Městská památková rezervace Tábor. Postoje občanů a veřejné správy k regeneraci a významu pro cestovní ruch

Transkript

1 Městská památková rezervace Tábor Postoje občanů a veřejné správy k regeneraci a významu pro cestovní ruch

2 VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra cestovního ruchu Městská památková rezervace Tábor Postoje občanů a veřejné správy k regeneraci a významu pro cestovní ruch B a k a l á ř s k á p r á c e Vedoucí práce: Doc. RNDr. Jiří Vaníček CSc. Autor: Petra Zavadilová Jihlava 2009

3 Abstrakt Zavadilová Petra: Městská památková rezervace Tábor, postoj občanů a veřejné správy k regeneraci a významu pro cestovní ruch. Bakalářská práce. Vysoká škola polytechnická v Jihlavě. Katedra CR. Vedoucí práce Doc. RNDr. Jiří Vaníček CSc. Stupeň odborné kvalifikace: bakalář. Jihlava stran. Klíčová slova Památková péče v České republice, Národní kulturní památka, Program regenerace městských památkových rezervací a městských památkových zón, Granty kraje, Nomenklatura územních statistických jednotek, Strukturální fondy, Finanční mechanismy EHP/Norsko, Proměny městské památkové rezervace Tábor, Stará radnice, Kotnov, Jordán, Stárkův dům. PETRA ZAVADILOVÁ, 2009

4 P o d ě k o v á n í Na tomto místě bych chtěla poděkovat vedoucímu bakalářské práce Doc. RNDr. Jiřímu Vaníčkovi CSc., za odborné vedení práce. Děkuji také městskému úřadu v Táboře za poskytnutí materiálů ke zhotovení této práce. Velký dík patří také všem respondentům, kteří mi věnovali svůj čas a dovolili nahlédnout do vlastních osobních životů a zkušeností.

5 P r o h l á š e n í Předkládám tímto k posouzení a obhajobě bakalářskou práci na závěr studia na Vysoké škole Polytechnické v Jihlavě. Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně na základě vlastních zjištění a pramenů uvedených v seznamu, který je součástí této bakalářské práce a pokud není uvedeno jinak, všechny grafy, obrázky a tabulky jsou mým vlastním dílem. V Sušeticích dne 22. května 2009 Podpis autora

6 Obsah 1 ÚVOD TEORETICKÁ ČÁST Památková péče v České republice Vznik památkové péče Vznik legislativy Způsoby ochrany kulturních památek Národní kulturní památka Městské památkové rezervace Městské památkové zóny Ochranné pásmo Evidence kulturních památek Názory historických měst na vztah památek a cestovního ruchu Programy na obnovu památek Programy na úrovni České republiky Program regenerace MPR a MPZ Programy na úrovni kraje Programy na úrovni obce Fondy Evropské unie Územní statistické členění Strukturální fondy EU Obnova památek z programovacího období Současné programovací období Finanční mechanismy EHP/Norsko EXPERIMENTÁLNÍ ČÁST Charakteristika památkové rezervace Tábor Právní úprava na území Městské památkové rezervace Vymezení daného území Základní období proměn historické části města Proměny městské památkové rezervace od roku Vybrané památkově významné objekty Získaná sekundární data Počet památkově chráněných objektů 44

7 4 Zpracování dotazníkového šetření Socio-demografické údaje o respondentech Odpovědi respondentů Odpovědi pracovníků samosprávy města Odpovědi představitele Národního památkového ústavu SWOT analýza města Analýza vnitřního prostředí Analýza vnějšího prostředí Navržená opatření ZÁVĚR Summary Seznam použité literatury a zdrojů...65 Přílohy A Tabulky finančních prostředků vynaložených na obnovu objektů v roce 2004, 2005 a 2006 z programů státu, kraje a města B Dotazník pro obyvatele města C Dotazník pro představitele samosprávy D Dotazník pro představitele pobočky Národního památkového ústavu E Mapa města

8 1 ÚVOD Nejrůznější památky jako doklad naší historie známe většinou jako turisté, kteří za nimi vyrážejí o dovolených či volných víkendech. Tyto památky jsou dokladem historického vývoje společnosti, tvůrčích schopností lidstva a významných historických událostí. Zároveň přispívají k obecné vzdělanosti a všestrannému rozvoji národa. Památky tvoří neodmyslitelnou součást kulturní krajiny a celého prostředí kolem nás. Nutno též podotknout, že čím více se bude všechno technicky zdokonalovat, tím spíše budou kulturní památky tvořit protihodnotu takovému světu a budou člověku přinášet nejen estetické hodnoty, ale budou ho také ukotvovat v čase a posilovat v něm sounáležitost s prostorem, kde se nachází. Většina z nás proto chápe, že je třeba o ně pečovat, neničit je a to bez ohledu na to, zda jsou vyhlášeny za chráněné nebo ne. Protože pečovat je účelné o něco, co pro nás má význam, zaslouží si naši pozornost. Aby však bylo možné čelit nejrůznějším nepříznivým vlivům, jsou vyhlašovány různé stupně ochrany památek. Každé město má svou tvář, své kořeny, své zvláštnosti a podobu utvářenou lidmi. Z měst, která byly prohlášeny za městské památkové rezervace, jsem si vybrala jihočeské město Tábor. Cílem práce je zjistit postoje občanů, orgánů samosprávy i státní správy k této problematice a její důsledky pro rozvoj plošné památkové ochrany historického centra města. V teoretické části práce jsou uvedeny základní informace o Státní památkové péči v České republice, stručný přehled programů na obnovu památek a dotačních titulů z fondů EU a ČR, které lze využít na podporu k rozvoji městských památkových rezervací. Experimentální část práce je věnována popisu sledovaného území a jeho vývoje z hlediska rozsahu památkové ochrany. Dále výsledky sociologického průzkumu mezi občany města, řízený rozhovor s představiteli města a zástupcem Národního památkového ústavu. Součástí je i SWOT analýza a navržená opatření k dalšímu rozvoji města. 8

9 2 TEORETICKÁ ČÁST 2.1 Památková péče v České republice Vznik památkové péče A tak bylo by vypisovati ještě leckterous bránu. Bojíme se o ty, které zůstávají; padáť jedna po druhé; všude je kácejí z příčin prý pilných ale nikde chvalitebných; všude je strhovali a strhují, nepomníce, že staré zdi a brány při městě jsou jako staré šlechtictví, kteréhož dnes již nelze nabýti, alebrž které zděděním po otcích přichází a žádnými penězi více se nekupuje. Zikmund Winter (6) Můžeme najít řadu příkladů zájmů o památky. V minulosti to bylo například sbírání ostatků, uměleckých děl nebo pěstování historické vlastivědy. Pojem památková péče se začíná objevovat na přelomu 18. a 19. století se vznikem romantismu a jeho fascinací středověkem. Často je také spjata se vznikem idejí národního obrození. Národní buditelé na přelomu 18. století a v prvních dvou desetiletích 19. století vzbudili svou činností zájem mimo jiné o hmotně kulturní památky české minulosti. Příkladem tohoto zájmu mohou být Schallerovy topografické práce ( ). Předzvěstí památkové péče v českých zemích byl vznik spolků a organizací zabývajících se kulturním dědictvím: roku 1796 vznikla Společnost vlasteneckých přátel umění roku 1818 bylo založeno Národní muzeum (pří této instituci se roku 1843 vytváří archeologický sbor). roku 1854 začal již zmiňovaný archeologický sbor vydávat první odborný časopis ve střední Evropě Památky archeologické a místopisné. od konce 19. století u nás též působili význační teoretici památkové péče jako např. vídeňský profesor Alois Riegl a jeho žák Max Dvořák. Velkou roli sehrálo i budoucí hlavní město Praha při zrodu myšlenky ochrany celých urbanistických souborů v polovině 20. století. 9

10 2.1.2 Vznik legislativy Za první legislativní opatření na ochranu památek v českých zemích (do roku 1918 byly součástí Rakouska Uherska) bylo císařské rozhodnutí z 31. prosince 1850, kterým byly dány stavební památky pod ochranu státu a ministerstva pro obchod, průmysl a veřejné stavby. Dále ukládalo zřídit Centrální komisi pro výzkum a zachování stavitelských památek. Centrální komise pro výzkum a zachování stavitelských památek se sídlem ve Vídni zasedala poprvé 10. ledna Její působnost platila rovněž i pro české země. Císařskokrálovská komise si vytvořila systém svých spolupracovníků v jednotlivých regionech, kde působili tzv. konzervátoři. K povinnostem konzervátora patřila znalost památek a jejich stav, povinnost zajistit ochranu před zničením, šířit poučení o historické a umělecké ceně, pořizovat soupis památek a jejich zobrazení a před odstraněním nebo likvidací památky pořídit její dokumentaci. Pro celou monarchii existovalo 58 konzervátorů, z toho 14 pro Čechy (z nich jeden pro kraj Táborský), jeden pro Moravu a dva pro Slezsko. Funkční období konzervátorů bylo pětileté. Centrální komise pracovala dle postupně vydávaných instrukcí a zaměřovala se na výzkum památek, získávání znalostí o nich, posouzení jejich historické ceny, provedení klasifikace památek s cílem zpracovat jejich soupis. Roku 1854 byl založen archiv stavitelských památek. Roku 1859 byla Centrální komise přičleněna k ministerstvu kultury a vyučování, v roce 1872 byla komise přejmenována na Centrální komisi pro péči o památky a její zájem rozšířen i na památky movité. Za památky byly považovány věci či stavby pocházející minimálně z 18. století a také i starší. Komise nedisponovala nařizovací pravomocí, protože zatím ještě neexistoval památkový zákon. Ten byl připravován od roku 1891 z podnětu prezidenta Centrální komise barona Josefa Alexandra Helferta. Zatímco v Uherské části monarchie byl již takový zákon schválen od roku Centrální komise se řídila platnými zásadami své doby vycházející z tzv. purismu. Ten byl charakterizován snahou uvést památku do jejího původního stavu, bez ohledu na její pozdější stavební vývoj; očištěním památky od pozdějších úprav tak docházelo k zásahům, které jsou z dnešního pohledu nevhodné. Odklon od purismu směrem k modernějším metodám péče o památky nastal pod vlivem, tzv. vídeňské uměleckohistorické školy, díky působení profesorů Franze Wickhoffa a Aloise Riegla. V jejich působení pokračoval jejich žák, profesor dějin umění 10

11 na vídeňské universitě, místopředseda Centrální komise a světově proslulý český vědec Max Dvořák ( ). Roku 1911 byl statut komise změněn tím, že byl při ní zřízen ve Vídni Státní památkový úřad. V Čechách se proto místo názvu zemský konzervátor začal užívat název zemský konzervátorský úřad. V květnu 1918 byl nařízen úřední název C. K. zemský památkový úřad pro Království České; Morava a Slezsko byly až do konce monarchie spravovány z vídeňské Centrální komise. Příčiny malebnosti historických měst zkoumal a do plánů výstavby nových urbanistických celků se tyto poznatky snažil promítat vynikající vídeňský urbanista Camillo Sittte. Po vzniku Československé republiky v roce 1918 se nejvyšším úřadem pro věci ochrany památek stalo Ministerstvo školství a národní osvěty. V květnu 1918 zřízený C. K. zemský památkový úřad pro Království České byl změněn na Státní památkový úřad s působností pro celou ČSR. Od října roku 1919 byl zřízen Vládní komisariát pro zachování památek na Slovensku a od 1. dubna 1920 zahájil činnost Státní památkový úřad pro Moravu a Slezsko se sídlem v Brně (v období okupace byly úřady v Praze a Brně sloučeny v Památkový úřad v Praze s brněnskou pobočkou). Roku 1919 byl v souvislosti s dokumentací památek založen Státní fotoměřický ústav v Praze a pro výzkum archeologických památek založen Státní archeologický ústav také v Praze. Zákonem z května 1946 byl vytvořen pojem státní kulturní majetek a byly zřízeny Národní kulturní komise pro správu státního kulturního majetku v Praze a Bratislavě. Ihned po osvobození v roce 1945 se Státní památkový úřad opět rozdělil na úřad v Praze a pro Moravu a Slezsko se sídlem v Brně. Po zrušení zemí roku 1949 a zavedení krajských národních výborů byly oba tyto úřady opět sloučeny v roce S účinností od 1. ledna 1952 bylo stanoveno vládním nařízením č. 112/1951 Sb., o reorganizaci státní památkové péče, že památkovými orgány jsou krajské odbory školství, věd a umění. Památkový úřad byl přeměněn na Státní památkový ústav. Národní kulturní komise v Praze přestala být správcem majetku a byla přeměněna na poradní sbor ministra; po roce 1951 se však nikdy nesešla. Opatřením ministra byl roku 1953 vytvořen zvláštní orgán Státní památková správa. Ta zahrnovala agendu Národní kulturní komise, Státní památkový ústav v Praze s pobočkou v Brně a Státní fotoměřický ústav. Tyto instituce byly pověřeny správou cca 150 již znárodněných objektů hradů, zámků a klášterů (včetně historických mobiliářů), přičemž 11

12 úkolem bylo zajistit nejen efektivní výkon státního vlastnictví, ale také reinstalaci a zpřístupnění cenných interiérů. Velkým přínosem českých památkářů do oblasti památkové péče byla ochrana celých urbanistických komplexů (na rozdíl od ochrany pouze jednotlivých památek). Od konce 40. let probíhají debaty o ochraně historických jader měst, přičemž bylo vytipováno 22 jader v rámci poválečného plánu obnovy. V roce 1952 pak došlo k vyhlášení vládou ČR 30 městských památkových rezervací. Tento statut památkových rezervací vznikl na základě usnesení vlády z července V něm byl zakotven postup na zajištění péče o opravu některých domů v historických jádrech měst ministerstvem školství, věd a umění. Pro městské památkové rezervace začaly být zpracovávány asanační plány a průzkumy nově k tomuto účelu založeným ateliérem R pražského Stavoprojektu, který se v roce 1954 proměnil ve Státní ústav pro rekonstrukce památkových měst a objektů tzv. SÚRPMO. Jeho práce byla jak rozsahem, tak i komplexností jedinečná v celé Evropě a dosáhla světové špičky. Bohužel ekonomická realita socialistického vlastnictví, neexistence tržního hospodářství, diktování firem socialistického stavebnictví, ale i nedostatek financí v centrálně řízené ekonomice nakonec vedly jen k proklamativní péči o městské památkové rezervace, které ve skutečnosti chátraly. Další změnu přinesl první ucelený zákon, upravující památkovou péči u nás. Byl schválen a vydán v roce 1958 zákon o kulturních památkách č. 22/1958 Sb., vymezil památky velice široce. Vrcholným orgánem památkové péče bylo ministerstvo školství a kultury. Při tomto ministerstvu byl nově zřízen Státní ústav památkové péče a ochrany přírody. Mezi výkonné orgány patřily krajské národní výbory, při nichž se od roku 1958 zřizovala krajská střediska státní památkové péče a ochrany přírody. Zákon č. 22/1958 Sb., o kulturních památkách byl nahrazen až v roce 1987 dodnes platným zákonem o státní památkové péči č. 20/1987 Sb., který byl mnohokrát novelizován. Ten mimo jiné silně zúžil pojem kulturní památka. Jelikož za kulturní památky se podle tohoto zákona považují pouze ty, které byly ministerstvem kultury za kulturní památky prohlášeny. Tím zákon přesně stanovil co je a není kulturní památkou. Tím pádem na řadu objektů, které sice vykazovaly památkovou hodnotu, ale nebyly zapsány, se památková ochrana přestala vztahovat a někdy to bohužel vedlo k jejich zániku či poškození. Kladnou stránkou nového zákona bylo zavedení nového pojmu plošné ochrany pomocí památkových zón. Tento rok dochází opět k projednávání novely památkového zákona. Návrh byl předložen Poslanecké sněmovně a Parlamentu ČR dne a byl schválen 12

13 k projednávání, které se konalo dne Změna by měla výrazně zvýšit sankce za porušení památkového zákona byl zveřejněn text pozměňovacích návrhů, zejména byl přidán nový paragraf "Plány ochrany památkových rezervací a památkových zón". Tyto plány mohou podle novely vydávat krajské úřady po projednání s ministerstvem kultury. Bude v nich vyznačeno, u jakých nemovitostí, nejsou-li kulturní památkou, ale jsou v památkové rezervaci nebo zóně, nebo u jakých druhů prací na nich není třeba žádat stanovisko památkářů. Tento návrh je však kritizován, protože by se tak v případě jeho přijetí a převedení pravomoci státu na kraje snížila vážnost ochrany kulturních hodnot a výrazně by se omezil státem deklarovaný veřejný zájem na ochraně kulturního dědictví. 13

14 2.2 Způsoby ochrany kulturních památek V dnes platném zákoně č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči můžeme najít definici kulturní památky, jež do určité míry vychází z předchozího zákona č. 22/1958 Sb., ale ve svém důsledku ji silně zúžil. Za kulturní památky se tedy začaly považovat jen ty, které byly ministerstvem kultury za kulturní památky prohlášeny. Jako jednu z prvních definic, kdy se dostatečně rozvinula památková péče, definoval památky v roce 1926 Zdeněk Wirth, odborník přes památkovou péči a v té době předseda osvětového odboru Ministerstva školství a národní osvěty takto 1 : Památka v dnešním slova smyslu řečeno všeobecně je význačný předmět připomínající nám minulost bez ohledu na to, zda dalekou či blízkou, zda minulost přírody či člověka, národa či jednotlivce a bez ohledu na to, je-li to produkt přírody nebo umělý výtvor ruky lidské. Památkou může tedy býti každá věc, movitá i nemovitá, stará i nová, neživá i živá, jenom má-li ráz význačného dokladu minulosti, vyvolává-li v nás vzpomínku na minulou událost, činnost přírodní nebo lidskou, prostředí přírodní nebo historické atd. (3) Ochranu kulturních památek můžeme rozdělit na tzv. individuální ochranu a ochranu územní. Zvláštní skupinu pak tvoří kulturní památky, jež jsou zapsány na Seznamu světového dědictví UNESCO Národní kulturní památka Individuální ochrana kulturních památek se zaměřuje na konkrétní movitou či nemovitou kulturní památku. Do této skupiny kulturních památek patří národní kulturní památky. Ty 4 zákona o státní památkové péči jsou definovány jako kulturní památky, které tvoří nejvýznamnější součást kulturního bohatství národa, které prohlašuje vláda České republiky nařízením za národní kulturní památky a stanoví podmínky jejich ochrany. Také to jsou památky přesahující regionální význam a dokumentující nejdůležitější etapy historie, kultury a vývoje civilizace. Mají velký význam pro české národní povědomí nebo mezinárodní ohlas. Zjednodušeně lze říci, že národní kulturní památky jsou nejlepší z nejlepších. Také jejich ochrana je přísnější než u ostatních kulturních památek. 1 Herout, J. Jak poznávat kulturní památky. Praha : Mladá fronta, 1986, s. 290 an. 14

15 Nejčastěji bývají jako národní kulturní památky zapsány hrady, zámky, kostely, kláštery, nejstarší hradiště a mnohé další. První národní kulturní památky (celkem jich bylo 33) byly prohlášeny a zapsány do čestného seznamu v roce Dnes je celkem 230 objektů národními památkami v České republice. Kromě ochrany jednotlivých ohraničených památek existuje i způsob plošné neboli územní ochrany, jež se týká pouze nemovitých kulturních památek, resp. souborů nemovitých kulturních památek, tvořících tzv. památkově chráněná území. Tento pojem památkově chráněná území zahrnuje památkové rezervace, památkové zóny a specifická památkově chráněná území (ochranná pásma, území s archeologickými nálezy). Plošnou ochranou byla právně ukotvena možnost památkově usměrňovat stavební aktivity v těchto lokalitách tak, aby se ochrana nevztahovala jen na jednotlivé kulturní památky, ale aby byl účinně chráněn komplexní charakter prostředí Městské památkové rezervace Prohlašování území za památkovou rezervaci se řídí 5 zákona 20/1987 Sb. o státní památkové péči, podle něhož památkovou rezervací rozumíme území, jehož charakter a prostředí určuje soubor nemovitých památek, případně archeologických nálezů. Vláda může svým nařízením prohlásit jako celek za památkovou rezervaci. Jde o území sídelního útvaru, jehož neopakovatelný charakter je neodmyslitelně určován právě urbanistickým souborem nemovitých kulturních památek (stavby, volná exteriérová sochařská díla), obvykle bez rušivých novodobých stavebních zásahů, které by znehodnocovaly urbanistické kvality a charakter prostředí. To znamená, že převážná většina staveb v rezervaci má zachováno své originální ztvárnění exteriéru, průčelí s drobnými architektonickými detaily (rozvrh a podoby oken, dveří), hmotu včetně tvaru střechy, prostorovou dispozici a obvykle také prvky a vnitřní prostorové řešení v co největší autenticitě. Proto prostředí a stavební fond rezervace vyžadují nejvyšší a nejnáročnější stupeň památkové ochrany v rozsahu vymezeného území. Smyslem památkové rezervace je ochrana území a všech jeho památkových hodnot, jejíž podmínky stanoví jednotlivá vládní nařízení pro zabezpečení ochrany takové rezervace. Tyto podmínky se mohou v potřebném rozsahu vztahovat i na nemovitosti, které leží na území památkové rezervace, i když nejsou kulturními památkami. Památkové rezervace dělíme podle druhu na rezervace městské, vesnické a archeologické. 15

16 Na území našeho státu je registrováno 40 městských památkových rezervací, 61 vesnických a 10 archeologických. V jihočeském kraji jsou prohlášeny tyto městské památkové rezervace: České Budějovice Český Krumlov Jindřichův Hradec Slavonice Prachatice Třeboň Tábor Obrázek 1: Pohled na Staré město (zdroj: Městské památkové zóny Památková zóna je definována v 6 zákona o státní památkové péči. Jde o nižší stupeň územní ochrany kulturních památek, tak i území nebo jeho části s menším podílem kulturních památek, historické prostředí nebo část krajinného celku, které vykazují významné kulturní hodnoty. Památková zóna je území sídelního útvaru nebo jeho části, jehož neopakovatelný charakter je určován urbanistickým souborem tradičních staveb s daným podílem nemovitých kulturních památek. Smyslem památkové regulace je zajištění uchování charakteru sídla, ale i postupná náprava závadného stavu území (rekultivace územních ploch a památková rehabilitace vybraných staveb) a zajištění toho, aby se případná nová zástavba podřizovala charakteru prostředí a nezpůsobovala jeho narušení. Toto pravidlo je nutné prosazovat i u staveb, které nejsou samostatně chráněny jako kulturní památky a uvažuje se o jejich stavební úpravě nebo změně. Prohlášení památkových zón historického prostředí nebo část krajinného celku a stanovení podmínek jejich ochrany je v pravomoci Ministerstva kultury, které tak činí po projednání s příslušným krajským úřadem. V České republice existují tři druhy památkových zón: městské, vesnické a krajinné 2. Přičemž registrováno je 209 městských, 164 vesnických a 17 krajinných památkových zón (3). 2 Například na území Jihočeského kraje se nachází pět krajinných památkových zón Novohradsko, Římovsko (obě okres České Budějovice), Libějovicko-Lomecko (okres Strakonice), Orlicko a Čimelicko- Rakovicko (obě okres Písek). 16

17 V samosprávném celku města Tábora můžeme navštívit tyto městské památkové zóny: Bechyně Vyhláška JčKNV ze dne Soběslav Vyhláška JčKNV ze dne Ochranné pásmo Ochranné pásmo (OP) vymezuje 17 zákona o státní památkové péči. Je to území kolem památkových rezervací, zón nebo jednotlivých nemovitých kulturních památek, které slouží k ochraně jejich určujících památkových hodnot. Smyslem ochranného pásma je regulace činností v jejich bezprostředním i širším okolí a zamezit, aby nevhodné novostavby nevznikaly v těsném sousedství chráněného území nebo nebránily optickému znešvaření pohledů (měřítko, dominantu území, panorama, dálkové pohledy apod.) na chráněné sídlo. Konkrétní podmínky památkové péče pro stavební režim na území OP jsou stanoveny při vymezení OP. Ochranné pásmo k ochraně nemovité kulturní památky nebo jejího prostředí vymezí obecní úřad obce s rozšířenou působností po vyjádření odborné organizace státní památkové péče Evidence kulturních památek Součástí chráněného kulturního dědictví se stává takový lidský výtvor, jenž má trvalou kulturní hodnotu a u něhož se společnost rozhodla k jeho zachování jako jednoho ze zdrojů poznání minulosti a duchovního obohacení přítomnosti. Takovým výtvorem mohou být nejen umělecká díla a důležité písemnosti, ale i díla stavební a jejich soubory (historické části sídel), ostatní díla technická, řemeslné výrobky různých druhů, popřípadě jejich pozoruhodné pozůstatky. Kulturní dědictví (v širším významu tohoto pojmu) zahrnuje i vymezené části kulturní krajiny, v jejichž obvodu mohou být chráněny též jednotlivé historické objekty a archeologická naleziště. Podle současné právní úpravy, zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, tvoří celkový památkový fond stanovená množina kulturních památek a jejich souborů, včetně kulturních památek evidovaných a zanesených v letech do původních státních seznamů, a rozmanité typy památkově chráněných území. Evidenci veškerého památkového fondu upravuje 7 zákona o státní památkové péči. Kulturní památky se centrálně evidují v Ústředním seznamu kulturních památek České republiky, který vede a spravuje odborná organizace státní památkové péče ústřední pracoviště Národního památkového ústavu. Ústřední seznam kulturních památek ČR je souborem základních údajů, které určují kulturní památku, památkovou rezervaci a 17

18 památkovou zónu. K efektivnímu provádění státní památkové péče a její evidenci napomáhá důsledné předávání aktuálních informací mezi Ústředním seznamem a Katastrem nemovitostí ČR Názory historických měst na vztah památek a cestovního ruchu Z evropských symposií o historicky zajímavých městech vyplývají vývojové názory na vztah památek a cestovního ruchu. Páté evropské symposium o historických městech, Sevilla (Španělsko), května 1985: Historická města varují před bezmyšlenkovitými a ziskuchtivými demolicemi nebo novou výstavbou a uznávají nepopiratelnou skutečnost, že prostředí s atraktivními historickými budovami přitahuje velký počet turistů, a tak zvyšuje ekonomický potenciál této oblasti. Je nezbytné zajistit fiskální a finanční podpory pro památkovou péči v evropských zemích a usnadnit nejlepší postupy památkové péče. Konference doporučuje bankám a dalším finančním institucím, aby uvažovaly o větších investicích do opětného využívání historických budov a podporovaly imaginativní projekty integrované památkové péče. Šesté evropské sympozium v Cambridge (Velká Británie), : Historická města Evropy upozorňují, že turistický ruch je rozvíjející se odvětví průmyslu, a historická města přitahují turisty stále větším a často alarmujícím počtu, proto jsou třeba radikální opatření na regulaci dopravy (negativní dopady svého působení v historických městech). Je nezbytné zlepšit informační a průvodcovské služby pro návštěvníky, aby se mohli z návštěvy měst více těšit, více se dozvěděli, a tak se zvýšilo jejich respektování historické struktury měst. Města by měla zavádět programy mimosezónních návštěv a návštěv okolních regionů historických center. Konference vyzývá vlády států a mezinárodní agentury, aby akceptovaly společnou odpovědnost za evropské historické dědictví přidělením finančních prostředků těm místním správám, které je potřebují. Sedmé evropské symposium v Istanbulu (Turecko), : Je třeba dosáhnout souladu mezi ekonomickým vývojem a péčí o historické dědictví a zajistit účast obyvatel u všech rozhodnutí, jež mají dopad na kulturní a historické dědictví. Zachování historického dědictví závisí na jeho smysluplném využívání. Při dané hustotě turistického ruchu v historických městech a čtvrtích je důležité, aby místní úřady měly pravomoc finančně přispívat z fondů navýšených o výnosy z turistického ruchu. Péče o poklady minulosti představuje investici do budoucnosti. Finanční prostředky jsou potřeba nejen pro obnovu tohoto dědictví, ale též pro jeho údržbu a správu. Nedílnou součástí všech větších programů rekonstrukce by měl být i marketing a prezentace úspěšných projektů. (27) 18

19 2.3 Programy na obnovu památek Programy na úrovni České republiky Jednu z důležitých otázek, kterou si pokládá nejen mnoho vlastníků kulturních památek, ale i měst a obcí je: Jak získat finanční prostředky na záchranu památek? Jednou ze základních a velmi důležitých možností jak získat finanční prostředky pro obnovu památkového fondu je využívání některého ze specializovaných dotačních programů Ministerstva kultury ČR. Havarijní program z tohoto programu jsou poskytovány finanční příspěvky pro zabezpečení naléhavých oprav památek, především na odstranění havarijního stavu střech a staticky narušených nosných konstrukcí staveb; Program péče o vesnické památkové rezervace, zóny a krajinné památkové zóny určen zejména na obnovu a zachování památek lidové architektury, jako jsou například zemědělské usedlosti, chalupy, kapličky, boží muka apod., nacházející se na území prohlášených vesnických památkových rezervací, zón a krajinných památkových zón; Program záchrany architektonického dědictví programem je podporována obnova a zachování kulturních památek tvořících nejcennější součást našeho architektonického dědictví, jako jsou hrady, zámky, kláštery, historické zahrady, kostely a obranné městské a pevnostní systémy; Program restaurování movitých kulturních památek určen k obnově (restaurování) movitých kulturních památek a jejich souborů, zvláště takových, které jsou významnými díly výtvarných umění i uměleckořemeslnými pracemi. Patří sem například sochařská díla, oltáře, kostelní lavice nebo varhany; Program regenerace městských památkových rezervací a městských památkových zón je určen pro opravy a obnovy kulturních památek nacházejících se v nejcennějších částech historických měst, prohlášených za památkové rezervace nebo památkové zóny. Finanční příspěvky mohou být poskytovány jen tehdy, pokud má příslušné město zpracovaný vlastní program regenerace a zároveň se finančně podílí společně s vlastníkem na obnově kulturní památky; Program obnovy kulturních památek prostřednictvím obcí s rozšířenou působností tento program Ministerstva kultury je od roku 2008 novým dotačním programem. Podpora je stanovena na obnovu památek, které se nalézají mimo památkové rezervace a zóny a současně nejsou prohlášeny za národní kulturní památky. Tento nový program má za cíl dosáhnout tam, kde to dosud stejně účelným a efektivním způsobem neumožňovaly 19

20 jiné programy Ministerstva kultury ČR. Do této podporované skupiny lze zahrnout zejména drobnější kulturní památky nalézající se ve venkovském prostoru; Podpora pro památky UNESCO účelem programu je podpora rozvoje památek zapsaných na Seznamu světového dědictví, které se nacházejí na území ČR Program regenerace městských památkových rezervací a městských památkových zón Koncem roku 1989 byla centra našich historických měst značně chátrající, nedostatečná a zanedbaná technická infrastruktura, špatný stavební stav objektů, špatná kvalita bydlení, nevyhovující sociální skladba obyvatelstva, chybějící síť obchodů a služeb i narušené vlastnické vztahy. Bylo v nich však zachováno mnoho významných památek a mnoho historických budov. Naléhavým úkolem bylo tedy najít způsob, jak odstranit tento neutěšený stav a zajistit záchranu i péči o tato území. Díky Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska, přesněji řečeno jeho tehdejším představitelům, kteří byli iniciátory Programu regenerace a naštěstí našli vstřícné přijetí jak u poslanců, tak u představitelů Ministerstva kultury (tehdejšímu Ministerstvu pro hospodářskou politiku a rozvoj ČR - později pak aktivity převzalo Ministerstvo pro místní rozvoj ČR). Výsledkem jejich společného jednání byl vznik Programu, který vláda České republiky schválila dne 25. března 1992 svým usnesením č. 209 k Programu regenerace městských památkových rezervací a městských památkových zón. Vláda tak vyjádřila projev vůle napomoci záchraně a rozvoji nejcennějších částí našich historických měst vytvořením organizačních, informačních i ekonomických podmínek k jejich komplexní regeneraci, jejímž smyslem je nejen rehabilitace kulturních hodnot a ozdravení životního prostředí měst, ale také vytvoření atraktivních ohnisek rozvoje podnikatelských aktivit (1) V roce 2007 uplynulo od schválení usnesení vlády č. 209 patnáct let. Proto, již patnáct let také probíhá realizace Programu regenerace městských památkových rezervací a městských památkových zón České republiky. Po patnáctileté existenci Programu regenerace, se již dají hodnotit jeho výsledky. Mezi jeho jedinečné výhody patří: Podmínky Programu regenerace zajišťují vícezdrojové financování. Zde bylo poprvé v historii užito této formy financování, kdy se na obnově památky podílí vlastník, stát i město. První dotace ze státního rozpočtu do Programu regenerace MPR a MPZ byly poskytnuty roku Z dalších výhod je to, že o využití prostředků na konkrétní objekty v daném místě rozhoduje místní zastupitelstvo za podmínek stanovených Ministerstvem kultury. Díky 20

21 tomu se dají do určité míry jistoty plánovat náročnější opravy v delším časovém horizontu na více let, po etapách. Stimulační finanční politika programu, která je založena na spoluúčasti majitelů, je momentem, kdy se obce i soukromí vlastníci mohou snáze rozhodnout investovat "část" celkového finančního objemu. Nadto ulehčuje komunálním rozpočtům a dává možnost investovat prostředky např. do infrastruktur, komunikací. Celý proces regenerace sídla tak postupuje rychleji. Nehledě na to, že mnohá města by vzhledem k možnostem svých rozpočtů a celkovým potřebám památek vůbec nedovolila rekonstrukce provádět. Jelikož je aktivita měst důležitá, dal Program regenerace podnět, a ocenit výsledky, jež můžeme vidět při jejich návštěvě. Výsledky Programu regenerace se promítají do každoročního hodnocení měst v soutěži o Cenu za nejlepší přípravu a realizaci Programu regenerace. Vítěz soutěže je pak veřejně vyhlášen v den předání ceny při slavnostním setkání, které se koná u příležitosti Mezinárodního dne památek a sídel 18. dubna. Za posledních sedm let byla oceněna tato města: Štemberk (2009), Jindřichův Hradec (2008), Polná (2007), Česká Kamenice (2006), Františkovy Lázně (2005), Spálené Poříčí (2004) a Prachatice (2003). Obecně lze říci, že právě díky Programu regenerace se viditelně zlepšil stav památkově chráněných území. Proto pokračování tohoto Programu regenerace (nebo i jiného s podobným efektem) je pro památky životně důležité. 21

22 Tabulka 1: Přehled objemu finančních prostředků po jednotlivých letech Rok Objem fin. prostředků ve státním rozpočtu v Kč Počet památek, na něž byl Program použit Celkové náklady na obnovu těchto památek v Kč mil. 136 * mil mil mil mil mil mil mil. (po restrikcích 292,5 mil.) mil mil mil mil. (po restrikcích 302,4 mil.) mil mil mil mil mil mil mil mil mil mil mil mil mil mil mil ,5 mil mil ,7 mil mil 3.817,1 mil. Celkem (po restrikcích) mil. Zdroj: Na rok 2009 je pro Program regenerace vyčleněna částka 150 mil. Kč. Z této částky se vyčleňuje 44,215 mil. Kč na podporu obnovy kulturních památek v městských památkových rezervacích a 99,785 mil. Kč na podporu obnovy kulturních památek v městských památkových zónách. Zbývající 6 mil. Kč tvoří základ rezervy, která může být společně s rezervou vzniklou s úsporami během roku použita např. na řešení nečekaných havárií a dokončení obnov kulturních památek v MPR a MPZ, příspěvky na obnovu kulturních památek v MPR nebo MPZ v souvislosti s udělením Ceny za nejlepší přípravu a realizaci Programu regenerace městských památkových rezervací a městských památkových zón podle usnesení vlády č. 209/1992 (1 mil. Kč celorepublikovému vítězi soutěže a 1,4 mil. krajským vítězům). (8) Město Tábor je od roku 1993 aktivně zapojeno do Programu regenerace městských památkových rezervací (MPR) a městských památkových zón (MPZ). 22

23 2.3.2 Programy na úrovni kraje Kraje nabízejí také finanční pomoc, a to v podobě grantových programů určených konkrétním objektům na území kraje. Příkladem mohou být granty poskytované Jihočeským krajem. Ten nabízí tyto grantové programy: Grant Nemovité kulturní památky (je zaměřen na podporu zachování a obnovu nemovitých kulturních památek na území Jihočeského kraje s důrazem na zachování památkových objektů, jejich vhodné využívání a na veřejnou prezentaci kulturního dědictví. Dotace může činit maximálně 70 % celkových nákladů projektu, maximální výše dotace může být ,- Kč); Grant Zvýšené náklady obnovy památkově chráněných staveb (určen na podporu památkově chráněných staveb, které nejsou památkou, ale nacházejí se v plošně památkově chráněném území v Jihočeském kraji. Dotace může činit až 100 % prokázaného rozdílu, který vznikl použitím materiálů, technologií a řemeslných postupů odpovídajících stavebně historické hodnotě památkově chráněné stavby a době jejího vzniku, oproti ceně obnovy za použití běžných materiálů a technologií); Předprojektová příprava obnovy kulturních památek (zaměřen na podporu kvalitní předprojektové přípravy obnovy kulturních památek, jímž se rozumí provedení průzkumů v rozsahu potřebném pro posouzení stavu památky a posouzení její kulturně historické hodnoty, a to jako celku i v jednotlivých částech); Movité kulturní dědictví - program je zaměřen na zachování a kvalitní restaurátorskou obnovu předmětů movitého kulturního dědictví nalézající se na území kraje s důrazem na zachování jejich kulturně historické podstaty, vhodného umístění a využití. Obnova drobné sakrální architektury v krajině - program je zaměřen na zachování a obnovu drobné sakrální architektury za využití tradičních technologií nebo materiálů a s důrazem na zachování jejich památkové podstaty a vzhledu, bez ohledu na to, zda jsou památkově chráněny či nikoli. Výjimkou jsou objekty nacházejících se na soukromých oplocených pozemcích. Grantem se v tomto případě rozumí finanční prostředky Jihočeského kraje, poskytnuté jako dotace fyzické nebo právnické osobě na úhradu části nákladů na realizaci projektu, jenž byl předložen na základě zadání, jež vypracoval a zveřejnil kraj, a která byla určeným způsobem vybrána. Účelem takových podpor je pečovat o všestranný rozvoj území a o uspokojení potřeb občanů Jihočeského kraje, a to z vlastních prostředků kraje (3). O grantu se také mluví jako o "finančním příspěvku" nebo o "dotaci". 23

24 2.3.3 Programy na úrovni obce Některé obce s rozšířenou působností také vypisují pro vlastníky památek nebo objektů v chráněných územích vlastní grantový program, nejčastěji však formou příspěvků. Město Tábor se na dotacích podílí ze svého rozpočtu 10% pro fyzické a právnické osoby a 20% pro církve. Město poskytuje příspěvky ze svého kulturního fondu a fondu cestovního ruchu vlastníkům nemovitostí, na tyto účely: Obnova domu v Městské památkové rezervaci Tábor úvěr (poskytováno z účelového fondu na opravy budov v MPR Tábor schválený Zastupitelstvem města) Obnova domu v Městské památkové rezervaci Tábor příspěvek (dům musí být zapsán v ústředním seznamu kulturních památek) Fondy Evropské unie Pomoc poskytovaná Evropskou unií různým regionům se nazývá Politika hospodářské a sociální soudržnosti HSS (také se jí říká strukturální a regionální politika EU). Je projevem solidarity bohatších unijních regionů s chudšími. Je to stejná politika, kterou zastával hrdina Juraj Jánošík bohatým bere a chudým dává Územní statistické členění ČR (i další země EU) je rozdělena do jednotek NUTS (z Nomenclature Unit of Territorial Statistic, česky Územní statistická jednotka). Tyto územní jednotky představují územní celky vytvořené pro Evropský statistický úřad kvůli porovnání ekonomických ukazatelů členských zemí EU. Parametry pro vymezení jednotlivých úrovní NUTS jsou dány počtem obyvatel a rozlohou. Jednotky NUTS sahají od úrovně NUTS 0 až po NUTS V. Česká republika je na jednotlivé NUTS rozdělena takto: - NUTS 0 a NUTS I je celá Česká republika, - NUTS II jsou regiony soudržnosti (územní jednotky bez vlastní správy uměle vytvořené pro potřeby nomenklatury NUTS, v ČR tzv. sdružené kraje). Každý region NUTS II v ČR má vlastní Regionální operační program (ROP), - NUTS III jsou kraje, - NUTS IV okresy, - NUTS V obce. Pro úroveň NUTS IV se používá také označení Místní administrativní jednotka (LAU 1), pro NUTS V označení LAU 2. (23) 24

25 Tabulka 2: Finanční prostředky regionálních operačních programů Regionální operační programy NUTS II , 986 Střední Čechy , 839 Jihozápad , 254 Severozápad , 021 Jihovýchod , 636 Severovýchod , 606 Moravskoslezsko , 217 Střední Morava , 413 Zdroj: Strukturální fondy EU Strukturální fondy (SF) napomáhají k dosahování ekonomické a sociální soudržnosti (koheze) Evropské unie. Prostředky z těchto fondů jsou určené na pomoc méně rozvinutým nebo jinak znevýhodněným regionům, potýkajícím se strukturálními problémy a na podporu adaptace a modernizace politik, systémů vzdělávání a odborné přípravy zaměstnanosti. Existují dva strukturální fondy: Evropský fond pro regionální rozvoj (ERDF) podporuje investiční (infrastrukturní) projekty, jako je například výstavba silnic a železnic, vodohospodářské stavby, podpora podnikatelů, cestovní ruch, opravy kulturních památek, rozvoj elektronické veřejné správy apod. Evropský sociální fond (ESF) podporuje neinvestiční (neinfrastrukturální) projekty, jako je například rekvalifikace nezaměstnaných, pomoc pro osoby se zdravotním postižením, etnické menšiny a jiné znevýhodněné skupiny obyvatel, stáže studentů, pedagogů a vědeckých pracovníků apod. Fond soudržnosti (FS) nepatří mezi strukturální fondy. Je určen na podporu rozvoje chudších států, nikoli regionů. Z tohoto fondu jsou podporovány investiční projekty, ale jen se zaměřením na dopravní infrastrukturu většího rozsahu (dálnice, silnice I. třídy, železnice, vodní a letecká doprava) a také ochranu životního prostředí. Další fondy: Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova (EAFRD) Evropský zemědělský garanční fond (EAGGF) Evropský rybářský fond (EFF) Komunitární programy 25

26 Fond solidarity (EUSF) Obnova památek z programovacího období Společný regionální operační program byl největší program v období spolufinancovaný z fondů Evropské Unie. Byl široce zaměřen na podporu podnikání, budování infrastruktury, rozvoj lidských zdrojů a cestovního ruchu. Na obnovu památek bylo možno podat žádost v sedmi regionech soudržnosti (kromě NUTS II Praha) v rámci: Opatření 2.3 Regenerace a revitalizace vybraných měst - se zaměřil na podporu komplexních a integrovaných investičních projektů vybraných měst, zkvalitňujících jejich celkové životní prostředí a životní podmínky obyvatel. Projekty jsou soustředěny na regeneraci a revitalizaci upadajících jader měst, či postižených území měst spojených např. s útlumem hospodářských nebo společenských aktivit; V opatření bylo realizováno několik velkých projektů, z nichž z Jihočeského kraje byly uskutečněny tyto: Tabulka 3: Úspěšné projekty financované z EU v Jihočeském kraji Kraj Projekt Rozpočet projektu Příspěvek EU Regenerace historického jádra města Tábora , ,00 Jihočeský Regenerace historického jádra města Písek na břehu řeky Otavy mezi kamenným mostem a Putimskou branou Zdroj: , ,00 Regenerace historického jádra města Tábor: Hlavním záměrem tohoto projektu bylo zkvalitnění estetického vzhledu historického jádra, navazující oblasti a přístupu k samotnému jádru. Součástí projektu byla také veřejná zeleň, která doplnila architekturu a celkový vzhled lokality díky svým estetickým hodnotám. (9) 26

27 DETAILY PROJEKTU: Žadatel: Město Tábor Náklady projektu: Celkové náklady projektu činí korun. Způsob financování: - rozpočet města Kč (19%) - strukturální fondy (SROP, program 2, opatření 2.3) Kč (69%) Obrázek 2: Třída 9. května - státní rozpočet (dotace MMR) Kč 12% Realizace projektu proběhla od listopadu 2004 do srpna 2007 (14) Opatření 4.2 Rozvoj infrastruktury pro cestovní ruch šlo o projekty týkající se kongresového, lázeňského, kulturního cestovního ruchu a ekoturismu, vybudování celostátního informačního systému cestovního ruchu, revitalizace kulturních, technických a průmyslových památek a kulturního dědictví, rozvoj kapacit podniků, působících v odvětví cestovního ruchu (posílení ubytovacích kapacit a doplňkové infrastruktury), výstavba či obnova vybavenosti v oblasti sportu, rekreace, obnova a rozvoj turistických stezek, infrastruktury rekreační plavby, cyklostezek a cyklotras včetně doplňkových zařízení. Mezi další úspěšně realizované projekty, patří například: - Oživení Chmelařského muzea v Žatci za účelem zvýšení cestovního ruchu - Znojemsko - překrásný kraj vinic, vína, přírodních a kulturních památek - Obnova a využití zámku Zbiroh - Rekonstrukce zámeckého pivovaru v Litomyšli Současné programovací období V současném sedmiletém programovém období je v České republice využíváno 24 operačních programů, které jsou rozděleny mezi tři cíle politiky hospodářské sociální soudržnosti: Cíl Konvergence: podpora regionů s HDP nižším než 75 % průměru EU: nejchudším regionem EU je Rumunsko, u nás Střední Morava a Severozápad. Na cíl Konvergence připadá v České republice 25,89 mld.. Regionální konkurenceschopnost a zaměstnanost: sem patří členské země a regiony EU, jejichž hrubý národní důchod je vyšší než 75 % průměru EU. Mezi nejbohatšími to je např. Praha, Paříž a Helsinky. Pro tento cíl České republice připadá 0,42 mld.. 27

28 Evropská územní spolupráce: jde o podporu harmonického a vyváženého rozvoje území Unie. Na tento cíl připadá v České republice 0,39 mld.. Jako příklad je nutno uvést programy, které se týkají Jihočeského kraje. Ten spolu s Plzeňským krajem tvoří region soudržnosti Jihozápad, který tvoří Regionální operační program NUTS II Jihozápad. Zaměřuje se na zlepšení dopravní dostupnosti a propojení regionu včetně modernizace prostředků veřejné dopravy, podporu rozvoje infrastruktury i služeb cestovního ruchu, přípravu menších podnikatelských ploch a zlepšování podmínek k životu v obcích a na venkově především prostřednictvím zkvalitnění vzdělávací, sociální a zdravotnické infrastruktury. Regionální operační program NUTS II Jihozápad (ROP JZ) je financován z Evropského fondu pro regionální rozvoj (ERDF) a spadá mezi regionální operační programy v cíli Konvergence a je pro něj vyčleněno 619,65 mil. (cca 17,47 mld. Kč), což činí přibližně 2,32 % veškerých prostředků určených z fondů EU pro Českou republiku. Z českých veřejných zdrojů má být navíc financování programu navýšeno o dalších 109,35 mil.. Z programů Evropské Unie pro NUTS 2 Jihozápad patří: Priorita 1: Dostupnost center Opatření 1.1 : Modernizace regionální silniční sítě Opatření 1.2: Rozvoj infrastruktury pro veřejnou dopravu Opatření 1.3: Modernizace vozového parku veřejné dopravy Opatření 1.4: Rozvoj regionálních letišť Opatření 1.5: Rozvoj místních komunikací Priorita 2: Stabilizace a rozvoj měst a obcí Opatření 2.1 : Integrované projekty rozvojových center Opatření 2.2: Revitalizace částí měst a obcí Opatření 2.3: Rozvoj infrastruktury základního, středního a vyššího odborného školství Opatření 2.4: Rozvoj infrastruktury pro sociální integraci Opatření 2.5: Rozvoj zdravotnické péče Priorita 3: Rozvoj cestovního ruchu Opatření 3.1 : Rozvoj infrastruktury cestovního ruchu Opatření 3.2: Revitalizace památek a využití kulturního dědictví v rozvoji cestovního ruchu Opatření 3.3: Rozvoj služeb cestovního ruchu, marketingu a produktů cestovního ruchu (11) 28

29 2.3.5 Finanční mechanismy EHP/Norsko Vstupem do Evropské Unie v roce 2004 získala Česká republika možnost přístupu k čerpání prostředků z Finančních mechanismů Evropského hospodářského prostoru (EHP) a Norského finančního mechanismu. Prostředky Finančního mechanismu EHP jsou poskytovány státy Evropského sdružení volného obchodu (ESVO). Norské království k tomu dále přispívá vlastním finančním mechanismem. Obrázek 3: Logo EHP/Norsko Zdroj: Vyplývá to z usnesení vlády České republiky č z 13. října 2003, kdy byla podepsána Dohoda o účasti České republiky v Evropském hospodářském prostoru (EHP). V rámci této dohody byl zaveden i nový finanční mechanismus, jehož prostřednictvím budou státy ESVO (Islandská republika, Lichtenštejnské knížectví a Norské království) v letech přispívat zemím přistupujícím do EHP na projekty v rozšířeném vnitřním trhu. Norsko bude navíc přispívat i pomocí bilaterálního tzv. zvláštního norského finančního nástroje (Norsk finansieringsordning). Na základě obou finančních mechanismů se výše uvedené státy zavazují přispívat ekonomicky slabším zemím v Evropském hospodářském prostoru, a to poskytováním grantů na investiční a rozvojové projekty v prioritních oblastech, jako např. ochrana a obnova kulturního dědictví, ochrana životního prostředí, podpora soudnictví, zdravotnictví či péče o dítě aj. Z priorit programu je hned první věnován oblasti obnově památek v těchto oblastech: Priorita 1:Uchovávání evropského kulturního dědictví Ochrana a obnova nemovitého kulturního dědictví Zlepšení péče a ochrana movitého kulturního dědictví Obnova historických městských území a historických území v regionech Obnova historického a kulturního dědictví v regionech Odstraňování starých ekologických zátěží na pozemcích menšího rozsahu ve městech a obcích (brownfield) (12) Spolufinancování v rámci Finančního mechanismu EHP/Norska využívá Jihočeský kraj pod názvem programu CZ0043 Rozvoj Jihočeského kraje v oblasti školství, kulturního a historického dědictví a podpora programů pro děti se specifickými problémy. 29

30 Tento program má celkem 3 opatření, z nichž jeden se týká památek: Obnova historického a kulturního dědictví v regionech na toto opatření je určeno 25% peněžních prostředků Na financování akcí pro město Tábor se pro rok 2008 Norské fondy podíleli 72,5 %, Jihočeský kraj přispěl 12,5%. Norské fondy tak na investice ve výši 1,466 mil. Kč přispěli částkou 1,041 mil. Kč., 184 tisíc Kč přidal Jihočeský kraj a 241 tisíc Kč dofinancovalo město (17). Do 5. srpna 2008 schválil Výbor finančních mechanismů EHP a Norské ministerstvo zahraničních věcí celkem 37 projektů z České republiky, které patří do 2. výzvy předkládání projektů. V této výzvě byl z těchto fondů úspěšně podpořen i projekt na obnovu objektu nacházejícího se v památkové rezervaci Tábor: Obnova krovů a střechy Děkanského kostela Proměnění Páně v Táboře - cílem tohoto projektu bylo obnovit krov a střechu kostela, jenž je umístěn v samotném centru města. Kostel má významnou historickou, kulturní a společenskou hodnotu a tvoří dominantu města a širokého okolí. Příjemcem grantu je Římskokatolická farnost Tábor. Grant poskytnut ve výši eur. Další menší stavbou, která byla spolufinancována tzv. Norskými fondy, je obnova kapličky U Dobré vody v Klokotech. 30

31 3 EXPERIMENTÁLNÍ ČÁST 3.1 Charakteristika památkové rezervace Tábor Nemusíme vyloučit umělecké krásy ze stavby měst a zříkat se všeho dobrého, čeho bylo v minulosti dosaženo. Není pravda, že nás k tomu nutí současná dopravní situace ani, že to vyžadují hygienické požadavky. Je to pouze bezmyšlenkovitost, pohodlnost a nedostatek dobré vůle, které odsuzují nás, současné obyvatele měst, snášet doživotně beztvárnost činžáků a ducha ubíjející pohled na věčně stejné bloky a uliční fronty. Laskavá síla zvyku zajisté postupně otupí naše smysly, avšak po návratu z Benátek nebo Florencie na nás veškerá fádnost znovu bolestně zapůsobí. Je zřejmě hlavní příčinou toho, že šťastní obyvatelé nádherně umělecky ztvárněných měst necítí potřebu je opouštět, zatímco my každoročně alespoň na týden prcháme do přírody, abychom opět mohli po celý dlouhý rok snášet město." Camillo Sitte, 1889 (13) Právní úprava na území Městské památkové rezervace Uznání města Tábora z pohledu kulturně-historického bylo v roce 1961, kdy bylo historické jádro města Tábora prohlášeno výnosem MŠK ČSR čj /61 V/2 ze dne 31. srpna městskou památkovou rezervací (zkratka MPR). Tímto dokumentem byla vymezena hranice Městské památkové rezervace Tábor a provedena klasifikace objektů z hlediska památkové péče. Přibližně z 350 budov evidovaných pod číslem popisným na území MPR Tábor bylo do Státního seznamu kulturních památek zapsáno asi 140 domů, což je asi 40 % z celkového domovního fondu městské památkové rezervace. V roce 1962 bylo historické jádro Starého města Tábora vyhlášeno národní kulturní památkou (zkratka NKP) usnesením vlády ČSR č. 251/1962 Sb. ze dne 30. března 1962, což bylo v té době jako jediné město v ČSSR. 20. května 1970 bylo ONV v Táboře vyhlášeno ochranné pásmo národní kulturní památky a městské památkové rezervace, která zahrnuje údolí Lužnice, Tismenický potok, Klokoty, okolí nádrže Jordán, celé Čelkovice a Nové Město Tábor. Další změnou v souvislosti s politickými změnami v našem státě bylo zrušení národní kulturní památky historického jádra města Tábor jako plošné lokality. Toto zrušení bylo provedeno nařízením vlády ČR č. 404/1992 Sb. ze dne 29. června 1992 o změně prohlášení některých kulturních památek za národní kulturní památky s účinností k 14. srpnu Se současným vymezením konkrétních objektů, které zůstaly národními kulturními 31

32 památkami jako objekty samostatné, zůstává historické jádro Starého města Tábora zachováno jako městská památková rezervace. Hlavním smyslem zrušení NKP Tábor jako celku, bylo umožnění vydávání jednotlivých nemovitých objektů soukromým osobám v restituci, protože národní kulturní památka mohla být podle platných předpisů pouze ve vlastnictví státu. Teprve zrušením tohoto omezení mohly být nemovité kulturní památky vydány původním vlastníkům nebo jejich zákonným nástupcům. Posledním dokumentem týkající se památkové péče bylo nařízení vlády ČR č. 171/1998 Sb. ze dne 3. června 1998 o vymezení některých národních kulturních památek a o změně a doplnění některých právních předpisů, který upravuje text pojednávající o umístění a bližším vymezení zbývajících objektů národních kulturních památek v uvedeném nařízení vlády. Ke změně rozsahu ochranného pásma na základě žádosti Městského úřadu v Táboře o vyjádření příslušným památkovým institutem byla sice sdělena možnost zamýšlené úpravy stávajícího rozsahu, avšak další jednání ohledně tohoto úkonu nebyly do této doby provedeny. Dotaz byl směřován na místně příslušný Památkový ústav v Českých Budějovicích, který odpověděl takto: Odpověď pod čj. 2246/1997 ze dne 8. dubna 1997 hovořila o nutnosti zachování ochranného pásma městské památkové rezervace a ochranného režimu dosavadní památkové péče dle stávajících platných norem a předpisů na tomto území, avšak je možnost uvažovat o zmenšení jeho rozsahu a to zejména na východní straně městské památkové rezervace v okolí vlakového nádraží. (19) Cílem dokumentů bylo zabezpečit historickému jádru města Tábor jako urbanistickému celku zvýšenou památkovou ochranu, zajistit odbornou památkovou péči, konzervaci a obnovu vybraných objektů, které sice nejsou kulturními památkami vedenými v Seznamu nemovitých kulturních památek, ale v rámci městské památkové rezervace a jejího ochranného pásma a dříve i národní kulturní památky jako plošné lokality, avšak tvoří nedílný urbanistický památkově chráněný celek Městské památkové rezervace Tábor. 32

33 3.1.2 Vymezení daného území Hranice území historického jádra města je vedena od přepadu z údolní nádrže Jordán pod tř. Československé armády - Bezručovou ulicí - Jordánskou ulicí mezi č.p. 381 a 382, kolem č.p. 946 až k č.p podél Tismenického potoka - Lipovou alejí kolem areálu bývalého kláštera v Klokotech - Starou cestou od klokotského kláštera až k mostku přes Tismenický potok u č.p k č.p. 394 Na parkánech - Korandovou ulicí - jihozápadní hranicí Parku pod Kotnovem - Bechyňskou ulicí - Lužnickou ulicí - Čelkovickou ulicí - nám. F. Křižíka - tř. Československé armády pod č.p po východní, severní, západní hranici údolní nádrže Jordán k přepadu do Tismenického potoka pod ulicí Československé armády a celou údolní nádrž Jordán, která byla rozhodnutím MK ČR čj. 9442/91 z prohlášena za nemovitou kulturní památku (rejstříkové číslo 6104). Těžiště území tvoří památkově chráněné území MPR a přilehlé okolí, které tvoří ochranné pásmo MPR. Mezi nejvýznamnější lokality tohoto pásma patří Park pod Kotnovem, údolní nádrž Jordán a areál kláštera v Klokotech s Křížovou cestou, rozšířeny o okolí s logickou urbanistickou, funkční a prostorovou vazbou na území MPR. Do označení okolí se zahrnuje: prostor mezi Tismenickým potokem a Bezručovou ulicí (Šilhanova louka) a prostor mezi jihozápadní hranicí MPR a Tismenickým potokem (Ctiborova louka), které tvoří podnož historického jádra. trojúhelníkový prostor vymezený Tismenickým potokem, Lipovou alejí a Starou cestou, zakončený dominantou bývalého kláštera v Klokotech s bezprostřední prostorovou vazbou na terénní utváření Starého města. severní a východní část urbanistického obvodu 01 Staré město mezi hranicí urbanistického obvodu 01 Staré město a hranicí MPR z roku 1987 (20) Mezi objekty, zařazené do seznamu objektů historické zóny patří 2 domy, přiléhající k městskému opevnění z vnější strany č.p. 187, 441 Hačaperk, dále 3 mlýny č.p. 387 a 1707 Ctiborův, č.p. 383 a 384 Housův a č.p. 377 a 378 Neumanův, zvaný též Pod ptákem s bývalými jatkami, dále Holečkovy sady (1832 založeny Sady, 1926 přejmenovány na Holečkovy sady) a bývalá Adámkovská zahrada, zahrada mezi Růžovou ulicí a ulicí U jordánského potoka. 33

34 Obrázek 4: Mapa současného stavu historického jádra města Tábora s hranicemi historické zóny - vyznačena tečkovaně, památkové rezervace platné do roku hranice vyznačena čárkovaně a urbanistického obvodu Staré město - vyznačeno plnou čarou ( zdroj: 34

35 3.1.3 Základní období proměn historické části města Období Nebylo předmětem badatelského zkoumání. Roku 1492 došlo ke zřízení údolní nádrže Jordán. Stavební proměny po velkých požárech hlavně v 16. století, přeložení trasy císařské silnice, která původně míjela Tábor, změny pro stavbu kláštera s kostelem v 17. století, ale i rozsáhlá devastace podstatné části městského opevnění. Období Proběhly v historické zóně zásadní urbanistické změny. Zpracován nový regulační plán, situačně změněn vjezd do jádra města, pokračovala devastace městského opevnění, zbourána Pražská brána, osud hradebních zdí souvisel se stavbami domů realizovaných na nich nebo v jejich blízkosti. Zásadní rekonstrukcí prošel areál hradu Kotnov při rozšíření pivovaru. Mnohé domy nastavovány o další podlaží, rozšiřovány o mnohá přídomčí nebo i bořeny a na jejich místě vznikaly nové domy. Také realizovány záměry pro zlepšení sociálních a hygienických podmínek sídla, jako je budování stok pro odvádění splašků, zásobování vodou, začalo se s elektrickými rozvody pro průmyslovou i bytovou potřebu. Provedeno první telefonní spojení mezí č.p. 114 v Klokotské ul. a Housovým mlýnem na Tismenickém potoce (1886). Období Po roce 1910 lze mluvit jako o době stavebního útlumu a stagnace. Ovlivnili to obě světové války a následně i politické změny roku Na historickém jádru se velkou měrou projevilo znárodnění, které mimo jiné zrušilo právovárečné právo, jež patřilo většině domů v historickém jádru. Období Neprobíhá nijak zvlášť intenzivní stavební činnost, jde ale o mimořádné úsilí památkové ochrany významného urbanistického celku. V roce 1966 dokončen podrobný územní plán asanace a rekonstrukce historického jádra (tzv. asanační plán), který byl o rok později schválen. Současně byl předložen návrh na přebudování celé technické infrastruktury. V závěru tohoto období se realizovala organizační opatření pro zahájení komplexní obnovy historického jádra města Tábora a pro založení samostatné organizace pro výkon inženýrských služeb pro regeneraci. Se stavebními pracemi záchrany architektonického jádra Městské památkové rezervace Tábor se začalo

36 Období 1969 (1983) 1989 Je odlišné od těch předchozích. Nejprve prováděny stavební práce záchrany ohrožených domů, hlavně statické zajištění podzemí, pak komplexní regenerace podle přesných programových pravidel obsažených v koncepcích. Jako výraz starostlivosti státu o památkovou péči byl KNV v Českých Budějovicích v roce 1962 zřízen specializovaný podnik na opravy kulturních památek Jihočeský podnik pro údržbu památek Tábor a MěNV v Táboře byla v roce 1969 zřízena městská organizace Táborprojekt (organizačně samostatný podnik s oprávněním pro inženýrské služby), přejmenovaná na Inženýrskou organizaci města Tábora v roce Dlouholetým ředitelem organizace byl Ing.arch. Otakar Jankovec (1923), který zajistil městu množství cenných projekčně stavebních materiálů a sám je autorem prvních Programů regenerace MPR Tábor. Tato organizace byla zrušena , likvidační práce ukončeny Kolokviem v roce 1969 byla vyhotovena první koncepce regenerace MPR a stanoveno, že práce na celkové regeneraci budou rozděleny do tematických celků sanace podzemí, oprava hradebních a opěrných zdí, rekonstrukce komunikací a inženýrských sítí, opravy a rekonstrukce domů, demolice, sadové a krajinné úpravy, restaurátorské práce, propagační a publikační činnost. Další koncepce byla zpracována v roce 1976 jako Program regenerace MPR Tábor. V souvislosti se stavebními pracemi obnovy se uskutečňovala i podrobná pasportizace, která zahrnovala seznamy objektů, stavebně-historické i geologické průzkumy, stavebně -technické a statické posudky a studie, součástí pasportizace je bohatá fotografická a diapozitivní dokumentace. V roce 1987 byla provedena aktualizace prohlášení historického jádra za městskou památkovou rezervaci a změněna její hranice Proměny Městské památkové rezervace od roku Období Převládala aktivita a iniciativa soukromých vlastníků na modernizaci bytového fondu. Souviselo to s přechodem na vytápění elektrickou energií. Vrácení života do původních prostor starých krámečků v patrech objektů, díky projevům podnikatelské činorodosti. Obrázek 5: Jižní strana Žižkova náměstí 36

37 Investice vynaloženy na plynofikaci Palacké a Pražské ulice, která znamenala přívod plynu jako topného média do centra historického jádra. Období roku 1992 Je považováno za přechodné období mezi stavební aktivitou ve stávající soukromé držbě související s modernizací bytového fondu a výrazně odlišnou stavební činností v restituovaných objektech po zrušení národní kulturní památky historického jádra Starého města Tábora jako plošné lokality. Zřizují se nové nebo se rekonstruují či rozšiřují stávající nebytové prostory bývalých státních prodejen pro současnou podnikatelskou činnost v přízemních prostorách objektů na hlavních třídách (hlavně Palacká a Pražská ulice). Z objektů v majetku Města Tábora to byla rekonstrukce objektu Vodárenské věže pro kulturní využití občany jako nový výstavní prostor. Období Dochází k velkému nárůstu stavební, rekonstrukční a restaurátorské činnosti na navrácených objektech, které často ve státním vlastnictví byly delší dobu neobydleny a neužívány, a tím dostatečně obhospodařovány z hlediska stavební údržby a uchovávání památkové hodnoty a historického bohatství. Souviselo to se změnou vlastnických vztahů a to ve prospěch soukromého sektoru oproti státní držbě, zejména v důsledku vydání značného množství objektů původním majitelům nebo jiným restituujícím osobám. Období má také charakter všeobecné ekonomické expanze ekonomiky společnosti, což se pozitivně odráží i v investorské a stavební činnosti na území MPR Tábor. Nově koncipovaná státní správa a samospráva, dala vznik samostatným odborům Městského úřadu v Táboře ještě více vzrůstala i aktivita Města. Vidět to bylo s realizací specifických projektů odbory životního prostředí a dopravy v podobě úprav a rekonstrukcí sadů, komunikací a veřejných prostranství. Zkvalitňovala se i odborná koncepční činnost Města v podobě práce nového institutu, útvaru architekta města Tábora. Významnou stavbou infrastruktury byla plynofikace Žižkova náměstí a páteřních ulic Starého města Tábora. Bylo provedeno i veřejné osvětlení Palacké ulice včetně nové zádlažby povrchu komunikace a rekonstrukce městských vodních nádrží, kašny na náměstí Mikoláše z Husi a rekonstrukce části Holečkových sadů. Do této doby spadá i výstavba rozsáhlého víceúčelového objektu novostavby původně minipivovaru na Špitálském náměstí, později využívaný jako objekt se Švejkovou hospodou. 37

38 Archeologické průzkumy byly prováděny v souvislosti s projektovými přípravami nebo v počátcích začínající rekonstrukce, vzácné nebyly ani případy zcela nových nepředpokládaných nálezů až v průběhu samotných rekonstrukčních prací v objektech i na volném prostranství. Patří sem například historicky velmi hodnotné archeologické nálezy v prostoru před galerií Bastion v čp. 236 v Pražské ulici a nálezy v objektu č.p. 220, rovněž v Pražské ulici. S rychlou a mnohdy neodbornou činností soukromých stavebníků, často bez zachování řádného přípravného a povolovacího správního postupu za dozoru a ve spolupráci s orgány státní památkové péče a stavebního úřadu, se začaly vyskytovat nepovolené stavby nebo případy nedodržování podmínek orgánů státní památkové péče a stavebního úřadu, a tím v několika případech došlo k nevratným škodám a ztrátám na našem společném historickém bohatství. Proto bylo potřeba zvýšit důraz na práci orgánů činných v povolovacích řízeních investorských aktivit v podobě důslednějšího provádění kontrol povolených staveb, výskytu a včasné podchycení staveb nepovolených v rámci výkonu státního stavebního dohledu. Hlavně se to týkalo sklepních prostor, které byly stavebně uzavřeny, bylo zde zrušeno přímé odvětrání zdiva a nevhodně nahrazeny původní hliněné dusané podlahy a tím bylo podpořeno vlhnutí zdiva a vznik podmínek pro bujení a šíření plísní, čímž docházelo k průběžným hygienickým problémům a postupnému znehodnocování prostor i celého památkového objektu. Potřebné bylo klást i velký důraz na vhodnost a přehodnocení neuváženého použití některých moderních materiálů a technologií, které ne vždy se projevily jako funkční či dokonce neslučitelné k stávajícím původním konstrukcím a použitému původnímu stavebnímu materiálu historických památkových budov. Také se objevily případy nedokončených rekonstrukcí a následného provizorního zakonzervování objektu jako tomu bylo například u objektu č.p. 20 na Žižkově náměstí - v roce 2005 byla dokončena celková rekonstrukce (dnes hotel, restaurace). Období Vyznačuje se zklidněním boomu okamžitých porestitučních investičních aktivit. V největší míře zůstává koordinovaná investorská činnost odborů Městského úřadu a Města Tábora v souladu se zpracovaným Programem regenerace Městské památkové rezervace Tábor. V důsledku postupující systematické rekonstrukce a doplňování nové infrastruktury a veřejných prostor doplňkovými technickými prvky a plošném řešení 38

39 vnitřních komunikací Starého města Tábor se u soukromého sektoru investorské aktivity přetransformovávají na napojení se na nové inženýrské sítě a modernizaci bytového fondu. Město přišlo s nápadem a snahou o oživení návštěvnosti a zpestření nabídky denního, ale i nočního života Starého města Tábor. Patří sem pravidelná několikadenní Táborská setkání laděná v historickém pojetí ke geniu loci historického jádra. Jsou každoročně zajímavou a hojně navštěvovanou mezinárodní kulturní akcí. Součástí této aktivity jsou i sezónní letní, vánoční jarmarky a trhy obohacené kulturními programy. 3.2 Vybrané památkově významné objekty Stará radnice č. p. 1 (NÁRODNÍ KULTURNÍ PAMÁTKA) Táborská radnice se řadí k nejvýznamnějším památkám pozdní gotiky v českých městech. Byla prohlášena za NKP Nařízením vlády ČR č. 171/1998 Sb. z Radnice vždy symbolizovala vážnost města, jeho prestiž a postavení vůči ostatním městům. Bylo tedy otázkou cti, aby si Táborští nechali na stavbě své radnice řádně záležet. Obrázek 6: Táborská radnice (zdroj: www. hrady.cz) Doba vzniku je v rozmezí Za stavitele je označován mistr Staněk z Menšího Města Pražského. V letech byla dokončena stavební úpravou, při níž Wendel Roskopf vestavěl velkou síň, tzv. palác. Radniční sál představuje po Vladislavském sále na Pražském hradě druhý největší necírkevní interiér v Čechách. Roku 1679 pracoval na úpravách radnice pražský barokní stavitel Antonio de Alfieri, v roce 1839 získalo průčelí empírovou podobu. Z roku 1878 pocházejí úpravy od arch. Josefa Niklase, který dal radnici pseudogotickou podobu, a byla zvýšena věž, na niž se přenesly hodiny ze středního štítu. Dosud je využívána Husitským muzeem pro účely expozice Husité a je turisticky nejnavštěvovanějším objektem v Táboře. 39

40 Hrad Kotnov a Bechyňská brána č.p. 127, 130, 132 (NÁRODNÍ KULTURNÍ PAMÁTKA) Nejstarší dochovaná architektonická památka byla také Nařízením vlády ČR č. 171/1998 Sb. z prohlášena za NKP. Nejstarší písemná zmínka spadá asi do roku Hrad se údajně pyšnil čtyřmi okrouhlými a jednou čtverhrannou věží. Obrázek 7: Kotnov (zdroj: Jeho opevnění bylo navíc zesíleno příkopy a parkánovou hradbou. Při povýšení Tábora na královské město ( ) byl hrad v držení táborské obce. V roce 1532 podlehla většina města současně s hradem požáru. Koncem 16. století se obec rozhodla využít prostory hradu k vaření bílých piv. V září roku 1686 opět vyhořel. Hlavní změny přišly s převzetím pivovaru várečným měšťanstvem roku 1863, kdy byly postaveny ležácké sklepy pod západním traktem hradu. K hradní věži přiléhá jediná dosud stojící městská brána, zvaná Bechyňská. Ta se na rozdíl od věže dočkala lepšího zacházení a dochovala se téměř v původním stavu z doby po roce Na konci 19. století byla pod vedením architekta Josefa Mockera upravena ve stylu architektury vrcholné gotiky. Dnes je v části brány umístěna stálá expozice Husitského muzea s názvem Život a práce středověké společnosti. Dům č.p. 13 a č.p. 12 Vchod do Žižkova náměstí z Pražské ulice střeží dva rohové objekty, jejichž výstavbu ovlivnil stejný umělecký sloh. Dům s výrazně červenou fasádou, č.p. 13, má gotické základy i půdorys. Mohutné štíty raně barokní formy má z roku Přáním majitelů je využití domu citlivě k historii a tradici objektu. Mezi okny hlavního průčelí je vyhlouben výklenek obsahující sošku sv. Panny Marie. Nad dvojicí středních oken je latinský nápis pocházející z barokní úpravy průčelí: Obrázek 8: dům č.p. 13, Pražská ulice 40

41 Aedilus hisce procul fur ignis et avidus absit at que bonitas que Dei benedictio que adsit! ( Ať je od tohoto domu daleko vzdálen zloděj, oheň a závist, ať je mu blízké zdraví s úspěchem a božím požehnáním! ). V roce 1999 byla provedena výměna krytiny, klempířské konstrukce střešního pláště a kompletně nový fasádní plášť domu. Při rekonstrukci fasádního pláště byly zrestaurovány figurální plastiky na fasádě (15) Při vyústění Pražské ulice do náměstí spatříme dům č.p. 12. Zřejmě vznikl již na sklonku středověku. Obrázek 9: dům č.p. 12, Pražská ulice Dům je pozdně gotického původu, přestavěn na počátku 19. století. Při bourání se tehdy poznalo, že se zde nacházela roubená světnice. Kolem roku 1801 jej však jeho majitelé nechali opatřit průčelím ve stylu, který napodobuje unikátní sloh lidového "venkovského" baroka. Stárkův dům č.p. 157 Je další skvostnou ukázkou renesanční měšťanské architektury, která patří mezi krásné domy v historickém jádru města. První zmínka o majiteli je spojena s rokem 1526, kdy tehdy vlastnil dům bohatý měšťan Mikuláš Slanař. Zámožný měšťan a člen Táborské delegace k volbě Ferdinanda I. Obrázek 10: Stárkův dům, Pražská ulice Kolem roku 1570 se již dům nalézal ve vlastnictví urozené rodiny Hrošků z Trkova. Jelikož tyto noví majitelé patřili mezi nižší šlechtu, nechali pořídit bohatou výzdobu fasád s využitím figurálních a ornamentálních sgrafit podle vzorů italských umělců malířem Novákem z Prahy a stavitelem Ješem z Tábora, jak hlásá nápis na domě (dnes již zašlý): Ruka mne praotců zdobila, - mráz, oheň, voda mi škodila, - nyní pak vnuků vděčností nabývám staré tvářnosti, - račiž mi Pán Bůh dáti dlouhého trvání - i všem pod mým krovem dnů šťastných dočkání. (22) 41

42 Obrázek 11: Pěší ozbrojenci a jezdci na Stárkově domě (zdroj: Údolní nádrž Jordán Doprava vody do historického centra města byla již od středověku velice obtížná. Dokonce i Jan Ámos Komenský uvádí ve své Moudrosti starých Čechů úsloví Nedovedeš vody na Tábor. S nápadem jak zásobit město vodou přišli Táborští na přelomu 15. a 16. století. Roku 1492 byl přehrazen Tismenický potok splavem v jihozápadním rohu nádrže. Od roku 1508 byla vedena voda do tzv. vodárenských mlýnů a odtud se přečerpávala do vodárenské věže pro rozvod vody do kašen, rozmístěných po historickém jádru. Název Jordán se užívá až od roku 1533, předtím byl nazýván velkým rybníkem. Roku 1753 byla na Jordánskou hráz přeložena císařská silnice Praha Vídeň. Nádrž Jordán přešla zpět do vlastnictví Města Tábora až v roce 1995 jako historický majetek města (do té doby nádrž spravovaly Jihočeské vodovody a kanalizace st.p., České Budějovice). Dnes je Jordán uveden ve Světovém soupisu přehrad byla údolní nádrž Jordán prohlášena za nemovitou kulturní památku (číslo rejstříku 11059/3-6104). Také se jedná o nejstarší údolní nádrž ve střední Evropě. Obrázek 12: nádrž od hráze (zdroj: 42

43 Technické parametry nádrže z roku 2000: délka hráze 283 m výška hráze 20 m šířka vozovky 7 m chodníky 2 x 3 m plocha nádrže m 2 plocha povodí 80,02 km 2 (24) Hygienická ochrana vody je zajištěna vyhlášením tří stupňů ochranného pásma (z se změnou ). V roce 2000 byl rozpracován dlouhodobý úkol revitalizace nádrže Jordán s cílem vytvořit opatření pro zlepšení nádrže a obnovu funkce pro hlediska vodárenská, rekreační i estetická. V období let proběhla rozsáhlá etapová rekonstrukce hráze. V rámci budování kanalizačního sběrače byla zpevněna a zvýšena část východního břehu se zpevněnou cestou pro pěší poblíž sladovny. Odběr vody z Jordánu končí v roce Táborské podzemí Je specifickou památkou Tábora. Bylo budováno v 15. a 16. století pod jednotlivými domy jako rozsáhlé sklepy, které jsou v dobových zprávách označovány jako lochy. Jsou pozoruhodným souborem dokládajícím středověký původ zástavby Tábora. Některé ze sklepních místností dosahují značných rozměrů. Často byly vyhloubeny ve dvou až třech patrech a klesaly až 16 m pod dnešní úroveň terénu. Mnohé ze sklepů byly postupně propojeny a vytvořily jakýsi podzemní labyrint. Dodnes slouží k atraktivní prohlídce 800 metrů táborského podzemí, které bylo zpřístupněno veřejnosti po druhé světové válce. Hlavní funkcí sklepů bylo skladování potravin a ukládání majetku v případě ohrožení města nepřítelem nebo před velkými požáry je obyvatelé využívali také jako bezpečný úkryt. 43

44 3.3 Získaná sekundární data Neméně cenné informace přináší i sekundární výzkum, kdy byla zpracována poskytnutá data na městském úřadě. Získaná data bylo třeba zhodnotit, roztřídit a seřadit do logického sledu Počet památkově chráněných objektů Z celkového počtu 528 památek v působnosti pověřeného Městského úřadu Tábor se na území Tábora (včetně místních částí města) nachází 186 nemovitých památek. Z celkového počtu 399 domů na území MPR je 153 obytných domů kulturními památkami, tj. 38,3 % (počet je uveden bez kostelů, soch, podzemí, kašen atd.). Z hlediska vlastnictví kulturních památek je v Táboře: (20) - v soukromém vlastnictví 60% (59% domy, 1% ostatní) - ve vlastnictví obce 32% (20% domy, 12% ostatní) - ve vlastnictví církví 2% - ve státním vlastnictví 4% - ve vlastnictví občanských sdružení 1% Na území Městské památkové rezervace je 38 památek a jedna památka je mimo rezervaci a její ochranné pásmo ve výborném stavu, 20 památek v rezervaci a jedna mimo rezervaci a ochranné pásmo ve stavu špatném až havarijním. Na území Tábora (včetně místních částí) se nenachází žádná zapsaná archeologická památka. - Rozloha historické zóny 22 ha - Počet osob přihlášených k trvalému pobytu na území MPR (přibližně) (listopad 1997) 1093 obyvatel (březen 2001) 1179 obyvatel (prosinec 2003) 1350 obyvatel 44

45 Obrázek 13: pohled na Staré město (zdroj: Přehled údajů o tom, kolik finančních prostředků bylo vynaloženo na obnovu jednotlivých objektů v roce 2004, 2005 a 2006 z Programu regenerace MPR a zároveň, jaký podíl příspěvků plynul z grantů vypisovaných Jihočeským krajem a jakou částkou přispělo město majitelům nemovitostí, znázorňují tabulky v příloze (viz příloha A). Tabulka 4: Souhrnné dotace v letech Program regenerace MPR Příspěvek státu Příspěvky města

46 4 Zpracování dotazníkového šetření Za účelem zjištění primárních dat o názoru obyvatel a samosprávy města Tábor na jeho regeneraci byl sestaven dotazník se 13 otázkami, které byly kladeny v rámci terénního šetření celkem 160 respondentům. Dotazník obsahoval 4 polootevřené a 8 uzavřených otázek. 1 otázka byla věnována sociologickému šetření. Cílem dotazování občanů (viz příloha B) bylo zjistit jejich postoje k obnově památek v MPR, k plošné ochraně historického centra města a dále zjistit názor na význam památek pro cestovní ruch. Pro představitele samosprávy a člena Národního památkového ústavu byly vyhotoveny rozdílné dotazníky (viz příloha C, D). Účelem bylo ověřit jejich postoj na plošnou ochranu historického centra města, včetně pozitiv a negativ této ochrany. Sběr informací se uskutečnil v měsících květen říjen Socio-demografické údaje o respondentech Tabulka 5: Souhrn otázky č. 13 respondenti údaje v procentech pohlaví muž 68 42% žena 92 58% věk do % % % % % 56 a více 24 15% vzdělání základní /vyučen 33 21% střední 87 54% vysokoškolské 40 25% kde pracujete trvale zde nebydlím 4 3% v tomto městě 93 58% dojíždím za prací 21 13% nepracuji 42 26% zaměstnání zaměstnanec 84 53% soukromý podnikatel 23 14% v domácnosti, mateřská dovolená 18 11% student (ka) 16 10% v důchodu 17 11% nezaměstnaný 2 1% 46

47 4.1.2 Odpovědi respondentů Odpovědi získané formou sociologického výzkumu mezi obyvateli města a to tak, že část dotazovaných byli obyvatelé, kteří na území MPR bydlí a část obyvatelé dalších částí města. Poměr mezi místem bydliště oslovených obyvatelů je znázorněn graficky. Obrázek 14: Vzájemný poměr mezi místem bydliště oslovených obyvatelů Z grafu je jasné, že mezi dotázanými je převažující část obyvatel, která bydlí mimo území MPR (66%), proto lze usuzovat, že jejich povědomí o problematice památkové péče se bude lišit. Na území MPR bylo osloveno 34% respondentů. Obrázek 15: Zpracování otázky č. 1 47

48 Přes polovinu oslovených respondentů, tedy 56%, uvedlo, že má v Táboře své trvalé bydliště. Více než třetina bydlí v nájmu a zbylých 8% je vlastníkem rekreačního objektu. Dotazovaní, kteří měli k městu jiný vztah, např. návštěva příbuzných, jako turisté na výletu nebo dovolené, nejsou zahrnuti do statistiky, protože jejich postoj není z hlediska daných cílů podstatný. Obrázek 16: Zpracování otázky č. 2 Nejvíce respondentů bydlí ve městě po dobu mezi let (30%). Druhou nejpočetnější skupinou dotázaných tvoří lidé bydlící ve městě déle než 30 let (28%). Třetí skupinou v pořadí jsou pak lidé žijící ve městě let (19%). Ve čtvrté skupině s délkou 1-5 let je 11% a zbylé dvě malé skupiny jsou pod hodnotou 10%. 48

49 Obrázek 17: Zpracování otázky č. 3 Necelá polovina dotázaných má povědomí o tom, že město je městskou památkovou rezervací. 31% ví a zajímá se o historickou část svého města. 24% se o tom dozvídá poprvé a 5% se nikterak nezajímá nebo spíše ani nechce zajímat. Obrázek 18: Zpracování otázky č. 4 49

50 O výhodách města, jež je památkovou rezervací, 78% obyvatel prohlásilo, že neví nic konkrétního. Zbývajících 22% respondentů uvádí jako výhody např. čerpání dotací na opravy domů, město stojí aspoň za povšimnutí, zvýšení turistického ruchu a s tím související příliv financí pro město a podnikatele ve službách. Obrázek 19: Zpracování otázky č. 5 Pouhých 19% z celkového počtu respondentů dokázalo uvést konkrétní nevýhody (hodně cizinců, krádeže, nedostatek parkovacích míst, ztížené podmínky pro rekonstrukce domů) města, které je památkovou rezervací. 82% neví nebo jen tuší. 50

51 Obrázek 20: Zpracování otázky č. 6 Z grafu je zřejmé, že se většina obyvatel nesetkává s problematikou městské památkové rezervace při jednání s úřady. Zbylých 15% občanů uvádí stavební úřad, jako místo, kde se s takovým jednáním setkali. Obrázek 21: Zpracování otázky č. 7 51

52 76% zastoupené části obyvatel se domnívá, že prohlášení města městskou památkovou rezervací je pro město přínosem. Naopak zbylých 5% je k této otázce názoru negativního. 20% nedokázalo posoudit, zda je to pro město přínosem, což může být dáno jejich nevědomostí. Obrázek 22: Zpracování otázky č. 8 Na otázku, zda mají obyvatelé představu, čeho se týká Program regenerace MPR a MPZ 35% dotázaných odpovědělo, že tuší, čeho by se mohl týkat. 25% o něm nikdy neslyšelo. Zbylých 40% se domnívá, že jde o obnovu infrastruktury historického centra města nebo finanční podporu majitelům památkově chráněných domů na obnovu z prostředků státu a města. Obyvatelé se často domnívali, že jde o obojí a nedokázali se jednoznačně rozhodnout. 52

53 Obrázek 23: Zpracování otázky č. 9 Z grafu je patrné, že Tábor je hodně navštěvované město turisty, protože 54% dotázaných odpovědělo, že se velmi často setkali s lidmi, kteří si do města přijeli prohlédnout historické centrum města. 34% občanů uvedlo, že se setkali občas a zřídka 11%. Obrázek 24: Zpracování otázky č

54 Z grafu vyplývá, že se podle 67% respondentů, vedení města zajímá o problémy spojené s památkovou ochranou města. 24% oslovených nedovede situaci posoudit a 9% si myslí, že se vedení města o problematiku nezajímá. Obrázek 25: Zpracování otázky č. 11 Polovina dotázaných je celkem spokojena s bydlením v tomto městě. 34% občanů uvedlo, že jsou na své město hrdí a rádi, že zde bydlí, což koresponduje s otázkou č. 3, kde 31% obyvatel odpovědělo, že se o prohlášení města za MPR zajímají. To je možná dáno tím, že si uvědomují historickou hodnotu svého města. 10% uvedlo, že je bydlení ve městě jako v každém jiném městě. Naopak 7% občanů nemá vztah k městu a klidně by se odstěhovali někam jinam. Z vlastního šetření dodávám, že tento názor měli spíše mladí lidé. 54

55 Obrázek 26: Zpracování otázky č. 12 V této otázce mohli respondenti označit až tři odpovědi včetně vlastních návrhů. Polovina občanů uvedla zlepšit pořádek a vzhled a 42% pak stav silnic a veřejných prostranství. 20% by zviditelnila město vydáním propagačních tiskovin o městě a 10% by zřídila další informační středisko. 18% zastoupených občanů by uvítalo investice na opravy domů v památkové rezervaci. Město investice tímto směrem sice poskytuje, ale jejich opravy jsou zdlouhavé a nákladné. Mezi vlastní zmíněné nápady patří: zlepšit dostupnost města, informace na internetových stránkách (600 km) v cizině o městě, opravy kulturních památek, podpora podnikání, zákaz stavět mnoho staveb současně. Další z výčtu opatření je dle občanů vyčistit Jordán, zpřístupnit jeho břehy nedá se obejít, který se nachází v ochranném pásmu památkové rezervace. Toto opatření je v této době diskutovaným tématem ve městě. Dotace na odbahnění nádrže jsou již schváleny (406 milionů korun). Mezi zbývající návrhy patří dále: dostatek sociálních zařízení, více veřejné zeleně, zlepšit navigaci do historické části města (zejména pro cizince), dbát na pořádek v Husově parku a také na fakt, že jde jen o průjezdné město, jenž má poměrně málo turisticky atraktivních míst pro některé turisty. Pro úplnost nutno dodat, že 9% respondentů uvedlo, že nemají zájem, aby do města jezdilo více turistů. 55