banky, komerčních bank a dalších finančních institucí. Do finanční infrastruktury ještě řadíme systém veřejných financí, zvláště státní rozpočet. Celková situace v zahraniční i domácí ekonomice vytváří rámec pro zahraniční obchod země. Vysoká tempa hospodářského růstu domácí ekonomiky zvyšují poptávku po dovozu i domácí měně (měna posiluje). Vysoká tempa hospodářského růstu v zahraničí působí opačně. Rostoucí propojenost ekonomik na celém světě má za následek, že měnové podmínky v cizině (ekonomicky nejsilnější zemi) jsou přenášeny do ostatních zemí, se všemi negativními i pozitivními důsledky. Důležitá je kvalita měny. Měna je zdravá, když si zachovává svou vnitřní i vnější stabilitu. Vnitřní stabilitou měny se rozumí udržení růstu cen (inflace) na přijatelné míře. Za přijatelnou míru se považuje roční tempo růstu kolem 2 %. Vnější stabilita měny znamená, že domácí měna neoslabuje vůči měnám zahraničním. Kdykoli poklesne hodnota domácí měny vzhledem k cizí měně, hovoříme o znehodnocení domácí měny a současně o zhodnocení zahraniční měny. [7] Také nesmí docházet k velkým výkyvům v kurzu domácí měny v krátkém období. Institucí zodpovědnou za stabilitu měny je ve většině zemí centrální banka. Velký vliv na stabilitu měny má rozpočtová politika vlády. V případě, když se vláda pokouší udržet nebo urychlit hospodářský růst vysokými rozpočtovými schodky, může tímto svým přístupem zcela vyloučit snahu centrální banky o stabilitu měny a vyvolat tak inflaci. Pro zahraniční obchod je určující směnitelnost měny, to znamená jakým způsobem je uspořádán přístup obyvatelstva i podnikové sféry k cizí měně. 12

13 Směnitelné měny, které jsou předmětem koupě a prodeje na mezinárodních devizových trzích a jsou drženy v portfoliích soukromých subjektů i centrálních bank, se nazývají mezinárodní obchodní a rezervní měny. [8] 13 Je důležité zda je možné cizí měnu volně získávat a držet ( v tomto případě se jedná o volně směnitelnou měnu), nebo je-li tato činnost monopolizována státem nebo jím pověřenou institucí (devizový monopol). Ve většině hospodářsky vyspělých zemí existuje volná směnitelnost národní měny. Obecně platí, že země s horší finanční a hospodářskou situací častěji sahají k regulačním nástrojům [9]. Někdy se situace v zemi zhorší natolik, že země není schopná splácet své závazky. Její věřitelé posouvají dobu splatnosti pohledávek, částečně nebo úplně své pohledávky odepisují. Taková situace se nazývá mezinárodní finanční krizí. Dosavadní zkušenosti potvrzují, že finanční krize se opakují v deseti až vacetiletých cyklech. Se směnitelností měny souvisí její kurz. Existují protichůdné zájmy dovozců a vývozců. Vývozci požadují co nejnižší kurz, aby za jednu jednotku zahraniční měny získali co nejvíce jednotek domácí měny (požadují měkkou měnu), oslabující kurs národní měny zlevňuje jejich výrobky na zahraničních trzích. Naproti tomu dovozci mají zájem o tvrdou měnu. Chtějí za jednu jednotku domácí měny získat co nejvíce jednotek cizí měny. Příliš měkký kurz vede ke zvýšení zahraničního tlaku na ekonomiku (především vede k odlivu zahraničního kapitálu) a k růstu inflace. Příliš tvrdý kurz vede k nárůstu schodku obchodní bilance, podlomení ekonomiky v důsledku omezování výroby na vývoz, poklesu devizových rezerv. Pro zahraniční obchod je důležitá i periodicita změny kurzu měny. Jde o to jestli příslušná země používá pevný (fixní) kurz vůči zvolené měně nebo jestli má pohyblivý kurz (floating). V současnosti používají všechny vyspělé země nebo jejich uskupení pohyblivých měnových kurzů Zahraničněobchodní politika Státem používané nástroje zahraniční obchodní politiky nejvíce ovlivňují teritoriální a zbožovou strukturu exportu (importu) jednotlivých zemí. Obchodní politika je součástí státní regulace vnějších ekonomických vztahů. Zahraničněobchodní politika vychází ze zahraniční politiky země, ale není jí podřízená. Proto každá politická změna může přinést dílčí změny, jiné priority. Žádná země na světě si nemůže dovolit zásadní změny

14 zahraničněobchodní politiky, aby neriskovala problémy se svými klíčovými hospodářskými partnery. Radikální obrat v zahraničním obchodu mohou vyvolat jen mimořádné situace (např. revoluce nebo státní převrat). Státy mohou v zahraničněobchodní politice použít různých druhů prostředků pro dosažení svého exportního nebo importního cíle. Jsou to autonomní a mluvní prostředky (podle Beneš a kol. [10] ): Autonomní prostředky vycházejí ze zájmů vlastní ekonomiky při současném respektování dohod uzavřených s jinými zeměmi. Tyto prostředky mohou působit pasivně, pak je jejich úkolem omezit nebo dokonce zamezit přístupu cizích výrobků na domácí trh (cla, licenční řízení, kvantitativní a devizové restrikce). Aktivní prostředky obchodní politiky umožňují a usnadňují vývoz (vývozní subvence, vývozní prémie, státní garance úvěrů, atd.). Základním principem těchto prostředků pro podporu exportu je aktivní pomoc státu svým vývozcům. Smluvní prostředky obchodní politiky jsou uplatňovány v dvoustranných a mnohostranných obchodních vztazích. Mezi smluvní prostředky řadíme obchodní smlouvy, platební dohody, úvěrové dohody, dohody o vědeckotechnické spolupráci, vyloučení dvojího zdanění atd. Subjekty těchto smluv bývají zásadně státy. V některých případech (pokud se státy vzájemně neuznávají) mohou být mezistátní dohody nahrazeny dohodami mezibankovními nebo dohodami mezi obchodními nebo průmyslovými komorami (tzv. kamerální dohody). Cla Cla jsou dávky vybírané při přechodu zboží přes celní hranice (ty se mohou lišit od státních hranic). Jde o jeden z nejdůležitějších nástrojů zahraničněobchodní politiky. Cla představují základní nástroj pro regulování dovozu. Původní význam cel nebyl regulační, ale fiskální. Cla je možné dělit podle mnoha kritérií (ochranářská, finanční, ). Kvantitativní restrikce a licenční řízení Jedná se o množstevní omezení dovozu. Je stanoven určitý objem produktu, který je možné maximálně dovézt (vyvézt). Dovoz nad stanovený limit již není možný. Pro dovoz zboží, na které je uvalená kvantitativní restrikce je nutné mít 14

15 licenci. Pomocí kvantitativních restrikcí se stát snaží omezit dovoz nebo vývoz, diferencovaně zvýhodnit určité země. Devizové restrikce Je to omezení dovozu typické pro země s devizovým monopolem. Devizový monopol znamená povinnost vývozce nabídnout svůj devizový výnos konkrétním bankám, které stát zplnomocnil k hospodaření s devizovými prostředky. Některé země navíc ještě uplatňují depozitní systém. Dovozce musí spolu s žádostí o devizový příděl předem složit ve své národní měně určitou částku. Ta může být nízká, ale v některých případech může jít o několikanásobek potřebné devizové částky na úhradu dovozu. Vývozní prémie Vývozní prémie je státní příspěvek, který zvyšuje konkurenceschopnost domácích výrobků na zahraničních trzích. Přímé poskytování vývozních prémií je v rozporu s mezinárodními obchodními zvyklostmi i s ustanoveními WTO. Některé státy používají k podpoře exportu systém nepřímých vývozních prémií (např. refundace daní). Úvěrování vývozu a státní záruky na úvěr Má-li stát zájem na vývozu do určitých teritorií (to vyplývá z uzavřených mezistátních dohod), musí svým soukromým vývozcům poskytnout určité jistoty, že z důvodu platební insolvence partnerské země nepřijdou o svůj předpokládaný devizový příjem. Proto státy vytvářejí instituce, jejichž úkolem je poskytnutí státního financování na konkrétní vývozy do konkrétních zemí. Každý stát si žadatele o úvěr podrobně prověřuje a pokud tento splní všechny podmínky dostane úvěr. Pro každého soukromého podnikatele je získání takového úvěru velkým přínosem, protože prakticky veškerá jeho podnikatelská rizika nese stát. Úroky z těchto úvěrů bývají zpravidla nejvýhodnější na trhu. Poskytnutí úvěru se většinou vztahuje na vývozy investičních celků. Stát může podnikatelská rizika svých firem při vývozu krýt pomocí státních záruk. Stát tak nepůjčuje vývozci peníze přímo, ale poskytuje státní záruky 15

16 na úvěr poskytnutý komerční bankou. V České republice tyto služby zajišťuje Exportní garanční a pojišťovací společnost (EGAP). Zastupitelské úřady v zahraničí V moderním světě už nejsou velvyslanectví chápána jako místa, kde dochází pouze k výměnám informací na určitá témata. Těžiště práce zastupitelských úřadů (ZU) se postupně přesouvá do oblasti ekonomické analýzy, hlavně analýzy obchodních příležitostí pro firmy z mateřské země. Mnohé země zřizují při svých ZU pobočky svých vývozních centrál nebo zařazují pracovníky s příslušnou kvalifikací do personálu svých ZU. Tito pracovníci sestavují všestranné ekonomické zprávy o zemi svého působení. Tyto zprávy jsou rozděleny na veřejnou a neveřejnou část. Neveřejnou část získávají podnikatelské subjekty v dané zemi. Zastupitelské úřady se také starají o propagaci své země a jejích výrobků, většinou ve spolupráci s agenturou pro zajišťování vývozu. Agentury pro zajišťování vývozu Jedná se o státem zřizované a podporované speciální instituce. Tyto instituce se stávají centrálou pro prosazování výrobků své země v zahraničí. Jejich úkolem je poskytovat informace o výrobcích včetně kontaktní adresy, starat se o propagaci, zajišťovat mise podnikatelů své země v zahraničí, upozorňovat na pozitivní i negativní tendence v zemi působení. Ostatní prostředky Vedle výše popsaných forem aktivní státní podpory exportu existují ještě další způsoby, jak může stát podpořit export svých firem. Jedná se o specifické formy podpory exportu přizpůsobené potřebám jednotlivých států. Smluvní prostředky obchodní politiky představují souhrn všech smluv, dohod a ujednání uzavřených mezi státy. Nově uzavřená smluvní ujednání musí respektovat dříve vzniklé závazky každé země v mezinárodních organizacích hospodářského charakteru a v integračních uskupeních. Tyto smlouvy musí respektovat obecné principy mezinárodního práva. 16

17 Nejširším rámcem obchodní politiky jsou obchodní smlouvy. Jsou typické svou obecnou povahou a tím, že jsou zpravidla dlouhodobé (někdy na dobu neurčitou). Vstupují v platnost po souhlasu zákonodárného shromáždění státu. Obchodní smlouvy upravují následující otázky (podle Beneš a kol. [11]): Právní postavení fyzických a právnických osob jednoho smluvního státu na zemí druhého smluvního státu. Přístup zboží jednoho smluvního státu na trh druhého smluvního státu. Postavení lodí jednoho smluvního státu na trhu druhého smluvního státu. Možnost kapitálových investic a jejich transferu včetně zisku. Ochrana osob a majetku. Řešení sporů mezi účastníky mezinárodního obchodu. Další podle potřeb jednotlivých států (např. doložky: reciproční, paritní, doložka nejvyšších výhod). Mnohostranná obchodní politika Představuje členství v mezinárodních organizacích hospodářského charakteru, které mohou velmi výrazně ovlivňovat autonomní prostředky obchodní politiky každé členské země. [12] Mezinárodní organizace můžeme rozdělit na organizace s komplexním zaměřením a na integrační seskupení. Organizace s komplexním zaměřením. Jedná se o organizace jejichž charakteristickým rysem je univerzalita. Typickým představitelem je Organizace spojených národů. Otázkami mezinárodního obchodu se zabývá Světová obchodní organizace (WTO) a Komise OSN pro právo mezinárodního obchodu (UNCITRAL). Dále do systému OSN patří nejvýznamnější mezinárodní finanční instituce. Jsou to Mezinárodní měnový fond (IMF) a nejvýznamnější světové banky jako Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj (IBRID, často nazývaná jako Světová banka), Meziamerická rozvojová banka (IDB) a jiné. Další možností jsou účelově vytvářené organizace, popř. integrační seskupení. Ty jsou vytvářena za účelem zjednodušení zahraničního obchodu, ke zvýšení obchodní výměny. Existuje několik stupňů ekonomické integrace ( podle Konig, Lacina, Přenosil [13] ) : Nejnižší formou integrace je účelová úmluva. Státy se dohodnou na řešení konkrétního problému. 17

18 Zóna volného obchodu. Země se dohodnou na odstranění obchodních překážek mezi sebou. Obchodní politiku vůči třetím zemím si každá země stanovuje sama. Celní unie je rozšířením zóny volného obchodu o společnou obchodní politiku. Členské země vystupují vůči třetím zemím jako jeden subjekt. Společný trh je rozšířením celní unie. V celní unii se volně pohybuje zboží, v případě společného trhu se volný pohyb rozšiřuje na služby, kapitál a osoby (pracovní sílu). Cílem je odstranění všech překážek volného pohybu (i těch skrytých), forem podpory domácích výrobků nebo dodavatelů. Hospodářská a měnová unie. Jedná se o vyšší formu integrace mezi státy, kdy je společný trh rozšířen o sjednocení nejvýznamnějších hospodářských politik jako jsou monetární, měnová, sociální politika. Součástí společného zájmu vůči třetím zemím se přidává i hospodářská politika. Měnová unie je prohloubením integrace v oblasti volného pohybu kapitálu. Politická unie je poslední fází integrace. Jedná se o úzkou spolupráci rozšířenou o neekonomické aspekty. Členské státy mají společnou zahraniční a obrannou politiku, navenek vystupují jako jeden stát Klasifikace zboží Pro potřeby srovnávání, vyměření odpovídajícího cla je všechny výrobky členěny do kategorií podle charakteristických vlastností. Každému druhu zboží je přidělen jedinečný kód, který usnadňuje vyhledávání ve statistikách nebo celních sazebnících. Údaje o zahraničním obchodě se sestavují v následujícím členění (členění používané ČSÚ): Zbožová klasifikace do této skupiny patří Kombinovaná nomenklatura, Harmonizovaný systém a Standardní mezinárodní klasifikace zboží (SITC). Geonomenklatura (klasifikace zemí s 2-místnými alfabetickými kódy podle ISO 3166, CZ-Česká republika, IN-Indie). Harmonizovaný systém Harmonizovaný systém (The Harmonized Commodity Description and Coding Systém - HS) je mezinárodní klasifikační systém popisu a číselného označování zboží vyvinutý Světovou celní organizací (World Customs Organization WCO). se harmonizovaným systémem rozumí nomenklatura, obsahující položky a podpoložky a jejich číselné znaky, poznámky k třídám, kapitolám, 18

19 podpoložkám, jakož i k všeobecným pravidlům pro výklad harmonizovaného systému [14] Používá jej 170 zemí světa. Harmonizovaný systém se užívá zejména pro celní účely, a to pro tarifní a statistické potřeby. Harmonizovaný systém se dělí na 96 kapitol označených HS 2 (2místný numerický kód). Tyto kapitoly se dělí na čísla označovaná jako HS 4 (4místný numerický kód) a čísla se dále dělí na položky označované jako HS 6 (6místný numerický kód). Kombinovaná nomenklatura Kombinovaná nomenklatura je rozšíření harmonizovaného systému. Poskytuje vyšší stupeň podrobnosti pro klasifikaci zboží než harmonizovaný systém. [15] Systém se dělí na 21 tříd, ty se dále dělí na 99 tříd, které se dělí na jednotlivé podpoložky. Podpoložky kombinované nomenklatury jsou označeny 8místným numerickým kódem. Kombinovaná nomenklatura je zbožová klasifikace EU, která se používá i v České republice. Kombinovaná nomenklatura je každoročně k 1. lednu aktualizována a měněna. SITC SITC (Standard International Trade Classification) je standardní mezinárodní obchodní klasifikace publikovaná OSN a je tvořena pětiúrovňovou numericky kódovanou hierarchickou strukturou. Členění systému je obdobné jako ředešlých dvou systémů. Jednotlivé úrovně jsou označovány SITC1 až SITC5. Tento systém využívají prakticky všechny země OECD. Systém je průběžně revidován, naposledy v roce 2006 (4.revize). Třídy SITC, revize 3 [16] : 0 Potraviny a živá zvířata 1 Nápoje a tabák 2 Suroviny nepoživatelné, s výjimkou paliv 3 Minerální paliva, maziva a příbuzné materiály 4 Živočišné a rostlinné oleje, tuky a vosky 5 Chemikálie a příbuzné výrobky jinde neuvedené 6 Tržní výrobky tříděné hlavně podle materiálu 7 Stroje a dopravní prostředky 8 Průmyslové spotřební zboží 19

20 9 Komodity a předměty obchodu jinde nezatříděné I Zlato, peněžní II Zlaté mince a běžné mince 2.5. Ukazatele zahraničního obchodu V první části práce jsou jednotlivé státy srovnávány na základě dvou kritérií a to velikosti HDP na osobu a poté co jsou pomocí tohoto ukazatele nalezeny ekonomicky srovnatelné státy s Českou republikou. Je použit ukazatel Míra ekonomické otevřenosti, kterou lze vyjádřit jako podíl dovozu (vývozu) na HDP země, výpočet podle vzorce ( 4 ). Čím je výsledné číslo vyšší tím více je ekonomika otevřená. Cílem použití tohoto ukazatele je vybrat státy obdobným podílem zahraničního obchodu na HDP jako má Česká republika. U takto vybraných států je nutné zjistit aktivitu v zahraničním obchodě. K tomuto účelu je použit ukazatel Obchodní bilance ( 1 ). Obchodní bilance udává absolutní rozdíl mezi exportem a importem země. Pro posouzení aktivity jednotlivých zemí v obchodu s Indií je použit ukazatel podílu na indickém dovozu, podle zemí, v procentech ( 2 ). Změny v objemu a struktuře českého exportu do Indie se zjišťují pomocí podílu jednotlivých skupin zboží i v absolutních objemech. Pro zachycení dynamiky exportu jednotlivých zemí (do Indie i celkově) se používá indexů ( 3 ). Vzorce pro výpočet uvedených veličin: [ mil ] OB = E I ( 1 ) OB obchodní bilance E export zboží a služeb I import zboží a služeb x x = I e 100 [%] ( 2 ) x xe I podíl země x na indickém importu celkový export země x do Indie celkový indický import 20

21 en I e = [ ] ( 3 ) e Ie en n 1 index celkového exportu země x export země x v roce n en-1 export země x v roce n-1 ye y = 100 [%] ( 4 ) HDP y y míra ekonomické otevřenosti země y ye celkový export země y HDPy HDP země y Pro makroekonomickou analýzu České republiky a Indie jsou použita data získaná ze statistických úřadů příslušných zemí. Zjišťuje se HDP, míra růstu HDP, nezaměstnanost, inflace, měnový kurs. Z dat o zahraničním obchodu a hospodářství je ještě nutné vypočítat následující ukazatele otevřenosti ekonomiky země. Ukazatel míry ekonomické otevřenosti je popsán výše ( 4 ). Exportní potenciál země lze vyjádřit jako vztah vývozu a dovozu, tz. do jaké míry je vývoz schopen krýt dovozní potřeby země ( 5 ). Finanční sílu země lze zjistit jako vztah mezinárodní likvidity ( devizových rezerv země) a dovozu. ( 6 ). Pokud tento ukazatel převedeme na běžné měsíce roku, potom zjistíme kolik měsíců běžného dovozu země je možné hradit z disponibilních devizových rezerv. Vhodné je zjistit i zadluženost země. [ ] ex e p = 100 % ( 5 ) im ep ex exportní potenciál země export země im import země im FS = 100 [%] ( 6 ) ddr FS finanční síla země im import země ddr disponibilní devizové rezervy země 21

22 Metoda analýzy byla zvolena pro Strategii prosazování obchodně ekonomických zájmů České republiky v Indii. Většinu cílu popsaných v této strategii tvoří mezinárodní dohody, mezi EU a Indií a mezi Českou republikou a Indií. Hlavním cílem strategie je vytvoření podmínek pro růst českého vývozu do Indie. Vytvoření vhodných podmínek pro český export je neměřitelné (stejně jako případné překážky exportu), proto je nutné jednotlivě posoudit každou i dílčí dohodu o zahraničním obchodu mezi oběma zeměmi, posoudit její vliv na již existující vztahy (např. zjednodušení při dovozu zboží do Indie odstraněním překážek exportu). Ostatní cíle Strategie prosazování obchodně ekonomických zájmů České republiky v Indii jsou již měřitelné a budou posouzeny podle ukazatelů uvedených výše. 22

23 3. Praktická část práce 3.1. Česká republika Po roce 1989 se Československo vydalo na cestu tržní ekonomiky. Přechod z centrálně plánované ekonomiky na tržní ekonomiku byl nesnadný a bolestivý. Z uzavřené ekonomiky se postupně stala velmi otevřená ekonomika, pro kterou už export není jenom způsobem získání deviz, ale nutností pro její zdravý vývoj a přežití. Změnila se také teritoriální struktura vývozu. Vývoz Československa byl orientován hlavně na země RVHP. Počátkem devadesátých let 20. století se díky přechodu od centrálně plánované ekonomiky na tržím ekonomiku měla většina těchto zemí hospodářské problémy, které se projevily v koupěschopnosti obyvatelstva. Bylo nutné najít nová odbytiště pro české výrobky, přeorientovat export Česká republika je průmyslový stát, průmysl tvoří více než polovinu HDP země, zaměstnává přes 38% ekonomicky aktivního obyvatelstva. Mezi důležitá odvětví průmyslu patří strojírenství, především výroba dopravních prostředků, chemický průmysl, hutnictví, potravinářství a energetika. Nejdynamičtěji se rozvíjejícím odvětvím je stavebnictví. Význam zemědělství v ekonomice je spíše okrajový (kolem 3% HDP). Přesto zemědělská výroba uspokojuje domácí poptávku. Mezi nejdůležitější plodiny patří obilí, řepa, řepka, chmel. Zbytek HDP země je tvořen službami a obchodem. Od roku 2000 do roku 2007 HDP České republiky rostl, na počátku období byl růst menší kolem 3%, ale od roku 2004 zrychlil na 4,5% a o rok později až na 6,3%. Současně s růstem HDP rostl i ukazatel HDP na obyvatele z EUR v roce 2000 až na EUR v roce 2007 (jedná se o nárůst o 53,16 %). Růst HDP byl podporován i Českou národní bankou, která až do roku 2005 snižovala úrokové sazby. V následujícím roce došlo k obratu ve vývoji úrokových sazeb, které ale i tak zůstávaly stále nejnižší v celé Evropské unii. Hospodářský růst by s sebou měl přinést i snižování nezaměstnanosti, přesto po celé období růstu ekonomiky země nezaměstnanost kolísala mezi hodnotami 8,8% v roce 2000 až k nejnižší hodnotě 5,3 % v roce 2007 (jde o snížení nezaměstnanosti o 39,77 %). Makroekonomická data České republiky se nacházejí v tabulce číslo 1. Hospodářský růst s sebou nese riziko růstu cen. Snahou každé centrální banky je co nejnižší růst cen. Inflace ve sledovaném období značně kolísala od téměř 23

24 5% v roce 2001 až po skoro zanedbatelných 0,1 % v roce Po vstupu do Evropské unie v roce 2004 došlo k nárůstu inflace na úroveň 2,8 %, přes přechodné snížení v roce 2005 se inflace drží na úrovni 2,5 %. Inflace v České republice Míra inflace (%) ,7 3,9 2,8 2,5 2,8 1,8 1,9 0, Rok Graf 1 - Vývoj inflace v České republice Od roku 2000 se nestále zvyšovaly objemy českého dovozu i vývozu. Pouze v roce 2002 došlo ke snížení jak dovozu tak i vývozu. V celém období existovaly velké meziroční změny ve vývozu i dovozu. V průměru český vývoz rostl tempem 13,77% ročně, dovoz 11,66%. Přestože bylo vždy tempo růstu vývozu větší než tempo růstu dovozu až do roku 2005 se nepodařilo dosáhnout kladné obchodní bilance (viz tabulce č. 2). Teritoriálně je český export zaměřen na země s vyspělou tržní ekonomikou (Tabulka 3 ). V této skupině dominují země Evropské unie v roce ,1% vývozu a 71,0% dovozu země. S rozvojovými zeměmi, kam řadíme i Indii, se uskutečňuje 5,6% vývozu a 8,6% dovozu. Česká republika má tedy s těmito zeměmi zápornou obchodní bilanci. Z komoditního hlediska (Tab. 4 )jsou ve vývozu i v dovozu dominantní tři skupiny výrobků ( tříděno podle SITC rev.4). V případě dovozu to jsou stroje a dopravní prostředky (38,02%), průmyslové spotřební zboží (jedná se o průmyslově vyráběné spotřební zboží, 20,52%) a polotovary a materiály (18,49). Ve vývozu dominují stroje a dopravní prostředky (54,21%) následované polotovary a materiály (20,22%) a průmyslovým spotřebním zbožím (10,85%). Komoditní struktura zahraničního obchodu plně odráží průmyslový charakter České republiky. 24

25 Se zahraničním obchodem je těsně svázaná i měna a její kurs. Česká koruna je volně směnitelnou měnou. To znamená, že nikdo nebrání jejímu dovozu nebo vývozu z České republiky. V celém období Česká koruna posilovala k oběma hlavním světovým měnám Euru (EUR, s výjimkou let 2003 a 2004) a Americkému dolaru (USD). Vývoj je zachycen v následujícím grafu č.2. Posilující měna zdražuje domácí výrobky na světových trzích, proto by mělo dojít ke snížení exportu. V případě České republiky tato situace nenastala, export neustále rostl (viz. Tabulka 2). Vývoj kurzu České koruny k Euru a Americkému dolaru CZK CZK/EUR 35,61 34,083 30,812 31,844 31,904 29,784 28,343 27,762 CZK/USD 38,59 38,038 32,736 28,227 25,701 23,947 22,609 20,308 Rok Graf 2 - Vývoj kurzu České koruny k Euru a Americkému dolaru v letech Česká republika je členem mnoha mezinárodních uskupení. Následuje výčet ekonomických mezinárodních organizací podle CIA Factbook [17], jejichž členem Česká republika je: BIS Bank for International Settlements, Banka pro mezinárodní platby. BSEC - Organization of the Black Sea Economic Cooperation, ČR má statut pozorovatele. CEI Central European Initiative, Středoevropská Iniciativa. EBRD - European Bank for Reconstruction and Development, Evropská banka pro obnovu a rozvoj. EU Evropská unie. IBRD - International Bank for Reconstruction and Development, Mezinárodní bankou pro obnovu a rozvoj a IDA - International Development Association, Mezinárodní asociace pro rozvoj které spolu tvoří Světovou banku World Bank (WB). 25

26 ICC International Chamber of Commerce, Mezinárodní obchodní komora. IFC International Finance Corporation, Mezinárodní finanční korporace. IMF - International Monetary Fund, Mezinárodní měnový fond. IMO - International Maritime Organization, Mezinárodní námořní organizace. ITCC - International Trade Union Confederation, Mezinárodní odborová konfederace. MIGA - Multilateral Investment Guarantee Agency, Mnohostranná agentura pro investiční záruky. OECD - Organisation for Economic Co-operation and Development, Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj. UN - The United Nations, Organizace spojených národů. WTO - World Trade Organization, Světová obchodní organizace. 26

27 Tabulka 1 - Makroekonomická data České republiky z let Rok HDP v běžných cenách (mil. Kč) HDP v cenách roku 2000 (mil Kč) Meziroční růst HDP v % 3,6 2,5 1,9 3,6 4,5 6,3 6,8 6,0 HDP na obyvatele v EUR Obecná míra nezaměstnanosti v % 8,8 8,1 7,3 7,8 8,3 7,9 7,1 5,3 Úrokové sazby v % (diskontní) 5,000 4,000 2,650 1,375 1,250 1,000 1,250 2,000 Úrokové sazby v % (lombardní) 7,500 6,000 4,650 3,250 3,250 3,000 3,250 4,125 Podíl na tvorbě HDP v %: Zemědělství 3,28 3,22 2,91 3,03 2,62 2,53 2,28 2,23 Průmyslová výroba 53,90 54,90 53,84 52,28 53,84 53,86 53,16 55,05 Služby 42,82 43,25 43,25 44,69 43,59 43,61 42,56 42,72 Zdroj: ČSÚ Tabulka 2 - Vývoj českého zahraničního obchodu v letech (sezoně očištěné údaje) Rok Dovoz Vývoz Bilance Meziroční změna dovozu v % 22,51 11,73-4,43 8,68 21,24 4,89 15,00 13,63 Meziroční změna vývozu v % 24,27 13,25-1,01 9,11 24,64 8,73 15,29 15,87 Zdroj: ČSÚ 27

28 Tabulka 3 - Teritoriální struktura českého zahraničního obchodu v roce 2005 (údaje v mil. Kč, zdroj ČSU) Obrat Vývoz Dovoz Bilance vývoz Podíl v % Celkem ,0 100,0 Vyspělé tržní ekonomiky ,3 80,3 z toho: EU ,1 71,0 Ostatní vyspělé tržní ekonomiky ,6 7,1 Rozvojové ekonomiky ,6 5,7 Evropské tranzitivní ekonomiky a SNS ,6 8,6 Ostatní státy ,4 5,3 Nespecifikováno ,1 0,1 Zdroj: ČSÚ Tabulka 4 - Komoditní struktura českého zahraničního obchodu v roce 2007, tříděno podle SITC rev.4, údaje jsou v běžných cenách Skupina zboží Dovoz (mil Kč) Vývoz (mil Kč) Podíl na dovozu v % Podíl na vývozu v % 0 Potraviny a živá zvířata ,81 2,90 1 Nápoje a tabák ,58 0,58 2 Suroviny nepoživatelné ,16 2,62 3 Minerální paliva, maziva ,08 2,68 4 Živočišné a rostlinné oleje ,12 0,08 5 Chemické výrobky ,19 5,82 6 Polotovary a materiály ,49 20,22 7 Stroje a dopravní prostředky ,02 54,21 8 Průmyslové spotřební zboží ,52 10,85 9 Komodity nezatříděné ,03 0,03 Celkem ,00 100,00 Zdroj: ČSÚ dovoz 28

29 3.2. Indická republika V roce 1947 britský parlament schválil Zákon o nezávislosti Indie (Indian Independence Act 1947). Podle tohoto zákona byla rozdělena Britská Indie na dva nezávislé státy Indii a Pákistán. Rozdělení Britské Indie s sebou přineslo celou řadu problémů (spory o Kašmír, války mezi Indií a Pákistánem z let 1947,1965,1971 a 1999) a vznikly i nové pohraniční spory s Čínou. Indie získala nezávislost jako dominium (od 15. srpna 1947), ale už roku 1950 byla přijata nová ústava podle které je samostatná Indie demokratickou republikou - The Republic of India. Indie je druhým nejlidnatějším státem světa, v roce 2007 v ní žilo obyvatel. Počet obyvatel se neustále zvyšuje (jak patrné z grafu mezi lety 1951 a 2007 se indická populace skoro ztrojnásobila). Jedná se o velký trh pro všechny druhy spotřebního zboží. Indická populace je velmi nábožensky založená, proto je nutné brát ohled na omezení z toho plynoucí. Dominantním náboženství je hinduismus (81,9 %) následovaný islámem (11,7 %) a křesťanstvím (3 %). Růst počtu obyvatel v Indické repubice v letech Počet obyvatel v tisících Rok Graf 3 - Růst počtu obyvatel v Indické republice v letech Od získání nezávislosti až do osmdesátých let dvacátého století byla indická ekonomika velmi uzavřená. Na tvorbě HDP mělo největší podíl zemědělství. V osmdesátých letech došlo v Indii k ekonomickým reformám. Bylo zrušeno mnoho licencí na různá průmyslová odvětví, sníženy daně z příjmů fyzických i právnických osob, byl liberalizován dovoz a byly zrušeny i mnohé další vládní regulace. V devadesátých letech došlo k další vlně reforem. Byla výrazně snížena 29

30 cla, byl umožněn vstup zahraničních investic do soukromého bankovního sektoru (max. 49%) a zbrojního průmyslu ( 26%). Byla uskutečněna rozsáhlá privatizace. V tabulce 7 je možné sledovat změny ve struktuře a velikosti indického hrubého domácího produktu. Od převážně zemědělsky orientované ekonomiky se Indie přeměnila na ekonomiku orientovanou na služby ( v následujících tabulkách jsou za služby považovány obchod, ubytování, doprava, komunikace, finanční a pojišťovací služby, služby zajišťované státem). Podíl průmyslu na HDP země byl po celé období téměř stejný, pouze s nepatrným nárůstem. Indie má širokou průmyslovou základnu, což je dáno především snahou o soběstačnost po získání nezávislosti. Mezi nejdůležitější odvětví paří automobilový průmysl, textilní průmysl, zpracování drahých kamenů a výroba šperků, elektrotechnický průmysl a informační technologie, ocelářský průmysl, chemický, petrochemický a farmaceutický průmysl, výroba cementu, ropný průmysl a zpracování plynu. Podrobněji jsou zpracována data z let (Tabulka 8). Indický HDP v celém sledovaném období rostl. Tempo růstu HDP bylo do roku 2002 nižší než v následujícím období, kdy došlo k více než dvojnásobnému nárůstu tohoto ukazatele. I v tomto období je patrný neustále se zvyšující podíl služeb na HDP země a naopak snižování podílu zemědělství. Zemědělství zaměstnává 65% práceschopného obyvatelstva, které je na něm existenčně závislé. Hlavním cílem indického zemědělství je zajištění výživy pro neustále rostoucí populaci. Mezi nosné plodiny indického zemědělství patří obilniny, čaj (Indie je největším producentem a spotřebitelem čaje na světě), káva a přírodní kaučuk. Služby se na HDP země podílejí více než z poloviny. Příčinou tohoto stavu je zejména tzv. outsourcing (přemísťování některých činností do Indie), budování telefonických center zahraničních firem v Indii (jedná se anglicky mluvící země). V posledních letech se stává stále výraznějším vývoz služeb, zahrnující vývozy softwaru, podnikatelské služby, finanční a komunikační služby). Výrazným zdrojem příjmů je i turistika. V roce 2007 navštívilo Indii více než 5 milionů zahraničních turistů. Indie má značný potenciál v této oblasti ( 26 památek na listině UNESCO). Proto vláda podporuje výstavbu nových zařízení a infrastruktury, která je špatná a brání tak masivnějšímu rozvoji turistiky. 30

31 Inflace v Indii ve druhé polovině devadesátých let velmi kolísala. Od začátku nového tisíciletí se pohybuje kolem hranice 4%. V letech 2006 a 2007 inflace mírně vzrostla, ale již v roce 2008 se pohybuje na úrovni 3% a v současnosti Reserve Bank of India (Indická centrální banka) předpokládá dosažení hodnot kolem nulové hranice. Inflace v Indii Míra inflace (%) ,2 9,2 7,2 6,5 5,8 4,7 4 3,9 4,1 3,8 3,8 4, Rok Graf 4 - Vývoj inflace v Indie v letech Po hospodářských reformách z osmdesátých let se neustále zvyšoval objem indického exportu i importu. Zároveň se prohlubovala obchodní bilance Indie. Od roku ( duben-březen) se tempo indického exportu neustále zvyšovala (meziroční nárůst přes 20 % viz. Tabulka 9), s výjimkou roku kdy došlo k nepatrnému snížení. V letech 2000 až 2003 bylo meziroční tempo růstu dovozu nižší než tempo růstu vývozu. V roce 2004 nastal opačný trend, tím se ještě více zvětšuje záporná obchodní bilance Indie. Z teritoriálního hlediska (Tabulka 5) je indický dovoz uskutečňován převážně ze zemí západní Asie a severní Afriky, zemí Evropské unie a z Číny. Indický vývoz je zaměřený na především na asijské trhy. Zde opět dominují země západní Asie a severní Afriky před Čínou a zeměmi sdruženými v ASEAN. Z trhů mimo Asii je nejdůležitějším obchodním partnerem Indie Evropská unie a USA. 31