Zkoušky odborné způsobilosti svářečů termoplastů podle ČSN EN 13067

Transkript

1 Zkoušky odborné způsobilosti svářečů termoplastů podle ČSN EN Účelem zavedení této normy je stanovení postupů pro zkoušení znalostí a zručnosti svářečů provádějících svařované spoje z termoplastů tak, aby byly dány základy pro vzájemné uznávání odborné způsobilosti v rozdílných oblastech jejich uplatnění. Norma obsahuje zásady pro zkoušku odborné způsobilosti, aby se ověřily schopnosti svářeče řídit se ústními nebo písemnými instrukcemi a zručnost při provádění svarů na zkušebních vzorcích. Tato norma se užívá v případě, že to požaduje zákazník nebo svářečský dozor, případně výrobková norma. Nepoužívá se v plynárenství nebo vodárenství, pokud je zaveden alternativní program pro zkoušení odborné způsobilosti svářečů. Zkouška zručnosti podle této normy závisí na metodách svařování, typech polotovarů a skupinách materiálů a je třeba dodržet jednotná pravidla a podmínky zkoušení, včetně používání předepsaných zkušebních těles. Úvod Předmět normy

2 T Pro desky, trubky a tvarovky Skupina 1 Skupina 2 Skupina 3 Skupina 4 Skupina 5 Pro utěsňovací pásy Skupina 6 Skupina 7 Skupina 8 Norma se používá pro metody svařování horkým plynem, svařování extruderem, svařování horkým tělesem a svařování elektrotvarovkou. Využívá se pro polotovary z desek, trubek, tvarovek a utěsňovacích pásů. Svařované materiály jsou zařazeny do 8 skupin (viz tabulku). Tabulka označování skupin materiálů PVC (včetně všech druhů PVC-U, ABS a PC PP (včetně všech druhů PP) PE (včetně všech druhů PE apb) PVDF ESTFE nebo PFA nebo FEP PVC-P PE (včetně všech druhů PE) ECB Zkoušky svářečů Vykonávání zkoušek podle normy ČSN EN musí probíhat v souladu s normou a požadavky Doc. No. EWF Pro zabezpečení opakovatelnosti svařovacího procesu, s cílem naučit svářeče pracovat podle písemného zadání, vypracují svářečské školy technologickou návodku pro svařování (WPS), obsahující nutné údaje o parametrech svařování, použitých materiálech, tloušťce, eventuálně průměru svařovaného vzorku a další nutné veličiny. Budou zpracovány na typových formulářích v souladu s normou a odsouhlaseny zkušební organizací. Výsledky zkoušek se zapisují do zkušebního protokolu, který je nedílnou součástí Certifikátu svářeče termoplastů (EWP). Při stanovování rozměru zkušebního vzorku

3 je nezbytně nutná úzká spolupráce se zákazníkem, aby byla vzhledem k rozsahu platnosti zkoušky zvolena jeho optimální hodnota. Ke zkoušce mohou být připuštěni pouze pracovníci, u kterých je pravděpodobné, že u zkoušky vyhoví, tj. splňují některou z podmínek: úplné vzdělání jako zpracovatel plastů, nejméně dvouletá praxe ve svařování plastů (např. svářeč se základní zkouškou podle ČSN nebo jiné ekvivalentní technické normy), absolvování kurzu pro přípravu ke zkoušce svářeče plastů). Teoretická příprava by měla být zaměřena především na znalost obsluhy a údržby svařovacích zařízení, metod svařování, požadavků při svařování na montáži (staveništi), přípravy svařovaných dílů, vlastností termoplastů, prevenci a opravu vad, příčiny vzniků vad, vhodnou volbu parametrů, znalost destruktivních a nedestruktivních metod kontroly, WPS a bezpečnostních předpisů. Praktická příprava by měla být zaměřena především na zvládnutí metody svařování na příslušných zařízeních a materiálech za použití WPS. Během zkoušky musí svářeč prokázat teoretické znalosti a praktickou zručnost. Svářeči mohou provádět zkoušky v pěti základních modulech rozdělených podle metody svařování případně druhu svařenců a dále pak v celé řadě podskupin závislých na svařovaných materiálech. značování odborné způsobilosti EWP podle modulů

4 T Tabulka základních modulů teoretické a praktické přípravy značení modulu Metoda svařování event. druh svařence M1 svařování horkým plynem a extruderem M2 svařování horkým tělesem M3 svařování elektrotvarovkou M4 svařování vodovodů a plynovodů M5 svařování izolačních pásů T Modul 1 svařování horkým plynem s přídavným materiálem a extruderem Podskupina podle Metoda svařování polotovar materiál EN ruční horkým plynem kruhovou ryskou s přídavným materiálem S PVC 1.2 rychlotryskou horkým plynem s přídavným materiálem S PVC 2.1 rychlotryskou horkým plynem s přídavným materiálem S PP 2.2 extruderem S PP 3.1 rychlotryskou horkým plynem s přídavným materiálem S PE 3.2 extruderem S PE 4.1 rychlotryskou horkým plynem s přídavným materiálem S PVDF 5.1 rychlotryskou horkým plynem s přídavným materiálem S ECTFE T Modul 2 svařování horkým tělesem Podskupina podle Metoda svařování polotovar materiál EN Horkým tělesem na tupo desky S PVC 2.3 Horkým tělesem na tupo desky S PP 2.4 Horkým tělesem na tupo trubky do d n 315 P PP 2.5 Horkým tělesem na tupo trubky do d n 315 P PP

5 2.6 polyfúze P PP 3.3 Horkým tělesem na tupo desky S PE 3.4 Horkým tělesem na tupo trubky do d n 315 P PE 3.5 Horkým tělesem na tupo trubky do d n 315 P PE 3.9 Polyfúze P PE 3.10 Sedlové horkým tělesem P PE 4.2 Horkým tělesem na tupo desky S PVDF 4.3 Horkým tělesem na tupo trubky do d n 315 P PVDF 4.4 polyfúze P PVDF 5.2 Horkým tělesem na tupo trubky do d n 315 P ECTFE Modul 3 svařování elektrotvarovkou T Podskupina podle Metoda svařování polotovar materiál EN Elektrotvarovka objímka P PP 3.6 Elektrotvarovka objímka do d n 225 P PE 3.7 Elektrotvarovka objímka nad d n 180 P PE 3.8 Elektrotvarovka sedlo P PE Modul 4 Svařování PE horkým tělesem a elektrotvarovkou pro plynové a vodovodní potrubí kombinovaný modul T Podskupina podle Metoda svařování polotovar materiál EN Horkým tělesem na tupo trubky do d n 315 P PE 3.5 Horkým tělesem na tupo trubky nad d n 315 P PE 3.6 Elektrotvarovka objímka do d n 225 P PE 3.7 Elektrotvarovka objímka nad d n 180 P PE 3.8 Elektrotvarovka sedlo P PE

6 T Modul 5 Svařování izolačních pásů (fólií) kombinovaný modul Podskupina podle Metoda svařování polotovar materiál EN Ruční svařování horkým plynem M PVC P 6.2 Strojní svařování horkým plynem M PVC P 6.3 Strojní svařování horkým klínem s horkým plynem M PVC P 6.4 Strojní svařování horkým klínem elektricky M PVC P 7.1 Ruční svařování horkým plynem M PE 7.2 Strojní svařování horkým plynem M PE 7.3 Strojní svařování horkým klínem s horkým plynem M PE 7.4 Strojní svařování horkým klínem elektricky M PE 7.5 extruderem M PE 8.1 Ruční svařování horkým plynem M ECB 8.2 strojní svařování horkým plynem M ECB 8.3 Strojní svařování horkým klínem s horkým plynem M ECB 8.4 Strojní svařování horkým klínem elektricky M ECB Zkušební vzorky pro praktickou zkoušku Zkušební vzorek pro svařování desek na tupo (pro zkoušky ohybem) 1) říznutá část 2) 6 zkušebních těles pro zkoušku ohybem

7 Zkušební vzorek pro svařování desek na tupo (pro zkoušky tahem) 1) dříznutá část 2) 5 zkušebních těles pro zkoušku tahem 3) 3 zkušební tělesa pro zkoušku tahem Zkušební vzorek pro svařování trubek na tupo (pro zkoušky ohybem nebo tahem) 1) nebo 2D n (vždy větší z hodnot) 2) 4 zkušební tělesa pro zkoušku ohybem 1 v každé poloze (x 1, x 2, y 1, y 1 )

8 Zkušební vzorek pro polyfúzní svařování 1) bjímka 2) Trubka L = 5d n Zkušební vzorek pro sedlové svařování

9 Zkušební vzorek pro utěsňovací pásy (přeplátovaný spoj bez zkušebního kanálku) 1) dříznutá část 2) 5 vzorků pro odlupovací zkoušku 1) Svařovací zóna Zkušební vzorek pro utěsňovací pásy (přeplátovaný spoj bez zkušebního kanálku) 1) dříznutá část 2) 5 vzorků pro odlupovací zkoušku

10 1) svařovací zóna Rozměry a jsou dány použitým zařízením Zkušební vzorek pro utěsňovací pásy přeplátovaný svar nanášený extruderem 5 vzorků vyříznutých podle instrukcí PWE 1) svařovací zóna Rozměry a jsou dány použitou WPS Hodnocení zkušebních vzorků a kritéria přípustnosti Hodnocení zkušebních vzorků se provádí vizuální kontrolou a destruktivním zkoušením a výsledky zkoušek se zaznamenají ve zkušebním protokolu. Vizuální kontrola se provádí podle EN

11 Destruktivní zkoušení se provádí na zkušebních vzorcích, na kterých byla provedena vizuální kontrola s kladným výsledkem. Provádějí se zkoušky tahem, ohybem a odlupovací. Zkouška tahem se provádí v souladu s normou EN , zkouška ohybem podle normy EN a zkouška odlupováním podle EN svědčení o zkoušce odborné způsobilosti svářeče vystaví zkušební komisař a musí obsahovat minimálně plné jméno svářeče, datum a místo narození, modul a materiálovou skupinu, datum složení zkoušky, datum vydání osvědčení, podpis zkoušejícího a svářečský dozor. Doporučuje se používat formulář podle přílohy B normy EN Platnost zkoušky svářeče začíná dnem, ve kterém byly úspěšně vyhodnoceny požadované zkoušky. Zručnost svářeče a jeho odborné znalosti se udržují jen tehdy, když pravidelně vykonává svářečské práce v rozsahu jeho oprávnění. Zkouška svářeče platí dva roky za předpokladu, že jsou splněny následující podmínky, které potvrdí zaměstnavatel nebo pracovník pověřený dozorem každých šest měsíců: a) svářeč musí, pokud možno pravidelně, vykonávat svářečské práce v rozsahu platnosti své svářečské zkoušky (připouští se přerušení nejvíce na dobu šesti měsíců), b) svářečské práce musí být vykonávány v souladu s podmínkami, za kterých byla zkouška vykonána. c) není žádný závažný důvod zpochybňující zručnost a vědomosti svářeče. Není-li splněna některá z podmínek, musí být svědčení o zkoušce způsobilosti odebráno. svědčení o zkoušce odborné způsobilosti Platnost zkoušky

12 Prodloužení platnosti Prodloužení platnosti je možné pouze v případě, že je o něj zkušební místo požádáno před uplynutím platnosti zkoušky odborné způsobilosti. Platnost v rozsahu odborné způsobilosti svářeče může prodloužena o dva roky pouze v případě, že jsou splněny podmínky pro platnost zkoušky a zkušebnímu orgánu jsou předloženy důkazy o jakosti svařování. Po uplynutí tohoto prodloužení je požadována zkouška nová.