HODNOCENÍ KVALITY ŽIVOTA, ADAPTACE A SOCIÁLNÍHO COPINGU SENIORÙ S CHRONICKOU BOLESTÍ

Transkript

1 Pùvodní práce HODNOCENÍ KVALITY ŽIVOTA, ADAPTACE A SOCIÁLNÍHO COPINGU SENIORÙ S CHRONICKOU BOLESTÍ ASSESSMENT OF QUALITY OF LIFE, ADAPTATION AND SOCIAL COPING IN THE ELDERLY WITH CHRONIC PAIN IVANA KABAROVÁ, RADKA BUŽGOVÁ Ústav ošetøovatelství a porodní asistence, Lékaøská fakulta, Ostravská univerzita, Ostrava SOUHRN Cílem výzkumu bylo zjistit kvalitu života, adaptaci na chronickou bolest a sociální coping u seniorù s chronickou bolestí. Dále pak zjistit vliv intenzity bolesti, adaptace a sociálního copingu na kvalitu života tìchto seniorù. Výzkumný soubor tvoøilo 186 osob starších 60 let s chronickou bolestí. Pro sbìr dat byly použity ètyøi nástroje: 1. dotazník kvality života Svìtové zdravotnické organizace WHOQOL-BREF, 2. dotazník adaptace na chronickou bolest DACB, 3. dotazník sociálního copingu chronické bolesti DSCCB, 4. vizuální analogová škála pro hodnocení intenzity bolesti VAS-I. Pacienti s chronickou bolestí byli nejménì spokojeni se svým fyzickým zdravím. Prùmìrné hodnoty všech domén kvality života byly signifikantnì nižší než u bìžné populace (p < 0,01). Pøi hodnocení sociálního copingu chronické bolesti požadovali senioøi vìtší sociální oporu, než vnímali, že se jim dostává. Pøi hodnocení adaptace na chronickou bolest nejvíce pacientù uvedlo zmìny v sebehodnocení v souvislosti s bolestí (stupnice percepce sebe) a horší prožívání bolesti pøi zátìžové situaci (stupnice percepce tolerance). Statisticky nebyl zjištìn významný rozdíl v kvalitì života, sociálním copingu a adaptaci na chronickou bolest mezi pohlavími. Byla však zjištìna korelace mezi kvalitou života ve všech doménách a sociálním copingem chronické bolesti, adaptací na chronickou bolest a intenzitou bolesti (r = 0,2 0,7; p < 0,05). Senioøi, kteøí vnímali v souvislosti s chronickou bolestí vìtší omezení, zmìny v sebehodnocení a vyšší intenzitu bolesti, hodnotili svou kvalitu života hùøe. Klíèová slova: chronická bolest, kvalita života, adaptace, coping, senior SUMMARY The aim of the research was to determine the quality of life, adaptation to chronic pain and social coping in the elderly with chronic pain. Then, to determine the influence of pain intensity, adaptation and social coping on the quality of life of elderly people. The study group included 186 individuals older than 60 years with chronic pain. The collection 4 assessment tools were used: a/ World Health Organization questionnaire for assessing quality of life WHOQOL-BREF, b/ questionnaire for the evaluation of adaptation on chronic pain ACPQ (Adaptation on Chronic Pain Questionnaire), c/ questionnaire to assess social coping with chronic pain SCCPI (Social Coping with Chronic Pain Inventory), d/ visual analogue scale VAS-I for assessment of pain intensity. Patients with chronic pain were least satisfied with their physical health. They rated all domains of quality of life significantly worse than the general population (p <0.01). When evaluating social coping with chronic pain patients demanded more social support than they perceived they were receiving. When evaluating the adaptation to chronic pain, most patients indicated changes in self-assessment in the context of pain (a self-perception scale) and worse pain experience during stressful situations (a perception tolerance scale). There was no statistically significant difference in the quality of life, social coping and adaptation to chronic pain by sex. However, a correlation between the quality of life in all domains and social coping with chronic pain, adaptation to chronic pain and pain intensity was found (r = ; p<0,05). The elderly who perceived in the context of chronic pain greater limitations, changes in self-esteem and higher pain intensity assessed their quality of life worse. Key words: chronic pain, quality of life, adaptation, coping, elderly people Úvod Kvalita života se v souèasné medicínì považuje za vhodný indikátor fyzického, psychického a sociálního zdraví a slouží k hodnocení úèinnosti péèe a zkoumání dopadu nemoci na život pacienta (Dragomírecká a Bartoòová, 2006). Nejèastìji se operuje s pojmem health related quality of life, to je kvalita života ovlivnìná zdravím. Tento pojem je možné specifikovat jako subjektivní pocit životní pohody, který je asociován s nemocí èi úrazem, léèbou a jejími vedlejšími úèinky (Hnilicová, 2005). Pøestože hodnocení kvality života v souèasném zdravotnictví vzbuzuje stále vìtší zájem odborníkù rùzných profesí, hodnocení kvality života v souvislosti s chronickou bolestí není v ÈR vìnováno pøíliš pozornosti. Bolest je považována za chronickou, jestliže pøetrvává déle, než je obvyklé pro zhojení poranìní nebo vyléèení nemoci. Jedná se o bolest, která pøetrvává 3 až 6 mìsícù nebo i déle (Rokyta et al., 2009). Chronická bolest naopak od bolesti akutní ztrácí svoji smysluplnost, již neplní ochrannou funkci a svojí setrvalostí a intenzitou mùže sama pøispívat k destrukci organismu. Není již symptomem signalizujícím probíhající onemocnìní, ale sama se stává nemocí (Hakl, 2009). Chronickou bolest se støednì silnou až silnou intenzitou, která vážnì ovlivòuje každodenní èinnosti, sociální a pracovní život, prožívá až 19 % Evropanù dospìlého vìku (Breivik et al., 2006). Podle Breivika et al. (2006) je chronická bolest hlavním problémem zdravotní péèe v Evropì, neboś vìtšinì 16 BOLEST ROÈNÍK ÈÍSLO 1

2 dotazovaných klientù v 15 evropských zemích a v Izraeli se nedostala specializovaná léèba bolesti a ve 40 % byla u tìchto klientù nedostateènì øízená. Prevalence chronické bolesti je ve vìku nad 60 let dvakrát vyšší než v celé populaci. Mnoho seniorù neužívá dostateènou analgetickou léèbu, nejhorší situace je u nemocných s demencí, komunikaèní bariérou a velmi starých lidí ve vìku nad 85 let (Kalvach et al., 2008). Chronická bolest s sebou pøináší trvalá omezení pohybových aktivit i sociálních kontaktù. Pacientovy zájmy se zužují. Léèba chronické bolesti je obtížná a obvykle nepøináší jednoznaèný efekt (Mareš, 2002). Chronická bolest zásadnì ovlivòuje psychiku seniorù, omezuje jejich sociální aktivity vèetnì schopnosti zvládnout bìžné nároky všedního dne, pùsobí jak v somatické, psychické, tak i sociální rovinì. U starých lidí pøi prožívání chronické bolesti dochází k poruchám sobìstaènosti, které podmiòují jejich kvalitu života a mají negativní dopad na jejich životní spokojenost (Kalvach et al., 2008). Chronická bolest není tedy jen fyzický problém. Ohrožuje vnímání sebe, postoje k sobì a ohrožuje vlastní identitu èlovìka (Zavadilová a Knotek, 2006). Dùležitou monitorovanou oblastí u pacientù s chronickou bolestí je kromì kvality života také sociální coping a adaptace na chronickou bolest. Pøesto nejsou v ÈR kvalita života, sociální coping a adaptace na chronickou bolest u seniorù s chronickou bolestí sledovány. Cílem našeho výzkumu bylo tedy zjistit kvalitu života, adaptaci na chronickou bolest a sociální coping u seniorù s chronickou bolestí. Dále pak zjistit vliv intenzity bolesti, adaptace a sociálního copingu na kvalitu života tìchto seniorù. Adaptace je schopnost pøizpùsobit se, být dobøe pøipraven k tomu, co mne èeká. Coping je definován jako úèinná obrana (Køivohlavý, 1994). Sociální coping je dynamický proces obnovy psychické stability, adaptivního chování a sociální integrity prostøednictvím komunikace s druhými (Knotek, 2005 In Zavadilová a Knotek, 2006b). Charakteristika souboru a metody Soubor Výzkumný soubor tvoøilo 186 seniorù s chronickou bolestí v péèi neurologické ambulance a ambulance praktického lékaøe v Ostravì, žijících v domácím prostøedí. Kritéria pro zaøazení do výzkumného souboru byla následující: pacient starší 60 let, chronická bolest trvající minimálnì 6 mìsícù, souhlas s výzkumem. Vìkový prùmìr celého souboru byl 66,72 let (SD = 6,03), variaèní rozpìtí let. Ve vìku 60 až 74 let bylo 171 osob, tj. 92 %, a ve vìkové skupinì od 75 a více let bylo 15 osob, tj. 8 %. Z tohoto dùvodu byla použita pro srovnání s bìžnou populací norma pro vìkovou skupinu let. Ze 186 respondentù bylo 112 žen (60 %) a 74 mužù (40 %). Prùmìrný vìk žen byl 67,05 let (SD = 6,14), prùmìrný vìk mužù byl 66,22 (SD = 5,87). Metody Pro hodnocení kvality života byl použit dotazník WHOQOL-BREF, obsahující 42 položek sdružených do ètyø domén (fyzické zdraví, psychické zdraví, sociální vztahy a prostøedí) a dvou samostatných položek hodnotících celkovou kvalitu života a zdraví. U osob nad 65 let je doporuèováno souèasnì použít dotazník WHOQOL-OLD. Vzhledem k tomu, že existuje èeská populaèní norma dotazníku WHOQOL-BREF pro vìkovou skupinu nad 60 let, rozhodli jsme se dotazník WHOQOL-OLD nepoužít z dùvodu velkého množství otázek, které by byly pro pacienty zatìžující. Pro zjištìní sociálního copingu chronické bolesti byl použit pùvodní èeský dotazník DSCCB (Dotazník sociálního copingu chronické bolesti) Zavadilové a Knotka publikovaný v èasopise Bolest (Zavadilová a Knotek, 2006b). Dotazník obsahuje dvì stupnice, které mìøí pacientovu percepci odpovídajících sociálnì psychologických procesù sociálního copingu. Jsou to sociální opora požadovaná (SOP), vyjadøující aktuální sociální oporu potøebnou pro zvládání bolesti, a sociální opora vnímaná (SOV), vyjadøující aktuální vnímání ochoty blízkých pomáhat svému blízkému pøi prožívání chronické bolesti. Stupnice sociální opory požadované obsahuje 4 otázky a vyjadøuje pacientovu aktuální potøebu pomoci blízkých lidí. Zahrnuje požadavek, aby mu druzí vyjadøovali úèast s bolestí, mìli pro jeho bolest pochopení, a pøání, aby mìl možnost s nimi o bolesti mluvit. Rozpìtí stupnice se pohybuje od 4 do 16 bodù, èím vyšší èíslo, tím je podpora více vyžadována. Stupnice sociální opory vnímané obsahuje 7 otázek a zahrnuje pacientovo aktuální vnímání ochoty blízkých pomáhat, ochotu blízkých respektovat klid, nezatìžovat ho domácími pracemi nebo rodinnými problémy, dopøávat pacientovi potøebný klid, ohleduplnost a vstøícnost. Rozpìtí stupnice se pohybuje v rozmezích 7 27 bodù, vyšší èíslo znamená vyšší vnímanou podporu, které se respondentovi od jeho blízkých dostává (Zavadilová a Knotek, 2006b). Pro hodnocení adaptace na chronickou bolest byl použit další èeský dotazník DACB (Dotazník adaptace na chronickou bolest) již zmínìných domácích autorù, taktéž publikovaný v èasopise Bolest (Zavadilová a Knotek, 2006a). Dotazník mìøí kognitivní aspekty adaptace tøemi stupnicemi: percepce sebe (PS), percepce omezení (PO) a percepce tolerance (PT). Stupnice percepce sebe obsahuje 7 položek hodnotících zmìnu sebepojetí v souvislosti s bolestí. Stupnice percepce omezení obsahuje 5 položek hodnotících percipované životní omezení pøisuzované bolesti a stupnice percepce tolerance obsahuje 6 položek hodnotících vliv soubìžných životních zátìží na toleranci bolesti (Zavadilová a Knotek, 2006a). Dále byly doplnìny otázky zjišśující pohlaví, vìk, intenzitu bolesti, pøíèinu chronické bolesti a délku a frekvenci jejího prožívání. Pro hodnocení intenzity bolesti byla použita sebehodnotící vizuální analogová škála s rozmezím 0 10 (VAS-I). Výsledky byly klasifikovány jako mírná bolest (skóre 1 až 3), støednì silná intenzita bolesti (skóre 4 až 6), velmi silná intenzita (skóre 7 až 10). Analýza dat Pro popis dat byla použita popisná statistika (aritmetický prùmìr, smìrodatná odchylka SD, modus, absolutní a relativní èetnost). Dotazník WHOQOL-BREF byl vyhodnocen podle metodiky Dragomírecké a Bartoòové (2006), rozpìtí škály jednotlivých položek je 1 5, rozpìtí domén Vyšší èíslo znamená lepší kvalitu života. Pro srovnání kvality života sledovaných seniorù a populace byl použit t-test pro dva výbìry. Populaèní norma byla použita podle Dragomírecké a Bartoòové (2006) pro vìkovou skupinu let. Pùvodní práce BOLEST ROÈNÍK ÈÍSLO 1 17

3 Pùvodní práce Dotazník DSCCB a DACB byl vyhodnocen hrubým skórem a následnì pøevodem na STENY 1 10 podle Zavadilové a Knotka (2006a,b). (STEN, angl. standard ten uvádìní výsledkù v hodnotách na škále 1 10). Pro lepší pøehlednost byla stupnice rozdìlena na tøi stupnì podpory/percepce, a to mírná (1 až 3 body), støední (4 až 6 bodù) a vysoká (7 až 10 bodù). Pro analýzu vztahu kvality života, intenzity bolesti, DSCCB a DACB byl použit Spearmanùv korelaèní koeficient. Statistické testy byly hodnoceny na hladinì významnosti p 0,05. Výsledky Pøi hodnocení intenzity bolesti uvedlo nejvíce pacientù (n = 77; 41 %) støednì silnou bolest, 29 % (n = 53) pacientù uvedlo mírnou intenzitu bolesti a velmi silnou intenzitu uvedlo 30 % (n = 56) dotázaných. Modus byl vyjádøen stupnìm 6 na vizuální škále Aritmetický prùmìr intenzity bolesti byl zjištìn 5,68 (SD = 1,85). Prùmìrný vìk seniorù s mírnou intenzitou bolesti byl 62,29 let (SD = 3,91), se støední intenzitou bolesti 66,12 (SD = 4,59) a velmi silnou intenzitou bolesti 70,37 let (SD = 6,02). Mezi hlavní pøíèiny chronické bolesti uvedli senioøi revmatoidní artritidu (n = 53; 29 %), vrozené onemocnìní osteogenesis imperfecta (n = 39; 21 %), poúrazové stavy (n = 30; 16 %), migrénu (n = 30; 16 %) a onkologické onemocnìní (n = 13; 7 %). Jako jiné pøíèiny (n = 21; 11 %) jsou uvádìny diabetes mellitus, polyneuropatie, morbus Parkinson, onemocnìní cév, stav po totální náhradì kyèelního kloubu a amputace dolní konèetiny. Délka prožívání chronické bolesti byla zpravidla dlouhodobá, 36 % (n = 67) pacientù jí trpí více než 10 let, 36 % (n = 66) pak 6 až 10 let a 19 % (n = 36) od jednoho do pìti let. Ménì než 1 rok prožívá chronickou bolest pouze 9 % (n = 17) respondentù. Z hlediska frekvence prožívání chronické bolesti uvedli pacienti nejèastìji odpovìï nìkolikrát týdnì (n = 73; 39 %), každý den pak 31 % (n = 58). Frekvenci nìkolikrát mìsíènì uvádí 19 % (n = 35) pacientù a jedenkrát za mìsíc a ménì pak necelých 11 % (n = 20). Hodnocení kvality života dotazníkem WHOQOL-BREF Nejhùøe hodnotili senioøi s chronickou bolestí doménu fyzické zdraví. Nejménì byli spokojeni v jednotlivých položkách na škále 1 5 se spánkem (2,78), životní energií a únavou (2,87) a s každodenními èinnostmi (2,88). Byly zjištìny nižší prùmìrné hodnoty ve všech sedmi položkách domény fyzické zdraví, než uvádí populaèní norma (rozdíl 0,71 1,12). V doménì psychické zdraví byli pacienti nejvíce nespokojeni se sebou samým (2,98), schopností soustøedit se (2,97), dále pak s negativními pocity a vnímáním smyslu života (3,13), vèetnì potìšení ze života (3,15). Také v doménì psychické zdraví byly zjištìny nižší prùmìrné hodnoty všech položek ve srovnání s populaèní normou (rozdíl 0,39 0,81). V doménì sociální vztahy byli pacienti s chronickou bolestí nejménì spokojeni se sexuálním životem (2,69), pocitem životního bezpeèí (2,77). Nejlépe hodnocenou položkou byla podpora pøátel (3,47). Prùmìrné hodnoty všech položek této domény byly nižší, než uvádí populaèní norma (rozdíl 0,41 0,89). V doménì prostøedí byli respondenti nejvíce nespokojeni s kvalitou životního prostøedí (2,36) a s finanèní situací (2,62). Nejvìtší spokojenost byla zjištìna s dostupností zdravotní péèe (3,37) a pøístupem k informacím (3,20). Také v této doménì byly zjištìny všechny prùmìrné hodnoty nižší ve srovnání s bìžnou populací (rozdíl 0,33 0,69). V tabulce 1 jsou uvedeny výsledky hodnocení kvality života v doménách v porovnání s populaèní normou. Ve všech doménách byla zjištìna statisticky významnì nižší (p < 0,001) kvalita života u pacientù s chronickou bolestí ve srovnání s populaèní normou osob ve vìku let. Nejvìtší rozdíl byl zjištìn v doménì fyzické zdraví. Pøi hodnocení rozdílù v kvalitì života ve všech hodnocených doménách podle pohlaví jsme nenalezli statisticky významný rozdíl mezi muži a ženami. Ženy však vnímaly kvalitu života ve všech doménách lépe. Hodnocení sociálního copingu chronické bolesti Podle dotazníku copingu chronické bolesti DSCCB jsme hodnotili dva hlavní faktory sociální oporu požadovanou (SOP) a sociální oporu vnímanou (SOV). Faktor sociální opory požadované, tedy požadavek, aby druzí lidé seniorovi vyjadøovali úèast v bolesti, pochopení a pøání hovoøit s blízkými o bolesti, ukazuje na vysokou potøebu blízkosti druhých. Vysokou sociální podporu (STEN 7 10) požadovalo 72 % pacientù. Modus byl vyjádøen hodnotou 9 na stupnici 1 10 (tab. 2). Faktor sociální opory vnímané zahrnuje aktuální vnímání ochoty blízkých pomáhat, ohleduplnost a vstøícnost. Tabulka 1: Porovnání kvality života pacientù s chronickou bolestí s populaèní normou v doménách Domény WHOQOL-BREF Pacienti s chronickou bolestí n = 186 Populaèní norma (60 75 let)* n = 308 M SD M SD Rozdíl t p Fyzické zdraví 11,94 3,07 14,59 2,63 2,65 6,12 <0,001 Psychické zdraví 12,22 3,16 14,36 2,11 2,14 5,64 <0,001 Sociální vztahy 12,61 3,19 14,21 2,30 1,60 3,98 <0,001 Prostøedí 11,62 2,79 13,76 2,05 2,14 5,59 <0,001 Q1 Kvalita života 3,09 0,89 3,83 0,69 0,74 3,12 <0,01 Q2 Spokojenost se zdravím 2,74 0,93 3,33 0,87 0,59 2,62 <0,05 * Dragomírecká, Bartoòová, BOLEST ROÈNÍK ÈÍSLO 1

4 Respondenti vnímají tuto sociální oporu ve støední rovinì, kdy témìø 50 % respondentù se pohybovalo ve STENECH 4 6. Nízkou sociální oporu (STEN 1 3) uvedlo 32 % pacientù. Témìø jedna pìtina (19 %) pacientù nebyla spokojena se sociální oporou vùbec (STEN 1). Nebyl zjištìn statisticky významný rozdíl v sociální opoøe požadované a sociální opoøe vnímané mezi pohlavími. Prùmìr sociální opory požadované (SOP) byl témìø shodný (muži: M = 10,69; SD = 2,48; ženy: M = 10,91; SD = 1,71). Ženy však vnímaly sociální oporu (SOV) lépe než muži, rozdíl však nebyl statisticky významný (muži: M = 19,12; SD = 3,56; ženy M = 19,61; SD = 3,67). Hodnocení adaptace na chronickou bolest Adaptaci na chronickou bolest jsme hodnotili podle dotazníku DACB ve tøech stupnicích. Stupnice percipované omezení (PO) zahrnuje zmìny a omezení zpùsobu života a sociálních vztahù vlivem bolesti. Stupnice se pohybuje na škále 5 20 bodù. Prùmìrný poèet bodù èinil 13,81 (SD = 3,28). Podle pohlaví nebyl zjištìn statisticky významný rozdíl (p = 0,10). Pøi pøevodu na stupnici STEN (1 10) je zøejmé, že percepce svého omezení byla nejvíce uvádìna jako støední, a to u 93 respondentù (50 %). Modus byla hodnota 4, uvedlo ji 76 respondentù (41 %). Žádné omezení vlivem bolesti (STEN 1) uvedlo 18 % respondentù (tab. 3). Stupnice percepce sebe (PS) zahrnuje vnímání a hodnocení vlastní osobnosti, jak pacient hodnotí fyzické a psychické zmìny zpùsobené bolestí. Rozpìtí škály se pohybuje v rozmezí 7 28 bodù, u obou pohlaví byla zjištìna prùmìrná hodnota 18,21 (SD = 3,16). Výraznìjší zmìny pøi hodnocení sebe sama (STEN 7 10) uvedlo 109 respondentù (59 %). Hodnota modu byla zjištìna 8 bodù, jež uvedlo 58 dotázaných (31 %). Stupnice percepce tolerance (PT) mìøí vnímanou zmìnu adaptaèní kapacity vùèi bolesti pøi další zátìži pacienta. Hodnotící škála se pohybuje v rozmezí 6 24 bodù. Prùmìrná hodnota èinila 18,48 (SD = 3,89). I zde nebyl zjištìn statisticky významný rozdíl podle pohlaví (p = 0,63). Horší prožívání bolesti pøi zátìžové situaci (STEN 7 10) vnímá 123 pacientù (68 %). Hodnota modu byla zjištìna 7. Korelace mezi kvalitou života a sociálním copingem, adaptací na chronickou bolest a intenzitou bolesti Byla zjištìna závislost mezi kvalitou života hodnocenou dotazníkem WHOQOL-BREF ve všech doménách a sociálním Pùvodní práce Tabulka 2: Rozdìlení standardizovaných hodnot sociálního copingu chronické bolesti Sociální opora požadovaná SOP Sociální opora vnímaná SOV STENY n (%) n (%) STENY n (%) n (%) 1 2 (1,08) 1 36 (19,35) 2 1 (0,54) 7 (3,76) 2 8 (4,30) 60 (32,26) 3 4 (2,15) 3 16 (8,60) 4 3 (1,61) 4 10 (5,38) 5 7 (3,76) 45 (24,19) 5 14 (7,53) 91 (48,92) 6 35 (18,82) 6 67 (36,02) 7 20 (10,75) 7 18 (9,68) 8 21 (11,29) 8 5 (2,69) 134 (72,04) 35 (18,82) 9 68 (36,56) 9 8 (4,30) (13,44) 10 4 (2,15) Tabulka 3: Rozdìlení standardizovaných hodnot adaptace chronické bolesti Percepce svého omezení (PO) Percepce sebe (PS) Percepce tolerance (PT) STENY n (%) n (%) n (%) n (%) n (%) n (%) (18,28) 32 (17,20) 78 (41,93) 8 (4,30) 2 (1,08) 13 (6,99) 3 (1,61) (6,45) 3 (1,61) 1 (0,54) 4 76 (40,86) 24 (12,90) 9 (4,84) 5 8 (4,30) 93 (50,00) 25 (13,44) 64 (34,41) 18 (9,68) 6 9 (4,84) 15 (8,06) 29 (15,59) 7 3 (1,61) 26 (13,98) 60 (32,26) 8 12 (6,45) 58 (31,18) 15 (8,06) 15 (8,06) 109 (58,60) (7,53) 7 (3,76) (5,91) 44 (23,66) 4 (2,15) 56 (30,11) 123 (66,13) BOLEST ROÈNÍK ÈÍSLO 1 19

5 Pùvodní práce Tabulka 4: Korelace mezi kvalitou života a sociálním copingem, adaptací na chronickou bolest a intenzitou bolesti WHOQOL-BREF SOP SOV PO PS PT IB Fyzické zdraví 0,50* 0,34* 0,74* 0,64* 0,44* 0,55* Psychické zdraví 0,46* 0,37* 0,67* 0,69* 0,42* 0,53* Sociální vztahy 0,37* 0,40* 0,54* 0,52* 0,30* 0,39* Prostøedí 0,42* 0,30* 0,57* 0,57* 0,23* 0,71* Celková QoL 0,36* 0,24* 0,58* 0,57* 0,22* 0,54* Celkové zdraví 0,36* 0,25* 0,55* 0,50* 0,26* 0,42* SOP sociální opora požadovaná, SOV sociální opora vnímaná, PO percepce svého omezení, PS percepce sebe, PT percepce tolerance, IB intenzita bolesti, *p < 0,05 copingem chronické bolesti, adaptací na chronickou bolest a intenzitou bolesti (tab. 4). Støední a silná závislost (r > 0,5) byla zjištìna zejména mezi kvalitou života a adaptací na chronickou bolest a intenzitou bolesti. Senioøi, kteøí vnímali v souvislosti s chronickou bolestí vìtší omezení, zmìny v sebehodnocení a vyšší intenzitu bolesti, pak svou kvalitu života hodnotili hùøe. Dále byla zjištìna slabá pozitivní závislost mezi intenzitou bolesti a sociální oporou požadovanou (r = 0,37; p < 0,05) i sociální oporou vnímanou (r = 0,19; p < 0,05) a také slabá negativní závislost mezi intenzitou bolesti a percepcí omezení (r = 0,41; p < 0,05), percepcí sebe (r = 0,43; p < 0,05) a percepcí tolerance ( r = 0,28; p < 0,05). Diskuse Pacienti v našem souboru hodnotili nejèastìji bolest na škále VAS-I stupnìm 6. Dotazovaní senioøi nejèastìji udávali jako pøíèinu chronických bolestí revmatoidní onemocnìní a artritidy, vrozená onemocnìní a poúrazové stavy. Kalvach (2008) uvádí jako èasté pøíèiny bolesti u starých lidí muskuloskeletální poruchy, onemocnìní kùže, poruchy cirkulace zpùsobené chronickou nemocí (napø. aterosklerózou), osteoartritidy, diabetické neuropatie a onkologická onemocnìní. U pacientù s chronickou bolestí jakékoli pøíèiny je vhodné sledovat vliv bolesti na jejich subjektivní hodnocení kvality života. Problematika kvality života se stává v posledních letech jedním ze závažných témat psychologie, sociologie, medicíny, navazujících spoleèenských vìd, jde tedy o téma mezioborové. V našem výzkumu jsme zjistili nižší kvalitu života seniorù s chronickou bolestí, zejména v doménì fyzické zdraví. Jakobsson a Hallberg (2001) zjišśovali chronickou bolest a kvalitu života u lidí ve vìku nad 75 let s onemocnìním revmatoidní artritidou a osteoartritidou. Autoøi zjistili s pøibývajícím vìkem zvýšené vnímání intenzity bolesti a horší kvalitu života. Sociální opora byla shledána velmi nízká, což mìlo negativní dopad na kvalitu života. Problematikou kvality života u pacientù s chronickou bolestí se zabýval také Wahl et al. (2009) v Norsku. Studie se zúèastnilo 1893 respondentù s chronickým onemocnìním prožívajících chronickou bolest déle než 3 mìsíce. Studie neprokázala souvislost mezi chronickou bolestí a nižší celkovou kvalitou života. Kromì kvality života jsme v našem výzkumu zjišśovali také sociální coping chronické bolesti, který je chápán jako proces obnovy stability osobnosti, adaptivního chování a sociální integrity prostøednictvím komunikace s druhými lidmi (Zavadilová a Knotek 2006b). Pacient s chronickou bolestí oèekává oporu od svého okolí (sociální opora požadovaná SOP) a zároveò subjektivnì hodnotí, na jaké úrovni je mu poskytována (sociální opora vnímaná SOV). Pacientova potøeba a nabízená pomoc blízkými lidmi se buï shodují, nebo neshodují. Pacienti v našem výzkumu požadovali vysokou sociální oporu, ne vždy však vnímali, že se jim dostává. Okolí nemocného seniora nemusí vždy vìdìt, jak k nìmu správnì pøistupovat a jaké vzorce chování a komunikace volit. Z toho vyplývá, že je nutná nejen edukace pacienta, ale i tìch osob z jeho okolí, které mu pomáhají nést jeho osud, pøedevším pak èlenù rodiny. Sociální coping u pacientù s chronickou bolestí v ÈR zjišśovali Zavadilová a Knotek (2009b) u souboru 100 pacientù s prùmìrným vìkem 50,39 let (v našem souboru byli zahrnuti senioøi s prùmìrným vìkem 66,72 let). Zmínìní autoøi zjistili nižší požadovanou sociální oporu (SOP: M = 9,24) ve srovnání s naším souborem (SOP: M = 10,78) a souèasnì více poskytovanou (SOV: M = 21,13) ve srovnání s naším souborem (SOV: M = 19,38). Poslední dotazník se zabýval hodnocením adaptace na chronickou bolest (DACB). Sledoval percepci sebe èili jak respondenti vnímají a hodnotí vlastní osobnost, dále percepci svého omezení, tedy jak chronická bolest omezuje jejich rodinné aktivity nebo záliby, a koneènì percepci tolerance neboli jak jsou schopni se na chronickou bolest adaptovat. Naše studie potvrzuje zjištìní Zavadilové a Knotka (2006a) v tom smyslu, že chronická bolest mìní sebepojetí a sebehodnocení seniora a bolest je hùøe snášena pøi další zátìžové situaci (nespavost, osobní problémy, starosti, špatná nálada atd.). Vnímání vlastního Já je tedy spíše v rovinì negace. Shodnì také nebyl prokázán rozdíl mezi muži a ženami. Zmìny názorù, postojù a sociální percepce lze zvládat pomocí kognitivnì-behaviorální terapie nauèeného bolestivého chování. Nepøíznivé psychické zmìny zaèínají zmìnou percepce sebe a své kapacity zvládat bolest (Zavadilová a Knotek, 2006a). Tento pøístup by v léèbì chronické bolesti nemìl být opomíjen. Domníváme se, že je nutná zmìna pøístupu k pacientùm s chronickou bolestí, spoèívající v posílení jejich adaptaèních mechanismù vlastní aktivitou a podporou motivace k pøekonávání zátìžových situací prostøednictvím individuálních programù kognitivní a behaviorální terapie tak, aby dokázali zmìnit kognici sebe samých a zmìnou postoje k chronické bolesti si zvyšovali toleranci vùèi ní. Náklady na tuto péèi pak mohou být kompenzovány menšími platbami za léky a další lékaøskou péèi. Opomíjena by nemìla být ani 20 BOLEST ROÈNÍK ÈÍSLO 1

6 problematika kvality života a sledování vlivu léèby na subjektivní hodnocení kvality života. V tomto výzkumu byl prokázán vliv intenzity chronické bolesti, sociálního copingu a adaptace na chronickou bolest na kvalitu života pacientù. Pro zvyšování kvality života seniorù s chronickou bolestí je nutná multidisciplinární péèe zahrnující psychologickou a sociální pomoc se zamìøením na podporu a aktivizaci sociální sítì seniora a podporu strategií zvládání chronické bolesti. 4. Hnilicová H. Kvalita života a její význam pro zdravotnictví a medicínu. In: Payne J. Kvalita života a zdraví. Praha: Triton, 2005: Jakobsson U, Hallberg IR. Pain and quality of life among older people with rheumatoid arthritis and/or osteoarthritis: a literature review. J Clin Nurs 2002;11: Kalvach Z, Zadák Z, Jirák R, Zavázalová H, Holmerová I, Weber P a kolektiv. Geriatrické syndromy a geriatrický pacient. Praha: Grada, 2008: Køivohlavý J. Jak zvládat stres. Praha: Grada Avicenum, 1994:190. Pùvodní práce Závìr Kvalitu života hodnotili senioøi s chronickou bolestí v naší studii jako nízkou. Dále uvedli vysokou požadovanou sociální oporu, nižší vnímanou sociální oporu, zmìny pøi hodnocení sebe sama v souvislosti s bolestí a horší zvládání bolesti pøi zátìžové situaci. Také intenzita bolesti, pøestože pacienti byli léèeni farmakologickou léèbou, byla relativnì vysoká. Intenzita bolesti, nižší sociální opora, zmìny v sebehodnocení, vìtší omezení zpùsobené bolestí souviselo s nižší kvalitou života. Farmakologická léèba bolesti by mìla být doplnìna také nefarmakologickými metodami, vèetnì kognitivní a behaviorální terapie. Další výzkum by mohl být zamìøen na hodnocení dopadu komplexní (farmakologické i nefarmakologické) léèby na kvalitu života, vnímání intenzity bolesti, adaptaci na chronickou bolest a sociální coping. 8. Rokyta R a kolektiv. Bolest a jak s ní zacházet. Praha: Grada Publishing, 2009: Mareš J. Strach z bolesti: teorie a empirické výzkumy. Bolest 2002;1: Vybíral Z. Psychologie lidské komunikace. Praha: Portál, 2000: Zavadilová R, Knotek P. Dotazník adaptace na chronickou bolest. Bolest 2006a;1: Zavadilová R, Knotek P. Dotazník sociálního copingu chronické bolesti. Bolest 2006b;2: Wahl KA, Rustoen T, Rokne B, Lerdal A, Knudsen O, Miaskowski Ch, Moum T. The complexity of the relationship between chronic pain and quality of life: a study of the general Norwegian population. Qual Life Res 2009;18: Literatura 1. Breivik H, Collett B, Ventafridda V, Cohen R, Gallacher D. Survey of chronic pain in Europe: Prevalence, impact on daily life, and treatment. Europ J Pain 2006;10: Dragomírecká E, Bartoòová J. Pøíruèka pro uživatele èeské verze dotazníku kvality života Svìtové zdravotnické organizace. Praha: Psychiatrické centrum, 2006: Hakl, M. Léèba bolesti v ÈR chronická bolest a trendy v invazivních postupech. Interní Med 2009;11(11): ISSN PhDr. Radka Bužgová, Ph.D. Ústav ošetøovatelství a porodní asistence Lékaøská fakulta Ostravská univerzita Syllabova Ostrava-Zábøeh radka.buzgova@osu.cz Do redakce pøišlo: K publikaci pøijato: BOLEST ROÈNÍK ÈÍSLO 1 21