Květní vzorec: b listen (bractea) α, β listence (α, β - prophylla) P okvětí, perigon (perigonium) K kalich (calyx) k kalíšek (calyculus) C koruna

Transkript

1 Květní vzorec: b listen (bractea) α, β listence (α, β - prophylla) P okvětí, perigon (perigonium) K kalich (calyx) k kalíšek (calyculus) C koruna (corolla) A soubor tyčinek andreceum (androeceum) St zakrnělá nebo jalová tyčinka, patyčinka (staminodium) G soubor plodolistů, gyneceum (gynoeceum) pi zakrnělý pestík (pistillodium) oboupohlavný květ samičí (pestíkový) květ samčí (prašníkový květ) asymetrický (nesouměrný) květ monosymetrický (souměrný) květ nebo bisymetrický (dvoustranně souměrný) květ nebo * polysymetrický (pravidelný) květ acyklický nebo hemicyklický květ. Číslicí za zkratkou vyjadřujeme počet členů. Je-li koruna (nebo kalich) dvoupyská, je možné počet lístků zaznamenat zlomkem, v němž čitatel vyjadřuje počet lístků horního pysku, jmenovatel počet lístků dolního pysku. Při větším nebo neustáleném počtu členů se používá označení. Srůstají-li bočně členy jednoho kruhu, je číslo vyjadřující jejich počet v oblých závorkách. Srůstají-li orgány radiálně (např. přirůstání nitek tyčinek ke korunní trubce), jsou jejich zkratky i s číslicemi v hranatých závorkách. Jsou-li členy jednoho květního orgánu ve více než jednom kruhu, píše se mezi číslicemi vyjadřujícími počet členů v jednom kruhu znaménko +. Chceme-li odlišit počet srostlých členů jednoho kruhu od volných členů téhož kruhu, píšeme mezi oběma číslicemi tečku. U cenokarpního gynecea je číslice vyjadřující počet plodolistů v oblých závorkách; svrchní semeník se vyznačí vodorovnou čárou pod číslicí, spodní nad číslicí, je-li semeník polospodní, přetíná čárka vodorovně číslici.

2 Květní diagram: - listeny a listence se vyznačují prázdnými obloučky s hrotem - okvětní lístky prázdnými obloučky - kališní lístky vyšrafovanými obloučky - korunní lístky plnými (vyčerněnými) obloučky - vymizelé lístky květního obalu obloučky tvořené přerušovanou čarou - boční srůst malými obloučky mezi srostlými orgány - radiální srůst úsečkou mezi srostlými orgány - mateřský stonek kroužkem nad květním diagramem - tyčinky příčným řezem prašníkem - pestík příčným řezem semeníkem s označením typu gynecea, placentace, vajíček a počtu plodolistů (je-li semeník spodní, semeníková dutina je vyčerněna, je-li polospodní, je vyšrafována, je-li svrchní, je prázdná) - vymizelé tyčinky a pestíky křížkem. a) lilie (Lilium sp.), b) hrách (Pisum sp.), c) violka (Viola sp.), d) hluchavka (Lamium sp.); 1 stonek, 2 listen, 3 okvětní lístek, 4 kališní lístek, 5 korunní lístek, 6 listenec.

3 Tvary srostlé koruny: a) kolovitá, b) řepicovitá, c) trubkovitá, d) zvonkovitá, e) nálevkovitá, f) baňkovitá, g) kulovitá, h) dvoupyská, i) jednopyská, j) tlamatá, k) šklebivá, l) koruna bobovitých (Fabaceae): 1 pavéza, 2 křídla, 3 člunek. Tyčinky: a) tyčinka: 1-prašník, 2-nitka; b) dvoumocné tyčinky (dvě tyčinky mají delší nitky než zbývající dvě, hluchavkovité Lamiaceae), c) čtyřmocné (čtyři tyčinky vnitřního kruhu mají delší nitky než dvě tyčinky vnějšího kruhu, brukvovité Brassicaceae), d) jednobratré tyčinky (všechny svými nitkami srostlé v jeden svazeček, některé slézovité Malvaceae), e) dvoubratré tyčinky (devět tyčinek nitkami srostlých v jedno bratrstvo a jedna volná tyčinka tvořící druhé bratrstvo, hrachor jarní Lathyrus vernus), f) trojbratré tyčinky (srostlé do tří svazečků, třezalky Hypericum spp.).

4 a) b) Placenta (semenice) je pletivo vnitřní stěny semeníku, z něhož vyrůstají vajíčka. Placentací rozumíme způsob umístění placenty v semeníku. Typy placentace: (vajíčka jsou naznačeny bílou barvou) a) laminální (semenice na celé vnitřní ploše plodolistu nebo na její části), b) marginální (semenice v blízkosti okraje plodolistu), c) parietální = nástěnná (semenice v blízkosti okrajů plodolistů na vnitřní stěně semeníku parakarpního gynecea), d) axilární = středoúhlá = nákoutní (placenta při okrajích plodolistů pouzder synkarpního gynecea), e) centrální = středová (semenice na středním sloupku lyzikarpního gynecea), f) bazální = spodinová (semenice na zkráceném středním sloupku na bázi semeníku lyzikarpního gynecea). Typy gynecea, typy semeníků: a) apokarpní gyneceum (jednotlivé plodolisty vzájemně nesrůstají). U cenokarpního gynecea plodolisty srůstají, může být: b) synkarpní (plodolisty srůstají stěnami, např. lilie Lilium sp.), c) parakarpní (plodolisty srůstají pouze svými okraji, např. vrba Salix sp.), d) lyzikarpní (ve středu vzniklého semeníku je vytvořen sloupek, např. hvozdíkovité Caryophyllaceae); e) svrchní semeník (např. mák Papaver sp.), f) polospodní semeník (např. lomikámen Saxifraga sp.), g) spodní semeník (např. jabloňovité Malvaceae).

5 Příčný řez prašníkem lilie Lilium sp.: 1 prašný váček, 2 prašné pouzdro, 3 cévní svazek konektivu; konektiv (= spojidlo) je jalové pokračování nitky spojující dva prašné váčky, 4 exothecium (= pokožka), 5 endothecium, 6 střední vrstva, 7 tapetum (výstelková vrstva), 8 pylové zrno: obal pylového zrna (sporoderma) je ze dvou vrstev, vnitřní intiny a vnější exiny. Květenství je soubor květů sestavených určitým způsobem na společném stonku (vřetenu květenství), jehož listy zůstaly zachovány a jsou označovány jako listeny. Ve starší literatuře se květenství klasicky člení na: květenství hroznovitá = racemózní (mají souvislý hlavní stonek, který není přerůstán postranními větvemi, květy rozkvétají odzdola nahoru nebo od obvodu ke středu) a vrcholičnatá = cymózní (mají krátký hlavní stonek, jehož růst je záhy ukončen terminálním květem, postranní větve jej přerůstají, květy rozkvétají od středu k obvodu). Hroznovité květenství: lata, hrozen, klas, jehněda, palice, klásek, okolík, strboul (= hlávka), úbor, chocholík. Vrcholičnaté květenství: mnohoramenný vrcholík = pleiocházium, dvouramenný vrcholík = dicházium, jednoramenný vrcholík = monocházium. Obvykle jsou rozlišovány čtyři typy monocházií: vijan, vějířek, šroubel, srpek. Starší literatura květenství člení i podle stupně větvení: jednoduchá (na vřetenu květenství z úžlabí listenů vyrůstají květní stopky nesoucí květy) a složená (na vřetenu květenství z úžlabí listenů vyrůstají dílčí květenství). Složená květenství se klasicky člení na: květenství homotaktické (hlavní a dílčí květenství jsou stejného typu, např. hrozen hroznů) a heterotaktické (hlavní a dílčí květenství jsou různého typu, např. hrozen vijanů). Současná literatura květenství člení na: otevřená = polytelní (květenství bez terminálního květu) a uzavřená = monotelní (květenství s terminálním květem) a následně na květenství jednoduchá a složená. Základní jednoduchá květenství (ty jsou polytelní): hrozen, botryoid = uzavřený hrozen, klas, stachyoid = uzavřený klas, jehněda, palice, okolík, sciadioid = uzavřený okolík, strboul (= hlávka), úbor. Základní složená květenství (mají monopodiální charakter = všechna postranní květenství, vrcholičnatě nebo hroznovitě větvená, rozkvétají od báze složeného květenství k jeho vrcholu nebo od obvodu ke středu): složený hrozen, složený klas, složený okolík, lata, thyrsus, thyrsoid, cymoid. OPYLENÍ - u nahosemenných: přenos pylu přímo na vajíčko větrem - u krytosemenných: přenos pylu z prašníku na bliznu buď živočichy (zoogamie): prostřednictvím hmyzu (entomogamie) ptáků (ornitogamie)

6 kaloňů (chiropterogamie) nebo větrem (anemogamie) vodou (hydrogamie) OPLOZENÍ - u nahosemenných jednoduché: pylová láčka proniká k vaječné buňce a jedna ze dvou spermatických buněk vaječnou buňku oplodní vzniká diploidní zygota, ze zygoty zárodek (embryo) - u krytosemenných dvojité: pylová láčka prorůstá k vajíčku a jedna ze dvou spermatických buněk vaječnou buňku oplodní vzniká diploidní zygota, ze zygoty zárodek (embryo); druhá spermatická buňka oplodní centrální buňku zárodečného vaku vzniká triploidní endosperm Mezi opylením a oplozením u nahosemenných někdy uplyne dlouhá doba, u borovic až rok Celé vajíčko u naho- aj krytosemenných se během růstu embrya vyvíjí v semeno. Typy vajíček: 1 přímé (atropické): osa vajíčka je pokračováním osi poutka 2 obrácené (anatropické): osa vajíčka rovnoběžná s osou poutka 3 příčné (kampylotropické): poutko s osou vajíčka svírají pravý úhel Semeno nahosemenných je tvořené: - diploidním osemením: vzniklo z vaječných obalů - haploidním endospermem: vytvořil se již před oplozením - diploidním zárodkem: vytvořil se dělením zygoty. Semeno krytosemenných je tvořené: - diploidním osemením: vzniklo z vaječných obalů - triploidním endospermem: vytvořil se po dvojitém oplození - diploidním zárodkem: vytvořil se dělením zygoty. Klíčení semen: a) nadzemní = epigeické (fazol obecný), b) podzemní = hypogeické (hrách setý, duby). 1 hlavní kořen, 2, 4 hypokotyl, 3, 7 dělohy, 5 epikotyl, 6 mladé asimilační listy, 8 plumula: vrcholový pupen zárodku v semeni (první pupen na rostlině).

7 Způsoby šíření plodů a semen: autochorie (vlastními silami rostlin) anemochorie (větrem) hydrochorie (vodou) antropochorie (člověkem) zoochorie (živočichy): epizoochorie (povrchem těla), endozoochorie (průchodem zažívacího traktu), ornitochorie (prostřednictvím ptáků), myrmekochorie (mravenci).