Biopotraviny v prostředí současného retailingu

Transkript

1 VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ Fakulta mezinárodních vztahů Obor: Mezinárodní obchod Biopotraviny v prostředí současného retailingu Diplomová práce Vypracovala: Bc. Jana Horká Vedoucí diplomové práce: Ing. Hana Chylíková, Ph.D.

2 Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci s názvem Biopotraviny v současném retailingu vypracovala samostatně. Veškerou pouţitou literaturu a podkladové materiály uvádím v přiloţeném seznamu literatury. V Praze.. Podpis

3 Poděkování Ráda bych touto cestou poděkovala Ing. Haně Chylíkové, Ph.D. za odborné vedení a za cenné rady, které mi ochotně poskytovala v průběhu psaní diplomové práce.

4 Obsah Úvod Retailing Základní pojmy maloobchod, retailing Vývoj retailu v ČR Ekologické zemědělství Definice a cíle ekologického zemědělství Vývoj ekologického zemědělství Ekologické zemědělství ve světě Ekologické zemědělství v ČR Bioprodukt, biopotravina Označování biopotravin Kontrolní a certifikační činnost v ČR Trh biopotravin v ČR Prodej biopotravin v ČR Marketingové akce na podporu prodeje biopotravin Projekt Září měsíc ekologického zemědělství a biopotravin Biojarmarky Česká biopotravina roku Konference Bioakademie Současný stav maloobchodní sítě v České republice Největší obchodní řetězce v ĆR Největší obchodní firmy v ČR Nákupní chování českých spotřebitelů Stručná charakteristika vybraných maloobchodních řetězců Charakteristika řetězce Penny Market Charakteristika řetězce Lidl... 40

5 5.3. Charakteristika řetězce Albert Charakteristika řetězce Billa Charakteristika řetězce Interspar Charakteristika řetězce Tesco Analýza nabídky biopotravin vybraných retailových řetězců v ČR Biopotraviny v diskontních prodejnách Biopotraviny v diskontu Penny Market Biopotraviny v diskontu Lidl Srovnání Biopotraviny v supermarketech Biopotraviny v supermarketu Albert Biopotraviny v supermarketu Billa Srovnání Biopotraviny v hypermarketech Biopotraviny v hypermarketu Interspar Biopotraviny v hypermarketu Tesco Srovnání Závěr Seznam grafů Seznam tabulek Seznam obrázků Zdroje Literární zdroje: Elektronické zdroje:... 68

6 Úvod V posledních letech se velmi populárním tématem jak v odborných, tak i v neodborných kruzích stalo téma zdravého stravování. Kaţdý den se objevují nové a nové názory na to, jakým způsobem by se měli lidé správně stravovat, jak často a co by měli jíst. V minulosti se začaly mezi lidmi objevovat nové směry právě v oblasti výţivy jako například vegetariánství, kdy lidé do své kaţdodenní stravy nezahrnují pokrmy z masa, dalším stupněm tohoto způsobu stravování se stalo veganství, kdy lidé odmítají jíst cokoliv, co má ţivočišný původ. Téměř kaţdé desetiletí se objevuje nové téma, které rozděluje společnost a dává podnět k novým diskuzím v oblasti zdravé výţivy. Fenoménem posledních let je, zdá se, téma biopotravin. Lidé se stále více zajímají o to, co si v obchodech kupují, snaţí se stravovat zdravě, vybírají si kvalitní potraviny a po několika skandálech s dovezenými potravinami ze zahraničí začínají upřednostňovat domácí potraviny před dovezenými. Spotřebitelé si stále častěji vybírají potraviny, které byly vyrobeny a vypěstovány bez chemických a dalších přidaných látek, které mohou škodit zdraví. V tisku se objevují názory na to, jak dalece a zda vůbec jsou biopotraviny lepší a kvalitnější neţ ostatní konvenční potraviny. Spotřebitelé jsou upozorňovány na klady a zápory biopotravin a mohou si tak utvořit vlastní názor na tuto problematiku. Samozřejmě existují lidé s negativním názorem na tento typ potravin, nicméně situace na trhu s biopotravinami jednoznačně svědčí o tom, ţe lidé biopotravinám věří a stále častěji si je při svých nákupech vybírají. Tomu také napomáhá neustále se rozšiřující nabídka sortimentu biopotravin, která se jiţ nevztahuje pouze na typické výrobky zdravé výţivy, jako je například müsli nebo ovoce. Zároveň tomu napomáhá i to, ţe sortiment biopotravin jiţ nenabízejí jen specializované obchody jako například prodejny zdravé výţivy, ale biopotraviny začínají svým zákazníkům nabízet i retailové řetězce nebo dokonce řetězce s drogistickým zboţím, biopotraviny jsou tak daleko dostupnější. 1

7 Také situace v oblasti ekologického zemědělství v České republice se vyvíjí velice příznivě. Stoupá počet ekologicky hospodařících podnikatelů, kteří tak mohou své bioprodukty nabízet konečným spotřebitelům buď přímo, formou prodejů na různých biojarmarcích či farmářských trzích, nebo mohou své produkty dodávat právě retailovým řetězcům, které tak nemusí dováţet poptávané biopotraviny ze zahraničí. Pro obchodní řetězce je to jednak cenově výhodnější, čeští spotřebitelé navíc v posledních letech začali upřednostňovat české výrobky na úkor zahraničních. O toto téma se zajímám z toho důvodu, ţe sama si snaţím vybírat v obchodech biopotraviny. Svou diplomovou prací jsem se zaměřila na oblast retailingu, protoţe v obchodních řetězcích dochází nejčastěji k nákupu biopotravin. Tématem mé diplomové práce nebude polemika, zda jsou biopotraviny lepší neţ konvenční potraviny, chtěla bych se zaměřit především představení ekologického zemědělství, na biopotraviny a detailněji pak na sortiment biopotravin, který je zákazníkům nabízen. Cílem mé diplomové práce je analýza situace na českém trhu s biopotravinami. Dále jsem si dala za cíl zjistit, jak vypadá nabídka biopotravin v jednotlivých maloobchodních řetězcích na českém trhu, protoţe právě zde nejčastěji dochází k nákupu biopotravin. Metody, které ve své diplomové práce vyuţiji, jsou zejména metoda pozorování a dále metoda srovnání. Srovnávat budu nabídky jednotlivých maloobchodních řetězců, a to vţdy nabídku biopotravin dvou prodejen stejné kategorie - dvě diskontní prodejny, dva supermarkety a dva hypermarkety, protoţe je zřejmé, ţe nabídka diskontních prodejen a například hypermarketů se značně liší a nelze tak být srovnávána. Kapitola první je věnována vybraným pojmům z oblasti maloobchodu, blíţe je zde specifikován pojem maloobchod a retailing, dále je zde stručně popsáno, jak se vyvíjel retail v České republice od jejího vzniku aţ do současnosti. Tématem druhé kapitoly je ekologické zemědělství. Nejdříve je zde tento pojem definován, jsou určeny jeho cíle a ve stručnosti charakterizován vývoj ekologického zemědělství. Dále se kapitola věnuje stavu ekologického zemědělství ve světě i v České republice. Jsou zde vymezeny pojmy bioprodukt a biopotravina, je zde specifikováno, jak jsou biopotraviny označovány a které organizace se věnují kontrolní a certifikační činnosti biopotravin v České republice. 2

8 Třetí kapitola je zaměřena na trh biopotravin v České republice. Její část je věnována tomu, jak vypadá situace na trhu s biopotravinami, druhá část představuje určité projekty a marketingové akce na podporu prodeje biopotravin. Ve čtvrté kapitole je charakterizován současný stav maloobchodní sítě v České republice se zaměřením na největší obchodní řetězce, na největší obchodní firmy působící v ČR a na nákupní chování českých spotřebitelů. Následující kapitola se jiţ věnuje charakteristice zvolených maloobchodních řetězců, které byly vybrány za účelem průzkumu, a poslední, šestá kapitola se věnuje analýze nabídek biopotravin v jednotlivých prodejnách. Vţdy je nejprve představena nabídka sortimentu biopotravin v jednom obchodě, dále v druhém a následně jsou tyto nabídky porovnány. Kromě šíře sortimentu biopotravin jsem se při svém výzkumu zaměřila také na nabídky privátních značek biopotravin jednotlivých obchodů, na to, jak sortiment biopotravin prezentují ve svých prodejnách. Dále jsem zkoumala oficiální internetové stránky obchodů za účelem zjištění, zda poskytují pro své zákazníky nějaké informace z oblasti biopotravin. 3

9 1.Retailing 1.1. Základní pojmy maloobchod, retailing Maloobchod (angl. retail trade) je podnikatelská činnost, která zahrnuje nákup od velkoobchodu nebo přímo od výrobce a jeho následný prodej bez dalšího zpracování konečnému spotřebiteli k osobní (neobchodní) spotřebě. 1 Existuje mnoho členění maloobchodu, například na potravinářský (food) a nepotravinářský (non-food) maloobchod, dle rozsahu sortimentu je potom maloobchod členěn na specializovaný a nespecializovaný (univerzální). Podle místa, kde je nákup a prodej uskutečňován, můţeme maloobchod dále rozdělit i na maloobchod realizovaný v síti prodejen (store retail) a na maloobchod, který je uskutečňován mimo prodejní síť (non-store retail). Do tzv. store retailu řadíme: - specializované a úzce specializované prodejny, - smíšené prodejny, - samoobsluţné prodejny potravin (superety), - supermarkety, - diskontní prodejny, - hypermarkety, - specializované (odborné) velkoprodejny, - obchodní domy (plnosortimentní), - specializované obchodní domy. 2 Při tomto rozdělení maloobchodních jednotek se neakceptuje jediné kritérium. V některých případech se člení dle míry specializace maloobchodní jednotky, dále podle velikosti (např. supermarket, hypermarket, velkoprodejna), podle stavebně technického řešení (obchodní dům) nebo dle prodejní strategie (diskontní prodejna). 1 CIMLER, Petr, ZADRAŢILOVÁ, Dana a kol. Retail Management. Management Press. Praha, ISBN , str CIMLER, Petr, ZADRAŢILOVÁ, Dana a kol. Retail Management. Management Press. Praha, ISBN , str

10 Supermarket je velkoprodejna s plným sortimentem potravin a základními druhy nepotravinářského zboţí. V supermarketech je vyuţívána převáţně forma samoobsluhy doplněná o několik obsluţných úseků. Velikost prodejní plochy bývá v rozmezí od 400 m 2 aţ do 2500 m 2. Je zde nabízeno asi 5 10 tisíc druhů zboţí, přičemţ převaţuje zboţí potravinářské. 3 Hypermarket je velká maloobchodní jednotka, která na jedné ploše nabízí jak potravinářské, tak i nepotravinářské zboţí denní, časté i občasné poptávky. Hypermarkety vyuţívají téměř výhradně formu samoobsluhy. U nepotravinářského zboţí se zaměřují na zboţí rychloobrátkové. Velikost prodejní plochy se uvádí od 2500 m 2 do tisíc m 2. U větších hypermarketů převaţuje podíl nepotravinářského zboţí co do počtu druhů, tak i prodejní plochy. 4 Mezi hlavní rysy diskontních prodejen patří zejména nabídka nejrychloobrátkovějších druhů zboţí potravinářského i nepotravinářského charakteru, přičemţ omezen je rozsah nabízených poloţek. Z hlediska druhů převaţuje potravinářské zboţí. Je uplatňována samoobsluţná forma prodeje, zboţí je nabízeno z jednoduchých regálů a palet. Typická pro prodej v diskontních prodejnách je strategie velmi nízkých cen, prodejny dle toho bývají rozdělovány na hard- a softdiscount. 5 V případě non-store retailu, tedy maloobchodu realizovaného mimo prodejní síť, se jedná o: - přímý prodej, - prodej z automatů, - zásilkový obchod, - elektronický neboli internetový obchod. 6 3 JINDRA, Jiří, PRAŢSKÁ, Lenka a kol. Obchodní podnikání. Retail management. Management Press. Praha, ISBN , str JINDRA, Jiří, PRAŢSKÁ, Lenka a kol. Obchodní podnikání. Retail management. Management Press. Praha, ISBN , str JINDRA, Jiří, PRAŢSKÁ, Lenka a kol. Obchodní podnikání. Retail management. Management Press. Praha, ISBN , str CIMLER, Petr, ZADRAŢILOVÁ, Dana a kol. Retail Management. Management Press. Praha, ISBN , str

11 Retailing je mezinárodně chápaný maloobchod plně vybavený celým logistickým zázemím a vysoce kvalifikovaným informačním systémem s profesionálním managementem. 7 Z této definice je patrné, ţe pokud se hovoří o retailingu, jedná se o maloobchodní firmy, které se snaţí kontrolovat veškeré procesy, které spadají pod jejich činnost. Snaţí se o kontrolu nad distribučními procesy, zaměřují se na vlastní logistiku, budují vlastní velkoobchody, mohou provozovat i vlastní balírny a mohou ovlivňovat i některé výrobní podniky. Do této kategorie spadají například takové obchodní řetězce jako americký Wal-Mart, francouzský Carrefour nebo britské Tesco Vývoj retailu v ČR Na počátku devadesátých let došlo v České republice v oblasti maloobchodu k organizační transformaci a celkové restrukturalizaci. Zejména v první polovině 90. let docházelo jak k rozvoji nových obchodních jednotek (na český trh vstoupili takové zahraniční společnosti jako Delvita, Kmart, Billa, Baumax, Euronova, Julius Meinl), tak k rekonstrukci jiţ stávajících maloobchodních jednotek. V této době tzv. atomizace obchodu výrazně narostl počet obchodních ţivností, coţ s sebou neslo ovšem negativní stránku nedostatek kapitálu, coţ většina obchodních podnikatelů musela řešit půjčkami. Do problémů se dostávaly zejména české firmy bez vloţeného cizího kapitálu. Výrazné pozitivum, které přinesla liberalizace hospodářství, bylo výrazné rozšíření a prohloubení sortimentu v maloobchodní síti (zde ovšem současně dochází k výraznému nárůstu širokosortimentních maloobchodních formátů, naopak ubývá specializovaných obchodů), stálost nabídky v prodejnách a rozvoj sluţeb, jako jsou například moţnosti reklamací, prodluţování záručních lhůt nebo prodlouţení prodejní doby. Nově dochází k rozvoji zásilkového prodeje (Quelle, Magnet). 8 Vývoj v druhé polovině 90. let se vyznačuje rostoucí konkurencí, jejímţ důsledkem je větší péče o zákazníka. Dochází k rozvoji nových formátů maloobchodní sítě, nejrychleji se rozvíjí supermarkety. Na český trh vstupují například hypermarkety 7 JINDRA, Jiří, PRAŢSKÁ, Lenka a kol. Obchodní podnikání. Retail management. Management Press. Praha, ISBN , str CIMLER, Petr, ZADRAŢILOVÁ, Dana a kol. Retail Management. Management Press. Praha, ISBN , str

12 Globus, Interspar, Kaufland, Carrefour, Tesco, Hypernova, dále velkoprodejny Bauhaus, Obi a Hornbach a diskont Penny Market. 9 Na přelomu nového tisíciletí jsou na vrcholu oblíbenosti supermarkety, ovšem rozhodujícím způsobem začíná růst počet hypermarketů. Mezi největší retailery na českém trhu patří mezinárodní firmy Makro, Ahold (dříve Euronova) a Rewe. Objevují se nákupní centra podle západních vzorů jejich součástí je jak stravování, tak i zábava například ve formě multikin. V České republice se nejúspěšnějším nákupním centrem stává Nový Smíchov. 10 Marketing a logistika se začínají čím dál více prosazovat v obchodní sféře. Po vstupu České republiky do Evropské unie nadále roste počet hypermarketů, které dokonce svým počtem jiţ přesáhly supermarkety. Roste také počet nově otevřených diskontů, na český trh v roce 2003 vstupuje Lidl a otevírá rovnou 70 prodejen. Bylo otevřeno první factory outlet centrum. Zákazníci začínají ve zvýšené míře poptávat čerstvé a kvalitní zboţí. 11 Po roce 2006 nastává opačný trend tomu z počátku devadesátých let, kdy vstupovalo mnoho zahraničních firem na český trh. Nastává období koncentrace firem, kdy je nutné hledat nové obchodní koncepty. Některé nadnárodní řetězce tak opouštějí český trh, některé společnosti odkupují jiţ stávající firmy nebo jejich části. Například řetězec Tesco odkoupilo v roce 2006 hypermarkety Carrefour, který tak odchází z českého trhu, nebo řetězec diskontních prodejen Billa odkupuje prodejny Delvity. Podíl trţeb z maloobchodu se rozděluje mezi několik nejsilnějších subjektů na trhu. 9 CIMLER, Petr, ZADRAŢILOVÁ, Dana a kol. Retail Management. Management Press. Praha, ISBN , str CIMLER, Petr, ZADRAŢILOVÁ, Dana a kol. Retail Management. Management Press. Praha, ISBN , str tamtéţ 7

13 2. Ekologické zemědělství 2.1. Definice a cíle ekologického zemědělství Mezinárodní federace hnutí ekologických zemědělců (IFOAM), která představuje nejvyšší světový orgán v oblasti ekologického zemědělství, v roce 2008 přijala oficiální definici ekologického zemědělství. Dle IFOAM je ekologické zemědělství takový produkční systém, který zachovává zdraví půdy, ekosystémů a lidí. Opírá se o ekologické procesy, biodiverzitu a cykly přizpůsobené místním podmínkám přednostně před vstupy s nepříznivými účinky. Ekologická zemědělská výroba je kombinací tradice, inovace a vědy, která je užitečná životnímu prostředí a podporuje férové obchodní vztahy a dobrou kvalitu života pro všechny zainteresované. 12 V českých právních předpisech se pod pojmem ekologické zemědělství rozumí zvláštní druh zemědělského hospodaření, který dbá na životní prostředí a jeho jednotlivé složky stanovením omezení či zákazů používání látek a postupů, které zatěžují, znečišťují nebo zamořují životní prostředí nebo zvyšují rizika kontaminace potravního řetězce, a který zvýšení dbá na vnější životní projevy a chování a na pohodu chovaných hospodářských zvířat v souladu s požadavky zvláštního právního předpisu. 13 Současné ekologické zemědělství 14 si vytyčilo ke splnění několik všeobecných cílů. Jedná se například o produkci kvalitních potravin a krmiv o vysoké nutriční hodnotě v dostatečném mnoţství, o práci v co nejvíce uzavřených cyklech koloběhu látek, vyuţívání místních zdrojů a minimalizování ztrát, o udrţování a zlepšování úrodnosti půdy. Dále se jedná o vyvarování se všech forem znečištění pocházejících ze zemědělských podniků, o minimalizování uţívání neobnovitelných surovin a fosilní energie, o vytvoření podmínek hospodářským zvířatům, která odpovídají jejich fyziologickým a etologickým potřebám a humánním a etickým zásadám, o uchování přírodních ekosystémů v krajině, o ochranu přírody a její diverzity, o vytváření pracovních příleţitostí a tím udrţení osídlení venkova a tradiční ráz zemědělské 12 IFOAM [online]. Dostupné z: [citováno 10. listopadu 2012]. 13 Zákon č. 242/2000 Sb. o ekologickém zemědělství 14 dále EZ 8

14 kulturní krajiny a v neposlední řadě o umoţnění zemědělcům a jejich rodinám ekonomický a sociální rozvoj a uspokojení z práce Vývoj ekologického zemědělství V dnešní době je pozice ekologického zemědělství poměrně dobrá. Tento způsob zemědělské produkce je uznáván jak ekonomy, politiky, vědci, tak samozřejmě také samotnými spotřebiteli. Nebylo tomu tak ovšem vţdy. Jiţ na začátku 20. století se postupně začal model tradičního zemědělství měnit. Hlavním důvodem, který vedl k vytvoření nového zemědělského modelu, byla zejména postupná industrializace zemědělství, která vedla k poškozování přírody, docházelo k špatnému zacházení s chovanými zvířaty, docházelo také k prudkému sniţování kvality potravin, k ohroţování sociálních jistot rolníků a zdraví populace. 16 První průkopníci, kteří odmítli konvenční způsob zemědělství, se začali objevovat jiţ po skončení druhé světové války. Bylo to období, kdy se jednotlivé země snaţily o potravinovou soběstačnost, a začali vyuţívat nových metod v zemědělství. Právě pouţívaní takových metod jako například nadměrné vyuţívání chemicko-syntetických pesticidů, pouţívání rychle rozpustných minerálních (průmyslových) hnojiv nebo výroba a distribuce nových agrochemikálií, bylo hlavním důvodem pro poctivé zemědělce, aby vystoupili z koloběhu konvenčních zemědělských praktik a zřekli se většiny industriálních postupů a snaţili se objevit nové a především k přírodě šetrné způsoby zemědělství. 17 Důleţité bylo také navázání kontaktů se spotřebiteli, kteří začali projevovat o produkty ekologického zemědělství zájem. V 70. letech se průkopníci ekozemědělství sdruţili a zaloţili Mezinárodní federaci hnutí ekologických zemědělců IFOAM (International Federation of Organic Agriculture Movements). Organizace, která sídlí v Německu, si můţe připsat velké zásluhy na oficiálním uznání ekologického zemědělství v Evropě. Tím bylo v roce 1991 nově přijaté nařízení Rady EHS č. 2092/91 o ekologickém zemědělství a 15 URBAN, J. - ŠARAPATKA B. a kol. Ekologické zemědělství: učebnice pro školy i praxi I. díl. Ministerstvo ţivotního prostředí. Praha, ISBN: , str URBAN, J. - ŠARAPATKA B. a kol. Ekologické zemědělství: učebnice pro školy i praxi I. díl. Ministerstvo ţivotního prostředí. Praha, ISBN: , str tamtéţ 9

15 označování zemědělských produktů a potravin. 18 Jednalo se o první zákon, který definoval výrobní postupy ekologického zemědělství a především určoval závazné mechanismy pro kontrolu, certifikaci a označování těchto produktů. Ekozemědělci dostali poprvé moţnost výhradního pouţívání označení bio a eko pro své výrobky. Zároveň toto nařízení umoţnilo jednotlivým států EHS ekologické zemědělce dotovat. Právě díky dotacím a podpůrným programům EU se ekologické zemědělství značně rozšířilo. 19 Největší boom v odvětví ekologického zemědělství tak zaznamenaly devadesátá léta. V tomto období výrazně stoupá poptávka spotřebitelů po biopotravinách. Začíná se intenzivně investovat do výzkumu, díky vědeckému pokroku začínají ztrácet na významu původní směry a metody konvenčního zemědělství. Dochází k profesionalizaci struktur ekologického zemědělství, výrazně stoupají investice v oblasti ekologického zemědělství do marketingu, do poradenství apod Ekologické zemědělství ve světě Výměra veškeré zemědělské půdy světa, která je obhospodařovaná ekologicky, zaujímala v roce milionů hektarů. Jak byla tato zemědělská plocha rozdělena mezi jednotlivé regiony, ukazuje Tabulka 1. Regionem s největší plochou půdy v ekologickém zemědělství byla Austrálie a Oceánie (12,1 mil. ha), Evropa (10 mil. ha) a Latinská Amerika (8,4 mil. ha). Procentuálně činila plocha půdy vyuţívaná v ekologickém zemědělství 0,9 % celkové zemědělské půdy na světě. Největší podíl této půdy dle regionů měla Austrálie a Oceánie (2,9 %) a Evropa (2,1 %). V členských státech Evropské unie bylo téměř 5,1 % plochy veškeré zemědělské půdy registrováno v ekologickém zemědělství. 18 URBAN, J. - ŠARAPATKA B. a kol. Ekologické zemědělství: učebnice pro školy i praxi I. díl. Ministerstvo ţivotního prostředí. Praha, ISBN: , str URBAN, J. - ŠARAPATKA B. a kol. Ekologické zemědělství: učebnice pro školy i praxi I. díl. Ministerstvo ţivotního prostředí. Praha, ISBN: , str

16 Tabulka 1 - Výměra půdy v EZ dle jednotlivých regionů světa v roce 2010 Výměra půdy v EZ Podíl půdy v EZ na celkové výměře Region (ha) zemědělské půdy (%) Afrika ,1 Asie ,2 Austrálie a Oceánie ,9 Evropa (EU) ,1 (5,1) Latinská Amerika ,4 Severní Amerika ,7 Celkem ,9 Zdroj: _.pdf [citováno 13. listopadu 2012]. V sedmi zemích bylo více neţ 10 % zemědělské půdy vyuţíváno ekologickými zemědělci. Zemí, která měla nejvyšší podíl půdy v ekologickém zemědělství na celkové ploše zemědělské půdy, byly Falklandské ostrovy, kde tento poměr činí 35,9 %. Jen v Evropě bylo šest zemí, kde tento podíl činil více neţ 10 % - Lichtenštejnsko (27,8 %), Rakousko (19,7 %), Švédsko (14,1 %), Estonsko (12,5 %), Švýcarsko (11,4 %) a Česká republika (10,5 %). 20 Graf 1 - Země s největším podílem půdy v EZ za rok % 5% 10% 15% 20% 25% 30% 35% 40% Falklandské ostrovy Lichtenštejnsko Rakousko Švédsko Estonsko Švýcarsko Česká republika Litva Slovensko Itálie 14,1% 12,5% 11,4% 10,5% 9,4% 9,0% 8,7% 19,7% 27,3% 35,9% Zdroj: listopadu 2012]. 20 ORGANIC WORLD [online]. Dostupné z: [citováno 13. listopadu 2012]. 11

17 Země, které měly na svém území nejvíce ekologicky obhospodařované půdy, jsou Austrálie, Argentina a Spojené státy americké. Ve srovnání s rokem předcházejícím (2009) došlo k mírnému poklesu plochy zemědělské půdy v ekologickém zemědělství, tato plocha se sníţilo o ha, coţ činí pokles o 0,1 %. Největší pokles výměry půdy v ekologickém zemědělství zaznamenala Asie, zejména Indie a Čína. Nejvýraznější nárůst byl zaznamenán v Evropě, kde tato plocha narostla o 0,8 mil. hektarů (9 %). Země s největšími nárůsty této zemědělské půdy byly Francie, Polsko a Španělsko. 21 V roce 2010 bylo registrováno 1,6 milionu ekologických podnikatelů. Podíly ekologických podnikatelů jednotlivých světových regionů na jejich celkovém počtu zobrazuje Graf 2. Největším podílem ekologických producentů se můţe pyšnit s 34% Afrika, dále pak Asie (29 %), Evropa (18 %) a Latinská Amerika (17 %). Nejmenší podíl ekologických podnikatelů má region Severní Amerika (1 %) a Austrálie a Oceánie (1 %). Graf 2 - Podíl registrovaných ekopodnikatelů dle regionů světa v roce % 1% 34% 18% 17% Austrálie a Oceánie Severní Amerika Evropa Latinská Amerika Asie Afrika 29% Zdroj: _.pdf [citováno 12. listopadu 2012]. 21 ORGANIC WORLD [online]. Dostupné z: [citováno 12. listopadu 2012]. 12

18 Země s největším počtem podnikatelů registrovaných v ekologickém zemědělství byla Indie ( ), Uganda ( ) a Mexiko ( ) Ekologické zemědělství v ČR V posledních letech dochází k výraznému nárůstu počtů ekozemědělců a ekozemědělských farem i v České republice. Důvody jsou zřejmé. V národní legislativě byly přijaty právní předpisy, které vymezují oblast ekologického zemědělství a biopotravin - zákon č. 242/2000 Sb. o ekologickém zemědělství, vyhláška Ministerstva zemědělství č. 16/2006 Sb., dále platí evropská legislativa nařízení Rady 834/2007 a nařízení Komise 889/2008. Ekozemědělci jsou stabilně podporováni státem, například prostřednictvím Programu rozvoje venkova Česká republika se aktivně podílí mezi obyvateli na zvyšování povědomí o významu ekologického zemědělství a biopotravinách formou financování propagačních a osvětových kampaní. Mezi jednu z nejvýznamnějších akcí v této oblasti patří realizace celostátní osvětové kampaně Propagace ekologického zemědělství a jeho produktů přírodní bohatství a dále kaţdoroční akce Září Měsíc biopotravin a ekologického zemědělství. Nejen stát se ovšem podílí na této propagační a osvětové činnosti. Velkou zásluhu na zvyšování povědomí mezi lidmi o ekologickém zemědělství a biopotravinách mají také nevládní a neziskové organizace. Existují ovšem oblasti, ve kterých by mělo nastat v několika dalších letech výrazné zlepšení. Mezi takové oblasti patří zejména zkvalitnění v oblasti zemědělské produkce, vybudování fungujících lokálních dodavatelsko-odběratelských vztahů, podpora odbytu lokálních biopotravin, profesionalizace struktur či přenos vědeckých poznatků do praxe. 23 Zejména díky dotacím a dalším finančním podporám ze strany státu počet ekologických zemědělců registrovaných na našem území dynamicky roste. Jak se ekologické zemědělství v České republice postupně vyvíjelo, zobrazuje Tabulka ORGANIC WORLD [online]. Dostupné z: [citováno 12. listopadu 2012]. 23 Akční plán pro rozvoj ekologického zemědělství v letech Ministerstvo zemědělství [online]. Dostupné z: [citováno 12. listopadu 2012]. 13

19 Je zřejmé, ţe zejména v posledních pěti aţ deseti letech výrazně stoupá jak počet registrovaných ekofarem, tak i celková výměra půdy, která je obhospodařovaná ekologicky. S tím samozřejmě souvisí i procentní nárůst podílu zemědělské půdy, která je vyuţívána v ekologickém zemědělství, na celkové výměře zemědělského půdního fondu. V roce 2011 jiţ bylo na našem území registrováno ekofarem a podíl půdy, která je vyuţívána v ekologickém zemědělství, představoval 11,40 % z celkové výměry zemědělské půdy ČR. Tabulka 2 - Vývoj celkové výměry půdy a počtu farem v EZ v ČR Počet farem v EZ Celková výměra půdy v EZ (ha) Podíl celkové výměry ZPF (%) ,41 0,40 5,09 6,61 9,38 10,55 11,40 Zdroj: HRABALOVÁ, A. Statistická šetření ekologického zemědělství základní statistické údaje (2011). Ústav zemědělské ekonomiky a informací. Brno, Stabilně roste nejen výměra orné půdy, také vzrůstá výměra vinic a sadů v ekologickém zemědělství, jsou dokonce registrovány i první ekologické chmelnice a rybníky. Ve struktuře vyuţití půdy v ekologickém zemědělství v ČR i nadále převaţují travní porosty, které v současnosti představují zhruba třetinu všech travních porostů v ČR. 24 Z hlediska teritoriálního rozmístění ekofarem jsou hlavními oblastmi ekologického zemědělství v ČR především horské a podhorské oblasti. Největší plochy půdy obhospodařované v ekologickém zemědělství se nacházejí v pohraničních hornatých oblastech Jihočeského, Karlovarského, Moravskoslezského, Plzeňského a Ústeckého kraje, jak je patrné z Tabulky 3. Dohromady se v těchto pěti krajích nachází skoro 60 % ekologicky vyuţívané půdy. Největší počet ekofarem se pak nachází v kraji Jihočeském, kde je registrováno Akční plán pro rozvoj ekologického zemědělství v letech Ministerstvo zemědělství [online]. Dostupné z: [citováno 12. listopadu 2012]. 14

20 ekofarem, následuje kraj Plzeňský s 412 ekofarmami a dále pak kraj Moravskoslezský, ve kterém se nachází 374 registrovaných ekofarem. Tabulka 3 - Teritoriální rozmístění ekofarem a výměra jejich plochy v ČR rok 2011 Kraj Počet ekofarem Výměra celkové plochy v EZ ha % Jihočeský ,0 14,4 Karlovarský ,6 13,5 Moravskoslezský ,8 11,3 Plzeňský ,6 10,3 Ústecký ,0 9,5 Zlínský ,8 7,8 Olomoucký ,0 7,5 Liberecký ,3 6,9 Vysočina ,6 4,7 Královéhradecký ,6 4,6 Jihomoravský ,2 3,4 Středočeský ,0 3,3 Pardubický ,8 2,8 Hl. m. Praha ,2 0,1 Celkem ,4 100,0 Zdroj: HRABALOVÁ, A. Statistická šetření ekologického zemědělství základní statistické údaje (2011). Ústav zemědělské ekonomiky a informací. Brno, Bioprodukt, biopotravina K úplnému porozumění, co je to biopotravina, je nutné si nejdříve vymezit, co je to bioprodukt. V české legislativě se pod pojmem bioprodukt rozumí surovina rostlinného nebo živočišného původu nebo hospodářské zvíře získané v ekologickém zemědělství podle předpisů Evropských společenství. 25 Bioprodukt je surovina, která je určena k výrobě biopotravin, krmiv, osiva a sadby a dalších ekologických výrobků. 25 Zákon č. 242/2000 Sb. o ekologickém zemědělství 15

21 Mezi bioprodukty tak můţeme zařadit například zeleninu nebo ovoce, obiloviny, luskoviny, olejniny, mléko, vejce nebo ţivá zvířata, samozřejmě získaná nebo chovaná v ekologickém zemědělství. Biopotravina je potravina vyrobená z bioproduktů za podmínek stanovených v zákoně č. 242/2000 Sb. o ekologickém zemědělství a v předpisech Evropských společenství, navíc musí splňovat poţadavky na jakost a zdravotní nezávadnost stanovené zvláštními právními předpisy Označování biopotravin Pro spotřebitele, kteří vyhledávají biopotraviny, je důleţité, aby takovéto potraviny byly rozeznatelné od ostatních, konvenčních. K tomu slouţí označování biopotravin určitým logem, které zákazníkům zaručuje, ţe tato potravina je vyrobena ekologicky. Pro všechny biopotraviny, které byly vyrobené na území Evropské unie od 1. července 2010, platí povinnost označovat je logem tzv. Euro listu (Euro-leaf). Toto logo zobrazuje hvězdy EU seskupené ve tvaru listu na zeleném pozadí a obsahuje dva hlavní prvky přírodu a Evropu. 27 Obrázek 1 Logo Euro list Zdroj: [citováno 16. listopadu 2012] V souvislosti s umístěním evropského loga také platí, ţe na obalu musí být rovněţ uveden kód kontrolního subjektu, jemuţ hospodářský subjekt provádějící poslední fázi výroby podléhá. Pokud je na obalu biopotraviny pouţito logo EU, pod kódem kontrolní organizace musí být uvedeno také místo, kde byly zemědělské suroviny, ze 26 Zákon č. 242/2000 Sb. o ekologickém zemědělství 27 BIO INFO [online]. Dostupné z: [citováno 16. listopadu 2012]. 16

22 které se daný produkt skládá, vyprodukované a to buď zemědělská produkce EU, pokud byla zemědělská surovina vyprodukována v EU, zemědělská produkce mimo EU, v případě ţe zemědělská surovina byla vyprodukována v třetích zemích, nebo zemědělská produkce EU/mimo EU, byla-li část zemědělských surovin upotřebených k výrobě vyprodukována v zemi EU a část ve třetí zemi. 28 I přesto, ţe Evropská unie v roce 2010 zavedla vlastní logo ekologických výrobků, zůstávají v platnosti i nadále národní loga pro označování bioproduktů. V České republice se jako celostátní ochranná známka pro biopotraviny pouţívá logo tzv. biozebry, které musí kaţdá biopotravina vyrobená na našem území nést dle zákona č. 242/2000 Sb. o ekologickém zemědělství. Takto označená biopotravina nese název BIO, podnadpis produkt ekologického zemědělství a číslo kontrolní organizace, která provedla kontrolu a rozhodla o udělení loga. Obrázek 2 Logo Biozebra Zdroj: [citováno 16. listopadu 2012] 2.7. Kontrolní a certifikační činnost v ČR V České republice kontroluje dodrţování zákona č. 242/2000 Sb. o ekologickém zemědělství u registrovaných ekologických podnikatelů Ministerstvo zemědělství. Na základě vyhlášeného výběrového řízení Ministerstvo zemědělství pověřilo vykonáváním kontroly a udělováním certifikace biopotravin jím vybrané právnické osoby. V současnosti má takovéto oprávnění společnost Kontrola ekologického zemědělství o.p.s., dále pak ABCERT AG, Biokont CZ s.r.o a od roku 2013 nově také společnost Bureau Veritas Czech Republic, spol. s r.o. 28 KONTROLA EKOLOGICKÉHO ZEMĚDĚLSTVÍ [online]. Dostupné z: [citováno 16. listopadu 2012]. 17

23 Organizace Kontrola ekologického zemědělství o.p.s. (dále jen KEZ) se stala první akreditovanou kontrolní a certifikační organizací činnou v systému ekologického zemědělství v České republice. Společnost byla zaloţena v roce 1999 jako obecně prospěšná společnost a jejími zakladateli se stal Svaz producentů a zpracovatelů biopotravin PRO-BIO, Nadační fond pro ekologické zemědělství FOA a Spolek poradců ekologického zemědělství EPOS. Posláním takto zaloţené organizace byla garance ekologického původu na všech stupních biovýroby. Organizace KEZ o.p.s. působí v celé České republice a je smluvním partnerem pro téměř 2000 zemědělských podniků a zpracovatelských závodů. 29 Společnost ABCERT AG vznikla v Německu jako jedna z prvních organizací, která se zaměřovala na kontrolu ekologického hospodaření a bioprodukce. Od roku 2006 společnost provozuje pobočku kromě Itálie i v České republice. 30 Třetí organizace, která je v České republice pověřena kontrolní a certifikační činností v ekologickém zemědělství, se jmenuje Biokont CZ, s.r.o. Společnost byla zaloţena v roce 2005 a její hlavní činností je kontrola ekologického zemědělství, inspekce a certifikace BIO na celém území České i Slovenské republiky. 31 Na konci roku 2012 Ministerstvo zemědělství ČR udělilo pověření v oblasti kontroly a certifikace produktů ekologického zemědělství nově také společnosti Bureau Veritas Czech Republic, spol. s r.o. Tato mezinárodní společnost působí ve více neţ 140 zemích světa, na území ČR působí jiţ více neţ 100 let. Mezi další činnosti, které společnost provozuje, patří například i certifikace systémů managementu a výrobků, inspekce potravin a zemědělských komodit, technické inspekce v průmyslu, kontrolní činnosti ve stavebnictví, ve finančním sektoru, školení a vzdělávání. 32 Hlavní kompetencí čtyř výše zmíněných kontrolních organizací je kontrolní činnost probíhající u ekologických podnikatelů, která je spojená s vydáním certifikátu, který osvědčuje ekologický původ daného bioproduktu nebo biopotraviny. Tento certifikát potvrzuje, ţe kontrolovaný produkt splňuje veškeré podmínky ekologického 29 KONTROLA EKOLOGICKÉHO ZEMĚDĚLSTVÍ [online]. Dostupné z: [citováno 16. listopadu 2012]. 30 ABCERT [online]. Dostupné z: [citováno 16. listopadu 2012]. 31 BIOKONT [online]. Dostupné z: [citováno 16. listopadu 2012]. 32 EKOZEMĚDĚLSTVÍ [online]. Dostupné z: [citováno 6. března 2013]. 18

24 zemědělství nebo výroby biopotravin. Certifikát je vydán do 30 dní ode dne, kdy byla uskutečněna kontrola, vydává se na dobu minimálně 1 roku, nanejvýše však na dobu 15 měsíců. Jako součást tohoto certifikátu se uděluje právo na uţívání evropského a národního loga biopotravin. Zároveň platí pravidlo, ţe pokud ekologický podnikatel od své registrace do 36 měsíců nezíská alespoň jeden certifikát na bioprodukt a po dobu kaţdého kalendářního roku nezíská alespoň jeden takový certifikát, bude jeho registrace ekologického zemědělce Ministerstvem zemědělství zrušena. 33 Pokud o udělení certifikace rozhodla společnost KEZ o.p.s., vedle loga s označením BIO následuje kód CZ-BIO-001. V případě společnosti ABCERT AG se jedná o kód CZ-BIO-002 a kód CZ-BIO-003 je pouţit, pokud o udělení certifikace rozhodla společnost Biokont CZ s.r.o., v případě ţe se na udělení certifikace podílela společnost Bureau Veritas Czech Republic, spol. s r.o., budou mít certifikované bioprodukty označení CZ-BIO-004. Obrázek 3 Ukázka značení biopotravin na konkrétním produktu Zdroj: vlastní foto V evropských zemích se systému kontrolní systémy v ekologickém zemědělství značně odlišují. V některých zemích je tato kontrolní a certifikační činnost prováděna čistě jen soukromými společnostmi, někde tyto kontroly probíhají pouze ze stran státních orgánů a v některých zemích platí, ţe je tato kontrolní a certifikační činnost rozdělena mezi státní a soukromé organizace. 33 PRO-BIO [online]. Dostupné z: [citováno 16. listopadu 2012]. 19

25 Od z důvodu platnosti nových právních předpisů a z neustále se zvyšujícího počtu ekofarem rozdělilo Ministerstvo zemědělství činnosti a pravomoci v rámci současného kontrolního a certifikačního systému vedle čtyř výše zmíněných kontrolních subjektů začal dohlíţet na dodrţování právních předpisů ekologického zemědělství také státní Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský (ÚKZÚZ). K rozšíření systému kontroly o ÚKZÚZ se Ministerstvo zemědělství rozhodlo také z důvodu nestrannosti a nezávislosti státního kontrolního orgánu, je tak zajištěn jednotný přístup ke kontrolovaným podnikům. Hlavní činností tohoto úřadu jsou neohlášené kontroly u ekologických podnikatelů, vedlejší činností, kterou má tento ústav na starost, je mimo jiné kontrola plnění podmínek pro vyplácení dotací v ekologickém zemědělství. Kontroly, které provádí ÚKZUZ, probíhají bez předchozího upozornění a jsou zaměřeny na podniky, které byly vybrány na základě rizikové analýzy. Rizikové faktory, které jsou zohledňovány v rámci rizikové analýzy, schvaluje Ministerstvo zemědělství. Patří mezi ně například farmy, které hospodaří zároveň v konvenčním i ekologickém zemědělství, farmy s chovem zvířat bez zimního ustájení nebo například farmy, které jiţ byly v minulosti účastníky správního řízení. 34 Je stanoveno, ţe úřední kontrola proběhne ročně přibliţně u 5 % z celkového počtu ekologicky hospodařících podniků. Jednotlivé rozdíly mezi kontrolami, které provádí ÚKZUZ a které provádí soukromé kontrolní subjekty, jsou shrnuty v následující Tabulce ÚSTŘEDNÍ KONTROLNÍ A ZKUŠEBNÍ ÚSTAV ZEMĚDĚLSKÝ [online]. Dostupné z: [citováno 17. listopadu 2012]. 20

26 Tabulka 4 - Pravomoci ÚKZUZ a soukromých kontrolních subjektů Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský Je kontrolováno cca 5 % podniků hospodařících v EZ, jsou vybírány na základě rizikové analýzy. Kontroly jsou neohlášené. Moţnost uloţit nápravná opatření a kontrola jejich plnění. Při zjištění porušení zákona podávají podnět na Ministerstvo zemědělství k zahájení správního řízení. Soukromé kontrolní organizace Všechny certifikované podniky hospodařící v EZ jsou kontrolovány jednou ročně. Kontroly mohou být řádně ohlášené (v rámci pravidelných certifikačních kontrol) nebo i namátkové neohlášené. Moţnost uloţit sankci dle vlastního sankčního řádu. Při zjištění porušení zákona podávají podnět na Ministerstvo zemědělství k zahájení správního řízení. Vydávají/nevydávají/odnímají osvědčení. Zdroj: [citováno 17. listopadu 2012]. V průběhu roku 2011 ÚKZÚZ provedl celkem 251 kontrol ekologických podnikatelů. Mezi nejčastější porušení předpisů patřilo například pouţití nepovolených přípravků na ochranu rostlin nebo pouţití konvenčního osiva bez udělené výjimky. Na rok 2012 je naplánováno pro ÚZKÚZ 250 kontrol. 35 Soukromé kontrolní subjekty provedly u všech osob podnikajících v ekologickém zemědělství během roku 2011 celkem 5037 kontrol, z toho bylo 76 kontrol neohlášených. Na základě těchto kontrol bylo v 381 případech uděleno napomenutí a stanoveny opatření k nápravě, v 66 případech bylo odmítnuto vydání certifikátu na předmětnou produkci a v celkem 58 případech byl dán podnět Ministerstvu zemědělství k zahájení správního řízení. Celkem bylo v průběhu roku 2011 zahájeno 24 správních řízení, kdy v 19 případech byla udělena pokuta. Výše těchto pokut se pohybovaly v rozmezí od 500 Kč do Kč a to v závislosti na charakteru 35 ÚKZUZ [online]. Dostupné z: Zapojenim+UKZUZ+do+uredni+kontroly+EZ+je+zajistena.aspx [citováno 17. listopadu 2012]. 21

27 spáchaných deliktů. Mezi nejčastěji porušovaná pravidla v ekologickém zemědělství patřilo neúplné vedení evidence nebo záznamů, pouţití konvenčního osiva bez platné výjimky nebo například pouţití látek nepovolených pro ekologické zemědělství ÚKZUZ [online]. Dostupné z: Zapojenim+UKZUZ+do+uredni+kontroly+EZ+je+zajistena.aspx [citováno 17. listopadu 2012]. 22

28 3. Trh biopotravin v ČR 3.1. Prodej biopotravin v ČR S tím, jak výrazně stoupá obliba ekologického zemědělství v České republice a zároveň se neustále zvyšuje počet ekologických zemědělců na našem území, se postupně také zvětšuje spotřeba biopotravin, které si spotřebitelé na českém trhu kupují. Roste povědomí mezi lidmi o kladných stránkách biopotravin. Objevují se spotřebitelé, kteří biopotraviny přímo vyhledávají, ovšem existují také zákazníci, kteří obvykle nakupují konvenční potraviny a po biopotravinách sahají například díky akčním nabídkám maloobchodních řetězců, které se právě propagaci biopotravin často věnují ve svých akčních letácích a nabídkách. V roce 2010 dosáhl celkový obrat biopotravin českých subjektů včetně vývozu přibliţně 2,1 mld. Kč. Obrat uskutečněný v maloobchodě z toho činil 1,5 mld. Kč, obrat ve veřejném stravování přes 11 mil. Kč a obrat přímého prodeje dosáhl téměř 60 mil. Kč. Dohromady bylo na českém trhu prodáno mnoţství biopotravin v celkové hodnotě přibliţně 1,6 mld. Kč. Výrazně vzrostla hodnota exportovaných biopotravin do zahraničí, vývoz činil přibliţně 505 mil. Kč a mezi největší exportéry se zařadily firmy RACIO, Sonnentor, FRUJO a PRO-BIO. 37 Na následujícím Grafu 3 je zobrazen vývoj spotřeby biopotravin na našem území, která byla zaznamenaná v letech 2005 aţ Zatímco v roce 2005 spotřebitelé utratili za nákup biopotravin v České republice 0,51 mld. Kč, trend v následujících letech narůstal, v roce 2006 stoupla spotřeba biopotravin na 0,76 mld. Kč, v roce 2007 pak výrazně stoupla aţ na 1,29 mld. Kč a svého vrcholu dosáhla v roce 2008, kdy byly spotřebovány biopotraviny v hodnotě 1,8 mld. Kč. Vývoj spotřeby biopotravin od té doby klesá, v roce 2009 byla hodnota spotřebovávaných biopotravin v ČR 1,613 mld. Kč, v roce následujícím pak ještě o něco poklesla a to na hodnotu 1,592 mld. Kč. 37 HRABALOVÁ, A. Zpráva ÚZEI. Ústav zemědělské ekonomiky a informací. Brno,

29 Graf 3 - Spotřeba biopotravin v ČR v letech v mld. Kč 2 1,8 1,6 1,8 1,613 1,592 1,4 1,2 1,29 1 0,8 0,76 0,6 0,4 0,51 0, Zdroj: [citováno 7. března 2013]. Graf 4 zobrazuje, jak se vyvíjela v rozmezí let 2005 aţ 2010 roční spotřeba biopotravin v České republice na obyvatele. Zatímco v roce 2005 byla roční spotřeba biopotravin 50 Kč na obyvatele, v dalších letech postupně narůstala, v roce 2006 byla na hodnotě 74 Kč, v roce 2007 vzrostla na 126 Kč a svého vrcholu dosáhla podobně jako výše zmíněná celková roční spotřeba biopotravin v roce 2008, kdy roční spotřeba biopotravin v ČR na obyvatele činila 176 Kč. V následujících letech tato spotřeba klesla, v roce 2009 na 154 Kč na obyvatele a v roce 2010 na 151 Kč na obyvatele HRABALOVÁ, A. Zpráva ÚZEI. Ústav zemědělské ekonomiky a informací. Brno,

30 Graf 4 - Spotřeba biopotravin v ČR v letech na obyvatele v Kč za rok Zdroj: [citováno 7. března 2013]. Důvodem pro pokles hodnot v letech 2009 a 2010 jak u celkové spotřeby biopotravin, tak také u spotřeby biopotravin na obyvatele by mohlo být sníţení poptávky v důsledku probíhající hospodářské krize, která naší zemi zasáhla v roce 2009 a podepsala se nejen na sníţené poptávce po biopotravinách. Lidé se v těchto letech snaţili omezit spotřebu a snaţili se tak sniţovat náklady domácností. Vzhledem k tomu, ţe biopotraviny se vyznačují o něco vyššími cenami neţ konvenční potraviny, čeští spotřebitelé se odklonili od nákupu draţších biopotravin ve prospěch konvenčních. V následující Tabulce 5 jsou shrnuta data, která zobrazují vývoj prodeje biopotravin dle místa jejich odbytu v letech 2005 aţ 2010 v procentech. Rok 2010 je v posledním sloupci popsán navíc v absolutních číslech. U kategorie Drogerie v letech 2005 aţ 2008 nejsou vloţena ţádná data, to je z důvodu zařazení této kategorie do roku 2008 pod kategorii Super- a hypermarkety. Podobně u kategorií Lékárny a Gastronomie nejsou v prvních dvou letech uvedeny ţádné údaje, data z těchto let nebyla k dispozici. 25

31 Tabulka 5 - Vývoj prodeje biopotravin v ČR dle odbytových míst v Odbytové místo Podíl místa odbytu v % mil. Kč Super- a hypermarkety 57,0 67,0 67,5 74,0 65,7 67, Drogerie x x x x 3,5 3,2 51 Prodejny zdravé výţivy 37,0 28,0 22,5 18,0 17,7 19,4 310 Nezávislé prodejny potravin 2,0 3,0 2,5 2,0 2,4 1,2 19 Farmy a ostatní přímý prodej 4,0 2,0 2,0 1,4 3,9 3,5 55 Lékárny x x 5,0 4,0 6,0 4,7 75 Gastronomie x x 0,5 0,6 0,8 0,8 12 Celkem Pozn.: Drogerie byly do roku 2008 zařazeny pod kategorii Super- a hypermarkety. Zdroj: [citováno 7. března 2013]. Z tabulky je patrný trend, který se opakuje několik posledních let. Nejvíce jsou biopotraviny nakupovány v supermarketech a hypermarketech. V roce 2005 byl podíl této kategorie 57 %, tato kategorie zaznamenala svůj vrchol v roce 2008, kdy v supermarketech a hypermarketech bylo prodáno 74 % všech prodaných biopotravin. Nicméně je moţné se domnívat, ţe důvodem pro tak vysoké číslo můţe být současně nárůst prodejů biopotravin v drogeriích, které byly ještě do roku 2008 započítávány právě pod tuto kategorii. Od roku 2009, kdy mají drogerie své vlastní statistiky, je patrný pokles prodejů biopotravin právě u kategorie Super- a hypermarkety. V roce 2009 kategorie Drogerie zaznamenala 3,5% podíl na prodejích biopotravin. Velkou zásluhu si v tomto případě připisuje rakouský drogistický řetězec dm drogerie markt, který zavedl prodej biopotravin v ČR jiţ v roce 2005 a v roce 2011 byl jeho sortiment biopotravin rozšířen na více neţ 600 produktů. 39 Druhý největší podíl na prodejích biopotravin zaznamenávají prodejny zdravé výţivy a biopotravin, v několika posledních letech mají téměř 20% podíl. Spotřebitelé dále nakupují biopotraviny v lékárnách. 39 DM DROGERIE MARKT [online]. Dostupné z: [citováno 9. března 2013]. 26

32 Podíl kategorie Farmy a ostatní přímý prodej výrazně stoupl v roce 2009 téměř na 4 % oproti roku předcházejícímu, kdy byla zaznamenána hodnota pouze 1,4 %. Kaţdoročně nejmenší podíl prodejů biopotravin zaznamenávají nezávislé prodejny potravin a gastronomická zařízení. V Grafu 5 je znázorněn podíl jednotlivých odbytových míst na prodeji biopotravin za rok Největší podíl tradičně zaujímají maloobchodní řetězce s 67,2 %. Dále čeští spotřebitelé nakupují nejvíce biopotraviny v prodejnách zdravé výţivy (19,4 %). Třetím nejoblíbenějším odbytovým místem pro nákup biopotravin byly lékárny (4,7 %), dále pak farmy a přímý prodej biopotravin (3,5 %) a drogerie (3,2 %). Nejméně jsou biopotraviny nakupovány v nezávislých prodejnách biopotravin (1,2 %) a v gastronomických zařízeních (0,8 %). Graf 5 - Prodej biopotravin v roce 2010 dle odbytového místa 0,8 Supermarkety/hypermarkety 1,2 3,5 4,7 19,4 Drogerie Prodejny zdravé výţivy a biopotravin Nezávislé prodejny potravin 3,2 67,2 Farmy a ostatní přímý prodej Lékárny Garstronomie Zdroj: HRABALOVÁ, A. Zpráva ÚZEI. Ústav zemědělské ekonomiky a informací. Brno, Dle struktury biopotravin se na maloobchodním prodeji v roce 2010 nejvíce podílely Ostatní zpracované potraviny (33 %), z nichţ hotové pokrmy typu dětských výţiv tvoří téměř polovinu. Druhou nejvíce prodávanou kategorii tvoří Mléko a mléčné výrobky (25 %), jiţ následuje kategorie Ovoce a zelenina (11 %), která zahrnuje také ovocné a zeleninové šťávy HRABALOVÁ, A. Zpráva ÚZEI. Ústav zemědělské ekonomiky a informací. Brno,

33 Dle zákona o ekologickém zemědělství má kaţdý distributor biopotravin povinnost být zaregistrován. Ke konci roku 2011 činil počet registrovaných distributorů 226 provozoven, resp. 201 subjektů, coţ představuje meziroční nárůst počtu distributorů o 21,5 % oproti 186 provozovnám, které byly registrovány na konci roku V obchodu s biopotravinami ale ještě navíc působí velké mnoţství subjektů, které realizují maloobchodní prodej biopotravin, jedná se například o maloobchodní řetězce nebo prodejny se zdravou výţivou. Pro tyto subjekty od roku 2006 povinnost být zaregistrován ovšem jiţ neplatí. 41 Celkový obrat, který dosáhli za rok 2010 registrovaní distributoři, činil ve velkoobchodních cenách 375 mil. Kč. Mezi nejvíce distribuované skupiny biopotravin patří jiţ tradičně Ostatní zpracované potraviny (50 %), ¾ podíl v této kategorii zaujímají dětské výţivy distribuované převáţně firmou Hipp Czech, která je dle obratu z prodeje biopotravin absolutně největší firmou na českém trhu. Druhou nejvýznamnější kategorií distribuovaných biopotravin je kategorie Ovoce a zelenina (27 %), dále pak kategorie Mléčné výrobky (13 %). 42 V Grafu 6 je znázorněno, jaké je odbytiště pro biopotraviny distribuované na českém trhu. 74 % distribuovaných biopotravin v celkové hodnotě 277 mil. Kč zůstává na českém trhu, zbytek je vyvezen. Právě podíl exportu významně meziročně vzrostl, ze 4 % v roce 2009 na 26 % v roce Nejvíce je vyváţeno do Německa, Rakouska a do Polska. 41 HRABALOVÁ, A. Zpráva ÚZEI. Ústav zemědělské ekonomiky a informací. Brno, HRABALOVÁ, A. Zpráva ÚZEI. Ústav zemědělské ekonomiky a informací. Brno,

34 Graf 6 - Odbytiště distribuovaných biopotravin v ČR za rok % 74% Český trh Zahraniční trh (export) Zdroj: HRABALOVÁ, A. Zpráva ÚZEI. Ústav zemědělské ekonomiky a informací. Brno, Na českém trhu distributoři nejvíce vyuţívají k prodeji biopotravin maloobchodní řetězce (48 %), dále pak lékárny (17 %), drogistické řetězce (13 %) a obchody se zdravou výţivou (6 %). V roce 2010 se distributoři biopotravin postarali o dovoz v hodnotě přibliţně 294 mil. Kč, ¾ z toho byly uplatněny na českém trhu, zbytek byl dále reexportován. Do České republiky jsou dováţeny hotové výrobky zejména ze západní Evropy, především z Německa a Rakouska, nově i z Ukrajiny. Dovoz biopotravin realizují také samotné maloobchodní řetězce, objem jimi dovezených biopotravin meziročně vzrostl o 20 % Marketingové akce na podporu prodeje biopotravin Na podporu biopotravin a ekologického zemědělství mezi českými spotřebiteli jiţ před několika lety začalo vznikat mnoho projektů. Za hlavní úkol mají informovat a vzdělávat české spotřebitele, zvyšovat osvětu o kladných vlastnostech biopotravin a ekologického zemědělství ve srovnání s konvenčními potravinami běţně dostupnými v maloobchodních řetězcích nebo například rozšiřovat mezi lidmi povědomí o 43 HRABALOVÁ, A. Zpráva ÚZEI. Ústav zemědělské ekonomiky a informací. Brno,