Tato Pamětní kniha. obsahuje 255 listů = 510 stran ručně psaných.

Transkript

1 Tato Pamětní kniha obsahuje 255 listů = 510 stran ručně psaných. Městská rada v Uhřiněvsi. Člen městské rady : Starosta města : Diviš 1

2 Úvod. Tato pamětní kniha města Uhřiněvsi opatřena byla zdejším městem, když předcházející (druhá) pamětní kniha byla popsána. Tuto třetí pamětní knihu udělal zdejší knihař Karel Sedláček a stála 240 Kč. Paměti města Uhřiněvsi píše do této knihy Bohuslav Navrátil, odborný učitel zdejší měšťanské školy chlapecké. Narodil se ve Schořově v okrese čáslavském v Čechách v roce Působí ve zdejším městě jako učitel od 1. září K úřadu kronikáře města Uhřiněvsi povolán byl městskou radou v roce V Uhřiněvsi dne 28. října

3 Volby do národního shromáždění. První volené Národní shromáždění republiky Československé zvoleno bylo v létě roku Zákonné jeho období mělo trvati až do roku Ale v polovici října 1925 se ukázalo, že tento zákonodárný sbor státu našeho neschopen další práce. I bylo tehdy Národní shromáždění dekretem presidenta republiky dne 17. října 1925 rozpuštěno a volby do nového Národního shromáždění ustanoveny na den 15. listopadu 1925, což byla neděle. Volební přípravy a volební agitace stran trvaly pouze čtyři týdny. Proti minulým volbám uplynula tato předvolební doba mnohem klidněji. Tiskem snažily se sice volební strany získati pro sebe co možno nejvíce voličů, ale volebních schůzí bylo již proti dřívějším dobám poměrně méně a jednání na nich bylo celkem klidné a věcné. Teprve v posledních dnech před volbou objevily se na ulicích volební plakáty a letáky různých politických stran. Celkem byla volební agitace slušná, mnohem lepší než v roce Volby se konaly v neděli 15. listopadu Volilo se současně do poslanecké sněmovny i do senátu. Volební místnosti byly ve školní budově č.p. 2. na Masarykově náměstí. V přízemí se volilo do poslanecké sněmovny a v prvním patře do senátu, celkem ve 4 místnostech. Volbu prováděly čtyři volební komise, ustanovené okresní politickou správou v Říčanech. Volby trvaly od osmé hodiny ráno do čtyř hodin odpoledne. Průběh voleb byl pravidelný a klidný. Po skončené voleb provedly volební komise sčítání hlasů. V sedm hodin večer bylo všecko skončeno a volební výsledek byl odvezen v automobilu do Říčan okresní politické správě. Celkem byl v Uhřiněvsi oprávněných voličů a to 897 mužů a 971 žen. Platných hlasů bylo odevzdáno do poslanecké sněmovny a do senátu. Do poslanecké sněmovny jest právo volební od 21 let věku voličova, do senátu od 26 let. Právo volební jest povinné, pro muže i pro ženy. Do senátu jest voličů méně. V Uhřiněvsi byl 15. listopadu 1925 tento volební výsledek : hlasů : politická strana do poslan. do senátu : sněmovny : sociálně demokratická : 577, 486 českosloven. socialistů : 322, 279 živnostensko-obchodnická : 225, 208 komunistická : 172, 149 lidová : 148, 131 národně demokratická : 135, 117 republikánská zemědělského a malorolnického lidu : 101, 81 národní strana práce : 36, 36 židovská : 13, ---- deutsche Nationalpartei : 6, 7 agrární a konservativní : 2, 6 domkářsko-malozemědělská : 2, ---- Bund der Landwirte : 2, , V celém říčanském okresu byl tento výsledek : sociálně demokrat. : 1 948, českosl. socialistů : 4 172, živnost.-obchodn. : 1 401, komunistická : 2 516, lidová : 1 450, národně demokratická : 795, 706 republikánská zeměděl. : 3 529, národní str.práce : 204, 178 agrární a konservativní : 50, 60 Volební strany, které dostaly jen nepatrný počet hlasů v okrese, nejsou zde uvedeny. Počet odevzdaných hlasů pro jednotlivé politické strany z celé republiky Československé jest tento. politická strana : hlasů do poslanec. sněmovny : republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu : komunistická : lidová : sociálně demokratická : československých socialistů : Hlinkova slovenská ludová : živnostensko-obchodnická : národně demokratická : národní strana práce : strana agrární a konservat. : slovenská národní strana : domkářsko-malozemědělská : Poznámka : Mezi těmito posledními výsledky (z celé republiky) nejsou uvedeny politické strany jinojazyčné a pro nás bezvýznamné. Do senátu nejsou uvedeny hlasy v tomto posledním přehledu. 3

4 Veřejná a společenský život. Pisatel těchto pamětí zaznamenal v době od 28. října 1924 do 28. října 1925, že v době tohoto jednoho roku bylo v městě Uhřiněvsi : 7 veřejných přednášek pro lid, 3 takové přednášky se světelnými obrazy, 1 veřejná schůze lidu, 1 tábor lidu na náměstí, 7 koncertů, 3 hudební akademie, 10 tanečních zábav, 4 plesy, 3 maškarní plesy, 5 slavností, 1 sportovní slavnost, 4 výlety spolkové, 1 kabaretní večer, 4 mikulášské zábavy, 2 sylvestrovské zábavy, 18 spolkových ochotnických divadelních představení, 1 dětské divadelní představení, 2 loutková divadelní představení, 2 tělocvičné akademie, 1 veřejné zápasy, 1 besídka dorostu a žactva sokolského. Z jmenovaných 18 divadelních představení bylo 12 veseloher, 1 tragedie, 1 pohádka a 4 drama. Z uvedených zábav, přednášek, divadel, slavností atd. pořádaly v tomto jednom roce (od 28. října 1924 do 28. října 1925) zdejší spolky, organisace a korporace. 1.) Městská rada v Uhřiněvsi : slavnost otevření Památního domu a odhalení desek padlých, zemřelých a nezvěstných vojínů ze světové války dne 28. října 1925, 2.) sdružené spolkové organisace zdejší : a) slavnost Mistra Jana Husa dne 6. července 1925 (ten den po prvé zase po staletích byl slaven jako zákonný svátek), b) tábor lidu na náměstí při příležitosti odjezdu papežského vyslance z Prahy, 3.) tělocvičná jednota Sokol : 1 hudební akademii, mikulášský a sylvestrovský večírek, 3 divadelní představení, 2 loutková divadelní představení, 1 přednášku, 1 tělocvičnou besedu, 1 tělocvičnou besídku, 1 ples, 1 taneční zábavu a 1 výlet třídenní, 4.) Dělnická Tělocvičná Jednota (D.TJ.) : 1 tělocvičnou besídku, 4 divadla, mikulášský a sylvestrovský večírek, 1 ples maškarní a 2 taneční zábavy, 5.) hasičský spolek : ples, 6.) spolek Jiří z Poděbrad : 1 ples, 1 koncert, mikulášskou zábavu, 1 kabaretní večírek, 7.) spolek Volná myšlenka : 1 přenášku se světelnými obrazy, 8.) Osvětový sbor : 2 přednášky, 9.) sportovní spolek Čechie : 1 ples maškarní, 1 koncert, 1 sportovní slavnost a 3 divadelní představení, 10.) mládež organisace československých socialistů : 2 přednášky a 4 divadla, 11.) studentský kroužek : 1 divadlo, 12.) spolek Havlíček : 1 divadlo, 13.) spolek Legionářská jednota : 1 divadel. Představení, 1 slavnost, 1 výlet, 14.) spolek Řemeslnicko-živnostenská beseda : zahradní slavnost s koncertem, 15.) organisace československých socialistů : 1 schůzi lidu, 1 divadlo, 1 taneční zábavu, 16.) organisace sociálně demokratická. 1 schůze lidu veřejná, 17.) odborové sdružení (sociál. demokrat.) : 1 taneční zábava, 18.) organisace Českosl. strana živnostensko-obchodnická : 1 ples, 19.) organisace komunistická : 1 přednáška, 1 pohádka pro děti se světel. obrazy, 20.) Střelecká jednota s odborem tamburašů : mikulášská zábava, 1 maškarní ples, 1 výlet, 21.) Jednota železničních zaměstnanců : 2 taneční zábavy, 22.) farní rada katolíků : 1 přednášku, 1 hudební akademii, 24.) vojenští nováčkové (rekruti) : 2 taneční zábavy, 25.) sportovci : veřejné zápasy s koncertem, 26.) československá církev : slavnost rozvinutí praporu, 27.) lid ze dvora : dožinky s taneční zábavou, 28.) školní děti : dětské divadelní představení v sokolovně. Mimo tyto zde uvedené věci bylo každou sobotu večer a v neděli odpoledne a večer biografické představení v sále hostince Obecní dům. Kromě toho přijela do města Uhřiněvsi kočující divadelní společnost a uspořádala zde mnoho divadelních představení. Dne 26. října 1925 bylo první představení sokolského biografu v Uhřiněvsi, který si zřídila tělocvičná jednota Sokol v Uhřiněvsi ve své sokolovně. V biografu tomto hraje se vždy v sobotu večer a v neděli třikrát, o ½ 3., v 5 hodin a v 8 večer. Současně se zřízením sokolského biografu přestala biografická představení v Obecním domě. Obnovení týdenních trhů. Městská rada v Uhřiněvsi usnesla se, aby v městě Uhřiněvsi obnoveny byly týdenní trhy ve čtvrtek každého týdne, které během světové války zanikly. První týdenní trh čtvrteční byl ustanoven na den 25. června Na těchto týdenních trzích mohou se prodávati dle schváleného tržního řádu tyto věci : požívatiny, plodiny, obilí, semena, sláma, seno, všecky věci denní potřeby, nářadí hospodářské, výrobky, jichž hotovením se zdejší a okolní lid živí, drůbež živá i zabitá, zvěřina, ryby, podsvinčata a tak podobně. Týdenní trhy se konají na novém tržišti uprostřed města. Jsou však nyní ještě velmi slabé. Svátek Mistra Jana Husa. Národní shromáždění republiky Československé prohlásilo letos v roce 1925 den 6. červenec památným dnem, národním svátkem. Proto den 6. červenec 1925 byl po prvé po staletích zase svátečním dnem. V Uhřiněvsi oslavily pokrokové politické organisace a korporace spolu s městskou radou a občanstvem památku Mistra Jana Husa takto : V 9 hodin sešli se účastníci slavnosti na prostranství u Obecního domu. V půl desáté šel průvod Uhříněvsí k Husově modlitebně. Tam potom byla oslava zahájena starostou města. Přečten byl manifest 53 československých korporací k Husovu dni. Potom byla přednáška : Hus a naše doba. Na konec zapěny byly státní hymny. V den svátku Husova byly některé domy ozdobeny prapory. 4

5 Třetí lékař v Uhřiněvsi. V září 1925 zahájil lékařskou praksi v Uhřiněvsi v novém domě p. Antonína Kalouse M.U.D r. František Jeřábek. Působil dosud v nemocnici na Král. Vinohradech. Jsou nyní v Uhřiněvsi tři lékaři. Bytová nouze. V prvních létech republiky zejména tři věci nás velmi tísnily : situace válečných poškozenců, vlna nezaměstnanosti a bytová nouze. Poměry válečných poškozenců byly konečně zákonitě upraveny. Také nezaměstnanost dělného lidu po účinných opatřeních vládních orgánů se zmenšovala, až dnes není již tak hrozivá, ačkoliv nezmizela nadobro. Stále nás však trápí a straší velká nouze o byty. Jest to pořád ještě jedna z největších bolestí státních. Bylo sice učiněno hned v začátcích republiky opatření k ochraně nájemníků : Byl vydán totiž zákon o ochraně nájemníků, jímž zakázáno, po případě velmi stíženo majitelům domů dáti nájemníkům výpověď z bytu. První léta republiky vůbec nemohl majitel domu vypověděti nájemníka. Nyní jest zákon, který stanoví určité případ, kdy může majitel bytu dáti svému nájemníkovi výpověď prostřednictvím soudu, tak zvanou soudní výpověď, na příklad, potřebuje-li sám nutně toho bytu, chce-li přestavěti stavení, poškozuje-li nájemník byt a podobně. První čas po válce světové nesměly býti činža vůbec zvyšovány. Proto bránili se majitelé domů proti přijímání nájemníků a dobrovolně ani nechtěli nájemníka si vzíti, že se to nejen nevyplatí, ale že jest z nájemníka jen škoda. A nechali raději místnosti prázdné, nepronajaté. I musil báti vydán zákon, který dovoloval obcím zabírati byty pro nebydlící a určoval, kolik místností smí ta která rodina podle své početnosti obývati. Poněvadž majitelé bytů naříkali, že nemohou z nezvýšeného nájemného dáti si opraviti stavení a že tudíž stavby ty rok od roku hynou, zkázu berou, stanoveno zákonem, že majitel domu má právo peněžitý náklad na opravu domu rozvrhnouti na všecky nájemníky, aby přispěli na zaplacení té opravy. Sotva nabyl tento záko platnosti, viděli jsme, jak na útraty nájemníků byly domy spravovány. Nový bytový zákon dovolil potom majitelům domů zvýšiti nájemné a sice stanovil, kolik procent kdy smějí požadovati. Bytový zákon o ochraně nájemníků platí pouze pro staré předválečné byty. Novostavby jsou z něho vyloučeny. V novostavbách stanoví si majitel domu činži sám, a činže ta jest značně velká proti činži v starých bytech. Mnozí nájemníci chtějíce využitkovati okamžité bytové tísně, žádají při vystěhování a uvolnění bytu od nového nájemníka odstupné, jež bývá až mnoho tisíc korun. Tento neřád, který se u nás teď tolik rozšířil, zabraňuje chudším najmouti si slušný byt. Proto dožili jsme se časů, že lidé bydlí v železničních vagonech, v prozatímních dřevěných obydlích, v boudách, a četní chudí ani nebydlí po lidsku. Našli se i lidé v podzemních děrách. Blíže Uhřiněvsi při silnici pitkovické na katastru obce Pitkovic stojí starý vyřazený vagon železniční zakoupení dělníkem za Kč. V něm bydlí rodina dělníkova. Kolem hlavního města prahy najdeme takových starých vagonů mnoho. Koupili si je lidé, kteří nemohli bytu dostati a na zbudování stavení neměli peněz. Mnozí vystavěli si dřevěné domky malé. U Prahy je jich celá kolonie. Jest jisto, že bytová nouze proto dostoupila takového stupně, že se za světové války a první léta po válce nestavělo. V Uhřiněvsi až do války se hodně stavělo. Každý rok přibylo několik nových čísel. I bylo tu vždycky několik prázdných bytů. Stát dal hned v roce 1919 zákon o podpoře stavebního ruchu. Nebyla naděje, že bez veřejné státní podpory byla by vůbec nějaká stavební činnost, neboť bylo nejisté a nevýnosné strkati peníze do staveb vzhledem k pravděpodobnosti poklesu stavebního nákladu. Stát musil ve formě záruk a úroků i anuit ve prospěch podnikatelů staveb vykonávati stavební ruch. I musel riskovati a prodělávati stát, když se k tomu buď nemohli nebo nechtěli odhodlati jednotlivci. Jak nejistá byla situace, ukazují tato čísla : v roce 1919 byl stavební náklad o % vyšší než v roce 1914, v roce 1920 už o 700 % vyšší, v roce 1921 pak o % více než před válkou, v roce 1922 drahota začala klesati, i činil stavební náklad v roce 1922 jen 1000% více proti době předválečné, v roce 1923 jen o 800 %. Na této výši % se stavební náklad nyní ustálil. Malé a přechodné odklony od této výše jsou jen místní a časové. Roku 1919 a 1920 byly státní podpory na stavby poskytovány jen obcím a stavebním družstvům. Roku 1920 a 1921 dostávali i jednotlivci státní podpory na své stavby až do výše 40 % rozpočteného nákladu. Podle zákona z roku 1921 dával stát těm, kdož chtěli stavěti, státní záruku za půjčku ke stavbě až do 80 %, dále slevu daní a poplatků až na 50 let. Zákon také zmocnil vládu k výpůjčce do jedné miliardy Kč pro účely stavební losovou výpůjčkou. Byly vydány losy k tomu účelu, ale až do polovice roku 1925 bylo jich však prodáno jen za 395 milionu Kč. Tyto státní losy vydané ve prospěch oživení stavebního podnikání se jmenují stavební losy a jmenovitá hodnota jejich jest 500 Kč. Vláda šla dokonce tak daleko, že poskytla podpory na stavby i majetným a hospodářsky silným na rodinné domky, ovšem menším procentem, jen aby se stavělo a zmenšila se nouze o byty. I nezaměstnanost se tím měla zmenšiti. Ale výsledky všech těchto vládních opatření byly jen slabé. Všeho všudy vystavěno bylo za státní záruky a příspěvků do polovice roku 1925 jen domů nájemních s byty a rodinných domků s byty. Jest to všecko málo. Nouze o byty trvá dále, třebas již není tak děsivá u nás. Spíše se ještě dostane byt v novostavbě, ovšem ten jest velmi drahý, činže v novostavbě odpovídá zdražení stavebních nákladů proti době předválečné až o 800 %. Požaduje se v Uhřiněvsi v některých novostavbách Kč i více z jedné místnosti. Stalo se také zvykem, že majitel domu žádá činži za několik let hned předem najednou. A i na to nájemníci přistoupí někdy a skutečně zaplatí si nájemné několika roků napřed. Tak podivně utvářely se poměry bytové. Bude asi dlouho trvati, než budeme v takových poměrech zase jako před rokem Nová vláda Československé republiky. Dne 15. listopadu 1925 provedeny byly volby do Národního shromáždění. Téhož dne podala vláda republiky žádost presidentovi republiky za propuštění z úřadu. President žádosti vyhověl, ale nařídil, aby do té doby, než bude utvořena nová vláda, zůstali dosavadní ministři v úřadech. Tvoření nové vlády trvalo plné tři týdny. Po třítýdenním vyjednávání mezi šesti politickými stranami československými byla ujednána dohoda o nové vládě. Ministři nové vlády jsou členy šesti politických stran 5

6 československých a to : republikánské, sociálnědemokratické, československých socialistů, lidové, národně demokratické a živnostenské, pouze dva ministři jsou ve vládě jako úředníci bez politické příslušnosti. President republiky jmenoval tuto novou vládu dne 9. prosince Členové její jsou : Antonín Švehla, statkář z Hostivaře, ministerský předseda (republikánská strana), dr. Otakar Srdínko, ministr školství a národní osvěty (republ. str.), dr. Karel Viškovský, ministr spravedlnosti (republ. str.), dr. Milan Hodža, ministr zemědělství (republ. str.), dr. Edvard Beneš, ministr věcí zahraničních (československý socialista), Jiří Stříbrný, ministr národní obrany (českosl. socialista), Alois Tučný, ministr veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy (českosl. socialista), Rudolf Bechyně, ministr železnic (sociální demokrat), dr. Lev Winter, ministr sociální péče (sociální demokrat), dr. Dérer, ministr pro sjednocení zákonodárství a organisace správy (sociální demokrat), dr. František Nosek, ministr vnitra (lidová strana), monsignor Jan Šrámek, ministr pošt a telegrafů (lidová strana), dr. Josef Dolanský, ministr pro zásobování lidu (lidová strana), Rudolf Mlčoch, ministr veřejných prací (strana živnostenská), profesor dr. Karel Engliš, ministr financí (bez politické příslušnosti), dr. Josef Kállay, ministr pro Slovensko se sídlem v Bratislavě (vez politické příslušnosti). Výše jmenovaných šest politických stran československých utvořilo vládní většinu v Národním shromáždění o 159 hlasech proti 141 hlasu stran oposičních. Památkový dům, číslo 380. V pamětní knize II. města Uhřiněvsi jest uvedeno, jak vznikla myšlenka vystavěti v Uhřiněvsi památkový dům a jest tam popsána slavnost položení základního kamene k tomu domu. Se stavbou památkového domu začato bylo v červnu r a začátkem roku 1925 byl dům zhruba hotov. Dne 15. ledna 1925 začali se do domu stěhovati nájemníci. Dům stavěl architekt Zdeněk Pštros z prahy. Památkový dům vystavěn jest zcela střízlivým slohem, bez velkých okras. Památkový dům jest vystavěn na náměstí krále Jiřího z Poděbrad, blízko Husovy modlitebny. Průčelí má do náměstí proti státní silnici černokostelecké. Jest to jednopatrová budova. Ve střední části jest v poschodí památní síň zřízená pro památník odboje proti rakouské vládě habsburské. V této síni uschovány budou pro všecky příští doby všechny památky na ony doby, kdy jsme národ československý vedli odboj proti Rakousku. Na chodbě před památní síní jsou dvě desky se jmény padlých, zemřelých a nezvěstných vojínů z Uhříněvsi, obětí to světové války. Desky jsou zasazeny ve zdi, jedna nalevo, druhá napravo od vchodu do pamětní síně. Na deskách jest 58 jmen, z nich 41 padlých a 17 nezvěstných vojínů. Z padlých jsou 4 legionáři. Na deskách jsou tato jména : Legionáři : Antonín Assmann, Jiří Koliha, Antonín Lemberka, Jaroslav Růžička. Padlí a zemřelí : František Assmann, Ferdinand Balzar, Josef Bechyně, Václav Beneš, František Doskočil, František Dvořák, Josef Fabián, František Frk, Karel Grünhut, Josef Hauser, Jan Homolka, Jaroslav Hynek, Jan Chuchel, Jan Jandourek, Antonín Jíra, Jan Junek, Josef Kejval, Josef Kindl, Jan Komárek, Jan Křepelka, Josef Landa, Josef Mikota, Matěj Miňovský, Václav Novák, František Válek, Václav Novotný, Václav Ouřada, Josef Pardubský, Josef Podracký, František Pokorný, Julius Rosa, František Smolík, Jan Smolík, Josef Svoboda, Antonín Šída, František Špaček, František Vaško. Nezvěstní : Josef Čepelák, Bohumil Držka, Alfred Hůla, Karel Hůla, František Chuchel, Matěj Kodet, Antonín Moravec, Jan Pardubský, Vojtěch Sedláček, Vojtěch Šaffer, František Šnaiberk, Alois trojan, František Tröster, Antonín Vodička, Josef Voleský, Václav Výborný a František Vobecký. Obě křídla památkového domu, v přízemí i v poschodí, jsou obydlena nájemníky a sice osmi rodinami. Celkem jsou v domě tři byty o jedné světnici, čtyři byty o kuchyni a pokoji a jeden byt o kuchyni a dvou pokojích. Každý byt jest pod jedním uzavřením a má předsíň a spíž a záchod. Jen jeden byt a sice ten ve středu budovy v přízemí nemá předsíně a spíže. Ke každému bytu jest sklep a část půdy. Pro všecky jest společná prádelna. Mimo to obývá jedna rodina zatím pro přechodní dobu dvě sklepní místnosti. Celkem poskytuje památkový dům nyní 33 osobám přístřeší. Nájemníci platí obci toto nájemné : z bytu o jedné světnici Kč, z bytu o kuchyni a pokoji Kč, z bytu o kuchyni a dvou pokojích Kč. Ve středu dne 28. října 1925 v den svátku státního slavnostně odhalila městská rada v Uhřiněvsi za spoluúčasti místních spolků, korporací a občanstva pamětní desky v památkovém domě. Desky ty zhotovila firma kamenická z Prahy. Pořad slavnosti odhalení pamětních desek byl tento : V devět hodin ráno sešli se účastníci slavnosti na dvoře Obecního dvora č.p. 38. a před ním a seřadili se v průvod. Průvod šel městem na náměstí krále Jiřího z Poděbrad k památnému domu. Tam na prostranství před domem zahájil starosta města František Diviš slavnost vhodným proslovem, v němž uvedl důvody pro vystavění památného domu, pro zřízení pamětní síně a pro zhotovení dvou desek obětí války. Zdejší zpěvácký spolek Hlahol s pěveckým odborem Sokola v Uhřiněvsi zapěli potom Slavnostní sbor od K. Bendla. Nato promluvil slavnostní řeč k odhalení desek a k otevření pamětní síně slavnostní řečník Antonín Novák, odborný učitel z Velkých Popovic, kapitán ruských legií. Řečník zdůraznil smysl památného dne 28. října, pak promluvil o washingtonské deklaraci a vyzdvihl světlou památku Mistra Jana Husa. Volal k následování skvělých vzorů našich dějin, zejména prvního presidenta T. G. Masaryka. Vyzval shromáždění ke svornosti za udržení samostatnosti našeho státu. Po jeho řeči zapěn byl sbor Věno od B. Smetany. Nato odešli ti účastníci slavnosti, kteří předem poděleni byli čestnými vstupenkami, do památkového domu a shromáždili se v pamětní síni a na chodbě před ní, aby byli přítomni odhalení obou pamětních desek. Pěvecký sbor zapěl starou husitskou píseň Kdož jste boží bojovníci a desky byly odhaleny. Kolem obou desek položili zástupci spolků a korporací a příbuzní padlých, zemřelých a nezvěstných kytice a věnce se stuhami, na nichž byly případné věnovací nápisy. Těmito květinovými dary byly obě desky plně obloženy. Pamětní síň i předsíň byly vkusně vyzdobeny. Na konec zapěl pěvecký sbor obě státní hymny, českou Kde domov můj, a slovenskou Nad Tatrou sa blýská. 6

7 Po skončené slavnosti dovoleno bylo i ostatnímu obecenstvu, aby vešli dovnitř a prohlédli si desky i pamětní síň. V této vystaveno bylo k veřejnému nahlédnutí 56 pamětních listů 56 obětí světové války. Tyto pamětní listy krásně napsal a vyzdobil akademický malíř Jindřich Bubeníček z Uhřiněvsi. Listy ty budou svázány v pamětní knihu. Stěny pamětní síně ozdobeny byly obrazy, představujícími výjevy z bojů za svobodu v létech Na stěnách visely také čtyři pamětní listy padlých legionářů z Uhřiněvsi, podepsané presidentem republiky T.G. Masarykem. Pamětní síň zůstala otevřena celý den k volnému nahlédnutí. Četnictvo v Uhřiněvsi. Až do roku 1873 nebylo v Uhřiněvsi četníků. Dne 1. srpna 1873 přeložena byla z Běchovic do Uhřiněvsi četnická stanice o třech mužích. Umístěna byla v Pitkovické ulici v čísle 92, v panském domě knížete Lichtensteina. Dohlédací obvod, přikázaný tehdy v roce 1873 četnické stanici v Uhřiněvsi, byl tento : Uhřiněves, Běchovice, Benice, Blatov, Dubeč, Dubeček, Čestlice, Hájek, Hole, Kateřinky, Koloděje, Královice, Křeslice, Horní a Dolní Měcholupy, Petrovice, Pitkovice, Pitkovičky, Průhonice, Rozkoš, Sibřina, Stupice, Újezd u Koloděj a Újezd u Průhonic. Roku 1889 zřízena byla v Běchovicích zase četnická stanice o třech mužích jako nová stanice. Od dohlédacího obvodu uhřiněveského odpadly tyto obce : Běchovice, Blatov, Dubeč, Duběček, Koloděje, Sibřina, Stupice, Újezd u Koloděj. Roku 1906 zřízeny v obvodu uhřiněveském dvě stanice a to jedna v Kolodějích a druhá v Průhonicích. Opě odpadly další obce od obvodu uhřiněveského : Hájek, Královice, Křenice, Čestlice, Hole, Kateřinky, Křeslice, Újezd u Průhonic, Rozkoš. Roku 1919 zřízena stanice četnická v Dolních Měcholupech. Od dohlédacího obvodu uhřiněveského odpadly obce Dolní a Horní Měcholupy a Petrovice. Roku 1921 sesílena byla četnická stanice v Uhřiněvsi na čtyři muže. Dnem 1 ledna 1923 odloučena zdejší stanice od okresní politické správy v Žižkově a přidělena nově zřízenému úřadu politickému (eksposituře) v Říčanech. Tato ekspositura proměněna byla dnem 1. ledna 1925 v okresní politickou správu. Nyní, tj. o vánocích roku 1925, jest dohlédací obvod uhříněveský tento : Uhřiněves, Královice, Nedvězí, Kolovraty, Tehovičky, Lipany, Benice, Pitkovice a pitkovičky. Velitelem četnické stanice jest nyní vrchní četnický strážmistr Josef Čermák, zástupcem velitele jest strážmistr Josef Hásek, dále jsou zde ještě strážmistři František Mareš a Josef Chmel. Agenda jednacího protokolu čítá za rok 1925 celkem čísel. V roce 1925 vykazuje četnická stanice v Uhřiněvsi : 8 zatčení pro zločin krádeže a zpronevěření, 26 oznámení pro tento zločin (v tom jest jedno vloupání), 1 zatčení pro přestupek krádeže, 35 oznámení pro tento přestupek, 3 zatčení pro veřejné násilí, 5 oznámení pro veřejné násilí, 7 případů zločinů vykázaných podvodů, 4 zločiny těžkého poškození na těle, 6 sebevražd a to 1 utopením, 5 oběšením. Četnická stanice umístěna jest nyní v Obecním domě, má tři místnosti : 1 kuchyň a 2 kanceláře. Z těchto místností platí stanice ročně Kč nájemného obci uhřiněveské. Po skončení světové války rozmnoženo bylo četnictvo v našem státě a ta jak počet osob tak i počet stanic, neboť ve válce rozmohla se zločinnost měrou nebývalou. Nové domy v Uhřiněvsi. V roce 1924 vystavěny byly v Uhřiněvsi tyto nové domy : Číslo 379, v Benické ulici, rodinný domek, vystavěl si jej František Pešaut, železniční úředník, Číslo 380, památkový dům Číslo 381, na rohu Husovy a Štefanikovy ulice proti nádraží, vystavěl si jej inženýr Karel Husar z Českého Brodu. Jest to villa o jednom poschodí. Číslo 382, rodinný domek v Temlářské ulici, vystavěl si jej František Zídek, pekař. Číslo 383, rodinný domek v Temlářské ulici, vystavěl si jej Václav Kryštof, zedník. Číslo 384, rodinný domek v Temlářské ulici, vystavěl si jej František Kaucký, zámečník. Číslo 385, jsou to šatny na hříšti u Obory, které vystavěl sportovní klub Čechie. Číslo 386, továrna na toiletní mýdla v Jezerách při silnici petrovické proti nádraží, vystavěná inženýrem Karlem Freudem na bývalém obecním poli (parcela 338). Číslo 387, rodinný domek v Jezerách, vystavěl jej Antonín Chlupatý, zedník. Číslo 388, rodinný domek v Jezerách, vystavěla jej Kateřina Petrová, domek jest dřevěný. Číslo 389, rodinný domek v Jezerách, vystavěl jej Josef Junek, železniční zřízenec. Číslo 390, rodinný domek v Jezerách, vystavěl jej Antonín Jahelka, zedník. Číslo 391, rodinný domek v Jezerách, vystavěl jej Václav Kvapil, dělník. Číslo 392, rodinný domek v Jezerách, vystavěla jej Jana Svatošová, manželka železn. zřízence. Číslo 393, rodinný domek v Jezerách, vystavěl jej František Lacina, obuvnický dělník. Číslo 394, rodinný domek v Jezerách, vystavěla jej Božena Holíková, soukromnice. Číslo 395, rodinný domek v Jezerách, vystavěl jej Antonín Šťastný. Číslo 396, rodinný domek v Jezerách, vystavěl jej Antonín Kavka, železniční zřízenec. Číslo 397, rodinný dům jednopatrový s podkrovním bytem a dílnou na cementové zboží v přízemí, v Riegrově ulici proti nádraží, vystavěl jej Anton. Kalous, obchodník uhlím. Číslo 398, rodinný domek na náměstí krále Jiřího z Poděbrad, vystavěl jej František Tranta, obuvník. Číslo 399, rodinný domek na náměstí krále Jiřího z Poděbrad, vystavěl jej Ferdinand Herdegen, úředník. Číslo 400, rodinný domek v Kolovratské ulici, vystavěl jej Jan Košťál, dělník. Číslo 401, rodinný domek při náměstí krále Jiřího z Poděbrad, vystavěl jej Antonín Šafra, dělník. 7

8 Číslo 402, rodinný domek při výše jmenovaném náměstí, vystavěl jej Jar. Kopecký, dělník. Politické události. Koalice šesti politických stran českých rozpadla se v polovici března Největší příčina rozchodu koaličních stran sněmovních byl požadavek zemědělských poslanců, aby zavedena byla u nás cla na cizí obilí a dobytek. Proti tomu postavili se zejména zástupci dělnických stran, sociální demokrati. Ale příčin rozporů bylo více. Dosavadní vláda Švehlova podala 18. března 1926 žádost za sproštění z úřadu. Pan president republiky žádosti vyhověl, ještě téhož dne propustil ministerstvo Švehlovo a jmenoval novou vládu. Nová vláda jest ministerstvo úřednické. Kromě ministerstva zahraničních záležitostí jsou všichni její členové úředníci. Pouze ministr dr. Edvard Beneš jest poslancem. Vláda jest sestavena takto : Předsedou vlády a zároveň ministr vnitra jest dosavadní president správy politické na Moravě, Černý, Ministrem věcí zahraničních poslanec, dr. Edvard Beneš, ministrem financí, prof. dr. Karel Engliš, ministrem školství, prof. dr. Jan Krčmář, ministrem spravedlnosti a pro zásobování lid, president vrchního soudu zemského, dr. Jiří Hausmann, ministrem průmyslu, obchodu a živností, odborný přednosta, dr. František Peroutka, ministrem železnic, dosavadní ministerský rada, dr, Jan Říha, ministrem veřejných prací, odborný přednosta, inženýr V8clav Roubík, ministrem pro sjednocení zákonodárství, župan, dr. Juraj Slávik, ministrem národní obrany, náčelník hlavního štábu, generál Jan Syrový, ministrem sociální péče a zároveň správcem ministerstva zdravotnictví, odborový přednosta, dr. Josef Schieszl, ministrem pošt, generální ředitel pošt, dr. Maxmilián Fatka, ministrem pro záležitosti Slovenska, dr. Jozef Kállay. Slavnost politické organisace sociální demokracie a Dělnické tělocvičné jednoty v Uhřiněvsi. Politická organisace sociálně demokratická v Uhřiněvsi pořádala v upomínku dvacetiletého trvání svého a s ní také zároveň Dělnická tělocvičná jednota pořádala v upomínku patnáctiletého trvání svého jubilejní slavnost ve dnech 22. a 23. května V sobotu 22. května 1926 konána byla v sále Obecního domu v 8 hodin hodin večer slavnostní akademii. Při ní učinkoval pěvecký sbor Union z Prahy. Členky D.T.J. provedly : Rytmický rej cikánek a dorostenky : Rej bludiček. Recitovány básně. - Vstupné bylo : I. místo 5 Kč, II. místo 4 Kč, k stání 3 Kč. V neděli 23. května, ráno v 6 hodin byl budiček. Hudba páně Červenkova procházela ulicemi a hlučně vyhrávala. V půl deváté bylo přivítání hostů na nádraží a hudba odvedla je do hostince Obecního domu, kde v půl desáté byly slavnostní valné hromady obou korporací. Současně konány od půl desáté na hříšti S.K.Čechie za oborou lehkoatletické závod D.T.J. Odpoledne byl ve dvě hodiny průvod z hříště do Obecního domu, kde v zahradě byl koncert úplné Červenkovy kapely. Vstupné bylo 3 Kč. Večer byl taneční vínek v sále. Vstupné bylo 5 Kč 60 h. Československá obec střelecká jednota v Uhřiněvsi Konala se v neděli dne 6. června 1926 slavnost rozvinutí praporu v upomínku 15 tiletého trvání jednoty. Pořad slavnosti byl tento : Ráno v šest hodin byl proveden hudbou zdejší p. Červenky budiček. Od 8 do 9 hodin dopoledne bylo na nádraží vítání hostů. V deset hodin byl průvod na Masarykovo náměstí ze spolkové místnosti Vávrova hostince v Benické ulici. Na náměstí promluvil ke shromážděnému lidu spisovatel J. Kejdana. Vykonán akt rozvinutí praporu spolkového a složen slib na prapor. Tento nový spolkový prapor zhotoven byl v Deylově ústavu slepých v Praze a stál Kč. Žerď k praporu stála 150 Kč, sokol na konci jejím 350 Kč. Matka praporu p. Marie Sedláčková darovala spolku Kč a obě kmotry praporu paní Rathouská a Štýbrová po 500 Kč. Armádní správa poslala ke slavnosti aeroplán, který lítal půl hodiny nad městem Uřiněvsí a shodil na náměstí věnec. Po slavnosti na náměstí vykonán byl průvod na místní hřbitov k pietní vzpomínce na zemřelé bratry jednoty. Ve dvanáct hodin byla slavnostní valná hromada ve spolkové místnosti u Vávrů. Potom odpoledne ve dvě hodiny začal na zahradě Vávrova hostince koncert, spojený s tancem v sále zahradním. Vstupné do zahrady bylo 3 Kč 60 a do sálu 4 Kč 80 h. Zastávka Horní Měcholupy. Dnem 15. května 1926 zřízena byla blíže Uhřiněvsi u mostu u Horních Měcholup železniční zastávka, v níž zastavují od toho dne některé osobní vlaky. Zastávka je důležitá pro okolní blízké vesnice. Prudká bouře krupobitím snesla se náhle nad naším městem v pátek dne 3. září o třetí hodině odpoledne. Po velice parných dnech, jakých nebylo ani v létě letos, přihnala se rychle nad Uhřiněves od severozápadu bouře, která sice netrvala dlouho, ale byla neobyčejně prudká. Skoro při každém blesku někde v městě nebo okolí uhodilo. Rány hromové byly velice silné. V samém městě Uhřiněvsi uhodilo na šesti místech. Tak udeřil blesk do komínu domu č.p. 168., naležejícího p. Marii Bambasové a do domu č.p. 77. v Petrovické ulici, náležejícího občanské záložně Včela, ale nezpůsobil větší škody. Jinde rozrazil blesk strom na jiných třech místech udeřil bez poškození. V blízké vsi Benicích uhodil blesk při krupobití do stavení č.p. 15. a zapálil je. Také v blízkých Kolovratech v tutéž chvíli uhodil hrom do hostince p. Jaroslava Boudy a zapálil jej. Obora v Uhřiněvsi, patřící Školnímu závodu a dříve majetek knížete Lichtensteina, byla dříve až do roku 1924 přístupna v západní své části širšímu obecenstvu k procházkám po vykázaných cestách. Obora jest velice krásná a leží celá v těsném sousedství města, na jeho severní straně. Do obory býval přístup a obyvatelé města Uhřiněvsi rádi použili vhodné procházky po cestách v oboře. Ale protože mnozí lidé zneužili dovolení vstupu do obory, chodili i mimo cesty a kazili rostlinstvo v oboře, zakázalo ředitelství Školního závodu přístup do obory a ohradilo oboru ostnatým drátem. I jest litovati, že nesmíme již do obory, projíti se po jejích cestách a osvěžiti se po denních trampotách. 8

9 Automobily se staly pravou trýzní pro obyvatelstvo města Uhřiněvsi. V Nynější době automobilová doprava silniční velmi se rozmohla. Obyvatelé Pražské třídy trpí tím nejvíce, neboť touto nejživější naší ulicí projede nejvíce automobilů, osobních i nákladních, z Prahy i do Prahy. Ačkoliv jest ulice dlážděna, přece jen za doby sucha zvíří automobily mraky prachu. Jest nepochybno, že zdravotní stav občanstva a zvláště dětí trpí tím velice. Okna v příbytcích při této ulici není otevříti pro létající prach, leda po dešti. Obec z příčiny nedostatku peněz nemůže tomuto zlu odpomoci. Častým otřásáním ulice těžkými nákladními auty trpí mnoho i stavení při Pražské třídě. Pro auta jest sice na kraji města veliká tabule postavena s výzvou, aby se jezdilo městem pomalu, ale příkazu toho se téměř nedbá. Nejhorší svízel jest v sobotu odpoledne a zvláště v neděli a ve svátek, kdy veliký počet výletních automobilů projede městem z Prahy do posázavských lesů a zase zpět. Někteří pak cestující přímo hříšně rychle jedou, aniž by toho dbali, že za nimi oblaky prachu se zvedají a že trpící tím lid nelibě to nese. Městští strážníci pak si stěžují, že tomu nešvaru nemohou nijak odpomoci, neboť na udání rychlé jízdy následuje buď prý pokuta nepatrná nebo žádná Postižené obecenstvo trpce si stěžuje a proklíná zbytečně rychlou jízdu tohoto moderního dopravního prostředku. Za městem po státní silnici jíti, zvláště tak ve svátek, to už ovšem jest utrpením. Silnice v době sucha zahalena jest skoro stále mrakem prachu a kdo nutně nemusí po ní jíti, raději se jí daleko vyhne. Každou chvíli slyšíme o nějakém neštěstí, zaviněném rychlou neopatrnou jízdou automobilem. Pouliční stánky. V poslední době zřízeno bylo v městě našem podle pražského vzoru několik pouličních stánků. Ve stáncích těch prodávají buď tabákové výrobky a noviny, jako u nádraží, u cukrovaru a v Benické ulici proti škole obecné, nebo různé požívatiny, jako proti nádraží a u mostu. Naše nynější peníze roku Dlouho trvající světovou válkou byla rozvrácena měna bývalé říše rakousko-uherské. Československá republika jakožto stát nástupnický přejal po neblahé rakouské monarchii také její znehodnocené peníze. Byly to peníze jednak papírové, jednak z bezcenných kovů. Drobné peníze dvacetihaléře a dvouhaléře byly železné. Na území našeho státu československého po skončení války obíhalo rakouských bankovek za 12 miliard. Mezi naším lidem bylo tehdy dost peněz. Ale málokdo si jich tehda vážil, byly velmi znehodnoceny, nebylo k nim žádné lásky a lid je utrácel často hříšně lehkomyslně. I děti naučily se míti dost peněz a utráceti prazbytečně. Marně napomínali někteří rozvážní a prozíraví lidé k šetrnosti, ke spoření, k omezování nákupů na nutnou jen míru, k omezování zábav s výstrahou, že později bude peněz potřebí a nebude se jich dostávat. Dnes po sedmi letech vidíme, jak velikou pravdu měli tito národohospodáři a jak správně předvídali dnešní peněžní tíseň. Kdyby dnes ty korunky, tehdy tak lehkomyslně a zbytečně rozházené, tu byly! Jak mnohý z nás by je rád přijal, aby si polepšil v dnešní nesnadné své hospodářské situaci. Prožíváme právě velkou průmyslovou krisi. Výroba se omezuje, závody propouštějí zaměstnance, nezaměstnanosti přibývá, vlna drahoty spíše stoupá než by klesala, mzdy se snižují, jak by bylo potřebí těch zbytečně tehdy utracených peněz. První starostí a nejdůležitější prvního Československého ministra financí dra Aloise Rašína bylo osamostatniti také naši měnu. Tento veliký a choulostivý úkol proveden byl koncem zimy roku 1919 tím, že okolkovány byly bankovky československým kolkem. Brzy potom tištěny byly naše vlastní československé bankovky a bývalé rakouské okolkované byly vyměňovány za nové a zanedlouho zmizely. Postupem doby staženy byli i kovové rakouské peníze a nahraženy kovovými československými. Železné dvacetihaléře byly prohlášeny náhle neplatnými a byly vyměňovány do ustanovené doby jen poloviční hodnotě, za desetihaléře. Dnes máme papírové peníze tyto : pětikoruny, desetikoruny, dvacetikoruny, padesátikoruny, stokoruny, pětisetkoruny, tisícikoruny a pětitisícikoruny. Papírové koruny byly již staženy z oběhu a nahraženy kovovými. Papírové pětikoruny se právě letos stahují a nahražují kovovými. Kovové peníze máme : dvouhaléře, pětihaléře, desetihaléře, dvacetihaléře, padesátihaléře, koruny, pětikoruny a potom zlaté dukáty (= 90 Kč). Těchto zlatých dukátů však nikde v oběhu neuvidíme, kdo nějaký vlastní, má jej asi schovaný. Radio. Od 1. července 1925 vydávají poštovní úřady koncesní listiny na zřízení přijímací stanice radiotelefonické. Protože bylo tímto způsobem usnadněno zařizování stanic v domácnostech a mimo to byl poplatek za užívání stanice státu placený od 1. dubna 1926 snížen na měsíčních 10 Kč, roste počet stanic radiových ve městě našem velmi rychle. Jest u nás v Uhřiněvsi letos stanic radiotelegrafických. Jdeme-li po ulicích a kolem zahrad, vidíme mnoho postavených anten. Jest již málo domů, kde by radia neměli. Lidé baví se ve volných chvílích posloucháním rozhlasu. Veřejný a společenský život v Uhřiněvsi roku Čas plyne nám celkem klidně nyní v pilné práci. Nastalo uklidnění mezi národy, zlepšily se v posledních letech 1924 až 1925 i hospodářské poměry u nás. Klidný vývoj přerušen jest letos průmyslovou krisí. Průmyslové závody, nemají odbytu na své výrobky jako v letech minulých, jsou nuceny omezovati výrobu. Zejména v kovodělných závodech jest méně práce. Někde pracují jen 43, 35 nebo 24 hodin týdně. Mnozí zaměstnanci jsou propouštěni z práce. Málokdo z nich pak může najíti stejnorodou práci v jiném průmyslovém podniku. Většinou zůstávají bez zaměstnání. Byl sice udělán zákon o podpoře v nezaměstnanosti, ale státní podpora nemůže zdaleka nahraditi ušlý dřívější výdělek. V Uhřiněvsi žije mnoho dělnictva, kteří pracuje v továrnách postižených nynější krisí. Více zdejších pracovníků zasaženo jest současno nezaměstnaností. Jsou to hlavně lidé v pražských závodech pracující, neboť zejména v Praze průmyslová stagnace jest největší. Přibývá denně dělníků a dělnic, propuštěných z práce, marně hledajících nové práce v zprostředkovatelnách práce. Vůbec poklesly značně výdělky. I obchodnictvo naše a živnostníci stěžují si na to, že je méně obchodů a práce proti roku minulému. Mzdy se snižují. Je-li propuštění zaměstnanec přijat zase do práce, stává se to obyčejně za horších pro něho platebních podmínek, musí se spokojiti s menší mzdou. Nezaměstnanost a bytová nouze jsou dvě největší zla nynější doby. Ačkoliv se už nyní v Uhřiněvsi hodně nových domů postavilo a stále se staví, jest zde stále ještě nedostatek bytů. A to hlavně proto, že ti, co tu v městě staví, jsou namnoze cizinci sem přistěhovalí a potom, že každý skoro až na malé výjimky staví si je pro svou rodinu domek a 9

10 činžovní domy se tu nestaví. Jest velmi nesnadno získati byt, zvláště o více místnostech, ve straších předválečných domech. Staří nájemníci z doby válečné a předválečné jsou pod ochrannou zákona bytového a jsou ochráněni jak proti výpovědi z bytu tak i proti většímu zvyšování nájemného. Ale nájemníci v nových domech nemají této ochrany zákona. Majitelé nových domů mají právo výpovědi z bytu i právo žádati jakoukoliv činži. V Uhřiněvsi se již platí nyní na podzim r z jedné místnosti až Kč, z bytu o kuchyni a dvou pokojích Kč i více a třeba na více roků hned předem. Mnozí tu u nás v Uhřiněvsi staví rodinný dům jen s malým kapitálem a zůstanou na stavení hodně dlužni. Vystaví byt, obyčejně jen menší, i pro nájemníka a chtějí, aby nájemník velikou činží na více roků napřed zaplacenou pomohl tak dluh spláceti. Ačkoliv hospodářské poměry jsou nyní neutěšené a jest slyšeti se všech stran si stýskati buď na nezaměstnanost nebo špatné obchody nebo malé výdělky, přece pořádají různé spolky zdejší a společnosti bez ohledu ne trudné často životní poměry nynější různé radovánky, plesy, taneční zábavy, jichž nákladné výdaje musí se uhraditi vysokým vstupným. Do zábav těch zve se po domech a nabízejí se lístky vstupenky, někdy způsobem až nevhodným. Jest příliš těch zábav všelijakých v době, kdy výdělku spíše ubývá. Velký počet lidí z Uhřiněvsi jezdí denně za povoláním svým do Prahy. Jezdí tam ve školním roce mnoho studentů a studentek do všelijakých vyšších škol, do gymnasií, reálek, obchodních a průmyslových škol, na vysoké školy a podobně. Mnoho dělnictva jest zaměstnáno v pražských závodech. Četní úředníci a zřízenci, v Praze zaměstnaní, bydlí zde v Uhřiněvsi a dojíždějí denně do Prahy. Také mnoho děvčat a žen z našeho města každodenně jede do Prahy za prací svou. Z těchto všech jmenovaných nejvíce odjíždí z Uhříněvsi ráno v 6 hodin 49 minut a vrací se večer v 6 hodin 2 minuty. Vlakové spojení do Prahy jest dost dobré. Na uhřiněveském nádraží zastavují jen osobní a nákladní vlaky a to ještě ne všecky. Rychlovlaky zde nezastavují. Do Prahy odjíždějí ze zdejšího nádraží jedenáct vlaků denně a z Prahy k nám dvanáct vlaků. Kromě toho v sobotu a v neděli a ve svátek v létě jezdí více zvláštních nepravidelných vlaků. Počet těch, kdo do Prahy za svým zaměstnáním jezdí, v Uhřiněvsi rok od roku vzrůstá. Přichází k nám mnoho cizích lidí, kteří se tu chtějí trvale usaditi, aby měli výhodné blízké vlakové spojení do Prahy, kde jsou nějak zaměstnáni. Tito cizinci způsobují, že u nás jest a bude stále nedostatek bytů. Mnozí z těchto cizích lidí zakupují tu stavební místa a staví si u nás rodinné domky. Proto stouply zde stavební pozemky v tomto roce na výši nebývalou. Žádá se za 1 sáh stavební parcely 45 Kč i více a v okolí nádraží už 120 Kč. Mezi cizinci k nám přišlými jest i mnoho Rusů, státních příslušníků republiky ruské. Jsou to uprchlíci z Ruska. Prchli odtamtud hlavně z příčin politických. Jsou mezi nimi četní bývalý vojáci a důstojníci, kteří bojovali proti nynějším vládcům ruským v občanské válce a když utrpěli porážku, museli prchnouti do ciziny. Většina z našich Rusů v Uhřiněvsi pouze bydlí a jezdí za zaměstnáním do Prahy. Zvláštní zjev jest pozorovati v nynější době poválečné přepych v modě a ve všech vrstvách společenských. Ženy nosí krátce přistřižené vlasy, jmenují to mikado. Již jen po řídku uvidíme dívku nebo ženu s dlouhými krásnými vlasy. Jen starší ženy, a už ani ty všechny ne, nosí ještě dlouhý vlas zapletený v cop. Ještě před dvěma roky mikado jsme viděli jen u mladých dívek, později došlo obliby i u starších a letos nosí krátké vlasy už i naše mladé paní. Vypadá taková moderní hlava ženská s krátce ostřihanými vlasy právě jako mužská, neboť moderní muži chodí s docela vyholeným obličejem. Jen zase u starších mužů možno ještě spatřiti vous, aspoň na horním rtu a krátce přistřižený, plnovous, na bradě lících jest zjevem nyní velmi řídkým. Běžná moda jest žádný cop, žádné vousy. Holiči a střihači vlasů mají práce dost. Ženské šaty šijí se nyní docela volné, těla nijak nestahují. Šněrovačky zmizely. Dívka nebo žena není utažena v šatech, může volně dýchat a volně se pohybovat. Ani kolem krku nestahuje šat těla, jest zcela volný. U letních šatů jsou rukávy velmi krátké a volné. Šaty se šijí krátké, u děvčátek ke kolenům jen, u starších dívek pod kolena a u paní do půl lýtek, u starších ke kotníkům. Na nohou nosí naše ženy a dívky hlavně polobotky. Ve veliké oblibě prolamované punčochy, tj. velmi tenké, průsvitné punčochy v barvách světlých, barvě kůže nohou podobných. Říkají jim tělové punčochy. I vypadá někdy žena v takových tělových punčochách jako na boso obuta, bez punčoch. Klobouky dámské jsou teď malé, kdo má mikado, klobouku mnoho nepoužívá. Jsme někdy v chladných zimních dnech svědky zvláštního zjevu, že naše modní dámy halí se do kožešin, ale při tom chodí s obnaženým hrdlem a vystřihem na prsou a s prolamovanými punčochami v polobotkách. Taková jest nyní moda. Oblek mužský se vyznačuje hlavně kratším, přilehavým kabátem a kalhotami se širšími a kratšími nohavicemi, jen ke kotníkům u starších, u mladých pánů nad kotníky. Mládež mužská nosí, zvláště v létě, polobotky barvy hnědé, a v nich hedvábné barevné ponožky, které jsou pod krátkými kalhotami dobře viděti. Nyní i mnozí starší muži takto se strojí. Velmi se ujala u mužů moda choditi v letní době bez pokrývky hlavy. Přestává se nositi deštník a místo něho se bere za nejistého nebo deštivého počasí gumový plášť z impregnované nepromokavé látky, který zároveň zastane službu svrchníku. Hnědá obuv těší se teď větší oblibě než černá. Moda špičatých bot, která ovládala v posledních dvou letech, ustupuje letos zase modě bez špiček. Při tanečních zábavách a plesích tančí se teď moderní tance. Dávají jim různá jména, jako shimmy, charleston, florida a každý z nich se tančí jiným způsobem. Naše nynější mládež dává přednost těmto novým a cizím tancům před starým valčíkem, polkou, mazurkou a národními tanci. Jsou mnozí, kteří odsuzují tyto tance jako nevkusné a i dokonce nemravné, jiní zase pro ne horlí, učí se jim a dávají jim přednost. Každá nová věc má přátele i nepřátele. Příznačným zjevem nynější doby jest silnější pěstování sportů různých druhů, zejména kopané, tenisu, běhu, zápolení, cyklistiky. Zvláště mládež holduje sportům. Školní mládeži zakázaly školní úřady účast na kopané z toho důvodu, že tím mládež sesuroví. Od července 1926 jest v platnosti zákon o zemědělských clech. Zemědělci si stěžovali, že obilí a dobytek jest laciný, kdežto stroje a umělá hnojiva jsou drahé, že prodávají lacino a nakupovati musí draho, daně a poplatky že jsou vysoké a za hospodářské výrobky že se málo utrží. Přes veliký odpor jiných vrstev společenských, zvláště dělnictva, utvořen byl zákon o clech, který má omeziti dovoz cizozemského obilí a dobytka do naší republiky a má přispěti k zvýšení cen potravin u nás. Obilí již jest dražší i mouka. Například mouka pšeničná 0, která byla až do léta za 3 Kč 80 h za 1 kg, jest nyní na podzim za 4 Kč 40 h. Dnem 1. července 1926 vstoupil v platnost zákon o starobním a invalidním pojištění. Ale proti zákonu tomu slyšíme z mnohých stran mluviti, že jak zaměstnanec, tak i zaměstnavatel musí mnoho dle zákona platiti. A mnozí zaměstnavatelé dokonce propouštějí část svých zaměstnanců, aby nemusili za ně tolik na to pojištění platiti. Se zákonem o starobní pojištění dělnickém nabyly platnosti i zákony o pojištění osob samostatně hospodařících a o placené dovolené zaměstnanců v soukromých podnicích, v obchodech a živnostech. 10

11 Pro státní a veřejné zaměstnance nabyl 1. srpna 1926 platnosti zákon o pojištění pro případ nemoci v rodině těchto zaměstnanců. Zákon z roku 1925 zrušil slavení některých svátků u nás a naopak zavedl některé dni sváteční. Dosavadní sváteční dni : Hromnice 2. února, Mariánské svátky 25. března, 15. srpna a 8. září a svátek Jana Nepomuckého a pondělí velikonoční a svatodušní byly zákonem prohlášeny za všední pracovní dni. Zato dni 5. a 6. července, tj. den památky Cyrila a Metoděje a den památky Mistra Jana Husa prohlášeny byly zákonem za dni sváteční, za dni památné. Den 1. května prohlášen svátkem práce a den 28. října za státní svátek osvobození. Které nové domy přibyly v Uhřiněvsi V roce 1925 byly v Uhřiněvsi vystavěny tyto nové domy : Číslo 403, v Jezerách při petrovické silnici, na bývalém obecním poli č. k. 338/3, rodinný domek, vystavěl jej František Málek. Číslo 404, v Jezerách, parcelní číslo katastrální 338/3, rodinný domek, vystavěl jej Bohumil Vodrážka. Číslo 405, rodinný domek v Jezerách, č.k. 338/3, byl vystavěn Bohumilem Kovářem. Číslo 406, rodinný domek v Jezerách, č.k. 338/3, byl vystavěn Antonínem Holým. Číslo 407, rodinný domek v Jezerách, č.k. 338/3, vystavěl jej Václav Babka. Číslo 408, rodinný domek v Jezerách, č.k. 338/3, vystavěl jej Josef Tesařík. Číslo 409, rodinný domek v Jezerách, č.k. 338/3, vystavěl jej Josef Drška. Číslo 410, rodinný domek v Jezerách, č.k. 338/3, vystavěl jej Karel Brdička. Číslo 411, rodinný domek v Jezerách, č.k. 338/15, vystavěl jej František Zeman. Číslo 412, rodinný domek v Jezerách, č.k. 338/16, vystavěl jej František Dvořák. Číslo 413, rodinný domek v Jezerách, č.k. 338/16, vystavěl jej Josef Jaroš. Číslo 414 a další byla vystavěna již v roce V roce 1926 byly vystavěny tyto domy : Číslo 414, rodinný domek v Jeronýmově ulici č.k. 43/8, vystavěl jej Josef Jarolím. Číslo 415, rodinný domek v Jezerách č.k., vystavěl jej Josef Frk. Číslo 416, rodinný domek v Kramářově ulici č.k. 360/39, vystavěla jej Marie Šandová. Číslo 417, rodinný domek v Jezerách č.k. 360/72, vystavěl jej Karel Hemr. Číslo 418, rodinný domek v Jezerách č.k. 360/72, vystavěl jej Josef Hemr. Číslo 419, rodinný domek na náměstí krále Jiřího z Poděbrad, č.k. 360/5, vystavěl jej Josef Novák. Číslo 420, rodinný dům v Pražské ulici, č.k. 242, byl vystavěn Ferdinandem Bubeníčkem. Číslo 421, rodinný dům v Husově ulici, č.k. 360/52, vystavěla jej Vlasta Chládková. Číslo 422, rodinný domek v Legionářské ulici, č.k. 360/48, vystavěl jej Jan Němec. Číslo 423, rodinný domek v Legionářské ulici, č.k. 360/49, vystavěl jej Václav Hynek. Číslo 430, rodinný domek v Jezerách, č.k. 360/63, vystavěla jej Marie Brunerová. Číslo 431, rodinný domek v Jezerách, č.k. 360/59, vystavěl jej František Novák. Číslo 432, rodinný domek v Jezerách, vystavěl jej Ferdinand Šešina. Opis úřední vyhlášky z roku Za kterou cenu a za jakých podmínek prodávala obec naše stavební místa, jest viděti z opisu vyhlášky městského úřadu v Uhřiěvsi z 20. září Vyhláška zní : Městský úřad v Uhřiněvsi. Č.j. 2772/26. Věc : František Šíla - Dne 20. září Odprodej stavební parcely. Vyhláška. K žádosti pana Františka Šíly z Dubečka usneslo se obecní zastupitelstvo zdejšího města ve své schůzi dne 18. září 1926 konané, aby dle navrhu městské rady jmenovanému odprodána byla z obecních pozemků p.p.č.k. 360/38 v Uhřiněvsi ve výměře 569 čtvr.metrů čili 158,19 čtvr. Sáhů za účelem postavení rodinného domu za těchto podmínek: 1.) Že zaplatí Kč co trhovou cenu, 1 čtvr. Sáh za 23,33 Kč čítajíc, 1.845,55 Kč co zvláštní komunikační a kanalisační příplatek, za 1 čtvr. Sáh 11,67 Kč čítajíc a že smlouvou jménem svým a svých právních nástupců vyhradí obci právo provésti kanalisaci a komunikaci dle uznání obce postupně v místech nejpotřebnějších, takže zaplacení onoho zvláštního příplatku nevzniká jmenovanému ani jeho právním nástupcům právo požadovati zřízení kanalisace a komunikace ihned po vystavění domu před koupenou parcelou. 2.) Že zaplatí ze svého veškeré poplatky s prodejem této parcely spojené, tedy i dávky z přírůstku hodnoty z nemovitosti, bude-li jaká vyměřena, jakož že i nahradí obci příplatek na zhotovení rozdělovacího plánu, takže obci prodejem parcely nesmějí vzejíti žádné výlohy. 3.) Že podrobí se i ostatním podmínkám stanoveným zastupitelstvem, totiž, že jest povinen se stavbou do 1 roku započíti a dvou let ji dokončiti, že nesmí nezastavěnou parcelu prodati a v tom případě, že tyto podmínky nebyly dodrženy, přechází pozemek proti vrácení trhové ceny a příplatků opět do vlastnictví obce, přičemž knihovní převod i s poplatky těmito i předcházejícími provedl by se na útraty jmenovaného, jakož že i ničeho nebude namítati proti tomu, kdyby v okolí byl zbudován průmyslový podnik. 4.) Že zaplatí kromě toho 2 Kč za každý 1 čtvr. Sáh čili 316,38 Kč celkem, co zvláštní příplatek na úhradu nákladu spojeného se zřízením podjezdu, který obec projektuje z nynějšího propustku pod tělesem dráhy a kterého v případě, že by se podjezd neuskutečnil, použije obec k úhradě zvýšeného nákladu na komunikaci a kanalisaci v této části města. Usnesení toto uvádí se ve všeobecnou známost s tím, že každý volič nebo poplatník v obci má právo odvolati se z tohoto usnesení během 14 dnů prostřednictvím zdejšího úřadu k okresní správní komisi v Říčanech. Starosta města : F. Diviš v.r. 11

12 Změny na radnici Dnem 31. března 1926 přestal úřadovati na zdejší radnici dosavadní městský tajemník Karel Prchlík a odešel na nové své působiště do Hlinska. Po něm jest od 1. dubna 1926 vedoucím úředníkem Jaroslav Otta, dosavadní manipulační úředník na zdejší radnici. Novým manipulačním úředníkem obecním jmenován byl od 1. dubna 1926 Jaroslav Keller, syn přednosty nádraží v Uhřiněvsi. Jako výpomocná kancelářská síla ustanovena byla při městském úřadě Anna Frková, vdova po padlém ve válce vojínovi zdejším, taktéž od 1. dubna Budova radniční opravena byla v létě letošním (1926), střecha z části vyspravena, v části přední pokryta novými taškami, zdi též vyspraveny a omítnuty a okapní trouby opraveny. Průčelí radnice, do náměstí obrácené, natřeno dvěma barvami, mdle červenou a okrovou. Nad vchodem do radnice umístěn byl znak města Uhřiněvsi, kterýžto znak vymaloval v roce 1916 zdejší akademický malíř Jindřich Bubeníček, rodák uhřiněveský. Oprava radniční budovy stála Kč a provedl ji zdejší zednický mistr Kar. Rathouský. Duchovenstvo v Uhřiněvsi V roce 1913 rozbourána byla stará fara uhřiněveská a na jejím místě vystavěna byla nová budova děkanská. Než byla nová budova vystavěna, zůstával zatím děkan zdejší František Kahoun v domě starosty města Antonína Semanského a oba kaplani Fnecl a Špaček v domě Kryšpínově. Děkanskou budovu postavil stavitel uhřiněveský architekt Alois Jenšovský dle projektu architekta Rudolfa Štokera. Všecko bylo postaveno z rozkazu tehdejšího majitele panství uhřiněveského Jana II., knížete z Lichtenštejnu, který byl patronátním pánem zdejšího kostela. Fara v Uhřiněvsi povýšena byla na děkanství 9. prosince Nyní v roce 1926 obstarávají katolickou duchovní správu tři kněží : František Kahoun, děkan zdejší, který od roku 1905 byl farářem zde a od roku 1908 děkanem, Matěj Fencl, kaplan zdejší, který jest v Uhřiněvsi knězem od roku 1907, František Říha, katecheta zdejších měšťanských škol od roku 1921, který vypomáhá při duchovní správě a bohoslužbách. Všichni tři zdejší kněží bydlí v děkanské budově. V měsíci září roku 1926 zřídila si také církev evangelická českobratrská v Uhřiněvsi duchovní správu. Koupila zdejší náboženská obec českobratrská od vystěhovavšího se z Uhřiněvsi občana Josefa Kaliby domek číslo 358, který sousedí s budovou Husovy modlitebny a upravila jej na obydlí pro faráře. V polovici měsíce září 1926 přistěhoval se nový farář českobratrský Jaroslav Dobiáš a ujal se duchovní správy. Týž farář vyučuje také náboženství českobratrskému evangelickému v uhřiněveských školách. Náboženství československé církve vyučuje na zdejších školách Cyril Brázda, učitel v pensi. Dojíždí sem v sobotu odpoledne ze svého bydliště. Náboženství israelskému vyučuje v uhřiněveských školách Zikmund Schrecker, rabín z Prahy. Vyučuje v neděli dopoledne. Úbytek dětí po světové válce Světová válka trvala přes čtyři roky. Začala 28. července 1914 a skončila v listopadu Léta světové války, zvláště roky 1916 až 1918, vykazují značně menší počet porodů. V křestní farní matrice římsko-katolické církve v Uhřiněvsi zaznamenán jest tento počet porodů, jež se staly v Uhřiněvsi : v roce porodů, , , V prvním poválečném roce r bylo již v městě Uhřiněvsi za 37 porodů a v roce 1920 dokonce 56 porodů řím.- katol.dětí. Úbytek dětí velmi se projevil ve školách. Ve školním roce nebyl úbytek ten ještě znáti, neboť tehdy byly všecky děti ještě z předválečných ročníků, nejpozději r narozené. Na počátku šk.r byly v obou našich školách (obecné i měšťanské) 472 děti z města Uhřiněvsi školou povinné. Ale na počátku škol. Roku bylo již v obou jmenovaných školách pouze 345 dětí z města Uhřiněvsi školou povinných. V úbytku 127 dětí jest již znáti, že jsou to válečné ročníky narození. Počet dětí z města Uhřiněvsi nově do školy nastupujících byl tento : roku šestiletých dětí, ročník 1913, , 1914, , 1915, , 1915, roku šestiletých dětí, ročník 1916, , 1917, , 1918, , 1919, , Následkem úbytku školních dětí zavírají školní úřady některé třídy školní jako zbytečné a propouštějí učitele ze služby školní. Pro nově nastupující učitele a učitelky není dosti míst, takže v přítomné době (na podzim r. 1926) jest půl třetího tisíce nově vystudovaných učitelů a učitelek bez zaměstnání. V městě Uhřiněvsi bylo roku 1919 při obecné škole 10 tříd, roku 1925 pouze 6 tříd, 4 třídy byly zrušeny. Do Prahy do středních škol (do reálek a do gymnasií) dojíždí z Uhřiněvsi letos v roce 1926 jen 10 dětí školou povinných a to 6 hochů a 4 dívky ve stáří od 10 do 14 let. 12

13 Náboženské změny Po státním převratu roku 1918 nastal u nás brzo přesun náboženský. Část příslušníků církve římsko-katolické vystoupila z této církve. Někteří zůstali potom bez vyznání, jiní vstoupili do církve českobratrské, jiní do nově utvořené r církve československé. Církve evangelické augsburského i helvetského vyznání v naší republice sloužily se s církví českobratrskou a nazývají se společně církev evangelická českobratrská. Do jaké míry provedeny byly tyto náboženské přesuny, jest dobře viděti na náboženském vyznání školních dětí. V posledním roce před válkou světovou roku 1913 chodilo do obecné školy v Uhřiněvsi celkem 519 dětí z Uhřiněvsi, z Královic, z Hájku a z Pitkoviček. Z těchto 591 dětí bylo 582 dětí vyznání římsko-katolického, 7 evangelického a 2 židovského. Bez vyznání nebylo tehdy ani jedno dítě školní. Po skončení světové války za první dobu naší republiky se náboženské poměry u nás mnoho změnily. Dne 1. září 1920 bylo ze 472 dětí uhřiněveských školou povinných 401 katolíků, 22 vyznání českobratrského, 5 vyznání československého, 8 židovského a 36 bez vyznání. Ale dne 1. září 1925 bylo z 345 dětí uhřiněveských školou povinných pouze 196 katolíků, avšak 56 vyznání českobratrského, 22 československého, 5 židovského a 66 bez vyznání. Nejvíce náboženských přestupů bylo provedeno začátkem roku 1921, kdy bylo vykonáno u nás sčítání lidu. Tehdy běhen jednoho roku školního ( ) bylo ohlášeno zdejším školám 167 dětí, že vystupují z církve římsko-katolické. Změna vlády československé. Na přání presidenta republiky T. G. Masaryka vyjednával poslanec Národního shromáždění Antonín Švehla, statkář ze sousední Hostivaře, s různými stranami politickými o utvoření vládní většiny. Po několikatýdenním vyjednávání podařilo se mu vytvořiti vládní většinu v Národním shromáždění z občanských stran českých, slovenských, německých i maďarských. Dne 12. října 1926 jmenoval president republiky novou vládu, v níž jsou ze 14 ministrů 9 ministrů členů Národního shromáždění a 5 ministrů úředníků odborníků. Nová vláda jest tato : poslanec Antonín Švehla, předseda ministerstva, poslanec dr. Milan Hodža, ministr školství, poslanec Josef V. Najman, ministr železnic, poslanec dr. Otakar Srdínko, ministr zemědělství, poslanec Frant. Udržal, ministr národní obrany, poslanec Jan Šrámek, ministr sociální péče a zdravotnictví, poslanec dr. František Nosek, ministr pošt, poslanec dr. Robert Mayr-Harting, ministr spravedlnosti, poslanec dr. František Spinna, ministr veřejných prací, profesor dr. Edvard Beneš, ministr zahraničních záležitostí, Jan Černý, ministr vnitra a zásobování, profesor dr. Karel Engliš, ministr financí, dr. František Peroutka, ministr obchodu a dr. Josef Kallay, ministr pro Slovensko v Bratislavě. Z těchto ministrů jsou čtyři příslušníci politické strany zemědělské české, dva české strany lidové, jeden české strany živnostenské, dva s politických stran německých (zemědělské a křesťansko-sociální) a pět jest úředníků (bez politického označení). V koalici vládních stran nejsou tentokráte zástupci dělnických vrstev. Nynější vládní většina jest z těchto stran : česká zemědělská (Švehla, Hodža, Srdínko, Udržal), česká lidová (Šrámek, Nosek), česká živnostenská (Najman), česká národně demokratická, slovenská ludová, německá zemědělská (Spinna), německá křesťan.-sociální (Mayr-Harting),maďarská zemědělská. Dvě velké strany české : sociálně demokratická a národně sociální jsou nyní oposiční. Strany ostatní jsou stále, tedy i nyní v oposici. Politická organisace sociálně-demokratická v Uhřiněvsi. V posledních letech devatenáctého století a v prvních letech dvacátého století byly poměry dělnictva uhřiněveského neutěšené. Práce hodně, jedenáct hodin a platu málo. Pracovalo se denně (kromě neděle a svátků) od šesti hodin do dvanácti v poledne a od jedné hodiny do šesti večer. Plat za práci byl nepřiměřeně malý. Řemeslný dělník měl týdně šest až sedm zlatých (tj. dvanáct až čtrnáct korun), pomocný dělník 60 až 70 krejcarů (krejcar=dva haléře), zemědělský dělník 50 krejcarů, ženy 30 až 40 krejcarů denně. Útěchou a zábavou neuvědomělého dělníka byla kořalka.dělnictvo tehda velmi málo četlo. Do Prahy za prací dojíždělo v jmenovaných letech jen velmi málo dělnictva, nebylo tehdy ještě dělnických vlaků do Prahy a zpět. Těchto několik dělníků do Prahy jezdících přinášelo do Uhřiněvsi nové myšlenky socialismus. Z tohoto nového hnutí jest v Uhřiněvsi někde i strach. Když po prvé část dělnictva u nás slavila 1. máj klidem práce, dva zdejší policisté, šavlemi ozbrojení, byli v pohotovosti zakročiti případně proti dělnictvu. Ale bylo to zbytečné, 1. máj přešel úplně v klidu. Kdož by tehda řekl, že 1. máj 1919 bude svátkem národním. Jak se časy mění! Přes vysmívání jedinců a přes lání různých zdejších lidí došlo u nás k založení národně dělnického spolku Beseda Havlíček (viz II. díl Pamětní knihy). Když přišly volby do páté kurie do vídeňského rakouského parlamentu, tu dělnictvo účastnilo se politického zápasu. Tehdy mluvil v Uhřiněvsi v Besedě Havlíček první dělnický řečník sociálně-demokratický typograf Reis z Prahy. Nositeli hnutí sociálně-demokratického byli hlavně dělníci obuvničtí, tesaři, zedníci a pomocní dělníci. Tito založili 11. prosince 1904 Všeodborový spolek za účasti 26 osob. Předsedou spolku zvolen Jan Pardubský, zedník v Uhřiněvsi, místopředsedou Václav Bělohlávek, pokladníkem Josef Smutný a jednatelem Rudolf Havel. Zápisné do spolku činilo 40 h, roční spolkový příspěvek 40 h. Ve spolku byli hlavně zedníci, tesaři, truhláři, kovodělníci a cihláři. Vlivem politických událostí roku 1905 dochází v roce 1906 dne 11. února k založení politické organisace sociálnědemokratické v Uhřiněvsi na důvěrné schůzi na Lišce za přítomnosti 70 osob. Založením této organisace pak začala značná agitační činnost v okrese říčanském, v Uhřiněvsi konalo se mnoho schůzí za velké účasti lidu. Prvním důvěrníkem organisačním byl Josef Plíhal, dělník cihlářský a kolpolterem časopisů Frant. Košťál. V roce 1906 vznikla ve zdejší cihelně Goldsmídově stávka dělnictva, která skončila s nezdarem. Na schůzích se mluvilo hlavně pro 13

14 požadavek všeobecného, rovného a přímého volebního práva. V jmenovaném roce prodalo se čísel časopisu sociál.-dem- Záře. Potajmu je prodávali bratři Košťálové. V roce 1907 konaly se 13. května volby do vídeňského parlamentu, prvé to volby dle všeobecného, rovného, tajného a přímého práva hlasovacího. Při volbě dostali sociální demokrati 184 hlasy, agrárníci 36, mladočeši 50, národní dělníci 131 a klerikálové 37 hlasů. Oprávněných voličů bylo 520. Funkcionáři organisace sociál.dem. v prví ém roce (1906) byli : Josef Plíhal, důvěrník, Frant. Košťál, místodůvěrník a kolportér, Vilém Micka, jednatel, Josef Smutný, pokladník. Příjem spolku byl v roce K 45 h, vydání 12 K 24 h. V roce 1907 vykonala organisace sociál.-demokratická 6 veřejných schůzí, 2 tábory lidu, 4 důvěrné schůze, 10 schůzí voličských, organisace vedla boj proti zdražování potravin a proti klerikalismu. Dne 26. prosince 1907 založena byla knihovna a odbočka mládeže sociál.-demokr. Také v roce 1907 ustavena. Všeodborový spolek měl v r příjem 150 K 08 h, vydání 84 K 60 h, 67 členů a to 41 zedníků, 15 tesařů, 9 cihlářů a 2 kovodělníky. Knihovna spolková měla 40 svazků. V roce 1908 měl spolek již 101 člena. Na jaře roku 1907 stávkovaly dělnice v továrně na rohože firmy Kellner a spol. po čtyři týdny pro prodlužování pracovní doby. Stávka měla jen částečný úspěch : pracovní doba byla stanovena od 7 do 12 a od 1 do 6 hodin, v sobotu o jednu hodinu méně, jen do 5 hodin odpoledne. Stávkovalo 70 osob. 3 osoby byly v práci dále. Tyto 3 osoby voděny byly z práce domů četníky, aby jim stávkující nemohli snad ublížiti, to vzbuzovalo vždy sběh lidu. V roce 1908 až 1909 (v zimě) pořádala organisace sociál.-demokratická výchovný kurs. Konáno bylo 8 přednášek a 4 rozhovory. Průměrná návštěva byla 25 osob. V roce 1910 spojeny byly knihovny všech tří spolků sociálně-demokratických a to : politické organisace, Všeodborového spolku a Skupiny pomocných dělníků v jednu společnou knihovnu. Knihovníkem byl dělník František Leksa. V roce 1908 prodáno bylo z tisku soc. demokrratického v Uhřiněvsi : Zář čísel, Ženský list 606, Sborník mládeže 295, Jaro 216, Plameny 640, Akademie 33, Rudé květy 3, různých brožur 141, Májový list 45, Právo lidu 5 703, románová knihovna Záře 220, mnoho kalendářů aj. V roce 1910 žádají organisace soc.-dem. O dělnické vlaky do Prahy a z Prahy. Sbírají milion dvouhaléřů na agitační fond strany. Téhož roku zakročují organisace proti zaměstnávání školních dětí v zemědělství při zdejších statcích a velkostatku. Roku 1911 vede se boj tiskem i slovem proti místním zaměstnavatelům pro špatné zacházení s dělnictvem. Na táboru lidu 1. května toho roku bylo 220 osob. Organisace čítala toho roku 40 řádně platících členů. Z jara r vypukla u zdejší firmy Keller a sp. zase stávka. Trvala osm neděl a končila nezdarem pro dělnictvo. Řada dělnic odešla pracovati do Strašnic k firmě Fuchs. V roce 1913 věnována byla větší pozornost vzdělání spolkových členů. Knihovna rozšířena, zřízena čítárna, začalo se častěji hráti divadlo, vykonáno více přednášek. 7. června 1914 založen konsum, prodejna čís. 24 v domě p. Krausové v Pražské ulici. V divadelním odboru šířily se spory povážlivým způsobem. Výtky se množí, že se práce dává platit, ač by se měla konati dobrovolně, že hry bývají špatně nacvičeny, že se vybírají méně cenné hry apod. Výsledek divadla morálně nebyl valný a finančně jen nepatrný. V roce 1914 po prvé mohlo dělnictvo z cukrovaru zdejšího súčastniti se oslavy 1. máje klidem práce. V tomto roce měla sociálně demokratická organisace v Uhřiněvsi 64 členů, ale z nich 10 nekonalo řádně svých povinností spolkových. Na den 26. července 1914 svolána byla v našem městě schůze lidu, kde mělo býti mluveno o současných napiatých poměrech politických. Ale ke schůzi již nedošlo. Toho dne přišla mobilisace vojska a za dva dni válka světová. Nálada toho dne byla zoufalá. Mnozí byli povoláni na vojnu. Činnost organisační přesávka a pokud nějaká byla, byla to starost o členy spolku, aby měli co jísti. Členové organizace, zbylí doma, učinili opatření, aby majetek na vojnu odešlých byl chráněn. Byly konány potom za války jen schůze konsumu. Konsum se staral o své členstvo, pokud to šlo. Činnost organisační ochabla, během války stále další a další členové organisace voláni byli do zbraně. Také tisk organisační šel méně na odbyt. Všecka starost a činnost zbylých doma členů organisace nesla se k tomu, aby rodiny mělo co jísti a čím se odíti, přibývaloť s pokračující válkou hladu a nedostatku životních potřeb. Dne 14. listopadu 1926 zesnul v Pánu první zdejší kronikář p. Bohuslav Navrátil, odborný učitel měšťanské školy v Uhřiněvsi. Zjištěna mozková mrtvice. Zdá se, že je to důsledek zranění a utrpení jeho, na italské frontě, za světové války. Byl zraněn kamenem na hlavě. Zemřel v plné mužské síle, ve věku 43 let. Krutě řádí smrt v řadách těch, kdo prožili světové drama na bojištích. Těšil se veliké oblibě žactva, obecenstva i kolegů, což dokázaly četné květinové dary a průvod přátel na jeho poslední cestě. Čest jeho památce! Země buď mu lehká! Na základě usnesení městského zastupitelstva v Uhřiněvsi, ze dne 29. ledna 1927, byl ustanoven městským kronikářem František Pelikán, odborný učitel při měšťanské škole v Uhřiněvsi. Narodil se dne 20. října 1896 ve Chvaleticích, okres Vodňany-Písecko. Studoval učitelský ústav v Českých Budějovicích v roce Toho času je definitivním učitelem při obecné škole v Mnichovicích, zastupujícím odbor. učitelem v Uhřiněvsi. Svému působišti přeje v jeho rozkvětu plný zdar. Spolková rolnická továrna na cukr v Uhřiněvsi. V létech 50 tých a 60 tých minulého století hleděno pomoci českému životu hospodářsky. Hleděno zřizováním akciových společností docíliti nových hospodářských úspěchů a zvýšiti blahobyt všech vrstev národa. Přirozeně že tento duch nalezl vhodné půdy i na říčansku. Uvažováno o zlepšení hospodářství zemědělského. Myšlenka, zříditi cukrovar, našla hojných příznivců v zdejším rolnictvu. Cukrovary sice v okolí byly, ale ve značné vzdálenosti cesty byly bídné a hlavně nebyla trať Praha Čes. Budějovice, takže nebylo možno polní plodiny náležitě zpeněžiti. 14

15 Iniciativu měli : p.p. Adolf rytíř z Mayersbachu, statkář ve Voděrádkách, p.p. Josef Konopásek, správce velkostatku v Předboři a p.p. František Koliha, starosta městyse Uhřiněvse. Roku 1868 utvořena akc. společnost s názvem : Spolková, rolnická, akciová továrna na cukr v Uhřiněvsi s kapitálem zl. a vydáno 600 akcii po 300 zl. Akcii bylo možno rozděliti na třetinu, aby i malí hospodáři mohli býti účastni. Každý majitel akcie zavazoval se tím, že dodá 80 q 100 q řepy do cukrovaru. Vydatnou pomoc poskytla správa statků liechensteinských v Uhřiněvsi, půjčkou zl., ježto akcií prodáno pouze 328 kusů a ty ještě třeba na 2% zálohu upisovány. Stavba s kterou na jaře roku 1868 započato, zadána většinou pražským mistrům dně 15. března 1868 a musela být skončena, aby mohla začíti včas toho roku kampaň. Pozemek od lichensteinského panství (v oboře za Uhříněvsí) zakoupen byl. Stroje nové nekoupeny, nýbrž staré lisové ze Žleb. Velikou potíž činila voda, které ve velkém množství cukrovaru je potřebí. Učiněny smlouvy o tažení vody z rybníků liechensteinských a zřízena u Podleského rybníka vodárna ve vzdálenosti metrů, odkud podzemním potrubím hnána je voda do cukrovaru parním strojem. Při stavbě seznáno, že obnos akciový nestačí a proto zvýšen na 800 akcií = zl. Majiteli jejich jsou většinou zdejší (říčansko) rolníci. Elbogen vlastní 15 kusů a uvedení zakladatelé po 20 kusech. Strojové zařízení dodává : Daněk Ringhoffer a Českomoravská strojírna. Zřízeny : řepník, lisárna, varna, spilka, filtrace, spodárna, síň napájecí a kotelna. Dne 15. listopadu 1868 závod vysvěcen a započata první kampaň v níž zpracováno q řepy. Větší polovinu řepy dodal velkostatek. Kampaň dopadla šťastně a zejména blahodárně působil příděl levnějšího cukru akcionářům rolníkům. Tím získal sobě závod důvěry. Bohužel v příštím roce poklesla cena cukru ze 45 zl na 27 zl za 100 kg. Každým rokem zvyšována potravní daň na výrobu cukru na lisech, takže tyto v roce 1875 musely být nahraženy difusí a saturací. Aby zabráněno nedostatku řepy, ježto rolníci neměli důvěru v řízky a podpořen a zajištěn rozvoj cukrovaru, cukrovar najímá velkostatek v Běchovicích a v Dubči. Rozvoji velice napomáhá trať zřízená roku 1872, neb dovážena cukrovka až do Tábora. Závod tíží zákon o kontingentované dani potravní i po své úpravě v roce Závod nutno zaříditi moderními stroji, aby neupadl v konkurs, jako mnohý v této době a peněz není. Pro posouzení budiž tato zmínka : Rytíř Adolf z Mayersbachu měl v říčanské záložně uloženy stříbrné peníze, kterými chtěl platiti svůj pohřeb (tehdejší papírové peníze neměly u lidu velké obliby.) Tyto vydal na zakoupení nových strojů z cukrovaru berounského, který přišel v úpadek. Rolníkům musela býti dávána zdarma hnojiva, semena a ještě se pěstování cukrovky nebyplácelo. Nebýti vlastní řepy ze statků, kdo ví, zda by byl závod krisi přežil. Toto trvalo do roku 1885, kdy nastaly časy lepší. Při cukrovaru zřízena vápenka, započato topení hnědým uhlím, takže režie v r činí na zpracování 1 q řepy ¼ sumy z roku 1868 a cukru bylo vyrobeno již 14krát tolik, jako v r Závod modernisován a do roku 1893 rozšířen o hydraulický splav, druhou a třetí saturaci, osmosy a Kötingův chladič. Dle ocenění k 1. VI je cena budov a inventáře po amortisaci zl. 51 kr. Jaký význam měl cukrovar pro naše město vidno z toho, že mu dáno č. p. 100 ač mu patřilo r č. p. 92 a již r má Uhřiněves 185 č. p. V roce 1893 zřízen závodem dům pro zestárlé dělníky v cukrovaru a sice pro 21 rodinu?či osoby? Cukrovar účastnil se všech českých podniků a věnoval jim dosti značné sumy (Národ. divadlo - výstava a.t.d.) Bohužel akcie pomalu přecházejí z rukou českého rolníka a roku 1893 vlastní pan Elbogen přes 200 kusů akcií. Zpráva tato čerpána dle knihy : Po prvním čtvrt století od Františka Filipa t.č. ředitele. Přesných dat o dnešním stavu závodu nelze udati poněvadž závadou je obchodní tajemství. V roce 1927 zaměstnává závod mimo kampaň 80 stálých dělníků, z nich polovina žije v Uhřiněvsi a 15 dělnic, které jsou všechny zdejší. V kampani bývá zaměstnáno 300 mužů a 60 žen. Úředníků zaměstnává 14 a 12 zřízenců. Má pro ně své vlastní budovy. Dnes závod zpracuje deně asi 60 vagonů řepy a spálí asi 6 vagonů uhlí. Vyrobí se asi 10 vagonů cukru. Cena je několik milionů Kč. V roce 1926 koupeno za 3 mil. Kč nových strojů. Akcie nelze téměř koupiti, ježto Rafináda v Pečkách (p. Elbogen) vlastní přes 500 kusů. Dosud závod má název Rolnická bohužel rolníci v něm mají pranepatrnou část. Přes tento smutný fakt musíme přiznati, že byl a je důležitým činitelem v rozvoji našeho města. Všichni zaměstnanci jsou, vzhledem k dnešním poměrům, přiměřeně honorováni. V létech byly závodu odepsány značné sumy daní, čímž ztratila obec mnoho svých příjmů. Od té doby datuje se značné finanční poškození obce. V roce 1926 činí daně a přirážky podniku okrouhle Kč. Správa města a ředitelství podniku jsou v přátelských vztazích. Zima v roce Tato zima byla velice nepříznivá, jak pro obyvatelstvo, tak pro pěstování hospodářských plodin. Neustále pršelo jen o vánocích napadl sníh a byly mrazy přes nový rok. V důsledku vlhka, objevila se chřipka. Jeví se následujícími příznaky : únav, malátnost, bolení hlavy, nechutenství, horečka. Obyčejně se přidruží katary dýchadel, ušní záněty a jiné choroby, které bývají smrtelné. Poněvadž nejvíce řádila ve Španělích a odtud se rozšířila, nazývají ji španělskou chřipkou. Lidově rozšířený a příslušnými obchodníky dryáčníky vychvalovaný prostředek, proti chřipce, je alkohol. Lékařské autority účinost popírají. Zajímavo je, že malé dítě touto chorobou neonemocní. Letos počátkem ledna rozšířila se ve Španělsku (dle novin. zpráv). Brzy řádila i u nás. Onemocněla větší část žactva zdejší měšťanské školy. Za obět vyžádala si zdejšího oblíbeného p. vrchního strážmistra Josefa Čermáka ve věku 49 let. Průměrně průběh nemoci byl letos lehký. Ze sto onemocnělých zemřel průměrně jeden. Účiná léčba je teplo. Začátkem března roku 1927 navštívil naše město zlý host a sice záškrt. Zemřela 3 děcka, ač onemocnělých bylo značně více. Město staralo se všemi prostředky o omezení epidemie, což se zdařilo. Pozemky na nichž pěstována pšenice a žito, byly neustálými dešti zatopeny, takže obilí špatně přezimovalo, kde voda nemá náležitý odpad. Takových pozemků je u nás mnoho. Snad jaro napraví to, co zima pokazila. Novostavby v r Vzhledem k tomu, že v Praze jsou velké obecní poplatky při stavbě rodinných domků (kanalisace vodovod rozvodná síť elektrická chodníky atd.) a u nás jsou tyto poplatky mnohem menší, stavělo se u nás 15 rodinných domků, ač většina majitelů domků hledá své obživy v Praze. Jsou to domky přízemní a nějakou podkrovní místností. Skoro každý má menší zahrádku. Staví se většinou v Jezerách a na Bulánce. V městě samém se nestaví. 15

16 Hasičský sbor. V roce 1926 má Sbor dobrovolných hasičů v Uhřiněvsi 36 činných členů (5 žen, 31 mužů) Přispívajících členů je 86 a platí 10 Kč ročních příspěvků. Hasičský sbor řídí jeho víceletý osvědčený starosta p. Emilian Todl. Dne 18. VII slaveno 40 tileté jubileum založení sboru, (ač mělo být slaveno v r. 1925) za účasti sborů celé župy. Slavnost zahájena slavnostní valnou hromadou a odpoledne veřejným cvičením : cviky se sekyrkami, tyčemi, žebříky a zakončena skupinou, při níž rozvinuta státní vlajka, která je majetkem sboru. Po cvičení byl koncert v zahradě p. Vávry. Ve dnech a 28. března konána zde hasičská okrsková škola, která zahájena oslavou narozenin p. presidenta a zakončena vzpomínkou na velikého učitele národů J. A. Komenského. Škola obsahovala poučení z dějin, zákonů, výcviku a první pomoci v hasičství. Sbor vyjel 2 kráte k ohni (Dubeč Benice). Ze svých prostředků sbor doplnil výzbroj-hadice a koupil plynovou masku. Nová motorová stříkačka zakoupena v prosinci 1926 za 40 tis Kč. Stříkačka zakoupena ze spolkového jmění, sbírek mezi občanstvem a podpory obce ( Kč), ač inventář sboru je majetkem obce. Za nedoplatek Kč ručí obec, který dle možnosti, má sbor uhraditi. Ze svých prostředků platí sbor pojištění proti úrazu, neb úmrtím 15 členů (v případě služby) a za 1 člena starobní pojištění. Sbor účastní se všech oslav celonárodních a přispívá dary národním účelům. Sport. K dosud jsoucím tělocvičným jednotám a klubům, přibývá Lawn Tennis Club v Uhřiněvsi. Myšlenku utvoření klubu v Uhřiněvsi číří p. ing. Bohumil Matějů a p. Václav Podracký ml. Z jara 1924 začíná training na jednom dvorci, který upraven prací členů na pozemku ve Staré cihelně jenž laskavě propůjčil p. V. Podracký st. Č.p. 107 obchodník zde. Ježto kroužek vzrůstal, ustaven na valné hromadě veřejný spolek s prvními činovníky : p. Václav Schvál účetní živnobanky v Praze, předseda, p. Oldřich Kácl, účetní zdejší Prago, jednatelem, p. Cyril Pokorný, pokladníkem. Zřízen druhý dvorec. Přestává se hráti a začíná se trainovati, ježto první zápas skončil s bídným výsledkem pro domácí, zde. Sport získává obliby a přibývá členstva, přestože platí jeden hráč 300 Kč ročních příspěvků. V prosinci 1926 má klub 41 člena. Proto výbor snaží se zakoupiti vlastní pozemek od p. Václava Kolihy, rolníka zde, u židovského hřbitova ve výměře 580 čtv. Sáhů. Koupě i výstavba 3 nových dvorců na zakoupeném pozemku jsou v plném proudu. Jistého úspěch dociluje i náš sportovní klub Čechhie, který v roce 1926 sehrál 81 zápas, z nichž 51 výtězných a proto postupuje z II. třídy do I. třídy B footballové associace. Má hojně příznivců i finančních (p. Rezek řezník zde). Klub je nepolitický a proto vystoupili někteří členové a zakládají nový klub Rudá hvězda. Pronajali si hříště v Jezerách, za továrnou Evonou, při petrovické silnici a tak máme v Uhřiněvsi dvě footballové hříště. Poněvadž nové hříště je daleko, nemá tolik hostí. Snad i třídní zabarvení komunistické odráží, neb počátek klubu. Tělocvik prostý pěstují 2 jednoty Dělnická těl. Jednota a Těl. Jed. Sokol. Značnější vzpruhou v sokolovně byl sokolský slet stel v r. 1926, jehož se z města uhřiněvsi účastnilo v různých dnech cvičením i jinak : 63 žáků, 46 dorostenců, 62 mužů, 5 mužů závodilo, ale ceny nezískalo. V průvodu bylo 31 bratří v krojích. Celkem účastnilo se sletu 293 duší mužského pohlaví. Cvičilo 71 žákyň, 48 dorostenek, 66 členek, 6 žen cvičí kladiny. Úhrnem účastnilo se sletu 197 duší ženského pohlaví. Tento rok je počátkem živější práce i v Dělnické těl. Jednotě, neb se připravují k Olympiadě v roce V obou jednotách se pilně cvičí dle pohlaví žactvo dorost členstvo a pečlivě stará se o výchovu ducha. Družstvo pro vybudování tělocvičny Tělocvičné jednotě Sokol v Uhřiněvsi. Po převratě vzrostl příliv do řad sokolských. Mnozí hleděli sokolským odznakem setříti minulost. Doba válečná byla krutá a egoismus se plně uplatnil. Seznalo se, že sokolovna již nepostačuje přílivu nového členstva. Ustanovil se přípravný komitet , zhotovil stanovy a dne 4. I vstupuje spolek v život valnou hromadou. Členy mohou býti sokolové i nesokolové. Spolek měl činovníky, ale neměl členstva. Předsedou zvolen dr. Emil Rathouský odborný rada min. vnitra. Spolek je podnik čistě výdělečný. Zřízeny dva odbory : 1. biografický předsedou br. V. Podracký ml. 2. dramatický, předseda p. Jindřich Bubeníček, akademický malíř. Podána žádost o udělení licence. Obecní zastupitelstvo má rozhodnouti, zda bude obci prospěšnější vysloviti se pro licenci družstva či vlastní. Na návrh členů národ. demokratických, čsl. socialistů, agrárníků a lidovců rozhodnuto většinou hlasů, že obci bude prospěšnější spokojiti se s příjmem, který obci plyne z představení družstva, ježto nemusí investovati kapitál do adaptace budovy a zařízení. Hlasování lidové strany pro návrh, dalo podnět, aby při výběru filmů hleděno neurážeti náboženské city občanů. V této době uchází se o licenci biografickou i Dělnická těl. jednota. Licenci získává družstvo dne 24. VII Dělnická těl. jednota druhé licence v obci nedostává. Bojem o licenci vzrušeno obyvatelstvo a mnozí stávají se členy družstva, buď zakládajícími přispívajícími, neb činnými. Dnes má družstvo 253 členů. Biograf zřízen po náležitých adaptacích v sokolovně. Celé zařízení děje se na úvěr, neboť družstvo peněz nemá. Peníze zapůjčuje Sokol a úvěr poskytuje zdejší Včela. První představení konáno dne 26. září Biograf má mnoho obětavých činovníků. Všechny práce konají členové pro bio zdarma. Sluší se zvláště poděkovati hudebnímu odboru za vedení p. ing. Salače (cukrovar), který obecenstvo osvěžuje krásnou hudbou při každém představení. V roce 1926 měl biograf 104 představení s 244 filmy : 12 filmů bylo poučných, 31 přírodních, 48 veseloher zbytek různého obsahu. Hraje se v sobotu večer a v neděli v 5 h a v 8 h večer. Kromě toho hraje se i každý svátek. Pravidlem bývá vyprodáno. Přesto nemůže družstvo vybřednouti z dluhu vzniklého při zařízení, ježto dávka městu, daně, půjčovné a jiná technická vydání jsou značné sumy. Divadlo. V našem městě jsou tři ochotnická sdružení. Nejčilejší v minulém roce byl Dramatický odbor dělnické tělocvičné jednoty, který za vedení p. starosty Diviše a p. Štěpánka sehrál 8 představení. Odbor tento hraje v Obecním domě. Na stejné úrovni i čilosti je Dramatický odbor čsl. socialistické mládeže, který v roce 1926 sehrál 6 představení za vedení p. Kalibána a p. Semeckého, v sále na Lišce. 16

17 Divadelní odbor družstva živoří, ač má nejvyspělejší herce, poněvadž není kde hráti. Na Lišce je sál příliš malý a v sokolovně se hrát nemůže, vzhledem k pronájmu místnosti biu a k cvičení členstva. Sehrál 2 představení, za vedení p. uč. Koudely. Při představení všech tří div. Odborů je zpravidla vyprodáno, ježto výkonost herců ochotníků je vysoké úrovně. Společenský život v r Společenského života v Uhřiněvsi účastnily se následující spolky, kroužky a kluby : Dělnická tělocvičná jednota spolu se stranou čsl. soc. demokratickou, Sokol, Čsl. strana socialistická spolu s Mládeží čsl. soc., Rada katolíků, Komunistická strana, Čechie, Lawn Tennis Club Uhřiněves, Živnostenská strana, Střelci, Hasičský sbor, Českobratrská obec, město, Havlíček a škola. Pořádaly se : plesy 11, slavnosti 4, taneční zábavy 46, přednášky se světelnými obrazy 15, akademie 3, zábavné večery 21, veřejná cvičení 2, poučné filmy 4 a jiné podniky. Kromě toho pořádány jsou jmenovanými spolky poučné přednášky, jichž je značný počet. Účast na nich je bídná, poněvadž je jich mnoho. Příkladem buď přednáška Boj proti tuberkulose. Přednášeti měl oblíbený lékař MUDr. František Jeřábek. Plakátů mnoho účast doporučují téměř všechny korporace na návěstních tabulích. Nemůže býti pořádána, ježto není posluchačstva. Lid je přednáškami přesycen a chce se ve volných chvílích bavit. Spolky vzdělávací ( Živnosten. beseda ) bez třídní a politické tendence bídně živoří a nemají vůbec činosti, ježto se o ně téměř nikdo nezajímá. Hodně se tancuje a žádná zábava nekončí prodělkem poněvadž vstupenky se prodávají po domech a tím zaručuje se finanční úspěch. Říká se tomu zvaní, ač mnoho občanů tím nadšeno není, ježto ze slušnosti koupí vstupenky i tam, kam určitě nepůjdou. Tato statistika přesná není, ježto nebylo možno zjistiti přesné údaje od jmenovaných i nejmenovaných náhodných kroužků (branci Josefové a.t.d.). Oslava narozenin p. přes. Masaryka. Dne 7. března 1927 oslaveny 77. narozeniny pana presidenta Tomáše G. Masaryka společně občanstvem, bez rozdílu stavů a politického přesvědčení v sále Obecního domu. Při oslavě učinkoval hudební odbor spolku Hlahol za dirigování pana učitele Koudely. Účinkujících hudebníků bylo 27 (housle I. 4, housle II. 4, viola 2, klarinety 2, trubky 2, horny 2, trombony 2, lesní rohy 2, basa, čelo, buben, flauta pikola a pianista. Provedena následující čísla : 1.) E. Grüg : Holdovací pochod. 2.) Karel Weis : Slavnostní předehra. 3.) Ant. Dvořák : Slovanský tanec č ) Hymny československé Proslovem pověřen p. Dobiáš, českobratrský farář v Uhřiněvsi. Lidovým způsobem rozbírá ideje p. presidenta, takže udržel po celou přednášku (1 hod) zájem posluchačstva. Oslavu pořádala místní Osvětová komise, jejíž předseda p. Štancl oslavu zahájil vhodným způsobem a na konci poděkoval účinkujícím, kteří k oslavě přispěli i posluchačstvu. Poštovní úřad. Před zřízením poštovního úřadu v Uhřiněvsi, patřila naše obec poštou do Běchovic, kamž docházel poštovní posel a roznášel pak v Uhřiněvsi dopisy, noviny a balíčky. V Běchovicích byla stará poštovní štace historický to poštovní úřad zřízený r. 1835, mající kdysi svá privilegia k dopravě osob a věcí. V Uhřiněvsi zřízen poštovní úřad Prvním poštmistrem byl p. Jan Vondráček správce úlu (tak zvané včelky) svépomocného družstva let 60 a 70 tých. Úl přešel později do jeho vlastnictví a když pak nabídl svůj dům č.p. 9 nově zřízený poště, stal se na svou žádost po odborné průpravě a zkoušce poštmistrem. Působil od r až do r zemřel v Uhřiněvsi v roce 1915 co pensista. V jeho domě byl pošta do roku Od roku byl poštovní úřad čp Od r je na Pražské silnici v čp Před zřízením poštovního úřadu, zastával funkci poslíčka z Běchovic do uhřiněvsi Jan Jankásek. Byl pověřen tímto úkolem i na nové poště pro Uhřiněves a okolí. Doručování dělo se pod správou a dozorem poštmistra a bylo jaksi soukromým podnikem. Za doručení dopisu vybíral se 1 kr. rak. měny, za noviny ½ krejcaru rakouské měny. Dobromyslný Jankásek tuto sazbu zpravidla zdvojnásobil. Dobře usazené panstvo Lichenšteinské slynulo štědrostí, která Jankáskovi vynesla mnohé příjemnosti, na něž do smrti toužebně vzpomínal. Proto při převzetí doručování na útraty státu od 1. ledna r nastaly blahobytnému žití Jankáskovu smutné časy. Byl již obvod jeho působnosti tak rozšířen, že měl i poddoručovatele. Odnětím doručovacích poplatků dostalo se mu platu 2 Kč denně a když zavedena přespolní služba jako nezpůsobilý byl propuštěn. Dostalo se mu městského daru 30 Kč a blahovůlí poštmistrů posilek s telegramy. Po smrti ženy a dcery živořil. Našli se staří dobrodinci, kteří poskytli podpory, takže dožil 73 let. S ním zmizela typická figurka poslíčka z našeho města o němž zachována dosud mnohá humorná historka. V roce 1927 je vrchním poštmistrem pan František Štraberger. Na poštovním úřadě jsou zaměstnáni : Fr. Rudolf poštov. adijunkt, Marie Šindlerová volná úřed. síla, Ant. Červenková praktikantka, Josef Novotný, Václav Červenka, Frant. Dobrovodský, poštovní podúředníci a Josef Drška, poštovní zřízenec. Poštovnímu úřadu v Uhřiněvsi přidělen jest následující obvod : Uhřiněves, Tehovičky, Kolovraty, Benice, Lipany, Nupaky, Pitkovice, Pitkovičky, Královice, Hájek, Netluky dvůr drůbežárna, Sv. Markéta a 6 okolních samot. Telegrafní stanice zřízena byla v roce Telegrafní doprava v Uhřiněvsi byla od zřízení velice čilá, poněvadž obec má průmyslové podniky a správa statku lichenšteinských vyžadovaly si rychlého vyřízení svých. Byla to největší telegrafní stanice v okolí. Zřízení telefonické ústředny bylo brzděno po léta stavající již telefonní ústřednou v Průhonicích, na níž byli zapojeni téměř všichni zájemníci obvodu uhřiněveské pošty. Centrála v Průhonicích uvedena v život vlivem majitele panství v Průhonicích, tehdejšího tehdejšího hraběte Sylva Tarousy, udržujícícho styky s dvorskými kruhy (staré monarchie rakouské). Největší místní zájemce, cukrovar, byl připojen přímo na hlavní telefonní centrálu v Praze. Konečně v roce 1922 zřízena telefonní ústředna v Uhřiněvsi, otevřena byla od září. Zájem byl okamžitě veliký, takže stoupajícím telefonním provozem postoupil úřad od 1. ledna 1925 na místo vrchnopoštmistrovské. V roce 1926 je provoz na poště v Uhřiněvsi následující : peněžní obrat (poukázky-šeky, teleg., telef., známky, clo, služné Kč, dopisy došlé i odeslané kusů, dopisnice , tiskopisy , 17

18 noviny došlé kusů. Úřadu přihlášeno je 310 radiových stanic v Uhřiněvsi. 20 z nich má lampy, ostatní stanice na krystal. Doprava na nádraží je udržovaná 4 krát až 5 krát denně pochůzkou. Kromě toho je jednou denně jízdní spojení do Průhonic. Peněžnictví. Jak vidno ze záznamů kroniky, jsou v našem městě dva peněžní ústavy. K nim v roce 1925 přibyl třetí. Je to filiálka Okresní hospodářské záložny v Říčanech. Má svou kancelář v domě čp. 9. Úřaduje se pouze ve čtvrtek dopoledne. Filiálka byla zřízena, aby zdejší občané nemuseli navštěvovati Říčany při uplácení hypotek a aby poskytla úvěr na řepu, který v době sezony je zde splácen. Obrat zdejší filiálky není velký, takže nemá samostatného účetnictví, nýbrž vyúčtování je součástí výroční zprávy Okresní hospodářské záložny v Říčanech. Největší pěněžní uhřiněveský ústav je Občanská záložna Včela. Těší se plné přízni obecenstva a každým rokem vzrůstá. Přijímá vklady drobných vkladatelů a půjčuje hypoteky zemědělcům na příděl půdy ze záborů. Podporuje stavební ruch úvěrem na stavby rodinných domků. V roce 1926 dosáhla svého 50 letého trvání a byla odměněna stříbrnou medailí a čestným uznáním Obchodní a živnostenské komory v Praze. Aby sama získala vhodných místností a ulevila bytové tísni, zakupuje dům čp. 78 a vlastní blok mezi Petrovickou a Pražskou ulicí proti domu Kryšpínů, kde v roce 1927 chce postaviti dům o 3 poschodích, na kterém se pilně pracuje. Vklady úrokuje 5 %. K vůli posouzení udáván r a Roku : Vkladatelů : Dlužníků : Členů : Podílů : Vkladů : Půjček Rezervní Roční fondy obrat , , , , , , , ,20 Podobně ve svém rozvoji pokračuje druhý peněžní ústav Řemeslnicko živnostenská záložna v Uhřiněvsi. Podnik jak z titulu vidno stará se o zájmy živnostenstva. Vzrůst vidno z následující tabulky : Roku : Členů : Podílů : Vklady : Zápůjčky : Reserv. fond : Čistý zisk : Roční obrat : , , , , , , , , , ,27 Na vzrůstu našich peněžních ústavů nejlépe vidíme mohutnění města. Přibývá obyvatel domů, město sílí v každém oboru. Finančnímu rozkvětu města Uhřiněvsi, jakožto základu vší konsolidace z poválečných poměrů a všem zasloužilým mužům o tento rozkvět Zdar! Požár v Prago. Z neznámých důvodů (snad krátké spojení, či vznícení mouru) vznikl dne 6. června 1927, o svatodušním pondělí, požár v keramické továrně Prago v Uhřiněvsi. Oheň vyšlehl o půl šesté večer. Nalezl velice živnou půdu v trámoví sušárny, která je umístěna nad pecí kruhovky. Zdejší Hasičský sbor dopravil ihned novou motorovou stříkačku a snažil se omeziti zuřivý živel podporovaný silným větrem, na vzplanuvší pec a sušárnu o rozměrech 150 m x 130 m o dvou patrech. Usilí se zdařilo za pomoci sjíždějících se hasičských sborů, zejména pražského, kteréžto sbory uchránily druhou pec kruhovou a sušárnu i strojovnu s kotelnou. Hustý dým halil celou Uhřiněves a plameny 20 metrů vysoké, byly zdaleka patrny. Sjelo se 24 hasičských sborů z okolí. Žár šířil se veliký až u cukrovaru bylo z něho večer teplo. V 10 hodin byl požár lokalisován a dohoříval ještě ve středu. Službu 2 dny zde konalo i vojsko pražské posádky. Škoda činí asi 2 miliony Kč a je kryta pojištěním. Zničeno bylo mnoho nepálených cihel. Každý občan vypráví momentku z průběhu požáru v níž on je důležitým hrdinou činu. K úrazu přišel jen jeden strojník v továrně zaměstnaný. Továrna Prago je jedna z nejmoderněji zařízených továren toho druhu. Zpracuje zde 250 zaměstnanců cihel denně, všech možných druhů. Dělnická tělocvičná jednota. Značnou vzpruhou v životě Dělnické tělocvičné jednoty v Uhřiněvsi byla letošní Olympiada. Rušno je v tělocvičně, kde přibývá žactva, dorostu i členstva, takže D.TJ. v Uhřiněvsi vysílá do Prahy na vystoupení : 35 žaček, 25 žáků, 7 dorostenek, 12 dorostenců, 36 členek, 33 členů a 12 členů starších. Olympiady konané dne 6. června 1927 účastnilo se z Uhřiněvse 76 cvičících a 150 diváků. V hlavních dnech Olympiady 3., 5., 6. července 1927 cvičilo 194 cvičenců a bylo přítomno asi 700 návštěvníků z Uhřiněvsi. Obětavost a nadšení členů uhřiněveské D.T.J. pro zdar Olympiady nejlépe charakterisuje toto : Do Olympiady měli svůj vlastní kroj 3 členové na Olympiadu šlo 35 členů ve slavnostním kroji, ač kroje jsou dosti nákladné (450 Kč) vzhledem k příjmu členů (dělníků). Evona. Jedním z nejmladších průmyslových podniků v Uhřiněvsi jest továrna Evona. Jest to podnik jednotlivcův a sice inž. Karla Freuda. Tento zakoupil z obecního pozemku čtv. sáhů á 27 Kč a přiznáno mu obcí předkupní právo na dalších čtv. sáhů pro případné rozšíření závodu. Závod založen úplně v polích při Petrovické silnici r Majitel přistěhoval se do Uhřiněvsi z Prahy a proto podnik vyrostl bez přispění místního kapitálu. Původní kapitál činil 1 ¼ mil K. Továrna vyrábí výhradně toaletní mýdla a sice druhy nejhodnotnější, rovnající se nejlepším druhům cizozemským. S těmito druhy doma i v cizině úspěšně konkuruje. Též vyrábí se něco parfumerie a sice kolínská voda, brilantina a pudry. Závod zaměstnával v říjnu 1927 následující zaměstnance : 11 úředníků a 37 dělníků. 3 úředníci jsou v Uhřiněvsi, 8 v Praze, kde se vyřizují zásilky a jsou kanceláře. Dělnictvo je vesměs uhřiněveské. Jsou to většinou mladá děvčata, která leští mýdlo. Týdenní mzdy jsou : mistr 400 Kč, strojník 400 Kč, pomocný dělník mužstí Kč, pomocné síly ženské až 110 Kč. 18

19 Měsíční obrat činí přibližně Kč. Továrna má jen přízemí a ještě poměrně nízké. Má jeden parní stroj o 30 HP a několik elektromotorů, které pohánějí 7 obráběcích strojů. Šest strojů obráběcích je na ruční pohon. Pracuje se v 11 místnostech a ve 3 kancelářích. Značnou obtíž činil nedostatek vody, dokud značným nákladem nezřízena studna. Jelikož továrna založena byla úplně v polích, dán jejím založením podnět ku stavbě rodinných domků. Za dva roky vznikla u Petrovické silnice nová čtvrť v Jezerách mající v prosinci 1927 několik čísel. Jsou to většinou malé domky dělníků. Továrna sama má čp Nádraží v Uhřiněvsi. Uhřiněvsí prochází bývalá trať císaře Františka Josefa, která zřízena k přímému spojení Vídně s Prahou. První kolej položena roku O zřízení nádraží postarala se obec za pomoci správy lichenšteinského panství a cukrovaru. Zřízením nádraží přispělo se značně k rozvoji průmyslu v městě, které má dnes nejvíce továren z obcí okresu říčanského. Poněvadž provoz na této trati byl veliký, položena roku 1904 druhá kolej. Při této příležitosti přestavěno bylo staré nádraží, které nevyhovovalo čilé frekvenci. Nalézalo se proti ulici Riegrově, tam, kde je dne s vodárna. Mělo jen 4 místnosti pro službu, bez bytů pro zaměstnance. Dnes jsou z něho byty pro železniční zaměstnance. Nové nádraží postaveno asi o 100 m dále, směrem ku Praze. Je moderně zařízeno. Má pohodlné kanceláře služební místnosti čekárny byty pro železniční zaměstnance a kryté nástupiště. V úseku trati patřící pod dohled zdejšího nádraží zřízena roku 1920 v březnu zastávka Kolovraty a 15. května 1926 zastávka Měcholupy. Staví tam pouze místní osobní vlaky (Praha-Benešov, Praha-Říčany). Dozor na vrchní stavby trati vykonává stavební odbor, který zde zřízen již r Nádraží má 4 koleje průjezdné a 2 posuvné. K nádraží připojeny jsou čtyři koleje vlečné a sice do cukrovaru, Prago, Konservy a do skladu uhlí p. Filipa. Je zde vodárna s 2 jeřáby a též dvě váhy pro povozy. Osobní pokladna je oddělená od pokladny nákladní, která je umístěna ve skladišti pro nákladní dopravu mezi novým a starým nádražím. V roce 1927 bylo na nádraží zaměstnáno 6 úředníků, 1 podúředník, 11 zřízenců a 2 dělníci. Denně projíždí 10 rychlovlaků, 26 osobních vlaků a 18 vlaků nákladních. Rychlovlaky naší stanicí pouze projíždějí. Projíždějí i vzdálené vlaky osobní (z Čes. Budějovic) které z Benešova staví až ve Vršovicích. Přesto spojení s Prahou je výborné. Za rok 1926 projelo zdejším nádražím osobních vlaků, vlaků nákladních, vypraveno bylo 571 vlak z Uhřiněvsi. V roce 1926 bylo prodáno jízdenek a vyhotoveno jízdenek. Většina obyvatelstva jezdícího používá dělnických lístků týdenních, ježto mnoho občanů z Uhřiněvsi (asi 500) dojíždí deně do Prahy za povoláním. Značná část jezdí, protže nemá v Praze bytu a vzhledem k bytové nouzi nemůže si tento v Praze levně obstarati. Měsíční obrat osobní pokl. Je asi Kč, měsíční obrat nákl. pokl. Je asi Kč. Náklady příjímá a odesílá ponejvíce cukrovar a cihelna. Data o stavu a provozu poskytl p. inspektor Ed. Keller, přednosta nádraží. Úroda v r Přes mokrou zimu i jaro, přezimovala ozim velice dobře. Pro vlhko v březnu a dubnu sílo se až v květnu. Pak nastalo trvalé sucho přes celé léto. Pouze ve středu dne 13. července přišla bouře, která u nás nenadělala mnoho škod, ač Říčany a nejbližší okolí značně poškodila. Úroda obilnin byla výborná. Sklidilo se po 1 ha pšenice 26 q ječmene 29 q žita 16 q ovsa 19 q. Sena byla vydatná a pěkně sušená. Otava a druhé jetele shořely. O krmení je nouze. Pokles cen dobytka nenastal, ani maso nezlevnilo, poněvadž je dostatek slámy. Maso vepřové stouplo ze 16 Kč z jara 1927 na 20 Kč za 1 kg v podzimu Řepa, které urodilo se průměrně po 1 ha 300 q je nevalné jakosti, ježto před sklizní napršelo, zmladila se (ztratila cukernatost) a obsahuje pouze 17,2 % cukru. V celku můžeme říci, že rok byl pro rolníky příznivý a dobrý. Data o průměrné úrodě po 1 ha sdělil Školní závod v Uhřiněvsi. 28. říjen Letos v červenci podnikli účastníci bitvy u Zborova a jejich přátelé pouť k hrobům svých druhů (Mohyla u Cecové v Polsku). Na tuto pouť jel z Uhřiněvsi legionář pan Antonín Müller, revident stát. drah v Uhřiněvsi. Z této pouti přivezl prsť, která dle dnešního zvyku ukládá se slavnostním způsobem na význačném místě v městě. (Prsť z bojiště zbovského) U nás toto předání městu, a její uložení dělo se oslavou 28. října Oslavu pořádala jednota Československé obce legionářské v Uhřiněvsi, pod zaštitou městské rady a za spoluúčasti spolků a korporací uhřiněveských. Při tom odevzdala J. Čsl. o. l. v U, zástupcům města p. Fr. Divišovi, starostovi města Uhřiněvse legionářem p. Antonínem Beránkem, zedníkem čp. 470 mramorovou urnu s prstí ze zborovského bojiště, kterou Jednotě Čsl. obce legion. V Uhřiněvsi daroval leg. p. Ant. Müller. Tato byla uložena do síně Památkového domu čp Mramorovou urnu zhotovil legionář, kamenický mistr Jan Mrázek z Prahy, který stavěl pomníky padlým druhům na Sibiři. Urna zakoupena za 560 Kč Jed. Čsl. O. leg. v Uhřiněvsi a městu darována. Průběh slavnosti : Sraz ráno v 9 h. u radnice na Masarykově náměstí. Průvod skládal se z těchto spolků s prapory : Jednota Čsl. O. legionářské, Střelci, Hasičský sbor, Sokol, Dělnická tělocvičná jednota (obě jmenované také s členstvem v občanském obleku), dále Podpůrná jednota Jiří z Poděbrad, pod jejímž praporem šlo ostatní občanstvo. V čele průvodu za zvuků hudby se ubírala městská rada. Průvod čítal asi 100 občanů v kroji a 300 v občanském obleku. U Památkového domu odevzdána byla urna s prstí zástupcům města a za zvuků národních hymen uložena v síni Památkového domu. Slavnost zahájil s balkonu Památkového domu starosta města p. Fr. Diviš a udílí slovo slavnostnímu řečníku p. generálovi M.U.D r Rašovi. V doslovu upozornil legion. P. Beránek posluchačstvo na výstavku v Památkovém domě, která uspořádáním znázorňovala činost legii a vůbec celý odboj za hranicemi. Proti vchodu pozornost upoutala Kniha mrtvých ve světové válce kterou zhotovil p. Jindřich Bubeníček, akademický malíř zde, jejíž vazbu provedl knihařský mistr p. Josef Moravec čp. 54 za 750 Kč. Mile působily sošky legionáře, sochaře Otty Gutfruenda, který letos tragicky při koupání zahynul. (Postavy legionářů v různých dohodových úborech). Výstavka obsahovala ponejvíce fotografie z legion. Života za hranicemi, zbraně různých dohodových států mapy 19

20 bojišt časopisy a literaturu domácí i zahraniční týkající se odboje. (Čechoslovák Samostatnost Houpačky) věci tyto zapůjčil Památník odboje dík p. plukovníku Rudolfu Medkovi a Museum čsl. legii v Troji dík p. rotmistru Kacovskému správci tohoto musea. Laskavostí místních legionářů a jejich rodin doplněna výstavka různými drobnostmi, zejména fotografiemi zdejších padlých legionářů. Výstavku upořádala J. Čsl. O. L. v U za pomoci všech členů a za vedení p. A. Müllera. Výstavka otevřena byla dne 28. a 30. října, a 6. listopadu. Jevil se o ní značný zájem, ježto ji navštívilo přes návštěvníků. Tato účast jasně ukazuje živý zájem o život v legiích i ideje, které byly evangeliem a živou vodou borců za naší státní samostatnost. Výstavku navštívilo též žactvo uhříněveské měšťanské školy. Při dobrovolném vstupném vybráno tolik, že byla uhrazena urna a asi 400 Kč věnováno J. Čsl. O. L. v Uhřiněvsi na výzdobu síně Památkového domu, která má býti museem. Průmyslové závody, akc. sp. v Uhřiněvsi. Průmyslové závody obsahovaly dva různé podniky a sice mlýn a továrnu, které spojeny byly pod jednou správou v r Získal jsem data, týkající se závodů samostatných a proto je nespojuji, dokud spojeny nebyly společnou správou. Mlýn čp. 22 Na místě dnešního mlýna, stál selský dvorec čp. 22. Roku 1864 koupil tento dvorec dlouholetý starosta města uhřiněvse p. Frant. Koliha, který byl neobyčejně podnikavý. Postavil parní mlýn, uvedl řádně v život hospodářský a pak jej prodal. V držení jeho vystřídalo se několik majitelů. Posledním majitelem byl pan Jan a Barbora Menclovi, kteří podnik náležitě rozšířili a připojili pekárnu. Syn Jaromír Mencl přeměnil mlýn v společnost : parní automatické mlýny J. Mencl spol. s r. o. v Uhřiněvsi. Společníky stali se zdejší občané a sice následující rodiny : Purkrábkové asi K, Semanský K, Horyna, Grüll, Poláček a Rezek po K. Závod vyhledal si ředitele p. Dundra, který nemohl složiti K kauce a proto se musel zaručiti za něho jeho příbuzný. To bylo v roce Mlýn byl v plném chodu. Za 24 hodin semlelo se 130 q pšenice a 270 q žita dohromady 400 q obilí. V pekárně zpracovalo se deně q mouky v chléb. Mlýn a pekárna zaměstnával dělníků a 4 úředníky. Že za doby válečné nehynul je samozřejmé, takže roku 1919 vyplácena byla 12 % dividenda. Továrna Panu Kellnerovi pletli na Pankráci trestanci kokosové a jutové rohože, užívané k zakrývání zboží na lodích. Poptávka po zboží stoupala, proto zřídil si v Nuslích továrnu. Po čase bylo i tam málo místa, proto zřídil si r továrnu v Uhřiněvsi. Jakým kapitálem není známo. Továrnu stavěli bři František a Josef Smolíkové, zdejší rodáci z čp. 29, z nich jeden byl stavitelem, druhý pensionovaným učitelem. Továrna zdárně pokračovala do války. Blokádou za války ztraceny suroviny, které se dovážely ze zámoří. Ze zásob pracovalo se do r. 1917, kdy byla továrna uzavřena. Společníci mlýna a nově získaní členové, zejména pražští váleční zbohatlíci v čele s p. řed. Dundrem,, utvořili novou společnost pod firmou Konserva sp. s r. o. v Uhřiněvsi. Tato společnost koupila v roce 1918 od p. Kellnera Gerstla (Gerstl stal se podílníkem, maje dosti peněz tažkže továrna v nejlepším chodu zaměstnávala 60 dělníků) továrnu na rohože za Kč. Ředitel Dundr snažil se oba podniky přivésti pod svou správu, což se mu v roce 1919 zdařilo. Toto spojení správy obou závodů nelíbilo se některým prozíravým společníkům ze mlýna a proto své podíly prodali. Byl to zejména : p. Poláček obchod. S obilím, p. Grüll pekař, Purkrábek statkář, Horyna majitel čp. 3 a částečně i p. Semnský statkář. Vesměs uhříněveští občané. Spojené podniky dostaly název : Průmyslové závody, akc. spol. v Uhřiněvsi. Akciový kapitál zvýšen na 9, Kč ( akcií á 200 Kč) Nyní nastalo konjunkturní poválečné obchodování a výroba. V roce 1919 byly dělány ovocné marmelády. Přes válku jich byl každý sytý a proto výroba jich byla zastavena r Na místo marmelád zřízena výroba krystalové sody, která dobře prosperovala (roční výroba činila asi 300 vagonů). Zpracovával se ječmen na kroupy a krupky, loupal se oves (ovesné vločky) a hrách. V krupárně bylo možno zpracovati ročně 180 vagonů ječmene. Zakoupeny vlastní pozemky ve výměře 172 měr. Na nich pěstovány léčivé byliny, ale pro nepatrný výtěžek se od toho upustilo a selo se obilí, byly zřízeny louky. V roce 1920 byla postavená u továrny budova, obydlí pro úředníky a zřízence. Téhož roku vystaveno i skladiště, což vyžadovalo nákladu 2 mil. Kč. Aby cihly nebyly drahé, zřízena vlastní cihelna bez hlíny, takže musela býti přeměněna na cementárnu, jejíž zboží šlo jakž takž na odbyt. Konserva měla též svůj lihovar. Zpracovány byly švestky jalovec a různé ovoce na likéry. Lihovar zrušen 13. dubna Aby stroje zařízené pro výrobu marmelády nezahálely, započato s výrobou žitné a ječné sladové kávy vlastní značky. Zde docilovala firma slušných výsledků, ročně zpracováno bylo 130 vagonů žita. Firma dostala i dodávky pro vojsko. V roce 1926 dodala 25 mil. Porcí kávy konservované, ale dodávky si neuchovala, vzhledem k jakosti. Z téhož důvodu zřízena i sladovna, kde za kampaň zpracováno bylo vagonů sladu. V roce 1922 utrpěly Průmyslové závody ztrátu na sladu přes 4 miliony Kč a sice z toho důvodu, že jim byl zakázán vývoz 100 vagonů sladu do Belgie Úřadem pro zahraniční obchod, ačkoliv v roce 1921 vývoz tohoto množství sladu byl firmě týmž úřadem povolen. Surovina na celou kampaň byla zakoupena i zpracována, ač povolení nebylo. Následkem této ztráty snížila firma akc. kapitál z 9 mil Kč na Kč. Tím ovšem ztratila nutný úvěr u bank. Dluhuje České průmyslové bance 8 mil Kč knihovního dluhu, 1, Kč na daních a dávkách, kromě dluhu 3 mil. Kč u Řeznicko-uzenářské banky v Praze a jiných menších dluhů. Proto fa vyhlásila soudní vyrovnání a v červenci r byly závody zrušeny. Dne 25. listopadu 1927 konala se veřejná dražba na tyto objekty v Říčanech. Všechny objekty koupila Čes. Průmyslová banka za 2, Kč, ač tuto cenu mají pozemky patřící k továrně, které na parcelaci chtělo koupiti město Uhřiněves. Proti dražbě podán rekurs. V době plného chodu r zaměstnávaly Průmyslové závody 80 dělníků a 20 úředníků. Dnes jsou zde někteří úředníci a zřízenci bez zaměstnání a očekávají nový ruch v továrně. Bývalý ředitel je nájemcem mlýna Františkov u Suchdolu na třeboňsku. Volba obecního zastupitelstva v Uhřiněvsi v r Nařízením okresní správy politické v Říčanech ze dne 24. října 1927, stanovena volba obecního zastupitelstva v Uhřiněvsi na 8 h ranní 27. listopadu V měsíci říjnu byly provedeny volby do obecního zastupitelstva ve Velké Praze. 20