VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE Fakulta mezinárodních vztahů DIPLOMOVÁ PRÁCE Lenka Blažejová

Transkript

1 VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE Fakulta mezinárodních vztahů DIPLOMOVÁ PRÁCE 2008 Lenka Blažejová

2 VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE Fakulta mezinárodních vztahů Obor: Cestovní ruch Název diplomové práce: Vliv klimatických změn na cestovní ruch Autor: Lenka Blažejová Vedoucí práce: Ing. Zdenka Petrů 2

3 Prohlášení: Prohlašuji, že diplomovou práci na téma Vliv klimatických změn na cestovní ruch jsem vypracovala samostatně a že jsem uvedla všechnu literaturu a použité prameny, ze kterých jsem čerpala. V Praze dne 23.června 2008 podpis 3

4 Obsah: Obsah:... 4 Úvod Klimatické změny Základní pojmy Skleníkový efekt Dosavadní změny klimatu Klimatické modely Prognózy dalšího vývoje Cestovní ruch Dělení cestovního ruchu Činitele rozvoje a rozmístění cestovního ruchu Selektivní (stimulační) faktory Lokalizační podmínky Realizační podmínky Cestovní ruch a klimatické změny Vzájemný vztah Důsledky změn klimatu pro poptávku turistů Ohrožené oblasti Změny klimatu a cestovní ruch v Alpách Jistota přírodního sněhu Adaptivní strategie Využívání technologií Změny v chování Zásahy vlády Mezinárodní spolupráce Konference OSN Konference UNWTO Zmírňování a přizpůsobování se změnám klimatu Závěr Literatura

5 Seznam tabulek v textu: Tabulka č.1: emise skleníkových plynů Tabulka č.2: předpovědi pro zvyšování mořské hladiny v letech Tabulka č.3: nárůst mezinárodního cestovního ruchu podle regionů Tabulka č.4: lyžařská střediska ve Francii, Rakousku, Švýcarsku a Itálii Tabulka č.5: posuny hranice jistoty sněhu v důsledku oteplení Tabulka č.6: snížení jistoty sněhu v jednotlivých alpských zemích Seznam grafů v textu: Graf č.1: vývoj průměrných ročních teplot v letech Graf č.2: nárůst výskytu přírodních katastrof v letech Graf č.3: nárůst mezinárodního cestovního ruchu do roku

6 Úvod V současné době je změna klimatu velmi diskutovaným globálním problémem. Klima na Zemi se sice mění od počátku její existence a vždy měnit bude díky přirozeným procesům, které zde probíhají (změna oběžné dráhy Země, změna sklonu zemské osy, proměnlivost sluneční aktivity, sopečná činnost, rozložení pevnin a oceánů, horotvorné procesy, oceánická cirkulace, stav a vývoj biosféry, a další). Nicméně stále vzrůstající vliv člověka na přírodu klimatický systém Země narušuje a to závažným způsobem. S přibývajícím rozvojem světového hospodářství dochází k nadměrným emisím skleníkových plynů. Ty se hromadí v atmosféře a způsobují oteplování planety. Díky vyšším teplotám tají ledovce, následně dochází k vzestupu hladiny oceánů a k dalším vážným důsledkům, které budou mít vliv na život ekosystémů i na život člověka. Klimatické změny budou mít rovněž dopady na světovou ekonomiku jako celek, i na její jednotlivá odvětví. Výjimkou není ani cestovní ruch. Cílem této diplomové práce je podat charakteristiku klimatických změn a dále pak popsat jakým způsobem ovlivňují a budou ovlivňovat jedno z nejrychleji se rozvíjejících odvětví světové ekonomiky cestovní ruch. Diplomová práce je rozdělena na několik částí. První část je věnována problematice klimatických změn. Nejprve vysvětluje jak vzniká zesílený skleníkový efekt, jež způsobuje zahřívání Země. Dále uvádí doposud pozorované klimatické změny a prognózy dalšího vývoje, včetně způsobů jak se tyto prognózy předpovídají. Druhá kapitola charakterizuje cestovní ruch. Podle jakých hledisek se dělí a na čem závisí jeho rozvoj a rozmístění. Kapitola třetí popisuje vzájemný vztah cestovního ruchu a klimatických změn. Klima je totiž jedním z faktorů, které ovlivňují rozvoj cestovního ruchu. Jeho změny budou mít vliv na všechny subjekty cestovního ruchu. Na poptávku turistů i na jednotlivé turistické oblasti. Čtvrtá část je věnována klimatickým změnám v Alpách. Pro alpské země znamená zimní cestovní ruch obrovské příjmy. S očekávaným oteplením přijdou 6

7 problémy s nedostatkem sněhu a tedy i problémy s provozem lyžařských středisek. Jak se těmto skutečnostem alpské země budou přizpůsobovat uvádí kapitola čtvrtá. Kapitola pátá popisuje mezinárodní spolupráci při řešení globálního problému klimatických změn. 7

8 1 Klimatické změny 1.1 Základní pojmy Nejprve je třeba definovat základní pojmy, které jsou dále v diplomové práci používány. Co je to klima, jaký je rozdíl mezi klimatem a počasím, čím jsou klimatické změny způsobeny. Klima 1 neboli podnebí je dlouhodobý charakteristický režim počasí v daném místě či oblasti. Popisuje se pomocí různých charakteristických prvků, například průměrné teploty vzduchu, průměrných úhrnů srážek, délky a intenzity slunečního svitu, rychlosti větru, vlhkosti vzduchu, atd. za delší období, obvykle za 30 let. Počasí 2 je dáno stavem všech atmosférických jevů pozorovaných na určitém místě a v určitém krátkém časovém úseku nebo okamžiku. Tento stav se popisuje souborem hodnot meteorologických prvků, které byly naměřeny meteorologickými přístroji nebo zjištěny pozorovatelem. Počasí je na rozdíl od podnebí jedním jedinečným stavem atmosféry. Může se v daném místě rychle měnit z hodiny na hodinu, ze dne na den, sezónu od sezóny i rok od roku, aniž by se měnilo v daném místě klima. Změnou klimatu 3 se označuje dlouhodobý posun klimatického režimu v daném místě, regionu či na celé planetě. Posun je spojen se změnou typického průměrného počasí (teplota, rozložení větru a srážek, apod.). Změnou klimatu jsou ale rovněž chápány změny v jeho variabilitě i tehdy, kdy se průměrné počasí nemění. 1.2 Skleníkový efekt Skleníkový efekt je proces, při kterém atmosféra způsobuje ohřívání planety tím, že pohlcuje dopadající sluneční záření a zároveň brání jeho zpětnému odrazu do prostoru

9 Tento pojem se v běžné řeči používá k označení dvou rozdílných věcí: přírodního skleníkového efektu, což je skleníkový efekt vyskytující se přirozeně na Zemi, a přídatného (antropogenního) skleníkového efektu, jehož původ tkví v lidské činnosti a který způsobuje globální oteplování. 4 Jak skleníkový efekt funguje? K Zemi proniká sluneční energie ve formě krátkovlnného záření. Část této energie je odrážena atmosférou zpět do vesmíru, zbytek, zejména v podobě světla, prochází atmosférou a dopadá na zemský povrch. Přicházející světelná energie ohřívá Zemi, která pak vydává energii ve formě dlouhovlnného infračerveného záření nebo tepla. Část tohoto infračerveného záření se vrátí opět na Zemi, protože ho odráží tzv. skleníkové plyny, které jsou obsažené v atmosféře. Skleníkové plyny, na rozdíl od jiných plynů, obsahují molekuly, které toto záření pohlcují. Po té jej vyzařují zpět do okolí všemi směry. Část energie je vyzařována do vesmíru, část se ale vrací zpět na Zemi, kterou dále zahřívá. Čím více skleníkových plynů v se atmosféře vyskytuje, tím více tepla v ní zůstává. Mezi skleníkové plyny patří zejména vodní pára, oxid uhličitý (CO 2 ), methan (CH 4 ) a oxid dusný (N 2 O), což jsou látky přírodní, dále pak některé umělé látky, především hydrogenované fluorovodíky (HFC), halogenované uhlovodíky (freony, CFC), polyfluorovodíky (PFC) a fluorid sírový (SF 6 ). 5 Vodní pára je součástí koloběhu vody. Vyskytuje se v atmosféře ve formě mraků a zadržuje šedesát pět procent z celkového množství tepla, které je pohlcováno skleníkovými plyny. Oxid uhličitý je hlavním přispívatelem k přídatnému skleníkovému efektu Podílí se na něm celosvětově šedesáti procenty. V průmyslových zemích představuje dokonce oxid uhličitý více jak 80% emisí skleníkových plynů. Koncentrace CO 2 se zvyšuje v důsledku spalování uhlí a dalších fosilních paliv, hlavně zemního plynu a ropných produktů benzínu a nafty. Doprava, energetický a 4 efekt 5 9

10 chemický průmysl mají nejvyšší vliv na zvyšování emisí oxidu uhličitého. Tvoří asi 75% z celkových emisí CO 2. Zbylá čtvrtina emisí vzniká kácením a vypalováním lesů. Metan přispívá k přídatnému skleníkovému efektu dvaceti procenty. Od počátku průmyslové revoluce se koncentrace metanu v atmosféře zdvojnásobily. Do ovzduší se dostává díky pěstování rýže a dalším zavlažovacím projektům, intenzivnímu chovu dobytka, těžbě uhlí, a uvolňuje se také při hnilobných procesech na odpadních skládkách a při průmyslovém zpracovávání odpadu. Oxid dusný se přirozeně uvolňuje z oceánů a deštných pralesů. Mezi lidmi ovlivněné zdroje patří dusíkatá hnojiva, spalování fosilních paliv a průmyslová chemická výroba využívající dusík, například zpracování odpadních vod. V průmyslových zemích představuje N 2 O přibližně 6% emisí skleníkových plynů. Od počátku průmyslové revoluce vzrostla jeho koncentrace v atmosféře o 16% a k zesílenému skleníkovému efektu přispěla čtyřmi až šesti procenty. Nárůst koncentrací oxidu dusného způsobuje hlavně sektor zemědělství. Fluorované skleníkové plyny se v atmosféře nevyskytují přirozeně. Byly vyvinuty člověkem pro průmyslové účely. Fluorované uhlovodíky (HFC) se používají v klimatizacích a chladících zařízeních, fluorid sírový (SF 6 ) v elektronickém průmyslu. Jejich podíl na emisích skleníkových plynů je v industrializovaných zemích okolo 1,5 %. Jsou ale schopné účinněji zadržovat teplo (až 22 tisíckrát více než CO 2 ) a v atmosféře mohou zůstat i několik tisíc let. V následující tabulce jsou uvedeny zvyšující se koncentrace oxidu uhličitého, methanu a oxidu dusného. Za povšimnutí stojí hodnota 80 procentního podílu lidské činnosti na emisích CO 2. 10

11 Tabulka č.1: emise skleníkových plynů Koncentrace v preindustriálním období (kolem r. 1750) Koncentrace v r Koncentrace v r Nárůst v % od r do r Emise způsobené lidskou činností Emise v důsledku přírodních procesů Skleníkové plyny Oxid uhličitý (CO 2 ) Methan (NH 4 ) Oxid dusný (N 2 O) 280 ppm ppb ppb 365 ppm 1745 ppb 314 ppb 379 ppm 1774 ppb 319 ppb 35% 154% 18% 80% 60% 33% 20% 40% 67% Zdroj: IPCC: IPCC: Přítomnost skleníkových plynů je v atmosféře pro zemské klima a život velmi důležitá. Bez nich by teploty na Zemi byly nižší asi o 30 C a planeta Země by byla pro náš život zcela nepřijatelná. Problémem posledních 150 let je však stále vzrůstající koncentrace těchto plynů v atmosféře díky rozvoji průmyslové výroby a růstu populace. Zemský povrch se tak více zahřívá a právě to způsobuje obavy o další budoucnost planety Země. 1.3 Dosavadní změny klimatu V roce 1988 byl založen Mezivládní panel pro změnu klimatu IPCC (Intergovernmental Panel on Climate Change), který sdružuje mnoho vědců z celého světa a kde se uskutečňuje velká část výzkumů týkajících se klimatických změn. Zkoumá jejich příčiny a odhaduje další vývoj. 6 Jednotka ppm (parts per million), znamená 1 díl v milionu 7 Jednotka ppb (part per bilion), znamená 1 díl v miliardě 11

12 Výsledky své činnosti zveřejňuje v pravidelných Zprávách, které vyšly v letech 1990, 1995, 2001 a ta zatím poslední v roce Rostoucí teploty Ve dvacátém století byla teplota povrchu Země jednoznačně vyšší než v jakémkoli jiném století za uplynulé tisíciletí. Podle čtvrté hodnotící zprávy IPCC se za posledních sto let ovzduší blízko povrchu Země oteplilo o 0,74 C, přičemž vzduch nad pevninou se oteploval více než nad oceány. Jedenáct let z dvanáctiletého časového úseku se řadí mezi dvanáct nejteplejších let od roku Podle NASA mělo pět nejteplejších let toto pořadí : nejteplejší byl rok 2005, dále pak 2007, 1998, 2002, Následující graf ukazuje vývoj průměrných ročních teplot od roku 1880 do roku 2006, které jsou vztažené k průměrné teplotě v letech Graf č.1: vývoj průměrných ročních teplot v letech Zdroj:

13 Tání ledovců V důsledku stále rostoucí teploty jsou zaznamenávány úbytky horských ledovců v Alpách, v Himalájích, na Aljašce, snižuje se průměrná tloušťka ledu v Antarktidě a zkracuje se i průměrná doba, po kterou jsou zamrzlá jezera a řeky na severní polokouli. V současné době je rychlost tání ledovců největší za posledních 150 let. Velmi rychle mizí zalednění Grónska, které má druhou největší ledovou pokrývku na světě. Z celkové rozlohy ostrova km 2 pokrývá pevninský ledovec km 2, který je na některých místech silný tři až čtyři kilometry. Zatímco v roce 1996 Grónsko ztrácelo 100 km 3 ledovcové masy za rok, v současné době roční úbytek činí 300 km 3. Ledovce se posouvají o 13 kilometrů ročně, kloužou do oceánu a tají. Nejrychleji ze všech ledovců na světě. Každých 40 hodin ubývá v Grónsku jeden kilometr krychlový ledu. To je stejné množství vody, jaké Los Angeles spotřebuje za celý rok. Kdyby všechny grónské ledovce roztály hladina moře by se zvedla o šest metrů. 10 Podobná situace je i v Antarktidě.Ta má jeden ledovcový štít stejně velký jako Grónsko a druhý desetkrát větší. Po polárních oblastech jsou druhou největší zásobárnou sněhu a ledu Himaláje. 11 Zde ledovcové masívy také ustupují. Světový fond na ochranu přírody upozorňuje, že jejich roztávání nejprve způsobí záplavy v Indii, Nepálu a Číně. Následně pak, za několik desetiletí, budou tyto povodně vystřídány obdobím sucha. Voda z těchto ledovců totiž zásobuje mnoho asijských veletoků a tvoří tak zdroje vody. Tání ledovců zaznamenávají i Alpy. Podle odborníků ze švýcarské univerzity v Zürichu činil úbytek z celkové plochy alpských ledovců od roku 1850 padesát procent. Přičemž v letech 1970 až 2000 byla rychlost tání téměř třikrát větší než v letech 1850 až Navíc období let 2000 až 2005 bylo ještě teplejší a ledovce

14 tály ještě rychleji. Předpokládá se, že do poloviny tohoto století ztratí švýcarské Alpy 75% ledovců a do roku 2100 zmizí z celých Alp téměř všechny ledovce. 12 Vzestup hladiny oceánů Vzestup úrovně hladiny oceánů je dán jednak táním ledovců, ale i tzv. tepelným rozpínáním oceánů. 13 Výpočet přesné velikosti rozpínání je složitý, přestože významně závisí na teplotě vody. Při teplotách vody kolem nuly je rozpínání téměř zanedbatelné. Při teplotě 5 C (což je běžná teplota ve vyšších zeměpisných šířkách) způsobuje růst o 1 C zvětšení objemu vody přibližně o 100 ppmv a při 25 C (což je obvyklá teplota v tropických šířkách) stejný růst teploty zvětší objem asi o 300 ppmv. Když by byla například teplota vody v oceánu v horních 100 metrech 25 C, oteplení na 26 C by zvýšilo její mocnost přibližně o 3 centimetry. Dále však ale musíme vzít v úvahu, že v různých částech oceánů probíhají změny teploty různou rychlostí. Ve dvacátém století se růst hladin oceánů pohyboval v rozsahu 1 až 2mm za desetiletí. Celkově jde tedy o vzestup hladiny o 10 až 20cm za celé dvacáté století. Navíc od roku 2003 bylo zaznamenáno zvýšení mořské hladiny o 3,1mm za rok. 14 Změny srážkového režimu V období let významně narostlo množství srážek ve východních částech Severní a Jižní Ameriky, v severní Evropě, v severní a střední Asii. Množství srážek naopak pokleslo v oblasti Sahelu, Středozemního moře, v jižní Africe a v jižní Asii. 15 Extrémy počasí Procesy v klimatickém systému Země jsou navzájem těsně provázané. Nárůst průměrné teploty tedy vyvolává mnoho reakcí a ovlivňuje spoustu dalších jevů. Kromě již výše uvedeného tání ledovců, je rovněž zaznamenáno čím dál tím větší množství přírodních katastrof, které lidem komplikují život HOUGHTON, J.: Globální oteplování.1. vydání, Praha, Academia 1998, ISBN

15 Když je na Zemi vyšší teplota, znamená to, že v klimatickém systému Země je koncentrováno více energie (pocházející ze slunečního záření), která je ve formě tepla zadržována v atmosféře skleníkovými plyny. Tato energie uvádí do pohybu všechny meteorologické děje, její nárůst tedy všechny tyto děje zesílí. Tlakové výše a níže budou výraznější a budou pomaleji měnit svojí polohu. 16 Mezi velkými tlakovými nížemi a výšemi vznikají větrné bouře, vichřice, tornáda, hurikány a tajfuny doprovázené silnými mořskými příboji, jež ohrožují pobřežní oblasti. Dalšími extrémními projevy počasí jsou vydatné deště způsobující stále častější rozsáhlé záplavy, sesuvy půdy, v zimě sněhové kalamity. Nebo v létě naopak období sucha. Následující graf ukazuje nárůst výskytu přírodních katastrof od roku 1900 do roku Hydrometeorologické katastrofy zahrnují povodně, sesuvy půdy, větrné bouře, sucha, ohně a extrémní teploty. Geologické katastrofy obsahují zemětřesení, vlny tsunami a sopečnou činnost. Mezi biologické katastrofy řadíme epidemie a zamoření oblastí škodlivým hmyzem. 17 Z grafu je zřejmý značný nárůst výskytu těchto přírodních katastrof zejména za posledních třicet let

16 Graf č.2: nárůst výskytu přírodních katastrof v letech Každá přírodní katastrofa sebou přináší také velké ekonomické škody, o čemž vypovídají statistiky pojišťoven. I z nich se dá usoudit, že výskyt přírodních katastrof se zvyšuje, neboť výdaje na úhradu škod se v posledních padesáti letech zvýšily až patnáctkrát. El Niño El Niño (v překladu "jezulátko") je klimatický jev, který se objevuje v atmosféře a oceánu v oblasti tropického Pacifiku podél pobřeží Jižní Ameriky. Není to ovšem jev nový, zmínky o něm existují už od 16. století, protože měl negativní vliv na rybářský průmysl. Vyskytuje se poměrně nepravidelně. Většinou se opakuje po třech až sedmi letech a vyznačuje se tím, že v této oblasti vzniká velká oblast teplejší vody, která se zde udržuje po dobu jednoho roku i déle. Povrchová teplota oceánů pak velmi ovlivňuje rozložení dešťových srážek na celém světě. 16

17 Jev El Niño tedy nepůsobí samostatně, je jen jednou z částí komplexnějšího cirkulačního systému, který se nazývá ENSO (z anglického "El Niño/Southern Oscillation"). Jižní oscilace znamená změny atmosférické cirkulace včetně změny intenzity rovníkových pasátů. Tyto jevy pak mají za následek extrémy počasí na některých místech světa, zejména sucha a záplavy. Podle některých modelů mohou vzrůstající emise skleníkových plynů a růst průměrné teploty na Zemi ovlivnit chování celého systému ENSO. Především zesilování jevu El Niño a zkracování jeho periody výskytu na dva až pět let kolem roku Zatím nejintenzivnější El Niño proběhl v letech 1982 až 1983, kdy byly povrchové vody oceánu o 7 C vyšší než průměr. Podobná situace nastala pak v letech 1997 až Klimatické modely Klimatický systém je velmi komplikovaný. Probíhají v něm procesy, které jsou vzájemně propojené složitými vazbami. Pro předpovědi klimatu se používají klimatické modely, které jsou založeny na matematickém popisu těchto skutečností, pomocí soustav rovnic a různých pracných výpočtů. Předpovídání počasí Základem všech předpovědí počasí jsou matematické modely, které jsou zpracovávány počítači 18. Pro sestavení modelu atmosféry pro předpověď počasí je nutné matematicky popsat procesy spojené s pronikáním slunečního záření do atmosféry. Část tohoto záření je odrážena zemským povrchem nebo oblačností a část je pohlcována. Je třeba také popsat výměnu energie a vodní páry mezi atmosférou a povrchem Země. Kondenzací vodní páry se tvoří oblačnost a vzniká teplo. Tím se mění i hustota atmosféry, což dále ovlivňuje vzdušné proudění a vítr. Tyto pohyby vzduchu opět mění hustotu a složení atmosféry. 18 HOUGHTON, J.: Globální oteplování.1. vydání, Praha, Academia 1998, ISBN

18 Pro předpověď počasí na několik dní dopředu je potřeba globální model pro celou zeměkouli. Model obsahuje síť uzlových bodů v několika vrstvách kolem celé zeměkoule. V těchto uzlech jsou k dispozici parametry (tlak, teplota, vlhkost, rychlost větru, aj.). to jsou výchozí údaje, jež jsou potřebné k popsání dynamiky atmosféry a v ní probíhajících fyzikálních procesů. Na základě současného stavu atmosféry lze získat pomocí mnoha matematických rovnic předpověď počasí na šest i více dní dopředu. Oproti minulosti se přesnost předpovídání počasí velmi zlepšila, nicméně i za předpokladu dokonalých vstupních dat a dokonalých modelů nelze přesně předpovědět počasí na déle než dvacet dní dopředu. Je to dáno tím, že atmosféra je do jisté míry chaotický systém a proto má předpověditelnost jejího stavu své hranice. Sezónní předpovědi jsou možné v některých částech světa díky vlivu teploty povrchu oceánu na stav atmosféry. Týká se to zejména tropických oblastí. Předpověď klimatu Klima se na rozdíl od počasí, posuzuje za delší období. Popisuje se pomocí průměrných hodnot veličin, jež charakterizují počasí. Dále je třeba vzít v úvahu jejich proměnlivost a v neposlední řadě je nutné zohlednit i vliv lidské činnosti. Klimatický systém zahrnuje pět složek, které na sebe vzájemně působí a vzájemně se ovlivňují. Jsou to atmosféra, oceán, pevnina, led a biosféra. Při sestavování klimatických modelů je nutné vzít v úvahu čtyři zpětné vazby, které významně ovlivňují klimatické podmínky. 19 Nejdůležitější je zpětná vazba vodní páry. Při vyšší teplotě se vypařuje více vody z oceánů a atmosféra tedy obsahuje více páry. Ta se řadí k skleníkovým plynům a způsobuje další zahřívání Země. Druhá zpětná vazba je spojená s radiačním působením oblačnosti. Její celkový účinek může být pozitivní i negativní. Oblačnost totiž na jedné straně odráží určitou část slunečního záření zpět do prostoru (a zmenšuje tak celkovou energii systému), na druhé straně zadržuje teplo vydávané zemským povrchem. Jeden z těchto procesů převládne. O tom, který to bude rozhoduje především teplota oblaku a dále jeho optické vlastnosti (např. jestli je 19 HOUGHTON, J.: Globální oteplování.1. vydání, Praha, Academia 1998, ISBN

19 oblak tvořen vodními kapkami nebo ledovými částicemi, na obsahu vody, na průměrné velikosti oblačných částic). Další zpětnou vazbou je cirkulace v oceánech. Oceány působí na klimatický systém následovně: jsou hlavním zdrojem vodní páry, která pak zadržuje teplo v atmosféře. Dále mají velkou tepelnou kapacitu, což znamená, že i k malému zvýšení jejich teploty je potřeba velké množství tepla. Díky cirkulaci uvnitř oceánů se přenáší teplo do celého klimatického systému. Čtvrtou zpětnou vazbou je zpětná vazba albeda ledu. Albedo je míra odrazivosti tělesa nebo jeho povrchu. Udává se jako poměr odraženého záření ku množství dopadajícího záření. Při teplotách pod bodem mrazu led a sníh dopadající záření odráží. Pokud se ale teplota zvýší a led začne tát, je sluneční záření pohlcováno, což potom vede k dalšímu oteplení. Aby byly modelové předpovědi úspěšné, musí zahrnovat patřičný popis těchto zpětných vazeb. Po sestavení modelu se porovnávají jeho výstupy se současným klimatem a s podnebím v minulosti. Po té lze model použít pro předpověď klimatu v budoucnosti. 1.5 Prognózy dalšího vývoje Jak již bylo uvedeno, hlavní institucí, která se zabývá problematikou vývoje klimatu a jeho změn je Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC). Závěry svých výzkumů uveřejňuje v hodnotících zprávách. První hodnotící zpráva byla vydána v roce Druhá hodnotící zpráva, zveřejněná roku 1995, přispěla k jednáním o Kjótském protokolu k Rámcové úmluvě OSN o klimatických změnách (UNFCCC). Třetí hodnotící zprávu vydal IPCC v září 2001, je v ní vyjádřen závěr, že existují nové a silnější důkazy o tom, že většina oteplování pozorovaného za posledních padesát let je důsledkem lidské činnosti. V pořadí čtvrtá hodnotící zpráva z listopadu 2007 uvádí, že klimatické změny jsou zcela nezpochybnitelné a prokazatelné nárůstem průměrných globálních teplot 19

20 ovzduší i vody v oceánech, celosvětovým táním mořských, pevninských i horských ledovců i růstem hladiny oceánů. 20 IPCC se skládá ze tří hlavních pracovních skupin, z nichž každá zahrnuje účastníky ze zemí OSN. V hodnotících zprávách pracovní skupina WG 1 referuje o vědeckých poznatcích klimatických změn, WG 2 uvádí dopady klimatických změn a varianty pro přizpůsobení se těmto změnám a WG 3 se zabývá možnostmi zmírnění a zpomalení klimatických změn, včetně možných politických scénářů. Ve světě Klimatický systém Země je velice komplikovaný. Je tedy velmi složité popsat ho různými klimatickými modely a předpovědět budoucí vývoj podnebí na naší planetě. V současné době existuje ve světě asi patnáct velkých modelů globální změny klimatu, o které se opírají vědecké výzkumy Mezivládního panelu změny klimatu IPCC. Všechny tyto modely, ač se v některých výsledcích liší, se shodují v základních poznatcích: celkové oteplení planety bude významnější a větší než kdykoliv v minulosti, kontinenty se budou ohřívat rychleji než oceány, nárůst průměrné teploty bude zřetelnější ve vyšších zeměpisných šířkách než v nižších, stoupnou hladiny moří, sníží se délka trvání a výška sněhové pokrývky, rovněž bude klesat mohutnost zalednění světových moří a oceánů, změní se rozložení srážek ve světě. 21 Změna klimatu bude významně ovlivňovat počasí na celém světě a to různou měrou. Emisní scénáře Pro posouzení vlivu lidské činnosti na změny klimatu, je třeba také zohlednit míru nárůstu koncentrací skleníkových plynů v dalších letech. Proto Mezivládní panel pro změnu klimatu vypracoval tzv. emisní scénáře možného vývoje do konce 21. století. Tyto emisní scénáře popisují různé stupně socioekonomického vývoje světa: různou míru ekonomického růstu, způsoby a možnosti využívání fosilních paliv a alternativních energetických zdrojů, regionální rozdíly v hospodářském rozvoji, růst populace, vývoj nových technologií, způsob ochrany životního prostředí, atd. Podle ACOT, P.: Historie a změny klimatu. 1.vydání. Praha, Nakladatelství Karolinum 2005, ISBN

21 těchto kritérií byly vytvořeny čtyři hlavní skupiny emisních scénářů, označené jako A1, A2, B1 a B2. Scénář A1 předpokládá velmi rychlý růst ekonomiky, velký rozvoj nových technologií a růst počtu obyvatel na Zemi do roku Podle převažujících zdrojů energie se dále rozlišují tři podskupiny: A1F1, kde převažuje používání fosilních paliv, A1T bez fosilních paliv a A1B, jež předpovídá rovnováhu ve využívání všech druhů paliv. V emisním scénáři A2 roste ekonomika pomaleji než v předchozím případě. Populace stoupá až do roku 2100 a veškerá opatření jsou přijímána na regionální úrovni. Svět je velmi heterogenní. Scénář B1 uvádí středně rychlý hospodářský růst, velký rozvoj nových technologií, informatiky a služeb a širokou celosvětovou spolupráci. Počet obyvatel bude růst do roku 2050 a následně pak začne klesat. Poslední emisní scénář s označením B2 popisuje pomalejší ekonomický pokrok než v A1 a B1, nárůst počtu obyvatel nižší než v A2. Dále předpovídá trvale udržitelný rozvoj a řešení problémů na úrovni regionů. 22 Znalost množství skleníkových plynů v atmosféře je tedy jedním z předpokladů pro předpovídání budoucího vývoje klimatu. Koncentrace oxidu uhličitého se podle různých emisních scénářů mohou na konci tohoto století pohybovat v rozmezí 540 až 970 ppm. Ve srovnání s předindustriálním obdobím v roce 1750, kdy bylo v ovzduší 280 ppm oxidu uhličitého, jde o nárůst o 90 až 250 procent. V současné době je v atmosféře okolo 380 ppm oxidu uhličitého. Oteplení Podle čtvrté hodnotící zprávy průměrná teplota na Zemi vzroste do roku 2100 o 1,8 až 4 C. Rozpětí několika stupňů je dáno určitou nepřesností klimatických modelů a různými emisními scénáři. Teplota poroste rychleji nad pevninou než nad oceány. To je důvod proč bude oteplováním více zasažena severní polokoule. Na jižní polokouli zaujímají oceány větší plochu

22 Je třeba zdůraznit, že hodnoty 1,8 až 4 C jsou globální průměrné teploty. V jednotlivých oblastech světa se ale bude oteplovat různou měrou. V některých oblastech se oteplí méně, v některých více a někde se může dokonce i ochladit. I přesto takovýto nárůst globální průměrné teploty v tak krátké době, nemá za posledních deset tisíc let obdoby. Bude mít za následek mnoho problémů ekologického, sociálního a ekonomického charakteru. Ubývání ledovců a sněhové pokrývky Sněhová pokrývka a zaledněné mořské oblasti severní polokoule se podle předpovědi budou dále zmenšovat a ledovce a ledové pokrývky vrcholků hor budou dále ustupovat. Problémem bude také tání permafrostu (věčně zmrzlé půdy) do větších hloubek. Naruší se tak infrastruktura na území za severním polárním kruhem na Sibiři a na Aljašce. Tání ledovců povede nejprve ke zvýšení rizika povodní a pak k výraznému snížení zásob pitné vody, která nakonec ohrozí 1/6 světové populace, především na indickém subkontinentu, v částech Číny a v jihoamerických Andách. Vzestup mořské hladiny Ve třetí hodnotící zprávě IPCC předpokládal zvýšení mořské hladiny do roku 2100 v rozsahu od 9 do 88 centimetrů. Ve čtvrté hodnotící zprávě uvádí, že chápání jednotlivých vlivů, od nichž se odvíjí nárůst hladiny moře, je příliš omezené, a proto není cílem této hodnotící zprávy odhadnout pravděpodobnost ani stanovit nejlepší odhad či horní hranici zvyšování mořské hladiny. 23 Tabulka 2 obsahuje modelové projekce průměrného globálního zvyšování mořské hladiny pro období let V těchto předpovědích ale není zahrnuta zpětná vazba uhlíkového cyklu ani úplné důsledky tání ledových štítů. Horní limity tak mohou být ve skutečnosti ještě vyšší

23 Tabulka č.2: předpovědi pro zvyšování mořské hladiny v letech Změny teplot ( C) v období 2090 Zvýšení mořské hladiny (m) 2099 v porovnáním s obdobím 1980 v období oproti období Scénář B1 Scénář A1T Scénář B2 Scénář A1B Scénář A2 Scénář A1F1 1,8 0,18 0,38 2,4 0,20 0,45 2,4 0,20 0,45 2,8 0,21 0,48 3,4 0,23 0,51 4,0 0,26 0,59 Zdroj: Čtvrtá hodnotící zpráva IPCC: Vzestup hladiny oceánů ohrozí nízko položené oblasti v jihovýchodní Asii (Bangladéš, Barma, Vietnam), mnoho ostrovů v Karibském moři, v Tichém oceánu, i rozsáhlé pobřežní městské aglomerace (Tokio, New York, Londýn, Hamburk). Z evropských zemí je nejvíce ohroženo Nizozemí. Větší polovina holandského území se rozkládá na pobřežních nížinách ležících pod úrovní mořské hladiny. V asijském Bangladéši žije níže než jeden metr nad mořem šest miliónů lidí. Zvednutí mořské hladiny by zde způsobilo humanitární katastrofu spojenou s migrací lidí. Změna oceánského proudění Oceánské proudění je způsobováno různou teplotou vody. Významný vliv na oceánskou cirkulaci přitom mají polární oblasti. Když mořská voda zmrzne, ztrácí svoji slanost. Voda pod ledem je tedy slanější a tím i těžší. V důsledku toho klesá ke dnu a vytváří tak hlavní oceánské proudy. Ty mají obrovský vliv na podnebí všude na světě. Pokud ale mořský led taje, horní vrstvy oceánské vody se stávají méně slané, neklesají ke dnu a to způsobí oslabení oceánských proudů. Podle nejhorších scénářů se během několika století mohou tyto proudy zpomalit, změnit směr, nebo se 23

24 dokonce zastavit. To by mělo zásadní vliv na podnebí v různých regionech světa. Například Evropa vděčí za své mírné klima Golfskému proudu. Jeho narušení by podstatně ochladilo evropské podnebí. 24 Srážky a extrémy počasí Očekávají se i změny srážkových režimů. Úhrny atmosférických srážek se budou zvyšovat v letním i zimním období zejména ve vyšších zeměpisných šířkách. V zimním období bude větší množství srážek ve středních zeměpisných šířkách severní polokoule, v rovníkových oblastech Afriky a v Antarktidě, v letním období v jižní a jihovýchodní Asii. Naopak v Austrálii, střední a jižní Americe budou srážkové úhrny hlavně v zimě spíše klesat. Častější bude výskyt extrémních jevů počasí, jako jsou záplavy, sucha, bouře, vichřice a pravděpodobně se zvýší i jejich intenzita. 25 Stále častěji se opakující živelné katastrofy se stále větší intenzitou se vyskytují od poloviny dvacátého století. Většina odborníků se přiklání k názoru, že oteplování naší planety, je pravděpodobně příčinou současných extrémů počasí. Zvýšená vlhkost v atmosféře v důsledku většího odpařování vody z oceánů vede k vydatnějším a častějším srážkám nebo k intenzivnějšímu El Niño. Opačným extrémem jsou období sucha. Pevniny ve středních zeměpisných šířkách budou v létě celkově sušší. Nárůst teploty vzduchu totiž způsobí zvýšené vypařování vody a to zde nebude kompenzováno odpovídajícím růstem srážkových úhrnů. To bude mít zásadní vliv na zdroje pitné vody a na zemědělství. V neposlední řadě se budou častěji vyskytovat bouře, vichřice, tornáda a tajfuny. Zdroje pitné vody Globální oteplování přinese změny v přístupu ke sladké pitné vodě. Pravděpodobně se změní zásoby vody na mnoha místech světa. Již nyní mnoho regionů trpí nedostatkem vody. Navíc do budoucna se předpokládá další růst počtu obyvatel na Zemi, takže se zvýší i poptávka po zdrojích pitné vody ACOT, P.: Historie a změny klimatu. 1.vydání. Praha, Nakladatelství Karolinum 2005, ISBN

25 V průběhu století se budou snižovat zásoby vody uložené v ledovcích a sněhové pokrývce, čímž se změní dostupnost vody v oblastech zásobovaných vodou z roztátého ledu a sněhu z hlavních horských pásem. Týká se to především indického subkontinentu, části Číny a oblastí v jihoamerických Andách. Celkově zde žije nyní více jak jedna šestina světové populace, která je na těchto vodních zdrojích závislá. Zemědělství a rybolov Měnícímu se podnebí se budou muset přizpůsobovat i zemědělci. Budou muset pěstovat jiné plodiny, bojovat s nepříjemnými suchy a napravovat škody po ničivých záplavách. To povede ke snížení výnosů, k hospodářským a ekonomickým problémům a ke zdražení potravin rostlinného původu. Dá se předpokládat nedostatek potravin daný snižujícími se výnosy v zemědělství a současným nárůstem světové populace. Zvyšování počtu obyvatel se nejvíce týká chudých rozvojových zemí. Podle demografických projekcí OSN se počet obyvatel čtyřiceti osmi nejchudších států rozroste v příštích padesáti letech z dnešních 658 miliónů na 1,8 miliardy lidí. Negativní dopad na ekosystémy Změny podnebí budou mít negativní vliv na mnoho druhů rostlin a živočichů. Některé se těmto změnám budou schopny přizpůsobit, jiné nikoliv. Rychlost očekávaného oteplování během tak krátké doby totiž nemá za posledních deset tisíc let obdoby. Velké množství rostlin a živočichů se proto nebude moci tak rychle adaptovat na změněné životní podmínky. V budoucnosti se pravděpodobně teplomilné rostliny budou stěhovat dále na sever. Rostlinné druhy, které se na severu vyskytují dnes, budou přicházet o svůj životní prostor. Ekosystémy, které nestihnou na změny reagovat, budou náchylnější k nemocem a k napadení škůdci. Vážně by tak mohly být ohroženy například lesy mírného pásu. Oteplování klimatu může ohrozit živočichy žijící v polárních oblastech. Jako příklad lze uvést lední medvědy. Ti většinu roku žijí na zamrzlém moři, kde loví tuleně. V letním období, kdy led roztává se přestěhují na pevninu, kde se živí převážně z nastřádaných tukových zásob. Pokud se letní období bude prodlužovat, 25

26 budou medvědi nuceni trávit na pevnině s nedostatkem potravy čím dál tím delší dobu. Tající ledové kry rovněž ohrožují jejich doupata s mláďaty. Na Červeném seznamu ohrožených druhů, publikovaným Mezinárodním svazem pro ochranu přírody a přírodních zdrojů IUCN (International Union for the Conservation of Nature and Natural Resources) je v současné době rostlin a živočichů. V roce 2000 jich bylo Za tato hrozivě stoupající čísla je zodpovědný především člověk. Ničení životního prostředí, nadměrný lov, zavlékání cizích rostlinných a živočišných druhů, které škodí druhům domácím, kácení pralesů, znečišťování oceánů, změny klimatu. To vše má na svědomí lidská činnost. 26 IPCC odhaduje, že riziku vyhynutí bude vystaveno 20 30% rostlinných a živočišných druhů, jestliže teplota vzroste v průměru o 1,5 2,5 C

27 2 Cestovní ruch Cestovní ruch lze definovat mnoha způsoby. Různí autoři zdůrazňovali různé stránky cestovního ruchu, proto je možné nalézt mnoho definic tohoto složitého jevu. Na Mezinárodní konferenci o statistice cestovního ruchu, která se konala v červnu 1991 v Ottavě, byla vymezena definice cestovního ruchu takto: Cestovní ruch je definován jako činnost osob cestujících do míst a pobývajících v místech mimo své obvyklé prostředí po dobu kratší než jeden ucelený rok (u domácího cestovního ruchu po dobu kratší než 6 měsíců), za účelem trávení volného času, obchodu a za jinými účely nevztahující se k činnosti, za kterou jsou z navštíveného místa odměňováni. 27 Tato definice je používána pro statistické sledování cestovního ruchu. Cestovní ruch představuje nejvýznamnější odvětví světové ekonomiky. Jeho rozsah i intenzita neustále roste, jak v regionálním tak ve světovém měřítku. Zejména ve vyspělých zemích se cestovní ruch stává masovým jevem, což souvisí s růstem životní úrovně jejich obyvatel. Nicméně rozvojové státy jsou do mezinárodního cestovního ruchu stále více zapojovány jako přijímající země. Pro ně je cestovní ruch významným zdrojem příjmů, tvoří nová pracovní místa a přispívá k rozvoji infrastruktury. 2.1 Dělení cestovního ruchu Cestovní ruch se dělí na domácí (vnitrostátní) a mezinárodní. Zatímco domácí cestovní ruch se statisticky vyhodnocuje obtížně, statistiky mezinárodního cestovního ruchu se přesně evidují. V roce 2006 cestovalo do zahraničí 842 miliónů lidí, jejichž výdaje činily přes 500 miliard amerických dolarů. 28 Ve vztahu k platební bilanci státu se rozlišuje zahraniční cestovní ruch aktivní a zahraniční cestovní ruch pasivní

28 Aktivní část zahrnuje příjezdy zahraničních návštěvníků do země. Ti zde nakupují zboží a služby. Pro daný stát to znamená příliv devizových prostředků, a tedy kladný vliv na platební bilanci. Naopak pasivní zahraniční cestovní ruch zhoršuje platební bilanci státu díky odlivu devizových prostředků. Rezidenti této země cestují do zahraničí, kde utrácejí své devizové prostředky za zboží a služby. Podle převažující motivace účastníka lze rozlišit tyto typy cestovního ruchu: rekreační cestovní ruch se uskutečňuje ve vhodném rekreačním prostředí, za účelem odpočinku, fyzické i psychické regenerace. Obvykle je spojen s aktivním pohybem v přírodě, s provozováním zálib, koníčků či nejrůznějších sportovních aktivit. kulturně poznávací cestovní ruch je zaměřený na poznávání historie, kultury, tradic a zvyků vlastního i jiných národů. Patří sem návštěvy hradů, zámků, skanzenů, muzeí, galerií, i kulturních akcí jako jsou festivaly a folklórní slavnosti. náboženský cestovní ruch nazývaný též poutní turistika cestovní ruch se vzdělávacími motivy, jehož hlavním cílem je něco nového se naučit, například cizí jazyk, sportovní disciplínu, umělecké a řemeslné dovednosti, odborné profesní znalosti. cestovní ruch se společenskými motivy, zde se jedná o návštěvy různých společenských akcí, setkávání s přáteli, s příbuznými. zdravotně orientovaný cestovní ruch zahrnuje zdravotní prevenci, rehabilitaci, rekonvalescenci i léčení následků nemocí převážně v lázních sportovně orientovaný cestovní ruch obsahuje pobyty s nejrůznějším sportovním zaměřením jako je vysokohorská turistika, vodní turistika, cykloturistika, a další. Do této kategorie řadíme rovněž loveckou turistiku a sportovní diváctví. cestovní ruch orientovaný na poznání přírodního prostředí zahrnuje cesty do přírodních rezervací, národních parků, chráněných krajinných oblastí a 28

29 dalších přírodních atraktivit. Specifickým typem tohoto cestovního ruchu je ekoturistika, vedoucí k takovému chování v přírodním prostředí, jež ho co nejméně ohrožuje. cestovní ruch s dobrodružnými motivy je spojen zejména s adrenalinovými sporty cestovní ruch s profesními motivy se uskutečňuje většinou v pracovním čase účastníků obchodní cestovní ruch představuje služební cesty, obchodní jednání, sjednávání obchodních kontraktů apod. kongresový cestovní ruch obsahuje účast na různých kongresech, konferencích a seminářích. cestovní ruch veletrhů a výstav incentivní cestovní ruch je často hrazen zaměstnavatelem, je využíván jako stimul k pracovnímu výkonu. Patří sem teambuildingy, dovolená pro nejlepší pracovníky, různé školící programy či semináře spojené s rekreačním nebo poznávacím programem. cestovní ruch specificky orientovaný označuje např. nákupní cestovní ruch, či politický cestovní ruch. Cestovní ruch je možné členit i podle dalších hledisek. Například podle délky pobytu na krátkodobý a dlouhodobý, podle počtu účastníků na individuální a skupinový, podle způsobu zabezpečení cesty a pobytu na organizovaný a neorganizovaný, atd Činitele rozvoje a rozmístění cestovního ruchu Rozmístění a následný rozvoj cestovního ruchu závisí na selektivních (stimulačních) faktorech, lokalizačních a realizačních podmínkách Indrová, J. a kol.: Cestovní ruch I. 1. vydání. Praha, Oeconomica 2004, ISBN Hrala, V.: Geografie cestovního ruchu. 3. vydání. Praha, Oeconomica 2005, ISBN

30 2.2.1 Selektivní (stimulační) faktory Tyto činitele stimulují vznik cestovního ruchu ve funkci poptávky. Jejich prostřednictvím se mohou využít předpoklady pro rozvoj cestovního ruchu v dané oblasti. Rozdělují se na objektivní a subjektivní. Objektivní faktory Do této skupiny patří zejména politická situace země, ekonomické předpoklady, demografické skutečnosti (urbanizace, věková struktura obyvatel), znehodnocené životního prostředí v hospodářských oblastech. Je nutné, aby daná země byla bez válečných konfliktů, dále záleží na její vnitropolitické situaci a charakteru politického systému. Demokratické země nebrání rozvoji cestovního ruchu, na rozdíl od totalitních režimů, které se snaží o regulaci cestovního ruchu hlavně tím, že omezují výjezdy svých obyvatel do zahraničí. Růst poptávky po cestovním ruchu také závisí na životní úrovni obyvatel a na fondu volného času. Zvyšování příjmů, zkracování pracovní doby a prodlužování dovolených umožňuje zapojovat do cestovního ruchu stále více lidí. Mnoho lidí cítí potřebu vycestovat, aby alespoň na čas unikli z velkoměsta, kde není kvalitní přírodní prostředí. Subjektivní faktory Účastníci cestovního ruchu se rozhodují podle řady subjektivních psychologických pohnutek. Často jsou ovlivněni reklamou, módními trendy. Někdy tyto skutečnosti mohou dočasně vyvolat změny v rozmístění mezinárodního cestovního ruchu Lokalizační podmínky Lokalizační podmínky rozhodují o využití dané oblasti pro cestovní ruch. Vytváří tak nabídku daného teritoria, která bude uspokojovat poptávku turistů. Přírodní podmínky Přírodní podmínky jsou jednou z hlavních možností realizace a rozmístění cestovního ruchu. Zahrnují klimatické a hydrologické poměry, reliéf, faunu a flóru. 30

31 Klimatické poměry mají rozhodující vliv na časové rozmístění cestovního ruchu, tzv. sezónnost. V subtropickém podnebném pásu je hlavní sezónou letní období, i když zde najdeme i oblasti s celoročním využíváním (Kanárské ostrovy, Madeira, Baleárské ostrovy a další). V horských oblastech mírného pásu jsou podmínky pro sezónu letní i zimní. Mírný a subtropický pás jsou z hlediska klimatických podmínek (teplota a vlhkost vzduchu, množství srážek a jejich rozdělení, délka slunečního svitu, atd.) pro cestovní ruch nejpříznivější. Stále významnější se pro cestovní ruch stávají oblasti s vhodnými hydrologickými podmínkami. Mezi historicky nejstarší centra cestovního ruchu patří lázně. Minerální prameny s léčivými účinky umožňují celoroční provoz, i když největší vytíženost vykazují zpravidla v létě. Pro cestovní ruch mají velký význam povrchové vody, zejména moře. Polovina mezinárodního ruchu Evropy se uskutečňuje na pobřeží Středozemního moře. Další oblíbené oblasti jsou na Floridě v USA, v Kalifornii, na Havajských ostrovech, na ostrovech v Indickém oceánu (Mauritius, Seychely), v Thajsku. Ve vnitrozemí jsou pak populární jezera a umělé vodní plochy, které slouží k rekreaci. Důležitou atraktivitou jsou rovněž vodopády. Nejnavštěvovanější jsou Niagarské vodopády na hranicích USA a Kanady a vodopády v Yosemitském národním parku. Velký význam pro cestovní ruch mají hory, které jsou v létě vhodné pro turistiku, v zimě pro lyžování. Rostlinstvo a živočišstvo má na rozmístění cestovního ruchu menší vliv, nicméně národní parky, rezervace či africká safari zaujímají v cestovním ruchu důležité místo. Společenské podmínky a atraktivity Společenské podmínky slouží k uspokojování poptávky po poučení, vzdělávání, sportu i zábavě. Lze je rozdělit do tří skupin: Kulturně historické památky architektonická díla, historická jádra měst, hrady, zámky, umělecká díla 31

32 Kulturní zařízení, kulturní a jiné akce muzea, galerie, hudební, divadelní, folklórní a jiné festivaly, náboženské poutě Sportovní zařízení a akce olympijské hry, mistrovství světa a jiné závody, do této kategorie můžeme zařadit i zábavné parky (Disneyland, Tivoli, Prater) Realizační podmínky Tyto podmínky jsou důležité pro vlastní realizaci různých forem cestovního ruchu. Mezi základní podmínky realizace patří doprava. Zajišťuje styk mezi výchozím místem účastníka a navštěvovanou oblastí. Její objem neustále roste, spolu s cestovním ruchem. Velký rozvoj zaznamenala v poslední době zejména letecká přeprava. Díky nízkonákladovým společnostem se letecká doprava stala přístupnější většímu okruhu lidí a přispívá tak k dalšímu rozvoji cestovního ruchu. V následujících letech se objem letecké přepravy bude i nadále zvyšovat. Materiální základnu zabezpečující uskutečňování cestovního ruchu tvoří ubytovací a stravovací zařízení. Jejich rozsah a úroveň ovlivňují zapojení dané oblasti do domácího i mezinárodního cestovního ruchu. Nicméně při plánování výstavby těchto zařízení je nutné brát ohled na životní prostředí. Přílišná koncentrace hotelů a dalších zařízení může ohrozit kvalitu i hodnotu přírodních podmínek v oblasti. 32

33 3 Cestovní ruch a klimatické změny Cestovní ruch je přímo vázán na přírodní prostředí a na počasí (stejně tak jako např. zemědělství). Pokud se změní klimatické podmínky, lze očekávat i změny v rozmístění cestovního ruchu. Ačkoli se dopady klimatických změn budou lišit v různých regionech světa, všechny národy i ekonomické sektory budou muset klimatickým změnám čelit, pokusit se je zmírnit nebo se jim přizpůsobit. Výjimkou není ani cestovní ruch. V příští dekádě se změny klimatu stanou klíčovým faktorem, který bude ovlivňovat rozvoj a management cestovního ruchu. Regionální projevy klimatických změn se budou týkat turistických destinací, stejně tak i turistů a podnikatelů v cestovním ruchu. Současně však cestovní ruch nezanedbatelně přispívá ke klimatickým změnám. Především díky dopravě a ubytování turistů. Podle studií Světové turistické organizace UNWTO činí podíl světového cestovního ruchu na vzniku emisí CO 2 pět procent. Z toho polovina připadá na leteckou dopravu turistů. Druhou polovinu emisí produkuje ostatní turistická doprava a různá rekreační zařízení včetně hotelů. Tato čísla však nejsou konečná. S očekávaným nárůstem cestovního ruchu se zvýší i množství emisí skleníkových plynů. Zatímco v roce 2007 vycestovalo přes hranice 898 milionů turistů, v roce 2010 to bude 1,1 miliardy a v roce 2020 pojede na zahraniční dovolenou 1,6 miliardy lidí. Nárůst cestovního ruchu do roku 2020 podle regionů ukazuje následující graf a tabulka. Graf č.3: nárůst mezinárodního cestovního ruchu do roku

34 Tabulka č.3: nárůst mezinárodního cestovního ruchu podle regionů Region Základní rok Předpovědi (v mil.) Podíl na trhu (v %) Průměrný roční nárůst (v %) Afrika ,6 5,0 5,5 S a J Amerika ,3 18,1 3,8 Východní Asie a Pacifik ,4 25,4 6,5 Evropa ,8 45,9 3,1 Střední východ ,2 4,4 6,7 Jižní Asie ,7 1,2 6,2 Svět celkem ,1 Zdroj, tabulka i graf: Vzájemný vztah Cestovní ruch je citlivý na kolísání klimatu a jeho změny. Klima určuje délku a kvalitu turistické sezóny a hraje hlavní roli ve výběru destinace pro dovolenou. V mnoha destinacích je cestovní ruch úzce spjat s přírodním prostředím. Klima ovlivňuje široké spektrum přírodních zdrojů, které jsou důležitými atraktivitami pro turismus, jako jsou sněhové podmínky pro zimní sporty, biodiverzita, kvalita vody. Klima má také důležitý vliv na přírodní podmínky, které mohou turisty naopak odstrašit jako např. extrémní projevy počasí (tropické cyklony, záplavy), plošné požáry, zvýšený výskyt řas ve vodě, infekční choroby, atd. Klimatické změny budou mít v sektoru cestovního ruchu dopady jak pozitivní tak negativní. Tyto dopady se budou lišit v jednotlivých tržních segmentech a geografických oblastech. Klimatické změny rozdělí turistické destinace a podnikatele na vítěze a poražené. Lze rozlišit čtyři základní kategorie dopadů klimatických změn, které budou ovlivňovat turistické destinace, jejich konkurenceschopnost a udržitelnost. 34

35 Přímé klimatické dopady Klima určuje vhodnost místa pro široké spektrum turistických aktivit, řídí sezónnost v poptávce turistů, má důležitý vliv na provozní náklady (topení, klimatizace, výroba technického sněhu, zavlažování), na nabídku potravin a vody a na náklady na pojištění. Změny v délce a kvalitě turistické sezóny, která je závislá na klimatu (např. pobyty u moře, zimní sporty) mohou mít značné důsledky na konkurenční vztahy mezi destinacemi a tedy na zisk podnikatelů v cestovním ruchu. Studie vědců naznačují, že je velmi pravděpodobný přesun atraktivních klimatických podmínek pro cestovní ruch do vyšších zeměpisných šířek a nadmořských výšek. Některé dnes oblíbené turistické oblasti zaznamenají odliv návštěvníků (např. oblasti na pobřeží Středozemního moře), zatímco do některých oblastí začne jezdit více a více lidí (např. jižní Anglie, jižní Kanada). Velmi zranitelná budou zimní střediska. Vyšší teploty a pokles sněhových srážek přinesou problémy v Alpách, ve východní a západní Americe, Austrálii a Japonsku, přestože předpovídané důsledky pro destinace v těchto státech se liší ve velikosti a v různých časových horizontech. IPCC došel k závěru, že změny v počtu extrémů počasí jsou pravděpodobně výsledkem předpovídaných klimatických změn. Zvýší se maximální teploty a počet teplejších dní skoro ve všech oblastech, zvětší se intenzita tropických bouří, přívalových srážek, budou častější delší a vážnější sucha v mnoha oblastech středních zeměpisných šířek. Takové změny budou ovlivňovat cestovní ruch tím, že porostou výdaje na pojištění, na opravu zničené infrastruktury, atd. Nepřímé dopady Nepřímé (dlouhodobé vlivy) vznikají ze značné a trvající změny životního prostředí v turistických oblastech, která snižuje jejich atraktivitu. Široké spektrum přírodních změn, vyvolaných změnami klimatu bude mít hlubší vliv na cestovní ruch 35