VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA. Obor Všeobecná sestra BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Marie Pražanová

Transkript

1 VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Obor Všeobecná sestra BAKALÁŘSKÁ PRÁCE 2013 Marie Pražanová

2 VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií Dodržování diety u pacientů s DM II. typu a jejich povědomí o možných komplikacích cukrovky Bakalářská práce Autor: Marie Pražanová Vedoucí práce: Mgr. Irena Točíková Jihlava 2013

3

4 Anotace Bakalářská práce na téma dodržování diety u pacientů s diabetes mellitus 2. typu a jejich povědomí o možných komplikacích cukrovky se v teoretické části zabývá diabetem mellitem, jeho dělením, rizikovými faktory, příznaky, diagnostikou, léčbou, diabetickou dietou a komplikacemi. V praktické části jsou pomocí grafů zpracované otázky z dotazníků, které zjišťují, jak lidé dodržují diabetickou dietu vzhledem k jejich komplikacím. Klíčová slova: diebetes mellitus, diabetická dieta, diabetické komplikace. Annotation Bachelor thesis on the issue of dietary compliance in patients with diabetes mellitus second type and their awareness of the potential complications of diabetes in the theoretical part deals with diabetes mellitus and its division, risk factors, symptoms, diagnosis, treatment, diet and diabetic complications. The practical part of graphs processed using questions from the questionnaires that measured how people follow a diabetic diet due to their complications. Key words: Diabetes mellitus, diabetic diet, diabetic complications.

5 Poděkování Děkuji paní Mgr. Ireně Točíkové za odborné vedení, drahocenné rady i čas, který se mnou strávila. Další poděkování patří samozřejmě i všem respondentům. Nemohla bych zapomenout na poděkování mé rodině a přátelům za velkou psychickou podporu.

6 Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též AZ ). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne... Podpis

7 Obsah 1 Úvod Cíl výzkumu Hypotézy Teoretická část Anatomie slinivky břišní Fyziologie Diabetes mellitus Druhy diabetu Diabetes mellitus 1. typu Diabetes mellitus 2. typu Gestační diabetes mellitus Rizikové faktory Klinické příznaky Diagnostika Léčba Diabetická dieta Perorální antidiabetika Inzulin Inzulinové pumpy Pitný režim diabetika Fyzická aktivita u diabetiků Komplikace diabetu Akutní komplikace Chronické komplikace Prevence komplikací Redukce hmotnosti a prevence diabetu Kouření u diabetiků Edukace diabetika Praktická část Metodika výzkumu Charakteristika vzorku respondentů Charakteristika výzkumného prostředí a průběh výzkumu... 30

8 3.4 Zpracování získaných dat Vlastní výsledky výzkumu Diskuze Návrh řešení a doporučení pro praxi Závěr... 59

9 1 Úvod Tématem bakalářské práce je diabetes mellitus 2. typu a dodržování diabetické diety. Je to onemocnění, které se vyskytuje všude kolem nás snad v každé zemi na této planetě. V mé rodině i v mém okolí znám spoustu lidí trpící tímto onemocněním. I při vykonávání své odborné praxe v nemocnici se s diabetiky setkávám každý den. Tato fakta nás přiměla k myšlence, zda diabetici řádně dodržují diabetickou dietu. A proto se celá bakalářská práce zaměřuje na dodržování diabetické diety. Diabetes mellitus je onemocnění, které doprovází společnost po celou historii jejího vývoje. V minulosti lékaři léčili diabetes jedině dietou, avšak v dnešní době už tomu tak není. Tím jak se vyvíjely léčebné metody, tím se měnila i léčba a dieta při diabetu. U každého z typu diabetu je dieta velice významná, protože výrazně ovlivňuje výsledky léčby. Pacientů s diabetes mellitus celosvětově narůstá a v některých zemích se stává léčba komplikací až ekonomicky neúnosnou (Rušavý, 2007). Diabetes mellitus je rodinné onemocnění, které se vyznačuje dlouhodobým zvýšeným obsahem krevního cukru neboli hyperglykemií a rozvojem chronických komplikací. Snížená činnost inzulínu je charakteristická pro všechny formy cukrovky. Diabetes mellitus je systémové onemocnění, které má škodlivé účinky na mnoho orgánu s ničivými důsledky na zdraví (Winter, 2002). Diabetická dieta a fyzický pohyb se řadí stále mezi nejúčinnější prostředky terapie diabetu. I když je toto opatření velice účinné, selhává u většiny pacientů přibližně do 1 roku. Jelikož cukrovka nebolí, diabetici se s ní smíří a častokrát se stává, že přestanou aktivně spolupracovat při léčbě (Rušavý, 2007). V teoretické části bakalářské práce se věnujeme anatomií a fyziologií slinivky břišní, dále se pak zabýváme diabetem a jeho rozdělením. Druhy diabetu, do kterých řadíme diabetes mellitus 1. typu a 2. typu a gestační diabetes, podrobně popisujeme. Dále pak se věnujeme rizikovým faktorům, mezi které patří například genetická predispozice a nedostatečná tělesná aktivita. Mezi hlavní příznaky se řadí časté močení a močení během noci, nadměrná žízeň, zdlouhavá vyčerpanost a hlad. Diagnostika onemocnění se stanovuje odběrem krve na hladinu krevních cukrů neboli glykémii a odběrem moči (cukr do moči přechází 8

10 až při hodnotě vyšší jak 10 mmol/l). Diabetická dieta, kterou máme v teoretické části podrobněji popsanou, patří neodmyslitelně k hlavním atributem léčby cukrovky. Další součásti léčby jsou perorální antidiabetika, aplikace inzulínu a samozřejmě také fyzická aktivita a pitný režim diabetika. Mezi akutní komplikace diabetu řadíme hypoglykémii, hyperglykémii, diabetickou ketoacidózu, hyperglykemický osmolární syndrom a laktátovou acidózu. Do chronických komplikací patří diabetická retinopatie, diabetická nefropatie, diabetická neuropatie a syndrom diabetické nohy. V závěru teoretické práce se zabýváme vlivem hmotnosti na diabetes mellitus, kouřením u diabetiků a především edukací pacientů. 9

11 1.1 Cíl výzkumu První cíl Zjistit, jakou míru informovanosti mají klienti o dodržování diety v souvislosti s jejich komplikacemi. Druhý cíl Zjistit, zda klienti dodržují diabetickou dietu přísně dle doporučení lékaře nebo sestry specialistky. Třetí cíl Zjistit, zda má vzdělání klienta vliv na dodržování diabetické diety. Čtvrtý cíl Zmapovat, zda diabetickou dietu dodržují důsledněji ženy než muži. 1.2 Hypotézy Hypotéza číslo 1 Klienti, kteří mají při DM jednu nebo žádnou komplikaci, dodržují diabetickou dietu lépe. Hypotéza číslo 2 Většina klientů s diabetes mellitus, kteří byli edukováni sestrou specialistkou a nutričním terapeutem, dodržují dietu důsledně. Hypotéza číslo 3 Diabetickou dietu dodržují důsledněji klienti s vyšším dosaženým vzděláním než klienti se základním vzděláním či výučním listem. Hypotéza číslo 4 Dietu dodržují důsledněji ženy než muži. 10

12 2 Teoretická část 2.1 Anatomie slinivky břišní Slinivka bříšní neboli pankreas je žláza endokrinní (vnitřní) a exokrinní (vnější) sekrece. Je umístěna v retroperitoneu na zadní stěně břišní a rozdělujeme ji na caput (hlavu), corpus (tělo) a cauda pankreatis (ocas). Arteriální zásobení nám zajišťují větve truncus coeliacus a arteria mesenterica superior, vény pankreatu odvádějí krev do systému žil vena portae. Lymfa ze slinivky je drenována do truncus intestinalis. Nervové zásobení slinivky břišní zajišťují vlákna sympatiku a parasympatiku s příměsí senzitivních vláken (Naňka, Elišková, 2009). Pankreas je poměrně velká žláza dlouhá přibližně 15 centimetrů, široká 5 centimetrů a silná 2 až 3 centimetry. Hmotnost slinivky břišní je kolem 80 gramů. Pankreas má tvar protáhlého laloku, jehož vývod ústí do duodena. Exokrinní část pankreatu stavebně připomíná běžnou slinnou žlázu. Je rozdělena do větších lalůčků, které se rozkládají na menší a tyto drobné lalůčky produkují pankreatickou šťávu (succus pankreatikus). Endokrinní část slinivky břišní je tvořena Langerhanzovými ostrůvky. Tyto ostrůvky jsou počtem, tvarem, uložením i velikostí velice různorodé, některé se skládají jen z několika málo buněk a jiné mají průměr až 0,5 centimetru. Množství ostrůvků kolísá mezi 0,5 až 1,5 milionu a nejvíce se kumulují v oblasti ocasu pankreatu. (Dylevský, 2009). 2.2 Fyziologie Ostrůvky jsou umístěny v buněčných trámcích, mezi kterými protékají široké krevní vlásečnice. Trámce se skládají ze třech typů buněk. α (alfa) buňky tvořící hormon glukagon, který zvyšuje hladinu glukózy v krvi, β (beta) buňky vytvářející hormon inzulin, který snižuje hladinu krevního cukru a také δ (delta) buňky vylučující hormon gastrin a somatotropin (Dylevský, 2009). 11

13 Inzulin a glukagon řídí hladinu glykémie (koncentrace krevního cukru v plazmě) tak, aby byla stále ve fyziologickém rozmezí 3,5-5,5 mmol/l. Inzulin je hormon bílkovinné povahy. Sekrece inzulínu je podmíněna jednoduchou zpětnou vazbou a to tak, že pokud se hladina krevního cukru v plazmě zvýší, zvýší se i tvorba inzulínu. Diabetes mellitus je tedy důsledkem tohoto chybného systému (Rokyta, 2008). Šťáva pankreatu je odváděna vývodem do dvanáctníku. Obsahuje hydrogenuhličitanové a sodné ionty a enzymy, které štěpí jednotlivé živiny. Aby jednotlivé enzymy nepoškodily střevní sliznici, jsou produkovány v neaktivní formě a v aktivní formu je až přeměňuje enteropeptidáza v lumen tenkého střeva. Šťáva slinivky břišní dále obsahuje enzymy, které tráví škroby (amyláza), tuky (lipáza) i nukleové kyseliny (nukleáza) (Langmeier, 2009). 2.3 Diabetes mellitus Diabetes mellitus, neodbornou společností nazývaná cukrovka, je chronické onemocnění látkové přeměny sacharidů a to zvýšenou hladinou glykémie a svými projevy a komplikacemi postihuje bezmála všechna odvětví medicíny. Vychází z endokrinologie a postihuje i sféru kardiologie, gastroenterologie, nefrologie, infekce a nesmíme zapomenout i obory chirurgie a anesteziologie. Cukrovka zkracuje předpokládanou délku života až o % (Rybka, 2007) Druhy diabetu Rozlišujeme několik typů diabetu a to diabetes mellitus 1. typu, do něhož patří typ LADA (z angl. Latent autoimmunity Diebetes in Adults), a diabetes mellitus 2. typu, do kterého se řadí typ diabetu MODY (podle angl. Maturity Onset Diabetes of the Young), dále pak gestační diabetes a ostatní specifické typy diabetu (Rybka, 2007) Diabetes mellitus 1. typu Typickým znakem diabetu 1. typu je nejčastější výskyt u mladší generace do 40 let života, přičemž vrchol onemocnění bývá mezi 12. a 15. rokem. Americká diabetologická asociace rozdělila diabetes mellitus na dva typy a to typ 1A a typ 1B. Typ 1A je imunitně zprostředkovaná forma charakterizovaná přítomností protilátek 12

14 proti ostrůvkům a jejich zánětem v pankreatu s destrukcí ostrůvkových betabuněk (β-buněk). Typ 1B je forma diabetu s těžkým inzulinovým deficitem bez známek protilátek. Příčina imunitní destrukce β-buněk pankreatu může být dána společným vlivem několika faktorů a to nevhodnou kombinací genů, vlivem vnějšího prostředí, nevyváženou odpovědí cytokinů a nízkou obranyschopností B-buněk proti destrukci. Typ LADA se může vyvinout v jakémkoliv věku (Rybka, 2006) Diabetes mellitus 2. typu Diabetes mellitus 2. typu je nejčastější metabolickou poruchou s relativním nedostatkem inzulinu, jenž vede k nedostatečnému využití glukózy. Je to onemocnění vyššího věku života, k manifestaci dochází po 40 až 50 letech. Porucha spočívá v nerovnováze mezi sekrecí a účinkem inzulinu v metabolizmu glukózy. Jedná se zde o kombinaci poruch a to porušená sekrece inzulinu a porucha působení inzulinu v cílových tkáních. Na vzniku diabetu 2. typu se podílejí vlivy jak genetické tak i civilizační. Mezi civilizační faktory považujeme nadměrný příjem kalorií, nevhodně složená strava, nedostatek pohybu a fyzické aktivity, narůstající procento lidí, kteří trpí obezitou, kouření a jiné civilizační návyky. Inzulinová rezistence je hlavní příčinou poruchy účinnosti inzulinu v cílových tkáních. Její nároky na sekreci inzulinu se postupně zvyšují a to vede ke kompenzatornímu hyperinzulinizmu. Ten navodí situaci, kdy β-buňky už nejsou schopny vykompenzovat vyšší nároky na sekreci inzulinu, a tak dochází k poruše glukozové rovnováhy a nakonec k propuknutí diabetu mellitu 2. typu. Inzulinová rezistence je stav, kdy tkáně a orgány nejsou schopny přiměřené reakce na inzulin. Typ MODY patří do druhého typu diabetu s tím rozdílem, že k manifestaci dochází okolo 20. roku života (Rybka, 2006) Gestační diabetes mellitus Gestační diabetes mellitus je definován jako porucha glukozové tolerance s prvními příznaky v těhotenství. Riziko gestačního diabetu by mělo být zjištěno co nejdříve, nejlépe při prvních návštěvách u gynekologa. U žen, u kterých se potvrdilo zvýšené riziko, by měla být vyšetřena glykémie. Vysoké riziko gestačního diabetu je u pacientek, které již měly dříve v těhotenství cukrovku, dále pak rodinný výskyt diabetu, porod předchozího dítěte o větší tělesné hmotnosti jak gramů, porod dítěte s komplikacemi, které by mohly souviset s těhotenskou cukrovkou, věk nad 30 13

15 let, obezita a mnoho dalších. Přítomnost zvýšené glykemie v prvním trimestru těhotenství může vést ke vzniku několika malformací. Nejčastěji postihují centrální nervový systém a srdce. Ženy s gestačním diabetem jsou kompenzovány inzulinovou terapií (Rybka, 2006). 2.4 Rizikové faktory Rizikové faktory u diabetu mellitu rozdělujeme do dvou možných skupin, a to na ty, které se dají ovlivnit a rizikové faktory, které se nedají ovlivnit. Mezi neovlivnitelné rizikové faktory řadíme věk, genetické predispozice, etnické faktory, ale také i nízkou porodní váhu. Zato do ovlivnitelných rizikových faktorů zahrnujeme například nadváhu až obezitu, nedostatečnou tělesnou aktivitu, která zvyšuje riziko diabetu až o 30 %, hypertenzi, kouření, špatné složení denního jídelníčku, nadměrný příjem alkoholu, ale i řadu psychických a sociálních faktorů ( 2.5 Klinické příznaky Hyperglykémie a její důsledky bývají mnohdy nejčastějším prvním příznakem diabetu mellitu. Přitom hyperglykémie u diabetu může nastat z různých příčin, které pak vedou k dalším příznakům cukrovky. Nejspolehlivějším ukazatelem je však glykémie. Objektivní a subjektivní příznaky mohou dostatečně ukazovat na diagnózu diabetes mellitus, avšak jindy na tu možnost pouze upozorní a někdy i dokonce chybí. Dalším klinickým příznakem diabetu je polyurie, což je opakované a vydatné močení více jak 2500 ml za 24 hodin, nykturie, což znamená časté močení během noci, nadměrná žízeň (polydipsie) způsobená osmotickou diurézou, slabost a zdlouhavá vyčerpanost, ztráta tělesné hmotnosti při normálním apetitu k jídlu a u dětí bývá tzv. vlčí hlad s váhovými úbytky, dále pak bolesti či křeče ve svalech, svědění kůže, kožní hnisavé infekce, poruchy ostrosti vidění, plísňová onemocnění a také paradentóza, kterou provází vypadávání a kazivost zubů (Rybka, 2007). 2.6 Diagnostika Jak uvádí Kvapil (2010), základem diagnostiky diabetu mellitu je odběr krve na glykemii standartní laboratorní metodou a důkaz chronické hyperglykémie. Diagnostickým kritériem stanovení diabetu mellitu podle WHO (světové zdravotnické 14

16 organizace) je přítomnost klinických příznaků provázené náhodnou glykemií vyšší jak 11,1 mmol/l (u diabetu mellitu 1. typu stačí pouze jedno stanovení, u diabetu mellitu 2. typu je doporučeno ještě změření glykémie nalačno vyšší jak 7 mmol/l, stačí jedno určení) a to kdykoli v průběhu dne. U osob s nepřítomností klinických příznaků je standardizovaným kritériem glykémie nalačno vyšší jak 7 mmol/l. Nepostradatelným požadavkem je však osmihodinové lačnění a vykonání dalších opatření. Při pochybnostech, především při nálezu hraničních hodnot či neshodě mezi náhodnou glykémií a glykémií nalačno anebo při nezbytnosti přesně kvalifikovat poruchu, se pak provádí orálně glukozo-toleránční test (ogtt), který přesně určí, zda jde o hraniční stav (porušenou glukozovou toleranci), nebo o diabetes mellitus. Glykémie určená za 2 hodiny při ogtt vyšší jak 11,1 mmol/l prokazuje diagnózu diabetes mellitus. Další velice důležitou metodou diagnostiky diabetu je glykovaný hemoglobin, který je mnohem stálejší a nemění se v průběhu dne vlivem jídla a není k tomu zapotřebí být nalačno. Vyrábí se jako produkt neenzymové glykace hemoglobinu, která je závislá na průměrné glykémii v průběhu předchozích 8 týdnů. Aby se prokázal vznik diabetu, musí být glykovaný hemoglobin vyšší jak 6,5 procent. Dalším laboratorním vyšetřením je vyšetření na C-peptid, který rozliší diabetes na 1. typ a 2. typ (Kvapil, 2010). 2.7 Léčba Nedílnou součástí léčebných možností je změna životního stylu při špatných životních návycích, dodržování diabetické diety, navýšení fyzické aktivity, užívání perorálních antidiabetik, aplikace inzulínu a samozřejmě dobrá psychická stránka pacienta (Rybka, 2006) Diabetická dieta Mezi historicky nejvýznamnější součásti terapie diabetu patří samozřejmě dieta. Už staří Egypťané z 16. století před naším letopočtem popisovali onemocnění, které se projevuje polyurií. I v Indii bylo popsáno onemocnění, při němž nemocní močili sladkou moč, a byly uvedeny dvě formy, a to kdy nemocní byli obézní, nebo kdy nemocní hubli, a toto již bylo objeveno v dokumentech 6. století před naším letopočtem. 15

17 Diabetici 2. typu velmi často trpí obezitou, hypertenzí a dyslipidémií a proto je diabetická dieta velice důležitá (Svačina, 2008). V České republice byla roku 1991 přijata revize diabetické diety, která doporučuje zvýšení příjmu sacharidů (hlavně pak škrobů) na % podílu stravy, příjem tuků maximálně 30 % a bílkoviny, které by neměly převýšit 15 % denní příjem energie. Diabetickou dietu rozlišujeme podle obsahu sacharidů a energie. Prvním typem diety je dieta o obsahu 175 gramů sacharidů a 1500 kilokalorií, druhým je obsah 225 gramů sacharidů a 1800 kilokalorií, další činí 275 gramů sacharidů a 2050 kilokalorií, posledním typem je 325 gramů sacharidů a 2400 kilokalorií. Každý nemocný dostane rozpis takové diabetické diety, která odpovídá jeho dietním doporučením. Při skládání jídelního plánu se klade důraz na individualitu pacienta a jeho přání (Rušavý, 2007). Hlavní zásady dietní léčby diabetiků Hlavní zásada dietní léčby u obou typů diabetu je omezený avšak pravidelný příjem sacharidů. Nemocní, kteří jsou na inzulinové léčbě, by měli přijímat malé porce jídla 6krát denně a to proto, že působení aplikovaných komerčně používaných inzulínů je vícehodinové a přibližně za 2 až 3 hodiny po jídle hrozí hypoglykémie. Pokud je diabetik obézní a potřebujeme jeho tělesnou hmotnost snížit, tak i v tomto případě je lepší příjem malých porcí jídla 4-6krát za den. Pravidelnost konzumovaných jídel by měla být co nejpřesnější, avšak nemocného nemůžeme do jídla nutit. Při zařazení přesnídávek a svačin do denního příjmu, dále pak 2. večeře (nejlepší jsou nízkoenergetické potraviny, například ovoce a zelenina) nejsou tak časté pocity hladu před hlavními jídly. A navíc podání 2. večeře zredukuje večerní a noční přejídání. Poslední jídlo by měl diabetik přijímat nejpozději 1 hodinu před tím, než jde spát. U diabetiků 2. typu je velice důležitá redukce hmotnosti a omezení příjmu tuků, poněvadž strava bohatá na tuky zvyšuje inzulinorezistenci (Svačina, 2008). Rozdíly v diabetické dietě u diabetiků 1. a 2. typu Existují 2 hlavní rozdíly mezi dietou u diabetiků 1. a 2. typu. Prvním je časové rozvržení jídel a množství sacharidů, zatímco diabetik 1. typu by měl přijímat pravidelně alespoň 6 jídel denně, a to kvůli působení inzulinu a zvýšenému sklonu ke ketoacidóze, diabetik 2. typu nemá takovou tendenci ke ketoacidóze, a proto mu nevadí 16

18 delší přestávka mezi jídly. Dále by měl rozdělovat dávku sacharidů do menších porcí, pokud však není léčen deriváty sulfonylmočoviny či inzulinem, není tak důležité takové přísné rozvržení jídla a dokonce se malá jídla mohou vynechat. Druhým rozdílem mezi dietou 1. a 2. typu je energetický příjem v přijímané potravě. Diabetik 1. typu obyčejně nemá tendenci k obezitě a proto jeho energetický příjem není nijak omezen. Zato u diabetika 2. typu je to právě naopak. U něho musíme dbát na snížení tělesné hmotnosti, a proto je jeho energetický příjem nižší (Svačina, 2008). Glykemický index potravin Glykemický index (GI) potravy je definován jako poměr plochy pod vzestupnou částí křivky postprandiální glykémie testované potravy, která obsahuje 50 g sacharidů standardní potravy. Standartní potravou bylo zpočátku 50 g glukózy, později byla glukóza bílým chlebem s obsahem 50 g sacharidů, protože chléb méně ovlivňoval motilitu žaludku (Svačina, 2008, str. 90). Ke zlepšení kompenzace diabetu přispívá dieta s nízkým glykemickým indexem, další výhodou diety je úprava hladiny krevních tuků. Dieta přispívá k prevenci vzniku diabetu 2. typu a ischemické choroby srdeční, jelikož snižuje rezistenci inzulinu. V některých publikacích je uváděn možný přispívající význam v prevenci karcinomu tlustého střeva. Praktické užití glykemického indexu spočívá v usnadnění výběru vhodných základních potravin. Konzumování potravin s nízkým glykemickým indexem není komplikované, ale vyžaduje určitou přeměnu v chuťových zvyklostech (Rušavý, 2007). Dieta ve chlebových jednotkách Chlebová jednotka neboli výměnná jednotka, to je takové množství jídla, které ovlivní obsah krevního cukru asi stejně jako, když ji sníme ve formě chleba, pomeranče či smaženého řízku. Jedna chlebová jednotka obsahuje 12 gramů sacharidů, což je půl krajíčku tenkého chleba. Ryby, vejce, tvaroh a zelenina, to je jen pár příkladů těch jídel, které neobsahují žádnou výměnnou jednotku. Jednu chlebovou jednotku má například brambor střední velikosti, půl rohlíku, 2 polévkové lžíce vařené rýže nebo 3 lžíce vařeného hrášku ( 17

19 Diapotraviny Potraviny pro diabetiky můžeme obvykle nalézt v obchodech v tzv. diabetických koutcích. Potraviny označené jako diabetické neobsahují žádnou změnu v energetické hodnotě, v sacharidech i v tucích oproti potravinám pro nediabetiky, a proto je musíme započítávat do energetického příjmu za den. Jsou to potraviny, které nejsou nutné a nemusí být aktivně vyhledávány. Lékaři, kteří se specializují na diabetickou dietu, se na celém světě hodují v tom, že jsou to potraviny až nevhodné. Název diapotraviny diabetiky svádí k vyšší konzumaci, a proto je pro diabetika vhodnější, aby si volil sám racionální antisklerotickou stravu (Svačina, 2008). Umělá sladidla a náhražky cukru Náhradní umělá sladidla jsou příjemnou náhražkou cukru pro všechny diabetiky. Sladidla mohou konzumovat všichni diabetici téměř bez omezení, protože obsahující kalorie a sacharidy zvyšují hladinu krevního cukru velice pomalu a mírně. Lze je používat při vaření, pečení i konzervování. Jsou zdravotně nezávadná (Müller, 1999) Perorální antidiabetika Dle norem České diabetologické společnosti je na začátku léčby možno nemocného s diabetem 2. typu léčit jen nefarmakologickou léčbou. Pokud to však během 3 měsíců nevede k dosažení cílových hodnot, je třeba začít s farmakologickou léčbou perorálními antidiabetiky (PAD). Lékem prvotní léčby je metformin a jestliže monoterapie metforminem nevede k požadované kompenzaci, je zapotřebí kombinační terapie perorálními antidiabetiky eventuálně i inzulinem. Perorální antidiabetika jsou léky, které působí na inzulinovou rezistenci a podle nejnovějších studií snižují kardiovaskulární komplikace (Rybka, 2007). Příklady perorálních antidiabetik Mezi nejpoužívanější perorální antidiabetika řadíme biguanidy (metformin), které zlepšují inzulinovou citlivost v cílových orgánech, jako je svalová a tuková tkáň. Při léčbě metforminem snadněji docílíme i snížení tělesné hmotnosti, upravuje se 18

20 i dyslipidémie a poruchy fibrinolýzy. Nevýhodou u léčby metforminu jsou častější dyspeptické potíže a nebezpečím je i laktátová acidóza. Dalšími druhy jsou například thiazolidindiony, sylfonylureová perorální antidiabetika, glinidy, inhibitory alfaglukosidáz (Rybka, 2006) Inzulin Inzulín, který je uměle vytvořený, je identický s inzulínem produkovaný ve slinivce břišní. Rozlišujeme několik skupin inzulínů, a to velmi rychle působící inzulín (analoga), rychle působící inzulín, inzulíny s prodlouženým účinkem neboli střednědobý a dlouhodobý inzulín. Existují i směsi inzulínů. Analoga působí ihned po podání, a proto se pacient musí co v nejkratší době najíst. Dlouhodobý inzulín s pomalým začátkem účinku působí tak, že se naváže na receptor a rovnoměrně se vylučuje. Nejčastější podání inzulínu je do podkoží paže, břicha či stehna, kde se krví vstřebává do celého těla. Inzulínová jednotka je označení pro inzulínové působení v těle člověka (Procházková, 2012) Inzulinové pumpy Výhody podávání inzulínu pomocí inzulínové pumpy vycházejí obzvláště z lepšího podání a vyloučení inzulínu. V inzulínových pumpách nalezneme jen krátkodobý a rychle působící inzulín. Všechen příjem jídla vykrývají inzulinové bolusy. V ostatním období se udržuje fyziologická glykémie kontinuálním podáváním krátkodobého bazálního inzulinu kanylou do podkoží. Tyto inzulinové pumpy mají diabetici 1. typu (Rybka, 2006) Pitný režim diabetika Každý člověk a obzvláště pak diabetik by měl vypít 2 až 2,5 litru tekutin za den. Minerálka, limonáda light, čaj, káva a obyčejná voda z vodovodu jsou pro nemocné s diabetem vhodné v jakémkoliv množství a to proto, že jsou takřka bez kalorií a neosahují žádné uhlohydráty. Nápoje obsahující cukr jsou vhodné jen v tom případě, pokud se diabetik dostal do hypoglykémie. Alkohol, který obsahuje nemalou energetickou hodnotu, je pro diabetiky, obzvlášť pak pro diabetiky 2. typu, nevhodný, protože krátkodobě snižuje hladinu krevního cukru a může vést i k jeho nebezpečnému nedostatku. Diabetici by se měli o konzumaci alkoholu poradit se svým lékařem. Mezi 19

21 nejvhodnější alkoholické nápoje patří suché či polosuché víno, sekt nebo pivo, samozřejmě všechno v malé míře. Tvrdý alkohol je velice nevhodný, neboť obsahuje vysokou hladinu cukru (Müller, 2006) Fyzická aktivita u diabetiků Fyzická aktivita, u onemocnění diabetes mellitus, je velice důležitou stránkou při preventivních opatřeních a následné léčbě. Je důležitá stejně jako diabetická dieta. Fyzická aktivita má značný efekt na inzulinovou senzitivitu. Při mírné redukci hmotnosti se může snížit riziko diabetu až o polovinu (Svačina, 2008). 2.8 Komplikace diabetu Pro organismus člověka je optimální rozmezí glykemie přibližně mezi 3,5-5,6 mmol/l, ale v odborné literatuře se toto rozmezí mírně liší. Zvýšená hladina krevního cukru v těle člověka se nazývá hyperglykemie a snížená hladina krevního cukru je hypoglykemie. Tyto změny hladin krevního cukru způsobují člověku akutní (projeví se ihned) nebo chronické (vzniknou opakovaným působením a jsou už trvalého rázu) komplikace (Psottová, 2012) Akutní komplikace Hypoglykemie a hyperglykemie, to jsou akutní komplikace, se kterými se nejčastěji setkáváme (Šafránková, 2006). Hypoglykemie Pojem hypoglykemie je stav, kdy je snížená hladina cukru v krvi pod hranicí 3,6 mmol/l (může se lišit podle různých odborných zdrojů přibližně od 3,3 do 3,9 mmol/l) (Psottová, 2012). Hypoglykemie vede k závažným poruchám mozku, který je na přívodu glykémie krví závislý. Vznikne vždy, když se vyvine nerovnováha mezi nadbytkem inzulinu a nedostatkem krevního cukru. Občasná hypoglykemie je velmi častá a prakticky nevyhnutelná u všech pacientů, kteří jsou léčeni inzulinem nebo perorálními antidiabetiky. Hypoglykemie jsou častější u pacientů nespolupracujících, u pacientů 20

22 s chronickou renální nedostatečností, při těžké autonomní neuropatií a u požívání alkoholu. Velice nebezpečná je i u starých lidí. Pokud se nemocný dostane do těžké hypoglykémie je ohrožen arytmiemi, cévní mozkovou příhodou, srdečním infarktem či náhlou smrtí. Příčiny hypoglykemie jsou různé, ale mezi nejčastější řadíme nadměrnou dávku inzulinu nebo perorálních antidiabetik, malý či opožděný příjem potravy, zvracení nebo průjem, dále pak nepřiměřeně velká fyzická zátěž pacienta a i požívání alkoholu, který brání doplňování glukózy do krve ze zásob glykogenu v játrech (Rybka, 2006). Hypoglykemii doprovází vždy nepříjemné klinické příznaky. Mezi ně řadíme třes, pocení, zvýšení srdečního tepu, nápadný hlad, nervozita, závratě, únava, úzkost. Nemocný je bledý, nesoustředěný, má sníženou psychickou výkonnost až zmatenost či agresivitu. Dále pak nevolnost, bolesti hlavy, poruchy zraku, například dvojité vidění ale i zamlžené oči, porucha jemné motoriky, poruchy řeči, celková slabost i křeče až bezvědomí. Člověk v hypoglykemii se může zaměnit s opilým člověkem velice snadno a nestává se to jen laikům, ale i odborným zdravotnickým pracovníkům (Psottová, 2012). Dále hypoglykemii dělíme na asymptomatickou (bez příznaků) a symptomatickou (s klinickými příznaky), mírnou, kde existuje žádný nebo minimální klinický nález, středně těžkou, kde existují klinické příznaky, ale pacient ji zvládne sám, těžkou, kdy již je potřeba pomoci jiné osoby a kóma, kdy pacient ztrácí vědomí, které je doprovázeno křečemi a je nutná hospitalizace (Rybka, 2006). Terapie hypoglykemie u pacienta při vědomí je podání 5 až 20 gramů sacharidů v podobě ovocných nápojů, cukru či tablet glukózy, které by měly postačit k odeznění příznaků. U pacientů s diabetem 1. typu se často doporučuje glukagon, který je ve formě jednorázové injekce, pro první pomoc a člověk si jí aplikuje zcela sám, nebo za přítomnosti blízké osoby. V případě, že je nemocný v bezvědomí, aplikujeme mu bolus 20 gramů glukózy skrz venózní řečiště, který se může opakovat, a poté pokračujeme podáním 10% glukózy v infuzi. Toto všechno provádíme proto, aby se nám udržela hladina krevního cukru vyšší než 5,6 mmol/l. Pokud ani to zcela nefunguje, podáme glukagon či hydrokortizon (Rybka, 2007). 21

23 Hyperglykemie Hyperglykemie je zvýšení hladiny krevního cukru přibližně nad 12 mmol/l a projeví se i nežádoucími účinky, i když v menší míře než hypoglykemie. Pacient může mít zvýšenou hladinu glykemie po dlouhou dobu, aniž by si toho všimnul. Projevy klinických příznaků závisí i na tom, jak rychle hyperglykemie vznikne (Psottová, 2012). Pacient může pociťovat tyto příznaky: pocit žízně, někdy vystupňovaný, zvýšený příjem tekutin, časté močení, které vede k odvodnění organismu. Tato nadměrná ztráta tekutin může druhotně vést k snížení krevního tlaku, slabosti, až k poruchám vědomí a náhlému selhání ledvin. Tento stav, hlavně vznikne-li náhle, rychle a jsou-li přítomny klinické příznaky, je stavem velmi vážným a doporučuji ihned vyhledat lékařskou péči (Psottová, 2012, str. 86). Diabetická ketoacidóza Patří mezi vzácnější, ale o to vážnější akutní komplikaci, která spočívá ve vystupňované neschopnosti lidského organismu zpracovat hromadící se krevní cukr. Touto nepříjemnou komplikací trpí častěji pacienti s diagnózou diabetes mellitus 1. typu. Příčiny vzniku diabetické ketoacidózy je nedostatek vlastního inzulinu či nepřiměřený přísun aplikovaného inzulinu, dále pak stresové podněty jako jsou infekce, vážné operace a úrazy, i cévní příhody. Tato vážná akutní komplikace navazuje na hyperglykemii a projevy jsou obdobné jak u hyperglykemie a navíc jsou ještě přítomny závratě, slabost, nevolnost, zvracení, dušnost až poruchy vědomí (Psottová 2012). Hyperglykemický hyperosmolární syndrom Hyperglykemický hyperosmolární syndrom (HHS), nebo také hyperglykemický hyperosmolární neketotický stav, je charakterizován výraznou hyperosmolaritou (>320mOsm/l, hyperglykemií (<33 mmol/l) a dehydratací. Často vzniká současně renální insuficience, nacházíme nejrůznější poruchy vědomí až po kóma (Rybka, 2007, str. 87). 22

24 Laktátová acidóza Řadí se mezi metabolickou acidózu, která je důsledkem nahromadění laktátu v lidském organizmu. Fyziologická hodnota laktátu je do 2 mmol/l a při laktátové acidóze je kolem 5 mmol/l a při těžkých případech i nad 7 mmol/l. Vzniká u pacientů s diabetem i bez diabetu. Dále může vzniknout u diabetiků 2. typu a to proto, když se nedodržují kontraindikace při léčbě biguanidy, kteří patří do skupin perorálních antidiabetik. Laktátová acidóza se projevuje břišními bolestmi, dušností a nakonec poruchami vědomí (Rybka, 2006) Chronické komplikace Nebezpečí cukrovky spočívá nejen v různě zvýšené hladině krevního cukru, ale zároveň i poškození metabolizmu cukrů, tuků a bílkovin. Na podkladě těchto poruch se objevují postupně komplikace a to buď specifické či nespecifické. Mezi specifické komplikace řadíme poruchu až úplnou ztrátu zraku, stálé a nezvratné onemocnění ledvin, poškození nervů, a to obzvláště na dolních končetinách, ale i v srdci, v mozku, zažívacím ústrojí a všude jinde v lidském organismu. Mezi specifické komplikace zařazujeme aterosklerózu, která má za následek například cévní mozkové příhody, ischemické choroby srdeční s infarktem myokardu a ischemické choroby dolních končetin (Psottová, 2012). Diabetická retinopatie Diabetická retinopatie je onemocnění, které postihuje cévy na očním pozadí (retině sítnici) u pacientů s diabetem. Retina je velmi citlivá membrána oka, která obsahuje důležité prvky pro vidění. Sítnice přetváří světlo do nervových signálů, které jsou posílány přes optický nerv do mozku. Diabetická retinopatie je v současnosti nejčastější příčinou slepoty v západních zemích (Rybka, 2006, str. 134). Poškození sítnice se objevuje spíše u dlouhodobě trvající cukrovky, ale někdy se může projevit i po 1 či 2 letech trvání onemocnění. Poruchy zaostřování, katarakta, poškození okohybných nervů, to jsou jen pár dalších očních onemocnění, které souvisejí s diabetem. Snad nejpodstatnějším faktorem podílející se na vzniku diabetické 23

25 retinopatie je hyperglykemie, dále je to vysoký krevní tlak, porušený metabolizmus lipidů, kouření, a nesmíme zapomenout i na genetickou predispozici a délku samotného onemocnění diabetes mellitus. Poškození očního pozadí se vyvíjí velice nepozorovaně a zhoršené vidění odhalí již poměrně vážný nález. Proto by u diabetiků neměly chybět pravidelné preventivní vyšetření očního pozadí (Rybka, 2006). Diabetická nefropatie Diabetická nefropatie je chronické progredující onemocnění ledvin, charakterizované proteinurií, hypertenzí a postupným poklesem ledvinných funkcí. Diabetická nefropatie je výsledkem diabetické mikroangiopatie s výskytem v oblasti ledvin (Rybka, 2006, str. 138) Hypertenze, kouření, zvýšená hladina glykemie v krvi toto všechno počítáme mezi rizikové faktory diabetické nefropatie. Diagnostika i terapie diabetické nefropatie bývá u obou typů diabetu poměrně totožná, i když přeci jen nalezneme určité rozdílnosti. U 1. typu diabetu je průběh onemocnění zcela závislý na délce trvání a u diabetiků 2. typu je průběh nefropatie větší měrou ovlivněn aterosklerózou a věkem pacienta (Rybka, 2006). Diabetická nefropatie je dnes v západní a střední Evropě (včetně České republiky) i USA nejčastější příčinou chronického selhání ledvin. Diabetici (převážně pacienti s diabetem 2. typu) dnes představují % všech pacientů léčených hemodialýzou, příčinou terminálního selhání ledvin je u větší části z nich diabetická nefropatie, u menší části zřejmě hlavně ischemická nefropatie a hypertenzní nefroskleróza. Dialyzovaní diabetici mají ve srovnání s nediabetiky v dialyzačním programu výrazně horší přežití (pětileté přežití 65 % vs. 30 %) a nižší kvalitu života (Kvapil, 2010, str. 143). Diabetická neuropatie Diabetická neuropatie je chronické poškození nervu a tato komplikace bývá často důvodem, proč jsou lidé nuceni navštívit diabetologa či neurologa. Při zjištění diagnózy je již přítomna v 5-10 % a po deseti letech onemocnění až v % diabetiků. 24

26 Charakterizuje se různými typy projevů, jako jsou fokální nebo difúzní postižení periferních somatických či autonomních vláken nervů. Mezi klinické příznaky řadíme silné bolesti, svalovou slabost, nervové parézy až invalidizace diabetika. Postupné poškození nervů diabetem se závažně podílí na vzniku diabetické nohy a autonomní neuropatie se značně podílí na bolesti, kterou mají diabetici. Medikamentózní terapie neuropatie je spíše léčba symptomatická a bývá často bezvýsledná (Rybka, 2007). Syndrom diabetické nohy Je nazýváno jako poškození dolní končetiny způsobené postižením nervů, nedokrevností a infekcí. Mezi hlavní projevy syndromu diabetické nohy patří ulcerace (vřed), poškození hlubokých tkání až postižení kostí. Často to začíná defektem na noze z otlaku, například pří špatně vybrané obuvi a to z toho důvodu, že je snížená citlivost kvůli poškození nervů. Nejednou tyto problémy pak končí ztrátou jednoho či více prstů nebo i dokonce amputací celé dolní končetiny. O takovéto pacienty se stará specializovaný lékař (podiatr), který se věnuje problematice syndromu diabetické nohy (Psottová, 2012) Prevence komplikací Je jednoznačně dokázáno, že čím lepší bude mít diabetik výsledky, o to lepší bude i kvalita jeho života bez akutních i chronických komplikací diabetu. Cíle léčby jsou u každého diabetika vždy individuální, to značí, že lékař musí posoudit veškeré parametry léčby. Nejdůležitější cíle léčby a prevence komplikací diabetu jsou co nejkvalitnější žití diabetika, což znamená, že úspěšná léčba nesmí nijak omezovat nemocného v jeho práci ani v jeho volnočasových aktivitách a pokud by ho omezovala, tak jen v minimálním měřítku. Dalším důležitým ukazatelem jsou co nejoptimálnější laboratorní a klinické výsledky. Pacient i lékař by se měli snažit o dosáhnutí co nejlepších hodnot kompenzace cukrovky. Posledním cílem léčby je samotná prevence. Nejlépe pak zabránění vzniku komplikací. Pokud se komplikace objeví, tak jejich efektivní léčba (Psottová, 2012). 25

27 2.9 Redukce hmotnosti a prevence diabetu Pacienti s diabetem byli dříve přesvědčováni k co nejradikálnější hmotnostní redukci, dnes se to ovšem změnilo a snažíme se o tzv. mírný hmotnostní úbytek, přibližně 5 až 10 %, který je reálný pro pacienta a současně má i největší dopad na výskyt metabolických komplikací obezity. A navíc je známo, že větší pokles hmotnosti nemusí vždy efekt hmotnostní redukce na metabolická onemocnění měnit a naopak může efekt paradoxně zhoršovat. Jedním z nejúčinnějších postupů směřujících ke snížení tělesné hmotnosti jsou chirurgické bariatrické výkony. V dnešní době existují mnoho bariatrických výkonů, například zmenšení žaludku bandáž žaludku, kdy pasáž střeva obchází značnou část jejuna a ilea, a gastrický bypass. Indikací k takovýmto výkonům je obezita s BMI nad 35, selhání všech konzervativních léčebných postupů a samozřejmě spolupracující pacient vhodný k takovémuto zákroku z hlediska psychologického (Svačina, 2008) Kouření u diabetiků Negativní prokazatelný vliv nikotinu na látkovou výměnu se dá zjistit nejenom u diabetu skrze vegetativní nervový systém, ale i u všech soustav lidského těla. Kouření brání souhře jednotlivých funkcí orgánů ke smysluplnému celkovému výkonu. A navíc kouření 5 cigaret u ženy je na stejné úrovni jako kouření 15 cigaret u muže (Křen, 2008) Edukace diabetika Edukace neboli výuka či přenos informací od lékaře či dietní sestry k pacientovi je nejzákladnější prvek k úspěšné léčbě a prevenci komplikací diabetologického pacienta. Informace by měly být diabetikovi předávány v jednoduché a srozumitelné formě, nemělo by jich být mnoho najednou, protože si to diabetik stejně nezapamatuje. Podoba edukace je různá. Nejzákladnějším je mluvené slovo. Slovní výklad o onemocnění a jeho léčbě je dobré doplnit názornou ukázkou, grafem či obrázkem. Pro zopakování je dobré věnovat nemocnému tištěné materiály například ve formě letáčků. Je důležité při 26

28 edukaci brát každého pacienta individuálně. Brát ohled na jeho věk, zkušenosti, vzdělání, intelekt a samozřejmě na jeho psychický a fyzický stav ( 27

29 3 Praktická část 3.1 Metodika výzkumu Pro výzkumnou část bakalářské práce byla zvolena kvalitativní metoda a to forma dotazníků. Tato metoda byla vybrána z důvodu výhody získání informací od velkého počtu respondentů za krátký časový úsek. Dotazník byl anonymní a obsahoval 23 otázek (viz příloha č. 1), z toho byla převážná většina otázek uzavřených, několik jich bylo polootevřených otázky a pár otázek otevřených. Začátek dotazníku je zaměřen na statistické údaje, které se týkají věku, pohlaví, vzdělání a léčby s cukrovkou, další se již týkají jednotlivých cílů a hypotéz a několik otázek jsou určeny na dokreslení respondentů. 3.2 Charakteristika vzorku respondentů Celkem bylo náhodně rozdáno 120 dotazníků, návratnost byla 102 dotazníků, což je 85 %. Z celkového počtu 102 respondentů odpovědělo 50 % (51 respondentů) mužů a 50 % (51 respondentů) žen. Výsledky dalších statistických údajů, které se nacházejí na začátku dotazníku, mám pro přehlednost vytvořeny v grafech. Graf 1 Věk respondentů Věk respondentů je rozdělen do 4 kategorií. Nejčastěji odpověděli respondenti ve věku 70 a více let v počtu 39 % (40 respondentů), dále pak ve věku let v počtu 23 % (23 respondentů), ve věku let v počtu 20 % (20 respondentů) a nejméně ve věku let v počtu 18 % (19 respondentů). 28

30 Graf 2 Délka léčby respondentů s diabetem Graf 2 znázorňuje délku léčby respondentů s diabetem. Nejvyšší je rozmezí mezi 1 až 5 lety a to 32 % (33 respondentů), dále pak 11 let a více a to 30 % (31 respondentů), rozmezí 6 až 10 let 25 % (25 respondentů) a rozmezí méně než 1 rok 13 % (13 respondentů). Graf 3 Nejvyšší ukončené vzdělání respondentů Graf číslo 3 sleduje jaké je nejvyšší ukončené vzdělání respondentů. Nejčastější odpověď byla výučním listem a to 36 % (37 respondentů), dalším bylo základní vzdělání a to 26 % (27 respondentů), potom maturitou 23 % (23 respondentů), dalším pak bylo vyšší odborné a to 8 % (8 respondentů) a nejméně bylo vysokoškolské vzdělání a to 7 % (7 respondentů). 29

31 3.3 Charakteristika výzkumného prostředí a průběh výzkumu Informace k dotazníkovému šetření jsem sbírala na interním oddělení Jihlavské nemocnice, které se specializuje na diabetické pacienty, dále pak od pacientů diabetologické ambulance MUDr. Zmrhalové v Jihlavě a u praktického lékaře MUDr. Stodolové v Poličce. Výzkum se konal po schválení náměstkyně ošetřovatelské péče v Jihlavské nemocnici v lednu 2013 a v diabetologických ambulancích od prosince 2012 do února Zpracování získaných dat Pro zpracování získaných dat byly užity programy pro statistické vyhodnocení Microsoft Office Word 2010 a Microsoft Office Excel Přehled zjištěných údajů je uspořádán do grafů, ke kterým je připojen krátký komentář. 30

32 3.5 Vlastní výsledky výzkumu Otázka č. 1 Přinesl Vám diabetes nějaké obtíže, problémy? Graf 4 Obtíže respondentů při diabetes mellitus Tento graf znázorňuje, zda respondentům přinesl diabetes mellitus nějaké potíže. 69 % (70 respondentům) nepřinesl žádné obtíže, 21 % (20 respondentům) přinesl obtíže se zrakem, 6 % (6 respondentům) přinesl kombinaci obtíží a to se zrakem a sluchem, a 5 % (5 respondentům) přinesl obtíže se sluchem. 31

33 Otázka č. 2 Byl/a jste kvůli diabetu v posledních 3 letech hospitalizován/a? Graf 5 Hospitalizace respondentů kvůli diabetu v posledních 3 letech Z uvedených výsledků je zřejmé, že na otázku, zda byli respondenti hospitalizovaní, kvůli diabetu v posledních 3 letech odpovědělo 76 % (77 respondentů) že ne a 24 % (25 respondentů) že ano. 32

34 Otázka č. 3 Kouříte? Graf 6 Kouření respondentů O tom, že kouření škodí zdraví, o tom se ví a zvláště pak to platí pro diabetiky. Avšak na otázku, zda respondenti kouří, odpovědělo 10 % (10 respondentů) ano, každý den, 13 % (14 respondentů) odpovědělo ano, občas a 77 % (78 respondentů) že ne. 33

35 Otázka č. 4 Jakým způsobem jste léčen/a? Graf 7 Léčba respondentů Tento graf poukazuje na to, jakým způsobem jsou respondenti léčeni při diabetu. Zda dietou, perorálními antidiabetiky či inzulinem. Bylo zjištěno, že 48 % (49 respondentů) je léčeno perorálními antidiabetiky, 28 % (29 respondentů) je léčeno pomocí inzulinu a 24 % (24 respondentů) dietou. 34

36 Otázka č. 5 Trpíte některým z následujících onemocnění (můžete vybrat více odpovědí)? Graf 8 Komplikace při diabetu u respondentů Na tuto otázku mohli respondenti odpovědět výběrem více možností. Otázku jsem hodnotila tak, že jsem si roztřídila výsledky podle počtu komplikací. 9 % (10 respondentů) napsalo, že nemají žádnou komplikaci, 28 % (29 respondentů) uvedlo 1 komplikaci, 16 % (16 respondentů) odpovědělo 2 onemocnění, 14 % (14 respondentů) uvedlo, že mají 3 komplikace, 6 % (6 respondentů) napsalo 4 komplikace, 3 % (3 respondenti) odpověděli, že trpí 5 onemocněními, 3 % (3 respondenti) uvedli 6 komplikací, 2 % (2 respondenti) trpí 7 onemocněními, 1 % (1 respondent) uvedl 8 komplikací, 1 % (1 respondent) odpověděl, že má 9 komplikací a 15 % (15 respondentů) neví. 35

37 Otázka č. 6 Dodržujete diabetickou dietu? Graf 9 Dodržování diety u respondentů Graf číslo 9 určuje, jak dotazovaní dodržují dietu a kolikrát ji porušují. 19 % (19 dotazovaných) odpovědělo, že dietu dodržují neustále, 33 % (34 dotazovaných) ji porušuje jen ojediněle (méně jak 1x měsíčně), 34 % (35 dotazovaných) dietu porušuje občas maximálně však 1x týdně, 9 % (9 dotazovaných) ji porušuje několikrát za týden a 5 % (5 dotazovaných) odpovědělo, že dietu porušuje každý den. 36

38 Otázka č. 7 Jíte sladkosti bez označení DIA? Graf 10 Konzumování sladkostí bez označení DIA Tímto výzkumem chci zjistit, zda respondenti konzumují sladkosti bez označení DIA. Z výzkumu vyplynulo, že nejčastěji odpověděli, že jen ojediněle a to 57 % (58 respondentů), dále pak vůbec ne a to 24 % (25 respondentů), ano, párkrát do týdne odpovědělo 10 % (10 respondentů) a jen 9 % (9 respondentů) odpovědělo ano, 1x týdně. 37

39 Otázka č. 8 Kolik tekutin celkově denně vypijete? Graf 11 Pitný režim dotazovaných Graf znázorňuje, jaké množství tekutin dotazovaní denně vypijí. Pro udržení optimální homeostázy by měl diabetik vypít alespoň 2 a více litrů tekutin za den. Z výsledků plyne, že méně než 1 litr vypije 18 % (19 dotazovaných), 1 až 2 litry vypije 61 % (62 dotazovaných) a 2 a více litrů vypije pouze 21 % (21 dotazovaných). 38

40 Otázka č. 9 Jaké tekutiny pijete nejčastěji? Graf 12 Nejčastější druhy tekutin Zde zjišťujeme, jaké druhy tekutin respondenti nejčastěji pijí. Tato otázka byla polootevřená a do kolonky jiné odpověděl pouze 1 % (1 respondent) a to odpověď dia šuměnky, nejčastější odpovědí bylo čaj neslazený, na to zodpovědělo 38 % (39 respondentů), druhou nejčastější odpovědí byla voda, na kterou odpovědělo 35 % (36 respondentů, další odpovědí bylo limonády neslazené s 13 % (13 respondentů), další byl čaj slazený a to s 9 % (9 respondentů) a poslední odpovědí byly limonády slazené s 4 % (4 respondenti). 39

41 Otázka č. 10 Přislazujete si jídla či nápoje? Graf 13 Přislazování jídel či nápojů 46 % (47 respondentů) si jídla či nápoje nepřislazuje, 16 % (16 respondentů) si jídla či nápoje spíše nepřislazuje, medem si přilepšuje 12 % (12 respondentů), řepným cukrem 6 % (6 respondentů) a umělými sladidly si přislazuje 20 % (21 respondentů). 40

42 Otázka č. 11 Pijete alkohol? Graf 14 Užívání alkoholu Graf číslo 14 nám ukazuje, jak jsou na tom respondenti s užíváním alkoholu. Nejčastější odpovědí bylo ne a to 47 % (48 respondentů), dále pak odpověď občas, na kterou odpovědělo 33 % (34 respondentů), na pivo po jídle odpovědělo 15 % (15 respondentů) a 5 % (5 respondentů) odpovědělo, že ano a to nad doporučenou denní dávku. 41

43 Otázka č. 12 Kolikrát za den jíte? Graf 15 Počet denních porcí jídel Další graf nám ukazuje, jak často se dotazovaní stravují za den. 2 až 3 krát za den se pravidelně stravuje 27 % (28 dotazovaných), 4 až 6 krát 63 % (64 dotazovaných), 7 až 8 krát denně se stravuje 7 % (7 dotazovaných) a pouze 3 % (3 dotazovaní) odpovědělo vícekrát za den. 42

44 Otázka č. 13 Kolikrát denně (kolik porcí) jíte zeleninu? Graf 16 Denní porce zeleniny Konzumování zeleniny je velice důležité. Zelenina obsahuje důležité vitamíny a minerály prospěšné pro naše zažívání a zdravé fungování. Proto bychom ji měly zařazovat každodenně do svého jídelníčku. Pouze 3 % (3 respondenti) zodpověděli, že konzumují zeleninu více jak 5 krát denně, 8 % (8 respondentů) odpověděli 4 až 3 krát, 2 krát až 1 jí zeleninu 39 % (40 respondentů), nejčastější odpověď párkrát do týdne odpovědělo 47 % (48 respondentů) a 3 % (3 respondenti) zodpovědělo, že zeleninu nekonzumují vůbec. 43

45 Otázka č. 14 Jakému druhu ovoce dáváte přednost? Graf 17 Dávání přednosti respondentů dle druhu ovoce V tomto grafu se uvádí, jakému druhu ovoce dávají respondenti přednost. Nejméně byla odpověď skořápkoviny, do kterých patří například ořechy a kaštany a to 4 % (4 respondenti), do drobného ovoce patří borůvky, rybízy a hrozny a na tuto odpověď odpovědělo 9 % (9 respondentů), 15 % (15 respondentů) odpovědělo peckoviny, do kterých se řadí třešně, broskve, švestky, na odpověď tropické ovoce, mezi které řadíme banány, pomeranče a mandarinky zodpovědělo 24 % (25 respondentů) a nejvíce respondentů odpovědělo jádroviny a to 48 % (49 respondentů), do kterých patří jablka a hrušky. 44

46 Otázka č. 15 Kterému druhu ovoce byste se vyvaroval/a při diabetu mellitu? Graf 18 Vyvarování se nevhodnému ovoci pro diabetiky V této otázce jsem chtěla zjistit, zda respondenti vědí a znají pro ně nevhodné ovoce. Na odpověď hrušky, hrozny, švestky zodpovědělo správně 64 % (65 respondentů), na odpověď blumy, jablka, meruňky odpovědělo 14 % (14 respondentů) a stejně tak i na odpověď maliny, jahody, ostružiny, nejméně odpovědělo na odpověď třešně, višně, borůvky a to 8 % (9 respondentů). Je velice zajímavé, že i když respondenti znají pro ně nevhodné ovoce, stejně je nejvíce konzumují. Toto si můžeme porovnat s otázkou číslo

47 Otázka č. 16 Myslíte si, že dodržování diabetické diety je důležité? Graf 19 Důležitost diabetické diety Graf 19 nám ukazuje, jak považují respondenti dietu za důležitou. Podle očekávání odpověděla většina a to 91 % (92 respondentů), že ano, že je důležitá, 7 % (8 respondentů) odpovědělo nevím a překvapivě 2 % (2 respondenti) zodpověděli, že není důležité dodržovat diabetickou dietu. 46

48 Otázka č. 17 Co je pro Vás nejtěžší při dodržování diabetické diety? Graf 20 Těžkosti při dodržování diabetické diety Na otevřenou otázku - co je pro Vás nejtěžší při dodržování diabetické diety, uvedli respondenti nejčastější odpověď nevím a to 33 % (34 respondentů), nejíst sladkosti byla druhá nejčastější odpověď, na kterou odpovědělo 27 % (28 respondentů), dodržování pravidelnosti a množství porcí při dietě odpovědělo 17 % (17 respondentů), nic byla čtvrtá nejčastější odpověď, na kterou odpovědělo 11 % (11 respondentů), dodržovat dietu zodpovědělo 9 % (9 respondentů), a abstinence odpověděli 2 % (2 respondenti) a jedna odpověď byla, nekonzumování salámů, na kterou odpovědělo 1 % (1 respondent). 47

49 Otázka č. 18 Vyberte nejvhodnější snídani pro diabetika. Graf 21 Nejvhodnější snídaně pro diabetika V této otázce měli dotazovaní rozpoznat tu nejvhodnější snídani pro diabetika. Podle předpokladů odpovědělo 71 % (72 dotazovaných) správně a to celozrnný chléb, máslo, šunka, 17 % (18 dotazovaných) odpovědělo jako nejvhodnější snídani pšeničný chléb, máslo, sýr, 10 % (10 dotazovaných) odpovědělo žitný chléb, máslo, marmeláda a odpověď 2 bílé rohlíky, máslo, med odpovědělo 2 % (2 dotazovaní). 48

50 Otázka č. 19 Sledujete energetický obsah potravin? Graf 22 Sledování energetického obsahu potravin U grafu 22 pozorujeme, zda respondenti sledují energetický obsah potravin. Nejvíce odpovědělo ne a to 62 % (63 respondentů), ano, ojediněle 32 % (33 respondentů) a pouze 6 % (6 respondentů) odpovědělo ano, vždy. 49

51 Otázka č. 20 Víte, v čem spočívá glykemický index potravin? Graf 23 Glykemický index potravin Na tuto polootevřenou otázku překvapivě odpověděla většina respondentů záporně a to 81 % (82 respondentů), kladnou odpověď zvolilo pouze 15 % (16 respondentů). V následujícím grafu je znázorněno, kolik respondentů opravdu ví, v čem spočívá glykemický index potravin. Graf 24 Správnost odpovědí 50