5/8.5 Úrazy stálých zubů

Transkript

1 Praktický rádce zubního lékaře str. 1 Úrazy stálých zubů MUDr. Romana Ivančaková, CSc. 1 Úvod 2 Ošetření úrazů stálých zubů 2.1 Zlomenina zubní korunky Infrakce skloviny Zlomenina skloviny Zlomenina skloviny a dentinu Komplikovaná zlomenina zubní korunky 2.2 Zlomenina korunky a kořene zubu 2.3 Zlomenina kořene 2.4 Kontuze 2.5 Subluxace 2.6 Extruzivní luxace 2.7 Laterální luxace 2.8 Intruzivní luxace 2.9 Avulze 3 Komplikace a prognóza poranění zubů ve stálé dentici 3.1 Infrakce a nekomplikovaná zlomenina zubní korunky 3.2 Komplikovaná zlomenina zubní korunky 3.3 Zlomenina kořene 3.4 Luxační poranění Nekróza zubní dřeně Resorpce kořene

2 str. 2 Praktický rádce zubního lékaře 1. Úvod K úrazům stálých zubů dochází nejčastěji mezi rokem věku dítěte. Z toho vyplývá, že většina poraněných zubů nemá dokončený vývoj kořene, kořenový kanálek zubu je široký a jeho stěny jsou v apikální oblasti tenké. Pokud dojde k nekróze zubní dřeně poraněného zubu, nepokračuje apozice sekundárního dentinu s rizikem zlomeniny kořene zubu v apikální třetině a následné ztráty zubu. Základním principem ošetření úrazů stálých zubů je tedy zachování vitality zubní dřeně, která umožňuje pokračování vývoje kořene včetně fyziologické apozice dentinu. 2. Ošetření úrazů stálých zubů 2.1 Zlomenina zubní korunky Při poranění zubní korunky je důležité diagnostikovat případné současné poranění závěsného aparátu zubu, protože riziko komplikací se s přidruženými luxačními poraněními zvyšuje Infrakce skloviny Infrakce skloviny je poranění zubní korunky, kdy nedochází ke ztrátě tvrdých zubních tkání. Lomná linie většinou končí v oblasti dentino-sklovinné hranice a je nejlépe vidět, pokud je světelný paprsek při osvícení zubu paralelní s dlouhou osou zubní korunky. Poranění nevyžaduje léčbu, následné kontroly pacienta jsou ale nutné, protože při nárazu mohlo dojít k poškození závěsného aparátu zubu a nervově-cévního zásobení zubní dřeně v oblasti apexu zubu Zlomenina skloviny Ztráta zubních tkání je minimální. Ošetření spočívá buď v ohlazení ostrých sklovinných okrajů a aplikaci fluoridového preparátu (nejlépe laku), a nebo v doplnění ztracených zubních tkání kompozitním materiálem Zlomenina skloviny a dentinu Jedná se o poranění zubní korunky, kdy lomná linie prochází sklovinou a dentinem a došlo k otevření dentinových tubulů (viz FOTO 272). Neošetřená dentinová rána může být vstupní branou infekce a následně zánětu zubní dřeně, případně její nekrózy. Ošetření obnaže-

3 Praktický rádce zubního lékaře str. 3 ného dentinu je nutné provést co možná nejdříve. Následuje doplnění ztracených zubních tkání kompozitním materiálem. Provizorní ošetření zubní korunky spočívá v překrytí obnažených dentinových tubulů preparátem s hydroxidem vápenatým a zhotovení provizorní výplně (obvazu) z kompozitní pryskyřice nebo pryskyřicí modifikovaného skloionomerního cementu (kompomeru) na lomné ploše zubu. Toto ošetření je indikováno v případě, že celkový zdravotní stav pacienta neumožňuje definitivní estetické doplnění ztracených zubních tkání kompozitním materiálem nebo pokud je zlomenina zubní korunky spojena s luxačními typy poranění zubu a je nutné zhotovení dlahy (viz FOTO 273, 274). Fixace odlomeného fragmentu zubní korunky patří k méně častým způsobům ošetření zlomeniny zubní korunky, protože odlomená část se většinou nenajde. Pokud ano, je tento způsob ošetření z estetického hlediska nejlepší. Důležité je, aby byl úlomek uchován ve vlhkém prostředí (např. ve sklenici s vodou) a ošetření provedeno co možná nejdříve. Fixace se provádí kombinací leptací techniky poraněného zubu a úlomku a fixací pomocí vazebného systému (sklovinného a dentinového adheziva) Komplikovaná zlomenina zubní korunky Lomná linie prochází sklovinou, dentinem a současně je poraněna zubní dřeň (viz FOTO 275, 276). Cílem ošetření je uchování vitality zubní dřeně. Zubní dřeň musí být izolována od zevního prostředí (bakteriální invaze), aby nedošlo k jejímu infikování. Ošetření spočívá v přímém překrytí zubní dřeně nebo v provedení parciální pulpotomie. Oba postupy jsou uvedeny v tabulce 1 a 2. Pokud váháme, který způsob ošetření zvolit, provedeme raději parciální pulpotomii, která zajišťuje lepší ochranu exponované zubní dřeně vůči bakteriální kontaminaci (viz FOTO 277, 278).

4 str. 4 Praktický rádce zubního lékaře Tab. 1 Přímé překrytí zubní dřeně Indikace Postup zubní dřeň je zdravá, poranění není spojeno s poruchou cévního zásobení zubní dřeně (luxační poranění), pulpa je otevřená max. 1 mm, doba mezi poraněním a ošetření je max. 24 hodin. izolace zubu pomocí koferdamu, očištění lomné plošky sterilním vatovým smotkem namočeným ve fyziologickém roztoku nebo chlorhexidinu (0,1 %), osušení lomné plošky suchým sterilním vatovým smotkem, překrytí perforace pastou s hydroxidem vápenatým (Dentbalsam, Calci-line), zhotovení hermetické výplně doplnění zubní tkáně. Tab. 2 Parciální pulpotomie Parciální pulpotomie Ošetření spočívá v odstranění částečně infikované zubní dřeně. Raná plocha je obvykle 2 mm pod úrovní perforace (hloubka amputace). Parciální pulpotomie je indikována zejména u zubů s nedokončeným vývojem zubního kořene. Prognóza není limitována velikostí perforace ani dobou mezi úrazem a ošetřením. Technika aplikace lokální anestezie, izolace zubu pomocí koferdamu a očištění lomné plošky sterilním vatovým smotkem namočeným ve fyziologickém roztoku nebo chlorhexidinu (0,1 %), preparace skříňkovité kavity v okolí perforace, odstranění zubní dřeně sterilním exkavátorem do hloubky 2 mm, kontrola krvácení (nesmí dojít k vytvoření krevní sraženiny mezi ránou pulpy a obvazem z hydroxidu kalcia) pomocí vatového smotku namočeného ve fyziologickém roztoku nebo anestetiku s vazokonstrikční přísadou, překrytí rány pulpy pastou s hydroxidem kalcia (Dentbalsam, Calci-line), přes pastu vrstva tuhnoucího cementu, zhotovení hermetické výplně doplnění zubní tkáně.

5 Praktický rádce zubního lékaře str Zlomenina korunky a kořene zubu Tento typ poranění postihuje sklovinu, dentin, zubní cement a často bývá poraněna také zubní dřeň. Lomná linie může být vertikální, častěji ale bývá šikmá nebo obloukovitá, lokalizovaná několik milimetrů nad okrajem gingivy na labiální plošce zubu, palatinálně pak může zasahovat různě hluboko pod cemento-sklovinnou hranici. U zlomenin, které komunikují s ústní dutinou, bývá poraněn závěsný aparát zubu. Prognóza těchto poranění je obvykle špatná, zejména pokud je poraněna také zubní dřeň. Ošetření obvykle spočívá v odstranění koronárního fragmentu a další postup záleží na tom, jak hluboko lomná linie zasahuje intraalveolárně. Pokud zub nemá dokončený vývoj kořene, často dochází k jeho ztrátě (extrakce). Pokud vývoj kořene je dokončen a foramen apicale uzavřeno, můžeme poranění korunky a kořene ošetřit několika způsoby: a) odstranění gingiválního fragmentu a re-attachment gingiválního úponu gingiva spontánně vytvoří re-attachment k dentinu (pomocí dlouhého spojovacího epitelu), b) odstranění koronárního fragmentu a gingivektomie následuje rekonstrukce zubní korunky, c) odstranění koronárního fragmentu a ortodontická extrutze koronární fragment je nejprve provizorně fixován k sousednímu zubu (prevence přerůstání gingivy přes okraj lomné linie), kořenový kanálek je endodonticky ošetřen a zub extrudován pomocí fixního ortodontického aparátu asi v rozsahu 0,5 mm, koronární fragment následně odstraněn a ošetření dokončeno rekonstrukcí zubní korunky, d) odstranění koronárního fragmentu a chirurgická extruze v nové poloze je kořen fixován většinou suturou, následuje provizorní endodontické ošetření kořenového kanálku zubu. Po 4 týdnech je kořenový kanálek ošetřen definitivně (kondenzační metodou) a za další 4 týdny může dojít k rekonstrukci zubní korunky. 2.3 Zlomenina kořene Zlomenina kořene postihuje dentin, zubní cement a zubní dřeň (viz FOTO 279). Koronární fragment může být dislokován, většinou palatinálně, pokud lomná linie probíhá v gingivální třetině zubního kořene. Léčba spočívá v okamžité repozici koronárního fragmentu (pokud je to nutné) a fixaci poraněného zubu pomocí semirigidní dlahy. Fixaci je nutné provést vždy, aby byl zajištěn optimální kontakt fragmentů, který je důležitý zejména v prvních týdnech hojení.

6 str. 6 Praktický rádce zubního lékaře Zhotovení dlahy dlaha musí zajistit dobrou stabilitu poraněného zubu a být jednoduchá na zhotovení, nesmí překážet v okluzi, musí umožnit provádět testy vitality a v případě potřeby umožnit přístup do kořenového kanálku zubu. Technika zhotovení dlahy je uvedena v tabulce 3. Tab. 3 Zlomenina kořene fixace aplikace lokální anestezie, repozice koronárního fragmentu (pokud to je nutné) tlakem prstů, zhotovení rentgenového snímku, zda je repozice optimální, zhotovení dlahy kombinací krouceného ortodontického drátu a kompozitní pryskyřice v rozsahu alespoň 2 sousedních zubů, doba fixace je alespoň 2 3 měsíce, výplachy dutiny ústní 0,1 % roztokem chlorhexidinu 2x denně po dobu 7 10 dnů, 2.4 Kontuze Pojem kontuze označuje poranění závěsného aparátu zubu, kdy nedochází k dislokaci nebo uvolnění zubu ze zubního lůžka. Typickým příznakem je pocit brnění až bolesti při poklepu na poraněný zub. Stav nevyžaduje ošetření, pacienta však dlouhodobě kontrolujeme pro možnost následných komplikací (nekróza zubní dřeně). 2.5 Subluxace Postižené zuby vykazují různý stupeň pohyblivosti, který může být doprovázen krvácením v oblasti marginální gingivy (viz FOTO 280, 281). Pokud je příčinný zub pohyblivý v horizontálním i vertikálním směru, měla by se provést jeho fixace na 1 2 týdny pomocí kombinované dlahy z kompozitní pryskyřice a ortodontického drátu nebo dlahy typu fibre-splint (viz tab. 3). V ostatních případech pacientovi doporučíme měkkou stravu na 1 2 týdny a pro kontrolu hygienických poměrů v dutině ústní výplachy 0,1 % chlorhexidinem. 2.6 Extruzivní luxace Při tomto poranění dochází k vysunutí zubu ven ze zubního lůžka v axiálním směru. Zub je potom jakoby delší a extrémně pohyblivý. Objevit se může také krvácení z periodontální štěrbiny.

7 Praktický rádce zubního lékaře str. 7 Ošetření spočívá v okamžité repozici a fixaci poraněného zubu na dobu 2 3 týdnů, aby mohlo dojít ke zhojení poškozených tkání závěsného aparátu zubu. U zubů s nedokončeným vývojem zubního kořene je repozice důležitá pro revaskularizaci pulpy a dokončení vývoje zubního kořene. 2.7 Laterální luxace Laterální luxace znamená, že postižený zub je dislokován palatinálně, bukálně, meziálně nebo distálně. Často dochází současně ke zhmoždění nebo zlomenině zubního lůžka. Léčba spočívá opět v repozici a fixaci poraněného zubu kombinovanou dlahou na 3 4 týdny. Před zhotovením dlahy je vhodné provést kontrolu postavení zubu na rentgenovém snímku. 2.8 Intruzivní luxace Intruze je nejzávažnější typ luxačních poranění. Postižený zub je dislokován v axiálním směru do zubního lůžka (viz FOTO 282). Většinou dochází současně k poranění alveolární kosti, závěsného aparátu zubu a zubní dřeně. Neexistuje zcela jednotný názor, jak takové poranění ošetřit. Možností je několik: vyčkat na spontánní re-erupci (viz FOTO 283), provést ortodontickou repozici (viz FOTO 284) nebo chirurgickou repozici. Každý případ by měl být posuzován individuálně. Určitý standard ošetření intrudovaného zubu je uveden v tabulce 4. Tab. 4 Intruzivní luxace ošetření Vpřípadě okamžité chirurgické repozice existuje značné riziko zevní resorpce kořene a ztráta alveolární kosti. Chirurgické repozici se proto raději vyhýbáme. Indikovaná je pouze v případě, že zub pronikne skrz nosní spodinu do apertura piriformis nebo skrz měkké tkáně do vestibulum oris. Většinu intrudovaných zubů reponujeme ortodonticky nebo čekáme na spontánní re-erupci. Volba závisí na závažnosti intruze. Zevní zánětlivá resorpce kořene je obvyklou komplikací intruzivních luxací, a proto by mělo následovat endodontické ošetření kořenového kanálku postiženého zubu nejpozději 3 týdny po úrazu. Pokud je možné získat přístup do kořenového kanálku zubu v jeho intrudované poloze, provedeme endodontické ošetření a počkáme, zda dojde ke spontánní re-erupci. V opačném případě provedeme nejprve ortodontickou repozici a následně endodontické ošetření kořenového kanálku postiženého zubu.

8 str. 8 Praktický rádce zubního lékaře 2.9 Avulze Avulze je stav, kdy zub zcela opustí zubní lůžko. Poraněnými tkáněmi jsou alveolární kost, zubní cement, parodontální vazy, gingiva a zubní dřeň (viz FOTO 285, 286, 287). Pokud pacient zub zachrání a přinese ho s sebou na ošetření, měli bychom se téměř vždy pokusit o jeho replantaci. Replantace se neprovádí v těchto případech: pokud to nedovoluje celkový zdravotní stav pacienta, pokud je roztříštěno zubní lůžko, pokud je avuldovaný zub mechanicky poškozen, nereplantujeme dočasné zuby. Pokud pacient zub s sebou nepřinese a neví, kde zub je, zejména, pokud byl krátce v bezvědomí, je zcela nezbytné zhotovit rentgenový snímek plic, zda nedošlo k zapadnutí zubu do dýchacích cest. Při tomto poranění vždy dochází k přerušení nervově cévního svazku a prognóza závisí na tom, zda se jedná o zub s dokončeným vývojem kořene nebo nedokončeným vývojem kořene. Pokud je kořen zubu vývojově dokončen a foramen apicale uzavřeno, není prakticky žádná naděje, že by došlo k revaskularizaci zubní dřeně. Výsledkem je nekróza zubní dřeně s následným rozvojem zevní zánětlivé resorpce. Proto je nutné pohlížet na replantaci vždy jako na dočasné řešení a pacienta s touto skutečností seznámit. V případě, že zub nemá dokončený vývoj kořene a ten je ve stadiu, kdy stěny kořenového kanálku jsou alespoň paralelní, existuje možnost revaskularizace zubní dřeně díky otevřenému foramen apicale a komunikaci s okolními tkáněmi periodoncia. Replantace se doporučuje proto, že i přes četné komplikace zub přežívá v zubním oblouku několik let a slouží jako ideální mezerník. Replantát také minimalizuje horizontální i vertikální resorpci alveolární kosti, což je výhodné pro budoucí způsoby ošetření uzavření mezery pomocí ortodontického aparátu, dentální implantát. Komplikace, ke kterým po replantaci dochází, ovlivňuje řada faktorů. V první řadě to je extraalveolární perioda, tedy čas, který uplyne od ztráty zubu po jeho opětovné vložení do zubního lůžka. Nejvhodnější je, pokud je zub replantován zpět do zubního lůžka okamžitě po úrazu. V případě, že to nelze provést, je důležité uchovat zub ve vlhkém prostředí, aby nedošlo k vysušení parodontálních vláken, jejichž buňky přežijí v suchém prostředí maximálně minut.

9 Praktický rádce zubního lékaře str. 9 Po této době se výrazně zvyšuje riziko zánětlivé resorpce zubního kořene. Poraněný zub lze uchovat a transportovat ve fyziologickém roztoku, mléce, kultivačním médiu nebo slině. V terénu je obvykle vždy k dispozici pouze slina. Nevhodným transportním médiem je voda. Doporučení k okamžitému ošetření po avulzi jsou uvedena v tabulkách 5 a 6. Tab. 5 Replantace na místě úrazu O první pomoci při avulzi zubu by měla být informována také laická veřejnost. Doporučení č. 1 Vložte zub co možná nejdříve zpět do zubního lůžka. Doporučení č. 2 Vložte zub do úst dítěte mezi dolní ret a zuby, pokud to nelze provést, vložte zub do sklenice s mlékem. Ihned vyhledejte ošetření u zubního lékaře. Tab. 6 Replantace v ordinaci aplikace lokální anestezie, opláchnout zub fyziologickým roztokem pomocí injekční stříkačky, zub uchopit za zubní korunku, minimálně se dotýkat kořene zubu, vypláchnout šetrně zubní lůžko fyziologickým roztokem, vložit zub do zubního lůžka a provést šetrnou repozici prsty, postavení zubu zkontrolovat pomocí rentgenového vyšetření, fixace zubu pomocí dlahy (kompozitní pryskyřice nebo kombinovaná dlaha kompozitní pryskyřice + ortodontický drát), celkově podat antibiotika Tetracyklin po dobu 5 7 dní u dětí starších 6 let, pokud byl avuldovaný zub znečištěn hlínou, aplikovat profylaktickou dávku tetanického anatoxinu (TAT 0,5 ml), doporučit pacientovi výplachy dutiny ústní 0,1 % roztokem chlorhexidinu 2x denně po dobu 1 týdne, dlahu ponechat 7 10 dní, před sejmutím dlahy provést provizorní endodontické ošetření kořenového kanálku avuldovaného zubu, pokud poraněný zub má dokončený vývoj kořene.

10 str. 10 Praktický rádce zubního lékaře V případě, že poraněný zub má dokončený vývoj kořene, endodontické ošetření kořenového kanálku je nezbytnou součástí následného ošetření poraněného zubu. Důležitým krokem je správný tvar trepanačního otvoru, který koresponduje s tvarem pulpální dutiny ošetřovaného zubu. Trepanační otvor musí být dostatečně velký, abychom odstranili veškerou zubní dřeň z korunkové části pulpy. Po odstranění kořenové části zubní dřeně vypláchneme kořenový kanálek sterilním fyziologickým roztokem a po vysušení jej plníme pastou s hydroxidem vápenatým, kterou vkořenovém kanálku ponecháváme maximálně 1 měsíc. V současné době se ukazuje, že lepší výsledky než hydroxid vápenatý vykazuje lokální aplikace kortikosteroidů přímo do kořenového kanálku na dobu 4 týdnů, např. Ledermix pasta (protizánětlivý účinek). Po této době dokončíme endodontické ošetření kořenového kanálku poraněného zubu některou z doporučovaných kondenzačních metod. Pokud avuldovaný zub nemá dokončený vývoj kořene, lze očekávat revaskularizaci zubní dřeně a endodontické ošetření odložit. Před replantací je vhodné zub namočit do roztoku doxycylinu a po té ihned replantovat. Pacienta pak kontrolujeme klinicky a rentgenologicky každé 2 týdny, přičemž buď prokážeme pokračující vývoj zubního kořene, nebo nekrózu zubní dřeně. Pokud dojde k nekróze pulpy avuldovaného zubu, co nejdříve provedeme trepanaci dřeňové dutiny a endodontické ošetření kořenového kanálku (apexifikace). 3. Komplikace a prognóza poranění stálých zubů Po iniciální léčebné fázi následuje u stálých zubů jejich dlouhodobé sledování. Protože při úrazu zubu mohou být poraněny jak tvrdé zubní tkáně, tak závěsný aparát zubu, má každé poranění svoji specifickou prognózu. Případné komplikace je nutné odhalit co možná nejdříve. Intervaly, ve kterých provádíme kontroly, závisí na závažnosti poranění a věku pacienta. Většina komplikací se objeví do 12 měsíců po úrazu, mohou však vzniknout kdykoli později. Kontroly provádíme obvykle v těchto časových intervalech: 1 týden, 3 týdny, 6 týdnů, 3, 6, a 12 měsíců a dále 1x ročně po dobu 5 let od úrazu. Jejich součástí je vyšetření vitality zubní dřeně, poklepové citlivosti a pohyblivosti poraněného zubu a jeho případná diskolorace. Rentgenový snímek slouží ke zjištění periapikálních změn a změn v zubní dřeni.

11 Praktický rádce zubního lékaře str Infrakce a nekomplikovaná zlomenina zubní korunky Komplikace u těchto poranění nebývají časté. Nejčastěji dochází k nekróze zubní dřeně (negativní odpověď na test vitality, periapikální patologie, šedá diskolorace zubní korunky) během prvních 3 měsíců po poranění. 3.2 Komplikovaná zlomenina zubní korunky Nejčastější komplikací je opět nekróza zubní dřeně. Důležité je diagnostikovat patologii zubní pulpy co možná nejdříve. Ošetření závisí na stupni vývoje kořene poraněného zubu (viz výše). 3.3 Zlomenina kořene Uzhruba 80 % zlomenin zubního kořene zůstává zubní dřeň vitální. Zlomenina zubního kořene se může zhojit 4 různými způsoby (viz FOTO 288): a) kalcifikovanou tkání úlomky jsou spojené pevnou tkání, lomná linie na rentgenovém snímku je nezřetelná nebo jen málo zřetelná, poraněný zub je pevný, b) vazivem (vlákna závěsného aparátu) na rentgenovém snímku je patrná úzká, radiolucentní linie se zaoblenými okraji v místě zlomeniny, poraněný zub zůstává mírně pohyblivý, c) kostí a vazivem oba fragmenty jsou odděleny kostěným můstkem, lomná linie na rentgenovém snímku zůstává patrná, poraněný zub je mírně pohyblivý, d) granulační tkání odděluje oba fragmenty, pokud dojde k nekróze zubní dřeně, lomná linie je dobře vidět na rentgenovém snímku spolu se známkami zánětlivé resorpce na okrajích, zub je zvýšeně pohyblivý. Nejčastější komplikací zlomeniny kořene je nekróza zubní dřeně (infekce koronárního fragmentu), ke které zpravidla dochází během prvních 3 měsíců po poranění. V apikálním fragmentu zůstává pulpa většinou vitální, zejména u zlomenin v apikální, případně ve střední třetině kořene. Endodonticky pak ošetříme pouze koronární fragment a část kořene pod lomnou linií. Oba fragmenty se obvykle spojí vazivem. 3.4 Luxační poranění Nejčastějšími komplikacemi luxačních poranění jsou obliterace kořenového kanálku zubu v důsledku bakteriální invaze a nekróza zubní dřeně.

12 str. 12 Praktický rádce zubního lékaře Obliterace kořenového kanálku zubní dřeň se postupně zmenšuje (kalcifikovaná, tvrdá tkáň) a kořenový kanálek není na rentgenovém snímku patrný nebo jen málo, zub může na test vitality reagovat negativně, zubní korunka má většinou nažloutlou barvu. Ačkoli se zdá, že na rentgenovém snímku je kořenový kanálek zcela obliterován, vždy zde zůstává tenký proužek pulpální tkáně. Pokud dojde později k nekróze zubní dřeně, bývá endodontické ošetření technicky velmi obtížné, proto se někdy doporučuje provést preventivně endodontické ošetření kořenového kanálku poraněného zubu, a předejít tak jeho případné kalcifikaci Nekróza zubní dřeně nejčastější poúrazová komplikace. U zubů s nedokončeným vývojem zubního kořene se nekróza zubní dřeně vyskytuje méně často než u zubů vývojově dokončených. Široce otevřený apex a komunikace s okolními tkáněmi periodoncia jsou pro případnou revaskularizaci příznivé. Diagnostika nekrózy zubní dřeně: test vitality (negativní), diskolorace zubní korunky šedé zbarvení zubní korunky, periapikální patologie (periapikální projasnění), zastavení vývoje kořene. Nekrózu zubní dřeně nejčastěji diagnostikujeme v rozmezí 3 měsíců až 2 let po poranění. Diagnostika se opírá o alespoň 2 z výše uvedených příznaků Resorpce kořene vyskytuje se nejčastěji u poranění, při kterých dochází kdislokaci zubu v zubním lůžku. Zánětlivá resorpce je progresivní typ resorpce kořene zejména po intruzivní luxaci a replantaci (viz FOTO 289). Příčinou je poškození buněk parodontálních vláken a zubního cementu úrazem a přítomnost infikované, nekrotické tkáně pulpy. Bakteriální produkty z infikovaného kořenového kanálku pronikají skrze dentinové tubuly do periodoncia, což je impulz pro další resorpci povrchu zubního kořene a cementu. Diagnóza se opírá o rentgenové vyšetření, na snímku vidíme miskovité okrsky resorbované tkáně zubního koře-

13 Praktický rádce zubního lékaře str. 13 ne, které navazují na obdobné okrsky resorpce přilehlé alveolární kosti, nejčastěji ve střední nebo koronární třetině zubního kořene. Ošetření spočívá v odstranění nekrotické zubní dřeně a dlouhodobé léčbě kořenového kanálku preparátem s hydroxidem vápenatým. Definitivní endodontické ošetření se provede některou z kondenzačních metod. Ve většině případů se proces zastaví a okrsky resorpce vyplní nově vytvořený zubní cement. Ankylóza je nejzávažnější typ zevní resorpce kořene. Nejčastěji vzniká po intruzivních luxacích a avulzích (dlouhá extraalveolární perioda). Příčinou je těžké poškození buněk parodontálních vláken a zubního cementu. Mezi povrchem zubního kořene a alveolární kostí se vytvoří kostní spojení, následuje postupná resorpce cementu a dentinu. Na rentgenovém snímku vymizí periodontální štěrbina a zubní tkáně jsou postupně nahrazovány kostí. Dříve než na rentgenovém snímku můžeme ankylózu diagnostikovat klinicky. Postižený zub charakterizuje typický vysoký, kovový zvuk při poklepu. Většina ankylóz vzniká v rozmezí 2 měsíců až 1 roku po úrazu. Účinná léčba bohužel neexistuje. Postižený zub se postupně dostává do infrapozice (okolní kost alveolárního výběžku roste) a většinou musí být chirurgicky odstraněn.

14 str. 14 Praktický rádce zubního lékaře