VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ DIPLOMOVÁ PRÁCE Kristýna Racochová

Transkript

1 VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ DIPLOMOVÁ PRÁCE 2012 Kristýna Racochová

2 VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ Obor: Mezinárodní obchod KOMPARACE EKONOMICKÉHO VÝVOJE SLOVENSKA A ESTONSKA PŘED A PO VSTUPU DO EUROZÓNY (Diplomová práce) Autor: Bc. Kristýna Racochová Vedoucí práce: Ing. Iveta Černá, Ph.D.

3 Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Komparace ekonomického vývoje Slovenska a Estonska před a po vstupu do eurozóny vypracovala samostatně a vyznačila všechny citace z pramenů. Veškerou použitou literaturu a podkladové materiály uvádím v přiloženém seznamu literatury. V Praze dne... Podpis

4 Poděkování: Velmi ráda bych na tomto místě poděkovala vedoucí mé diplomové práce, paní Ing. Ivetě Černé, Ph.D., za její vstřícnost, ochotu, podnětnou kritiku a cenné rady při zpracování daného tématu. Dále bych chtěla poděkovat mým rodičům za trpělivost a podporu nejen při psaní této práce, ale i během celého mého studia.

5 Obsah Seznam použitých zkratek..6 Úvod 7 1. Podmínky pro vstup do měnové unie Nominální konvergence vymezení pojmu Nominální konvergenční kritéria Kritérium cenové stability Kritérium dlouhodobých úrokových sazeb Kritérium stability měnového kurzu Kritérium udržitelnosti veřejných financí Diskuze maastrichtských kritérií Kritérium cenové stability Kurzové kritérium Kritérium dlouhodobých úrokových sazeb Kritérium udržitelnosti veřejných financí Reálná konvergence vymezení pojmu Teoretická východiska analýzy nominální a reální konvergence Ekonomická úroveň a hospodářský růst Srovnatelná cenová úroveň Produktivita práce Nezaměstnanost Věda a výzkum Obchodní bilance & Vývoz a dovoz Vývoj směnných relací Přímé zahraniční investice Hodnocení konvergence Vyhodnocení nominální konvergence Estonska a Slovenska Kritérium cenové stability Kritérium dlouhodobých úrokových sazeb Kritérium stability měnového kurzu Kritérium udržitelnosti veřejných financí Kritérium veřejného dluhu Vyhodnocení reálné konvergence Estonska a Slovenska Konvergence ekonomické úrovně Srovnatelná cenová úroveň Konvergence produktivity práce Konvergence nezaměstnanosti Konvergence v oblasti vědy a výzkumu Vývoz a dovoz Obchodní bilance Vývoj směnných relací PZI Závěrečné shrnutí vývoje nominální a reálné konvergence v Estonsku a na Slovensku Nominální konvergence Estonska a Slovenska Reálná konvergence Estonska a Slovenska Závěr... 71

6 Seznam použitých zkratek CPL ECB ECOFIN EEK EK ERM II ES EU EU-27 EUR HDP HICP HMU MMF NATO NBS OB OECD PB PPP PZI SKK TT Comparative price level Evropská centrální banka Rada Evropské unie pro ekonomické a finanční záležitosti Estonská koruna Evropská komise European Exchange Rate Mechanism II (Kurzový mechanismus) Evropské společenství Evropská unie Belgie, Bulharsko, Česká republika, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Litva, Lotyšsko, Lucembursko, Kypr, Maďarsko, Malta, Německo, Nizozemsko, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Rumunsko, Řecko, Slovensko, Slovinsko, Spojené království, Španělsko, Švédsko Euro Hrubý domácí produkt Harmonizovaný index spotřebitelských cen Hospodářská a měnová unie Mezinárodní měnový fond North Atlantic Treaty Organization (Severoatlantická organizace) Národní banka Slovenska Obchodní bilance Organisation for Economic Co-operation and Development (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj) Platební bilance Purchasing Power Parity (Parita kupní síly) Přímé zahraniční investice Slovenská koruna Terms of trade (Směnné relace)

7 Úvod K významným mezníkům v dějinách Evropské unie patří budování Hospodářské a měnové unie. Vytvořením jednotného evropského trhu bez vnitřních omezení, společnou měnovou politikou, která přešla do kompetence nezávislé Evropské centrální banky a zavedením jednotné měny, byly v Evropě završeny snahy o prohloubení evropské integrace. Evropská měnová unie vznikla 1. ledna 1999 a zakládajícími členy bylo 11 zemí. 1 K dnešnímu dni vzrostl počet jejich členů na 17 a 330 miliónů obyvatel ji řadí k nejlidnatějším světovým oblastem, jejíž obyvatelé používají jednu oficiální měnu. V průběhu 90. let 20. století došlo v Evropě ke zhroucení socialistických režimů a světová ekonomika začala měnit svůj charakter. K nově konstituovaným demokratickým státům po rozpadu Sovětského svazu, které přecházely z centrálně plánovaného hospodářství na tržní systém řízení ekonomiky, patřilo i Estonsko a Slovensko. Politické a ekonomické změny Estonska a Slovenska a jejich orientace na spolupráci se zeměmi západní Evropy vytvořily příznivé podmínky pro jejich zapojení do evropského integračního procesu. Podpisem přístupové smlouvy k Evropské unii 16. dubna 2003 v Athénách se Estonsko a Slovensko společně s dalšími osmi státy Evropy staly 1. května 2004 členy Evropské unie, čímž se jejich provázanost se západoevropskými státy ještě více prohloubila. Přistoupení Estonska a Slovenska k eurozóně navazuje dle evropské legislativy na vstup obou zemí do Evropské unie. K završení procesu integrace do eurozóny došlo na Slovensku 1. ledna 2009 a v Estonsku k 1. lednu Pro dosažení tohoto cíle bylo nutné, aby se ekonomický vývoj obou zemí blížil ekonomickému vývoji států eurozóny. Podmínkou vstupu do eurozóny se stalo plnění maastrichtských konvergenčních kritérií, jejichž prostřednictvím se hodnotí připravenost členských zemí EU na zavedení jednotné měny. Jak již bylo zmíněno výše, základním předpokladem úspěchu evropské integrace je vzájemná sladěnost zemí zapojených do integračního procesu. V souvislosti se vstupem zemí do eurozóny se proto část pozornosti přesunula ke konvergenci reálné, která však není nutným předpokladem pro zapojení země do měnové unie. Reálná konvergence je spíše výhodou, kterou země získá, přiblíží-li se výkonnosti vyspělých zemí EU resp. eurozóny. Diplomová práce mapuje a provádí analýzu ekonomického vývoje Estonska a Slovenska po celou dobu průběhu integračního procesu do eurozóny od roku Irsko, Německo, Nizozemsko, Finsko, Francie, Rakousko, Belgie, Lucembursko, Španělsko, Portugalsko, Itálie + Řecko (2001 se zapojilo do třetí fáze EMU) + Slovinsko (2007), Kypr (2008), Malta (2008), Slovensko (2009), Estonsko (2011)

8 do roku V rámci zpracování této práce sleduji tři hlavní cíle. Odpovědi k níže uvedeným cílům budou součástí praktické části a též budou shrnuty v závěru práce. Prvním cílem je charakteristika vývoje nominální konvergence Estonska a Slovenska na základě analýzy plnění maastrichtských konvergenčních kritérií a posouzení dosaženého stupně nominální konvergence ke státům EU, resp. eurozóny. Za druhý cíl považuji zhodnocení a porovnání vývoje reálné konvergence estonské a slovenské ekonomiky ke státům eurozóny a mezi sebou navzájem na základě vývoje vybraných makroekonomických ukazatelů. Vyhodnocením výsledků provedených analýz se pokusím dosáhnout třetího cíle práce, kterým je posouzení načasování vstupu Estonska a Slovenska do eurozóny. První kapitola shrnuje teoretická východiska práce a diskutuje teoretická východiska procesů nominální a reálné konvergence. V úvodní části definuji pojem nominální konvergence v kontextu měnové integrace a představuji jednotlivá maastrichtská kritéria, na základě kterých posuzuji vývoj Estonska a Slovenska v analytické části práce. Jelikož maastrichtská kritéria provází od samého počátku jejich vzniku řada pochybností a problémů týkajících se jejich vymezení, v návaznosti na jejich definice uvádím i přehled některých kritických pohledů týkajících se nastavení jednotlivých maastrichtských kritérií. Po diskuzi maastrichtských kritérií následuje podkapitola věnovaná vymezení konvergence reálné. Problém měření reálné konvergence tkví v její kvantifikovatelnosti a pro její objasnění je nutno brát v potaz celý komplex faktorů. Jelikož reálná konvergence není nutnou podmínkou pro vstup členských zemí EU do eurozóny, neexistuje ani žádný jednotný soubor kritérií, podle kterých se reálná konvergence hodnotí. Pro potřeby diplomové práce jsem si proto definovala vlastní soubor ukazatelů reálné konvergence, podle kterých budu v praktické části vývoj reálné konvergence hodnotit. Jednotlivé ukazatele, konkrétně hrubý domácí produkt, inflaci, nezaměstnanost, výdaje na vědu a výzkum, obchodní bilanci, směnné relace a přímé zahraniční investice, blíže specifikuji. Závěrečná část první kapitoly je zaměřena na použité statistické metody. V práci zkoumám nominální a reálné ukazatele konvergence jak z hlediska jejich absolutních hodnot, tak z hlediska změn jejich relativního vývoje. Pro hodnocení dosaženého stupně konvergence jsem použila analýzu ročních časových řad, pomocí kterých můžeme sledovat vývoj daného ukazatele v čase. Vývoj časové řady zkoumám pomocí koeficientu růstu.

9 Druhá kapitola navazuje na kapitolu první a pomocí nadefinovaných ukazatelů nominální a reálné konvergence, shrnutých do přehledných tabulek a grafů, sleduji a porovnávám průběh integračního procesu Estonska a Slovenska před a po vstupu do měnové unie. Na závěr každého kritéria je uvedeno shrnutí a porovnání zjištěných výsledků daného kritéria u obou sledovaných zemí. Přínos diplomové práce spočívá ve zhodnocení a nalezení odlišností ve vývoji ukazatelů nominální a reálné konvergence Estonska a Slovenska v rámci integračního procesu do eurozóny. Dále poskytuje přehledné srovnání nejen vývoje estonské a slovenské ekonomiky, ale především porovnání jejich vývoje v rámci ekonomických vztahů s EU, resp. eurozónou. Při psaní práce jsem přikládala důležitost výběru a shromažďování podkladových materiálů. V první části práce jsem čerpala jak z odborných publikací, tak z aktuálních zdrojů, které mi poskytly komplexnější pohled na hodnocení nominální a reálné konvergence. Tematicky je zastoupena převážně literatura ekonomická, statistická a politická. Pro potřeby praktické části práce bylo nutné z nepřeberného množství databází a statistik vybrat ty nejvhodnější, které mi pro prováděné statistiky byly schopny poskytnout stabilní datovou základnu a umožňovaly kompatibilitu srovnání. Pro získání hodnot jednotlivých kritérií jsem využila statistik Eurostatu, které nám díky jednotné metodice umožňují vzájemné porovnání. Jelikož v databázi Eurostatu nebyly do března 2012 vyhodnoceny výsledky za rok 2011, hodnoty roku 2011 a 02/2012 jsem získala ze statistických úřadů Estonska a Slovenska. Soubor veškeré literatury a internetových zdrojů je přiložen na konci práce.

10 1. Podmínky pro vstup do měnové unie Samotnému spuštění Evropské měnové unie předcházel mnohaletý přípravný proces, jehož intenzita se v průběhu tohoto období výrazně měnila. Přijetím Římských smluv v roce 1957 začalo budování jednotného evropského trhu, který byl založen na volném pohybu zboží, služeb, osob a později i kapitálu. Tyto snahy však postupně začaly narážet na bariéry různých hospodářských politik jednotlivých zemí. Rovněž rozdílné měny byly důvodem zaostávání za tehdejším hegemonem světové ekonomiky USA a působily tak jako brzdy dalšího rozvoje. Existence několika vedle sebe fungujících národních měn s sebou přináší náklady ať už makroekonomického či mikroekonomického charakteru. Vzniká zde nebezpečí kolísání nominálního a tím i reálného měnového kurzu, které má přímou vazbu na konkurenceschopnost zemí. Jedním z hlavních cílů Evropského společenství od 70. let minulého století byla otázka vytvoření společné měnové unie, která by eliminovala výše uvedené nedostatky a zároveň by zabránila členským státům provádět neočekávané devalvace, které byly oblíbeným nástrojem na zvyšování konkurenceschopnosti. Tento cíl však nebylo možné z důvodu strukturálních krizí, kterými byla v těchto letech světová ekonomika zasažena, realizovat. Změnu přinesl až summit Evropské rady (Hannover, červen 1988), kdy byl ustanoven výbor expertů v čele s Jacquesem Deloresem, jehož snahou bylo sestavit časový harmonogram vedoucí k vytvoření společné hospodářské a měnové unie. 2 Harmonogram byl součástí tzv. Delorsovy zprávy, která předpokládala vytváření měnové unie ve třech etapách. ([15]) První etapa ( ). V tomto období došlo k dovršení budování vnitřního trhu, k posílení měnové spolupráce mezi jednotlivými národními centrálními bankami a k vypracování konvergenčních kritérií, jejichž splnění je podmínkou pro zapojení země do měnové unie. Druhá etapa byla zahájena 1. ledna 1994 a představovala pro členské země rovněž přechodovou fázi, která se zaměřila na dosažení hospodářské konvergence. V průběhu druhé fáze došlo k založení Evropského měnového institutu (předchůdce Evropské centrální banky) ve Frankfurtu nad Mohanem, jenž koordinoval měnovou spolupráci mezi národními centrálními bankami a připravoval založení Evropské centrální banky ve třetí etapě. 2 Francouzský ekonom a politik, který byl v letech předsedou Evropské komise. Během svého předsednictví Delores vedl stěžejní reformy rozpočtu a položil tím důležité základy k uvedení jednotné měny. 10

11 K začátku třetí etapy mělo dojít 1. ledna Jednotlivé členské země začaly plnit konvergenční kritéria, avšak realita ukázala, že pro většinu zemí bylo jejich splnění ke konci roku 1996 nemyslitelné, proto byl začátek třetí etapy přesunut až na 1. leden V poslední etapě byla založena ECB, došlo k neodvolatelnému zafixování směnných kurzů zúčastněných krajin a byla zavedena jednotná měna, euro. Prostředí Evropské unie je tvořeno 27 zeměmi, které i přes usilující snahy o vzájemnou konvergenci, vykazují poměrně rozdílné ekonomické ukazatele. Proto je potřebné se v souvislosti s dotvářením (rozšiřováním) EU zaměřit nejen na samotný akt rozšíření, ale i na ostatní souvislosti a aspekty, které každé rozšiřování doprovázejí. Stejně jako se stal fenomén rozšiřování neodmyslitelnou součástí vývoje Evropské Unie, je jeho důležitým konstitutivním prvkem postupující úsilí o prohlubování evropské integrace. Proces rozšiřování Evropské unie se bezesporu vždy řadil k nejaktuálnějším a nejsledovanějším celoevropským politickým tématům. Podmínkou pro vytvoření úspěšného měnového seskupení je ekonomická podobnost participujících zemí. Ekonomickou podobnost, vzájemné přibližování ekonomických parametrů členských zemí, nazýváme ekonomickou konvergencí. Na proces prohlubování integrace a proces rozšiřování je vhodné nahlížet jako na dva souběžně probíhající procesy, které se vyznačují mimo jiné určitým stupněm vzájemného propojení a závislosti, přičemž míra této provázanosti se v různých historických obdobích liší. Každé rozšiřování EU je co do rozsahu a charakteru jiné než ostatní. Je to proces, pro který je charakteristická jeho historická dimenze a dějinná podmíněnost. Obecně platí, že proces rozšiřování závisí na procesu integrace, tzn., že stupeň prohlubování vnitřní integrace ovlivňuje charakter rozšiřování. ([8]) Rozšiřování má rovněž zpětný vliv na další vývoj integračního procesu, přičemž účinky jednotlivých rozšíření se vzájemně liší. V některých případech se může jednat o prvek, který vytváří možnost nebo dokonce nutnost integraci prohloubit, v jiných případech se naopak může stát brzdícím elementem. Z toho důvodu musí nové členské země po vstupu do EU pravidelně dokumentovat směřování ekonomiky směrem k plnění tzv. konvergenčního programu. Konvergenční zpráva, vydávaná Evropskou centrální bankou jednou za dva roky je dokumentem, který hodnotí dosažený stupeň konvergence v zemích, které usilují o členství v měnové unii. Každá země je hodnocena jednotlivě a s ohledem na rovný přístup podle stejných pravidel. 3 Zpráva hodnotí nejen konkrétní makroekonomické ukazatele, ale důraz je 3 V praxi jsou vyhotovovány dvě konvergenční zprávy vydávané současně. Autorem jedné z nich je Evropská komise, druhou překládá ECB. 11

12 rovněž kladen na pokrok při slaďování jednotlivých ekonomik se zbytkem EU. Nezbytnou podmínkou pro zavedení jednotné měny je plnění konvergenčních kritérií udržitelným nikoli pouze jednorázovým způsobem. Při úvahách o konvergenci bychom se neměli dát příliš unést striktně matematickým přístupem. Konvergence intuitivně znamená, že rozdíl mezi dvěma či více veličinami se v čase snižuje a stává seazanedbatelným, konvertujeak nule. Zkoumáme-li konvergenci z hlediska reálného ekonomického světa, bude se zde jednat spíše o sbližování ekonomik v rámci nějakého časového intervalu. Evropská integrace a ekonomický vývoj jednotlivých členských států EU se rovněž skládá z různých období převládajícího sbližování ekonomických úrovní či naopak narůstajících rozdílů. V posledních letech jsme svědky globalizačních procesů, vlivem kterých dochází ke zvyšování vzájemné provázanosti ekonomik. Tento trend však nutně nemusí znamenat, že by v budoucnu nemohly existovat vlivy odstředivé, podporující divergenci. 4 Kapitola 1.1 a 1.2 je věnována teoretické definici pojmu konvergence jako takové, jelikož porozumění pojmu konvergence je stěžejním předpokladem pro rozvoj následujících kapitol. S pojmem konvergence bude pracováno jako s analytickým poznatkem vztaženým ke konkrétním národním ekonomikám a určitým časovým bodům či intervalům a makroekonomická teorie je přebírána jako fakt a prostředek pro analýzu, nikoli jako objekt zkoumání či rozborů. 5 Ekonomický slovník vymezuje konvergenci jako proces sbližování ekonomických systémů v rámci určitého seskupení (zpravidla integračního celku), hodnocený podle hlavních makroekonomických ukazatelů, především ekonomické výkonnosti, stavu veřejných financí, případně měnových ukazatelů. ([7]; str. 43) V jazyce ekonomů nabývá termín konvergence specifického významu, pro něhož jsou charakteristické zmenšující se rozdíly v životní úrovni a zprostředkovaně i v ekonomické úrovni a hospodářské výkonnosti jednotlivých zemí. ([19]) Konvergence může být na jedné straně chápána z pohledu Kodaňských kritérií, která se týkají zemí usilujících o vstup do EU, kdy je nezbytné zhodnotit, do jaké míry se zejména novým členským státům daří dohánět původní země EU. Na straně druhé může být synonymem konvergence ve vztahu k EU (s)plnění Maastrichtských kritérií, jako předpokladu pro 4 Například nevyrovnanost hospodářského růstu mezi jednotlivými zeměmi, jehož důsledkem by mimo jiné mohl být prudký nárůst cen komodit nebo nerovnoměrná dělba práce, centralizace a koncentrace kapitálu, rozdílný vývoje mezd, kvalifikace apod. 5 Makroekonomická teorie ve smyslu obecně formulovaných tezí, zákonitostí a předpokladů v rovině modelových úvah, nebo chápání konvergence jakožto konkrétního analytického poznatku vyplývajícího z popisu a vzájemného srovnání určitých národních ekonomik v reálném čase, či dokonce vymezení konvergence jakožto cíleného záměru hospodářské politiky příslušné vlády. 12

13 zapojení států do měnové unie. V diplomové práci je konvergence Estonska a Slovenska ve vztahu k EU posuzována dle Maastrichtských kritérií a vybraných reálných makroekonomických ukazatelů. Charakteristika jednotlivých kritérií je předmětem kapitol a 1.3. Hodnocení jejich plnění Estonskem a Slovenskem se podrobně věnuje kapitola 2.1 a Nominální konvergence vymezení pojmu Pojem nominální konvergence není zatím zcela ustálen a není ani jednotně používán. V empirických analýzách se jí rozumí proces, při kterém dochází ke sbližování cenových hladin různých ekonomik. 6 Největší význam je nominální konvergenci přisuzován v souvislosti s hodnocením členských zemí EU, které chtějí vstoupit do eurozóny. 7 Hlavní úlohou kritérií nominální konvergence je zabezpečení toho: aby HMU mohla plnit své základní cíle a obecné principy, a to zejména stabilní ceny, zdravé veřejné finance a měnové podmínky a udržitelnou platební bilanci. ([57]; str. 29) Na nominální konvergenci může být nahlíženo z několika úhlů pohledu: ([77]) v širší podobě, jako na konvergenci absolutních hodnot a temp růstu všech nominálních veličin v užším pojetí, jako na konvergenci jednotlivých ekonomik v cenových a ekonomických úrovních Zásadní podmínkou pro zavedení jednotné měny euro, kterou vyžaduje evropská legislativa, je dosažení nominální konvergence, spočívající ve sbližování vybraných fiskálních a měnových makroekonomických veličin. 8 V užším smyslu je pro země, které chtějí vstoupit do eurozóny, charakterizuje Maastrichtská smlouva, k jejímuž podpisu došlo po velmi náročných mezivládních jednáních 7. února 1992 v holandském Maastrichtu. 9 Jedná se o jednu z nejvýznamnějších evropských smluv, která obsahuje dalekosáhlé politické a ekonomické změny, které přinesly novou kvalitu integračního procesu. Maastrichtská smlouva novelizuje a doplňuje všechny tři zakladatelské smlouvy Evropského společenství. Zahrnuje SmlouvuAo vybudování hospodářské a měnové unie, SmlouvuAo vybudování politické unie a změnila dosavadní název Evropského společenství na Evropskou unii. 6 Například Dědek ([4]) rozumí pod nominální konvergencí jen jiné označení pro plnění maastrichtských kritérií. 7 Oficiálně nazývané území Evropské unie, ve kterém se užívá společná měna euro. Jejími členy jsou tedy státy, jež vstoupily do třetí fáze Evropské měnové unie a zavedly euro. 8 Požadavek přímého vlivu reálné konvergence je dán částečnou podmíněností konvergenčních kritérií. 9 Účinnosti nabyla Maastrichtská smlouva 1. listopadu

14 Pro potřeby analytické části práce (kapitola 2), ve které je hodnocen ekonomický vývoj Estonska a Slovenska v průběhu procesu vstupu do eurozóny, budou jednotlivá kritéria v následující kapitole blíže představena Nominální konvergenční kritéria Nominální konvergenční kritéria jsou definována v článku 140 Smlouvy o založení ES (dále je Smlouvy), která se dále odkazuje na Protokol konvergenčních kritérií a Protokol o postupu při nadměrném schodku, ve kterých jsou tato kritéria blíže specifikována. ([40]) Jedná se o skupinu kvantitativních měnových a finančních ukazatelů, které vstoupily do dějin pod názvem Maastrichtská kritéria. Měnová maastrichtská konvergenční kritéria: - kritérium cenové stability - kritérium konvergence úrokových sazeb - kritérium účasti v mechanismu měnových kurzů Evropského měnového systému. Fiskální maastrichtská konvergenční kritéria: - kritérium deficitu veřejných financí - kritérium veřejného zadlužení. Z maastrichtské smlouvy rovněž vyplývá závazekanárodních centrálních bank, aby v průběhu druhéaetapy daly svůj právní řád do souladu se statutem Evropského systému centrálních bank, bez ohledu na to, zda se stanou součástí chystané měnové unie, či nikoli. Pouze Velká Británie si z této obecné povinnosti sjednala výjimku. ([4]) Nominální konvergenci Estonska a Slovenska však budu posuzovat na základě tradičních maastrichtských kritérií, tedy na základě vývoje kritéria cenové stability, kritéria dlouhodobých úrokových sazeb, kritéria stability měnového kurzu a kritéria udržitelnosti veřejných financí, které se skládá z hodnocení vývoje vládního deficitu a veřejného zadlužení. 14

15 Kritérium cenové stability Cenová stabilita patří k hlavním cílům Evropské centrální banky a úroveň cenové hladiny jednotlivých členských států EMU odráží mimo jiné i úspěšnost začlenění státu mezi země měnové unie. Čl. 140 odst. 1 první odrážka Smlouvy vyžaduje: dosažení vysokého stupně cenové stability patrné z míry inflace, která se blíží míře inflace nejvýše tří členských států, jež dosáhly v oblasti cenové stability nejlepších výsledků. Článek 1 Protokolu č. 13 o kritériích konvergence, na který se odkazuje v článku 140 Smlouvy, stanoví, že: kritérium cenové stability, jak je uvedeno v čl. 140 odst. 1 první odrážce Smlouvy o fungování Evropské unie, znamená, že členský stát vykazuje dlouhodobě udržitelnou cenovou stabilitu a průměrnou míru inflace měřenou v průběhu jednoho roku před provedeným šetřením, jež nepřekračuje o více než 1,5 procentního bodu míru inflace nejvýše tří členských států, které v oblasti cenové stability dosáhly nejlepších výsledků. Pro výpočet hodnoty inflace se používá harmonizovaný index spotřebitelských cen (HICP), který je vymezen jednotnými metodickými pokyny, čímž je zajištěna objektivnost a mezinárodní srovnatelnost cenového vývoje. 10 Na základě výsledné hodnoty indexu HICP jsou vybrány tři země z celé EU (!), které dosáhly nejlepších výsledků tj. země s nejnižší kladnou inflací. Referenční hodnotu vypočítáme jako aritmetický průměr těchto tří zemí a získáme tak průměrnou míru inflace, která by měla být dále udržitelná. Kritérium dlouhodobých úrokových sazeb Dalším kritériem, které má přispět k zajištění stability ekonomického prostředí eurozóny je kritérium dlouhodobých úrokových sazeb. Článek 140 odst. 1 ve čtvrté odrážce Smlouvy vyžaduje: stálost konvergence dosažené členským státem a jeho účasti v mechanismu směnných kurzů Evropského měnového systému, která se odráží v úrovních dlouhodobých úrokových sazeb. Článek 4 Protokolu o kritériích konvergence, na který se odkazuje v článku 140 odst. 1 Smlouvy, stanoví, že: Kritérium konvergence úrokových sazeb, jak je uvedeno v čl. 140 odst. 1 čtvrté odrážce této smlouvy, znamená, že v průběhu jednoho roku před šetřením průměrná dlouhodobá nominální úroková sazba členského státu nepřekračovala 10 Spotřební koše, které se používají při výpočtu HICP, se mezi zeměmi EU mohou lišit v závislosti na spotřebních zvyklostech jednotlivých ekonomik. Lišit se mohou i váhy, které jsou přiřazeny dílčím položkám spotřebního koše, v závislosti na podílu výdajů domácností na daný konkrétní produkt. 15

16 o více než 2 procentní body úrokovou sazbu nejvýše tří členských států, které dosáhly v oblasti cenové stability nejlepších výsledků. Úrokové sazby se zjišťují na základě dlouhodobých státních dluhopisů nebo srovnatelných cenných papírů, s přihlédnutím k rozdílnému vymezení pojmů v jednotlivých členských státech. V případě existence výrazných rozdílů v úrokových sazbách by mohlo docházet ke spekulacím a k nárazovým kapitálovým přesunům do zemí s vyšší úrokovou mírou, což by mělo za následek kapitálové zisky či ztráty. ([17]) Pro zemi EU s vyšší úrokovou sazbou neparticipující na HMU, by to v případě tohoto přesunu znamenalo zvýšení poptávky po jejich dluhopisech, která by majitelům dluhopisů denominovaných v měně této země přinesla zisk, avšak majitelé dluhopisů denominovaných v eurech by naopak utrpěli ztrátu. Cílem tohoto kritéria je kromě udržení stabilního ekonomického prostředí i sblížení úrokových sazeb jednotlivých členských států, aby nedocházelo ke spekulativním přesunům kapitálu. Kritérium stability měnového kurzu Mezi významné hospodářské veličiny, které utvářejí vnitřní a vnější ekonomickou rovnováhu se řadí i měnový kurz. Měnový kurz není izolovanou proměnnou, ale je dílčím elementem hospodářských politik. Udržení stabilního měnového kurzu země je rovněž nedílnou součástí přístupového procesu k HMU a zabývá se jí následující maastrichtské konvergenční kritérium, kritérium stability měnového kurzu. Podle článku 140 odst. 1 třetí odrážky Smlouvy se vyžaduje: dodržování normálního fluktuačního rozpětí stanoveného mechanismem směnných kurzů Evropského měnového systému po dobu alespoň dvou let, aniž by došlo k devalvaci vůči měně jiného členského státu. Článek 3 Protokolu o kritériích konvergence, na který se odkazuje v článku 140 odst. 1 Smlouvy, stanoví, že: kritérium účasti v mechanismu směnných kurzů Evropského měnového systému, jak je uvedeno v čl. 140 odst. 1 třetí odrážce této smlouvy, znamená, že členský stát alespoň po dobu posledních dvou let před šetřením dodržoval fluktuační rozpětí stanovené mechanismem směnných kurzů Evropského měnového systému, aniž by byl směnný kurz vystaven silným tlakům. Zejména pak nesměl členský stát v tomto období z vlastního podnětu devalvovat dvoustranný střední kurz své měny vůči měně kteréhokoli jiného členského státu. 16

17 Kritérium stability měnového kurzu bývá často ztotožňováno s účastí v mechanismu směnných kurzu ERM II, které je však ve skutečnosti jen jednou ze dvou podmínek. Druhou podmínkou, kterou kurzové konvergenční kritérium zahrnuje, je požadavek udržení kurzové stability. Zachování stability měnového kurzu úzce souvisí s participací v systému ERM II. Je však důležité zabránit vzájemnému nahrazování těchto pojmů, protože se jednotlivé země mohou účastnit systému ERM II a přitom nemusí kritérium kurzové konvergence plnit. Kurzový mechanismus ERM II byl navržený jako flexibilní kurzový režim, který váže zúčastněné měny na euro alespoň po dobu dvou let před samotným vstupem do eurozóny. Toto kritérium by mělo zabezpečit vyšší stabilitu měny a eliminovat kurzová rizika. Měna, která se účastní ERM II má stanovenou centrální paritu vůči euru, od níž se odvíjí hranice fluktuačního pásma pro pohyb devizového kurzu +/- 15 %. Kritérium udržitelnosti veřejných financí Podmínky, které musí země splnit před vstupem do HMU nezasahují pouze do měnové oblasti (kritérium inflace, dlouhodobých úrokových sazeb, účast v mechanismu ERM II), ale týkají se i fiskální politiky jednotlivých zemí. Kritérium udržitelnosti veřejných financí je složeno ze dvou částí. První část tvoří kritérium vládního deficitu, které je zaměřeno na krátkodobý až střednědobý stav veřejných financí. Udržitelnost veřejných financí z dlouhodobějšího pohledu sleduje druhé posuzované kritérium, kritérium veřejného zadlužení. Článek 140 odst. 1 druhá odrážka Smlouvy vyžaduje: dlouhodobě udržitelný stav veřejných financí patrný ze stavu veřejných rozpočtů nevykazujících nadměrný schodek ve smyslu čl. 104 odst. 6. Podle článku 2 Protokolu o kritériích konvergence, na který se odkazuje v článku 140 Smlouvy, toto kritérium znamená: že v době šetření se na členský stát nevztahuje rozhodnutí Rady podle čl. 126 odst. 6 této smlouvy o existenci nadměrného schodku. Článek 104 Smlouvy upravuje postup při nadměrném schodku. Podle článku 126 odstavce 2 a 3 vypracuje Evropská komise zprávu, pokud členský stát EU nesplňuje požadavky dodržování rozpočtové kázně, a to zejména pokud: Poměr plánovaného nebo skutečného schodku veřejných financí k hrubému domácímu produktu překročí referenční hodnotu (stanovenou v protokolu o postupu při nadměrném schodku jako 3 % HDP), ledaže by: 17

18 buď poměr podstatně a nepřetržitě klesal a dosáhl úrovně, která se blíží doporučované hodnotě, nebo by překročení doporučované hodnoty bylo pouze výjimečné a dočasné a poměr zůstával blízko doporučované hodnoty. Poměr veřejného zadlužení k hrubému domácímu produktu překročí doporučovanou hodnotu (stanovenou v protokolu o postupu při nadměrném schodku jako 60 % HDP), ledaže se poměr dostatečně snižuje a blíží se uspokojivým tempem k doporučované hodnotě. Zpráva Evropské komise by také měla přihlédnout k tomu, zda schodek veřejných financí převyšuje veřejné investiční výdaje, a vyhodnotit i další relevantní ukazatele, včetně střednědobé hospodářské a rozpočtové situace v členském státu. Komise může také vypracovat zprávu, je-li i přes plnění kritérií toho názoru, že v některém členském státě existuje riziko nadměrného schodku. Zprávu Komise zhodnotí ve svém stanovisku Hospodářský a finanční výbor. V souladu s článkem 126 odst. 6 nakonec Rada na doporučení Komise a po zvážení všech připomínek, které dotyčný členský stát případně učiní, kvalifikovanou většinou rozhodne po celkovém zhodnocení, zda v tomto členském státě existuje nadměrný schodek. Fiskální konvergenční kritéria byla definována z důvodu omezení rizika vzniku kapitálových spekulací. Jak již bylo vysvětleno dříve, v případě tendence jedné země k vyšší inflaci uvnitř HMU, dochází k přenosu dodatečných nákladů na ostatní země. K omezení tohoto rizika slouží právě tato kritéria, která by měla země přinutit ke snížení veřejného dluhu ve vztahu k HDP na požadovanou úroveň. Při existenci vysokého rozpočtového deficitu a veřejného dluhu může docházet na politické scéně k akceptaciavyšší míry inflace, jelikož vysoká inflace snižujeareálnou zadluženost veřejného sektoru a věřitelé utrpí ztrátu, zatímco vláda získá. Země s vysokou úrovní veřejného zadlužení čelí většímu riziku nesplacení svých závazků a možné náklady spojené s předlužením či případným bankrotem některé z členských zemí by nesli všichni členové eurozóny. ([17]) 18

19 1.1.2 Diskuze maastrichtských kritérií Maastrichtská kritéria byla zformulována počátkem 90. let 20. století, tedy v období, kdy měnová unie ještě neexistovala a o rozšiřování EU, natož pak samotné eurozóny se neuvažovalo. V době vzniku konvergenčních kritérií se kandidátské země vstupující do měnové unie výrazněanelišily svou vyspělostí ani cenovými hladinami, proto je zřejmé, že potřebovaly mezi sebou sladit pouze nominální makroekonomické veličiny. To vedlo k formulaci maastrichtských kritérií. Země bývalého východního bloku stály na začátku své transformace z centrálně plánovaného hospodářství na tržní a nikdo tehdy nepředvídal, že by o vstup do eurozóny někdy chtěly usilovat i tyto méně konvergující země. V této době byly finanční trhy méně rozvinuté a méně sofistikované, než je tomu dnes a některé z dnešních členských států eurozóny uplatňovaly kapitálové kontroly. V dnešní EU mají všichni členové plně otevřené kapitálové účty. Mobilita kapitálu je mnohem vyšší, což vytváří prostor pro rychlé spekulativní útoky na měny malých ekonomik. Maastrichtská kritéria provází mnoho pochybností a problémů. Jak již bylo zmíněno v závěru kapitoly týkající se vymezení jednotlivých kritérií, jejich nejasné a vágní formulace, nechávají dostatečný prostor pro politická, nežli pro ekonomická rozhodnutí. Terčem kritiky od samého vyhlášení maastrichtských konvergenčních kritérií se stalo jejich jednostranné zaměření na nominální veličiny. Jestli takto pojatá nominální konvergence slouží k dosažení stability HMU, je sporné. Nejen ze strany nových států se stále častěji ozývá kritika nastavení těchto kritérií. Rovněž ekonomové Bolle a Jacobson, již před samotným východním rozšířením EU doporučovali revizi maastrichtských kritérií, která by mohla přispět k minimalizaci rizik spojených s budoucím rozšiřováním eurozóny a zohledňovala by specifické potřeby přistupujících zemí. ([1]) Je diskutabilní, zda a do jaké míry tato kritéria přispívají či znesnadňují proces reálné konvergence, která by měla být hlavním cílem HMU a tedy i celé EU. V následujícím textu uvádím přehled některých kritických pohledů týkajících se nastavení maastrichtských kritérií. Kritérium cenové stability Maastrichtská kritéria od doby svého vzniku vytvořila určité dogma, které v nezměněné podobě přežívá dodnes. Při budování HMU panovaly největší obavy z nesladěnosti makroekonomických veličin a z výraznější divergence v inflaci v jednotlivých členských zemích, které by mohly proces budování ohrozit. Německo, jakožto zastánce cenové stability, se v té době obávalo, že přistoupení země s vyšší inflací, by mohlo vést 19

20 k negativním dopadům na disciplinované země ve formě vyšších úrokových sazeb a ve skutečnosti by na jednotnou měnu tyto země mohly doplácet. 11 Sladěnost cenových hladin se stala klíčovým předpokladem pro vstup do HMU. V tabulce č. 1 je zobrazen vývoj konvergence v oblasti cenových hladin u států první vlny přechodu na jednotnou měnu. 12 Tabulka 1: Míry inflace v letech Země Průměr Korelace Německo 2,7 3,6 5,1 4,5 2,7 1,8 1,5 1,8 2,96 X Belgie 3,4 3,2 2,4 2,8 2,4 1,5 2,1 1,6 2,43 0,51 Dánsko 2,6 2,4 2,1 1,2 2 2,1 2,1 2,2 2,09-0,37 Finsko 6,2 4,3 2,9 2,2 1,1 1 0,6 1,2 2,44 0,38 Francie 3,4 3,2 2,4 2,1 1,7 1,8 2 1,2 2,23 0,38 Irsko 3,4 3,2 3 1,5 2,4 2,5 1,6 1,5 2,39 0,31 Itálie 6,1 6,4 5,4 4,2 3,9 5,4 3,9 1,7 4,63 0,39 Lucembursko 3,7 3,1 3,2 3,6 2,2 1,9 1,4 1,4 2,56 0,78 Nizozemí 2,4 3,1 3,2 2,6 2,8 1,9 2 2,2 2,53 0,83 Portugalsko 13,4 11,4 8,9 6,5 5,2 4,1 3,1 2,2 6,85 0,52 Rakousko 3,3 3,3 4,1 3,6 3 2,2 1,9 1,3 2,84 0,90 Řecko 20,4 19,3 15,9 14,4 10,9 8,9 8,2 5,5 12,94 0,63 Španělsko 6,7 5,9 5,9 4,6 4,7 4,7 3,6 2 4,76 0,54 Švédsko 10,4 9,7 2,6 4,7 2,4 2,8 0,8 0,9 4,29 0,29 Velká Británie 8,1 6,7 4,7 3 2,3 2,9 3 2,8 4,19 0,26 Zdroj: ([56] a vlastní výpočty) Kotvou měnového systému se od konce 80. let stala německá marka. Výše německé inflace zde bude brána jako výchozí hodnota pro porovnání vývoje inflace v jednotlivých zemích. Silnější korelaci zaznamenáváme u zemí, které k sobě mají geograficky velmi blízko a jsou významnými obchodními partnery. Proto korelace Rakouska, Nizozemí a Lucemburska k Německu je vyšší než u Velké Británie, jejímž významným obchodním partnerem jsou Spojené státy americké, a u Francie, která obchoduje mimo jiné převážně se Skandinávskými zeměmi a Afrikou. Při pohledu do tabulky č. 1 můžeme konstatovat, že jelikož se jedná o státy EU, jejichž hospodářská spolupráce je velmi provázaná, vycházejí celkové korelace pozitivně. 11 Země s vyšší inflací naopak může získat užitek z disciplinovaných zemí, což vede k asymetrickému rozdělení přínosů plynoucích z HMU. Tento problém se v literatuře objevuje pod názvem problém černého pasažéra. 12 Definice konvergence je blíže specifikována v kapitole

21 Box 1: Korelace Intenzita lineární závislosti dvou proměnných je popisována pomocí korelačního koeficientu. Korelační koeficient nabývá hodnot od -1 do +1. Nulový korelační koeficient vypovídá o tom, že sledované proměnné jsou lineárně nezávislé. Hodnoty v intervalu od -1 do 1 naznačují určitou míru závislosti, která je tím větší, čím více se koeficient v absolutním vyjádření blíží jedné. Kladné hodnoty značí přímou lineární závislost a záporné nepřímou lineární závislost. Zdroj: ([10]; str. 206) Kritérium cenové stability by stejně jako ostatní konvergenční kritéria mělo být zejména transparentní a sledovaná veličina by měla být dobře měřitelná. Tomuto kritériu je vytýkána jeho nekompatibilita s kritériem kurzovým. 13 Rovněž existence více cílů by pro měnovou politiku mohla znamenat zásadní problém, což potvrzuje i Tinbergerovo pravidlo, které říká: že je nutno disponovat tolika nástroji (proměnnými) hospodářské politiky, kolik si hospodářská politika stanoví cílů. ([74]; str. 11) Z výše uvedeného vyplývá, že není dlouhodobě možné, zaměřit měnovou politiku na dva vzájemně závislé cíle pouze jedním nástrojem (změnou úrokových sazeb). V případě, že by se centrální banka vydala touto cestou a tuto měnovou politiku používala, vystavovala by se zvýšenému riziku silných nekrytých spekulací a vzniku tzv. morálního hazardu. ([9]) V neposlední řadě se kritika inflačního kritéria týká jeho výpočtu, při kterém je porovnávána situace zemí usilujících o vstup do HMU se zbytkem EU (!). Samotný výpočet inflačního kritéria vychází z průměru tří v tomto ohledu nejúspěšnějších zemí EU a snadno se může stát, že bude právě tato hodnota tvořena zeměmi, které stojí mimo eurozónu. Teoreticky by tak mohla nastat situace, že žádný člen eurozóny nebude schopen plnit inflační kritérium. 14 V rámci revize maastrichtských kritérií by bylo podle Szapáryho vhodné posuzovat inflaci na základě její úrovně v celé eurozóně jako celku, nikoli podle třech členských států s nejnižší mírou inflace. ([26]) Janáčková dále doporučuje, aby bylo inflační kritérium předefinováno s ohledem na specifickou situaci zemí bývalého východního bloku, které se stále nacházejí v procesu dobíhání. Tento proces vyžaduje určitou míru inflace a její značné snížení by mohlo vést v těchto zemích k recesi. Navrhuje tedy posuzovat cenovou stabilitu pouze podle 13 Např. Folsz (2003) upozorňuje na skutečnost, že pro ekonomiky s rovnovážnou reálnou apreciací je obtížné či dokonce riskantní dodržení obou zmíněných kritérií, což v konečném důsledku může vést k nadměrné restriktivní hospodářské politice a ke zpomalení procesu reálné konvergence. [(66)] 14 Tato situace by nastala v případě, že by země stojící mimo eurozónu vykazovaly velmi nízkou míru inflace, která by se stala referenční hodnotou pro splnění inflačního kritéria. 21

22 cenového vývoje v obchodovatelném sektoru a ne podle celkové inflace 15, na kterou bude v dobíhajících ekonomikách dlouhodobě působit Balassa- Samuelsonův efekt. ([11]) Box 2: Balassa-Samuelsonův efekt Tento často používaný teoretický koncept vychází ze skutečnosti, že v rámci procesu ekonomické integrace dochází k vyššímu růstu produktivity práce v sektoru mezinárodně obchodovatelného zboží (zejména ve zpracovatelském průmyslu) než v sektoru mezinárodně neobchodovatelného zboží. Rychle rostoucí produktivita práce v sektoru mezinárodně obchodovatelného zboží je obvykle doprovázena i rychlým růstem mezd. Teorém dále předpokládá, že v dlouhém období mají mzdy tendenci růst stejnou měrou ve všech sektorech ekonomiky, což je dáno vlivem přesunu nabídky práce do sektorů s vyššími mzdami (tj. v ostatních sektorech dochází ke snížení nabídky práce s následným tlakem na růst mezd). V sektoru mezinárodně neobchodovatelného zboží však dochází k rozporu mezi rychlým růstem mezd a pomalým růstem produktivity práce. Udržení požadované rentability nutí výrobce v tomto sektoru ke zvyšování cen. Dochází tak k nabídkovému tlaku na růst inflace ze strany mezinárodně neobchodovatelného zboží. Růst cen mezinárodně neobchodovatelného zboží však negativně neovlivňuje běžný účet a nevede k depreciaci tržního kursu domácí měny. Kombinace stabilního nominálního kursu a vyšší domácí inflace představuje apreciaci reálného kursu. Zdroj: ([18], str ) Kurzové kritérium Kurzové kritérium je podle zastánců jeho existence kritériem, které do značné míry odráží vnímání finančních trhů a s tím spojenou kredibilitu hospodářské politiky země směřující do HMU. ([6]) Mezi hlavní cíle kurzového kritéria patří hodnocení fungování hospodářsko-politického rámce jednotlivých zemí usilujících o vstup do eurozóny ve fixním kurzovém uspořádání v rámci mechanismu ERM II, ve kterém by měl kurzový vývoj probíhat bez významnějších tlaků na změnu centrální parity. Jak již bylo uvedeno výše, měna se pro splnění kurzového konvergenčního kritéria musí v rámci ERM II pohybovat v intervalu ± 15% okolo centrální parity. Ohledně určení 15 zahrnující obchodovatelné i neobchodovatelné statky a služby 22

23 hodnoty šíře fluktuačního pásma panují rovněž dodnes pochybnosti a jeho hodnota se v průběhu budování HMU několikrát měnila. 16 Participace v systému ERM II je pro většinu členských zemí EU nákladnou investicí bez jakýchkoli výnosů. Po dobu účasti v mechanismu ERM II jsou země zbytečně vystaveny riziku finanční nestability, potenciálnímu destabilizujícímu přílivu/odlivu mezinárodního kapitálu a nadměrné volatilitě měnového kurzu. Přistupující země jsou si vědomy rizik, která s sebou přechod z řízeného floatingu na kurz fixovaný v určitém intervalu přináší, a proto všeobecně upřednostňují co nejkratší setrvání v ERM II. Jak již víme, země s vysokou a nesladěnou inflací (ve srovnání s průměrem eurozóny), není schopná z důvodu depreciačních tlaků dlouhodobě udržovat fixní kurz. K vysvětlení použijeme relativní (dynamickou) verzi parity kupní síly, která říká: jaká by měla být změna měnového kurzu za určité období ve vztahu k relativní změně cenových hladin obou zemí. ([20]; str. 74) Box 3: Relativní verze parity kupní síly jak by se měl změnit měnový kurz za určité období, aby relativní odchylka měnového kurzu podle parity kupní síly byla zachována levá strana rovnice vyjadřuje změnu nominálního měnového kurzu v období t+1 pravá strana rovnice zachycuje změnu domácí měřenou cenovým indexem v období t a zahraniční cenové hladiny V případě, že by se hodnota reálného kurzu během sledovaného období zvýšila, domácí měna by reálně oslabila a naopak. Zdroj: ([12]) 16 Toto pásmo, dříve označováno jako ERM I, bylo stanoveno v letech na ± 2,25 % s možností jeho přechodného rozšíření až na ± 6 % u zemí, které v té době prožívaly měnové turbulence. Po výkyvech EMS byl v srpnu 1993 přijat ministry financí a guvernéry centrálních bank tzv. Bruselský kompromis, na jehož základě byla přijata nová fluktuační pásma ± 15 %. Počínaje 1. lednem 1999 byl jako jeho nástupce zřízen Mechanismus směnných kursů ERM II. Účast v ERM II je dobrovolná a fluktuační pásmo zůstává stejné jako u ERM 1, totiž ± 15 % opět s možností individuálně si stanovit vůči euro fluktuační pásmo užší. Této možnosti využilo Dánsko, které si stanovilo pro dánskou korunu fluktuační pásmo vůči euro ± 2,25 %. 23

24 Ze vztahu pro relativní paritu kupní síly uvedeného v Boxu 3 vyplývá, že pohyb měnového kurzu bude závislý na vývoji inflace v jednotlivých zemích a bez současného plnění cenového kritéria bude udržení stabilního měnového kurzu obtížné. Kritérium dlouhodobých úrokových sazeb Kritérium dlouhodobých úrokových sazeb bývá často označováno jako tzv. sebenaplňující se kritérium. Je to z toho důvodu, že již při samotném ohlášení země na budoucí členství v HMU, reagují finanční trhy. Z tohoto důvodu dochází de facto okamžitě, ještě před samotným zavedením jednotné měny, k tokům kapitálu, který následně působí na snižování úrokových sazeb. Shodné úrokové míry jsou proto jistou minimální podmínkou, aby společná měnová politika vykazovala při ztrátě možnosti používat úrokové míry v rámci monetární politiky podobné efekty v jednotlivých zemích eurozóny. Stejně jako při výpočtu cenové stability i v případě tohoto kritéria může dojít k tomu, že jeho výpočet bude vycházet z úrokových měr nečlenských států eurozóny. Riziko výrazných odchylek od referenční hodnoty je však díky pokročilé konvergenci úrokových měr v rámci eurozóny menší, než jak by tomu bylo v případě inflačního kritéria. Kritérium udržitelnosti veřejných financí V případě, že chce kandidátská země vstoupit do poslední fáze HMU, musí kromě měnových kriterií splnit i kritérium veřejného deficitu a kritérium veřejného hrubého dluhu. Splnění těchto dvou fiskálních kritérií je bez pochyb spojeno s dlouhodobými ekonomickými přínosy, nicméně z krátkodobého hlediska s sebou může fiskální konsolidace přinést dodatečné náklady dopadající na disponibilní důchody a spotřebu domácností. A právě tato dvě fiskální kritéria jsou vystavena permanentní kritice kandidátských zemí HMU. Zatímco se v posledních letech po kandidátských zemích vyžaduje jejich striktní dodržení, při pohledu zpět do roku 1997 můžeme z tabulky č. 2 vyčíst určitý nesoulad nadefinovaných kritérií s jejich skutečnou hodnotou. Kritéria veřejného deficitu i veřejného hrubého dluhu byla více či méně svévolně zafixována na hodnotě 3 % pro deficit a 60 % pro veřejný dluh, přičemž byla zakladatelskými zeměmi jejich interpretace v brzké době zmírněna. 17 Ke zmírnění pohledu na kritérium výše státního zadlužení došlo především na popud tradičních propagátorů eurozóny (Francie, 17 Stanovení číselného hranice deficitu veřejného zadlužení nemá žádné ekonomické opodstatnění. S největší pravděpodobností byla hranice státního zadlužení ve výši 60 % stanovena záměrně, aby ji splnily všechny země, jelikož v době psaní Maastrichtské smlouvy se průměrná výše zadlužení pohybovala na oné 60% hranici. 24

25 Německo, Belgie), kteří by tak v důsledku nesplnění tohoto kritéria nebyly součástí eurozóny. V této souvislosti bychom mohli hovořit o legalizaci deficitního hospodaření. Překročí-li výše veřejného zadlužení k hrubému domácímu produktu doporučovanou hodnotu 60 % HDP, je tento nesoulad tolerován pouze za předpokladu, že se poměr dostatečně snižuje a blíží se uspokojivým tempem k doporučované hodnotě. ([40]; str. 36) V opačném případě by se např. Itálie a Belgie, jejichž státní zadlužení dosahovalo dvojnásobku referenční hodnoty, nemohly přechodu na jednotnou měnu účastnit. Jak je vidět z tabulky č. 2, toto kritérium v roce 1997 splňovala pouze Francie, Lucembursko a Finsko. Tabulka 2: Plnění maastrichtských kritérií vybraných zemí EU za rok 1997 Země Cenová stabilita Inflace měření HICP Dlouhodobé úrokové sazby Dlouhodobá úroková sazba Stav veřejných financí Přebytek (+) nebo schodek (-) vládních institucí Hrubý dluh vládních institucí Belgie 1,5 5,8-2,1 122,2 Finsko 1,2 6,0-0,9 55,80 Francie 1,3 5,6-3,0 58,00 Irsko 1,2 6,3 0,9 66,3 Itálie 1,9 6,9-2,7 121,6 Lucembursko 1,4 5,6 1,7 6,70 Nizozemí 1,9 5,6-1,4 72,1 Portugalsko 1,9 6,4-2,5 62,0 Rakousko 1,2 5,7-2,5 66,1 Španělsko 1,9 6,4-2,6 68,8 Referenční hodnota 2,7 8,0-3,0 60,0 Zdroj: ([56] a vlastní výpočty) Například Buiter (2004) považuje fiskální-finanční udržitelnost za jedinou postačující podmínku pro členství v eurozóně. Pod pojmem fiskální-finanční udržitelnosti rozumí důvěru ve schopnost vlády financovat nynější i budoucí výdaje bez potřeby monetárních příjmů. ([2]) Kritika nastavení jednotlivých konvergenčních kritérií přináší prostor pro diskuzi a vede ke vzniku nových návrhů na jejich reformu. Jejich aplikace je však s ohledem na použitelnost v institucionálně-politickém rámci HMU velmi omezená. 25

26 1.2. Reálná konvergence vymezení pojmu Nominální konvergence reprezentovaná maastrichtskými kritérii zůstává i nadále rozhodujícím druhem konvergence, nicméně v souvislosti s předpokládaným vstupem nových členských zemí EU do eurozóny se část pozornosti přesunula i k dalšímu druhu konvergence, konvergenci reálné. Základním předpokladem úspěchu a bezproblémového průběhu evropské integrace je vzájemná sladěnost zemí zapojených do tohoto procesu. Stále zvyšující se reálná konvergence by měla být výsledkem snažení o přijetí eura, avšak dosažení určitého stupně reálné konvergence není nutnou podmínkou pro přijetí země do měnové unie. 18 Je to tak ale dostačující? Existuje vzájemný vztah členství v eurozóně a reálné konvergence? Podporuje (s)plnění maastrichtských kritérií reálnou konvergenci, či ji brzdí? V dnešní době jsme spíše svědky toho, že pro kandidátské země není hlavním problémem splnění maastrichtských kritérií, nýbrž dosažení skutečné ekonomické zralosti ve vztahu k ekonomickému růstu a přibližování ekonomické úrovně a tím i celkové životní úrovně obyvatelstva. Z hlediska hospodářské praxe je k objasnění reálné konvergence nutno brát v potaz celý komplex faktorů včetně institucionálního uspořádání. Reálnou konvergencí můžeme rozumět např. strukturální sbližování ekonomik či konvergenci používaných technologií. Liberalizace obchodu a kapitálu tak zemím umožňuje vyvážet nové technologie podporující růst ekonomiky, vyšší úroveň produkce dále pak zajišťuje možnost externího financování technologií či manažerských dovedností prostřednictvím PZI. Z pohledu EU reálná konvergence představuje proces přibližování ekonomické úrovně k úrovni jiné vyspělé země nebo skupině zemí v rámci integračního seskupení a vyžaduje dlouhodobý předstih v růstu celkového důchodu, produktivity práce i mezd. ([75]) Pro potřeby mezinárodního srovnání se reálná konvergence obvykle měří prostřednictvím ukazatele HDP na obyvatele v paritě kupní síly (Purchasing Power Parity), který odráží kupní sílu domácí měny tj. skutečnou výši produkovaného zboží a služeb v dané ekonomice a vylučuje tak rozdíly v cenových úrovních mezi ekonomikami. Mezi další možnosti vyhodnocení reálné konvergence patří sledování dynamiky růstu HDP, porovnávání cenové a mzdové úrovně popř. vyhodnocování různých strukturálních charakteristik. Při hodnocení vztahu nominální a reálné konvergence je podle R. Kokoszczynského žádoucí rozlišovat krátké a dlouhé období. ([31]) V průběhu probíhajícího procesu evropské integrace se ukázalo, že v dlouhém období reálná konvergence usnadňuje konvergenci 18 Na rozdíl od nominálních kritérií, která jsou nutným předpokladem pro přijetí země do měnové unie. Reálná konvergence je spíše výhodou, kterou země získá, přiblíží-li se výkonnosti vyspělých zemí EU a eurozóny. 26

27 nominální, nicméně v krátkém období tomu tak být nemusí. Politiky zaměřené jak na reálnou, tak nominální konvergenci v krátkém období by mohly být neúčinné a nekonzistentní. Jejich konzistentnost narušuje např. Balass-Samuelsonův efekt. 19 Reálnou konvergenci jsme definovali jako proces, ve kterém dochází k vyrovnání rozdílů různých ekonomických ukazatelů v rámci skupiny zemí nebo jako proces, při kterém dochází k vyrovnání životní úrovně jednotlivých zemí. Problém měření reálné konvergence tkví v její kvantifikovatelnosti. Nejčastějším a nejobecnějším nikoli jediným ukazatelem pro měření reálné konvergence je ukazatel hrubého domácího produktu na obyvatele přepočteného podle parity kupní síly. 20 Tato veličina nám umožňuje zhodnotit ekonomickou sílu dané ekonomiky a zároveň nás informuje o životním standardu rezidentů dané země. V souvislosti s tímto ukazatelem bychom měli mít na paměti, že ne vždy země s relativně rychlejším tempem růstu reálného HDP konvergují rychleji než země vykazující pomalejší tempo růstu HDP. 19 Blíže k Balassa-Samuelssonovu modelu Box Do skupiny ukazatelů lze rovněž zařadit výši domácí spotřeby, vyspělost finančních trhů, majetkovou provázanost, intenzitu obchodní výměny aj. Na druhé straně, David Cobham ([28]) zastává názor, že na reálnou konvergenci žádná kritéria neexistují a postačujícím ukazatelem pro vstup země do měnové unie by mělo být dosažení konvergence nominální. 27

28 1.3. Teoretická východiska analýzy nominální a reální konvergence Hodnocení vývoje nominální konvergence v Estonsku a na Slovensku zkoumám na základě plnění maastrichtských konvergenčních kritérií (kapitola 2.1), jejichž podstata byla popsána v kapitole Jelikož nominální konvergence je podporována pokrokem v konvergenci reálné, na zachování nominální stability po vstupu do eurozóny bude mít vliv především míra dosažené reálné konvergence před vstupem. Samotné splnění nominálních kritérií tedy nezajistí zemi bezproblémové začlenění do eurozóny a stabilitu makroekonomického prostředí po vstupu. Kapitola 2.2 je proto věnována posouzení konvergence reálné. V práci zkoumám nominální a reálné ukazatele konvergence jak z hlediska jejich absolutních hodnot, tak z hlediska změn jejich relativního vývoje. Cílem práce je porovnat konvergenci Estonska a Slovenska na počátku a na konci sledovaného období, ale také trendy v období Aby bylo dosaženo maximální kompatibility dat a jednotnosti metodiky, za zdrojovou základnu jsem v kapitole 2 využila výhradně dat z Evropského statistického úřadu - Eurostatu. Jelikož v databázi Eurostatu nebyly do března 2012 vyhodnoceny výsledky za rok 2011, hodnoty roku 2011 a 02/2012 jsem získala ze statistických úřadů Estonska a Slovenska. Pro hodnocení dosaženého stupně konvergence jsem použila analýzu ročních časových řad, pomocí kterých můžeme sledovat vývoj daného ukazatele v čase. Délka jednotlivých časových řad se u sledovaných ukazatelů liší v závislosti na dostupných statistikách. Vyjma ukazatele hrubých domácích investic do vědy a výzkumu, kde je délka časové řady kvůli nedostupnosti dat za rok 2011 kratší a končí v roce 2010, jsou časové řady všech nominálních a zbylých reálných ukazatelů uvedeny za roky Ukazatelů sloužících pro hodnocení reálné konvergence zemí k EU je mnoho, avšak pro potřeby své diplomové práce jsem jejich výběr omezila pouze na ty, které pokládám pro posouzení výsledků Slovenska a Estonska za důležité Ekonomická úroveň a hospodářský růst Měřítkem ekonomické výkonnosti a ukazatelem makroekonomického výstupu ekonomiky je hrubý domácí produkt na obyvatele (HDP/obyv.), který je definován jako souhrn hodnot finálních statků a služeb v ekonomice (tedy na daném území), vytvořených zpravidla za jeden kalendářní rok či čtvrtletí. ([25]; str. 26) K hodnocení ekonomické úrovně 28

29 Estonska a Slovenska v kapitole mi poslouží vývoj ukazatele HDP na obyvatele v paritě kupní síly, který při svém výpočtu zohledňuje různou úroveň cenových hladin porovnávaných zemí. 21 V práci je dále sledován ukazatel tempa růstu reálného HDP (kapitola 2.2.2), který je schopen zachytit relativní změny (vývoj). Vyjádřen je procentní změnou reálného HDP oproti předchozímu období. Pro výpočet byly zvoleny roční časové řady očištěné o sezónní výkyvy. Výchozí hodnota 100 % je v roce 2004 a ostatní roky jsou poměřovány k výchozí hodnotě. Vývoj tempa růstu je sledován v období od roku 2004 do roku Srovnatelná cenová úroveň Konvergence cenové úrovně v ekonomice je často chápána jako proces přibližování celkové cenové úrovně vzhledem k určité zemi. 22 Ukazatelem relativní cenové úrovně cenové hladiny je CPL comparative price level, který se uvádí v relaci k srovnávané zemi zpravidla v procentech. Box 4: Srovnatelná cenová hladina Srovnatelná cenová hladina se vypočítá, jako podíl běžného (spotového) směnného kurzu a kurzu daného PPP a vyjadřuje kolik peněžních jednotek je v každé zemi nutno vynaložit na nákup stejného koše zboží. Ukazatel CPL bývá většinou vyjádřen jako index. Obecně platí, že pokud je hodnota CPL na úrovni HDP < 100, celková cenová úroveň je v dané zemi nižší oproti referenční zemi (či skupině zemí). Zdroj: ([14]; str. 22 a 55) Růst komparativní cenové hladiny vůči zemi či skupině zemí lze vyjádřit ve formě zhodnocení reálného měnového kurzu, ze kterého vyplývá, že faktory ovlivňující vývoj reálného kurzu zároveň ovlivňují i vývoj kurzu nominálního a naopak. 21 Převedeme-li HDP na jednotnou měnu pomocí parity kupní síly, přecení se zároveň na porovnatelné ceny, což nám následně umožní srovnání reálného objemu HDP v jednotlivých zemích. 22 Porovnáváním cenových hladin pomocí indexu CPL se v podstatě sleduje konvergence nominální, kterou v podmínkách EU představují v kapitole analyzovaná maastrichtská kritéria. 29

30 R - reálný měnový kurz P f - zahraniční cenová hladina E - nominální měnový kurz P- domácí cenová hladina Zhodnocení reálného měnového kurzu může probíhat přes dva základní kanály popřípadě kombinací obou. 1) přes inflační kanál ve formě vyšší inflace Probíhá-liAreálná apreciace prostřednictvímakanálu inflačního nominální kurz je vůči referenční měněazafixován a postupující reálnou konvergencíadochází postupně v čase k zužování inflačního diferenciálu. ([3]) 2) přes kurzový kanál prostřednictvím apreciace nominálního měnového kurzu Probíhá-li reálnáaapreciace pouze prostřednictvím kanálu kurzového, komparativní cenové hladiny se přibližují na základěazhodnocujícího se nominálního měnového kurzu. 23 Poměr, ve kterém bude ke zhodnocování kurzu docházet, závisí na volbě kurzového režimu. ([16]) V případě Estonska, pro které je charakteristický fixní kurzový režim (tzv. měnový výbor), bude reálná apreciace probíhat přes inflační kanál. Rovnovážná reálná apreciace se tak musí nutně projevit ve zvýšeném růstu cenové hladiny. U Slovenska, které se přiklonilo k variantě cílování inflace (viz Box 7), kde je ponechán prostor pro pohyb nominálního kurzu, bude část, resp. celá reálná apreciace probíhat přes oba zmiňované kanály. Způsob plnění cenové a kurzové stability zásadně ovlivňuje i volba měnověpolitického režimu. Jak Estonsko, tak i Slovensko prošly od počátku 90. let minulého století dynamickým vývojem a pokrok v makroekonomické stabilitě se odvíjel na základě zvoleného měnově-politického režimu. Dříve než se budeme věnovat hodnocení kritéria stability měnového kurzu, tabulka č. 3 nás blíže seznámím s vývojem a režimy uplatňovanými v Estonsku a Slovensku, jelikož s jejich volbou velmi úzce souvisí otázka účasti v kurzovém mechanismu ERM II. Není třeba zdůrazňovat, že oba zvolené měnově-politické režimy jsou výsledkem výchozích podmínek v návaznosti na průběh ekonomické transformace v 90. letech minulého století. 23 Po celou dobu procesu zůstává inflační diferenciál vůči referenční měně nulový. 30

31 Tabulka 3: Charakteristika vývoje Estonska a Slovenska v 90. letech 20. století ESTONSKO Relativně méně vyspělá země. Ekonomika s relativně nízkými devizovými rezervami. SLOVENSKO Relativně více vyspělá země. Po počáteční devalvaci poměrně rychle zavedena vnitřní směnitelnost. Nízká kredibilita centrální banky (celého systému komerčního bankovnictví). Nepříznivý vývoj hospodářství. Akcelerace inflace. Měnově-politický a kurzový režim Měnový výbor, ERM II Aplikace relativně fixnějšího kurzového uspořádání. Liberalizace kapitálových toků. Fixní kurzový režim se stal neudržitelným. Měnově-politický a kurzový režim Cílování inflace, ERM II s fluktuačním pásmem +/- 15 % Zdroj: ([3], [20]) Od roku 1993 aplikovalo Estonsko režim Měnového výboru, který měl v období transformačního procesu přispět ke stabilizaci domácí měny, k oživení estonské ekonomiky a hlavně ke snížení inflace, která v 90. letech dosahovala až hranice 1086 %. ([78]) Měnový výbor je nekomplikovaný a velmi transparentní systém pevného měnového kurzu, jenž měl v Estonsku významný vliv na snížení hyperinflace a zároveň zajistil oživení estonské ekonomiky. Charakteristiku měnového výboru shrnuje Box 5. Box 5: Měnový výbor MěnovýAvýbor představuje extrémní formu fixního měnového kurzu, jehož základem je právní závazek měnovýchaautorit vyměnit domácí měnu ve formě mincí a bankovek (v některých případech rovněž rezervní depozita komerčních bank v domácí měně) za specifickou zahraniční referenční měnu v předem stanoveném měnovém kurzu, a to na požádání a bez omezení. Z hlediska měnovéapolitiky ztrácejí měnové autority v režimu měnového výboru svoji autonomii. Ačkoliv devizové rezervy (ve formě zahraničních aktiv) pokrývají minimálně 100 % měnové báze, měnové rezervy obyčejněanepokrývají širší měnové agregáty. Jako referenční měna je zpravidla vybíránaastabilní měna s vysokou kredibilitou, která je z hlediska země výhodná pro mezinárodní i kapitálové transakce. Zdroj:([3]) 31

32 Fixní kurzový režim byl na slovenském devizovém trhu uplatňován do Avšak počáteční devalvace slovenské koruny, zavedení vnitřní směnitelnosti, liberalizace kapitálových toků a další reformní kroky v průběhu 90. let minulého století vytvářely tlak na zvolené kurzové uspořádání a fixní kurzový režim se stal pro Slovensko neudržitelným. V této souvislosti přešlo Slovensko od října 1998 na režim řízeného floatingu a aplikovalo měnově-politický režim ve formě cílování inflace. Box 6: Cílování inflace U cílování inflace centrální banka s jistým předstihem veřejně vyhlásí inflační cíl (či posloupnost cílů), o jehož dosažení bude usilovat. Jedná se o aktivní a přímé formování inflačních očekávání. Tento režim zahrnuje do svého rozhodovacího schématu podstatně větší množství informací než jen měnový kurz nebo peněžní agregáty, např. také trh práce, dovozní ceny, ceny výrobců, mezeru výstupu, nominální a reálné úrokové sazby, nominální a reálný měnový kurz, hospodaření veřejných rozpočtů apod. Zdroj: ([32]) Kapitola je zaměřena na srovnání vývoje cenový hladin pomocí indexu CPL. Hodnota srovnatelné cenové hladiny Estonska a Slovenska je poměřována k průměru EU-27=100. Dále je v této podkapitole graficky zachycen a porovnán vzájemný vztah reálné a cenové konvergence všech zemí EU v roce Produktivita práce Dalším ukazatelem, kterým se budu v souvislosti s hodnocením vyspělosti Estonska a Slovenska zabývat, je ukazatel produktivity práce. Produktivitou práce (q) se obecně rozumí množství produkce vyrobené jedním pracovníkem za jednotku času. Box 7: Produktivita práce q- produktivita práce a l - pracovní náročnost (= kolik jednotek práce je potřeba na výrobu jednoho výrobku) ZDROJ: ([13]; str. 21) 32

33 Růst produktivity práce se projevuje ve snížení množství práce potřebné k výrobě jednotky produkce, což vede k úspoře mzdových nákladů. Má-li proces dobíhání Estonska a Slovenska být úspěšný, je potřebné, aby byl růst HDP podložený zvyšující se produktivitou práce při udržitelném vývoji mzdových nákladů. Kapitola sleduje a porovnává vývoj produktivity práce v Estonsku a Slovensku k průměru EU-27=100 mezi lety Nezaměstnanost Hospodářská politika státu se tradičně zaměřuje na zajištění podmínek pro stabilní a progresivní vývoj ekonomiky, k jejichž cílům se řadí stabilní ekonomický růst, nízká míra nezaměstnanosti, nízká a stabilní míra inflace a vnější rovnováha reprezentovaná vyrovnanou platební bilancí a udržováním stabilního devizového kurzu. Míra nezaměstnanosti je tak důležitým ukazatelem zahrnujícím jak hospodářský tak sociální rozměr. Růst nezaměstnanosti se odráží ve ztrátě příjmů nezaměstnaných jedinců, což vede ke zvýšení vládních výdajů na sociální dávky a snížení daňových příjmů. Box 8: Míra nezaměstnanosti Míra nezaměstnanosti je procentuální podíl nezaměstnaných na pracovní síle, přičemž pracovní silou se rozumí ekonomicky aktivní obyvatelstvo skládající se ze zaměstnaných a nezaměstnaných. Zdroj: ([23]; str. 131) V práci jsou v kapitole sledovány změny míry nezaměstnanosti a zaměstnanosti v Estonsku a Slovensku pomocí časových řad od roku 2004 do roku Jelikož se jedná o ukazatel struktury, míra nezaměstnanosti se týká pouze období současného Věda a výzkum Na budoucí vývoj konkurenceschopnosti evropských firem budou mít vliv investice do vědy a výzkumu. Pro udržení hospodářského růstu evropských zemí by měla být vysoce kvalifikovaná pracovní síla a úzká specializace na technologicky náročnější odvětví konkurenční výhodou. V roce 2010 zahájila EK novou strategii pro EU nazvanou Evropa 2020, která by měla zemím pomoci z krize a dosáhnout ekonomického růstu. 24 Míra nezaměstnanosti nesrovnává změnu určité veličiny v čase t oproti období t -1. Na rozdíl od ukazatelů tempa růstu reálného HDP a míry inflace indexy. 33

34 Box 9: Strategie EVROPA 2020 Strategie Evropa 2020 přináší vizi pro evropské sociálně-tržní hospodářství na příští desetiletí, jež spočívá ve třech propojených a vzájemně se posilujících prioritních oblastech. Jsou to inteligentní růst rozvíjející ekonomiku založenou na znalostech a inovacích, udržitelný růst podporující nízkouhlíkové, konkurenceschopné a na zdroje méně náročné hospodářství a růst podporující začlenění, tj. růst podporující ekonomiku s vysokou zaměstnaností a se sociální a územní soudržností. 75 % obyvatelstva ve věku od 20 do 64 let by mělo být zaměstnáno. 3 % HDP Evropské unie by měla být investována do výzkumu a vývoje. V oblasti klimatu a energie by mělo být dosaženo takzvaných cílů Podíl dětí, které předčasně ukončí školní docházku, by měl být pod hranicí 10 % a nejméně 40 % mladší generace. Počet osob ohrožených chudobou by měl klesnout o 20 milionů. Zdroj: ([34]) Obchodní bilance & Vývoz a dovoz Údaje o vývozu a dovozu zboží se zaznamenávají do obchodní bilance (OB), která je součástí platební bilance jednotlivých zemí, přičemž dovoz zboží patří ke kreditním transakcím a vývoz k debetním. Box 10: Platební bilance Platební bilance (PB) je statistický výkaz, který systematickým způsobem zachycuje ekonomické transakce se zahraničím (tj. mezi rezidenty a nerezidenty) za určité časové období. Základní struktura platební bilance vycházející z Příručky k sestavování platební bilance MMF (5. vydání, 1993). Zahrnuje běžný, kapitálový a finanční účet, jehož součástí jsou devizové rezervy. Pro analytické účely je změna devizových rezerv vykazována odděleně od finančního účtu. Zdroj: ([24]; str. 31) Saldo obchodní bilance nás informuje pouze o tom, zda v daném období převažoval vývoz nebo dovoz. V případě, že export je vyšší než import, hovoříme o aktivním saldu OB. Pasivní saldo OB charakterizuje naopak přebytek importu nad exportem. 34

35 V diplomové práci se budu zabývat pouze horizontální strukturou platební bilance, resp. běžným účtem PB, do kterého kromě obchodní bilance patří bilance služeb, bilance výnosů a bilance běžných převodů. 25 Data o obchodní bilanci jsou čerpána z databáze Eurostatu, který zveřejňuje jak data o vzájemném obchodu států v rámci vnitrounijního obchodu, tak data týkající se obchodu členských států EU se státy mimo EU. V této souvislosti je nutné zmínit, že mezi statistikami uveřejňovanými Eurostatem a těmi, které zveřejňují národní statistické úřady členských zemí EU, existují rozdíly, týkající se zejména odlišné metodologie při určování obchodního partnera v oblasti teritoriálního obchodu. Např. na Slovensku statistický úřad vykazuje u importu jako obchodního partnera zemi původu zboží, Eurostat zemi, ze které bylo zboží odesláno. ([54]) Kapitola a vychází ze statistických dat z databáze Eurostatu. Vývoz a dovoz a saldo obchodní bilance prezentuji jak v jejich absolutním vyjádření (v mil. EUR), tak zároveň sleduji jejich tempa růstu v jednotlivých letech. Roční časové řady hodnoty dovozu a vývozu a salda obchodní bilance zkoumám v letech Vývoj směnných relací Ukazatel směnných relací (terms of trade) je odrazem konkurenceschopnosti země v mezinárodním měřítku a je definován jako podíl exportních a importních cen. ([33]) Jelikož vypovídací schopnost tohoto podílu není značná, pro odraz kvalitativních změn v ekonomice je používán index směnných relací. Box 11: Směnné relace I Pex = cenový index exportu I Pim = cenový index importu Zdroj: ([12]; str.109) Zásadní pro ekonomiku je jejich průběh. Hodnota směnných relací se bude zvyšovat v případě, kdy bude daná ekonomika při obchodování se zahraničím schopna lépe zhodnocovat své zboží a služby. Ceny vyváženého zboží tedy porostou rychleji než ceny 25 Podle vertikální struktury je bilance rozdělena na kreditní operace (zvyšující devizovou nabídku) a debetní operace (zvyšující devizovou poptávku) v ekonomice a jejich saldo. Každá operace se zaznamenává podvojným způsobem a tudíž saldo PB vychází nulové. 35

36 zboží dováženého a směnné relace se zlepší. Ve druhém případě, kdy směnné relace klesají, dochází k jejich zhoršení, které vede k nenávratným ztrátám. V kapitole graficky sleduji průběh směnných relací v Estonsku a Slovensku mezi lety Přímé zahraniční investice Přímé zahraniční investice přinášejí do ekonomiky do které plynou, řadu pozitivních efektů a jsou významným zdrojem tvorby pracovních míst nejen u příchozích investorů, ale rovněž i u domácích firem, které od nich dostávají dodavatelské zakázky. PZI přinášejí nejen zahraniční kapitál, který je potřebný k modernizaci podniků, ale zajišťují i transfer technologického a manažerského know-how a velkou měrou přispívají k rozvoji znalostní ekonomiky a nabízejí tak široké spektrum spolupráce v oblasti výzkumu a vývoje. Cílem jednotlivých zemí je proto vytváření stabilního ekonomického a politického prostředí, které je indikátorem vnější ekonomické důvěry v hostitelskou ekonomiku. Jedním ze způsobů podpory PZI jsou investiční pobídky. Box 12: Přímé zahraniční investice Přímé zahraniční investice představují druh mezinárodních investic, které vyjadřují záměr subjektu, který je rezidentem jedné ekonomiky (přímý investor) získat trvalý podíl v podniku se sídlem v jiné ekonomice (podnik přímé investice). Zdroj: ([66]) PZI se spolu s portfoliovými investicemi, finančními deriváty a ostatními investicemi vyskytují na finančním účtu platební bilance. Příliv PZI do hostitelské země je ve finančním účtu platební bilance zachycen jako kreditní položka, investování tuzemců do zahraničí jako položka debetní. Z krátkodobého hlediska mají zahraniční investice plynoucí do ekonomiky pozitivní vliv na vývoj PB, jelikož PZI mohou kompenzovat deficity běžného účtu PB a hostitelská ekonomika tak může z PZI benefitovat prostřednictvím nedluhového financování investičních aktivit. Z dlouhodobého pohledu ale příliv PZI vede k nadměrnému prohloubení deficitu bilance výnosů (způsobeném repatriací zisků) běžného účtu platební bilance. ([24]) Obecně známá pozitiva a negativa shrnuje tabulka č.4. 36

37 Tabulka 4: Efekty přímých zahraničních investic Pozitiva Zajištění nového kapitálu. Negativa Vznik duální ekonomiky. Růst produktivity práce v hostitelské ekonomice. Crowding-out efekt - vytěsňování domácích firem nadnárodními společnostmi. Zvýšení tempa hospodářského růstu. Rozvoj znalostní ekonomiky. Přístup na světové trhy. Technologické i manažerské know-how. Možnost repatriace zisku. Transferové ceny. Vliv na PB a OB. Zdroj: ([30]) Pro potřeby diplomové práce jsou PZI posuzovány na základě jejich toku, tzn. podle přílivu do hostitelské ekonomiky v daném období a jsou zobrazeny v % HDP. 37

38 2 Hodnocení konvergence Hodnocením plnění konvergenčních kritérií se na unijní úrovni zabývá ECB a EK. Konvergenční zprávy, které jsou předkládány Radě ECOFIN a Evropskému parlamentu představují dva samostatné dokumenty, které hodnotí dosažený stupeň konvergence v zemích usilujících o členství v měnové unii. Hodnocení probíhá na základě 12-ti měsíčního období. 26 Při rozhodování o vstupu zemí do eurozóny je plně respektován tzv. princip of equal treatment, kdy je každá země hodnocena jednotlivě a s ohledem na rovný přístup podle stejných pravidel. 2.1 Vyhodnocení nominální konvergence Estonska a Slovenska Podmínkou vstupu do eurozóny je udržitelné plnění pěti konvergenčních kritérií, které kladou vysoké nároky jak na měnovou tak na fiskální politiku. Cílem této kapitoly je komplexně zhodnotit vývoj nominální a reálné konvergence slovenské a estonské ekonomiky k ekonomice eurozóny a EU 27. Nominální konvergenci budu hodnotit na základě maastrichtských kritérií, jejichž podstata byla popsána v kapitole Pro získání hodnot jednotlivých kritérií pro toto referenční období jsem využila statistik Eurostatu, které nám díky jednotné metodice umožňují vzájemné porovnání. Hodnoty kritérií byly stanoveny na roční bázi, tj. od do Referenční hodnoty cenové stability a stability dlouhodobých úrokových měr byly stanoveny na základě statistických údajů ze všech členských zemí EU a ne na základě konvergenčních zpráv ECB. Analyzováno bude časové období vývoje ekonomiky Slovenska, Estonska a eurozóny mezi lety Kritérium cenové stability Primárním cílem ECB je udržovat cenovou stabilitu, která je definována udržováním meziročního růstu HICP v eurozóně o méně než 2% ve střednědobém horizontu. ([64]) K hodnocení kritéria cenové stability a pro měření spotřebitelské inflace v rámci EU byl vypracován tzv. harmonizovaný index spotřebitelských cen (HICP Harmonized Index of Consumer Prices). Tato harmonizovaná metoda měření dvanáctiměsíční míry inflace 26 Výjimku tvoří pouze plnění kritéria stability měnového kurzu, kde je vyžadována minimální dvouletá účast v mechanismu ERM II. 38

39 vychází z reprezentativního koše zboží a služeb členských států EU a je závazná pro všechny členy. 27 Cenové indexy jednotlivých položek spotřebního koše jsou váženy podílem spotřeby dané komodity na celkové spotřebě průměrné domácnosti. Tabulka č. 5 nám poskytuje retrospektivní pohled na vývoj inflace spotřebitelských cen v Estonsku, Slovensku a v eurozóně. Ve sledovaném období, v letech /2012, byla míra inflace u obou zemí značně proměnlivá. Tabulka 5: Harmonizovaný index spotřebitelských cen (roční průměry v %) Cenová stabilita Inflace měřená HICP /2012 Estonsko 3,00 4,10 4,40 6,70 10,60 0,20 2,70 5,08 4,40 Slovensko 7,50 2,80 4,30 1,90 3,90 0,90 0,70 4,08 4,00 Eurozóna 2,10 2,20 2,20 2,10 3,30 0,30 1,60 2,70 2,70 Průměr tří zemí* 0,70 1,00 1,40 1,30 2,60 0,00 0,90 1,86 1,53 Ref. hodnota 2,20 2,50 2,90 2,80 4,10 1,50 2,40 3,36 3,03 Zdroj: [(47), (49) a vlastní výpočty] *Průměr tří zemí EU s nejnižší hodnotou Pro vývoj tempa růstu spotřebitelských cen v Estonsku je charakteristická jeho volatilita, což nám potvrzují hodnoty v tabulce č. 5. Od roku 2004 je zaznamenán každoroční nárůst inflace, který vyvrcholil v roce 2008, kdy dosáhla inflace měřená pomocí HICP své maximální hodnoty 10,60 %. Za výrazným nárůstem inflace stojí především rostoucí ceny služeb a energií, harmonizace spotřebních daní a vyšší ceny potravin. Na vývoj v těchto letech je však nutné nahlížet v kontextu velmi silné hospodářské aktivity. Meziroční tempo růstu HDP dosahovalo v letech průměrné hodnoty 8 % HDP (viz tabulka č. 10). Vlivem zhoršené situace na trhu práce, kdy tempo růstu mezd trvale vykazovalo rychlejší přírůstky než produktivita práce, a dále pak v důsledku neudržitelného makroekonomického vývoje docházelo k přehřívání estonské ekonomiky a ke zhoršení její konkurenční pozice. S příchodem ekonomické krize došlo i v Estonsku v roce 2009 k propadu mezinárodního obchodu a k následnému ochlazení estonské ekonomiky, jehož následkem bylo i snížení tlaku na růst spotřebitelských cen. Referenčním období pro Estonsko byl rok 2009 a v tomto období dvanáctiměsíční průměrná míra inflace dosáhla úrovně 0,20 %, což bylo výrazně pod referenční hodnotou. Avšak od roku 2009 má inflace opět rostoucí tendenci. Rovněž ECB ve své konvergenční zprávě z roku 2010 upozorňovala na skutečnost, že: vzhledem k existenci režimu currency board a omezením alternativních proticyklických opatření může být obtížné 27 Spotřební koše se mezi státy EU mohou lišit v závislosti na spotřebních zvyklostech jednotlivých ekonomik, stejně tak se mohou lišit i váhy přiřazené dílčím položkám 39

40 předejít opětovnému tlaku vytváření makroekonomických nerovnováh, včetně vysoké inflace. ([58]; str. 41) Hodnoty výše estonské inflace v roce 2011, kdy došlo k téměř jejímu dvojnásobnému nárůstu oproti hodnotě z roku 2010, závěry ECB jen potvrzují. Na tomto zvýšení se zejména podílel růst cen ropy a spotřebitelských cen v oddílech potraviny a nealkoholické nápoje a ostatní zboží a služby. Klesající vývoj inflace v prvních dvou měsících roku 2012 je důsledkem stabilizace růstu potravinářské složky HICP a postupného poklesu cen ropy. Po zbytek roku 2012 ECB očekává, že by inflace HICP měla zůstat celkově stabilní. V prvních dvou letech od vstupu Slovenska do EU převyšovala míra inflace několikanásobně referenční hodnotu (viz tabulka č. 5). Změna nepřímých daní a regulovaných cen se nejvíce podepsala na více než trojnásobné hodnotě dvanáctiměsíčního průměru inflace na Slovensku v roce Od roku 2005 přistoupila NBS k novému režimu měnové politiky, k politice cílování inflace v rámci které definovala svůj střednědobý inflační cíl a měnový program do roku Cílování inflace probíhalo především přes kursový kanál, který zajistil zvyšování komparativní cenové hladiny přes apreciaci nominálního kursu. V roce 2005 byla hodnota HICP 2,8 %, což byla historicky nejnižší naměřená hodnota od vzniku Slovenské republiky. I přes výrazný pokles inflace v letech 2005 a 2006 se průměrná míra inflace na Slovensku v těchto letech stále pohybovala nad referenční hodnotou. Na opětovném oddálení od referenční hodnoty v roce 2006 měl vliv růst cen pohonných hmot, potravin a energií. Začátkem roku 2007 došlo k výraznému zpomalení inflace a meziroční inflace tak poprvé od vstupu do EU klesla pod referenční hodnotu. Pokles hodnoty inflace v tomto roce způsobilo posilování směnného kurzu koruny a příznivý vývoj cen na světových energetických trzích. V roce 2007 byla inflace na Slovensku dokonce nižší než průměrná inflace v eurozóně. ([70]) V následujících letech pokračoval trend poklesu míry celkové inflace, na který měly nejvyšší vliv klesající ceny průmyslových výrobků a potravin. Za pozornost stojí ještě hodnoty z roku Výše referenční hodnoty cenového kritéria se vzhledem ke globálnímu charakteru vývoje cen energií a potravin v tomto roce výrazněji zvýšila. V důsledku deflace se snížila i hodnota dvanáctiměsíčního průměru meziroční inflace. V období od srpna 2010 do ledna 2011 vykazovalo Slovensko třetí nejnižší hodnotu dvanáctiměsíčního průměru meziroční inflace v EU a jeho hodnota tak vstupovala do výpočtu 28 Na Slovensku byla v souvislosti s nepřímými daněmi zavedena jednotná 19% sazba DPH a dále došlo ke zvýšení spotřebních daní na cigarety. Podle Výroční zprávy Národní banky Slovenska z roku 2004 představoval podíl administrativních opatření na celkovém nárůstu v tomto roce 82 %. 40

41 referenční hodnoty. Dopady ekonomického vývoje zemí EU, které se potýkají s hospodářskou krizí a vyšší růst spotřebitelských cen, měly vliv i na referenční hodnotu cenového kritéria, která v roce 2011 vzrostla na hodnotu 4,08 %. Meziroční míra inflace se od začátku roku 2012 na Slovensku zpomalila na 4,0 % a k postupnému zpomalování inflace by mělo docházet i v následujících měsících Kritérium dlouhodobých úrokových sazeb Co se týče hodnocení kritéria dlouhodobých úrokových sazeb v Estonsku, narážíme na problém týkající se absence srovnatelných dat. V souvislosti s nízkou úrovní veřejného dluhu, která byla výsledkem rozpočtových přebytků v letech , nemáme k dispozici odpovídající měřítko pro jeho hodnocení. Kvůli neexistenci rozvinutého trhu dluhopisů v estonských korunách nemáme ke srovnání ani vývoj dlouhodobých úrokových sazeb státních dluhopisů a ani vývoj jiných odpovídajících cenných papírů. Na základě analýzy vývoje ukazatele úrokových sazeb bankovních půjček, které si ECB stanovila za ukazatele úrokových sazeb ve svých konvergenčních zprávách a při zohlednění nízké úrovně veřejného dluhu neexistovaly až do roku 2008 podle ECB žádné důvody k obavám, že by Estonsko nesplňovalo kritérium dlouhodobých úrokových sazeb. 29 Jisté pochyby o udržitelnosti konvergence v Estonsku zaznamenala ECB ze strany členských států EU pouze v období vyvrcholení ekonomické krize. Následný pokles světové averze k rizikům a pozvolné uvolnění napětí na světových trzích však přispělo k opětovnému pozitivnímu hodnocení. Tabulka 6: Vývoj dlouhodobých úrokových sazeb (10leté sazby vládních dluhopisů v %) Dlouhodobá úroková sazba /2012 Slovensko 5,03 3,52 4,41 4,49 4,72 4,71 3,87 4,45 4,98 Eurozóna 4,12 3,42 3,84 4,32 4,31 3,82 3,61 4,41 4,45 Průměr tří zemí* 4,28 3,37 4,20 4,40 4,20 3,90 3,20 2,55 1,69 Ref. hodnota 6,28 5,37 6,20 6,40 6,20 5,90 5,20 4,55 3,69 Zdroj: [(51), (59) a vlastní výpočty] *Průměr tří zemí EU s nejnižší hodnotou 29 Ani tuto proměnnou však nelze považovat za přímou náhradu dlouhodobých úrokových sazeb, jelikož i ona má jakožto ukazatel stálosti dosažené konvergence svá omezení. 41

42 Jelikož neexistuje pro objektivní porovnání vývoje dlouhodobých úrokových měr v Estonsku žádná harmonizovaná dlouhodobá úroková sazba, kterou bych mohla při porovnání Estonska uplatnit, vycházela jsem při hodnocení tohoto kritéria ze závěrů ECB. Hodnota dlouhodobých úrokových sazeb není v tabulce č. 6 u Estonska uváděna. Kritérium dlouhodobých úrokových měr plnilo Slovensko v průběhu sledovaného období bez problémů a jak je vidět z tabulky č. 6, tak i se značnou rezervou. Do začátku roku 2006 míra dlouhodobých úrokových sazeb na Slovensku nepřetržitě klesala. Vlivem rostoucích inflačních očekávání v EU v průběhu let došlo k o něco výraznějšímu zvýšení průměrné dlouhodobé úrokové míry a ke zvýšení hodnoty referenčního kritéria. Nárůst hodnoty dlouhodobé úrokové míry v těchto letech však nebyl na Slovensku výrazný a její výše se i po vstupu do eurozóny udržela až do roku 2011 pod referenční hodnotou. Úroveň dlouhodobých úrokových sazeb v únoru 2012 činila 4,98 % a bylo to tak poprvé, kdy se nalézala nad referenční hodnotou, která dosahovala výše 3,69 %. Slovenské dlouhodobé úrokové sazby se po celé sledované období, vyjma počátku roku 2012, pohybovaly pod referenční hodnotou a v zásadě kopírovaly vývoj odpovídajících úrokových sazeb v eurozóně (viz graf č.1). Graf 1: Vývoj dlouhodobých úrokových sazeb (10leté sazby vládních dluhopisů, změna za 12 měsíců, rok 2004 = 100 ) Slovensko Eurozóna Referenční hodnota Zdroj: ([51], [59] a vlastní zpracování) 42